Salám alejkum v multikulturním těstíčku
"Tak nám v Paříži proběhla demonstrace proti terorismu, paní
Müllerová". Tímto parafrázovaným Švejkovým proslovem bych chtěl
předznamenat svůj názor na tuto demonstraci. Jedna velká šaškárna. Úplně
zbytečná demonstrace prakticky o ničem. Že je
většina lidí v Evropě proti terorismu, k tomu snad není třeba svolávat
milionovou demonstraci. Nebo se snad někdo domníval, že to muslimští teroristé
dosud nevěděli, že lidem jejich teroristické činy vadí? "Teď jsme těm
hnusným teroristům dali najevo, že nesouhlasíme s tím, aby nás zabíjeli".
Podle pofiderních multikulturalistických představ se teď všichni muslimští
teroristé zřejmě chytnou za nos a stanou se z nich úplní beránci.
Úplně tragikomicky vyznívala
přítomnost představitelů muslimských totalitních států a arabských šejků, kteří
skrytě či méně skrytě podporují muslimské teroristy. Kromě toho, že je
podporují ekonomicky, tak jim též umožňují provozovat
teroristické výcvikové tábory na území svých států. Pozvání těchto lidí je
principiálně přirovnatelné k situaci, když si v roce 1938 francouský premiér
Daladiér a britský premiér Chamberlain přátelsky potřásali rukou s Adolfem
Hitlerem. Aby potom již za necelý rok měli možnost poznat skutečnou pravdu.
Kromě těchto pochybných aspektů
byla tato demonstrace do jisté míry také politickým tahem francouzského
prezidenta Hollanda za účelem zvýšení jeho popularity, která za dva roky
působení v této funkci katastrofálně poklesla. Pan Holland si prostě na
současných událostech přihřívá svoji politickou polívčičku.
Nechci tady do podrobna rozebírat
příčiny současných teroristických útoků ve Francii. Příčiny jsou notoricky
známé.
Hlavní příčinou událostí ve
Francii je bezbřehý multikulturalismus, jehož protagonistou je již od
padesátých let právě Francie. Teroristi, kteří spáchali tyto atentáty,
nepřijeli z Blízkého východu ani z Afriky. Nebyl to žádný importovaný muslimský
terorismus. Byl to francouzský muslimský
terorismus. Byli to francouzští občané, kteří se ve Francii narodili. Byli to
potomci přistěhovalců, které si Francie k sobě v minulých desetiletích
natahala. Francie dnes tedy jen sklízí to, co si sama zasela.
To, že se jednalo o muslimské
teroristy, v případě Francie působí poněkud pikantně, protože to byla právě
Francie, kdo se za poslední desítky let vždy stavěl na stranu nedemokratických
a teokratických muslimských států i zrůdných diktatur. Byli to vždy právě
francouzští prezidenti, kteří se objímali s diktátory a s teroristy. Počínaje
teroristou Arafatem, přes diktátora Kaddáfího, až po samozvaného
středoafrického lidožroutského císaře Jeana-Bedela Bokassu, původně praporčíka
francouzské koloniální armády.
Taktéž není náhodou, že značné
části těchto diktátorů po jejich svržení v rodných zemích Francie umožnila
pohodlný politický azyl. Totéž platí i pro Suhu, vdovu po teroristovi
Arafatovi, která i s miliony dolarů ukradenými palestinské samosprávě
samozřejmě taktéž zdrhla do Francie, aby si mohla v zájmu Palestinců v Paříži
nakupovat co nejdražší oblečení, kosmetiku i šperky.
Další příčinou těchto
teroristických útoků je samotný islám. Nikoliv islamismus, jak se nám různí
apologeti snaží namluvit. Žádný islamismus totiž ve skutečnosti vlastně
neexistuje. Existuje pouze důsledné či méně důsledné dodržování Koránu. A právě
muslimský terorismus je výsledkem důsledného dodržování Koránu. Cílem islámu je
totiž ovládnutí celého světa.
Za jakoukoliv cenu. Nemuslimové
mají v budoucnu pouze dvě možnosti. Buď konvertují k islámu a nebo budou
zlikvidováni. Tak to stojí v Koránu a každý muslim má za povinnost o to
usilovat. Jenže tento fakt nechtějí evropští multikulturalisti slyšet a
zavírají před tím oči.
Ve své podstatě je multikulturalista nebezpečnější než muslimský
terorista. Zatímco muslimský terorista se jen chová podle svého přesvědčení a
je tim snadno čitelný, tak multikulturalista mu otevírá
dveře, aby mu to usnadnil a ještě podráží nohy těm, kteří mu v tom chtějí
zabránit.
Používání termínů islamista a
islamismus, abychom jako odlišili hodné a zlé muslimy, je ideologickou
zparchantělinou z dílny tvůrců euroatlantické tzv. "politické
korektnosti". Tedy způsobu mluvy, kde se věci nesmějí nazývat pravými
jmény. Používání těchto termínů v této podobě nemá oporu ani v politologii, ani
v religionistice, ba ani v gramatice. Pokud bychom vycházeli z premisy
používání termínů islamismus a islamista, tak bychom museli nutně dojít k
závěru, že budhismus je jakýsi násilný směr učení Siddhárthy Gautamy a pravý
budhista netouží po ničem jiném, než pobít co nejvíce bezvěrců, rozuměj
nebudhistů. Totéž by muselo platit i pro judaismus a katolicismus.
Výše zmiňovaná monstrdemonstrace,
kromě toho, že byla velkou šaškárnou, byl též nesmírně pokryteckou akcí. Zabití
17 lidí v Paříži bylo jistě špatným a tragickým skutkem. Ale kdo to ví a koho
to zajímá, že jen za posledních 30 dnů muslimové v Asii a v Africe zavraždili
okolo čtyř tisíc lidí?
Zrovna v ten samý den, kdy bylo v
Paříži muslimskými teroristy zabito 12 lidí, bylo v nigerijské obci Baga
muslimskými milicemi Boko Haram zavražděno dva tisíce lidí. Lidí, kteří byli
stejně nevinní, jako ti lidé v Paříži. Možná ještě nevinnější, než ti
zavraždění novináři, kteří si z muslimů dělali srandu. Ti zavraždění Nigerijci
si z nikoho srandu nedělali. Jen prostě nebyli muslimové.
Nikdo to neví, nikoho to
nezajímá, protože to není pro média ani pro politiky nijak zajímavé. Proč by se
taky novináři trmáceli někam do střední Afriky? Na dvou tisících zabitých
afrických vesničanů si žádný evropský politik politické body nenahoní.
Žádná sebevětší demonstrace proti terorismu nemůže muslimské teroristy
zastavit. To je práce především pro výzvědné služby a bezpečnostní složky, aby
do budoucna co nejvíce eliminovaly nebezpečí podobných útoků. A též je to práce
pro evropské politiky, aby se zodpovědně postavili k dosavadní bezbřeze
otevřené přistěhovalecké politice. Protože čím více muslimů v Evropě bude, tím více se bude zvyšovat procento
potencionálních muslimských teroristů.
Evropa nemá za povinnost přijmout
každého obyvatele planety, který je na tom špatně. Není naší vinou, že v
tropických zemích, kde může být úroda čtyřikrát do roka, lidé hladoví. Není
naší vinou, že v zemích bohatých na suroviny, jako je ropa, zlato a diamanty,
jsou bohatí pouze jejich vládcové, zatímco obyvatelstvo
je nesmírně chudobné.
Přelidněná Evropa s 750 miliony
obyvatel a s průměrnou 12 procentní nezaměstnaností si nemůže dovolit dělat
charitu šesti miliardám chudých lidí po celém světě. Vedoucí politici
evropských států by měli mít zodpovědnost především k obyvatelům vlastních
států, z jejichž vůle byli zvoleni.
Současní uprchlíci ze Sýrie by
měli najít útočiště především v arabských a muslimských zemích. Muslimské země
mají jednu miliardu a třista milionů obyvatel. Arabské země mají osm set
milionů obyvatel. Tam by se ty tři miliony syrských uprchlíků pohodlně vešly. A
navíc by tam byli mezi svými. Mezi lidmi stejné národnosti, stejného jazyka
nebo stejné víry. Vyjímku bych udělal pouze u těch několika málo syrských
křesťanů.
Zdroj: Internet