Nakonec jsme se chytli
sobota, 30. listopadu 2013
Dnes je vlhko ale ještě nemrzne.
Ono to není jednoduché.
Jen to tak vypadá. Poskakujeme jak kamzlíci na horách, ale ty to oproti nám
umí. Svěřil jsem se jedné dámě, že jsem si posledně nahrál kroky, za což jsem
dostal vynadáno, ale trochu nám to při cvičení pomohlo. Milá paní nám prozradila,
že si jednoduše máme jít na YouTube a napsat tam jméno tance a hned nás to
počne učit. Tak v našem případě jsme se učili tanec People Are Crazy a hele,
hned jsme mohli tančit. Nechcete si to zkusit?
Kometa ISON možná
ještě „žije“
pátek, 29. listopadu 2013
Dnes je vlhko ale nemrzne.
Konec světa se nekonal
Takzvaná kometa století nakonec možná při proletu kolem
Slunce nezanikla. Napsal to v pátek server BBC. Očekávalo se při tom, že velký
shluk zledovatělého plynu a prachu C/2012 S1 (ISON), bude zářivější než Měsíc a
lidé ho budou moci pozorovat i v dalších týdnech. Ve čtvrtek to ale vypadalo,
že kometa v blízkosti Slunce zanikla.
Nová teorie konce světa. Bude dnes, 28. listopadu 2013 po roztavení komety
Konec světa
Zájem vědců
Kometa ISON - na níž je zajímavý i její název, protože vlasaticím se běžně přezdívá jmény jejich objevitelů - ale poutá i velkou pozornost vědců.Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) ukázal její zatím nejpovedenější záběry.
Zase svítí
čtvrtek,
28. listopadu 2013
Dnes je
počasí na zalézt do postele.
Letos zase svítí
vánoční ozdoba města. Dva roky jsme byli potmě. Muselo se šetřit. Letos je město
asi zase bohaté. Dokonce je již hlavní průjezdní ulice hotová a máme nový
kruháč. Neustále jsem v pokušení přes něj jezdit. Je to velká výhoda. Když se
jelo od LIDL tak se furt čekalo, protože na hlavní byla přednost. Teď máme ten
kruháč, ale za ten rok, co město nebylo průjezdné si asi mnoho řidičů našlo
jinou cestu a je tu stále prázdno. Náš soused Adolf již postavil zase ve dvoře
vánoční stromek a Kim ačkoliv vůbec není křesťanka má již Las Vegas. A ještě
jedno: Country Rádio stále vynechává. Asi je teď před Vánoci přetížený
Internet. A nebo to bude tím sluncem. Ono
totiž mění póly. Prý to nemá žádný vliv, ale možná nás jen tak udržují v
nevědomosti.
Dnes ráno bylo vše bílé VIDEO
středa, 27. listopadu 2013
Dnes byl první mráz.
Dnes ráno
zmrzla noční mlha na všem, co jí přišlo do cesty. Tráva byla jako pod sněhem,
uschlá stébla travin se leskla bělobou a stromy se ozdobily vánoční náladou. U bazénu
v plavečáku již hráli vánoční písně. Ano, počal adventní čas. Jedna německá
vánoční píseň již staletí lže. O Tannenbaum, o Tannenbau, wie treu sind deine Blätter:
vánoční stromku, jak věrné jsou tvé listy. Nezelenáš se jen v létě, ale i v
zimní době…. Každý přece ví, že jedle má jehličí a ne listy. Asi se to
neznámému básníkovi lépe rýmovalo řekl bych! Ale ne! Píseň složil Ernst Gebhard
Salomon Anschütz před 225 lety. Píseň zde Slavný komponista
se narodil ve vesničce Goldlauter v německém Turínsku.
Jak mi Andy vypnul počítač
26. November 2013
Dnes odpoledne
jsme s Hankou nacvičovali kovbojský tanec. Psi se na to dívali celí vyplašení. Měl
jsem nafilmovaný kroky z pátku, ale přesto to nebylo jednoduché. Nakonec jsme
dohodli, že si vymyslíme vlastí figury aby to šlo do rytmu. Pak jsem nachytal
Pajdu, jak volal na psychiatrii. Andy, Hančin pes, si dlouze prohlížel za
počítačem kabelový salát a dostal vynadáno. Pak jsme šli Hanku doprovodit. Vedl
jsem kolo a psa a na chodníku byla maminka se čtyřmi dětmi a neměla se k tomu
nám uhnout. Pajda prolezl a maminka zaregistrovala již jen provázek od vodítka.
Celá ta skupinka byla tmavého vzhledu, asi Turci či Španělé, nebo Iránci. Ženská
počala řvát, co to má být, ten řemínek, protože psa asi přehlédla. Mínil jsem,
že by mohla starším lidem uvolnit průchod na chodníku, na češ ona počala řvát a
nadávat a tak jsem jí seřval, česky až lapala po dechu, neboť si myslela, že
výsadu mluvit jinak než německy má jen ona. Když jsem se vrátil domů, nehrálo
mi Country rádio na počítači. Asi hodinu jsem se tím trápil než mě napadlo se
podívat za tu bednu co mám pod stolem, no jasně. Andy mi vytáhl banánky z
repráků. Byl jsem pověřen abych zařídil Silvestra na Lhotě a tak jsem udělal
pozvánky. Ještě to ale musí schválit vrchnost, to znamená páni Divní. Tak se na
to podívejte. Silvestr
2013-14
úterý, 26.
listopadu 2013
Dnes
bylo nádherné počasí ale již mrzlo.
Trochu.
Tak se konečně
něco děje. Jak mi psala Irenka: oni si myslí, že ti kanci na ty myslivce budou
čekat?
Jak jsem se stal slavným
pondělí,
25. listopadu 2013
Dnes již
padá sníh.
V naší hospodě, která se původně jmenovala Restaurace na Náměstí se
dějí věci. Ne že bych toho byl příčinou, nejsem tam, trávím chvíle ve
Frankfurtu. Lidi co tam občas zajdou ji přejmenovali na Hospodu u Divnejch. A opravdu,
spíše než se starat o čisté záchody a propláchnuté trubky od piva se tam píší
romány. Slávek vydal knížku, kde je o mně zmínka. Musím říci, že jsem velice hrdý
a pyšný: Významně se podíval ke stolu
rejpalů, což byl stůl té naší cizinecký legie, co si dneska hrají na velké
páprdy a přitom si neviděj do vlastní huby Toto
jeden z citátů. Měl jsem hospodu čtyřicet let. Hospodským se nemůže stát
obyčejný smrtelník. Být hospodským je něco jako poslání. A jako kněz, je hospodský vázán zpovědním
tajemstvím. Pakliže
počne, o velice často a velmi nepříjemných vlastnostech svých zákazníků, vytrubovat
podrobnosti do světa, je odepsaný. Jednoho rejpala který tam
chodí denně. Vypije vždycky jednu láhev
vína, někdy i dvě, a pokud vím, tak ta flaška stojí už rok stejně a on se
zeptá, kolik stojí ta flaška. Tady mi Slávek neříká nic nového. Jsem starý
a mnohé zapomenu. Ale ta flaška stojí 160 Kč. Takový pocity co mají v hospodě u
Divnejch, citutji:
Nikdy se nehádej s blbcem klesneš
na jeho úroveň a tam tě podrazí páč v tom má větší zkušenosti, jsem
v mé profesi měl také. Jenomže jak se říká, každé povolání má své klady i zápory.
Kniha se jmenuje Zpověď
hospodského větráku a je na této adrese ke koupi. Je to docela veselé čtení
taková autobiografie, kde spisovatel docela zbytečně píše o tom, kde tu knihu
píše. Doufám, že se ještě nějakých detailů o mně dočtu.
Ekologická doprava VIDEO
sobota,
23. listopadu 2013
Dnes jsme byli
svědky toho, jak kancléřka Merklová vyřešila problém s auty na elektrický
pohon. Jednoduše s Arabskými
Emiráty uzavřela smlouvu na dovoz sena. Nové pohony nesmrdí, neznečišťují
ovzduší ale zato žerou i když stojí. No, nic není dokonalé, protože se bude muset
tím směrem dovážet německá ornice a bude potřeba poslední ledovce přetáhnout do
Perského zálivu. Vypadá to jako nesmysl, ale dnes už se děje tolik nesmyslů, že
si toho nikdo nevšimne..
Kovbojské tance VIDEO
sobota,
23. listopadu 2013
Zataženo a
zima, ale ještě nemrzne.
Včera byl zase
pátek a tím pádem byl večer ve znamení kovbojských tanců! Akorát to má jednu
nevýhodu: zjistil jsem, že mám moc nohou. Jedna by stačila, alespoň bych si je
nepletl. Již jsme tam známí: jak vejdeme do hospody povídá servírka: já vím, dvě
červená vína a láhev sodovky. Tak jenom pokývneme hlavou a nemusíme nic říkat. Ach
jo, pozdravit to jo. Hospoda jede jak rychlík do Brna, mám těžké podezření, ze
tam vaří český kuchař. Alespoň pokaždé tam stojí Tiguan s českým číslem a to
jsou auta, která mají čeští kuchaři rádi. Že neuhodnete proč? Nad hospodou je
takový sál, kde cvičíme. Včera jsem naštval jednu dámu, protože jsem jí
filmoval nohy. Ona mi vynadala, ale já to potřeboval. Alespoň si teď budeme
doma cvičit. Ládík s Mařenkou také a když se přidají Pískovští, budeme mít na
Silvestra kulturní vložku….
Jsem pyšný Oldřich
Sahajdák
čtvrtek,
21. listopadu 2013
Dnes jsem bodoval
čtvrtek,
21. listopadu 2013
Dnes je
pošmourno, teploty se drží nad bodem mrazu.
Dnešní den by se
zapsal do dějin bodování dnů, kdybych ty dny bodoval. První bod jsem zaznamenal
jsouce v Hessen Centru, kdy mě poznala paní Fuhrmann. Nejen, že mě poznala, ale
já si dokonce vzpomněl na její jméno. To by byly body dva. Pak jsem vyhrál boj
s prodavačkou, které jsem vracel svetr protože byl příliš velký. Hanka totiž
hned jak jsme přišli domů odstříhala všechny cedulky jako jsou velikosti, návody
jak se má svetr prát. No jo, je to dcera krejčího a tak je důsledná. Včera večer
jsem se snažil ho prodat u rybářů ale nikdo ho nechtěl. Doma jsem pak zcela
náhodou našel ještě nevyhozenou účtenku, to je bod třetí a holky u C&A se
nade mnou slitovaly, a vzaly ho zpět. Bod čtvrtý. Pak jsem u LIDL potkal
manžele See, kteří mne také poznali a já si vzpomněl jak se jmenují. To by bylo
již bodů pět. Zajímavé bylo, že všechny tyto náhodné setkání věděly, že jsem
celé léto v Čechách. Bude tu asi nějaký místní rozhlas, co neposlouchám. A nebo
to bute tím, že jsem tu známý jak toulavý pes?
středa,
20. listopadu 2013
Dnes jsme byli s
Hankou domluveni, že půjdeme plavat. Přesně v půl jedenácté stála Hanka před
domem s autem a když jsem nešel, volala mi. Telefon byl neúprosný až jsem se
nakonec zbudil. Vyběhl jsem bez snídaně a bez obligatorního čaje a vlezl do
auta. Co jsi dělal, chtěla vědět Hanka. No, nemohl jsem usnout! Již dva
dni jsem nepil víno a tak jsem spal. Hanka je hodná holka, moc mi nenadávala. V
šatně na plavečáku jsem našel chytrý telefon a nakousnuté jablko. Tak jsem ho
plavkyni odevzdal. Říkala, že si zasluhuji odměnu, já na to, že to vyřešíme po
plavání. Ale již za patnáct minut se majitel přihlásil. Byl to roztomilý černoušek
a přišel mi k bazénu poděkovat. Tou dobou tam chodí plavat školní třídy. Když jsem
se rozhlížel a pozoroval děti, musel jsem si vzpomnět na kamaráda Mílu: děti
zrcadlily německou populaci. Malí Turci, černouškové, Indové Korejci a Malajci
a ti, co vypadaly jako árijci mohly být Češi, Poláci či Švédové. Ani plavkyně nebyla
Němka, měla slovanský přízvuk: Ruska?
Divočáci
středa,
20. listopadu 2013
Dnes je
mrazivo ale trochu se vyjasnilo.
Na Brdech se
přemnožili divočáci. Město Mníšek pod Brdy se rozhodlo tomu udělat konec. Ve dnech
27. a 30. Listopadu budou hajní sedláci a sportovní střelci tato stáda střílet.
Doporučuje se v těchto dnech nechodit do lesa. Snadná záměna by mohla stát lidi
život.
Zdroj: Country rádio.
Smutná zpráva
Do věčných
lovišť odešel ze Stříbrné Lhoty pan Máša. Dlouhá léta střežil naši vesnickou
hospodu i když bývala doba, kdy hospoda vypadala dost trapně. Přesto ji uhlídal
do dalších pokolení. Jeho zázračný traktor brouzdal po brdských cestách a
vzbuzoval v nás pocit odvahy. Přejeme mu
sladký odpočinek a vyslovujeme upřímnou a hlubokou soustrast jeho pozůstalým.
. Čus Pičus VIDEO
úterý, 19.
listopadu 2013
Z divokých
hor sestoupila dáma Stříbrně Lhoteckých pátků, aby povzbudila staré hochy a
nechala blednou dámy trampských srdcí závistí.
Zuzana
Pozdrav z Pleše
úterý, 19.
listopadu 2013
Náš kamarád
Míla, zvaný foto-graf, tedy hrabě fotografií se válí na Pleši a mašiny mu
ohýbají koleno, protože ho má nové. Má také u postele telefon a laptop a
rozesílá po světě pokyny, čili rozkazy. Tady nám posílá
pozdrav. Přeje mu brzké uzdravení…
Chytrý Google
19.
listopadu 2013
Dnes je
pod mrakem, pošmourno, zima.
Dnes sedím, vlastně
již od včera na přihlašování na můj deníček. Chytrý Google mě přivádí k
zoufalství. Prý mám, když to pochopím, vše na jedné stránce. Ten problém je v
tom, že tvůrci tohoto software giganta jsou tak chytří, že se nedovedou vžít do
duše starého penzisty. Musel jsem neustále měnit hesla a k tomu patřičný
E-Mail, že z toho mám guláš. Takový guláš, že nevím kdy to všechno sním. Nebo pochopím.
Ale je to zábava a lepší než čumět z okna je to také. Včera mě vše komplikovalo
to, že si Adrian koupil chytrý telefon a tak tu neustále je chce poradit. Doufám,
že jsem teď proklouzl skulinkou ajťáků a budu se moci na můj účet přihlašovat.
Pajda v tašce
18.
listopadu 2013
Dnes je
pod mrakem a 4ºC.
Přemýšleli jsme tuhle
s Hankou, jak vyčistit Pajdovi zuby. On si do tlamičky nenechá sáhnout a již
vůbec ne kartáčkem na zuby. Ale to čištění má zapotřebí, má zanícené dásně a
bude muset zase u zvěrolékaře pod narkózu. Tak se snažím ho to naučit, ale on
je tak mrštný, že není možno ho udržet. Tak jsme plánovali, že mu postavíme
klec, kde sebou nebude moci mrskat. Nakonec jsem našel tašku, kterou si Anička
koupila když chodila do nemocnice a tam byl pěkně stěsnaný. Ovšem zuby si
vyčistit nedal. Ani nevím, jestli to mám zkoušet dále. Předevčírem jsem jel s
Pajdou do západu slunce. Přikládám tu obrázek.
Na třech svatbách
neděle,
17. listopadu 2013
Dnes je
pod mrakem.
V pátek jsme
tančili s Hankou na třech svatbách. Nebo se také dá říci na třech posvíceních. Nejprve
jsme byli tančit Country, což je stále složitější, pak nás tanečníci pozvali do
hospody naproti, protože měl jejich president padesátiny a pak jsme byli ve Fórum,
kde Marek slavil třicetiny. On tu Marek neměl být, protože měli s Lu
zabuchovaný Hamburg, ale po cestě jim počaly pískat brzdy, tak se vrátili. Dnes
jsme byli s Hankou ve Spessart a teď tu sedíme u stolu, dojídáme spagety od
soboty a protože si Adrian koupil nový chytrý telefon, tak se to učíme. Na chudáka
Pajdu nikdo nemyslí. WhatsApp je nová aplikace, kterou se dají posílat SMM,
které jsou zdarma, pokud máš připojení k Internetu. Takže to zadarmo je
pofiderní. Musíš platit ten Internet. Říkal jsem zrovna: před sto lety by jsme
drali peří! Teď je ovšem nová doba….
Soumrak lásky AUDIO
Čím déle, tím méně mě zaujme nějaká píseň. Tuto stojí zato si poslechnout. Možná, že jednou nestačí...
Jiří Suchý
14.
listopadu 2013
Dnes je
již zima a pod mrakem.
Tato slova
Jiřího Suchého jsou svým způsoben umění samo o sobě. Tak slušně a procítěně
říci že jsi absolutní blbec, umí jen on. I jeho texty jsou na první pohled
prosté, po chvilce však nabudou hloubky. Možná až po dlouhé době. Jisté je, že
jsou neustále živé, jakoby textoval dnešní společnost.
Co jinak dnes
bylo? Byli jsme s Hankou plavat v neobvyklý den, a bazén byl plný takových
kluků a holek, jako jsme my dva. Zrovna jsme si povídali, jak jsme se tam dobře
bavili a jak jsme vlastně na tom světě zcela zbyteční. A v tom je potřeba
hledat to kouzlo. Stejnak jsme neustále ve stresu, protože si toho vezmeme
někdy mnoho. Já například odpoledne zpevňoval ten stůl, udělal jsem to zcela
jinak, než jsem to plánoval, ale to je vždy tak. Pak jsem ještě vyměnil nad
vchodem do bytu stříšku, ta stará byla již dlouho popraskaná. Adrian přišel z
práce a to on je vždy velice mrzutý a obzvláště když vidí, že by mohl pomoci. Co
se tu děje, zvolal jako ochotnický herec v divadle Na Rychtě a zmizel doma. Pak
otravoval Pajda, protože jsem nestačil v přesný čas, kdy on ví, že se chodí na
procházku s ním jít, mezitím bez přestávek volal Míla z nemocnice na Pleši,
majíc asi nějaký laptop, ale byl bez zvuku a chvilkami postavený na hlavu. Vypadal
jakoby seděl na stropě a tak mi alespoň ukazoval že chodí a jak má sešité
koleno.
Zamyšlení
středa, 13. listopadu 2013
Jiří
Suchý - Stáří versus mládí
Čas letí jako spřežení
Nad
kterým práská bič
Člověk
se párkrát ožení
A
hned je mládí pryč
Píseň
krále Jindřicha VIII. ze hry Šest žen
V posledních
dnech mi neušel incident Bohuslava Sobotky kontra starší uchazeči o prezidentský
úřad. Určitě víte, co mám na mysli. Pan Sobotka si trochu nešťastně zažertoval
na konto jejich pokročilého věku, nejspíš si neuvědomil, že velikou část voličů
jeho strany tvoří právě senioři. Od politika to nebylo počínání příliš obratné,
ale o to mi vlastně nejde. Celá ta aféra mi připomněla jakousi rivalitu, která
vládne mezi stářím a mládím. Sám se s ní občas setkávám, aniž by to nechalo
nějakou stopu v mé duši, ale hlavou mi táhnou myšlenky, to jo. Jak ono to
vlastně je?
"Stáří
je nepěkná vlastnost. Kolik významných lidí jsem před ním uchránil a nakonec
jsem sám do toho vletěl", říká král Jindřich VIII. ve hře Šest žen na
adresu těch, které nechal popravit. Když jsem psal tuhle větu, bylo mi
sedmadvacet. Už tenkrát jsem tušil, že stáří není to, nač bych se měl těšit.
Římané výstižně nazvali nachýlené stáří slovy curva senecta. Ve svých mladých
létech jsem sice věděl, že, budu-li mít štěstí, tak se svého vlastního stáří
dožiju, ale představa jaké to bude, se mi tehdy nedostavila. Dneska už to vím. A
taky vím, že ve svém okolí potkávám dvojí druh mladých lidí: jedni mě zahrnují
úctou, kterou abych pochopil, musím si nejdřív uvědomit, kolik že mi to vlastně
je, druzí na mě hledí jako na něco, co už nemá na tomto světě co pohledávat.
Jako
příklad mi vždycky napadne onen případ Kofola. Když jsme otevřeli Semafor
v Dejvicích, řekl jsem si, že by se tam v bufetu měla prodávat Kofola. Byl
nápoj mého mládí a tak se mi zdálo, že v divadle, které se honosí svým
tradicionalismem, by se to hodilo. V Semaforu se tedy začala prodávat Kofola.
Jednoho dne se mi udělal nápad: na závěr sezóny uskutečnit jakousi přehlídku
her, které onoho roku vznikly - byly čtyři - a po čtyři dny tohoto malého
festivalu zahrnovat diváky drobnými pozornostmi. Nakreslil jsem drobné grafiky,
které jsme dali divákům na památku, po představení jsme nabídli zájemcům debatu
s účinkujícím, a pak nás taky napadlo, požádat firmu Kofola o sponzorský dar -
o přestávce nabídnout divákům jménem této firmy sklenici Kofoly zdarma.
Na
náš zdvořilý dopis se dostavil do divadla mladý muž, který vlastně ani
nevypadal jako pako. Pohovořili jsme, prošel si divadlo, a pak nám napsal
stručný e-mail, že radši dá ty Kofoly mateřské školce než nám. A vzkázal nám,
ať si požádáme o sponzorování výrobce umělých kloubů. Uvědomil jsem si, že je
to vlastně nepřítel. Od těch dob se prodává v Semaforu Coca cola - firma, která
nám dodala chladicí zařízení a navíc i finanční podporu. Znovu za ni děkuju.
A
Kofole děkuju za to, že mě přiměla se zamyslet nad absurdní situací: na jedné
straně se mně dostává ze všech stran poct, jakými zahrnuje slušná společnost
různé tvůrce v pokročilejším věku, a tak mám na kontě státní vyznamenání od
prezidenta republiky, čestná občanství od starostů, čestné doktoráty od univerzit,
síně slávy, Thalii a řadu jiných poct, a na druhé straně setkání s mladým
ambiciózním mužem, který toho nejspíš zas až tak moc nedokázal, a ten mi
naznačí, že pro něho jsem nula. A ty umělé klouby mě ujistili, že jde o
generační rozpor. Prostě mu vadí, že nejsem mlád. A pokročilý věk je mu odpornej.
Protože mu však nechci odplácet zlé zlem, přeju tomuto mladému muži, aby se
toho hrozného stáří nedožil.
Začal
jsem srovnávat své mládí s mládím dnešním a samozřejmě tak, aby to mé
z toho vyšlo líp. A musím říct, že nelituju toho, že jsem upínal své zraky
k předešlým generacím. Mou inspirací byla dvacátá léta, která jsem v létech
padesátých objevoval a hltal. Vzhlížel jsem k Nezvalovi, k Seifertovi, k V+W a
kdyby mě některý z nich požádal o basu Kofoly, ochotně bych mu ji přinesl na
rameni (auto jsem ještě tehdy neměl) a cestou bych se zajíkal štěstím, že je mi
něco takového dovoleno. A tenhle obdiv k předcházející generaci jsem pak
vlastně zúročil ve své práci.
Nemohl jsem tato slova před mými čtenáři utajit Arno
Sluníčko
středa,
13. listopadu 2013
Krásné
počasí, modrá obloha.
Dnes se počasí
vyvedlo. Byli jsme s Pajdou na dlouhé projížďce. Na slunci bylo ještě docela teplo. Pak jsme se vydali do Bauhaus, vymyslel jsem
si jak vyztužit stůl. Ten, když se totiž roztáhne, jak to některé stoly mají ve
zvyku tak ho člověk sedíce na koncích může zvrhnou na sebe. Vzpomínám si, jak
Anička hubovala, přestože jsem tam takové vorichtung udělal. Jednou jsme přišli
do Voznice do jeho ústřední haly, kde stál bytelný stůl, žádné přirovnání k
tomu našemu. Jednou byl také roztažen a byl na tom hůře než ten náš. Teď jsem
dostal nápad a tak jsem myslel, že to dnes udělám, ale byl tu u mě Marek a tak
jsme kecali. Udělal zkoušky na dvojku a tak čeká, aby byl verbeamtet. To je slovo, že? Ovšem neznamená nic jiného, než že by byl státním zaměstnancem, což přináší jisté výhody. Tak ten stul? Zítra se do toho dám, hned, jak se vrátíme z plavání….
Boty
úterý, 12.
listopadu 2013
Dnes
svítili sluníčko a bylo chladno.
Určitě byly
vyrobené v Číně. Za ty peníze by je nikdo nedokázal vyrobit. Ovšem, je možné že
zatancuji dva tance a bude po parádě. A kdyby se to stalo, tak za to může Ládík. On mě
k tomu navedl. Dnes jsme byli s Hankou na nákupech, koupil jsem si něco na sebe
a hlavně ty kovbojské boty abych prý nedělal na Line Dancers ostudu. Pak jsem se
prohraboval ve starých věcech! To je neuvěřitelné, co si toho člověk za život
nakoupí a nehodlá nic vyhodit, i když to dávno nenosí. Doufám, že si těch bot
ty tanečníci všimnou….
Mejdan VIDEO
neděle,
10. listopadu 2013
Dnes
počíná být mrazivo.
V sobotu jsme
pořádali opožděný oběd. Miluška udělala výborné plněné papriky, které přinesla
ještě teplé z domova, já udělal kurbisovou plévky, pečený kurbis a Hanka
přinesla dort, který dělala z piškotů. Pozdní odpoledne se táhlo k večeru, a
pak zazvonil telefon a přihlásila se Radka. Přišla s Andym a Tomem a s Gabi, kteří tu byli
na návštěvě z Erding, tedy z Bavorska. Bylo to příjemné setkání. Ráno jsem měl
plno prázdných lahví od vína, mně by zajímalo, kdo je tu v každém koutě bytu
poschovával…
sobota, 9.
listopadu 2013
Včera jsem
dostal pěknou prezentaci od Miládky. Moc mě potěšila a tak jsem ji trochu
zpracoval. Miládko, toto je jen pro tebe! Ahoj Arno
Western Dancers
sobota, 9.
listopadu 2013
Dnes prší
i slunce svítí 10ºC.
Včera jsme byli s Hankou na tom tanečním kurze. Je to nedaleko, 6km ve Wachenbuchen, což je městská čtvrť Maintalu. Včera jsme se učili tanec Peopel Are Crazy. Byli jsme z toho také blázni, neboť oni mají na každou píseň jiný tanec. Myslel jsem, že se jmenují Line Dancers, ale ono to je vlastně jedno, všichni tančí v řadě, nikdo nemá partnera. Byli tam všichni: mladí, starý, tlustí a hubení, hezcí a ošklivci. Je to docela veselá parta a velice se nás, jako prvňáčků mile ujali. Že prý máme přijít příští týden zase. No, nevím, co tomu budou říkat moje ploténky. V noci jsem se dnes probouzel, křeče do lýtek mě braly. Asi se mi zapalují...
Eintracht Frankfurt
prohrál
pátek, 8.
listopadu 2013
Pod mrakem
12º
Včera večer jsem
byl s partou kluků Markova věku v hospodě, na pozemku nahoře jmenovaného klubu.
Bylo to tam pěkné, moderní na každé stěně hrála velká televize a Eintracht hrál
v Tel Aviv. A prohrál. Kluci, vlastně mladí muži byli skoro všichni odchovanci
Aničky z tenisového klubu. Ano, my nejenom že jsme měli hospodu, my, a hlavně
Anička jsme vychovávali děti, které byly na nás odkázané, když chtěly něco
napít, nebo třeba zmrzlinu. Dal jsem si „Pola Pola‟ aniž bych věděl
co to je. Když přišel Bojan, říkám jestli to má v jeho mateřčině nějaký význam?
A ano, půl a půl, říká. No to by mně také mohlo napadnout. Jídlo bylo dobré.
Pola Pola byly půl špíz a půl čevapčiči
Pozdrav
čtvrtek,
7. listopadu 2013
Celý den
pod mrakem ale teplo.
Dnes jsem strávil
den ve fotkách. Láďa se nechal slyšet, že neví kde bydlím a že vůbec si není
jist, zda vůbec bydlím. Tak jsem se dal do vyhledávání fotek a tím se člověk
vrátí do minulosti. Bylo to krásné. Na tomto místě bych chtěl Hovorkům
poděkovat, mně by to nenapadlo. Tak doufám, že se Láďa teď u mne vyzná….Jak jsme
přestavovali starý statek
středa, 6.
listopadu 2013
Je pod
mrakem a občas prší.
Dnes jsme byli s
Hankou plavat, ale jen tady ve vsi. V neděli jsme byli ve Spessartu a pak jsme
si zašli na Schnitzel. Doporučení jsme dostali minulou středu u rybářů. V Hochstadt
v Dorfschenke. Mají tam
v podstatě jenom ty schnitzel. Pamatuji si, jak jsem si prvně v Německu objednal
řízek. Copak, řízek byl dobrý, velký, obalovaný a smažený, ale přes něj byla
přelita bílá žampiónová omáčka. Ten se jmenoval „myslivecký.‟ Myslel jsem, že to nebudu moci sníst. Takových řízků
tu znají mnoho: cibulový, zapékaný sýrem, česnekem, pepřovou omáčkou a mnohem
více. Na první pohled se zdá, že to je prasárna na celém světě jedinečná. Ale není:
vezmeme-li si příklad Italské kuchyně, dostaneme se k Bolongnese řízku. Ten se
obalí v parmazánu, usmaží se a zalije se rajskou omáčkou. Příloha jsou spagety.
Recepty na mnoho
druhů řízků zde. A jak se říká, člověk si zvykne na vše. Já jsem již v
bazénu měl chuť na cibulový, ale již si ho zase dlouho nedám.
Bylo toho hodně
úterý, 5.
listopadu 2013
Dnes je
pod mrakem, vítr je studený
V neděli jsme
byli plavat a pak nastal fofr. Byl jsem nakoupit a koupil jsem maso na špagety
ale doma jsem našel jen špetcle. A tak jsme je zapekl a hledal, kdy si kdo dá tolik
jídla. Pak šla kolem Mary a říkala že má Kim narozeniny a najednou tu bylo tolik
lidí, že jsem ani nestačil zavolat Hance. Přišla Brigitte se svýma mileneckýma story,
jedna střídala druhou a mezi to pletla zdravotní potíže. Adrian si dal ke všemu
vaječný likér a já ještě navíc vařil Pajdovi žrádlo. Navíc jsme si zablokoval
stánky a tak nevím kde mi hlava stojí. Dnes tu byl opravář na topení, zase si odnesl
těch jeho ročních 350 Euro a ještě jsem měl termín na výměnu pneumatik. Již nám
zimní takže může padat sníh. Navíc jsem udělal nahoře pár fotek a tak mám novou
prezentaci jak se ze staré barabizny udělá prima
byteček.
Mafie
neděle, 3.
listopadu 2013
Dnes je
deštivo, větrno ale teplo.
Od té doby, co
jsme opustili Česko, jsme neustále pronásledováni mafií. Na dálnicích nás stíhají
mafiánská auta se čtyřmi kruhy. Roberte, jsi to ty?
Od Pepíka
z Rymáně jsem dostal pěkné odkazy a ty vám tady, v době dušiček nechci tajit. První
jsou PEJSKOVÉ a
ten druhý se jmenuje JAK
NAHRADIT BASISTU. Ostatně vědeli jste, že v jižní Americe se dušičky slaví
na hřbitově, s jídlem a pitím a s tím, co zemřelí rádi jedli a pili. A muzika a
zpěv. Takže veselé Dušičky všem….
sobota, 2.
listopadu 2013
Dnes
poprchává ale je ještě teplo 14º
Včera jsem se
dal do uklízení a papírování. Mám za ten život tolik papírů a vím, že většinu z
nich nebudu potřebovat. Ale když něco vyhodím, tak to pak budu velice nutně
potřebovat. Ve skutečnosti jsem ty papíry nepotřeboval nejmíň 10 let. Jiné je
to u podnikání. Po skončení, nebo uzavření firmy, je ze zákona povinnost deset
let dokumenty schovávat. To znamená, každý rok mohu vyhodit deset let starý rok
a jeho dokumenty, no, kdo má furt lézt na půdu a hrabat se v tom. Tak jsem si
vzal na paškál alespoň soukromé papíry a to by se jeden divil, co se tam vše najde!
Našel jsem dopisy od Aničky, vždy když byly problémy tak mi psala dlouhé
litánie ale nikdy mi psaníčka nedala. No to bylo počtení! Ale našel jsem také fotky,
jak jsme předělávali horní patro, které jsme propojili s prostornou půdou ve
dvoupatrový byt. Ježíši, to byla krásná práce! A jak jsme byli mladí a plni
tvůrčí energie… kde to vše zůstalo??
Odposlech
pátek, 1.
listopadu 2013
Kancléřka Merkel
je odposlouchávaná. Tedy její mobilní telefon. Ostatně, všechny mobilní
telefony jsou odposlouchávané, to je průšvih. My, občané co jsme žili v komunistickém
režimu jsme na to byli zvyklí a tak nám jde celá aféra jedním uchem tam a
druhým ven. Ano, jsme stále více sledovaní a různé firmy tomu dávají názvy
honosné. Třeba průzkum trhu. A skutečně: jak jsme se dříve posmívali pětiletým
plánům. V dnešní kapitalistické společnosti se o pětiletkách nemluví, zato však
důkladněji se plánují. A k tomu je zapotřebí mimo jiné i to odposlouchávání. Pevné
telefony se asi neodposlouchávají, nikdo o tom nemluví. A vůbec: kdybych byl
terorista, tak bych to určitě nenapsal do deníčku. Ach jo: máme nový měsíc a
brzo budou vánoce. Včera jsem byl u benzínky, měli tam desetikilové kýble se
solí. Na chodníky. Určitě tajné služby zjistily, že bude krutá zima. Asi odposlouchávaly
svatého Petra, nebo samotného Boha?