Příspěvky

Prosinec 2013


Ohňostroj v Míšku VIDEO 

úterý, 31. prosince 2013

Dnes již mrzne a je mlha.

Včera večer v osmnáct hodin se konal na náměstí tradiční před- silvestrovský ohňostroj. Pan starosta pronesl pár slov a po nádherném přeludu z barev, ohňů výbuchů a rozkvetlého nebe, zpívala paní státní hymnu. Večer pak jsme strávili v hospodě s milou společností. Dnes čekáme na kluky z Bavorska z Erding

Odpoledne ve Voznici
pondělí, 30. prosince 2013
Dnes svítí celý den sluníčko je 4°C.

Jak je již známo, je můj bratr také můj bývalý, kuchařský učedník. Tenkrát v roce 1969 ve Frankfurtu v Henninger Turm. Samozřejmě nebyl sám, kluků bylo více a s některými Kája udržuje stále kontakt. Tak třeba s Werner Pichler, Peter Auer a i s Hans Kupky. Včera se sjeli u bráchy tak jsme trávili čas loudáním v letech. Více jak 40 let se někam zaběhlo a my jsme byli ve vzpomínkách zase mladí. Každý připomněl jinou příhodu a bylo zvláštní, že můj letitý harddisk v hlavě, nabuzený starými odkazy přímo perlil jmény které jsem již desetiletí neměl na jazyku. Povídali jsme, čas se tvářil, jakoby v té chvíli neexistoval a nebýt toho, že nám na chvilku nepropůjčil tehdejší mladistvý vhled, udělal zázrak. Byla to taková Vánoční pohádka. Ve finále jsem počal mluvit o Oldovi, Sahajdákovi, že u mě kdysi ve Frankfurtu vařil a nyní má jednu ze dvou Michelinských hvězd v Čechách a Hans na mně vybafl: toho chci na VIP vařeni v květnu do Drážďan, a žádal abych mu zavolal. Samozřejmě jsme ho nedostali k telefonu a na mail nám také neodpověděl. Večer jsme pořádali švýcarský bylo vyprávění o chytré kočce.




To bude nával
neděle, 29. prosince 2013

Jak se tak říká, někdy se semele všechno najednou. Po instalaci hudebního zařízení v hospodě, kde jsme vypili s Hankou jednu lahvičku a Dan tři piva, přičemž jsme byli jediní hosté, jsme se natáhli doma na gauči a pustili si televizi. Měli jsme výborný sýr z daleké ciziny a v telce dávali „Die Herzensbrecher“. (Lamači srdcí), když zazvonil telefon. Nějaký cizí pán se mnou mluvil německy a chtěl vědět, jak se mám. Jelikož jsem věděl, že je voláno z bratrova telefonu, povídám, Petře, jak se máš ty? Ale já nejsem Petr, jsem Hans Kubki. Karel, můj bratr, Petr a Hans byli moji učedníci z doby Henninger Turm ve Frankfurtu. Takže tu budou přes Sivestra. Ti jsou ale na Voznici. V zápětí volal Patrick Spyra, že přijede, jak domluveno, na což jsem dávno zapomněl, se čtyřmi kamarády z Bavorska. Jedou ale obytným karavanem a budou spát na zahradě. Ti zmizí na Silvestra v Praze, protože právě kvůli tomu sem jedou. Tak teď nevíme s Hankou, zda se tu budou stravovat a tak koupíme alespoň chleba, kafe a vajíčka. Takže hurá, máme po klidu….

Tak jsem to zase schytal
29. prosince 2013
Dnes je ledový vítr 5°C.

Dostal jsem vynadáno od Láďi. Pan Flaška se jmenuje Lahvinka. Tak to tady opravuji, dotyčný pán nevlastní ani jedno jméno, a je zcela neznámo, zda vůbec ví, jak se mu po kraji říká. Včera jsme instalovali stereofonní zařízení, padesáti kilové bedny, které nám dal k dispozici Dan na Silvestra. Udělali jsme i zvukovou zkoušku, myslím že to vyrazilo dvě okna. No alespoň nám nebude vedro.
 
 Pan Flaška VIDEO
sobota, 28. prosince 2013
Dnes je mlhavo a zima.
Je to pokaždé stejné, ale má to stále obměny. Tento pátek navštívil hospodu pan Flaška.  Samozřejmě se jmenuje jinak, ale v hospodě má toto zasloužené jméno. Vždy když přijde, má naváto. Rád se poslouchá a rád si s někým povídá, ale protože ty věty nemají smysl, každý ho odhání. Chudák. Povídal, že si přišel do hospody popovídat, jenomže se kýval jak námořník a ve finále počal Slávkovi shazovat obrazovou výzdobu, tak ho Richard dopravil před dveře. To by mne zajímalo, zda našel cestu domů. Parta kytaristů se nedokáže rozhodnout, zda přijdou na Silvestra, tak to necháme osudu. Ze zkušenosti víme, když se mejdan nedaří naplánovat, je z toho vždy senzace. Dnes večer přinese Dan do hospody aparaturu a ukáže mi, jak se s tím zachází, že prý to bylo loni zašmodrchané. Ani nevím co tím mínil. Já mám za sebou záchvat rýmy, byl jsem v lékárně, kde všichni prskali a kašlali a já si hned pomyslel, že to schytám. A ještě jedna novinka: 30. prosince, tedy den před Silvestrem se opět chystá na náměstí v Mníšku ohňostroj. Bude i svařák zadarmo. A to, jak říkávala Anička, když je to zadarmo, ať mě to aj roztrhá


 Vánoce a kapr
čtvrtek, 26. prosince 2013
Dnes svítí celý den slunce a je 10°C.

Na vánoce musí být bramborový salát a smažený kapr. Je to dlouholetá tradice, vzpomínka na dětská léta, je to národní zvyk o kterém jsem nikdy nepřemýšlel. Jednoduše to tak bylo a tak jako v této době skoro v celém světě září ozdobené jedličky, tak se jistě všude smaží kapr. Moje ohromení a rozčarování nebralo konce, když jsem prvně slavil Vánoce v Německu. Myslím, že jsme tenkrát jeli z Frankfurtu, kde jsem se usadil, s mojí první ženou do Heidelbergu, kde žila moje matka. Měla tenkrát, jako študovaná zdravotní setra, pronajaté tři vily v jedné ulici a provozovala starobinec. Mimo toho, že se na nějakou vánoční pohodu mohlo zapomenout, protože lítala z jednoho pokoje do druhého a obskakovala babičky, naservírovala nám bramborovou kaši s párkem. Obdoba byla i bramborový salát, ale zcela jiný než známe. Byl takový vodový, bez majonézy. Samozřejmě jsem pro toto jídlo neměl pochopení. Ale jelikož matka v té době již žila dva roky v Německu, převzala tamější zvyky. Ale i ten párek nebyl v celé zemi pravidlem. Někde jedli pečenou husu a nebo srnčí hřbet. Postupem let se země stala multikulturelní a pak bylo na vánočních tabulích vše možné a objevily se v prodejnách i kapři. A jelikož nikdo nejedl vnitřnosti, byla to doba bohatých kapřích polévek, neboť jsem zadarmo dostal jikry a mlíčí z celodenní tržby. Ovšem i to se změnilo. Ve finále docílili ochránci přírody, že prodávat kapry živé je trápení zvířat a k dostání byly již vykuchané půlky. My měli letos vepřovou panenku Wellington, se zeleninou a omáčkou z červeného vína. Ovšem sousedi na nás nezapomněli a tak jsme si dnes pochutnávali s Hankou na smaženém kapru s bramborovým salátem od sestry. Jo, Vánoce bez kapra, to nejsou Vánoce!!
 

Daniel F. Kamen

I to je kouzlo Vánoc. Lidé. Které se dlouho neviděli se setkají, nebo se najdou. Na obrázku je vidět Daniel, ten uprostřed, který vyrůstal s mou dcerou Annabellou a nyní hraje v Bergenz divadlo. Hrál v mnoha filmech. Ani by vás nenapadlo, že mluví česky jako ty nebo já…
 
Tajemství Vánoc  VIDEO
25. prosince 2013
Je stále teplo a slunečně.

Kam se ztratilo tajemství Vánoc, vždyť tu nedávno bylo? To dětské očekávání, jež nebralo konce, uzamčený parádní pokoj již tolik dní před Štědrým večerem, nakukování do oken domku, tam, kde vždy stával stromeček; bude tam zase? Co když zrovna letos nadílka nepřijde? Nic nebylo tak dokonalé jako odraz svíček zářícího stromku v dětských očích. A běda, když si matka či otec umanuli, že se balicí papír může použít i příští Vánoce. Vždyť dobytí pokladu v balíčku trvalo o tolik déle!!! Kam se ztratily ty chvíle? Ony se však neztratily, jsou tu, na každém kroku, při každém letmém pohledu, při vzpomínkách co nám vženou slzy no očí. Nějakým způsobem dělají Vánoce lidi hodnými, usměvavými a štědrými. A je jisté, že je to jen proto, že jsou jen jednou do roka. Pohádka o narození Ježíška může být pravdou a nemusí. Avšak jako každá jiná pohádka, kde se dobro nakonec prosadí, je krásná. Probouzí v lidech, co již dávno nejsou dětmi ty krásné vzpomínky. Vzpomínky na matčino objetí, jež dokázalo uchránit před vším zlem, před strachem, v objetí, kde se dokázal schovat celý svět. A tak tu přeji čtenářům veselé a šťastné Vánoce
 
Kdybych byl Angličan tak jsem se vsadil..
úterý, 24. prosince 2013

a kdybych se vsadil o hodně, byl bych teď bohatý. Projednávali jsme se Zdeňkem cestou z Písků do vesnice, co že to svítí na obloze. Kamarádovo tvrzení, že družice na nebi stojí a jasně svítí, byl nesmysl. Ale sám jsem si nebyl jist s tou Večernicí, neboli Venuší. Mám kamaráda, Rudu se kterým se dá vést o čemkoliv řeč, ale jak jde o Hvězdy, je z něj tvrďas….

 Ahoj Arno,

měl jsi pravdu, v těchto dnech je nad západním obzorem velice jasná hvězda, Večernice. Ale, abychom byli přesní, nejedná se o hvězdu, nýbrž o planetu Venuši. Nebude to tak ovšem napořád. Zhruba půl roku je vidět po západu Slunce jako Večerka, půl roku před východem Slunce jako Jitřenka. Také jasnost kolísá, někdy je slabá a není třeba vidět vůbec, jindy, jako např. teď, je mimořádně jasná.

Možná bych měl také okomentovat to nedorozumění s tím, že družice stojí na nebi. Skoro to vypadá, jako by chtěl pan Zdeněk naznačit, že to, co jste pozorovali, stojí na obloze. To se vám ale jenom zdálo, ve skutečnosti se Venuše pohybuje za Sluncem, a pomalu zapadne. A s těmi družicemi je to komplikovanější. Většina družic se pohybuje po obloze velice rychle, vypadají jako hvězdička letící asi tak rychle, jako by to bylo letadlo a nejsou tak jasné. Ty družice, o kterých mluvíš a jsou nad jihem, ty skutečně stojí nad jedním místem, ale jsou asi stokrát dále, takže jsou velice slabé a neviděl bys je.
Vánoční ráno

pondělí, 23. prosince 2013
Ráno svítilo sluníčko chvílemi bylo 9° C.







Letos máme neustále pěkné počasí. Alespoň po ránu svítilo sluníčko a lákalo mne z postele. Tak se stává, že se všichni diví cože jsem tak brzo vzhůru. Včera jsme byli s pejsky na Pískách u Ungerů na čaji. Dostali jsme dobrý čaj a Hanka měla na dně hrnku podivnou věc. Nejprve jsme mysleli, že to byly náhradní zuby, nakonec se ale ukázalo, že to byla taková věc, co se někdy dává do malých nakládaných okurek. Zdeněk sice dělal, že se stydí, ale on je lišák a určitě to udělal schválně. Bylo to hezké posezení. Cestou svítila na západní obloze, v našem případě nad Kytínem jasná hvězda. Já tvrdil, že to je večernice ale Zdeněk se hádal, že to je družice, ta prý stojí na nebi. Jo, družice na nebi stojí, alespoň ty televizní a pokud by byly vidět, museli bychom se dívat na jih. Tak co to tam tak jasně, v pět odpoledne,  svítilo? Budu se muset obrátit na specialistu, na Rudu. Třeba mi to prozradí. Pak jsme se sešli v hospodě, Simon se vrátil z Mnichova a Láďa Š. v jednom okamžiku tak vybouchl, jako saze v komíně  a nikdo nevěděl proč. Ale určitou roly v tom hrála coca cola.
             Předvánoční čas
neděle, 22. prosince 2013
Dnes je 5°C.

Tak máme za námi návrat do rodného kraje. Staronový emigrantský stůl v hospodě je již zase občas obsazen. Včera jsem zcela zapomněl že je sobota, chtěl jsem si koupit barvu do tiskárny. Ačkoliv Richard tvrdil, že černá barva není barva, že výtisk textu je černobílý, přesto se to černo musí koupit. Ale když jsem přijel na Dobříš neměli otevřeno ani Vietnamci. Tak jsme koupili u LIDL věci které nebyly tolik zapotřebí. Pak jsme se stavili u sestry na Voznici a docela dobře jsme si pokecali. Volal jsem Slávkovi, že jsem s tou barvou nepořídil, ale nešel a telefon. Dovolal jsem se až dnes a měl jsem pocit, že jsem byl spojený s nějakým automatem. Hlásil se nějakou větou rozvitou, ani si nevzpomenu co říkal. Tak jsem mínit: jsi to ty nebo nějaký automat, takže jsme se nakonec domluvili. Počal jsem s plánováním štědrovečerní večeře. Mám takový pocit bez času, nevím co je za den a ani mě to nijak netrápí. Když si vzpomenu na tu honičku, když ještě byly děti doma, když se chodilo do práce a později, když  jsem měl již hospodu, ani se to nedovedu již vybavit. Husí hody pro 80 lidí, Silvestra pro 100 lidí- kde jsem vzal tu sílu? Ale jak to říkal pan farář včera v Herzensbrecher: vše má svůj čas. Čas na smutek, čas na radost, čas na pláč a i čas na veselost. A samozřejmě čas na narození a čas na umření. To vše je život.

Podzim VIDEO

sobota, 21. prosince 2013
Dnes svítí sluníčku a kolem 0°.

V pátek večer, tedy poslední den podzimu, jsme se zase sešli na Lhotě v hospodě. Slétli jsme se doslova ze všech koutů světa. Kluci byli v plné polní, každý si naladil samopal a jelo se. Největší sranda byla s Oldou, který přišel již vysmátý. Řádil jak černá ruka a jeho paní se v jednom okamžiku zvedla a zařvala: již tě mám plné zuby. Nastal hlahol, protože všichni víme. Že skoro žádné nemá. Jak se tomu můžou všichni smát? No jasně, Hombré zase rozdával veselé skleničky….
 

Tak jsme tady

pátek, 20. prosince 2013
Máme na bodu mrazu, louže jsou zmrzlé.

Včera jsme dorazili do Lhoty. Po cestě sem tam pršelo, ale jinak byla klidná jízda. S půlhodinou přestávkou jsme to zvládli za pět a čtvrt hodiny. Posezení v hospodě bylo příjemné, Irenka měla narozeniny a tak něco zaplatila. V domě bylo vše v pořádku, až na české programy v televizi nehrají, že se prý setobox potřebuje nabít. Jelikož to neudělal, tak mi pan Hanzlík, ten co se o to stará pošle večer nějaký mail a tím ty kanály nabudí. Byli jsme také nakupovat a co se nastalo? No to by jste neuhodli: Hanka se v PENNY ztratila. Ne že bychom tu měli neobyčejně velké PENNY, máme takové jako jinde, ale Hanka se přesto ztratila. Pak jsem ji našel….


Statečná kočka z Davle VIDEO
středa, 18. prosince 2013

 Dnes napadla volavka náš rybníček, neboť je plný ryb v křišťálové vodě. Ale Davle (čti Díví), statečná kočka ji odehnala. Jestli nátlaku odolala poznáme ráno, až budeme sčítat rybičky…
 
         Proč chodí lidi k holiči
středa, 18. prosince 2013

Především asi proto, že si nechají stříhat vlasy. Dále pak proto, a to je to nejdůležitější, že se něco doví. Já byl dnes u holiče, u mně se práskne dveřmi a je to. A co jsem se dozvěděl? Vykradli tenisový klub. Já tam prožil necelých třicet let a nikdy se nám to nestalo. Ovšem, my jsme tam bydleli. Dnes tam hospodaří nějací divní národnosti, člověk má strach, jet tam ve dne kolem na kole. Škoda, byla to dříve zlatá žíla, ale nic naplat, když se neumí rýžovat, tak je vše nanic.

Vzpomínky, nahrávky, fotky VIDEO

středa, 18. prosince 2013

 Lidé mají sny. Ano, většinou v noci. Ale jsou také tak zvané denní sny. Moje kámoška Míla se mi tuhle svěřila, že by chtěla prožít vše ještě jednu. Teprve dnes si uvědomila, jaký byl Martin její manžel frajer. Já se sám sebe dnes ptám: na co máme tu všechnu techniku, když se na to nikdy nepodíváme? Připouštím, že jsem si dlouho po smrti Aničky nemohl prohlížet staré fotky. Až mne tuhle zarazil citát Slávkova románu "Zpověď hospodského větráku", kde o mně píše, co jsem to mohl mít za hospodu, když jsem stačil napsat čtyři romány. Emigrant jeden! Připouštím, že jsem se k Slávkovi choval trochu jinak, než jsem měl a přivedl tu naší emigrantskou partu k neoblibě. Ale jelikož je on zcela jinak šitý než já, zachoval jsem se v podstatě blbě já. Ale právě ten jeho výrok mne přivedl k tomu, vrátit se do minulosti. Byl jsem překvapen, jak mi ji dokázaly stará videa přiblížit, jak jsem v duchu tančil s Aničkou při Karibským Brunchu, jak jsem se cítil vrácen o mnoho let zpět. Na tomto místě musím Slávkovi poděkovat. Až se zase uvidíme na Lhotě vykouřím s ním dýmku míru. Ano, to, co jsme prožili nám nemůže nikdo vzít, tak proč se stydět za ty návraty? Nemusím nikomu dokazovat, jakou jsem udělal kariéru v zemi, kde jsem byl v prvních týdnech prakticky negramotný. Dokázal jsem si to sám. Nemusím ale nikoho podceňovat, proto, že je na tom jinak. Ostatně jsem to nikdy tak necítil, ale někdo si to tak mohl vyložit.


Stín
                                                     úterý, 17. prosince 2013
Dnes svítí od rána sluníčko.
Dnes mně Hanka s Markem vzbudili na snídani. Byli totiž v Dörnigheim protože si Marek chce pronajmout garáž. A tam v domě co Hanka bydlí je jedna volná. Nakoupili naproti u pekaře koláče, já uvařil čaj kafe a teď mě překrásně pálí žáha. Dnes je tak krásně, že jsme byli, tedy já a já, potom spolu na kole na výletě. To bylo tak: jedu si takhle na kole. Na pravé straně běží Pajda, on je šikovný a dávno to již umí. Na levé straně jel někdo také na kole. Nejprve jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti, často tam kola potkávám. Pak mě ale zarazilo, že neustále se mnou to kolo drželo krok, nebo u kola by se asi mělo říci   šlap, a tak jsem se do leva podíval a on to byl můj stín. Jak je to slunce tak nízko dokázaly jeho paprsky v reálné velikosti vytvořit můj stín. Pak jsem měl ještě setkání s paní Eigel u kadeřníka, kde jsem se byl objednat. Seděla tam s natáčkami na hlavě a hlásila se ke mně. Hlavně mi dlouho vyprávěla, že takové chlebíčky, co si objednávala u nás tady v městečku již nedostane. No, to mi nemusela říkat, to jsem již věděl i bez ní. Aha, abych nezapomněl, ve čtyři mám termín.


Checklist

                                                                              úterý, 17. prosince 2013

To je taková listina, kde máš napsáno co je třeba vše, dám příklad, před startem udělat a zkontrolovat. Piloti jsou povinní takovou listinu projít a vše odškrtat. Aby se nic nezapomnělo a letadlo třeba nespadlo. Takovou listinu jsem si dnes udělal, abych nic před odjezdem do Lhoty nezapomněl. Je toho hodně, když je na to člověk sám. A vůbec je to jiné, když je člověk sám. Tak třeba dnes mě chytla bolest v zádech, že jsem nemohl popadnout dech. To jsem byl zrovna u LIDL. Asi jsem ze v noci odkopal a chytil průvan.. Ano mastičku mám, tu mi jednou dala Eva. Člověk si může namazat vše, ale na zádech mezi lopatkami to jednoduše nejde. Aspoň mě to nejde. A tak jsem požádal Kim aby mi ty záda namazala. Nakonec vyhmátla ten uzel co se tam v těch svalech udělal, až jsem řval. A je po bolesti. Dokonce jsem dnes byl velice aktivní, mám sbaleno a i podlahy jsem vytřel. Dokonce jsem byl i s Pajdou dvakrát na kole.
 

                          Amazon
pondělí, 16. prosince 2013
Dnes svítí sluníčko a je teplo

Dnes by měla být největší tržba za celý rok u zásilkového giganta Amazon. Jelikož je to americká firma se sídlem v Seattle, nedbá vymožeností evropských dělníků, co se tarifů a sociálních věcí týká. A tak zaměstnanci dnes nepracují. Stávkují. Není se čemu divit, moc kapitalismu, je momentálně zběsilá. Vynecháme-li banky, které si jedou ve svých kolejích a nevzaly si žádné ponaučení z nedávné krize, jede si momentální společnost cestou do záhuby. A to zvesela. Z havárie nepoučitelných manažerů vznikne opět nějaká diktatura. Možná že se toho nedožijeme, ale pokud se poohlédneme do všech bývalých komunistických států, tam, kam ještě pravá demokracie nedošla ale přesto se již mění v to, co se jí trochu podobá: k systému chaosu a nelidskosti. Marná je snaha Ukrajiny dostat se do Evropy, když ji tamější politici cpou Putinovi do jeho lačné náruče. V Rumunsku si parlament uzákonil, že korupce není trestná. Velká německá advokátní kancelář vymámila u soudu podvodem IP adresy uživatelů internetu a rozesílá velké pokuty, za to, že navštívili porno stránky Red tube. Nezákonně a bezprávně nazvali tuto návštěvu jako šíření pornografie. Tito pánové sedí v luxusních kancelářích a vymýšlejí, jak okrást lidi. Německý telekom je v tom podporuje, asi dostane skvělý bakšiš. Na tomto hnoji pomalu klíčí nový a jistě ne demokratický režim. Pak se přes nás přežene a my se budeme divit. Jak se dostal k moci? Ano, jak jinak? Pomocí shnilé demokracie a to právně korektně, tak, jak se to stalo za Hitlera v 32, nebo ve 48 roce v Československu. Jo, jak ochránit něžnou květinu, jež nese jméno demokracie? Asi nijak. Tak se s tím smiřme a pokusme se urvat ještě něco, pokud to jde……


Afrika Afrika VIDEO + VIDEO

neděle, 15. prosince 2013
Dnes byl opět krásný slunečný den








Dostal jsem od Hanky krásný dárek k narozeninám. Návštěvu představení v Jahrhunderthalle mladých Afričanů jenž  neslo jednoduchý název "Afrika Afrika". Byl to zážitek plný emocí, barev, akrobatických výkonů, hudby a pekelných rytmů. Až na to, že vystoupení filmovala televize a dva kameramani se občas procházeli středem jeviště, to nemělo chybu. Po představení jsme jeli do Kentucky Fried Chicken na večeři. Bylo to velice pěkné odpoledne. Dnes jsme byli zase ve Spessarttherme a pak v Hanou v  East restauraci s Asijskými
specialitami. Musím říci, že to byla velice dobrá Gastronomie. Tady jsem zase využil Dárkový Dobropis od Annabelly  



Poslechni si tohle

Perpetuum Jazzile - Africa


Jsou řidiči takoví a makovíVIDEO
neděle, 15. prosince 2013
Dnes byl opět krásný slunečný den.

 Zajisté jsou řidiči různí. Agresivní, pomalí, líní, vyčůraní a také ohleduplní. Viz video.


Mraky nad Frankfurtem

12. prosince 2013
Máme pošmourno ale kolem 5º nad nulou.

Včerejší výlet do Frankfurtu byl zároveň výletem do minulosti. Tady v blízkosti Hauptwache počal můj nový život, život na západě, ve svobodném světě. I když z dnešního pohledu bych to napsal jinak. Ale nechme mluvit pocity z roku 1968. Tenkrát jsem na rohu Holzgrabenstrasse našel první pracovní příležitost. V tehdejším podniku již není usídlená gastronomie. Ale v tom druhém rohu, tam co býval tenkrát Wienerwald, je mladá gastronomie Barcelona. Bylo zajímavé pozorovat život, který již dávno není náš. V celém lokále jsme byli ti nejstarší. A lokál pěnil a hučel mládím, tím pocitem co jsme v jisté době také znali. Pak jsme dali přednost kariéře, pohodlnému životu na předměstí a zajišťováním se na stáří. Dnes, když tohle všechno máme, závidíme nezajištěnému, bezstarostnému mládí? Ne, není to závist, je to jen překvapení a vzpomínka na mladost a jisté uspokojení, že se nic nezměnilo. S partou táhnout ulicemi posedávat ve veselých lokálech a utrácet peníze, které se ještě nevydělaly. Hanka měla narozeniny a tak jsme tam byli na večeři s Helenou a jejím přítelem. Když jsme vyšli z baru, bylo mi pozvednout hlavu a spatřil jsem to, co tam tenkrát, v roce 68 nebylo: budovu, jež se drápala do nočních, frankfurtských mraků. Mrakodrap.
Bylo hezký večer, který stál Hanku spoustu euros. Auto jsme měli zaparkovaný v Parkhausu ve třetím patře, a měli jsme zážitek na celý zbytek večera. Včera se nechal Marek slyšet, že potřebuje garáž a dnes ráno volala Hanka, že je u nich jedna k mání. No není to blbé slovo? Ale hlavně, že je ta garáž…


Dneska by to šlo.. VIDEO
pondělí, 9. prosince 2013
Dnes bylo pěkně, teplo a modrá obloha.


Dnes by to šlo, říkal jsem si. Svítilo sluníčko a vzadu v loukách lhalo báseň o jaru. Také se mu nedá na vše skočit. Ale chtěl jsem ještě jednou vidět Henninger Turm (Věž). Tato byla postavena v roce 1961 a sloužila jako sýpka  vedle stojícího pivovaru. Nahoře, v takovém jakoby špuntu byly dvě otáčivé restaurace. Zde jsem od 68 roku dlouho pracoval. Věž byla symbolem hospodářského rozvoje poválečného Německa. Od letošního jara ji bourají. Památkáři ale docílili, že nová budova s luxusními byty bude opticky totožná, bude tedy mít na střeše ten špunt s restauracemi a bude o 30 metrů vyšší. Ta stará měla 120 metrů a v přesně té výšce jsem vařil a (Málem) šimral přistávající letadla na křídlech


Odstrašující případ
pondělí, 9. prosince 2013
Je sychravo.


Slavit narozeniny v takovém věku je pro všechny přítomné odstrašující příklad. Mám pocit, že by se mělo uzákonit, do kterého věku se den narození má připomínat, utrácet za poštu, za telefon, zamořovat Internet trapnými maily, a ještě se u toho tvářit, jako že to je sranda. No, posuďte sami VIDEO
 

Poštovní dron
pátek, 6. prosince 2013
Vichřice Xaver se metropoli Frankfurt takřka vyhnula.
Firma Amazon se chystá urychlit doručování knih pomocí dronů, takto počíná jeden ze záznamu v Rudově deníčku. Shodou okolností jsem viděl pořad, kde se o této technologii mluvilo a byly tam vidět i ty drony, jak odhazují na trávníku před domečkem poštu. Zcela stoprocentní fantazie. Zajímalo by mě, jak to bude firma Amazon řešit v panelákách bez  balkónů? Ale proč mne ten zápis v deníčku Rudy zaujal je to, že i on si myslí, jako jsem si myslel i já, že Amazon je obchod s knihami. A to je velký omyl: Amazon je největší zásilková firma na světě. Objednat si u nich můžeš všechno. Od židle a po spodní kalhoty. Dokonce jsem zaslechl, že se odstěhoval se svým logistickým centrem do Čech. Určitě někde na louce….



Nedomluvím se sním
čtvrtek, 5. prosince 2013
Je sychravo a vzduch je vlhký obtěžkán nastávající bouří.
Jak jsem v úterý s Hankou tančil, nebo se snažil se naučit ty kroky, nějak jsem prostydl a počal jsem chraptět. Večer jsem byl u LIDL koupit víno k rybářům a tím pádem jsem byl podstatně dříve před domem u Hanky. Toto jsem jí chtěl telefonicky sdělit. Zmáčknu na volantu Tiguana tlačítko a ozve se blublublu a pak já řeknu co zrovna chci, v tomto případě TELEFON a ona dáma, co je schovaná někde v palubní desce řekne: telefon a dále… já řeknu HANKA DO, což znamená pevný telefon doma, ale protože chraptím, řekne dáma jak prosím? Říkám HANKA DO a dáma z palubní desky zase  jak prosím, to již zběsile řvu HANKA DO a dáma zcela v klidu: zvolte jakou službu chcete zapojit, navigaci, rádio, CD Player, SD kartu, telefon, nerozumím vám a pak zase blublublu. Konec domluvy. Protože chraptím tak mi nerozumí
 

Záhada?
středa, 4. prosince 2013
Celý den je tma a teplota se drží kousek nad nulou.

Neustále v tom hledám hlavolam. Bude se obsluhovat dole bez, ale to může být také bez ponožek a nebo si Slávek uváže na koleno šeřík. Qčepu nás již poučilo, že si tito pánové hrají se slovíčky. S tou parádou ke 22:22 hodině si živě představuji, že Richard namaluje na papír velké písmeno H a Irenka se naň postaví. A v tu ránu je nahá….
 

Pátek v hospodě VIDEO
3. prosince 2013
Dnes svítí slunce ale ještě nemrzne.
Ahoj přátelé opět jsem se účastnil pátečního křepčení ve známém Lhoteckém salonu.
Je co vidět každý pátek v téhle naši milované hospodě, ale co se dělo tentokrát tu dlouho nebylo. Tomáš pod uměleckým jménem Hombre, měl totiž narozeniny a tak se konala jedna panáková vichřice za druhou.Vedle v lokálu se konalo další sezení a to Lhoteckých motorkářů. Slavili zdárné ukončení sezony a to ve velkém stylu. Upečená krásně vonící kolena do nich padala jako by se zrovna vrátili z hladového Bangladéše.
Richard se každou chvíli mihnul s plným tácem kořalek a po každé bylo slyšet ze sálu-Ríšo přines další rundu!
Když byla společnost v nejlepším se náhle rozrazily dvéře a v nich se objevil Míla. Hned u dveří praštil s berlemi a vědom si své nové nohy, šel přes celou hospodu krokem vesnického šviháka. Došel až k výčepu, vítězně se rozhlédl a pověsil si bundu s šálou na opěradlo mé židle. Potom si vzal židli od vedle sedl si a ukázal nám všem své nové koleno. Tomáš rozbaloval dárky a přijímal gratulace ke svým šedesátinám Dárky dostal od děvčat většinou co umějí samy udělat, to je na př. koláče, roláda ale jen jedna mu přinesla trenýrky se suspenzorem. Hanička (ségra Mirky) když mu trenýrky předávala, tak se ji všichni ptali jak odhadla Tomášovu velikost.
Tahle otázka zůstala bez odpovědi, jen nepatrný růženec na její tváři mluvil za vše. Slávkova sestřenice Alenka seděla vedle Jany a tak jsme se dozvěděli co je nového v Lovosicích i o Lovosické chemičce a i o jiných novinkách v tom kraji. Při odchodu mě Míla tahal za mými zády z mé židle svou bundu, a se slovy tys mě seděl na šále u tu mám od Marušky se zvednul a odešel. S Janou jsme se vrátili domů v pořádku i když jednu chvilku jsme překvapili kance, který si poklidně chrochtal ve křoví.
Zdroj: Zdeněk z Brd

Honba na Divočáky ODKAZ
pondělí, 2. prosince 2013
Dnes je pěkně, slunečně a 5ºC.

Tak počítač šlape, a navíc je pěkné počasí. Byli jsme s Pajdou vzadu v lukách a nakoupit, takže jsem jel dvakrát po novém kruháči. Dokonce se ve mně bralo pokušení ho několikrát za sebou projet. To jsme dělali na Madeiře, když děvčata Hana a Helena nevěděli kam jedem. V sobotu byl na Brdech mazec, 140 divočáků odstřelili, zajímalo by mě, jestli kance nebo samičky. Ale asi to je jedno, když přiběhnou, tak asi není čas na nějaké seznamování: jsi slečna, nebo mládenec? Pic, bum bác a jeto. Náhodou žádnému náhončímu se nic nestalo. Stejnak to moc nechápu- náhončí ženou schovaná stáda proti myslivcům a, ty by je mohli trefit! Pro jistotu měli na sobě oranžově svítící vesty. Dnes volal Robert z Fuerteventury, že se na nás těší. Letíme tam 15.3. 2014 Budeme zase v jeho hotelu…

Závislým?
neděle, 1. prosince 2013
Dnes občas svítilo sluníčko, po Spessartu se táhla mlha.

Dnes máme 1. Advent. Byli jsme ve Spessartu zase plavat. Trochu pokukovalo sluníčku a lesy se táhly šmouhy mlhy. Když jsme byli v bazénu, přišlo se na nás také na krátko kouknout. Byl jsem celý den nesvůj, večer mi dělal počítač potíže a tak jsem musel, a to velmi nerad, jít s nevyřešeným problémem spát. Odpoledne po návratu a po dobrém obědě jsem zavolal mému ajťákovi a on mi ten počítač dal zase dohromady. Chápu lidi, co musí pít pivo, co musí kouřit a tak také jistě pochopíte, že já musím mít funkční PC. Trvalo to ale celé tři hodiny, než jsme to dali dohromady, ajťák ani nemusel ke mně přijít, pomocí programu Croosloop jsme počítače spojili a on vše dělal doma, jako by seděl na mém počítači. Dostal jsem od přátel novou přezdívku Square Head, jsem na ni hrdý. Kdyby jste si to nezapamatovali tak češtině to znamená Hranatá Hlava. Kdyby se před to dalo náčelník tak to by byla skoro přezdívka, co jsem měl v mládí: Náčelník Velké Ucho! Přeji všem čtenářům pěkný adventní čas, Milenko, jsme u Tebe, Janí, stará Bréco, Jezevec tě zdraví, buď statečná. Jsem s vámi, i když nejsem vidět…