Holčička
Máme ve Sříbrné Lhotě nové hezké děvčátko. Hrdá babička je naše sousedka Milena. Nebydlí sice
u babičky, ale často ji navštévuje.
No není to krasavice? Jmenuje se Nela a Milena je šťastná a my jí to přejeme!
Salafisti
pátek,
31. ledna 2014
Dnes je jak na jaře
Dnes je jak na jaře
Co to je? No tak přesně to také nevím vím pouze, že jsou
to radikální vyznávači koránu. Měli jsme tu v Německu několik velkých průšvihů.
Salafisti postávali v pěších zónách velkých měst a rozdávali do němčiny
přeložený korán. Jenomže oni je nerozdávali stylem svědků Jehova, oni je lidem
vnucovali. Když po případě nějaký pasant si knihu vzal a v zápětí ji odhodil do
koše, dostal od nich přes hubu. Takovým způsobem rozšiřování víry jistě není
nic nového. Víme skutečně jak se chovali misionáři, když roznášeli křesťanství
do posledních vesniček jihoamerických velehor? Co je na víře tolik fascinující,
že jedni nutí druhé, aby věřili v to co oni? Jak jistě víme, slovo víra že se odvozuje
od slova věřit a v tom je ten problém. Nikdo nebude lézt do tropických deštných
lesů aby přesvědčil domorodce, že je obloha modrá. To vidí sám. Ne, víra si
vyžaduje přesvědčit někoho o něčem, co v podstatě neexistuje. Jistě, když tomu
co není bude věřit několik světadílů, stává se to najednou pravdou. Ovšem,
misionáři měli své poslání jednodušší: žádný domorodec si nemohl v internetu
ověřit, zda mají pravdu. A to je problém Salfistů! Občané měst Německa si to ověřit
můžou a proto dostávají pasanti pěších zón facky. Zdá se, že Salafisti zaspali
několik století. Ale není to pravda. S technickým pokrokem a vzděláním a
blahobytem západní kultury, žijí lidé svobodně v pohodlí, cestují a když
všechny tyto vymoženosti sečtou, něco chybí. Je tam místo znásobeného štěstí
nula. A právě v těchto vodách loví vyznavači nových vír. Zrovna tak lovili před
stoletími misionáři. Abych se dostal k tomu co jsem dnes vlastně chtěl říci:
Marek učí na nové škole, kde mají novou učitelku, která je zahalená šátkem. Je
to Němka konvertovaná k islámu. Dokonce si vzala za manžela Araba. Škola ji nechtěla
zaměstnat, ona však přes nejvyšší soud docílila, že ji zaměstnat museli. V pozadí
neustále postává její manžel, Salafista a dbá, aby bylo dodrženo, čeho se dobylo
u soudu: škola ji nevyhodila, ale nikdo s ní nekomunikuje a nikdo jí neporadí
jak má vyučovat. Toto je podivné vítězství německého soudu, ale velký úspěch Salafistů.
Málem jsem byl pod autem.
čtvrtek, 30. ledna 2014
Dnes je trochu chladněji a
vylézá slunce
Dnes mě vezla Hanka na odběr krve. Byl to neskutečný zážitek. Vyzvedla mne deset minut před osmou. Tou dobou jsem již dávno nebyl vzhůru. Pekař naproti měl již otevřeno, autobusy jezdily a lidé chodili po ulici, jako by to bylo běžné. U doktora jsem vystoupil a přešel na druhou stranu ulice a Hanka že najde parkoviště a přijde za mnou. Byl jsem ospalý a jaksi mi nedošlo, že jedinou možnost co Hanka měla bylo couvnout. Takže couvala rychleji, než jsem očekával, nebo já byl, kulhajíc pomalejší, než jsem navyklý, jednoduše do mně nabourala. Plácal jsem tedy do kufru Tuarega až zastavila. Přišla pak chudák do ordinace a celá se klepala zděšením. Tak jsem ji uklidnil, že by se nic nestalo, bylo by o jednoho dědka na světě míň. Po návratu šla Hanka s pejskem a pak jsme si dali snídani. Podle Miluščina návodu jsem si koupil Eiweißbrot, což by se dalo přeložit na vaječně bílkovinný chléb, docela je dobrý. Teď se musím jít dospat....
Dnes mě vezla Hanka na odběr krve. Byl to neskutečný zážitek. Vyzvedla mne deset minut před osmou. Tou dobou jsem již dávno nebyl vzhůru. Pekař naproti měl již otevřeno, autobusy jezdily a lidé chodili po ulici, jako by to bylo běžné. U doktora jsem vystoupil a přešel na druhou stranu ulice a Hanka že najde parkoviště a přijde za mnou. Byl jsem ospalý a jaksi mi nedošlo, že jedinou možnost co Hanka měla bylo couvnout. Takže couvala rychleji, než jsem očekával, nebo já byl, kulhajíc pomalejší, než jsem navyklý, jednoduše do mně nabourala. Plácal jsem tedy do kufru Tuarega až zastavila. Přišla pak chudák do ordinace a celá se klepala zděšením. Tak jsem ji uklidnil, že by se nic nestalo, bylo by o jednoho dědka na světě míň. Po návratu šla Hanka s pejskem a pak jsme si dali snídani. Podle Miluščina návodu jsem si koupil Eiweißbrot, což by se dalo přeložit na vaječně bílkovinný chléb, docela je dobrý. Teď se musím jít dospat....
***************************************************************
Pondělní inspekce na Lhotě VIDEO
Ahoj kamarádi, v pondělí jsme provedli inspekční cestu do Stř. Lhotky aby jsme
odstranili některé závadnénedostatky. Na př. u Tebe Arnošte aby Tě vesnické drbny neroznesly na kopytech, jsem uklidil před Tvým barákem naházené vajgly, špinavý sníh a ležícího bezdomovce.
Při další inspekci jsme narazili na Pavlíka který příkladně uklízel u své krásné Míši sníh před její garáží.
Když jsme se blížili Ládo k Všemu sídlu, spatřil jsem nějakého hajzla jak se chce dostat do Vašeho
domečku. Ani jsem nemusel zakročovat já protože Jana z výkřikem --TO JE MARUŠKY BARÁK.
ho nuselským hákem srazila na zem.
Potom jsme pokračovali lesem až do hospody, kde se nám Slávek pochlubil uklizenou kuchyní, v očekávání
sobotní zabíječky.
Inspekční cestu jsme zakončili slenicí piva a dvoujkou bílého.
Zdraví Vás Zdeněk+ Jana
***********************************************
Starosti
středa, 29. ledna 2014
Dnes je pod mrakem a nad
nulou.
Přátelé si o mně dělají starosti. Není divu, dnu bych nepřál ani největšímu nepřáteli. A tak se o mně starají. Hanka mne odvezla k doktorovi, chodí s pejskem a i jinak mě potěší dobrým slovem. Jsme totiž ve stresu, jedeme totiž v úterý do Hamburku a do té doby musí silný záchvat dna zmizet. Milenka, moje nejkrásnější kamarádka je nejradikálnější. Podle ní musím zhubnout 10 kilo, lépe by bylo 20! Zdeněk mi zase poslal článek domácích receptů proti bolestem a Miládka mi bez dlouhých řečí poslala léčbu bobkovým listem. Chtěl bych na tomto místě všem poděkovat. Nakonec si tu bolest musím odpykat sám. Dobré jídlo a pití nemusí znamenat dobrý život. Beru tu dnu jako vykřičník, jako vztyčený ukazováček, ty ty ty, žij střídmě. A tak chroupám mrkev a kedlubny a jablka a piji šípkový čaj. Na tomto místě bych chtěl zveřejnit vlastní citát: když člověk může žít, nemá na to, když na to má, žít nemůže.....
Přátelé si o mně dělají starosti. Není divu, dnu bych nepřál ani největšímu nepřáteli. A tak se o mně starají. Hanka mne odvezla k doktorovi, chodí s pejskem a i jinak mě potěší dobrým slovem. Jsme totiž ve stresu, jedeme totiž v úterý do Hamburku a do té doby musí silný záchvat dna zmizet. Milenka, moje nejkrásnější kamarádka je nejradikálnější. Podle ní musím zhubnout 10 kilo, lépe by bylo 20! Zdeněk mi zase poslal článek domácích receptů proti bolestem a Miládka mi bez dlouhých řečí poslala léčbu bobkovým listem. Chtěl bych na tomto místě všem poděkovat. Nakonec si tu bolest musím odpykat sám. Dobré jídlo a pití nemusí znamenat dobrý život. Beru tu dnu jako vykřičník, jako vztyčený ukazováček, ty ty ty, žij střídmě. A tak chroupám mrkev a kedlubny a jablka a piji šípkový čaj. Na tomto místě bych chtěl zveřejnit vlastní citát: když člověk může žít, nemá na to, když na to má, žít nemůže.....
Belhání
úterý, 28. ledna 2014
Dnes je krásný den 5ºC.
Měl jsem na netu známého,
starého pána, který chodil o berlích, byl již osamocen, několikrát do roka
prošel sídliště a dělal pěkné fotky paneláků. Měl několik fanynek, které mu do
blogu vždy něco napsaly. Občas jsem k němu zašel na e-návštěvnu. Býval
povoláním programátor a v době, kdy jsem se počal s počítačem mazlit, měl na
blogu pár rad, jak na to. Pak mu zemřela žena' po nějaké době počal opět psát.
Nedávno zemřel. Jiří Krejčí Musel to být někdo z rodiny, který tu zprávu na jeho stránkách
umístil. Ačkoliv byl sám, pomocí internetu sám nebyl. Vzpomněl jsem si na něj,
protože se s tou mou dnou také belhám. Včera jsem si totiž hrál s mým telefonem,
abych, až pojedeme příští týden do Hamburku, byl na příjmu. Chceme s Hankou
navštívit König der Löwen. No a jak jsem si hrál s tím telefonem, přepnul jsem
ho nechtěně na modus letadlo. Ne že by pořád někdo volal, ale dnes jsem dostal
vynadáno od Hanky, Marka a Jany ze Spořilova, že nejsem na příjmu. A tak si
říkám, že tato nová technika nedělá lidi osamocenými, spíše je sbližuje. Osamocený
je ten, kdo osamoceným být chce. Ach jo, moji dopisovatelé ze Lhoty se
odmlčeli, až na Mílu, ten mi poslal obrázek ze zasněžené Stříbrné Lhoty. Díky.
Gicht, neboli dna a blbá cestovka
neděle, 26. ledna 2014
Po včerejším sněhu ani
památka, slunce svítí již od rána
Tak jsem dostal záchvat dna. Proč bych se tím nepochlubil, je to nemoc králů. Vzalo mě to u palce u pravé nohy. Ukrutná bolest, jako by se vznášela nad oteklým palcem, člověk se toho místa ani nesmí dotknout. Tak to popisuji já a přesně tak to stojí v Google. Na tomto místě si uvědomuji, že jsem naštval kamaráda Ládíka, protože neskloňuji. Ovšem skloňovat cizí slova, která se nikde na světě neskloňují mi připadá blbější než ty moje dna. Abych se vrátil k tomu Google: přesně tam popisují moje potíže a je to ze špatné stravy a nejhorší jsou vnitřnosti a dále pak luštěniny a peckoviny. Ano, já jsem se přežral slanými mandlemi. I když teď nevím, zda je to, to samé. Abych se dostal k té blbé cestovce: objednali jsme si zájezd do Hamburgu na König der Löwen. V zápětí jsme dostali zprávu, že se zájezd ruší, pro malý zájem. Abych se podíval do katalogu na straně 220, tam jsou podobné zájezdy. Když mi přišlo stornování cesty, byl v dopise přiložen okopírovaný list z katalogu, kde bylo spoustu podobných zájezdů.To nám ovšem předem nikdo neřekl. Připadalo mi to, jako kdyby ke mně do restaurace přišel host, který by chtěl hovězí pečeni a já mu řekl, že máme jen vepřovou a vyprovodil s úsměvem k východu. No není to praštěné??
Kdo mě naučil pořádku_
pátek, 24. ledna 2014
Dnes je blbý leden, říkala
včera Milenka
Dnes bych vlepil facku tomu, kdo mě naučil být pořádný. Tedy s tím pořádkem to nepřeháním. Na stupnici od jedné do deseti, bych se asi umístil na 4+. Pořádku milující desítka je již chorobná a myslím nevyléčitelná. Abych se přiblížil k jádru věci: dnes jsem se konečně vydal na nákup. Nakoupil jsem vše co bylo potřeba a při třídění nákupu tam kam co patří jsem se rozhodl, že vytřu lednici. Udělal jsem si vodu s octem a mydlinkami a dal se do práce. Na tomto místě musím přiznat, že se má vysoká lednice trochu kývá. Ano, s tím by se mělo něco udělat. Na lednici je sbírka různých váz na květiny, co se tak holt za život nasbírá. A právě ta pěkná, co nám darovala kdysi Claudia, mi spadla na hlavu. Tedy přesněji, minula ji o milimetr a rozbila se na zemi. A tak se ptám sám sebe: musel jsem tu lednici vytírat? A nafackovat tomu, co mě učil pořádku by bylo asi těžké. Tenhle výcvik počínal v dětství, kdyby tomu tak nebylo, nosil bych ještě dnes plenky. Pak mě tomu učili ve školce, ve škole, v učení, na vojně na pracovišti a ve finále zdravotní potravinářská kontrola, když jsem měl hospodu. Takže jsem neměl žádnou šanci abych se vyhnul tomu pádu vázy kolem mé hlavy. Celý můj život, od narození, směřoval k tomu, aby mi ta váza spadla dnes na zem. Takže kdybych se na stupnici od jedné do desíti pohyboval výše, bylo by to horší.
Samí zbyteční lidé
Dnes bych vlepil facku tomu, kdo mě naučil být pořádný. Tedy s tím pořádkem to nepřeháním. Na stupnici od jedné do deseti, bych se asi umístil na 4+. Pořádku milující desítka je již chorobná a myslím nevyléčitelná. Abych se přiblížil k jádru věci: dnes jsem se konečně vydal na nákup. Nakoupil jsem vše co bylo potřeba a při třídění nákupu tam kam co patří jsem se rozhodl, že vytřu lednici. Udělal jsem si vodu s octem a mydlinkami a dal se do práce. Na tomto místě musím přiznat, že se má vysoká lednice trochu kývá. Ano, s tím by se mělo něco udělat. Na lednici je sbírka různých váz na květiny, co se tak holt za život nasbírá. A právě ta pěkná, co nám darovala kdysi Claudia, mi spadla na hlavu. Tedy přesněji, minula ji o milimetr a rozbila se na zemi. A tak se ptám sám sebe: musel jsem tu lednici vytírat? A nafackovat tomu, co mě učil pořádku by bylo asi těžké. Tenhle výcvik počínal v dětství, kdyby tomu tak nebylo, nosil bych ještě dnes plenky. Pak mě tomu učili ve školce, ve škole, v učení, na vojně na pracovišti a ve finále zdravotní potravinářská kontrola, když jsem měl hospodu. Takže jsem neměl žádnou šanci abych se vyhnul tomu pádu vázy kolem mé hlavy. Celý můj život, od narození, směřoval k tomu, aby mi ta váza spadla dnes na zem. Takže kdybych se na stupnici od jedné do desíti pohyboval výše, bylo by to horší.
Samí zbyteční lidé
středa, 22. ledna 2014
Dnes je tma po mrakem, ale stále teplo.
Dnes je tma po mrakem, ale stále teplo.
Dnes jsme byli s Hankou
plavat. Ve Spessartu. Bylo docela plno. Jak jsem tak koukal po hlavách co byly
vidět ze slaných vln a peřejí, z vodopádů a chrličů vody, byli to samé staré báby
a dědkové. Napadla mě děsivá myšlenka: že by třeba do toho obrovského areálu padla
bomba. Takových tři stovky zbytečných lidí by zakukalo. Jistě že by novináři rozpoutali
falešný pláč a nářek, na oko by se hledalo kdo tu bombu odpálil, ale v pozadí
by bylo spousta spokojených okruhů: za prvé mladí, kteří by dědili spoustu
peněz a domů či bytů, penzijní pojišťovna by si mnula ruce a nemocniční
pokladna taktéž. Jediní poškození by byli doktoři a nemocnice. A samozřejmě
lázeňské domy. Jednoduše mi přišlo na mysl, že jsme tam byli samí zbyteční
lidé. Život by běžel dál i bez nás, nikomu bychom nechyběli, nikdo by nás
nepostrádal. Jistě že je ta myšlenka absurdní, ale řekněte!? Slyšel jsem, že v
nějaké kultuře, myslím v řecké, chodili staří, když již nebyli k ničemu, na
skály a vrhali se do mořských vln. Momentálně se v Německu řeší penzijní
reforma, mohla by to být alternativa? No, nechme legrace, krásně jsme se
vymáchali a pak se v Hanau v restauraci "The
East" přecpali čínskou kuchyní. Bylo toho tolik, že jsem musel
zastavit na dálnici, abych si mohl odskočit za keříček. Ano Láďo, já vím, že se
to nesmí....
Zloději
úterý, 21. ledna 2014
Od té doby, co jsem před Vánocemi nachytal volavku u
jezírka v zahradě uběhlo hodně dní. Teď po návratu ze Lhoty je jezírko prázdné.
Ani jedna rybka v něm neplave. Takže se to mezi volavkami rozkřiklo a jezírko
je vyžrané. Kim tam sice hodila pár jehličnatých větví, aby se rybky mohly
schovat, ale asi bylo pozdě. Takže tam zahradě zeje černé oko křišťálové vody a
v něm žádný život. Musím se zeptat na jaře souseda, kterému jsem v loni dal pár
rybiček, zda mu je volavka také sežrala. Jinak tam již žádné nové nedám.
Alespoň nebude starost s krmením.
Tak jsem si namohl rameno
úterý, 21. ledna 2014
Dnes prší 5ºC.
Čas tak neúprosně utíká, stáří klepe na dveře, to se zpívá v jedné písni. Jenže tuhle píseň jsem slýchával za mlada, ale že k tomu jednou dojde, s tím jsem nepočítal. Natáhl jsem si nějaký sval na pravém rameni a tím pádem pravou rukou sotva pohnu. Ani jsem nepomyslel, že mé tělo vůbec nějaké svaly má. Četl jsem tuhle o slunečnici, která jak známo se za sluncem otáčí. Je to prý malý zázrak, protože se pohybuje, ačkoliv nemá svaly. Já jsem se otáčel, sedě na záchodové míse pro něco na poličku, jež je instalovaná nad splachovacím boxem. A rup, teď jsem mrzáček. Vím, že to přejde, vždyť jsem ještě včera lezl do díry k pumpě. Jsem zvědavý jak se mi bude jezdit na kole, Pajda si již činí nárok. Tak tady nebudu naříkat, jsou lidé kteří jsou na tom hůře. Dědo, jdeme na to!!!
Dnes prší 5ºC.
Čas tak neúprosně utíká, stáří klepe na dveře, to se zpívá v jedné písni. Jenže tuhle píseň jsem slýchával za mlada, ale že k tomu jednou dojde, s tím jsem nepočítal. Natáhl jsem si nějaký sval na pravém rameni a tím pádem pravou rukou sotva pohnu. Ani jsem nepomyslel, že mé tělo vůbec nějaké svaly má. Četl jsem tuhle o slunečnici, která jak známo se za sluncem otáčí. Je to prý malý zázrak, protože se pohybuje, ačkoliv nemá svaly. Já jsem se otáčel, sedě na záchodové míse pro něco na poličku, jež je instalovaná nad splachovacím boxem. A rup, teď jsem mrzáček. Vím, že to přejde, vždyť jsem ještě včera lezl do díry k pumpě. Jsem zvědavý jak se mi bude jezdit na kole, Pajda si již činí nárok. Tak tady nebudu naříkat, jsou lidé kteří jsou na tom hůře. Dědo, jdeme na to!!!
Ještě jednou
Tak jsem k té pumpě zase
musel vlézt. Marek si vlezl pod sprchu a nic jiného mu než trochu vzduchu
neteklo. Pumpa se ne a ne naplnit vodou a tak jsem rozebral filtr. V tom
okamžiku přišla Kom a v ruce držela dvě těsnění: to tady zbylo, když Marek
čistil filtr. Ano, v tom byl ten háček. Pumpa sála vzduch a voda netekla. Tak
jsem to s pomocí Kim předělal. Byla to docela sranda. K pumpě jsem vlezl a ven
ne. Noha mi tam zůstala viset a tak jsme ji s pomocí Kim dostali ven a pak mně
již zvládla vytáhnout. Dost jsme se u toho nasmáli. Tak a zatím voda teče.
Doma
pondělí, 20. ledna 2014
Dnes je zamračeno 6º C.
Dnes je pod mrakem a stále nemrzne. Vstávám dříve než jindy, musíme se podívat
na pumpu. Ta stará nefunguje. Marek se zase nastěhoval do poolhaus a nemá vodu
na záchodě. Tak jdeme na to.........tak jsme tu pumpu vyměnili. Trvalo to skoro
hodinu. Marek je již dospělý muž a když jsem chtěl něco odfláknou, což mám v
povaze říkal: hele, když už to děláme, tak to uděláme pořádně. Ani nevím, kdy jsem měl čas ho takhle vychovat. Takže mohu říci, že sklízím plody mé práce. Bože já jsem vejtaha! Jistěže má na výchově velkou zásluhu jeho maminka, ale do toho šroubování se nám
nepletla. Chtěli jsme s Hankou plavat, ale kvůli té pumpě jsme to nechali plavat, jaká, krásná hříčka slov. Asi máme rádi všichni něco jiného. Richard středník a já hříčky. Hříčky slov. Emil, soused ze Lhoty mi poslal paparazzi fotku jak leze Eva přes plot, když našla po Pražské šunce zamčenou branku. Přikládám.
povaze říkal: hele, když už to děláme, tak to uděláme pořádně. Ani nevím, kdy jsem měl čas ho takhle vychovat. Takže mohu říci, že sklízím plody mé práce. Bože já jsem vejtaha! Jistěže má na výchově velkou zásluhu jeho maminka, ale do toho šroubování se nám
nepletla. Chtěli jsme s Hankou plavat, ale kvůli té pumpě jsme to nechali plavat, jaká, krásná hříčka slov. Asi máme rádi všichni něco jiného. Richard středník a já hříčky. Hříčky slov. Emil, soused ze Lhoty mi poslal paparazzi fotku jak leze Eva přes plot, když našla po Pražské šunce zamčenou branku. Přikládám.
Příjezd
neděle, 19. ledna 2014
Slunečná neděle a teplo 8ºC
Tak jsme zase ve Frankfurtu.
V Čechách bylo pod mraky a docela
nepříjemná mlha- Bavorsko nás ovšem přijalo sluneční září. Po celou dobu naší
jízdy Bavorskem jsme se kochali krásným výhledem do kraje. Teprve kousek před
Frankfurtem počíná Hessensko a tady počalo slunce pálit jako na jihu.
Projížděli jsme kolem Aschaffenburg
a tomu kraji se říká německé středomoří, to proto, že tu
je takové příjemné klíma. Doma jsem měl zatopeno a pěkně teplo. Takové štěstí
Hanka asi neměla, protože má akumulačky a ty hřejí vždy až druhý den. Annabella
a Mary šly zrovna když jsem přijel domů na procházku, tak jsem jim dal Pajdu a
mám ho z krku. On si alespoň všechno očuchá. Tak nám tu počíná zase všední den.
Pozdrav do Lhoty Stříbrné posílají Arno a Hana...
Pajda hledá Andyho VIDEO
sobota, 18. ledna 2014
Máme poslední den před
odjezdem a děláme samé hlouposti. Jako třeba když mi upadl svetr na Andyho.
Pajda si dělal opravdu starosti…
Pták co pořád pije VIDEO
sobota, 18. Ledna 2014
Mařenka nařídila Láďovi, aby
vyklidil půdu. Počal s ožralým ptákem, co věčně pije. Byla to zábava na
celý večer. Dodnes si tam za výčepem nahýbá do zobáčku…
sobota, 18. ledna 2014
Dnes se po kraji válí mlha
Dnes se po kraji válí mlha
Dnes se celý den po kraji
válí nepříjemná mlha. Pakujeme. Zítra se jede do Frankfurtu. Včera večer v hospodě
byl ve znamení loučení. Ke konci se dostavil i soused Emil, který se nechal
zavést do diskuze, zda bude nový Starosta. Svěřil se nám, že vyfotil Evu s Jardou,
jak přelézali plot po Pražské šunce, jelikož Hanka omylem zamkla vrátka.
Kuchařské fantazie
Noční poplach
pátek, 17. ledna 2014
Dnes je pod mrakem okolo 5°
Včera večer když jsme se dívali na „Doktora z hor“, v okamžiku, kdy byl děj nejnapínavější, počal zběsile zvonit domovní zvonek. Napnutí z děje příběhu na obrazovce, vytí a zběsilý štěkot psů v nás vyvolalo pocit hrůzy a děsivého strachu. Psi se hnali ke vchodu a já také a Hanka zkameněla na gauči. Podržel jsem psi v kuchyni, aby jim někdo venku neublížil, protože v případě napadení bych je neubránil. Venku se ozvalo volání: Arnoštku, to jsem já Miloš a Irenka, my ti neseme zelí. Hance neseme zelí, opravovala Irena, řka, že Robert sedí v autě, jakoby tím zdůrazňovala, že ta daná situace ztratí na hrůzostrašnosti, když je poblíž. Tedy v autě. Robert. Hluboce jsem si oddechl a oparně jsem se vydal k brance, kde jsem popadl přes plot podávané zelí a hnal se zase k televizi, kde Hanka sledovala nepřetržitě děj. Až později jsem se dozvěděl, že si zelí u Ireny objednala. Teprve dnes u snídaně nás napadlo, že nemáme dopité víno v hospodě a že jsme tam měli jít. Ale ono tam snad bude dnes také…
Dnes je pod mrakem okolo 5°
Včera večer když jsme se dívali na „Doktora z hor“, v okamžiku, kdy byl děj nejnapínavější, počal zběsile zvonit domovní zvonek. Napnutí z děje příběhu na obrazovce, vytí a zběsilý štěkot psů v nás vyvolalo pocit hrůzy a děsivého strachu. Psi se hnali ke vchodu a já také a Hanka zkameněla na gauči. Podržel jsem psi v kuchyni, aby jim někdo venku neublížil, protože v případě napadení bych je neubránil. Venku se ozvalo volání: Arnoštku, to jsem já Miloš a Irenka, my ti neseme zelí. Hance neseme zelí, opravovala Irena, řka, že Robert sedí v autě, jakoby tím zdůrazňovala, že ta daná situace ztratí na hrůzostrašnosti, když je poblíž. Tedy v autě. Robert. Hluboce jsem si oddechl a oparně jsem se vydal k brance, kde jsem popadl přes plot podávané zelí a hnal se zase k televizi, kde Hanka sledovala nepřetržitě děj. Až později jsem se dozvěděl, že si zelí u Ireny objednala. Teprve dnes u snídaně nás napadlo, že nemáme dopité víno v hospodě a že jsme tam měli jít. Ale ono tam snad bude dnes také…
Dálniční známka
čtvrtek, 16. ledna 2014
Dnes jsme s Hankou vyměnili dálniční známku. Ta stará tam drží jak židovská víra a novou jsem tam nalepil pěkně apartně nakřivo. Byli jsme dole v Mníšku, protože si Milenka přála knedlíky. Nachytal mě při koupi soused Emil. Nezdržel se poznámek, že se po nich asi hubne, když je Hanka tak štíhlá. Hanka se ovšem nedala a hned hlásila, že je vezeme do Frankfurtu. Že tam máme kamarádku a ta vaří knedlíky pro celou rodinu. Dnes je již jako na jaře a v sobotu má být ještě tepleji. Ale myslím si, že nás ta zima nemine. Asi přijde na Velikonoce a nebo v květnu. Byli jsme také nahoře u studánky, voda teče čúrkem, je prý málo vody. Prý dlouho nepršelo. No my máme zatím ve studni vody dost. Alespoň doufám. Dnes se nikam nejde, máme televizní večer.
Vzpomínkový večer VIDEO
Dnes jsme s Hankou vyměnili dálniční známku. Ta stará tam drží jak židovská víra a novou jsem tam nalepil pěkně apartně nakřivo. Byli jsme dole v Mníšku, protože si Milenka přála knedlíky. Nachytal mě při koupi soused Emil. Nezdržel se poznámek, že se po nich asi hubne, když je Hanka tak štíhlá. Hanka se ovšem nedala a hned hlásila, že je vezeme do Frankfurtu. Že tam máme kamarádku a ta vaří knedlíky pro celou rodinu. Dnes je již jako na jaře a v sobotu má být ještě tepleji. Ale myslím si, že nás ta zima nemine. Asi přijde na Velikonoce a nebo v květnu. Byli jsme také nahoře u studánky, voda teče čúrkem, je prý málo vody. Prý dlouho nepršelo. No my máme zatím ve studni vody dost. Alespoň doufám. Dnes se nikam nejde, máme televizní večer.
Vzpomínkový večer VIDEO
čtvrtek, 16. ledna 2014
Stále ještě nepřišla zima
Stále ještě nepřišla zima
Včera večer jsme se tradičně sešli, abychom zavzpomínali
na Aničku. Marie přinesla sýr, já objednal slané tyčinky a Robert to otočil.
Irenka udělala fotky a tak jsme svorně poslouchali dívku z hor, kterou
nechal na Country rádiu zahrát Láďa. Pak přišel do hospody Petr a dal mi jedno,
kuchyňské prkénko. Děkuji kamarádům za milé posezení…
Anička
leden 15.2014
Slovíčka.
15. ledna 2014
Dnes je klidné počasí 3°
Dnes je klidné počasí 3°
Jezdí sem k nám do Lhoty jedna kráva. Bývá tu v pátek
kolem třetí hodiny. Hlasitě bučí a z repráků vyvolává: čerstvé mléko, mléko z
farmy. Od kdy jsme pro Boha měli v Čechách farmy? Vždy tu byli sedláci a ti
měli statky, hospodářství nebo selské dvory. Farmy byly jen v kovbojkách.
Chápu, že po JZD musela přijít změna, ale sedláci tu zůstali a jejich statky,
či selské usedlosti rovněž. Vždy se leknu, když slyším, že se konají farmářské
trhy, které jsou plné sedláků a žádný nemá kovbojský klobouk.
Ale jak jsem již napsal, je to jen slovíčko. Připomíná nám spíše volání dálek a touha být někde jinde, či být někým jiným. Nechceme podnikat na statku, být českým sedlákem, patřit tam, kde jsme se narodili. Připadá mi, že nám chybí to, čemu se říká národní hrdost. Jsme národ, který byl často zaprodán jiným mocnostem a nyní, když jsme zase svobodní, nejsme statkáři, jak tomu bylo za 1. republiky, jsme farmáři bez klobouků. Ještě nám chybí ropná pole....
Ale jak jsem již napsal, je to jen slovíčko. Připomíná nám spíše volání dálek a touha být někde jinde, či být někým jiným. Nechceme podnikat na statku, být českým sedlákem, patřit tam, kde jsme se narodili. Připadá mi, že nám chybí to, čemu se říká národní hrdost. Jsme národ, který byl často zaprodán jiným mocnostem a nyní, když jsme zase svobodní, nejsme statkáři, jak tomu bylo za 1. republiky, jsme farmáři bez klobouků. Ještě nám chybí ropná pole....
Co tomu chybí?
úterý, 14. ledna 2014
Dnes se po kraji válí mlhy 2° C.
Dnes se po kraji válí mlhy 2° C.
Díváme se Hankou po večerech na televizi. Máme satelit a
tím pádem německé a české programy. Většinou si nevšimneme, v jaké řeči se
na nějaký film díváme. To se pak dohadujeme: bylo to na české, nebo německé
stanici. Je to nedůležitý detail. Avšak! Tuhle jsem se díval na Doktora
z hor (Bergdoktor). Je to rakousko-německý seriál a byla to starší epizoda. Doktor z hor
se mi líbí, je to taková báječná pohádka ze života, jaký bychom chtěli mít, je
tam krásná krajina a zápletky rodinných vztahů jako u mně či u tebe. Co mě pořád
na té epizodě rušilo? Dabing byl výborný, postavy známé a stále mě tam něco kazilo
požitek. Až jsem posléze na to přišel. Němčinou se totiž mluví na daleko větším
území než češtinou. Od severního moře až po Švýcarsko a přes Bavorsko i v Rakousku.
Tato vzdálenost sebou přináší jednu kulturní kuriozitu: řeč má totiž spoustu
milých, něžných i protivně hulvátských dialektů. Ten nejprotivnější dialekt má
Sasko-Anhaltsko, mluvil jím Erich Honecker. Zajímavý dialekt
mají na severu a roztomilý v Bavorsku. A v doktoru z hor se
mluví rakouským, alpským, tyrolským dialektem na což herci bravurně dbají a to
bylo to, co mi v českém dabingu chybělo. Ano, ovšem, jak by to mohli češi
jinak udělat, než film dabovat do češtiny. Vím, že čeština má také dialekty,
zpívající Plzeňáky, krátké rypáky z Ostravska, Brno a Morava si také přidá,
ovšem s německými dialekty se to nedá srovnat. Jsou barvitější a dost
odlišné tomu, čemu se říká spisovná němčina (Hochdeutsch) Největší
zážitek býval policajt z Bad Tölz, zvaný Big Ben. Moje sestra se naň ráda
dívala a jednou mi o tom vyprávěla po telefonu. Vypadlo ze mě: ty tomu rozumíš?
Setra chvilku lapala po dechu a pak říká: vždyť nám to dabují. Ano, dabují, ale
to nejroztomilejší českému divákovi jednoduše uniká….
Celý rok jaro VIDEO
neděle, 12. ledna 2014
Od rána svítí slunce 9° C
Od rána svítí slunce 9° C
Dnes opět svítí slunce jako na jaře. Slunce hřeje, i když
je ledový vítr. Po kraji se plouží pěšci, zrádné jaro jim slibuje zážitek, dnes
dokonce majitelé psů vyvedli své miláčky. Byli mezi nimi i ti, co nikdy se psem
nechodí. Bláznivé počasí. Mohlo by se pojmenovat třeba na „Babí jaro“. Akorát ty
pavučiny nelítají. Včera jsme byli ve Voznici, měli jsme přivést dorty od
Jarolímka. V cukrárně byla fronta až na ulici. Sestra mi uvařila čaj a já
si ho dvakrát osladil. Prostě blázinec. Večer jsme se dívali na docela pěkný a
povedený německý film, zachycující dvě matky, jejichž dospělé děti chtějí po
pár týdnech známosti uzavřít sňatek. Večer pak jsme viděli Madisonské mosty od Robert
James Waller natočené a hrané Clintem Eastwoodem. Ano některé
příběhy a jejich románové či filmové zpracování jsou jediněčné….
Pražská šunka 2014 VIDEO
sobota, 11. ledna 2014
Dny běží, jedna událost stíhá druhou a již je zase pomalu
čas na odjezd. Příští neděli se vracíme do Frankfurtu. Ve čtvrtek jsme pořádali
tradiční pražskou šunku, zjistil jsem, že stále větší kus zbývá, že stále méně
jíme. Přátelé odešli před dvanáctou a Jarda s Evou tu přespávali a tak
jsme to táhli do rána. Hanka zamkla branku, tak, jak to dělá každý večer, ale než
jsme se vzbudili, byli naši nocležníci pryč. U vrátek stála bedna a židle od
jezírka. Nejprve jsem si myslel, že v noci řádil vítr, ale pak mne Jarda
telefonicky ujistil, že on by ten plot přelezl bez pomoci, ale Evě musel
přistavit tu židli. Takže sranda. Když lezli přes plot jel kolem autobus a i
auta a tak se obávali, že je někdo udá, že kradou. Večer, páteční kytary se
nekonaly, nikdo nepřijel. Jirka, který přijel půl osmým autobusem říkal, že čtyři
členové jeli na zastávku. Nevím co se děje, asi se pohádali. Zdeněk říkal, že
se zase všichni vrátí. Později přijel bratr Karel, a tak jsme okukovali to nové
auto. Koupil si Škoda Suberb za 24tisíc Eur, což se nám zdálo málo. Prý bylo
vyrobeno v Polsku. Tak to jsem nevěděl, že Škoda staví auta u našich
severních sousedů…
Chytré řeči VIDEO
úterý, 7. ledna 2014
Dnes opět svítilo slunce 9°
Když se sejdou sousedé, přátelé, vedou se vždy chytré řeči. Co by se také jiného mělo dělat. Lidské plemeno je již tak přizpůsobené, že se rádo směje. To se u zvířat tolik nenajde, avšak i na nich je poznat, kdy mají radost. Můj pes například skáče do půlmetrové výšky. To my, v našem věku nedokážeme a tak k vyjádřeni radosti používáme naše verbální zařízení. Sem tam nějaké to vínečko, které dokáže roztočit naši šedou kůru mozkovou k nevídaným obrátkám. A pak se počnou vést chytré řeči. Kdyby si nějaký vědátor dal tu práci a porovnával ty bláboly co jsme vedli když nám bylo osmnáct, asi by v tom, co vedeme dnes, nebyl žádný velký rozdíl. Jistě, témata jsou rozdílné a tak když jsme se dříve bavili kde jaká ta či on zapůsobila, zapůsobil, dnes se vedou řeči, kde koho co bolí. Důležité je, že sedíme v houfu a neděláme si starosti co bude, co se stane. Ono se to odehraje stejnak a my nemáme žádnou moc to změnit. A tak jsme v takovém houfu oslavili Eviččiny narozeniny. Kdybychom pro samé keci zapomněli popřát, tak ještě jednou: vše nejlepší, zdraví a dlouhá léta ti Evo přejí kamarádi!
Dnes opět svítilo slunce 9°
Když se sejdou sousedé, přátelé, vedou se vždy chytré řeči. Co by se také jiného mělo dělat. Lidské plemeno je již tak přizpůsobené, že se rádo směje. To se u zvířat tolik nenajde, avšak i na nich je poznat, kdy mají radost. Můj pes například skáče do půlmetrové výšky. To my, v našem věku nedokážeme a tak k vyjádřeni radosti používáme naše verbální zařízení. Sem tam nějaké to vínečko, které dokáže roztočit naši šedou kůru mozkovou k nevídaným obrátkám. A pak se počnou vést chytré řeči. Kdyby si nějaký vědátor dal tu práci a porovnával ty bláboly co jsme vedli když nám bylo osmnáct, asi by v tom, co vedeme dnes, nebyl žádný velký rozdíl. Jistě, témata jsou rozdílné a tak když jsme se dříve bavili kde jaká ta či on zapůsobila, zapůsobil, dnes se vedou řeči, kde koho co bolí. Důležité je, že sedíme v houfu a neděláme si starosti co bude, co se stane. Ono se to odehraje stejnak a my nemáme žádnou moc to změnit. A tak jsme v takovém houfu oslavili Eviččiny narozeniny. Kdybychom pro samé keci zapomněli popřát, tak ještě jednou: vše nejlepší, zdraví a dlouhá léta ti Evo přejí kamarádi!
Zelňačka
sobota, 4. ledna 2014
Dnes je pod mrakem 6° C.
Kupodivu, byl pátek tak krátce po Silvestru dost dobrý. Bylo dobré obsazení přestože A-tým odešel dolu k Jardovi na zastávce. My jsme měli být B-tým, myslím, že jsme byli lepší. Přestože Zdeněk z Brd opakovaně tvrdil, že je v hospodě poslední dobou dobré pivo, kvůli těm patokům odešel A-tým dolu k zastávce autobusu. Měli sebou Oldu a k nám se dostavil kytarista Knihomol co stále zpívá ze zpěvníku a leze tím klukům na nervy, protože, místo aby se mohli napít z veselých skleniček museli neustále zpívat. Wendys se Láďovi vůbec nelíbil a tak ho musel něžně učesat. A abychom se dostali k té zelňačce: měli jsme ji doma vařenou a Mařenka se nechala přemluvit, že si tedy jednu lžíci ochutná. Ta jedna lžíce nám trvala po dobu dvou lahviček lahodného vína a teprve kolem čtvrté hodiny ranní se nám podařilo všechny problémy vyřešit.
Dnes je pod mrakem 6° C.
Kupodivu, byl pátek tak krátce po Silvestru dost dobrý. Bylo dobré obsazení přestože A-tým odešel dolu k Jardovi na zastávce. My jsme měli být B-tým, myslím, že jsme byli lepší. Přestože Zdeněk z Brd opakovaně tvrdil, že je v hospodě poslední dobou dobré pivo, kvůli těm patokům odešel A-tým dolu k zastávce autobusu. Měli sebou Oldu a k nám se dostavil kytarista Knihomol co stále zpívá ze zpěvníku a leze tím klukům na nervy, protože, místo aby se mohli napít z veselých skleniček museli neustále zpívat. Wendys se Láďovi vůbec nelíbil a tak ho musel něžně učesat. A abychom se dostali k té zelňačce: měli jsme ji doma vařenou a Mařenka se nechala přemluvit, že si tedy jednu lžíci ochutná. Ta jedna lžíce nám trvala po dobu dvou lahviček lahodného vína a teprve kolem čtvrté hodiny ranní se nám podařilo všechny problémy vyřešit.
Wohnmobil VIDEO
pátek, 3. ledna 2014
Dnes svítí slunce je 8° C.
Silvestrovskou a Novoroční noc stál na naší zahradě obrovský karavan. Na návštěvě tu byl Patrick Spyra. Patrick je syn Gabi a Toma z Bavorska a jsou příbuzní Radky, vichřice z Frankfurtu. Mladí lidé slavili Silvestra v Praze. Ačkoliv jsem jim poslal popis cesty vedoucí po dálnici, přijeli z Erding okreskami. Ono je to mnohem blíže ale za to delší dobu to trvá. Měli jsme je dvakrát na snídani, jinak jsme je neviděli. Patrick sice tvrdil, že pošle SMS až dojede, ale, jak to u mladý lidí bývá, určitě na to neměl čas. Ale protože ani Tom a ani Gabi nevolali, předpokládám, že dobře dojeli.
čtvrtek, 2. ledna 2014
Dnes je pošmourno, ale není
se na to dívat
Vždycky jsem měl potíže po novém roce se psaním. Stále
jsem totiž psal rok starý. To se ovšem týkalo hlavně při vyplňování složenek,
placení účtů a tak podobných. Dnes, v době elektronického bankovnictví se nic nemnění.
Ony ty složenky to totiž již od půlnoci, v prvních minutách nového roku již
vědí. Asi elektronicky!
A jak to bylo na Silvestra? No, ze začátku se to nijak netvářilo. Dan nám zase poskytl jeho silnou aparaturu, já připojil laptop a pustil hudbu a nic se nedělo. Snědl jsem celé koleno, které bylo velice dobré, naši spolustolující dva manželské páry si rozdávaly něžné manželské verbální potyčky a pak přišel Čenda, že by se na sále rádo tancovalo a tak jsem se přesunul za DJ pult a dělal jsem tu věc prvně v životě. Diskžokeje. Vybíral jsem písně z nepřeberného množství, které jsem si na laptopu připravil, ale i ty, které jsem tam již dávno měl. Když nějaká melodie tančící netáhla, okamžitě jsem pustil jinou, ve finále jsem vybíral i z YouTube a docela mě to bavilo. Když jsme pak tančili s Hanou, udělali kolem nás tanečníci kruh, asi za odměnu. Publikum bylo opravdu velice dobré a o půlnoci si všichni padli kolem krků a polibky roznášely rýmu do všech koutů podbrdska. Richard vždy, když nesl kolem DJ pultu pivo, zvedal palec, snad pro uznání, vždy směřoval vzhůru, asi byl spokojený.
Naše mláďata, co máme ne návštěvě z Bavorska a co kempují v karavanu na zahradě a co byli na Silvestra v Praze se navzájem ztratili, se s pomocí policisty, který jim půjčil mobil zase se našli. Cítím jistou národní hrdost, protože ten policista byl hodný, ochotný a musel umět německy, nebo anglicky, jinak by se s naší návštěvou nedomluvil. Musím se usmívat do vousů, když si vzpomenu na Státní bezpečnost z doby normalizace! Nakonec mi volali v pět ráno, Patrick tvrdil, že je to absolutně nouzová situace, že neví, kde bydlí. Říkám, vždyť ti dala Hana jízdní řád a tam je i naše adresa! Jo, souhlasil Patrick, ale ten lístek leží v karavanu. Tak jsem mu počal diktovat Stříbrná Lhota, což je pro němce nezdolatelné úskalí, než mi zapálilo, že mu mohu poslat SMS. V tu chvíli jsem pochopil, jak neskonale výtečný je vynález této služby. Pak přijeli taxíkem. Na nový rok jsme jim umíchali vajíčka a uvařili kafe. Všichni pili čaj.
Večer pak jsme byli na Dobříši u Číňana, byla to jediná restaurace, která měla otevřeno. Sešli jsme se opět s Karlem a jeho kolegy, tedy mými učedníky. Zábava opět oslavovala naše léta v Henninger Turm. Byla tam i Monika s Andreasem, který sedí ve vozíčku a bylo to umění ho vytáhnout po schodech do lokálu, neboť restaurace sídlí v prvním patře. V Německu by takový přístup do veřejného prostoru nepovolili.
Mládež z Bavorska byla na Nový rok v Praze na ohňostroji jež nesl název Zlatá Praha a byl velkolepý. Zároveň se provilo, že Praha byla v tom okamžiku nejdražší místo na světě. Opět se ve mně vzdmula pýcha na národ, ze kterého pocházím.
A jak to bylo na Silvestra? No, ze začátku se to nijak netvářilo. Dan nám zase poskytl jeho silnou aparaturu, já připojil laptop a pustil hudbu a nic se nedělo. Snědl jsem celé koleno, které bylo velice dobré, naši spolustolující dva manželské páry si rozdávaly něžné manželské verbální potyčky a pak přišel Čenda, že by se na sále rádo tancovalo a tak jsem se přesunul za DJ pult a dělal jsem tu věc prvně v životě. Diskžokeje. Vybíral jsem písně z nepřeberného množství, které jsem si na laptopu připravil, ale i ty, které jsem tam již dávno měl. Když nějaká melodie tančící netáhla, okamžitě jsem pustil jinou, ve finále jsem vybíral i z YouTube a docela mě to bavilo. Když jsme pak tančili s Hanou, udělali kolem nás tanečníci kruh, asi za odměnu. Publikum bylo opravdu velice dobré a o půlnoci si všichni padli kolem krků a polibky roznášely rýmu do všech koutů podbrdska. Richard vždy, když nesl kolem DJ pultu pivo, zvedal palec, snad pro uznání, vždy směřoval vzhůru, asi byl spokojený.
Naše mláďata, co máme ne návštěvě z Bavorska a co kempují v karavanu na zahradě a co byli na Silvestra v Praze se navzájem ztratili, se s pomocí policisty, který jim půjčil mobil zase se našli. Cítím jistou národní hrdost, protože ten policista byl hodný, ochotný a musel umět německy, nebo anglicky, jinak by se s naší návštěvou nedomluvil. Musím se usmívat do vousů, když si vzpomenu na Státní bezpečnost z doby normalizace! Nakonec mi volali v pět ráno, Patrick tvrdil, že je to absolutně nouzová situace, že neví, kde bydlí. Říkám, vždyť ti dala Hana jízdní řád a tam je i naše adresa! Jo, souhlasil Patrick, ale ten lístek leží v karavanu. Tak jsem mu počal diktovat Stříbrná Lhota, což je pro němce nezdolatelné úskalí, než mi zapálilo, že mu mohu poslat SMS. V tu chvíli jsem pochopil, jak neskonale výtečný je vynález této služby. Pak přijeli taxíkem. Na nový rok jsme jim umíchali vajíčka a uvařili kafe. Všichni pili čaj.
Večer pak jsme byli na Dobříši u Číňana, byla to jediná restaurace, která měla otevřeno. Sešli jsme se opět s Karlem a jeho kolegy, tedy mými učedníky. Zábava opět oslavovala naše léta v Henninger Turm. Byla tam i Monika s Andreasem, který sedí ve vozíčku a bylo to umění ho vytáhnout po schodech do lokálu, neboť restaurace sídlí v prvním patře. V Německu by takový přístup do veřejného prostoru nepovolili.
Mládež z Bavorska byla na Nový rok v Praze na ohňostroji jež nesl název Zlatá Praha a byl velkolepý. Zároveň se provilo, že Praha byla v tom okamžiku nejdražší místo na světě. Opět se ve mně vzdmula pýcha na národ, ze kterého pocházím.
Dobrý den
středa, 1. ledna 2014
Je pozdní odpoledne Nového roku. Teprve jsem se probral k životu. Mám
toho hodně, co se semlelo, ale zatím jen přání všeho nejlepšího a hlavně zdraví do roku
2014
![]()
