➤Vánoční pohádka 2020
Arnošt Valeš
➤Do Vánoc nebylo daleko. Na svahu pod hlubokými lesy, kde se celé léto páslo plno krav i jiného dobytku, počalo být nepříjemně. Letos sice ještě nenapadl sníh a nemrzlo, o to však bylo počasí méně snesitelné. Občas se z údolí přihnal vítr a docela nepěkně pročesal stromy v lese. Někdy byl tak silný, že některé vyvrátil i s kořeny. To se moc nelíbilo starému muži, neboť dobře věděl, jakou dá práci takový strom porazit, i jakou má cenu jeho dřevo na pile u řeky. Byl nevrlý, že si tu nějaký vítr přihrčí, bůhví odkud a porazí i stromy, co měly ještě roky růst.
Muž stál u chalupy, jež skýtala jemu a jeho ženě střechu nad hlavou, ale i jedné krávě, ovci dvou kozám a několika králíkům a i slepicím. Když naplnil koš naštípaným dřevem, co měl úhledně naskládané za chalupou, vykročil domů. V půli cesty zaslechl řvaní a prskání motoru starého auta, jak ho jeho majitel občas týrak. Mladý muž bydlel kousek výše, v lesním domě na pokraji hvozdů. Znali se již léta. Občas mladík muži pomohl s něčím kolem chalupy a jeho žena zaběhla k nim na kus řeči. Mladí se dlouho snažili aby se jim narodilo dítě a teprve letos, koncem jara přišla ta dobrá zpráva.
Muž zamával na pozdrav sousedovi a vešel do kuchyně.
„Ten nadělá kraválu, ještě to auto zavaří. Jak pak dopraví tu svou do porodnice?“ řekl své ženě a počal přikládat do kamen. Žena stála u žehlicího prkna. Odstavila žehličku a obrátila se k muži:
„Nejlepší by bylo, kdyby přišla porodní bába. Ale v této moderní době je vše tak pokročilé, že ani ty porodní báby nejsou. Však může ona i to miminko chytit ten virus, co teď řádí po celém světě, když pojedou do nemocnice.“
Muž se posadil na stoličku a pozoroval oheň. Ještě v době kdy oba chodili do práce si koupili tuto chalupu. Byla malá, ale splňovala vše, co si do důchodu přáli. Jedna velká a útulná místnost, a prostorný chlív, a za domem kůlna na nářadí a dřevo. Splnili si sen žít na hospodářství a být soběstační. Před domem měli zeleninový záhon a ještě tu byl sad s ovocnými stromy.
„No, já bych porod nezvládl, to je moc krve a tak, tak…
„To záleží na okolnostech, také bys to zvládl,“ skočila mu žena do řeči a zase se věnovala prádlu.
„Ještě že ty porody máš za sebou,“ oddychl si muž.
Ano, měla za sebou dva porody, měli dceru a syna, kteří se oba zatoulali ve světě. Dcera žila v Austrálii a nic bližšího o ní nevěděli a syn měl v Americe prosperující makléřskou firmu. Domů nejezdili. Muž, mysle na tyto skutečnosti řekl:
„Ještě že jsme koupili tenkrát tenhle menší statek. Jak tě mrzelo, že nemáme pokoje pro hosty…,“ žena jen pokývla hlavou. Věděla co má na mysli. Když bylo prádlo vyžehlené, dala se do vaření skromné večeře.
Druhý den ráno, na štědrý den počalo sněžit a za chvilku napadlo přes půl metru sněhu. Počalo se brzo stmívat a po kraji leželo ticho a svátečnost vánoc. Žena nanesla na stůl hostinu, muž otevřel láhev vína a když chtěli usednout ke stolu, počal někdo bušit na dveře.
„Ne abys počal klít jak to děláš ve všední den,“ varovala ho žena a tak se vypravil ku dveřím s úsměvem:
„Koho to k nám čerti nesou?“ chtěl vědět.
Před dveřmi stál, oči navrch hlavy, sotva přiměřeně oblečený, a v rukách nesoucí svou ženu, mladý soused.
„Ona rodí, je samá krev a auto mi zapadlo do sněhu!“
Podíval se tam, kde měla žena v létě zasazenou mrkev. Tam se nacházelo sousedovo auto položené na bok. Leželo tam tiše a do jisté míry svátečně, pomyslel si muž a zároveň si uvědomil stupidnost své myšlenky.
„Jak jste ji dostal ven?“ divil se.
„No vytáhl jsem ji, kolem volantu, to nebylo tak snadné, má už velký objem břicha…“ koktal mladý a jeho těhotná žena ho uklidňovala:
„Ještě nerodím, manžel měl strach že mě nestačí kvůli tomu sněhu dovést do nemocnice a tak chtěl jet do města jen tak pro jistotu,“ řekla žena. To už se ale počala o rodičku starat starší spolumajitelka statku.
„Škrábla jsme se na hlavě, tam to vždy hodně krvácí, máte již porodní bolesti?“ chtěla vědět.
„Ne, ale my vás tu rušíme zrovna jste při slavnostní hostině, asi bychom měli jít domů, co myslíš?“ obrátila se těhotná na svého muže a ukazovala na prostřený stůl.
„Ale no tak, co to je za řeči, máme u stolu dvě židle volné a jídla je dost, pojďte, povečeříme,“ zvala je žena a již přichystávala pro dva strávníky talíře.
Mladý muž se nezdál, že by pozvání nechtěl vyhovět a tak se jeho těhotná žena také posadila. Pak počali hodovat.
„Víte proč jsem nezvládl moje auto?“ přerušil ticho mladík. Všichni svorně zakroutili hlavami.
„Já jsem spatřil kometu, tu Betlémskou.“
„Neměl by jste vtipkovat nad tak vážnými oslavami, jsou to vánoce!“ durdila se žena. Když hospodář spolkl sousto co zrovna převaloval v ústech, řekl:
„Nebuďte pověrčiví, je to jen Jupiter a Saturn co se letos staví do jedné řady a ještě se k nim přidá měsíc. Proto v podvečer tak jasně svítí. Ano, dokonce tu jsou úvahy, zda toto uskupení hvězd bylo v době narození Ježíše také vidět. Stává se to totiž jednou za hrozně dlouhou dobu,“ řekl muž a napil se vína.
„Dokonce to uskupení hvězd opravdu bylo v té době!“
„Tomu se ani nedá věřit. Měli bychom si pustit rádio, třeba nám to řeknou,“ mínila žena a pustila přijímač. Zrovna byly zprávy. Hlasatel sice nemluvil o silně svítících hvězdách, zato o tom, že holohlaví muži v uprchlickém táboře skoro k smrti umlátili pět chlapců, ano, skoro dětí. V tom zmatku se celý tábor rozutekl po kraji. Protože se očekává v noci sněhová bouře jsou obavy že to ti lidé nepřežijí. Navíc, když se vezme v úvahu, že takovou zimu ve svých domovech neznají.
„Tak proč tam nezůstali, nikdo je sem nezval,“ hučel starý, ale slova mu tuhla v ústech.
„Aby ses nezasekl starouši, myslíš, že někdo opouští svůj domov jen tak pro nic zanic? Každý je rád doma, jako ty,“ rozčílila se jeho žena. Dala si při tom bojovně ruce v bok.
„Venku někdo je, slyším hlasy,“ řekl mladý.
„No tak otevřete, myslíte že se tu budu bát, v mém vlastním domě?“ křikl muž a hnal se otevřít.
Venku se klepaly tři muži středního věku. Jeden z nich byl černoch. V pozadí byly vidět nějaké ženy a malé děti:
„Good evening. We are cold…please….,“ pokoušeli se muži ke komunikaci. Selka vystartovala jako mladice a již byla před domem. Nejprve zvážila situaci a pak zahnala ženy a děti do domu a za nimi tam nastrkala muže. Pak se obrátila k muži:
„Dojdi pro dřevo a přilož, ať se zahřejí. Pak postavila vodu na čaj. Horký čaj to jim poslouží, myslela si. Pak spatřila ženu co měla rodit. Bylo jí špatně a ona hned věděla, že přišla ta chvíle. V tom okamžiku jí projel hlavou nápad. Doběhla k polici s knihami a vzala do ruky jedu menší a horlivě v ní listovala. Pak se přidala do kouta k ženám a naléhavě zvolala:
„Jste nějaká nurse? Zdravotní sestra?“ Jedna se ozvala:
„ Yes I´m a nurse,“ ozvala se jedna z nich.
A pak se děj rozběhl jako rychlík do Vídně. Manžela poslala do chléva, aby udělal z balíků sena nouzové lože, jak to dělali v létě, když měli návštěvu. Ženě oznámila, že budou mít miminko, a baby i sborn, byla jsi již u porodu? Ta jí sdělila, že je doma porodní bába, midwife, víte midwife, to je mé povolání…
Pak nastala dlouhá doba tísnivého ticha. Jen naříkání rodičky bylo slyšet. Muži a ženy co uprchli z daleké země seděli kde se dalo, seděli i na zemi. Teprve když zaslechli z chléva dětský pláč, všichni se uvolnili a počali tleskat. Mladý otec pak chodil s novorozenětem od jednoho k druhému a chlubil se svým synkem, starý pocítil hrdost na to, že se jim narodilo děťátko a že poskytl teplo tolika lidem. Žena byla šťastná jako již dlouho ne. K ránu pak si policie přišla pro uprchlíky. Neonacisti byli do jednoho pochytáni a v uprchlickým táboře je opět vše v pořádku. No jo, řekněme, na pár dní. Když pak manželé leželi v posteli, otočila se žena něžně k muži políbila ho.
„Co pak, miláčku?“ chtěl vědět.
„Děkuji ti, že jsem mohla prožít pravý vánoční večer. Měli jsme tu obsazeno, ve chlévě se narodilo děťátko, málem byli ti chlapci z lágru povražděny a tři králové tu také byli, i s tím černým. Pak usnuli.
Když se krátce před polednem probudili, seděl u stolu nějaký cizí muž. Neviděli mu do tváře. Kuchyň ale cídila nějaká hezká mladá žena a do rukou se jí díval pohledný chlapec. Pak spatřil jak se hrabe žena z postele a zvolal:
„Mom, look, Grandma!“ Jejich syn se svou rodinou přijel z Ameriky…..