Zní to
jako pohádka. Místo tankování na benzínové pumpě prostě vzít doma
zahradní hadici a “natankovat“ plnou nádrž doslova za pár korun. Tak jednoduché
to ale není a zřejmě ani nikdy nebude. Senzačních zpráv o autech na vodu
bylo v médiích už spousta a vždy se jednalo buď o kachnu, nebo přišlo ke slovu
to ošidné slovo ALE. Někteří lidé dokonce v záchvatu paranoie tvrdí, že motory
na vodu již byly dávno vynalezeny, ale vždy záhadně zmizely z povrchu zemského
za přičinění některé nadnárodní těžařské společnosti.
Je tedy vůbec možné auto na vodu postavit? Samozřejmě na vodu jako
takovou nelze, nicméně na vodík, který voda obsahuje, již automobily dávno
jezdí. A o vodík právě jde. Kvůli mediální senzaci se hovoří o vodě, ale
samozřejmě ta připadá v úvahu jen jako surovina obsahující potřebný vysoce
hořlavý vodík.
Problém je v tom, že klasické vodíkové auto používá vodíkové články se stlačeným, již průmyslově vyrobeným, plynem. Auto na vodu by však muselo mít takovou malou továrnu na výrobu vodíku z vody již integrovanou v sobě. Výroba vodíku je energeticky velice náročná a na rozpojení molekul vodíku a kyslíku ve vodě je třeba (za ideálních podmínek) stejné množství energie, jakou získáme opětovným využitím vyrobeného vodíku (reálně získáme energie kvůli ztrátám samozřejmě méně). Takže je jasné, že takto to nejde.
Mnohem serioznější a proveditelnější jsou pokusy přidávat vodík do vzduchu, nasávaného motorem. Tím vzniká mnohem výbušnější směs, dochází k lepšímu hoření s chudší směsí paliva a japonským vývojářům z Hrein Energy se takto podařilo upravit malý Nissan Micra a snížit za pomocí příměsi vodíku spotřebu motoru o 30%. Vodík je ale dodáván ve formě tekutého organického hybridu, který obsahuje 6-8% vodíku. Ten se extrahuje ve speciálním reaktoru. Jedná se však zatím stále o docela složitý a náročný proces. O to neuvěřitelněji působí nabídka amerického internetového serveru www.fuel-rebel.com. Jejich zařízení podobné zavařovací láhvi slibuje zákazníkům doslova zázraky. I když reklama mluví o vodě, jako palivu, jedná se opět o pokus velmi primitivním způsobem přimíchávat do nasávaného vzduchu vodík. Může to fungovat a být tak efektivní jak výrobce slibuje? Tato zázračná zavařovačka slibuje snížit spotřebu o 50%, snížit emise, zvýšit výkon motoru a usnadnit zimní starty. Ve sklenici se slaná voda rozkládá na vodík a kyslík za pomocí prachobyčejné elektrolýzy, což je jednak energeticky náročné a jednak dochází k rozpadu jedné elektrody, která by se musela stále vyměňovat. Teoreticky by mohlo mít toto zařízení vliv na spotřebu paliva, ale velice zanedbatelnou. Sporné je také, kolik vodíku může takové zařízení do motoru dodat. Jestliže vezmeme v potaz, že seriózní výzkumníci za pomoci nejmodernější technologie dosahují úspory 30% paliva, je na jednoduchém zařízení pro přestavbu auta na “vodní“ pohon za necelých 200USD opravdu něco podezřelého. Auto na vodu zůstává tedy zatím stále jen oblíbenou novinářskou kachnou a snem...
Problém je v tom, že klasické vodíkové auto používá vodíkové články se stlačeným, již průmyslově vyrobeným, plynem. Auto na vodu by však muselo mít takovou malou továrnu na výrobu vodíku z vody již integrovanou v sobě. Výroba vodíku je energeticky velice náročná a na rozpojení molekul vodíku a kyslíku ve vodě je třeba (za ideálních podmínek) stejné množství energie, jakou získáme opětovným využitím vyrobeného vodíku (reálně získáme energie kvůli ztrátám samozřejmě méně). Takže je jasné, že takto to nejde.
Mnohem serioznější a proveditelnější jsou pokusy přidávat vodík do vzduchu, nasávaného motorem. Tím vzniká mnohem výbušnější směs, dochází k lepšímu hoření s chudší směsí paliva a japonským vývojářům z Hrein Energy se takto podařilo upravit malý Nissan Micra a snížit za pomocí příměsi vodíku spotřebu motoru o 30%. Vodík je ale dodáván ve formě tekutého organického hybridu, který obsahuje 6-8% vodíku. Ten se extrahuje ve speciálním reaktoru. Jedná se však zatím stále o docela složitý a náročný proces. O to neuvěřitelněji působí nabídka amerického internetového serveru www.fuel-rebel.com. Jejich zařízení podobné zavařovací láhvi slibuje zákazníkům doslova zázraky. I když reklama mluví o vodě, jako palivu, jedná se opět o pokus velmi primitivním způsobem přimíchávat do nasávaného vzduchu vodík. Může to fungovat a být tak efektivní jak výrobce slibuje? Tato zázračná zavařovačka slibuje snížit spotřebu o 50%, snížit emise, zvýšit výkon motoru a usnadnit zimní starty. Ve sklenici se slaná voda rozkládá na vodík a kyslík za pomocí prachobyčejné elektrolýzy, což je jednak energeticky náročné a jednak dochází k rozpadu jedné elektrody, která by se musela stále vyměňovat. Teoreticky by mohlo mít toto zařízení vliv na spotřebu paliva, ale velice zanedbatelnou. Sporné je také, kolik vodíku může takové zařízení do motoru dodat. Jestliže vezmeme v potaz, že seriózní výzkumníci za pomoci nejmodernější technologie dosahují úspory 30% paliva, je na jednoduchém zařízení pro přestavbu auta na “vodní“ pohon za necelých 200USD opravdu něco podezřelého. Auto na vodu zůstává tedy zatím stále jen oblíbenou novinářskou kachnou a snem...