Ohňostroj v Míšku VIDEO
úterý, 31. prosince 2013
Dnes již mrzne a je mlha.
Odpoledne ve Voznici
pondělí, 30. prosince 2013
Dnes svítí celý den sluníčko
je 4°C.
To bude nával
neděle, 29. prosince 2013
Jak se tak říká, někdy se semele všechno najednou. Po instalaci hudebního zařízení v hospodě, kde jsme vypili s Hankou jednu lahvičku a Dan tři piva, přičemž jsme byli jediní hosté, jsme se natáhli doma na gauči a pustili si televizi. Měli jsme výborný sýr z daleké ciziny a v telce dávali „Die Herzensbrecher“. (Lamači srdcí), když zazvonil telefon. Nějaký cizí pán se mnou mluvil německy a chtěl vědět, jak se mám. Jelikož jsem věděl, že je voláno z bratrova telefonu, povídám, Petře, jak se máš ty? Ale já nejsem Petr, jsem Hans Kubki. Karel, můj bratr, Petr a Hans byli moji učedníci z doby Henninger Turm ve Frankfurtu. Takže tu budou přes Sivestra. Ti jsou ale na Voznici. V zápětí volal Patrick Spyra, že přijede, jak domluveno, na což jsem dávno zapomněl, se čtyřmi kamarády z Bavorska. Jedou ale obytným karavanem a budou spát na zahradě. Ti zmizí na Silvestra v Praze, protože právě kvůli tomu sem jedou. Tak teď nevíme s Hankou, zda se tu budou stravovat a tak koupíme alespoň chleba, kafe a vajíčka. Takže hurá, máme po klidu….
Tak jsem to zase schytal
29. prosince 2013
Dnes je ledový vítr 5°C.
Dostal jsem vynadáno od Láďi. Pan Flaška se jmenuje Lahvinka. Tak to tady opravuji, dotyčný pán nevlastní ani jedno jméno, a je zcela neznámo, zda vůbec ví, jak se mu po kraji říká. Včera jsme instalovali stereofonní zařízení, padesáti kilové bedny, které nám dal k dispozici Dan na Silvestra. Udělali jsme i zvukovou zkoušku, myslím že to vyrazilo dvě okna. No alespoň nám nebude vedro.
Pan Flaška VIDEO
sobota, 28. prosince 2013
Dnes je mlhavo a zima.
Je to pokaždé stejné, ale má to stále obměny. Tento pátek navštívil hospodu pan Flaška. Samozřejmě se jmenuje jinak, ale v hospodě má toto zasloužené jméno. Vždy když přijde, má naváto. Rád se poslouchá a rád si s někým povídá, ale protože ty věty nemají smysl, každý ho odhání. Chudák. Povídal, že si přišel do hospody popovídat, jenomže se kýval jak námořník a ve finále počal Slávkovi shazovat obrazovou výzdobu, tak ho Richard dopravil před dveře. To by mne zajímalo, zda našel cestu domů. Parta kytaristů se nedokáže rozhodnout, zda přijdou na Silvestra, tak to necháme osudu. Ze zkušenosti víme, když se mejdan nedaří naplánovat, je z toho vždy senzace. Dnes večer přinese Dan do hospody aparaturu a ukáže mi, jak se s tím zachází, že prý to bylo loni zašmodrchané. Ani nevím co tím mínil. Já mám za sebou záchvat rýmy, byl jsem v lékárně, kde všichni prskali a kašlali a já si hned pomyslel, že to schytám. A ještě jedna novinka: 30. prosince, tedy den před Silvestrem se opět chystá na náměstí v Mníšku ohňostroj. Bude i svařák zadarmo. A to, jak říkávala Anička, když je to zadarmo, ať mě to aj roztrhá
Vánoce a kapr
čtvrtek, 26. prosince 2013
Dnes svítí celý den slunce a je 10°C.
Na vánoce musí být bramborový salát a smažený kapr. Je to dlouholetá tradice, vzpomínka na dětská léta, je to národní zvyk o kterém jsem nikdy nepřemýšlel. Jednoduše to tak bylo a tak jako v této době skoro v celém světě září ozdobené jedličky, tak se jistě všude smaží kapr. Moje ohromení a rozčarování nebralo konce, když jsem prvně slavil Vánoce v Německu. Myslím, že jsme tenkrát jeli z Frankfurtu, kde jsem se usadil, s mojí první ženou do Heidelbergu, kde žila moje matka. Měla tenkrát, jako študovaná zdravotní setra, pronajaté tři vily v jedné ulici a provozovala starobinec. Mimo toho, že se na nějakou vánoční pohodu mohlo zapomenout, protože lítala z jednoho pokoje do druhého a obskakovala babičky, naservírovala nám bramborovou kaši s párkem. Obdoba byla i bramborový salát, ale zcela jiný než známe. Byl takový vodový, bez majonézy. Samozřejmě jsem pro toto jídlo neměl pochopení. Ale jelikož matka v té době již žila dva roky v Německu, převzala tamější zvyky. Ale i ten párek nebyl v celé zemi pravidlem. Někde jedli pečenou husu a nebo srnčí hřbet. Postupem let se země stala multikulturelní a pak bylo na vánočních tabulích vše možné a objevily se v prodejnách i kapři. A jelikož nikdo nejedl vnitřnosti, byla to doba bohatých kapřích polévek, neboť jsem zadarmo dostal jikry a mlíčí z celodenní tržby. Ovšem i to se změnilo. Ve finále docílili ochránci přírody, že prodávat kapry živé je trápení zvířat a k dostání byly již vykuchané půlky. My měli letos vepřovou panenku Wellington, se zeleninou a omáčkou z červeného vína. Ovšem sousedi na nás nezapomněli a tak jsme si dnes pochutnávali s Hankou na smaženém kapru s bramborovým salátem od sestry. Jo, Vánoce bez kapra, to nejsou Vánoce!!
Daniel F. Kamen
I to je kouzlo Vánoc. Lidé. Které se dlouho neviděli se setkají, nebo se najdou. Na obrázku je vidět Daniel, ten uprostřed, který vyrůstal s mou dcerou Annabellou a nyní hraje v Bergenz divadlo. Hrál v mnoha filmech. Ani by vás nenapadlo, že mluví česky jako ty nebo já…
Tajemství Vánoc VIDEO
25. prosince 2013
Je stále teplo a slunečně.Kam se ztratilo tajemství Vánoc, vždyť tu nedávno bylo? To dětské očekávání, jež nebralo konce, uzamčený parádní pokoj již tolik dní před Štědrým večerem, nakukování do oken domku, tam, kde vždy stával stromeček; bude tam zase? Co když zrovna letos nadílka nepřijde? Nic nebylo tak dokonalé jako odraz svíček zářícího stromku v dětských očích. A běda, když si matka či otec umanuli, že se balicí papír může použít i příští Vánoce. Vždyť dobytí pokladu v balíčku trvalo o tolik déle!!! Kam se ztratily ty chvíle? Ony se však neztratily, jsou tu, na každém kroku, při každém letmém pohledu, při vzpomínkách co nám vženou slzy no očí. Nějakým způsobem dělají Vánoce lidi hodnými, usměvavými a štědrými. A je jisté, že je to jen proto, že jsou jen jednou do roka. Pohádka o narození Ježíška může být pravdou a nemusí. Avšak jako každá jiná pohádka, kde se dobro nakonec prosadí, je krásná. Probouzí v lidech, co již dávno nejsou dětmi ty krásné vzpomínky. Vzpomínky na matčino objetí, jež dokázalo uchránit před vším zlem, před strachem, v objetí, kde se dokázal schovat celý svět. A tak tu přeji čtenářům veselé a šťastné Vánoce
Kdybych
byl Angličan tak jsem se vsadil..
úterý,
24. prosince 2013
a kdybych se vsadil o hodně, byl bych teď bohatý.
Projednávali jsme se Zdeňkem cestou z Písků do vesnice, co že to svítí na
obloze. Kamarádovo tvrzení, že družice na nebi stojí a jasně svítí, byl
nesmysl. Ale sám jsem si nebyl jist s tou Večernicí, neboli Venuší. Mám
kamaráda, Rudu se kterým se dá vést o čemkoliv řeč, ale jak jde o Hvězdy, je z něj
tvrďas….
měl jsi pravdu, v těchto dnech je nad západním obzorem velice jasná hvězda, Večernice. Ale, abychom byli přesní, nejedná se o hvězdu, nýbrž o planetu Venuši. Nebude to tak ovšem napořád. Zhruba půl roku je vidět po západu Slunce jako Večerka, půl roku před východem Slunce jako Jitřenka. Také jasnost kolísá, někdy je slabá a není třeba vidět vůbec, jindy, jako např. teď, je mimořádně jasná.
Možná bych měl také okomentovat to nedorozumění s tím, že družice stojí na nebi. Skoro to vypadá, jako by chtěl pan Zdeněk naznačit, že to, co jste pozorovali, stojí na obloze. To se vám ale jenom zdálo, ve skutečnosti se Venuše pohybuje za Sluncem, a pomalu zapadne. A s těmi družicemi je to komplikovanější. Většina družic se pohybuje po obloze velice rychle, vypadají jako hvězdička letící asi tak rychle, jako by to bylo letadlo a nejsou tak jasné. Ty družice, o kterých mluvíš a jsou nad jihem, ty skutečně stojí nad jedním místem, ale jsou asi stokrát dále, takže jsou velice slabé a neviděl bys je.
Vánoční ráno
pondělí, 23. prosince 2013
Ráno svítilo sluníčko chvílemi bylo 9° C.
Ráno svítilo sluníčko chvílemi bylo 9° C.
Letos máme neustále pěkné počasí. Alespoň po ránu svítilo sluníčko a lákalo mne z postele. Tak se stává, že se všichni diví cože jsem tak brzo vzhůru. Včera jsme byli s pejsky na Pískách u Ungerů na čaji. Dostali jsme dobrý čaj a Hanka měla na dně hrnku podivnou věc. Nejprve jsme mysleli, že to byly náhradní zuby, nakonec se ale ukázalo, že to byla taková věc, co se někdy dává do malých nakládaných okurek. Zdeněk sice dělal, že se stydí, ale on je lišák a určitě to udělal schválně. Bylo to hezké posezení. Cestou svítila na západní obloze, v našem případě nad Kytínem jasná hvězda. Já tvrdil, že to je večernice ale Zdeněk se hádal, že to je družice, ta prý stojí na nebi. Jo, družice na nebi stojí, alespoň ty televizní a pokud by byly vidět, museli bychom se dívat na jih. Tak co to tam tak jasně, v pět odpoledne, svítilo? Budu se muset obrátit na specialistu, na Rudu. Třeba mi to prozradí. Pak jsme se sešli v hospodě, Simon se vrátil z Mnichova a Láďa Š. v jednom okamžiku tak vybouchl, jako saze v komíně a nikdo nevěděl proč. Ale určitou roly v tom hrála coca cola.
Předvánoční čas
neděle, 22. prosince 2013
Dnes je 5°C.
Dnes je 5°C.
Tak máme za námi návrat do rodného kraje. Staronový
emigrantský stůl v hospodě je již zase občas obsazen. Včera jsem zcela zapomněl
že je sobota, chtěl jsem si koupit barvu do tiskárny. Ačkoliv Richard tvrdil,
že černá barva není barva, že výtisk textu je černobílý, přesto se to černo
musí koupit. Ale když jsem přijel na Dobříš neměli otevřeno ani Vietnamci. Tak
jsme koupili u LIDL věci které nebyly tolik zapotřebí. Pak jsme se stavili u
sestry na Voznici a docela dobře jsme si pokecali. Volal jsem Slávkovi, že jsem
s tou barvou nepořídil, ale nešel a telefon. Dovolal jsem se až dnes a měl jsem
pocit, že jsem byl spojený s nějakým automatem. Hlásil se nějakou větou
rozvitou, ani si nevzpomenu co říkal. Tak jsem mínit: jsi to ty nebo nějaký
automat, takže jsme se nakonec domluvili. Počal jsem s plánováním štědrovečerní
večeře. Mám takový pocit bez času, nevím co je za den a ani mě to nijak
netrápí. Když si vzpomenu na tu honičku, když ještě byly děti doma, když se
chodilo do práce a později, když jsem
měl již hospodu, ani se to nedovedu již vybavit. Husí hody pro 80 lidí,
Silvestra pro 100 lidí- kde jsem vzal tu sílu? Ale jak to říkal pan farář včera
v Herzensbrecher: vše má svůj čas. Čas na smutek, čas na radost, čas na pláč
a i čas na veselost. A samozřejmě čas na narození a čas na umření. To vše je
život.
Podzim VIDEO
sobota, 21. prosince 2013
Dnes svítí sluníčku a kolem 0°.
V pátek večer, tedy poslední den podzimu, jsme se zase sešli na Lhotě v hospodě. Slétli jsme se doslova ze všech koutů světa. Kluci byli v plné polní, každý si naladil samopal a jelo se. Největší sranda byla s Oldou, který přišel již vysmátý. Řádil jak černá ruka a jeho paní se v jednom okamžiku zvedla a zařvala: již tě mám plné zuby. Nastal hlahol, protože všichni víme. Že skoro žádné nemá. Jak se tomu můžou všichni smát? No jasně, Hombré zase rozdával veselé skleničky….
Dnes svítí sluníčku a kolem 0°.
V pátek večer, tedy poslední den podzimu, jsme se zase sešli na Lhotě v hospodě. Slétli jsme se doslova ze všech koutů světa. Kluci byli v plné polní, každý si naladil samopal a jelo se. Největší sranda byla s Oldou, který přišel již vysmátý. Řádil jak černá ruka a jeho paní se v jednom okamžiku zvedla a zařvala: již tě mám plné zuby. Nastal hlahol, protože všichni víme. Že skoro žádné nemá. Jak se tomu můžou všichni smát? No jasně, Hombré zase rozdával veselé skleničky….
Tak jsme tady
pátek, 20. prosince 2013
Máme na bodu mrazu, louže
jsou zmrzlé.
Včera jsme dorazili do Lhoty. Po cestě sem tam pršelo, ale jinak byla klidná jízda. S půlhodinou přestávkou jsme to zvládli za pět a čtvrt hodiny. Posezení v hospodě bylo příjemné, Irenka měla narozeniny a tak něco zaplatila. V domě bylo vše v pořádku, až na české programy v televizi nehrají, že se prý setobox potřebuje nabít. Jelikož to neudělal, tak mi pan Hanzlík, ten co se o to stará pošle večer nějaký mail a tím ty kanály nabudí. Byli jsme také nakupovat a co se nastalo? No to by jste neuhodli: Hanka se v PENNY ztratila. Ne že bychom tu měli neobyčejně velké PENNY, máme takové jako jinde, ale Hanka se přesto ztratila. Pak jsem ji našel….
Včera jsme dorazili do Lhoty. Po cestě sem tam pršelo, ale jinak byla klidná jízda. S půlhodinou přestávkou jsme to zvládli za pět a čtvrt hodiny. Posezení v hospodě bylo příjemné, Irenka měla narozeniny a tak něco zaplatila. V domě bylo vše v pořádku, až na české programy v televizi nehrají, že se prý setobox potřebuje nabít. Jelikož to neudělal, tak mi pan Hanzlík, ten co se o to stará pošle večer nějaký mail a tím ty kanály nabudí. Byli jsme také nakupovat a co se nastalo? No to by jste neuhodli: Hanka se v PENNY ztratila. Ne že bychom tu měli neobyčejně velké PENNY, máme takové jako jinde, ale Hanka se přesto ztratila. Pak jsem ji našel….
Statečná kočka z Davle VIDEO
středa, 18. prosince 2013
Proč chodí lidi k holiči
středa, 18. prosince 2013
Především asi proto, že si
nechají stříhat vlasy. Dále pak proto, a to je to nejdůležitější, že se něco
doví. Já byl dnes u holiče, u mně se práskne dveřmi a je to. A co jsem se
dozvěděl? Vykradli tenisový klub. Já tam prožil necelých třicet let a nikdy se
nám to nestalo. Ovšem, my jsme tam bydleli. Dnes tam hospodaří nějací divní
národnosti, člověk má strach, jet tam ve dne kolem na kole. Škoda, byla to
dříve zlatá žíla, ale nic naplat, když se neumí rýžovat, tak je vše nanic.
Vzpomínky, nahrávky, fotky VIDEO
středa, 18. prosince 2013
Stín
úterý, 17. prosince 2013
Dnes svítí od rána sluníčko.
Dnes mně Hanka s Markem vzbudili na snídani. Byli totiž v Dörnigheim protože si Marek chce pronajmout garáž. A tam v domě co Hanka bydlí je jedna volná. Nakoupili naproti u pekaře koláče, já uvařil čaj kafe a teď mě překrásně pálí žáha. Dnes je tak krásně, že jsme byli, tedy já a já, potom spolu na kole na výletě. To bylo tak: jedu si takhle na kole. Na pravé straně běží Pajda, on je šikovný a dávno to již umí. Na levé straně jel někdo také na kole. Nejprve jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti, často tam kola potkávám. Pak mě ale zarazilo, že neustále se mnou to kolo drželo krok, nebo u kola by se asi mělo říci šlap, a tak jsem se do leva podíval a on to byl můj stín. Jak je to slunce tak nízko dokázaly jeho paprsky v reálné velikosti vytvořit můj stín. Pak jsem měl ještě setkání s paní Eigel u kadeřníka, kde jsem se byl objednat. Seděla tam s natáčkami na hlavě a hlásila se ke mně. Hlavně mi dlouho vyprávěla, že takové chlebíčky, co si objednávala u nás tady v městečku již nedostane. No, to mi nemusela říkat, to jsem již věděl i bez ní. Aha, abych nezapomněl, ve čtyři mám termín.
Dnes mně Hanka s Markem vzbudili na snídani. Byli totiž v Dörnigheim protože si Marek chce pronajmout garáž. A tam v domě co Hanka bydlí je jedna volná. Nakoupili naproti u pekaře koláče, já uvařil čaj kafe a teď mě překrásně pálí žáha. Dnes je tak krásně, že jsme byli, tedy já a já, potom spolu na kole na výletě. To bylo tak: jedu si takhle na kole. Na pravé straně běží Pajda, on je šikovný a dávno to již umí. Na levé straně jel někdo také na kole. Nejprve jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti, často tam kola potkávám. Pak mě ale zarazilo, že neustále se mnou to kolo drželo krok, nebo u kola by se asi mělo říci šlap, a tak jsem se do leva podíval a on to byl můj stín. Jak je to slunce tak nízko dokázaly jeho paprsky v reálné velikosti vytvořit můj stín. Pak jsem měl ještě setkání s paní Eigel u kadeřníka, kde jsem se byl objednat. Seděla tam s natáčkami na hlavě a hlásila se ke mně. Hlavně mi dlouho vyprávěla, že takové chlebíčky, co si objednávala u nás tady v městečku již nedostane. No, to mi nemusela říkat, to jsem již věděl i bez ní. Aha, abych nezapomněl, ve čtyři mám termín.
Checklist
úterý, 17. prosince 2013
To je taková listina, kde máš napsáno co
je třeba vše, dám příklad, před startem udělat a zkontrolovat. Piloti jsou
povinní takovou listinu projít a vše odškrtat. Aby se nic nezapomnělo a letadlo
třeba nespadlo. Takovou listinu jsem si dnes udělal, abych nic před odjezdem do
Lhoty nezapomněl. Je toho hodně, když je na to člověk sám. A vůbec je to jiné,
když je člověk sám. Tak třeba dnes mě chytla bolest v zádech, že jsem nemohl
popadnout dech. To jsem byl zrovna u LIDL. Asi jsem ze v noci odkopal a chytil
průvan.. Ano mastičku mám, tu mi jednou dala Eva. Člověk si může namazat vše,
ale na zádech mezi lopatkami to jednoduše nejde. Aspoň mě to nejde. A tak jsem
požádal Kim aby mi ty záda namazala. Nakonec vyhmátla ten uzel co se tam v těch
svalech udělal, až jsem řval. A je po bolesti. Dokonce jsem dnes byl velice
aktivní, mám sbaleno a i podlahy jsem vytřel. Dokonce jsem byl i s Pajdou dvakrát
na kole.
Amazon
pondělí, 16. prosince 2013
Dnes svítí sluníčko a je teplo
Dnes svítí sluníčko a je teplo
Dnes by měla být největší tržba za celý
rok u zásilkového giganta Amazon. Jelikož je to americká firma se sídlem v Seattle, nedbá vymožeností evropských dělníků, co se tarifů a
sociálních věcí týká. A tak zaměstnanci dnes nepracují. Stávkují. Není se čemu
divit, moc kapitalismu, je momentálně zběsilá. Vynecháme-li banky, které si
jedou ve svých kolejích a nevzaly si žádné ponaučení z nedávné krize, jede si
momentální společnost cestou do záhuby. A to zvesela. Z havárie nepoučitelných manažerů
vznikne opět nějaká diktatura. Možná že se toho nedožijeme, ale pokud se poohlédneme
do všech bývalých komunistických států, tam, kam ještě pravá demokracie nedošla ale přesto se již
mění v to, co se jí trochu podobá: k systému chaosu a nelidskosti. Marná je snaha
Ukrajiny dostat se do Evropy, když ji tamější politici cpou Putinovi do jeho
lačné náruče. V Rumunsku si parlament uzákonil, že korupce není trestná. Velká
německá advokátní kancelář vymámila u soudu podvodem IP adresy uživatelů
internetu a rozesílá velké pokuty, za to, že navštívili porno stránky Red tube.
Nezákonně a bezprávně nazvali tuto návštěvu jako šíření pornografie. Tito
pánové sedí v luxusních kancelářích a vymýšlejí, jak okrást lidi. Německý
telekom je v tom podporuje, asi dostane skvělý bakšiš. Na tomto hnoji pomalu
klíčí nový a jistě ne demokratický režim. Pak se přes nás přežene a my se
budeme divit. Jak se dostal k moci? Ano, jak jinak? Pomocí shnilé demokracie a to
právně korektně, tak, jak se to stalo za Hitlera v 32, nebo ve 48 roce v
Československu. Jo, jak ochránit něžnou květinu, jež nese jméno demokracie? Asi
nijak. Tak se s tím smiřme a pokusme se urvat ještě něco, pokud to jde……
Dostal jsem od Hanky krásný dárek k narozeninám. Návštěvu představení v Jahrhunderthalle mladých Afričanů jenž neslo jednoduchý název "Afrika Afrika". Byl to zážitek plný emocí, barev, akrobatických výkonů, hudby a pekelných rytmů. Až na to, že vystoupení filmovala televize a dva kameramani se občas procházeli středem jeviště, to nemělo chybu. Po představení jsme jeli do Kentucky Fried Chicken na večeři. Bylo to velice pěkné odpoledne. Dnes jsme byli zase ve Spessarttherme a pak v Hanou v East restauraci s Asijskými
specialitami. Musím
říci, že to byla velice dobrá Gastronomie. Tady jsem zase využil Dárkový Dobropis od Annabelly
Poslechni si tohle
Jsou řidiči takoví a makoví…VIDEO
neděle, 15. prosince 2013
Dnes byl opět krásný slunečný den.
Mraky
nad Frankfurtem
12.
prosince 2013
Máme pošmourno ale kolem 5º nad nulou.
Včerejší výlet do Frankfurtu byl zároveň výletem do minulosti. Tady v blízkosti Hauptwache počal můj nový život, život na západě, ve svobodném světě. I když z dnešního pohledu bych to napsal jinak. Ale nechme mluvit pocity z roku 1968. Tenkrát jsem na rohu Holzgrabenstrasse našel první pracovní příležitost. V tehdejším podniku již není usídlená gastronomie. Ale v tom druhém rohu, tam co býval tenkrát Wienerwald, je mladá gastronomie Barcelona. Bylo zajímavé pozorovat život, který již dávno není náš. V celém lokále jsme byli ti nejstarší. A lokál pěnil a hučel mládím, tím pocitem co jsme v jisté době také znali. Pak jsme dali přednost kariéře, pohodlnému životu na předměstí a zajišťováním se na stáří. Dnes, když tohle všechno máme, závidíme nezajištěnému, bezstarostnému mládí? Ne, není to závist, je to jen překvapení a vzpomínka na mladost a jisté uspokojení, že se nic nezměnilo. S partou táhnout ulicemi posedávat ve veselých lokálech a utrácet peníze, které se ještě nevydělaly. Hanka měla narozeniny a tak jsme tam byli na večeři s Helenou a jejím přítelem. Když jsme vyšli z baru, bylo mi pozvednout hlavu a spatřil jsem to, co tam tenkrát, v roce 68 nebylo: budovu, jež se drápala do nočních, frankfurtských mraků. Mrakodrap.
Bylo hezký večer, který stál Hanku spoustu euros. Auto jsme měli zaparkovaný v Parkhausu ve třetím patře, a měli jsme zážitek na celý zbytek večera. Včera se nechal Marek slyšet, že potřebuje garáž a dnes ráno volala Hanka, že je u nich jedna k mání. No není to blbé slovo? Ale hlavně, že je ta garáž…
Máme pošmourno ale kolem 5º nad nulou.
Včerejší výlet do Frankfurtu byl zároveň výletem do minulosti. Tady v blízkosti Hauptwache počal můj nový život, život na západě, ve svobodném světě. I když z dnešního pohledu bych to napsal jinak. Ale nechme mluvit pocity z roku 1968. Tenkrát jsem na rohu Holzgrabenstrasse našel první pracovní příležitost. V tehdejším podniku již není usídlená gastronomie. Ale v tom druhém rohu, tam co býval tenkrát Wienerwald, je mladá gastronomie Barcelona. Bylo zajímavé pozorovat život, který již dávno není náš. V celém lokále jsme byli ti nejstarší. A lokál pěnil a hučel mládím, tím pocitem co jsme v jisté době také znali. Pak jsme dali přednost kariéře, pohodlnému životu na předměstí a zajišťováním se na stáří. Dnes, když tohle všechno máme, závidíme nezajištěnému, bezstarostnému mládí? Ne, není to závist, je to jen překvapení a vzpomínka na mladost a jisté uspokojení, že se nic nezměnilo. S partou táhnout ulicemi posedávat ve veselých lokálech a utrácet peníze, které se ještě nevydělaly. Hanka měla narozeniny a tak jsme tam byli na večeři s Helenou a jejím přítelem. Když jsme vyšli z baru, bylo mi pozvednout hlavu a spatřil jsem to, co tam tenkrát, v roce 68 nebylo: budovu, jež se drápala do nočních, frankfurtských mraků. Mrakodrap.
Bylo hezký večer, který stál Hanku spoustu euros. Auto jsme měli zaparkovaný v Parkhausu ve třetím patře, a měli jsme zážitek na celý zbytek večera. Včera se nechal Marek slyšet, že potřebuje garáž a dnes ráno volala Hanka, že je u nich jedna k mání. No není to blbé slovo? Ale hlavně, že je ta garáž…
Dneska
by to šlo.. VIDEO
pondělí,
9. prosince 2013
Dnes bylo pěkně, teplo a modrá obloha.
Dnes bylo pěkně, teplo a modrá obloha.
Dnes by to šlo, říkal jsem si.
Svítilo sluníčko a vzadu v loukách lhalo báseň o jaru. Také se mu nedá na vše
skočit. Ale chtěl jsem ještě jednou vidět Henninger Turm (Věž). Tato byla
postavena v roce 1961 a sloužila jako sýpka
vedle stojícího pivovaru. Nahoře, v takovém jakoby špuntu byly dvě
otáčivé restaurace. Zde jsem od 68 roku dlouho pracoval. Věž byla symbolem
hospodářského rozvoje poválečného Německa. Od letošního jara ji bourají. Památkáři
ale docílili, že nová budova s luxusními byty bude opticky totožná, bude tedy
mít na střeše ten špunt s restauracemi a bude o 30 metrů vyšší. Ta stará měla
120 metrů a v přesně té výšce jsem vařil a (Málem) šimral přistávající letadla
na křídlech
Odstrašující
případ
pondělí,
9. prosince 2013
Je sychravo.
Je sychravo.
Slavit narozeniny v takovém věku je
pro všechny přítomné odstrašující příklad. Mám pocit, že by se mělo uzákonit,
do kterého věku se den narození má připomínat, utrácet za poštu, za telefon,
zamořovat Internet trapnými maily, a ještě se u toho tvářit, jako že to je
sranda. No, posuďte sami VIDEO
Poštovní dron
pátek,
6. prosince 2013
Vichřice Xaver se metropoli Frankfurt takřka vyhnula.
Vichřice Xaver se metropoli Frankfurt takřka vyhnula.
Firma Amazon se chystá
urychlit doručování knih pomocí dronů, takto počíná jeden ze záznamu v Rudově
deníčku. Shodou okolností jsem viděl pořad, kde se o této technologii mluvilo a
byly tam vidět i ty drony, jak odhazují na trávníku před domečkem poštu. Zcela
stoprocentní fantazie. Zajímalo by mě, jak to bude firma Amazon řešit v
panelákách bez balkónů? Ale proč mne ten
zápis v deníčku Rudy zaujal je to, že
i on si myslí, jako jsem si myslel i já, že Amazon je obchod s knihami. A to je
velký omyl: Amazon
je největší zásilková firma na světě. Objednat si u nich můžeš všechno. Od
židle a po spodní kalhoty. Dokonce jsem zaslechl, že se odstěhoval se svým
logistickým centrem do Čech. Určitě někde na louce….
Nedomluvím se sním
čtvrtek, 5. prosince 2013
Je sychravo a vzduch je vlhký obtěžkán nastávající bouří.
Je sychravo a vzduch je vlhký obtěžkán nastávající bouří.
Jak jsem v úterý s
Hankou tančil, nebo se snažil se naučit ty kroky, nějak jsem prostydl a počal
jsem chraptět. Večer jsem byl u LIDL koupit víno k rybářům a tím pádem jsem byl
podstatně dříve před domem u Hanky. Toto jsem jí chtěl telefonicky sdělit.
Zmáčknu na volantu Tiguana tlačítko a ozve se blublublu a pak já řeknu co
zrovna chci, v tomto případě TELEFON
a ona dáma, co je schovaná někde v palubní desce řekne: telefon a dále… já řeknu HANKA
DO, což znamená pevný telefon doma, ale protože chraptím, řekne dáma jak prosím? Říkám HANKA DO a dáma z palubní desky zase jak
prosím, to již zběsile řvu HANKA DO
a dáma zcela v klidu: zvolte jakou službu chcete zapojit, navigaci, rádio, CD
Player, SD kartu, telefon, nerozumím
vám a pak zase blublublu. Konec domluvy. Protože chraptím tak mi nerozumí
Záhada?
středa, 4. prosince 2013
Celý den je tma a teplota se drží kousek nad nulou.
Celý den je tma a teplota se drží kousek nad nulou.
Neustále v tom hledám
hlavolam. Bude se obsluhovat dole bez, ale to může být také bez ponožek a nebo
si Slávek uváže na koleno šeřík. Qčepu nás již poučilo, že si tito pánové hrají
se slovíčky. S tou parádou ke 22:22 hodině si živě představuji, že Richard
namaluje na papír velké písmeno H a Irenka se naň postaví. A v tu ránu je nahá….
Pátek v hospodě VIDEO
3. prosince 2013
Dnes svítí slunce ale ještě nemrzne.
Ahoj přátelé opět jsem se účastnil pátečního křepčení ve známém Lhoteckém salonu.
Je co vidět každý pátek v téhle naši milované hospodě, ale co se dělo tentokrát tu dlouho nebylo. Tomáš pod uměleckým jménem Hombre, měl totiž narozeniny a tak se konala jedna panáková vichřice za druhou.Vedle v lokálu se konalo další sezení a to Lhoteckých motorkářů. Slavili zdárné ukončení sezony a to ve velkém stylu. Upečená krásně vonící kolena do nich padala jako by se zrovna vrátili z hladového Bangladéše.
Richard se každou chvíli mihnul s plným tácem kořalek a po každé bylo slyšet ze sálu-Ríšo přines další rundu!
Když byla společnost v nejlepším se náhle rozrazily dvéře a v nich se objevil Míla. Hned u dveří praštil s berlemi a vědom si své nové nohy, šel přes celou hospodu krokem vesnického šviháka. Došel až k výčepu, vítězně se rozhlédl a pověsil si bundu s šálou na opěradlo mé židle. Potom si vzal židli od vedle sedl si a ukázal nám všem své nové koleno. Tomáš rozbaloval dárky a přijímal gratulace ke svým šedesátinám Dárky dostal od děvčat většinou co umějí samy udělat, to je na př. koláče, roláda ale jen jedna mu přinesla trenýrky se suspenzorem. Hanička (ségra Mirky) když mu trenýrky předávala, tak se ji všichni ptali jak odhadla Tomášovu velikost.
Tahle otázka zůstala bez odpovědi, jen nepatrný růženec na její tváři mluvil za vše. Slávkova sestřenice Alenka seděla vedle Jany a tak jsme se dozvěděli co je nového v Lovosicích i o Lovosické chemičce a i o jiných novinkách v tom kraji. Při odchodu mě Míla tahal za mými zády z mé židle svou bundu, a se slovy tys mě seděl na šále u tu mám od Marušky se zvednul a odešel. S Janou jsme se vrátili domů v pořádku i když jednu chvilku jsme překvapili kance, který si poklidně chrochtal ve křoví.
Zdroj: Zdeněk z Brd
3. prosince 2013
Dnes svítí slunce ale ještě nemrzne.
Ahoj přátelé opět jsem se účastnil pátečního křepčení ve známém Lhoteckém salonu.
Je co vidět každý pátek v téhle naši milované hospodě, ale co se dělo tentokrát tu dlouho nebylo. Tomáš pod uměleckým jménem Hombre, měl totiž narozeniny a tak se konala jedna panáková vichřice za druhou.Vedle v lokálu se konalo další sezení a to Lhoteckých motorkářů. Slavili zdárné ukončení sezony a to ve velkém stylu. Upečená krásně vonící kolena do nich padala jako by se zrovna vrátili z hladového Bangladéše.
Richard se každou chvíli mihnul s plným tácem kořalek a po každé bylo slyšet ze sálu-Ríšo přines další rundu!
Když byla společnost v nejlepším se náhle rozrazily dvéře a v nich se objevil Míla. Hned u dveří praštil s berlemi a vědom si své nové nohy, šel přes celou hospodu krokem vesnického šviháka. Došel až k výčepu, vítězně se rozhlédl a pověsil si bundu s šálou na opěradlo mé židle. Potom si vzal židli od vedle sedl si a ukázal nám všem své nové koleno. Tomáš rozbaloval dárky a přijímal gratulace ke svým šedesátinám Dárky dostal od děvčat většinou co umějí samy udělat, to je na př. koláče, roláda ale jen jedna mu přinesla trenýrky se suspenzorem. Hanička (ségra Mirky) když mu trenýrky předávala, tak se ji všichni ptali jak odhadla Tomášovu velikost.
Tahle otázka zůstala bez odpovědi, jen nepatrný růženec na její tváři mluvil za vše. Slávkova sestřenice Alenka seděla vedle Jany a tak jsme se dozvěděli co je nového v Lovosicích i o Lovosické chemičce a i o jiných novinkách v tom kraji. Při odchodu mě Míla tahal za mými zády z mé židle svou bundu, a se slovy tys mě seděl na šále u tu mám od Marušky se zvednul a odešel. S Janou jsme se vrátili domů v pořádku i když jednu chvilku jsme překvapili kance, který si poklidně chrochtal ve křoví.
Zdroj: Zdeněk z Brd
pondělí, 2. prosince 2013
Dnes je pěkně, slunečně a 5ºC.
Tak počítač šlape, a
navíc je pěkné počasí. Byli jsme s Pajdou vzadu v lukách a nakoupit, takže jsem
jel dvakrát po novém kruháči. Dokonce se ve mně bralo pokušení ho několikrát za
sebou projet. To jsme dělali na Madeiře, když děvčata Hana a Helena nevěděli
kam jedem. V sobotu byl na Brdech mazec, 140 divočáků odstřelili, zajímalo by
mě, jestli kance nebo samičky. Ale asi to je jedno, když přiběhnou, tak asi
není čas na nějaké seznamování: jsi slečna, nebo mládenec? Pic, bum bác a jeto.
Náhodou žádnému náhončímu se nic nestalo. Stejnak to moc nechápu- náhončí ženou
schovaná stáda proti myslivcům a, ty by je mohli trefit! Pro jistotu měli na
sobě oranžově svítící vesty. Dnes volal Robert z Fuerteventury, že se na nás
těší. Letíme tam 15.3. 2014 Budeme zase v jeho hotelu…
Závislým?
neděle, 1. prosince 2013
Dnes občas svítilo sluníčko, po Spessartu se táhla mlha.
Dnes máme 1. Advent. Byli
jsme ve Spessartu zase plavat. Trochu pokukovalo sluníčku a lesy se táhly šmouhy
mlhy. Když jsme byli v bazénu, přišlo se na nás také na krátko kouknout. Byl jsem
celý den nesvůj, večer mi dělal počítač potíže a tak jsem musel, a to velmi
nerad, jít s nevyřešeným problémem spát. Odpoledne po návratu a po dobrém obědě
jsem zavolal mému ajťákovi a on mi ten počítač dal zase dohromady. Chápu lidi,
co musí pít pivo, co musí kouřit a tak také jistě pochopíte, že já musím mít
funkční PC. Trvalo to ale celé tři hodiny, než jsme to dali dohromady, ajťák
ani nemusel ke mně přijít, pomocí programu Croosloop jsme počítače spojili a on
vše dělal doma, jako by seděl na mém počítači. Dostal jsem od přátel novou
přezdívku Square Head, jsem na ni hrdý. Kdyby jste si to nezapamatovali tak
češtině to znamená Hranatá Hlava. Kdyby se před to dalo náčelník tak to by byla
skoro přezdívka, co jsem měl v mládí: Náčelník Velké Ucho! Přeji všem čtenářům
pěkný adventní čas, Milenko, jsme u Tebe, Janí, stará Bréco, Jezevec tě zdraví,
buď statečná. Jsem s vámi, i když nejsem vidět…