Říjen 2013

Zase ve starých lovištích VIDEO

čtvrtek, 31. října 2013

Dnes je studený vzduch 10º a obloha bez mraků.

Právě mi Mary přinesla dvě CD s Barbra Streisand. Mám před sebou originální CDčka a kupodivu zjišťuji, že se nejmenuje Barbara ale pouze Barbra. Přestože je to moje oblíbená herečka a zpěvačka, tohle jsem nevěděl. Tak si tu poslouchám a zjišťuji, že vše je OK. Až na mého synovce Tomáše, ten mi vrazil kudlu do zad, ale že se člověk nemá spoléhat na rodinu, to je stará věc a dobře známá. No, teď důležitější věci: Hance nejde internet. Před odjezdem do Čech vytáhla ruther ze zásuvky, ani sama neví proč. Po návratu domů již nenaskočil. Včera jsem u ní byl a dlouho jsme pomocí technika na druhém konci Telekomu zkoušeli vše možné, až to vzdal a říká: jděte k nějakému sousedu a zkuste, zda i tam nebude fungovat. Po této směšné zkoušce byl ochotný Hance poslat nový. Tak čekáme, kdy dorazí a já se budu snažit ho nainstalovat. Včera večer jsme byli u rybářů, bylo to docela dobré až na to nechutné Italské víno, jež neslo název ROSSO a nebylo ani červené, ani růžové, bylo hnědé a chutnalo jako již jednou vypité. Ještě že jsem s tím počítal a měl jednu lahvičku v autě. Povídali jsme nahoru dolu a pak jsme s Hankou zjistili, že se nám lépe povídá v Čechách v hospodě.

Cesta domů VIDEO

pondělí, 28. října 2013

Dnes je silný vítr a pošmourno.

Včerejší cestou domů jsme projeli všemi podobami počasí: krásné a horké slunce, do růžova zbarvené nebe, mráčky, mraky a těžké deštivé šmouhy na obzoru, liják, přívalový déšť, vichřice a uragán. Při tom všem bylo teplo. Jak se ví, jel jsem s obavami, že mi Tiguan neprojde technickou kontrolou. To bylo tak: před dvěmi měsíci jsem byl na první servisní kontrole. Vše bylo v pořádku, ale dostal jsem cenový návrh na výměnu brzdných kotoučů, že, kdyby to jako technická kontrola, která chodí v určitých dnech do dílen, vyžadovala. 701 Eur. Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl jít přímo ke státní technické kontrole. V autodílně se třásli na na mých 701 Euro! Kotouče by vyměnili ještě než by státní úředník přišel, oni by měli tržbu a já průvan v kapse. Tak jsem byl na kontrole a neměl jsem jedinou závadu. Inu, jeden na to musí jít od lesa…

Ve znamení blesku VIDEO

sobota, 26. října 2013

Slunečně a teplo.

Dnešní příjemné podřimování na sluníčku přerušil přijíždějící blesk. Zdeněk a Zděnda se vydali na výlet. A proč by ne? Alfa stojí v garáži, starší Zdeněk byl šik oblečen a co jiného, při tak nádherném počasí, tak si vyjeli. Projeli vesnice, vyplašili plno slepic, kdejaký kohout dostal po posledním zakokrhání na hnoji infarkt, a nakonec přistáli ve Lhotě. Pěkně to klukům slušelo a Alfa Romeo ještě takové frajery nevezla!

Sbohem léto, nech mě jít VIDEO

pátek, 25. října 2013

Dopoledne mlha, odpoledne ještě sluníčko.

Dnes ráno byla mlha, že ani k Hanzlíkům nebylo vidět. Máme den voleb a tak na hasičské zbrojnici visí od rána státní vlajka. Zdálo se, že to jediná věc co zářila barvami. Avšak Hanka mě vyvedla z omylu. V klidu a potajmu se starala o Aninčinu růžičku a byla odměněna pěkným květem. A tak jsme posíleni vzpomínkou vydali do lesa, zahaleného do oparu a již podzimního vzduchu. Tak se tu rozloučíme s létem, bylo na nás docela hodné, i když jsme občas nadávali. Hlavně, že nás Babí léto posílilo na cestu zimou. Ta bývá stalé hůře snesitelná.

Sežraný Pavián  VIDEO

čtvrtek, 24. října 2013

Dnes svítí celý den slunce a je 16°C.

Dnes jsme se vydali do náruče Indiánského Léta. Osedlali jsme sto dvacet koní, (Zdeňkova Oktávie) a vyrazili na Rochotu, ovšem přes Halouny. Když jsme našli správnou lesní cestu, dala nám maminka s kočárkem a s černým psem informaci, že již mají zavřeno, že je po sezóně. Přesto jsme si to jeli ověřit. Maminka měla pravdu. Louka byla ozářená svitem podzimního slunce ale hospoda měla zavřeno. Vrátili jsme se tedy z pět do Haloun k Zrzavému Paviánu. Hospoda měla nejen nezvyklý název ale ona byla celá nezvyklá. Na sále vysely gobelíny různých výjevů jakoby majitelé měli půjčovnu kulis pro Národní divadlo. Jídlo jsme dostali, ale tabule, kde byla nabídka psaná křídou byla již dost vyškrtaná. Když jsme dojeli domů, vítali nás psy, jako bychom se vraceli z tažení na Jeruzalém….

 Strašidla.

středa, 23. října 2013

Teplé sluneční počasí trochu kulhá.

 Máme tady na konci vesnice šest venkovských vil, novodobého času. Je jisté, že se všichni novousedlíci neznali, když počali stavět. Ale  jedno se jim však musí připsat k dobru, všichni si postavili domy venkovského stylu. Poté všechny rodiny dostali malé děti a pravděpodobně přes ty se seznámili. Dělají společně spoustu akcí a včera měli Halloween. Prakticky celou naši štreku měli vyzdobenou hořícími vydlabanými dýněmi, u každé byl lístek s otázkou a děti měly asi dávat odpovědi. Chodily po skupinkách a jistě to byla velká legrace. Sešlo se jich hodně do počtu, kolem rybníčku

parkovalo takových nejmíň dvacet aut. Když jsme zástup dětí potkali, nezapomněl jsem je pořádně vystrašit. Koulely očima a třásly se hrůzou…

Ještě jednou Praha Praha je krásná

úterý, 22. října 2013

Indiánské léto se vším všudy.

Mám v Německu domek, spíše chaloupku. Je více jak 300 let stará dokáže

však dát střechu nad hlavou celé rodině. A navíc, dělá to již tolik let. Když jsem procházel v neděli s Hankou Prahou, přišlo mi na mysl, kolik si toho takové město musí pamatovat. Můj otec tam přijel z posázavského kraje aby si tam založil velkoobchod, zamiloval se, měl rodinu, zemřel a většina jeho potomků také. Já jsem tam vyrůstal a po 40ti letech v emigraci se na její pokraj vrátil. Praha se na vše dívá s nádhernou noblesou, sluší jí všechna roční období, dává lidem lásku, práci i zábavu a umění, hýření zrovna jako prostopášný život. Dokázala se vyrovnat s mnoha vládci i s mnoha režimy. Nic jí neubralo na kráse. Na kráse zapomenutých průchodů a pasáží, na stovky ještě neobjevených sklepů a dech beroucích výhledů. Ano, je to naše město a ono nám vrací mnohokrát za péči, kterou mu dáváme. dává vše lidem co tu žili, co tu žijí a co tu budou zase žít!

Docela dobrá zábava

pondělí, 21. října 2013

Krásné babí léto.

Dnes jsem našel v poštovní schránce volební lístek. Docela jsem se pobavil. Třeba lístek číslo 7: Romská demokratická strana!  Horvát a Balog jsou jediní kandidáti. Koukat se na to z tohoto úhlu, tak ty bych volil. Dva toho tolik nenakradou. Pak tu je ANO 2011? Je to oslava napadení Ameriky teroristy? Nebo Lev 21! To bude asi nějaká kořalka. Také docela legrační je KORUNA ČESKÁ. Když jsme v té monarchii byli, tak jsme to nechtěli. Pak je tu strana HLAVU VZHŮRU. Představuji si chlapíky, kteří si vymýšlí nějakou stranu ale do odevzdání přihlášky nic nevymysleli a tak si domlouvají: hlavu vzhůru. A taková strana ZDRAVÉHO ROZUMU  je již od poslechu podvod, protože zdravý rozum se zřejmě někam ztratil. Není ani v USA ani Evropské Unii a kdyby ho našli v Čechách, tak to by vypukla světová válka. Tak tuhle stranu volit nebudu. Nejlíp se mi stejně líbí ta s těmi dvěma kandidáty.

Den v Praze

neděle, 20. října 2013

přes den slunečně, navečer mraky a pak bouřka.Dnes byl den jako pro výlet stvořený. Stavili jsme se na Pankráci, abychom vyzvedli od Miluščiny sestry nějaké blůzičky, které Evička zužovala, neb Míla zhubla a pak jsme se vydali na cestu starou Prahou. Projeli jsme Kavčíma Horami, ale na Vyšehrad jsme se netrefili. Pak jsme hned byli na nábřeží a mohli se kochat krásou hradčanského panoráma. Kdo nikde ve světě nebyl, ani neví, jaká je to nádhera. Nedávno v Drážďanech nás průvodce oslovil, odkud pak jsme a když se dozvěděl, že z Prahy, říkal: to se nedá srovnat. A přece se říkalo, že Drážďany jsou předměstím Prahy. Dokonce jsem na Karlově mostě dnes objevil sochy, které jsou dělány, jako budovy v Drážďanech, z pískovce, který lety zčerná. Hezky jsme si užili, i pejskům se na Karlově mostě líbilo…vlastně moc ne!

 Krásný den

neděle, 20. října 2013

Celý den slunce a teplo.

V sobotu byl překrásný den. Již na procházce lesem byl znát dech indiánského léta. Ani se nám nechtělo zalézt do domu a tak jsme trávili čas před domem v paprscích slunce. Bratr Karel se přihlásil s návštěvou a tak jsme nejméně tři hodiny povídali. Bylo to hezký a kvalitní rozhovor. Přemýšlíme o nedělním výletě. Jarda z Davle telefonoval a tak jsme probírali šance, kdy se zase setkáme. Říkal jsem, že asi pojedeme v neděli s Hankou do Prahy. Jarda se zasmál tím jeho státnickým smíchem: já tam jezdím jednou až dvakrát týdně a připadám si tam jako vidlák. Vzpomněl jsem si na jeden náš společný vandr, z doby, kdy nám ještě dávno nebylo dvacet. Procházeli jsme s USkama nějakou vesnicí a proti nám šel kluk, z dnešního pohledu byl asi postižený na duchu. To se nám nikdy nestane, abychom byli jednou takoví burani, jsme si tenkrát přísahali. A co se stalo? Jsme oba burani, ale jsme to rádi. „Představ si, že když jdu Prahou, tak se na mně ženský ani nepodívají, jako bych byl bez zápachu a neviditelný,“ postěžoval se mi. Na tomto místě doporučuji příteli si přečíst knížku od Patrick Süskind Das Parfum! Mezi tím děním přišel chlapík aby nám naprogramoval televizi, máme teď českých programů více než německých. Jak říkám, byl to krásný den. A ještě něco: stavil se tu Luděk se synem, byli sekat na Madlence trávu….

Blíží se slunce

pátek, 18. října 2013

Dnes je pošmourno.

Právě jsem SKYPEoval s kamarádem ve Frankfurtu. Nahrál si nějaký program, omylem, a nevěděl, jak ho smazat. A pomocí toho SKYPE jsem ho naváděl, je to jednoduše úžasné. Jakoby jsme seděli vedle sebe. Pak se nám to podařilo. Přitom všem jsem si stahoval AVG. Měl jsem Kaspersky a ten mě několikrát denně hlásil, že je pouze zkušební a že si mám koupit plnou verzi. Tak jsem ho smazal a mám AVG 2014. Mám ale pocit, že si v budoucnu budeme muset asi tyto programy platit. Mimo toho jsem se dozvěděl že mají u Josefa návštěvu a uvědomil si, že jsem Hance nevyřídil, že Dáša nepřijede. Tedy do Frankfurtu nepřijede. A navíc jsem získal zprávu, že je ve Frankfurtu krásně, sluníčko pere, ve stínu 16°. Tak to se máme na co těšit…

Zamyšlení nad lidskou emocí: nenávist.

čtvrtek, 17. října 2013

Dnes je větrno 10°C.

Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem. Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince. Objektem nenávisti se může stát jednotlivá osoba, určitá skupina osob, lidstvo, existence nebo i např. celý svět. Nenávist může vyústit do extrémního jednání - může skončit pomstou, násilím, vraždou nebo válkou.

V Senecově  tragickém dramatu Médeia se tato žena střetává se zradou svého manžela Iásóna a své utrpení přiživuje, drásá si své rány a pálí veškeré mosty a pouta. Před jeho očima popraví děti, které spolu měli a zatímco on se hroutí, ona triumfuje. Podle francouzského filosofa A.  Glucksmanna je to symbolicky jeden z důkazů, že nenávist je silnější než láska, neboť láska je závislá, vztahuje se k něčemu, kdežto nenávist procházející fází bolesti nic nedrží a na ničem jí nezáleží.

Nenávist je tedy opačným pólem lásky. Ten, kdo nenávidí se neuspokojí s tím, aby nenáviděného ignoroval. Svou energii věnuje tomu, aby vymýšlel strategie, jak nenáviděnému ublížit. Nenávist je, podobně jako zamilovanost, stav, ve kterém jedinec podřídí veškeré činnosti a věnuje je jedinému cíli: v tomto případě poškodit či zničit objekt své nenávisti a to i za cenu sebedestrukce.
Jednou z příčin nenávisti je i strach. Jedinec se bojí toho, co nezná a má strach, že ho to omezí a obere o kvality a hodnoty, které zastává.

Zdroj: Vikipedia

 Putovní záchod

středa, 16. října 2013
Studená vítr a zataženo.

Putovní záchod jste ještě asi nezažili. Ale existuje. Jako třeba putovní poháry! V současné době  putujte Olympijský oheň. Do Ruska oheň dorazil 6. října speciálním letadlem do Moskvy a následně bude cestovat 123 dní po zemi, po železnici, ve vodě, na saních tažených sobem, po horách, ve vzduchu, v letadle a ve vesmíru. Celá pouť skončí po čtyřech měsících 7. února 2014 v den zahájení her na Olympijském stadionu v Soči. Kdo tam oheň zapálí, je tradičně zatím tajemstvím. U nás doma, lépe řečeno v okruhu známých putuje vložka na obyčejný záchod, která sedátko záchodu podstatně zvýší a člověku, který má po operaci kyčle, či kolena zjednoduší použití. Dnes jsme převezli záchod k Mílovi, neboť se na takovou operaci chystá. Je to již čtvrtá štace, kde byl a bude použit a jistě ne poslední. Hlavně že všem dobře posloužil a všichni, kteří našeho záchodu použili jsou zdraví a běhají a skáčí jak kamzlíci na skalách..

 

Kousíček světa

Babí léto

14. října 2013
Hezké podzimní počasí.

Včera i dnes bylo moc pěkné, podzimní počasí. Ráno se slunce vymotá z mlhy a pak dokáže kolem poledne pěkně pálit. Přistavili nám tu kontejner na listí a kytičky a tak jsme na zahradě vše zlikvidovali. Akorát ty krásně žluté, které Hanka koupila až koncem léta jsou pěkné. Sedíme před chaloupkou a čteme si, nebo chodíme se psy a vyhýbáme se blátu. Nadělali tupěný binec“ lesáci si snad na náš led zasedli a kanalizace pokračuje tam, kde se musí udělat protlaky. Dnes si u nás na chvilku sedla Milena, statečně se vypořádává s Vaškovým odchodem. Slíbil jsem jí, že jí nanosím okrasné bodláky, ona vždy kolem Vánoc dělala pěknou výzdobu, věnce a tak, jak sama rozumě řekla: musí žít dál! A právě ta Vánoční výzdoba je její koníček

Chaloupka

sobota, 12. října 2013

Dnes bylo po dešti všude mokro, rozhodli jsme se, že půjdeme kolem chaloupky, aby na nás zase nepadl strom a neřval na nás nějaký lesní dělník. Sotva jsme zahnuli na cestu co vede k Hovorkům, vyrazil proti nám traktor s valníkem plného klád. Byl dobře vybaven, měl i držák na motorovou pilu. Tady se teď kácí tolik stromů, že máme obavy, zda tu ještě nějaký les zbude. Pejskové Andy a Pajda doběhli k vrátkům chaloupky a vehementně se chtěli dostat dovnitř. Pajda snil o svém pelíšku co má u Mařenky v koutě na lavici, a Andy o nějaké dobrotě, co by mu třeba Láďa mohl hodit. Sousedů pes tam také asistoval, asi již dlouho postrádá piškoty, kterýma ho Láďa uplácí. Ale nic. Dům spinkal. Všude mlha a vlhko a z komína se nekouřilo. Tak jsme šli dál. Hrůza nás potkala až na cestě co vede směrem na Skalku. Jak pořád tahají stromy z lesa, je z ní již skoro dálnice, a protože bylo poslední dobou sucho, dobře se po ní chodilo. Dnes se však proměnila v marast v takovou dálkovou spojkou na Sibiři. Ale co nás nepřemůže, to nás zocelí….

Zdeněk má nový telefon

sobota, 12. října 2013

Dnes je již podzim. 9°C

Včerejší den začínal brzo. Asi v sedm ráno zvonil telefon. Než jsem stačil zareagovat, přestal. V záznamníku jsem našel, že volal Zdeněk z Písků. Naštěstí jsem věděl od středy, že má nový telefon a že se s ním učí zacházet. Později jsem se dozvěděl, že takto vzbudil několik přátel a dokonce vyrušil nějakého profesora při přednášce. Jsme trpěliví. On se chlapec s tím telefonem naučí. Večer se konala hospoda, dostavilo se málo lidí ale tři kytary a nakonec hráli moc dobře. Olda perlil s novou písničkou a jeho paní byla v klidu, Hombré tam nebyl a tak na ni nevystrkoval p…l.

Slávek se počátkem večera rozčiloval, nikdo neví proč, pak ale počal plánovat Silvestra, že by mohl být ve stylu třicátých let, možná, že našel nějaký oblek po pradědovi. Ve finále jsme přišli na to, že potřebujeme muziku a že na ni nemáme. Oslovili jsme proto Zdenka, neboť má známé u ČEZu, zdali by nás nechtěl sponzorovat. Ať jsme to probírali jak chtěli, zjistili jsme, že jsme příliš malí podvodníci. Kdyby se nás tu sešlo čtyři tisíce, tak by ČEZ naklusal, ale pro čtyřicet dědků ani okem nemrkne. Však my to vyřešíme, my se nebojíme, my to uděláme, my to zařídíme...

Konečně

11. října 2013

Pohed k Hanzlíkům

Dnes od rána prší.

Již včera navečer se rozpršelo a vydrželo to v noci a celý den. Ani jsem s Hankou nešel na večerní procházku se psy, neboť ona vlastní pláštěnku a gumovky a to já nemám. Dnes, Hanka je v Praze, nebyla procházka o moc lepší. Dělníci u vagonku v úzké uličce teprve dnes protlačili odpadovou rouru a byli očividně hrdí. Také jsem je pochválil. Dělají to již třetí den. Roura je v průměru asi 150 cm silná, je celkem elastická a musí se tenčím vrtem, při čemž se používá hodně vody, protáhnout. Ona se jim zasekla a tak ji včera vytáhli. Tady v kraji je hodně jílu a tak měla úplně jinou barvu. S hrůzou jsem očekával, zda se o ni neotřou psy. To by bylo na prádelnu. Ale celkem jsme prošli bez úhony. U otočky autobusu nás oslovila mladá žena, zda to je Pajda? Ano, ano, já ho znám z loňska z hospody, je hezký, ten se vůbec nemění. No, mohla to říkat mně, ale to jsou věci již dávno za námi. Doma jsem naporcoval žrádlo pro Pajdu a zatopil v krbu. Večer jsou kytary….



Pohled k Mandáům

To jsem si oddechl

čtvrtek, 10. října 2013

Ráno sluníčko, večer liják.

Tak jsem si zase zavařil program a celý včerejší den se držel ve znamení smutku a naděje. Nevím co bych si počal kdybych takové různé problémy neměl. To by ten život nebyl vůbec napínavý. Hance je to vesměs šumifuk a vůbec nevidí, jak trpím. Ale zase potom, když na to přijdu, to je takový pocit, víte…víte?! Já to již zapomněl. Jako například Pajda. On si vždy vymýšlel když měl jít k žrádlu. Schválně nechával žrádlo ležet, to jako abych věděl, že on k talíři nepůjde když ho tam položím ale až on bude mít chuť. Také jsme museli opustit místnost kde stoloval! Jo to bylo: teď co je tu jezevčík Andy, hrne se ke žrádlu aby o nic nepřišel. A tak se stalo, že počal, k mému štěstí žrát konzervy. Jenže to bylo jinak. Ony mu totiž nechutnají a za normální situace by tři dny nežral abych to pochopil. Takže konzervy žral a každou noc bylo nadělení na koberci. Že to nedělá na dlaždice to nepochopím. Takže jsem dnes již zase uvařil a spokojenost je na obou stranách

Jak to vše stačit?

čtvrtek, 10. října 2013

Dnes je teplo a sluníčko.

Policie má dnes v Německu trable. Jak je však ohlídat při nasazení 25 tisíci policistů ve dnu měření rychlosti. Po zvěrstvech, které nám sdělil ZDF co se týče Borgia, oplzlých papežů nás nic nepřekvapilo. Šli jsme lesem, kde se kácelo a dostali jsme vynadáno. Lesák tam byl sám a řval na nás, že neznáme zákon, že do lesa nesmíme, když se kácí. Já si však myslím, že v místě dopadu stromů měl mít minimálně dva kolegy, kteří by nás odehnal

Tak to začíná 
středa, 9. října 2013

Dnes je celý den zamračeno

Dnes je od rána pochmurno. Využili jsme toho a uklidili ten můj hořejší vejměnek. Hanka dokonce umyla okna a vyprala záclony. Já jsem si zase nějak zablokoval deníček a tak mohu jen doufat, že bude pro čtenáře k nalezení. Jak chodíme s pejsky, tak pozorujeme dělníky, jak protlačují kanalizaci tam, kde se nedá narukovat s bagry. Teď to dělají pod pěšinkou u vagonu a nějak se jim to nevede, tak tam zoufale koukají. Že se jim to zaseklo. No, ono se jedná o takových 80 metrů, co musí protlačit. Jak chodíme lesem, tak pozorujeme již mnoho dní pohozenou igelitku a zdálo se, že ji nikdo nechce odklidit. Tak jsem ji dnes napíchl na hůl a nesl na smetiště u starosty. Tak koukal ze země zákeřný kořen a já sebou praštil jako malý kluk. Tak prý přichází stáří. Když se počne padat. Tak to začíná…

Frauenkirche Drážďany VIDEO

neděle, 6. října 2013

Tady v Čechách bylo celý den sluníčko, v Drážďanech bylo pod mrakem.

Dnes jsme se vypravili do Drážďan. Od samého rána svítilo slunce a tak jsme, jak jsme si to slibovali, když bude pěkně, vyjeli. Cesta byla dobrá aut nemnoho, hlavně po nákladních rámusákách se nám nestýskalo. Ovšem když jsme projeli kolem Ústí a zmizeli pak v Německu, bylo již zataženo. Ale nelilo a bylo docela teplo. Pak nám Touran začal naříkat, že má málo oleje v motoru a tak jsme vyhlíželi nějakou pumpu. A jako vždy, když se něco chce, tak se to zrovna nekoná. Nakonec jsme projeli celé Drážďany než jsme mohli zakoupil jeden litr oleje. Pak jsme se vrátili do centra. Najali jsme si jednu rikšu, o jejichž provoz se tu starají studenti, projeli jsme staré centrum. Překrásné budovy jsou celá staletí stavěny z pískovce, který se doluje v Saském  Švýcarsku, tedy co by kamenem dohodil proti proudu Labe. Tento stavební materiál má tu vlastnost, že nějaký kov který obsahuje zapříčiní, že kámen po letech zčerná. To se mi nelíbí. Nejlépe se to vidí na nově vybudované Frauenkirche.  Je to kostel absolutně unikátní architektury a jako jediný prý po náletech spojenců zůstal v Drážďanech stát. Pak se za několik dnů bez zjevného důvodu zřítil. Je tomu asi pět let, co byl znovu postaven. Originální bloky pískovce, které nebyly porušeny se znovu použily, jinak se dovezly nové. A tak je důrazně vidět část kostela z dob minulých a nynějších. Interiér kaple je tak úchvatný, že se to nedá popsat. Má půdorys  kruhu a řady sedadel v přízemí asi nestačí, dále se táhnou na mnoha galeriích do úchvatné výše. Ričkou  jsme dojeli i na druhý břeh Labe, odkud je vidět překrásné panoráma. Obzvláště pak onen Canaleto pohled. Zde je postaven kovový rám, aby si člověk mohl sám prohlédnout, co nám vypráví slavný obraz, jež nechal Fridrich August ll. namalovat od italského dvorního malíře Bernardo Bellotto Měl namalovat 14 pohledů města, ten Caneloto je asi nejslavnější. Narazili jsme také na vykopávku židovského dvořiště, které zřejmě sloužilo k zcela uzavřenému obydlí v jinak převážně protestanty   obývanému  městu. Místo se již tenkrát  nacházelo ve středu metropole. Bude znovu vybudováno. Pak jsme se stavili v Maredu, což je Argentinský řetězec steků a salátových orgií, na oběd a při jídle jsme se kochali pohledem na asi deset metrů vzdálenou Frauenkirche. Po návratu do Čech nás zase uvítalo sluníčko. Byl to moc pěkný výlet…

Poslední den

sobota, 5. října 2013

Slunce a mrazivo odešlo.

Jakoby dnes naposledy svítilo sluníčku. Východní vítr ustal a z Frankfurtu se k nám dere tma a zima, i když tady hlásí něco jiného. Šli jsme s pejsky dolu jako směrem k zámeckým rybníkům, mořili jsme se v marastu a i Pajda šlápl do bahna a pak chodil jako důstojník SS s vysokými, černými, koženými holinkami. Pak jsme to brali kolem Marušky a Ládíka, chaloupka je smutná, je osiřelá. Sousedi pod nimi vypouštěli smrad a sousedi nad nimi zase něco pálili, celý les byl v tom smradu a kouři jako začarovaný bordel. Takže jsem si říkal, že je dobře, že jsou majitelé na zimním sídle. Jinak je všude vše při starém, v hospodě se trochu hrálo ovšem chyběla tam již třetí týden basa. Basista měl dovolenou a včera nějaké pozvání. Mirka dostala ke stolu takového divného pána, říkala, že se bojí a tak jsem jí půjčil Mílovou francouzskou hůl. Tak se Mirka vytahovala. Ten pán Mirku fascinoval: Koukej, on nezná slova a zpívá

Výlet na jezírko VIDEO 

pátek, 4. října 2013

Stále svítí sluníčko a je studený vzduch.

Dnes jsme se vypravili na jezírko. Stále jsem ho ještě neměl dobyté. Je schované uprostřed Brdských lesů a je obklopeno chatkami. Bohužel si tam táborníci celé jezírko ohradili, takže se tam s čistým svědomím nedá vlézt, přestože plot tvoří jen klacíčky ukotvené ve vidlicích z větví. Míla měl v autě kolo a my se vydali lesem až jsme se navzájem ztratili. Když jsme konečně dorazili na rozcestí, byl již Míla v čudu a my se museli, pomocí mobilu, po lese hledat. Míla měl tendenci stále dělat něco jiného, věděl přesně, co se ostatním nelíbí. Nakonec jsme svorně usedli u Dörnerů na obědě, což byla nejzajímavější část celého výletu. Evička našla trochu hub a nás bolely překrásně nohy…

Kočka na vandru

čtvrtek, 3. října 2013

Komu by se nechtělo jít zase na vandr? Ale jak víme, vše má svůj čas i dobu. Jak děti jsme si hráli, jako dospívající čundrovali a pak jsme, obtíženi rodinou a dětmi nanejvýš cestovali. Ve stáří lítáme letadly a ploužíme se lesem. Ale takhle jako ta kočka, jsme se neměli nikdy…

Odysea zvaná stáří

čtvrtek, 3. října 2013

Dnes je opět celý den silné slunce a ledový vzduch

Občas plánujeme co budeme dělat. Je to sice divné, ale i v penzijním věku se občas někam musí. Tedy spíše chce se muset, aby byl důchod trochu důležitější a lákavější. Hanka si udělala termín na čtvrtek s Dášou, já u holiče, shodou okolností také s Dášou ve středu. Pak jsem počal lamentovat, že kdybychom ty termíny pořádně promysleli, mohli jsme jet ve čtvrtek na výlet. Stačilo by, že by třeba Hanka šla za Dášou ve středu. Pak jsme to hodili za hlavu, vždyť času je dost. Hanka seděla tedy ve středu doma já jel k holiči a tam jsem se dozvěděl, že mám termín ve čtvrtek a že jsme teoreticky mohli ve středu jet do Drážďan.  Nejlepší je, když se nic neplánuje, ale člověku to nedá…

Celý léto smůlu

středa, 2. října 2013

Dnes ještě svítí slunce, je ale studená vzduch.

Nevím ani kdo mi to říkal, ale asi Irena v hospodě. Mirek se vrátil do Švýcarska, kde ho do čtyř dnů čekalo dávno objednané letadlo do Thajska. Vezl sebou spousty salámů a klobás a třemešníků, uzeniny z Brd, které vždy vozí do svého letního sídla na ostrově Ko Samui. Nejen že se letos dvakrát naboural na mopedu a dny spal v sedě, pro bolesti, při návratu do Švýcarska mu zásoby salámů našli celníci a platil 300 franků pokuty. Při té příležitosti se zjistilo, že má propadlý pas, takže musel žádat o nový, což nějakou dobu trvá a tím pádem objednaná letenka do Thajska mu propadla. Jednoduše smůla. Přejeme Mirkovi, aby teď již měl pořád štěstí…



Smutná zpráva

úterý, 1. října 2013

dnes máme krásný, slunečný den.

Krátce po druhé hodině odpolední, za krásného slunečního dne, nám přišla Milena zvěstovat smutnou novinu. Seděli jsme před domem a slunili se při posledních paprscích babího léta. Takový krásný den si Vašek Hanzlík vybral k tomu, aby nás navždy opustil. Celá jeho bytost byla jako dnešní odpoledne. Byl dobrým kamarádem, sousedem a vždy a okamžitě pomohl lidem, které znal a pomohl i těm, co znal méně. Bude nám tu ve Stříbrné Lhotě moc chybět. Ovšem nejvíce bude chybět Mileně a celé jeho velké rodině. Mileno, jsme tady, myslíme na tebe a stačí říci a pomůžeme ti, jako nám pomáhal tvůj muž. Ovšem tu velkou bolest, která tě teď souží ti odebrat nemůžeme, ale z vlastní zkušenosti tě musíme ujistit, že bude stále slábnout, až ti nakonec zbude zářivá vzpomínka.

Všichni ti, co Vaška znali, kamarádi a sousedé.

Přijmi naši hlubokou soustrast

Tato zpráva byla zvřejněna na přání paníHanzlíkové: mil.hanzlikova@seznam.cz