Jak Ježíšek
nepřestal nadělovat.
Vánoční pohádka
Arnošt Valeš
Ježíšek je batolátko, které v den svého
narození musí roznést dárky všem dětem
tohoto světa. Dnes se již děti ptají, jak to zvládne? Mají na zřeteli rodiče,
kteří si něco neustále objednávají u Amazon, Alza, nebo u jiných Online Shoppingů a vědí, že často
hubují, že to trvá a nebo něco vůbec nedojde a něco se ztratí. To ony, děti když
si objednají u Ježíška vždy to většinou dojde přesně a v termínu. A bylo
to tak dávno před internetem. A to všechno funguje zrovna, když se Ježíšek
narodí?
Ano, ale dá to práci. První adventní
neděli andělé z Ježíškovy družiny staré batole, jemuž bude letos 2016 let
vzbudí, a počnou ho omývat, oprašovat a různými mastmi masírovat, aby na Štědrý
den byl zase krásné batolátko a mohl dětem nadělovat. Je to fuška všechno
zvládnout, protože je Ježíšek neochotný a nabručený, no jak starý dědové
bývají. Kdo to říkal, že musím pracovat do tak vysokého věku? Lidé chodí do
penze a pak nedělají nic a já pořád a každý rok. Kdo mi to nařídil?, neustále
se vyptával.
Andělé poletovali kolem starce a někteří
zpívali překrásné melodie ale on byl naštvaný: to mi nemůžete zazpívat Elvise,
nebo Karla Gotta? Já již tyhle staré nebeské odrhovačky nemůžu poslouchat, nebo
třeba Vojtu Dyka, tomu to také pěkně zpívá?, durdil se. No kdo to pomně chce,
abych se udřel k smrti!!?
Teď se ale andělé lekli a letěli pro
Archanděla Gabriela. Ten se nelekl, že
by chtěl Ježíšek umřít to v nebi jaksi nejde, tam jsou již všichni po umření!
Ale že by chtěl do penze, to se v nebi nezná. Tam se pracuje pořád. A tak počal
starého Ježíška utěšovat: podívej, jednou za rok jsi miminko, co by za to lidé
dali? No jo, nedal se Ježíšek, ale kdo to po mně chce? No přece stará Tradice,
stará a Velectěná Tradice! Ježíšek se na Gabriela díval, dlouho díval a pak
řekl: no to je pěkná kráva, tu bych si podal, kdybych ji potkal.
Jak řekl to zlé slovo, oblohou se zablesklo
a Trollové co v podzemí na Islandu zrovna kontrolovali výbuchové
zabezpečení sopky Eyjafjallajökull něco pokazili a sopka vybouchla. Všechna evropská
letadla, co zrovna letěla, musela nouzově přistát, a všechna letiště byla vyřazená
z provozu. No na takový zmatek se přišel podívat i Svatý Petr. Svým
hlubokým hlasem chtěl vědět co se děje? Andělé se nejprve ošívali, nechtěli
s pravdou ven, až jeden, ten nejmenší to řekl: Ježíšek řekl, že Velectěná
Tradice je stará kráva! A zase zablesklo a tentokrát skřítkové na Sicílii,
kteří zrovna dělali pochůzku v kolem kotlů sopky Etna zakopli a
odklopili, naštěstí na krátko ventil a obrovský kopec si pšoukl. To bylo puchu.
Veškeré víno, co již zrálo ve sklepech v sudech se zpěnilo. Vinaři,
nemajíc žádnou jinou možnost, počali ten mok prodávat levně jako burčák a tenkrát byla celá Itálie namol.
Svatý Petr se zachmuřil. Co si pamatuje,
takovou starost v nebi ještě neznal. Ano potíže byly již dávno, proto máme
na východě Dědu Mráze, v Evropě Weihnansmanna a v Americe chodí nadělovat Santa Klaus. No však by to ten
starý Ježíšek nestačil. Akorát děti v Česku chtějí tvrdohlavě Ježíška.
Velké obchodní řetězce sice tyto náhradní, profesionální nadělovače prosazují,
ale lidé jim na to kašlou. Mají doma
děti, které chtějí dárky od Ježíška a mají recht, oni, když byli dětmi,
také jim nosil dárky Ježíšek.
Svatý Peter si počal mnout svůj dlouhý
bílý plnovous a na zemi počala sněhová kalamita. Všechno kolem Prahy zůstalo
stát. Amazon, Alza, a i jiný Online
Shoppingy také uvízly ve sněhu, děti se nedostavily do školy a školníci
neodemkli třídy a svět se ponořil do bílého ticha. Ježíšek chvíli naslouchal a
pak se zeptal: jak to, že nic neslyším? Petr mu odpověděl: protože jsi byl
sprostý a já si musel mnout bradu! Staré miminko jménem Ježíšek si povzdychlo:
to postrádá jakoukoliv logiku, nezdá se ti? Jo, to máš pravdu, to je zrovna
jako když ty chceš jít do penze. Jenže já jsem dostal nápad: a Petr mávl rukou.
Nebem se prohnala meluzína v Německu ve Spessartu spadly čtyři větrné
elektrárny a Ježíšek byl v penzi. V Praze, na Smíchově.
Zrovna přijela tramvaj a tak nastoupil.
Průvodčí povídá: heljte dědku, že jste starej to vidím, ale to by mohla být
maškaráda, ukažte občanku, jinak si musíte koupit jízdenku. Já žádnou nemám, já
jsem Ježíšek! Tramvaják se zasmál: tak takovou výmluvu jsem ještě neslyšel,
padej, ať jsi venku. A tak šel Ježíšek po ulici, kde zrovna roztál sníh a bylo
bláto a každé auto, které projelo kolem ho postříkalo špinavou, studenou vodou,
až došel na roh, kde byla armáda spásy. Dostal hlad a tak si řekl, že něco sní.
Sotva vstoupil do místnosti, kde u stolu seděli bezdomovci i penzisti a
bezzubými ústy, srkali vodovou polívku se starým chlebem, postavila se před něj
ženská, široká jako autobus a ještě si dala ruce v bok: tak, tebe jsem tu
dědo ještě neviděla. Ukaž mi přídělový lístek, to bys jinak mohl obcházet
všechny obvody! Co to je, divil se Ježíšek. No Praha jednáá, Praha dvěěě..
To neznám, divil se Ježíšek. Hele dědo,
tak ty tu budeš hrát divadlo? Sundala ruce z boků a počala mu vyhrožovat,
že mu jako jednu ubalí. Ježíšek se na ni chvilku díval a pak povídá: a tobě
jsem nosil dárky, když jsi byla dítě? Co to blábolíš?, chtěla vědět. Kdybych
věděl, že jsi taková kráva, tak bych ti nic nenadělil.
V tu chvíli se celá Praha ocitla
v milionech blesků, ve Špessartu spadly ještě dvě větrné elektrárny, takže
se tam mohl vítr prohánět jako dříve a po celé Praze rozkvetly jabloně. Bába se
rozklepala a zavolala policii, aby dědu odvezli do blázince. Veškerá policie
hlavního města Prahy vyjela a počala hledat toho, kdo nechal rozkvést po městě
jabloně. Dokonce volali i Scotland Yard. Na dědu, co měli odvést do blázince
zapomněli.
Ta zpráva, že v Praze v zimě
rozkvetly jabloně se dostala i do Nebe. Sám pán Bůh si zavolal Svatého Petra a
chtěl vědět co se děje. Petr se chvilku zdráhal a tak pán Bůh řekl: řekni to,
ty dobře víš, že já všechno vím! Petr chtěl použít Ježíškova slova, ta o té
logice, ale radši řekl pravdu. Tak vidíš že to jde, řekl Bůh a dodal: poletíme
do Prahy, ty jabloně mě zajímají. V tom okamžiku se Petřínská rozhledna
rozzářila jako drátek v žárovce a pán Bůh sestoupil na zem. Protože byla
všechna policejní auta v nasazení, nechal nejvyšší generál NATO vyjet
tanky. Stály kolem Petřína, jak to šlo a mířili na Boha. Bůh jen tak mávl rukou
a šel se podívat na svah na kvetoucí jabloně. Ale pane Bože, vždyť na vás míří
tanky!, děsil se Petr. Ale, vždyť víš, že já vše vím, oni je zapomněli nabít!,
řekl a počal si prohlížet květy jabloní.
Mezi tím Ježíšek došek až pod Petřín,
hladový a zmrzlý a spatřil pána Boha. Co tu děláte, pane Bože?, chtěl vědět.
Prohlížím si jabloně a co tu děláš ty?, zeptal se. Já jsem tu v penzi, ale
už mě to nebaví, počítám s tím, že na štědrý večer zase nastoupím do
služby a budu nadělovat. Alespoň to má nějakou úroveň. Jo, tak to jsem rád, tak
se vrať zase mezi ty anděly, odboráře pitomý a sekej dobrotu! Jak pán Bůh řekl
to ošklivé slovo, zaburácelo nad městem tak silně, že tančící dům přestal
tančit stál tu rovně jako každý jiný
obyčejný dům, jabloně se počaly chovat tak, jak se na prosinec sluší a bylo po
dohadech. Ježíšek do penze nechtěl. Tiše si říkal: budu ještě několik století
nadělovat, než být v Praze v penzi.
Pak počaly ve stověžatém, zlatém městě
zvonit všechny zvony a pohádky byl
konec