Malta a vinohradský
světlík
Pamatuji si na světlík činžovního domu, kde bydlela moje
tchyně. Na záchodech či v koupelně byla okna- vlastně nikam, do světlíku.
Jelikož jsem vyrůstal v Čisovicích u potoka v domečku, později na Spořilově,
kde jsme bydleli také v domečku u trati, vlastně jsem takový světlík
neznal. Proto mne fascinoval avšak v záporném slova smyslu. Prostě světlík
se mi nelíbil, ale byl zapotřebí. Jelikož jím žádné pořádné světlo nepronikalo,
měl by se jmenovat spíše vzdušník. Protože do světlíku vedly okna i
z jiných bytů, bylo zajímavé, když se sousedé hádali. Třeba na záchodě, či
v koupelně. A hlavně světlíky páchly: odpadky se do něj házely proudily
tudy i výpary zcela lidské, i ty, které vznikají při vaření, ten světlík jsem nikdy neměl rád. Takže jsem světlík znal,
ale nikdy s ním nežil. To se mělo jednou změnit.
V březnu roku 2010 jsme trávili, s mou přítelkyní
a její dcerou, dovolenou na ostrově Malta. No o Maltě tu nechci moc povídat, o jejím
významu pro Evropu a křesťanství jsou napsány plné knihovny.
Její dějiny trvají 7200 let a to ještě není probádána záhada megalitických chrámů. Významná poloha
ostrovu zapříčinila, že se tu stále střídali mocenští páni: Féničané, Kartágo,
Římané, Byzanc, Arabové, Normani, dále
pak vládci z Aragonie a Kastilie, až v roce 1530 Maltu získal
vojenský, Maltézský řád Johanitů. Ti měli ochránit Evropu před vpádem Osmanů.
Dále ji pak obsadil Napoleon a za 1. Světové války Britové. Němci za druhé
světové války chtěli ostrov také obsadit jako důležitou základnu, což se jim
nepodařilo.
Malta a její soused ostrůvek Gozo, měří vzdušnou čarou 45
km. Ano, dá se přehlednout pouhým okem. Dnes je hlavní město Malty Valletta. Je
to město naplánované na rýsovacím prkně, ulice jsou rovné jakož i příčné, které
je kříží pravým úhlem. Všude je tu málo místa.
Náš hotel se nacházel v centru Valletty. Autobus,
který nás dovezl z letiště tu sotva projel, navíc jezdil neustále v protisměru,
což jsme zjistili již na letišti, vyčkávajíc pohledy vlevo, přijel autobus
zprava. V hotelu bylo vše miniaturní a velmi Britské. V hale (v pokojíčku
jak pro panenky) hořel plynový krb a
silně páchl plynem, v Praze by se
již volalo na pohotovost, ale na Maltě to bylo všem jedno. Křesla a gauče byly
tak miniaturní, že jsem se neodvážil posadit. Pak nám byly přiděleny pokoje,
k večeři jsme nic nedostaly, že prý je pozdě. Že jsme o nic nepřišli jsme
zjistili až u snídaně.
Neměl jsem zdání, že obyvatelé Malty mají svou řeč. Po
celou dobu výchovy mých dětí jsem financoval jazykové výlety na Maltu. Vyučovala
se tu angličtina. Vždy jsem si říkal, že tam Angličané asi vymítili jejich
rodný jazyk, prý se tam, což jsem stále slýchával, mluví nejkrásnější
angličtinou. Nebyla to pravda. Ano, všichni lidé průměrného vzděláni mluvili
anglicky, jinak však mluvili maltštinou. Používali latinského písma, do kterého
si vsadili svoje písmenka. Maltština má totiž kořeny v arabštině a
byla navíc ovlivněna italštinou i angličtinou. Ta je na ostrově druhá úřední
řečí.
Hned první den jsme zjistili, že se Maltézové učili vařit od Angličanů, a tím pádem vařili strašně. No,
nejeli jsme tam abychom se najedli, spíše, abychom něco viděli. A to se
skutečně vyplatilo.
V roce 1530 získal Maltu křesťanský vojenský (Maltézský)
řád Johanitů, kteří měli původně chránit Evropu před vpádem Osmánců. Řádoví
rytíři přinesli ostrovu nevídané bohatství. Jejich řádové poselství bylo
ošetřování zraněných bojovníků za křižáckých výprav. Přestože bohatství Malty
bylo nabyto loupežemi a pirátstvím, jsou obyvatelé hrdý, ochotný a laskavý
národ. Zlo se naučilo dobru: Johanité, Maltézský kříž a Samaritáni mají své
kořeny na Maltě (dobročinné a záchranné organizace).....
Samozřejmě se různí šlechtici chtěli pochlubit, jenže
okázalost, nebo-li staus symbol se
tenkrát nedokládal velkými auty, či tím co je pro nás dnes důležité, ale
katedrálami. Maltézští rytíři dbali na honosnost a okázalost. Ta v jejich době
spočívala v chrámech - kdo má hezčí, kdo má větší. Pro srovnání: vesnička
Stříbrná Lhota by na Maltě měla katedrálu jako je kostel svatého Mikuláše na
Malé straně v Praze. Městečko Mníšek by mělo již chrám svatého Víta. Na Maltě
stojí 365 katedrál pro 410 tisíc obyvatel! Také tam svítí slunce 360 dní v roce.
Ráno jsme se kochali pohledem z pokoje přítelkyně a
její dcery a pak nás napadlo, kam se dívám z mého pokoje já. Tak jsme
vzali můj útulek útokem a zjisti jsme, že okno má mléčné sklo. Dalo se ale
otevřít. Pak jsme k našemu údivu hleděli do světlíku. Hele, vinohradský
světlík, řekla přítelkyně a tak se nám zase připomnělo Zlaté město. Kamarád
Láďa by řekl Královsko Vinohradský světlík.
Nebyl sice tak tmavý jako ten v Praze a když jsem se
nebezpečně naklonil, viděl jsem přístav a hradby za ním. Byl stavěn do písmene
U.
Hned jsme se rozhodli, že se tam, na druhou stranu
přístavu musíme podívat. Na autobusovém nádraží, které se nacházelo hned za
hradbou města Valletty jsme si vzali taxíka. Totiž, domluvili jsme se
s jedním taxikářem, co ve skupině neustále rokujících mužů, jevil zájem,
kam chceme jet. Usmlouvali jsme ho na 20 Eur. Šinul jsme si to spokojeně,
s vědomím, že jsme udělali dobrý kšeft, do vozu a najednou jsem seděl za
volantem. Ale, ale, pán chce řídit sám? Smál se taxikář, no jak mě to mohlo
napadnout, že tam mají volant na druhé straně. Cesta byla zdlouhavá, nakonec
jsme tam do té čtvrti města dojeli asi po hodině jízdy a po prohlídce jsme si
sedli na lavičku k moři. Pak jsme zahlédli mezi hromadou namačkaných domů
náš hotel. Byl, coby kamenem dohodil. Již delší dobu mne zajímala červená
lodička, co neustále jezdila přístavem tam a zpět. Poslal jsem tam Helenu. Ano,
ta lodička jezdila za 20 centů k našemu hotelu. Pak jsme již jezdili jen
autobusy. Myslím, že jízdenky stály 1,00 euro, jedno kam jsi chtěl jet.
Malta je plná památek neskonale historicky hodnotných
budov a chrámů. Jako stavební materiál se tu používá zvláštní druh vápence,
který se řeže na kvádry a je na Maltě k dispozici ještě na třicet let.
Průvodčí turistického zájezdu, když nám popisovala co vidíme, zřejmě dělalo starost, co bude pak, ale já měl
pocit, že „pak“ už nebude žádné místo na výstavbu.
Tak jak je vápenec snadný stavební materiál, tak snadno
ho moře na březích vymílá. Ostrov nemá prakticky žádné pláže. Turistický
autobus zastavil u jedné z rarit. Byli to jeskyně různě zbarvené, dosažitelné
jen v bárkách. Devět lidí a muž u závěsného motoru se do jedné lodi vešli,
pak by se tam nevtísnila ani myš. Takových nějakých devět člunů bylo
v moři, projíždělo grotty růžové, modré i zelené a jak šly vlny celé lodě
se v nich schovaly. Byla to nejhorší hodinka mého života. Nevěděl jsem zda
mám chránit mou vycházkovou hůl, či fotoaparát nebo tašku s doklady. Bledý
jak Maltský vápenec jsem prohlásil, že toto již nikdy nepodniknu. Avšak při
výletu na ostrov Gozo jsem znovu nalít. Tam jsme se dostali trajektem a pak
jsme byli zase u podobného místa, které se však zdánlivě nacházelo uprostřed
pevniny. Jenže po několika metrech jsme propluli jeskyní a zase byli na širém
moři a zase se lodě ztráceli ve vlnách a my projížděli grotty zelené, modré i oranžové.
Děkuji.
Mdina je bývalé hlavní město Malty. Leží uprostřed ostrova, je silně opevněné hradbami. Bylo tu postavené v
době, kdy život na pobřeží byl nebezpečný kvůli všelijakým pirátským
přepadením. Kolem města leží Rabat. Význam slova rabat je předměstí. Toto
předměstí kolem Mdiny získalo Rabat jako jméno. Zažili jsme oslavu Josefa, bylo
to v pátek a bylo volno. V katedrále v Rabatu se slavila skvostná bohoslužba,
které se zúčastnil nějaký církevní hodnostář, president Malty a velvyslanec
USA. Kromě dvou parádních policejních motorek a tří policistů, nebyla k vidění
žádná ochranka. Vstup do katedrály byl možný i pro turisty, sami jsme tam byli.
Ulice hýřily výzdobou, dechovky vyhrávaly a domorodci byli slavnostně oblečeni.
Maltézové jsou většinou poměrně malí lidé, což se pozná
podle výšky klik u dveří a tlačítek ve výtahu. Ale najdou se i obyvatelé
vyšších postav. Obyvatelé berou neobyčejně vážně politiku. V rozhovorech, která
partaj je lepší (mají dvě poměrně stejně silné) se rozohní jako Češi nebo Němci
u fotbalu. Volební účast mívají na 99 % Poslanci jsou voleni přímo lidem.
Jelikož je zakázána volba dopisem, financují strany voličům co žijí v zahraničí
lety k volbám. Voliči platí paušál 30 €, i když letí třeba z Austrálie, nebo z
Kanady. Nemocenské pojištění je státní, funguje jako v Čechách za komunistů.
Majitelé domů nebo apartmánu, který své nemovitosti
pronajali, nemají možnost dát nájemníkovi výpověď, navíc jsou nájemní smlouvy
dědičné. Nájem se od roku 1938 nesmí zvyšovat. ( u nově uzavřených smluv je to
již trochu jiné) Nájem za apartmán činí 150 € ročně. Na jednom čtverečním
kilometru žije na Maltě 1500 lidí. ( v Německu je to 50 lidí) Na ostrově Gozo
žije 30 tisíc obyvatel, na proti tomu je 50 tisíc nových bytů které v momentě
nejsou prodány či pronajaty.
Ano, na Maltu se vyplatí letět avšak myšlenka válení se na pláži je jen iluze. Jednak tam žádné nejsou zato je tam hodně k vidění. Dnes je Malta členem EU, platí se tam Eury a jediná letecká společnost co tam lítá je Air Malta. Taxíky bývají často Škodovky ovšem s volantem na druhé straně. Letem zpět do Frankfurtu jsme zahlédli nad mraky vyčnívající sopku Etnu na Sicílii. Pěkně se jí z vrcholku kouřilo.
Arnošt Valeš
Stříbrná Lhota