Únor 2014

Moucha

čtvrtek, 27. února 2014

Dnes je slunečně 14º

Již dva dny tu lítá. Cítím se bezbranný. Jednak jsem na ni nečekal a již vůbec ne tak brzo. I když je to každý rok to samé, jsem pokaždé celý rozladěn. Vlastním totiž několik plácaček na mouchy, ale ty se na zimu vždy schovají. Musel bych odstartovat hledací akci, která by se podobala současným cvičným poplachům Putinovy armády, ale říkám si, kvůli jedné mouše nebudu napadat Ukrajinu. A tak se pokouším bojovat pouhou dlaní a Pajda je ze mne na nervy. Objevil jsem u Lidl sušenou kuřecí pochoutku kterou Pajda, jako první v jeho životě, jako úplatek akceptuje, ale tu mouchu mi nedokáže odpustit. Mám tu sice od Ládi Hovorky plácačku elektrickou, ale ta moucha je na ni moc malá. Mimo toho mi Láďa vypověděl válku, protože jsem nechal holkám z Jamertálu zahrát na Country Rádiu písničku, ale nedostal jsem se k tomu, ho včas o tom informovat. Samozřejmě to na mně píchla švagrová z Černého mostu a malér je mezinárodní. Pravděpodobně budou odvoláni atašé z Čech, Německa i ze Švýcarska. Ještě že je ten Putin v pohotovosti. Pokusím se toto mezinárodní napětí napravit záznamem z Country Rádia: Holky z Jamrtálu...

 

Princezna a čtyři svíčky

úterý, 25. února 2014

A opět se na Lhotě slavily narozeniny. Malá princeznička Martínka u Štěpánků měla na dortu již čtyři svíčky. Gratulujeme!!

Nová Škoda Auto VIDEO

úterý, 25. února 2014

Od Ládi ze Švýcar jsme obdrželi studie nové škodovky. Možná, že Ládík hledá dárek k Vánocům, pro Mařenku. Díky

Michaela Štěpánková VIDEO

úterý, 25. února 2014

Ve Stříbrné Lhotě se rozvíjí, něžně jako poupata růží, nové talenty. Zcela v ústraní vesničky pod Brdy se nám rodí umělci. Ještě jsou nedozrálí, ale mají budoucnost. Na cestě za slávou, přejeme Míše hodně úspěchů!

Děvčata z Jamertálu VIDEO

pondělí, 24. února 2014

Máme ve Stříbrné Lhotě takovou príma partu. Hlavně také proto, že tam jsou dvě holky z Jamertálu. Vy nevíte co to je? Tak já jsem to, ačkoliv jsem dvakrát denně i vícero tudy projížděl, šedesát let také nevěděl. Je to Nuselské údolí. Tento domácí název údolí, kde protéká Botič se odvozuje od německého jammern a Tal, tedy naříkat a údolí. Takže nám vychází údolí nářků. Myslím, že většina Pražáků Jamertal nezná. Tedy, to obzvláštní pojmenování. Myslím, že vznik tohoto slova bychom měli hledat na Královských Vinohradech. Odtud dělali mladíci nájezdy na holky, měli to pěkně s kopce. A holky naříkaly a tak celá oblast dostala název Jamertal.
Seděl jsem tuhle u snídaně poslouchajíc Country rádio a najednou tuto písničku hráli. Nestačil jsem jí nahrát celou, ale pokud někdo ví, jak se jmenuje a zda je na YouTube, tak prosím ať mi dá vědět.

Kdo mi poradí?

pondělí, 24. února 2014

celý den slunce 12º

Dnes jsem šel na koukanou do Bauhausu. Chci koupit pumpu, tak zvaný domácí vodárnu. Donedávna měly jednoduše pumpu: elektrický motor pohání pumpu a vše je přiděláno na takovém přetlakovém kotli. Asi na pět litrů obsah!? Dnes tam měli pěkné pumpy ale bez toho kotle. Tak jsem nerozhodný. Mám koupit jako vždy s kotlem? No něco si u toho museli myslet, když to vyrábí. Pak jsem se dvakrát naštval u ALDY. To je konkurence Lidl. Fronta asi dvacet metrů! A jen jedna pokladna v provozu. Tak jsem to pozoroval a pak zařval, aby obsadili ještě jednu pokladnu. Jak to v těchto případech bývá, kasu otevřeli, ale hned se tam nacpou ti, co byli v pořadí poslední. No, a vlítla tam Monika od rybářů. A tu přišlo mé druhé naštvání. Monika, místo aby mi poděkovala, že jsem jí zjednal pokladnu, tak mi vynadala, že špatně vypadám. Bledý, to u mně nezná. Tak jsem jí řekl, že na Kanáry letíme až 15. března. No to kdybych věděl, tak jsem ji tam v té frontě nechal stát ještě teď.

 

Hlášení brdského zpravodaje. VIDEO

sobota, 22. února 2014
Dnes je všelijak ale studený vítr 6º
Ahoj přátelé jak celá Evropa si láme hlavu nad podivným počasím, tak my Lhotáci jsme v úžasu nad naši hospodou. Máme od tohoto víkendu pravidelnou službu lékaře v naši hospodě. Stal se jim nečekaně Tomáš zvaný Hombre, a to prý nezištně ale bez jakýchkoliv záruk. Po pár veselých
skleničkách se nechal jako první pacient operovat kytarista Lojza. Hombre zvaný doktor Smrt, použil jako anestetikum co bylo po ruce., a byl to rum a tak ho okamžitě Lojzovi aplikoval. Lojza operaci přežil a doktor Smrt má již několik zakázek na operace prý kvůli těm anestetikum. Hostinský Sláva si začal dělat seznam všech chcípáků kteří chtějí být operováni jen doktorem Smrt. Pokud si prohlédnete zaslané foto tak uvidíte první vlaštovky ve svém hnízdě. Hanka z Jarkou se objevily v 22.h. A hned bez jakýchkoliv otázek jim přilítl od Tomáše Baileys a děvčata se radovala že budou i oni v seznamu
na operaci. Také se dostavili Lea z Luďkem a tak jsme probrali všechno možné i nemožné. Jak to tak vypadá s blížícím se jarem se v naší hospodě blýská i na lepší časy.
Z dalekých Brd Vás zdraví Váš zpravodaj Zdeněk

Krysy opouští tonoucí loď jako první

pátek, 21. února 2014

Dnes je pod mraky 10º

Dnes jsem volal Nikolajovi. Na Ukrajinu. Žije! Říkal, že je to hrůza a že přijede v březnu, mám na Lhotě všechny pozdravovat. Vzpomínám si, že když jsme emigrovali, byli jsme Němci hozeni do jednoho pytle: náš východoevropský akcent jim prozradil, že jsme Jugoslávci. Byla to pro nás v té době jistá potupa. Časem si lidé v našem okolí zvykli, že mimo Jugoslávců jsou i jiné národy, které mají podobný přízvuk v řeči. Zrovna v takové diskriminaci se nachází naši sousedé, kteří se výrazně zasloužili o budování pokomunistické České republiky. Stále však jsou házení do jednoho koše: Rusáci. Ukrajinci nejsou Rusové, nemají stejnou řeč a je to hrdý a pracovitý  národ. Dokáží si vybojovat svobodu, tady by se Češi měli hodně přiučit. Boj národa, ačkoliv to stálo mnoho životů se vyplatil: vysocí vládní zaměstnanci, šlechta z horních deseti tisíc a zbohatlíci včera opustili Ukrajinu. Loutková panenka, president Janukovyč zůstal sám.
Horda uprchlíku nechala zastavit provoz na  letišti u Kyjevu, přijela obrněnými auty a  s majetkem, převážně penězi opustili, soukromými letadli zem, aby se vyhnuli sankcím, které na ně uvalila EU. Budou postupem času povoláni k soudu, tak, jak se to stalo balkánským válečným zločincům. Kde budou žít? Kam letedla odlétla? Jistě se to jednou dovíme. Jisté je, že se stali psanci. V noci ze čtvrtka na pátek  za pomoci vyjednávačů z EU a Ruska možná došlo k dohodě. Návrat k ústavě z roku 2004 a mnoho dalších požadavků o které národ bojoval, které ztratil a zase si je vybojoval. Smekám úctou k tomuto národu.   Dnes ráno se má domluva podepsat. Muselo to vše být? Asi ano, lid bojoval za svobodu. Myslím, že tady by si měli vzít poučení jak čeští politici, tak český národ. Uvidíme co tomu řekne pan Putin, až skončí Olympiáda.

Plavání

středa, 19. února 2014

Dnes je slunečně 12º
Dnes jsme zase po dlouhé době doslali k plavání, tady u nás ve vsi. V termálních lázních ve Spessartu jsme sice také ve vodě, ale v té slané vodě se plavat nedá. Nějakým způsobem tomu ta sůl brání. Za to se člověk nedostane pod vodu. Ale je tam plnu různých gejzírů a masážních proudů a v jednom místě tě voda doslova umlátí, když nedáš pozor a tak je to dokonalý požitek. Jana by dodala, lepší než orgasmus. Avšak tady u nás ve vsi se dá jen plavat a to je také dobré. Plaveme od konce bazénu sem a tam a chvíli visíme na okraji a pak dále. Je tam totiž hloubka. Dnes nás zaujalo sdělení na stěně:

"WT 1,95m".  Neustále jsme se dohadovali co to může znamenat. "T" bylo jasné: Tiefe, tedy hloubka. Ale to "W" nám tam nechtělo pasovat. Po několika bazénech se nám prokrvil mozek a došlo nám to: Wasser. Trochu jsme se podivili na tím šetřením místa na písmenka. Když píší Schwimmmeister se třemi "m" (plavčík) tak na té hloubce vody již šetřit nemuseli. Tedy Wassertiefe, neboli hloubka vody.

 Výlet do Spessartu

úterý, 18. února 2014

Slunečně 10º

Dnes jsme se s Hankou vydali do Spessartu, na místo, kde se kdysi natáčel film, "Strašidla ze Spessartu". Starším čtenářům je to jistě ještě zakořeněno v paměti. Přestože bylo krásně, počasí si hrálo na jaro, zámek Mespelbrunn nebyl pro publikum přístupný. Cestou jsme minuli Benzinovou pumpu, na což jsem nereagoval, přestože jsem měl málo v tanku. Když jsem se zmínil, že musím tankovat, nebyla pumpa k nalezení. Na tomto místě bych chtěl podotknout, že spessartské lesy jsou nekonečné a hluboké. Něco podobného v Čechách není. Tak rozsáhlé lesy,  na to není v tak malé zemi místo. Navíc ve spesartských vesničkách nejsou pumpy a tak jsme prožívali horké chvíle. Nakonec jsme objevili jednu, která byla jakoby z doby krále klacka, jeden terminál, kreditkartu v přístroj z minulého století nechtěl akceptovat nebo vůbec reagovat na to na co je vynalezena a pumpař se nevyznal ani na počítači. Nakonec jsem zaplatil penězi. Pak jsme již křížili lesy klidněji. Našli jsme starou hospodu, kde klidně hořel krb, našli i starou rybí boudu a prošli jsme se kolem jezera. Tady spadl Andy do vody a jen tak, tak se zachránil, tím, že se vyšplhal na vysoký břeh. Hanka již byla v pohotovosti, že za ním skočí. Nakonec vylezl a vypadal jako spessardský hastrman. Pak jsme si dali v Bad Orbu čaj a kapucino a celkem v klidu dojeli domů. Byl to hezký výlet.

pondělí 17. února 2014

Čtenářka Milena mám posílá

vydatný recept na zaručeně výživnou stravu pro důchodce. Na tomto místě chceme také popřát Láďovi Hovorkovi, má dnes narozeniny. Možná by Marie, jeho žena, mohla připravit Láďovi (ladislav.hovorka@bluewin.ch) hostinu, podle Mileninýho doporučení.

Pečené kolínko s černým pivem

Der Medicus VIDEO

neděle, 16. února 2014
Ráno mraky, odpoledne slunce 10º

Ať to počítám jak chci, je tomu 40 let, co jsem byl naposledy v kině. Jo, za muzikálem jsme jeli posledně až do Hamburgu. V Praze chodíme několikrát do roka, ale v kině? No včera jsme se vypravili do 1,5 km vzdáleného Frankfurtu na Der Medicus. Je to natočeno podle velice populárního  románu od  Gordon Noah. Samozřejmě je román mnohem obsáhlejší, ale natočeno to bylo pěkně. Píše se rok 1055 a malý osiřený chlapec začne doprovázet pokoutného felčaře, který jen tak dělá, že léčí. Chlapec dotykem ruky v krajině srdeční ví, kdy pacienti zemřou. Kdy přijde smrt. Když jeho dobrodinec, s nímž táhnou povozem s jedním koněm Anglií oslepne, a nějaký židovský lékař mu vrátí zrak (šedý zákal?) rozhodne se odejít do Persie, kde se naučí řemeslu. Jednoho dne otevře mrtvolu a naučí se léčit Seitenkrankheit (postranní nemoc) a dokáže králi, operací zachránit život. Divák se teprve nyní dozví, že umí vyoperovat slepé střevo, na které zemřela chlapcova matka. Pak se vrací do Anglie a sebere felčaři zákazníky, kteří počnou chodit do nemocnice. Byl to pěkný film, vřele doporučuji.

15. února 2014   

Jako každý týden se dějí v celém širokém světě divné i skvělé věci, tak i naši vesničce střediskový se to nevyhýbá. Všichni občané Stř. Lhotky na př. jsou ohromeni počasím které navzdory ex prezidentovi Klausovi se vymyká jeho teorii. Nemáme tady sjezdovky ani horské hotely a tak nejsme na počasí naštvaný. Jenom ty ptáky litujeme protože nevědí jestli už mají dělat nájezdy na samičky a nebo si o nich jenom kecat. Přes den je sluníčko a neobvykle nad nulou a večer to přimrzne. Máme smůlu že jezdíme nakupovat ve dne když cesta rozmrzne a my se brodíme bahnem, tak že když se objevíme v automyčce tak na nás křičí VY NÉÉÉ. Do hospody jak jsem vypátral už začal chodit výsostně uražený Špás a dokonce si objednal bochník chleba. Chleba proto, že Slávek se začal zajímat o pečení chlebů a hned jich pár upekl. Všem dal ochutnat a kdo chtěl mohl si jej objednat. V pátek se nás sešlo ještě méně, protože hlavní protagonista Tomáš Hombre se nedostavil. Hanka hlásila že prý má rozřezanou a nateklou hubu, protože byl u zubaře a dělali mu resekci. Náhle se ale objevila Blanka (Tomáše Krále děvče) a tak jsme to všechno zdrbali. Přijela bez Tomáše ale z nějakým kamarádem a ten vytáhl kytaru a hrál s námi. Objevil se i manželský pár který občas do Lhotky chodí a tak se přidal a semlelo se jak to bývá vše možné i nemožné. K půlnoci jsme se začali vytrácet ale ještě Franta a Lojza hráli. Slávek ale už zhasnul všechny světla a to mě naštvalo. Byla tma že jsem neviděl ani kde mám  bundu a tu se ozval Slávek a řekl: Už nic nekonzumujete tak COOO. Tak jsem ho poslal- někam. Celý týden tam nemá nohu a když tam v pátek přijde pár lidí, tak je ještě vyhazuje.
Zdraví vás Z+J

Toto je chléb pečený Slávkem

pátek 14. února 2014

Lehké  křehké

Kouzlo okamžiku  VIDEO

 

čtvrtek, 13. února 2014

Dnes je pod mrakem a teplo 6º

V našem životě není nic co bychom mohli zastavit. Skládá se z okamžiků. Okamžiky dokáží okouzlit ale i zranit, přichází a opět odchází. Touha tyto okamžiky zachytit je lidstvu známá od jeho samého počátku. Jeskynní malby pračlověka o tom vypráví, obrazy slavných malířů, zažloutlé staré fotografie, i dnešní digitální technika. Dalo by se říci, že člověk se od pradávna snaží okamžik zachovat, schovat, zamrazit, či konzervovat. Je to slabost, kterou zvířata neznají. Přes všechnu techniku, všechnu snahu, okamžik skutečně nezastavíme. Je tu jen jednou, teď nyní, v tuto chvíli. Pak zmizí a přijde další. Byl tu i okamžik našeho narození a je a bude tu i okamžik naší smrti. Člověk si je  vědoucí konce a jeho snaha vše zachytit je jen jemu známa. Zachytit okamžik je lidské ale vlastně zbytečné. Jedině vzpomínkou se ke krásným okamžikům můžeme vrátit. I to mnohdy stojí za to. Jsou lidé, kteří mají jen vzpomínky, nic jiného jim v životě nezbylo! Asi zapomněli na kouzlo okamžiku, které tu je, stačí otevřít oči…

Není nad to mít dobrého kamaráda

11. února 2014

 

Nacházím se právě v období rekonstrukce. Arno mi na Lhotě tak dobře vařil, až se mi dělaly boule za ušima. No a jedna boule za pravým uchem mi zůstala a pořád rostla. Takže jsem šla k doktorovi a ten mě poslal na chirurgii. V pátek mi to vyřízli a sešili. Krk mám zalepený a každý druhý den musím jezdit na přebal. Při té příležitosti jsem byla i na odběru krve a EKG a ultrašálu. A když už jsem v takovém nabouraném stavu, rozhodla jsem se, že udělám i něco s tou bradavicí pod nosem. Pan hezký mladý lékárník mi nechtěl nic na obličej prodat, že jenom na ruce nebo nohy. Bylo na něm vidět, že je hrozně nesmělý a že se mi stydí říct, že jsem krásná i s tou bradavicí. Tak jsem mu slíbila, že ten prostředek použiji na jiném místě těla, v žádném případě ne na obličeji, aby mi to už konečně prodal. Pochopitelně jsem drze lhala. Doma jsem dlouho studovala návod a případné následky, jako např. oslepnutí atd. Když jsem už byla tak daleko, že si kápnu tu kyselinu na obličej, začal zvonit telefon. Lekla jsem se a trochu jsem se nestrefila jenom na tu bradavici. Kapička začala trochu stékat dolu a vypalovat si cestu, takže teď vypadám, jako kdyby mi tam přimrzla nudle. A určitě neuhádnete, kdo volal. Arni a ještě mi vynadal, proč nezvedám telefon.

Hank

Pan učitel

11. února 2014

 

Je stále větrno 6º

Marek, můj nevlastní syn vstoupil do mého života když mu bylo 5 let. Byl to malý a hubený špunt, plný energie s tvrdohlavou povahou. Těžko se dá věřit, že měří dnes skoro dva metry. Pamatuji si, jak na horách při zimní dovolené nechtěl jezdit sám na vleku. Měl jsem dřevo vleku na lýtkách a on za krkem. Trvalo to dva dny, než jsem ho přemluvil, že by se mnohem lépe nechal táhnout do svahu, kdyby jel sám. Jednou k tomu došlo a pak už nikdy nechtěl jet se mnou. Odmalička dobře lyžoval. Dnes je pan učitel. Učí sport a politiku. Letos je na nové škole. Převážná většina žáků je z rodin imigrantů, také Salafistů. Pravděpodobně z nedostatku učitelů učí nyní také biologii, materie, o které nemá v podstatě vůbec pojem. Když si tak vzpomínám na mé dětství a jak jsme si mysleli, že učitelé jsou bohové sedící minimálně na Olympu a na stará kolena se dozvídám, že učitelé mohou učit něco, co nestudovali. No a proč o tom píši. Marek chodí do práce (školy) jako dělníci do Kolbenky: jeden baťoch na zádech tak velký že bych toho ani na dovolenou více nebral a druhý přes rameno. Včera vyučoval sexuální nauku. Neptal jsem se zda, jako bylo za nás byli děvčata a chlapci odděleni, ale při pomyšlení, že musel přednášet Turkům a Arabům i Salafistům funkci jistých částí těla, mi běžel mráz po zádech. Salafisti navíc v jeho třídě vytvořili takové nějaké mafiánské družstvo a dělali si ze všeho legraci, až Markovi ruplo v bedně a nechal jim celou výuku přečíst. Již dávno vím, že být v dnešní době učitelem, je nebezpečné povolání...

To pravé téma

pondělí, 10. února 2014

Pod mrakem, vítr 5º

Na mém deníčku se rozjelo nové téma. Kdo se kdy podělal do kalhot. Ačkoliv je akutní záchvat tohoto druhu vše možné než legrační, s odstupem času je to k popukání, jak čtenářka Jana napsala, k počůrání. Včera jsme měli návštěvu, byla tu Radka s Andym. Pokud si nejste jisti kdo to je, to je ta černovlasá raketa, co zavedla ve lhotecké hospodě pečená kolena, což Slávek bravurně zvládl, a ten pán co mluvil jen německy a s našim ajťákem anglicky. Zábava se stočila také k tomuto téma a Andy nám vyprávěl o Soči, tam co je zrovna olympiáda. Mají tam v hotelech duo toalety, což znamená, že mezi záchodovými mísami ušetřili příčku a tím pádem se tam prdí ve dvou. Tato intimní záležitost, nazveme ji "naplnění kalhot nežádoucí hmotou", se stala asi každému. I já jednou přišel z procházky s Pajdou s touto náplní v kalhotech, jenomže jsem na moje spodky zanevřel a chtěl je celé spláchnout, čímž jsem situaci zhoršil a musel celou mísu rozebrat. A pak ať někdo tvrdí, že se tu na mém deníčku bavíme o hovně....

 

Hani v deníčku jsem četla Tvůj nepříjemný zážitek se zažíváním. K tomu Ti mohu " dát k dobrému" zážitek z minulého jara. Zazvonila u mne z ničehož nic spolužačka Marta, která bydlí na druhém konci Spořilova s tím, že musela vystoupit u nás na stanici Na Pahorku a že má problém, jestli bych ji mohla pustit do mé koupelny....No to bylo samozřejmé. Dobře tušíš, že se jí přihodilo to co Tobě. Osprchovala se , vyprala prádélko , požila mnou naordinovaný medikament , oblékla se do mých tepláčků i když jí jaksi padaly a ještě jsme si pěkně pokecaly. Asi 2 měsíce nato jsme měli třídní sraz při příležitosti 50 letého odchodu z 9.třídy. Ani ve snu by mne nenapadlo o této příhodě mluvit. Jednak z taktních důvodů a také pro to, že jsem na to vůbec nemyslela. Pár spolužaček kuřaček šlo hulit před ten restaurant a já i když nekouřím, šla jsem klábosit s nimi. Byla výborná nálada a Martička se rozpovídala o tom, jak ji prý Jana "zachránila". A na to jiná spolužačka Eliška řekla v holé větě. " No to to měla Marta takřka bez problémů, to já jsem se děvčata posrala v Paříži přímo u fontány Fontenebleé/ psáno foneticky/". Byla tak roztomilá, že jsem myslela zase já, že se smíchy pro změnu počůrám. S tímto problémem už my v našem věku musíme počítat. A není to vůbec žádná tragedie.

 

Hani zatím končím. Opatruj se a pozdravuj prosím Arního.

Pa Jana

 

 

Ahoj Arnoštíku

 

Tak jsem si přečetl Tvůj deniček a musím konstatovat

několik věcí. Je vidět, že když jsi mohl řídit auto až do

Hamburgu tak, že dna již není. Což je dobře. Potom co

jste byli s Hankou v divadle existuje film kde tuto hru

hraji kreslená zvířátka. Viděl jsem to film byl dojemný

takže v divadle to muselo byt fantastické. Dále když

jsi si jel pro větrníkna rozmrazení mrazáku (když jsem

byl jako malý kluk tak jsem šišlal ale už jsem z toho

vyrostl)t ak píšu mrazák, Marie říká, že ona ho rozmrazuje

fénem na vlasy říká co sis to vymyslel za ptákovinu

nějaký větrák. No a to nejlepší nakonec-Hanka když jsem

to četl Marii tak jsme při tom brečeli smíchy až jsem

málem spadl ze křesla. Dovedu si Hanku živě představit

jak jí asi bylo. Stalo se jednou na Václaváku jsme šli

s Marii do rybárny která byla nad kinem Čas a já  jsem

si tam dal rybí sálat. Dobrý ale když jsme vyšli na Václavák

tak se to v břiše pohádalo a já valil jako kamen se straně,

ale kam? Napadlo mně, že ve Vodičkové je McDonald a už jsem

tam byl. Ještě štěstí, že nebyly záchody obsazené to bych

dopadl jako Hanka, ale byla to fuška. Marie se ptá kolik kilometrů

je Hamburk od vás a kudy jste jeli

Opatrujte se

L+M

Referendum ve Švýcarsku

neděle, 9. února 2014

Větrno a slunce 10º

 Dnes se Švýcarsku konalo referendum. O co šlo? Švýcarsko je velice bohatá zem s nadprůměrným hospodářským standardem. Tento standart vytvářejí dělníci a hlavně kvalifikovaní. Vysoce kvalifikovaní. Na tomto místě je potřeba se zmínit, že padesát procent přichází ze zahraničí, obzvláště z Německa a z Itálie. Tento imigrační proud vláda podporovala, lid byl však proti. Došlo tedy k referendu ve kterém se občané vyslovili proti přistěhovalcům. Je to strašný konflikt: hospodářství tyto pracovní síly potřebuje ale lid si přeje, aby louky a pole zůstaly tak jak jsou, aby tu nevznikaly betonové stavby bytů, které si příval nových pracovních sil vyžaduje. Švýcarsko se tím uzavřelo EU. Nedá se říci, že Švýcasko EU nepotřebuje! Naopak, je ne EU závislé. Jenže EU bude muset veškeré smlouvy vypovědět a z alpské republiky se stane osamělý ostrov. Občané,  na to mají v ústavě zakořeněné právo, se dnes rozhodli sami proti sobě. Padne i dohoda Schengenu?? Budou opět hraniční kontroly? Vláda má na vyřešení problému do kterého ji dohnal vlastní lid, tři roky čas s tím něco udělat…

 

neděle 9. února 2014

Ahoj přátelé opět se ozývám a hlásím nejnovější události z Brdských hospod, lesů a strání. Celý týden probíhal standardně, topení šlo každý den(kamna) bez přestání. I když se oteplilo pocitově
nám bylo chladno a tak jsem topil nonstop. Dnes začínám topit až odpoledně protože má být přes den okolo 4-6 Cº Prachu z topení je v chatě tolik že vytírám každou chvilku. Je to moje hobby, od té doby kdy mě moježena Jana pochválila se slovy že to umím nejlíp. Tak mě to už samozřejmě zůstalo. V pátek jsme byli v salonu Lhotka a sešla se půlparta. Mirka se ségrou Hankou měli údajně strašit Tomáše Talůžka a celou půlpartu, že my taky nepřijdeme. Bylo špatný že jsme se po tom oteplení brodili bahnem u topolů.Takže jsme přišli
do hospody Jana v holinkách a já ve vysokých kanadách. Večer probíhal standartě, bylo dobrý že přišel s kytarou i ten silnější kluk (Franta) ze zpěvníčkem. Tak že byly tři kytary a basa. Tomáš se jako vždy projevoval svými výkřiky radosti, sprostými slovy, až Jana musela požádat Slávka o velikou měchačku. Neváhala a při každém nevhodném slově ho přetáhla. Napřed to fungovalo dobře, ale potom si ten parchant přesedl a začalo to nanovo. Parta Raisinger a spol stále bazíruje že Richard nosí pivo s prsty v půllitrech a že tam chodit nebudou. Zatím je situace v pozici PATU a tak se dále vyčkává.
Zdraví Vás z dalekých Písků Zdeněk + Jana

Příspěvek jenom pro dámy!

 

Chci navázat na zápis z úterý 4. února. Arni zakončil tím, že já bych jistě popisovala dál, co se stalo. Zní to tak trochu dvojsmyslně, a protože mě má dcera požádala o vysvětlení, tímto, milé dámy, vysvětluji i vám. Bylo to hrozné. Která z vás tohle nezažila, neví, co je to Hrůzu. Byli jsme na večeři, a já dostala chuť na herinka ve smetanové omáčce. Už při jídle jsem měla tak trochu špatné svědomí, ale co, říkala jsem si, vždyť jsme jenom půl hodiny od hotelu. Ještě jsme se stavili v Lidlu pro dvě lahve červeného a sýr a šli jsme domu. Myslela jsem. Můj žaludek, zvyklý na ovoce se zrním a zeleninovou dietní stravu začal hlásit - Pozor, něco se stane! Požádala jsem hůlku vedle mne, jestli by nemohla kmitat rychleji, ale marná snaha. Zrovna v místech, kde nebyl vůbec žádny lokál, žaludek hlásil, že už tu smetanovou omáčku nechce a že jí posílá urychleně dolu. Katastrofa! Milé dámy, už jste to zažily? Představte si, že jdete s mužem svých snů a teď na vás přijde sr**í! No nedalo se nic dělat, Arni poradil, když přidám do kroku, že za křižovatkou je park. Letěla jsem jak smyslu zbavená. Skoro jsem to nedoběhla.... Na pokoji jsem se zavřela do koupelny, krajkové kalhotky, zakoupené na tento výlet, skončily i s obsahem v popelnici a já stála snad čtvrt hodiny pod sprchou a bojovala proti pocitům méněcennosti.

Napsala Hana

Větrník

 

pátek, 7. února 2014
Byl jsem dnes u Lidlu abych si po daleké cestě něco nakoupil a potřeboval jsem takový teplovzdušný větrák, aby mi rychleji rozmrzl mrazák. (Normálně bych, kdyby tu byl Láďa napsal mražák, aby se mohl rozčílit) Náhodou ho měli. Již když jsem vcházel do obchodu se spustil poplach. Nakoupil jsem a při odchodu se opět spustil poplach. Paní pokladní mne zevrubně prohlédla, vozík s nákupem nereagoval, můj svlečený kabát také ne až na vestě, kterou mám od loňska našla dobrá žena čidlo, které C&A v loni neaktivovalo. Po té doma, když jsem rozbalil větrák,  zjistil, že to byla elektronická píčovina, které se nedalo porozumět. Tak jsem ho šel vrátit a v Bauhaus měli přesně to, co jsem chtěl. Tak říkajíc analogový. Včera večer, zmaten po cestě do Hamburgu jsem zapomněl že je dnes pátek a nechal jsem auto stát před domem, zapomněl jsem totiž, že je trh. Atak jsem ráno stál mezi tulipány, kedlubnami a květákem. Trhovci ale byli slušní a nenechali Tiguana odtáhnou. Zřejmě jsem byl tou cestou na sever trochu popletený...

Hamburg Hamburg VIDEO

Landungsbrücke

 

Přístavní molo VIDEO

pátek, 7. února 2014

Dnes je vítr, slunce 10º

Mají tam takové dobře vymyšlené molo. Člověk má dojem, že chodí po betonovém chodníku, s obchody a prodejnami jízdenek, ale není to tak jednoduché. V Hamburku je 7 a půl hodiny příliv a 5 a půl hodiny odliv. Tuto neobyčejnou skutečnost vděčí vody Labe svým tokem, tedy vodou z vnitrozemí. Při přílivu jsou tu, i když je moře vzdálené více jak 100 km, vlny jako v moři. Přístavní molo tedy plave a podle stavu vody je víš či níž. Aby se dalo na molo vždy vstoupit, jsou tu takové přechody, které se sami zvedají či klesají. Molo je asi 800 m dlouhé a má těch přístupů vícero. Svou hmotností budí dojem pevné půdy pod nohama a i když jsou velké vlny nehoupe se. Na druhé straně Labe jsou plovoucí doky, ve kterých se opravují obrovské, záoceánské lodi. Jsou to obrovské plovoucí potvory, které se pomocí vlastních nádrží, které se zaplní vodou, potopí a loď do něj vpluje. Pak se uzavřou kolosální vrata, dok počne vypouštět z nádrží vodu a vyplave na hladinu. Po té vyčerpá vodu ze svých útrob a ejhle, obrovská loď je nasuchu. Pak se mohou dát dělníci do oprav. V době kdy jsme tam byli, byla v obrovském doku, který se dá zcela zastřešit, v opravě loď Microsoft vynálezce Bill Gatese. Po deseti letech bylo zapotřebí ledacos opravit. Nákladní lodě se v přístavu moc dlouho nezdrží, podle velikosti platí 20 až 100 tisíc Eur za den přístavní poplatky. Po přístavu jsou vidět pracovní lodě, které neustále bagrují ze dna písek, aby měli velikáni dost vody na ponor

Der König der Löwen

Král Lvů VIDEO

středa, 5. února 2014

Slunce a mraky až 10º

Ve středu večer jsme šli do divadla. Vozily nás tam z Landesbrücke (z přístavních pontonů) lodě. Samotné přeplavání Labe s vyhlídkou na panorama Hamburgu a na nekonečný les lodních jeřábů již stojí za to, a vstup do divadla, které hraje toto přestavení dnes a denně již dvanáct let je, impozantní. A jak popsat představení, které je v podstatě nepopsatelné, nevím. Začnu takto: Der König der Löwen je příběh zvířátek. Herci nosí neskutečně krásné masky zvířátek, dokáží je pohyby napodobit a tak prostě najednou tu nejsou a zvířata jsou jako živá. Herci dokáží vytvořit iluzi zelené trávy, i suchopáru džungle i krásné tropické květy. Odehrávají se tu boje a nenávist mezi různými druhy, navazují se tu i přátelství a je tu v neskutečné krásných barvách za působení akrobatických tanců znázorněna i láska. To když se Simba zamiluje do krásné lvice, která ho přesvědčí, že musí vyplnit svůj osud a stát se po otci králem lvů a všech zvířat v džungli. Vše je doplňováno dojemnými, velkolepými a v mžiku se měnícími obrazy scény. Pod pódiem je orchestr a po stranách, vlevo i vpravo jsou ve výši tak prvního parta bubeníci, zvířátka několikrát nastoupí na scénu hledištěm, takže se divák cítí středem děje. Skoro po celu dobu mě stékaly slzy po tvářích, byl jsem jednoduše bezmocně vtažen do děje. Při jednom představení prý, když zlý strýček lev, který se chce uchopit trůnu, posílá malého Simbu pryč a volá- a už se nikdy nevracej, vykřikla v hledišti nějaká žena: ty jsi takový zlý blbec.... což nám říká jak je pře představení plné emocí. Vyplatí se do Hamburgu jet, do všech tajů tohoto muzikálu (Elten John napsal hudbu) se za jedno představení člověk nedostane. Chtělo by to se tam vypravit ještě jednou!

Pro zajímavost: od premiéry 2.12.2001 navštívilo divadlo více jak 9 milionů diváků, do dnešního dne se hrálo 5 tisíc představení, spotřebovalo 4 tisíce klubek nití, 650 metrů ručce pomalovaného hedbáví, spotřebovalo se 1,6 tun Make-up….

Hamburg VIDEO

úterý, 4. února 2014

Celý den slunce 10º

Tak jsme dorazili do Hamburgu. Cesta byla dobrá, i když mě nervovala neustále se kroutící dálnice, neutrále ve třech pruhách a na ni šílenci trojího druhu. Jedni jeli pomalu, jiní rychle akorát já jel tak akorát. Pak jsme ale dorazili do Niedersachsen a již bylo vše zase v pořádku. Po naší pravici se nacházel Lübeck se svou Lüneburger Heide, to jsou v podstatě několika kvadrát kilometrové mokřiny, kde se snad dříve dolovala rašelina, která se za starých časů používala na topení. Je proslavena koncem léta kvetoucím vřesem, který je tu skoro metr vysoký. A tady byly dálnice rovné jako nalinkované a to mám já rád. Dáma v palubní desce nás navedla rovnou k hotelu, recepční nám dal klíč od pokoje, kde jsme našli neustlanou postel, a osobní věci nějakých hostů. No prostě zaměstnanec na vyhození. Pak jsme po chvilce dostali klíč od čistého pokoje v přízemí. Na auto jsme dostali garáž, tak se má Tiguan lépe než doma. Odpoledne jsme prošli Reeperbahn, proslavenou Hamburskou ulicí lásky, ale musím říci, nic moc, to máme ve Frankfurtu větší bordel na naší Keiserstrasse. Já jsem  nakoukl, bez Hanky protože tam ženy nemají přístup do té uličky co sedí ženské nahé ve výkladních skříních a lákají zákazníky, ovšem já a moje vycházková hůl vzbuzoval v oněch vystavených paních jen lítostivý úsměv a ne strach z mořského vlka. Povečeřeli jsme Hanka by tu jisté déle popisovala co se stalo pak, ale já mlčím! Zítra jdeme do divadla.

 

Hamburg přístav

středa, 5. února 2014

Dnes jsme druhý den v Hamburgu. Ráno isme se nasnídali a pak šli na zastávku vyhlídkového autobusu.. Bylo to hned za rohem hotelu. Tím se dá za jedno vstupné jezdit celý den. V přístavu jsme vylezli, protože jsme měli jízdenku na loď co projíždí s turisty přístavem. Vlezli jsme do první a divili se, že nám nikdo nic nevypráví, až nám došlo, že plujeme linií a tudíž na černo. Naštěstí si nás  nikdo nevšiml a tak jsme zase na výchozí stanici vystoupili a vlezli do správné Hafenrundfahrt a tady jsme to měli s povídáním. Pak jsme zase pokračovali sběrným autobusem po městě. Hamburg je ploché město, domy jsou stavěné z pálených cihel, takže vypadají jako nedostavěné. Je tu hodně vody, samozřejmě Labe, pak se tu vlévá řeka Alster a tvoří ve městě jezera i celé ulice. Proto se Hamburg nazývá také Benátky severu. Odpoledne jsme se pořádně najedli v Maredo

a za hodinku jsme si vzali taxi do přístavu, kde nás loď převezla na druhou stranu, kde stojí, již dvanáct let divadlo König der Löven. Za taxi jsme platili 5,20 Eur a při zpáteční cestě 5,30. Takže jsme nechtěně zjistili, že taxikáři v Hamburku neokrádají, jako v Praze.

Pozdrav z Frankfurtu VIDEO

 

Všem čtenářům posílám pozdrav z evropského New Yorku

Zbourání staré Frankfurtské univerzity VIDEO

Nedalo se říci, že budova byla stará, byla asi ze 70tých let. Ale dosloužila a tak byla  dnes v neděli vyhozená do povětří. Bylo to jedinečné umění střelmistrů. Tak vysoká budova ještě nikdy v Evropě nebyla skácena do detailů uložených náloží. Tisíc kilogramů muselo být použito. Podívej se…

O něco dále...

neděle, 2. února 2014

Dnes svítí sluníčko 10ºC

Jak to bylo s tou pranostikou? Na Hromnice? Tak na to si teď nevzpomenu. Ale máme dnes Hromnice a to má Nela Hanzlíková narozeniny a babička jí peče dort. Přejeme této malé krasavici, tady z Frankfurtu vše nejlepší, no kdo by  z nás mohl o sobě tvrdit, že byl na internetu vyfocen a dostal přání ze zahraničí když nám bylo tři..nebo čtyři? No Nela to tvrdit bude a dnes si bude pochutnávat na dortu od babičky. Jestli to Mileně zapálí a ten dort vyfotí, tak ho tu taky zveřejníme. A kdyby Nela neměla chuť na dort, může si odskočit naproti do hospody na jitrnice. Kdybych si jen vzpomněl, jak to bylo na ty Hromnice....

Velká sláva na Lhotě VIDEO

sobota, 1. února 2014

Dnes prší ale je teplo

A pak že se v hospodě nic neděje. Po té, co Slávek vyčistil kuchyň, že teď vypadá jakoby ji Robert právě koupil, se pořádala zabíjačka. Hm… kdyby tak šlo poslat jelítko E-mailem!