Září 2013



Smutná zpráva

úterý, 1. října 2013

 dnes máme krásný, slunečný den.

Krátce po druhé hodině odpolední, za krásného slunečního dne, nám přišla Milena zvěstovat smutnou novinu. Seděli jsme před domem a slunili se při posledních paprscích babího léta. Takový krásný den si Vašek Hanzlík vybral k tomu, aby nás navždy opustil. Celá jeho bytost byla jako dnešní odpoledne. Byl dobrým kamarádem, sousedem a vždy a okamžitě pomohl lidem, které znal a pomohl i těm, co znal méně. Bude nám tu ve Stříbrné Lhotě moc chybět. Ovšem nejvíce bude chybět Mileně a celé jeho velké rodině. Mileno, jsme tady, myslíme na tebe a stačí říci a pomůžeme ti, jako nám pomáhal tvůj muž. Ovšem tu velkou bolest, která tě teď souží ti odebrat nemůžeme, ale z vlastní zkušenosti tě musíme ujistit, že bude stále slábnout, až ti nakonec zbude zářivá vzpomínka.

Všichni ti, co Vaška znali, kamarádi a sousedé.
Přijmi naši hlubokou soustrast.

 

hloupé odpovědi

30. září 2013

Dnes svítí celý den sluníčko.

Kdo se ptá, dozví se často neuvěřitelné věci. Potkal jsem tuhle Christu a Karl-Heinze před barákem na trhu. Staří dlouholetí zákazníci, ale shodou okolností jsme se již léta neviděli. Zeptám se, jak se jim daří, Christa chce vědět jak je Pajda starý, říkám: je mu jedenáct a ona na to, no to si ho ještě Anna pamatuje. Říkám ano, dostala ho k padesátinám, proto Pajda. A ty Karl-Heinz, hraješ ještě tenis? On na to: proč ne? Jak se má dále pokračovat v rozmluvě, která není ničím jiným než slušnostním blábolen?! Ptala se tuhle Hanka, ze slušnosti, pana Richarda zda pan Slávek jel zase za maminkou a pan Richard řekl, že se mu v tom dotaze nelíbí to „zase“. Když jsme přišli domů, ptám se Hanky zda mohu použít ten záchod dole a ona mi odpoví: zkus to! Jistá je věc jedna: zda hraje Karl-Heinz tenis mne skutečně nezajímá, zda Slávek někam odjel je Hance šuma-fuk a jestli chci použít vlastní záchod, na to se nemusím ptát. Mluvit stříbro a mlčet zlato a nedávat blbé odpovědí jsou snad diamanty… ??

 

Slepice kropenatá slepička

29. září 2013

Dnes jsme se vypravili do Čisovic. Jirka tam dělal za barákem dlažbu, jinak nebyl nikdo doma. Mysleli jsme si. Jenomže byl: Zuzanka. A zrovna just na to, přišla k nim taková pěkná a hodná kropenatá slepice. A protože chce Zuzanka příští rok pěstovat slepice, tak se do toho dala s vervou. Měli doma náhodou pěknou klec, tak ji tam dala, dala jí hobliny jako podestýlku a rohlík, který holka kropenatá hned spořádala. Kdoví jak se dlouho toulala. No myslím si, že kdyby tu slepici viděl Miloš, tak by zbledl závistí.

Tažní ptáci

29. září 2013

Dnes již odjeli Hovorkovi, i Mirek. Je nás tu stále méně. Na neslavný výlet se vydal i náš soused Vašek. Dva dni před jeho svátkem se mu přihoršilo a Milena volala rychlou! Teď má rezidenci na Příbrami a samé mladé a krásné sestřičky, kolem něho poletují. To on, až se vrátí, aby měl o čem povídat. Na jeho svátek nebyl doma a tak mu Milena dělala sekretářku. Více jak dvacet gratulantů mu chtělo popřát. Zase naopak se nám vrátili z teplých krajin Ungrovi, královský pár z Písků. Dostali jsme, tedy měli jsme štěstí, že jsme dnes dostali audienci v hospodě na náměstí. Tak se tam vypravíme. Já si tu píši, a vidím, že Láďa je již doma, jeho SKYPE se ukázal a tak máme jistotu, že dojeli v pořádku. U Mirka by to bylo to samé, jenže on je zapřísáhlý nenáviděč (teď si připadám jako Václav Klaus, ten  si také vymýšlí slova) moderní technologie a tak se to dozvíme až z nějakého pohledu. Tak zdravím touto cestou do celého světa…..

Klácení ořechů VIDEO

neděle, 29. září 2013

slunce, obloha bez mraků, zima

Včera se u Štěpánků udilo. Obrovské množství masa se válelo po stole, každý kdo ruce měl a volno v břiše se obsloužil. My jsme se s Hankou konečně naučili dělat mojitos a tak jsme přinesli ve džbánku. Sice vše neladilo dohromady, uzené, víno, pivo, chleba a mojitos, ale bylo nám přáno a ani špatně se nám neudělalo. Navečer nás u hospody vykouřili pravým indiánským kouřem bez ohně a ve finále jsem zcela rozladil televizi. České programy nám odpojili, snad si je ani nebudu znova instalovat.

Vysavač

pátek, 27. září 2013

Dnes svítí sluníčko 10°C.

Volal mi švagr Špička, že mě přijede navštívit a že dostanu dárek a že s ním přijede jeho šéf. Byl jsem otráven, ale kdy by se našla jiná příležitost, abychom se viděli. Tak tedy včera, s malým zpožděním dorazil. Šéf byl sympatický chlapík a přijel s autem s německou SPZ. Přinesl z auta tři velké krabice a hned se sháněl, kde je žena. Hanka byla zrovna v Praze s kamarádkou, tak jsem řekl, že tu není. Pak počala přednáška. Jednalo se o firmu Pro Aqua a byl to vysavač který jako filtr používal jen vodu. Měl hodně různých schopností, byl v podstatě velice dobrý, než se došlo k ceně. Stál totiž 36 tisíc Kč a to bylo hodně. Bylo mi jasno, že si ho nekoupím. V tomto stádiu přednášky, která trvala již hodinu a půl, si prodavač povzdech: škoda, že tu není vaše paní! I povídám: buďte rád, to už by jste tu hodinu nebyl! Tak si zase své fidlátka zabalil. Byl velice slušný. Než odjel, přinesl mi dárek. Takovou kouli, která když se dá do pračky k prádlu, nemusí se používat prášek na praní. Zato jsem mu musel prozradit telefony pěti známých, aby jim udělat podobnou nabídku. Tak pozor, tolik známých zase nemám, tak vás tu varuji před obchodními telefonáty. Sotva prodejce odjel, přijela Hanka. Na stole ještě ležely různé malé filtry, kde jako bylo názorně viditelné jaký máme doma bordel. No, já se nevzrušoval, podobnou akci jsem zažil ve Frankfurtu v roce 1969 s vysavačem od firmy Elektrolux. Tenkrát jsem ovšem neodolal a koupil. Když mi Hanka dovyprávěla zážitky z Prahy tak jsem šel googlovat. U eBay  byl ten samý, zázračný vysavač k dostání již za 7620 Kč. Škoda, že jsem to panu prodejci neukázal…

Statečný posera

úterý, 24. září 2013

Dnes svítilo sluníčko a bylo teplo.

Chodíme s pejsky cestou a všude se něco děje a někoho potkáváme.  Hned za hospodou je pes, velký bílý. Ten se vždy na pozdrav sklouzne kolem plotu, má to tam pěkně od páníčka připravené. Ale neštěká. Pak přijdou Slepičkovi dva psi, kteří rádi berou draka, obzvláště ten ošklivec. Čenda štěká jako by ho na rohy bral. Pak přijde Jirkova Tara tak zvaná Sissi. Ta štěká jen na jezevčíka Andy. To se ovšem může zbláznit a Andy dělá vycpaného brouka a rychle proběhne kolem branky. Pak narazíme na Dášinu Eminu, ta štěká, protože je za to asi placena. Nakonec přijde velký bílý stařec, který se již tolik nehoní, ale Pajda ho zlobí. Štěká jako pominutý, ale jen když je za plotem. Jakmile je pes na ulici, to se ho Pajda bojí. Má asi špatné svědomí. Tuhle jsme šli cestou a dva mladí lidé byli se psem před plotem, s jeho úhlavním nepřítelem a Pajda se bál. Vždy se mu naježí srst a chodí jakoby chodit zapomněl a nechtěl za žádnou cenu kolem psa projít. Ve finále se rozhodl, že se vrátí domů. Musel jsem dost dlouho volat a nadávat mu, než si dodal odvahu. Hrdina- posera…

Eva Olmerová VIDEO

pondělí, 23. září 2013

Dnes sem tam prosvitne slunko.

Včera jsme byli v divadle „V Dlouhé“, dávali tam vzpomínkový muzikál na Olmerovou. Hráli od 14. Hodin.  Počátek představení bylo trochu obtížné sledovat, bylo zapotřebí vniknout do smýšlení režiséra. Pak se však vyvíjel děj lehce až vyústil v dokonalý závěr.

Před představením jsme měli ještě čas a tak jsme zašli do hospody jménem LOKÁL kde točili pivo ze sudů, které byly vestavěny do prosklených výčepních pultů. Po divadle jsme měli perfektní spojení na autobus do Mníšku. Těšili jsme se, že si konečně dáme odraz a natáhneme se u televize, ale Wendys chtěl mít v hospodě společnost, a Ládík také. Také se ještě dostavil Mirek. Mirkovi se již pobyt v Evropě krátí, do 14 dnů je zase v Thajsku. Tak jsme zase seděli v hospodě. V sobotu večer jsme byli na večeři tady v novém centru, tenis, squash a jiné sporty, vedou tam rádo-by prvotřídní gastronomii, ale pletou se jim v lokále sportovci v trenýrkách, a zpocených tričkách, kvalita jídla a cena absolutně nesouhlasí. Tady si mohu jen povzdechnout, to jsem zažíval skoro 40 let….
 
 

Vzdušné proudy VIDEO

sobota, 21. září 2013

Zase pořád prší.

Pátek po Chili con carne byl těžký. Pokud by nebylo jasno, co to je za pokrm, tak se to dá zjednodušit slovy: pálivý guláš s černými fazolemi. A tak jsme prožili den odpočinkem a nadýmáním. A hlavně jsme se připravovali na kytary. Tam si parta vybraných lidí vždy odfrkne od starostí všedních dnů. Jsou to lidé, kteří ještě musí pracovat, lidé, kteří chtějí zapomenout alespoň na chvilku na své nemoci, na svou samotu, lidé, kteří za celý týned nepromluvili ani slovíčko, leda se svým psem, lidé co tam chodí vzpomínat na maldí. Za ty ceny, co majitel vyžaduje, si zaslouží pozonost a úctu. Evička seděla zády k výčepu a tak nám tlumočila, o čem se za pípou mluví: jak strašně neradi tam jsme viděni. Mirek si objednal rum, čehož dostal jen půl štamprdle a když se ohradil, dostal dolito ale tak, že polovina vytekla na ubrus. Pan výčepní se chová jako by byl v pubertě. Kdyby bylo kam chodit, tak bychom se tam neukázali. Ostatně, mimo toho pátku se tam již nikdo neodváží. Je to strašné neštěstí, když člověk je nucen dělat práci, která ho nebaví: vždyť život máme jen jeden! A na každé práci se dá najít něco pěkného. Když člověk dělá něco rád, odrazí se to od kolegů, v našem případě od hostů a je nerozumné a hloupé toto uznání nesklízet, vždyť je to potěšení, který každý k životu potřebuje.

Chili con carne VIDEO

pátek, 20. září 2013

Dnes když neprší, tak lije.

Tak a máme po náletu. Chili con carne se povedlo. Udělala se velice dobrá tržba a hodně srandy. Nakonec to nikdo nechtěl filmovat tak jsme to dali udělat profíkům: za Kamerou byl Laďko Ukecánek, u kytary seděl Juráček Počůraný, doprovodný zpěv byl Anrož von zur Lhotička jako fanynky se osvědčily E.Davelská, Maria  Parlant de Longue a Eva Stříbrná s Janou Pískovou a dále tu byli ještě Závodník 200+ a profesor Odlítdořecka také Jana Bedvítková a Hana Gumovková. Za bolení hlavy a průjem se neručí…

Spisovatel

čtvrtek, 19. září 2013

Dnes občas prší a občas svítí sluníčko. 13° C

 

Oslovila mě, je to již dávno, moje sestra: jak můžeš psát takové krásné romány a pak se pohádat se ženou. Vzpomněl jsem si na tu dávno položenou otázku, když jsem si četl Richardovy nově vydané veselé i smutné, pohádky , jsa on přeci vždy smutný! Ani jsem nemusel moc uvažovat: pan Richard je ve svém nitru veselý a dobrý člověk. Že je na oko smutný to je taková spisovatelská latina. Já když psal moje příběhy, byl jsem zabrán do děje a našel jsem si, dnes se to takhle asi musí říci, aby to ostatní pochopili, novou, virtuální rodinu. Ta fungovala jinak, neboť jsem byl pánem nad jejich životy, vedl jsem osoby příběhu do záhuby či ku štěstí. No, a v normálním životě jsem se pohádal, když to bylo zapotřebí.

Tuje

19. září 2013
Poslední dobou stále prší.

Abychom si rozuměli, tuje jsou stromy, které se buď sázejí jako živý plot, nebo překáží v zahradách a vyhazují majitele na ulici, jednoduše jsou to stromy do naší krajiny zatažené, do ní nepatřící, jako slimák španělský. Ten nemajíc žádného nepřítele a vybaven přehnanou reprodukční schopností, neb stavěn byl na suché klíma, zrovna jako tuje se množí a roste až do nebe. Tuje nejsou plodem našeho kraje, pochází z jihu, ze suchých a nehostinných končin. Kdyby Mařenka chodila se zrním a krmila slimáky, aby jich bylo více a dařilo se jim dobře, byla by nějakou divnou osobou. Ne, Mařenka si radši vybrala hnojení tují…..

 

Těžký život válečného dopisovatele

středa, 18. září 2013

Od rána lije asi 10°

Nezávislý dopisovatelé to mají lehké. Tady našinec si musí rozmyslet, co kdy a kde napíše. Napíšu-li, že Julinka byla opilá, že ani do auta nedošla, naštve se Agáta. Protože řekla Břetislavovi, aby zatopil v kamnech. Tak a máme to. Teď všichni všechno vědí. Ale nechme legrace stranou. Včera při shledání v hospodě byla sranda. Pan Richard nás velice a ochotně obsluhovala dokonce jsme dostali talířek s pozorností. Než jsme si všichni všechno stačili říci byl večer. A pěkně zima. Přivezl jsem si na vozíčku dříví a zatopil v krbu. Jak je to příjemné, to si nedovedete představit. Luděk mi poslal nahrávky z léta, jak jsme Mařence zpívali k narozeninám. Žádný converter nepracuje úplně perfektně. A tak to tam trochu cuká. Nicméně, aby se vám to nezdálo: my u toho měli srandu. A o co v životě jinak jde?

Pohádka o tom, jak šla Mařenka s Ládíkem na třešně nebo
Jak Ládík o hubičku škemral

Zase doma

úterý, 17. září 2013

Dnes je jako v dubnu. Prudký liják střídá chvilky sluníčka.

Dnes jsme se zase přesunuli z jednoho domova do druhého. Cesta byla dobrá, až na jednu babku, která nám v domnění, že je v čtyřproudé dálnici sama, chtěla vjet do boku. Chudinka se tak lekla, že málem skončila v pankejtu. Bylo to když jsme jeli okolo Nürnberg.  Jinak jsme projížděli prudké deště i pěkné sluníčko. Navigace si z nás dělala legraci, chvíli mluvila a chvíli ne jednou měla ženský hlas a jindy zase mužský. Jinak ale věděla vždy přesně, kde je. Tady v baráčku je vše v pořádku, rybičky nás vítali a Milena mi poradila, abych na krtky vzal pepo. To na podpalování. Tím že prý vypudila i kuny. Přivezl jsem si z Frankfurty hunda, to je takové bytelné prkno na čtyřech nohách, používá se to na stěhování. Tak na to jsem si přibil koš na dříví, a již to nemusím rvát v rokách ale mohu to za sebou tahat, jako psa. Takže ano, sousedé, jsme zase tady, můžeme dělat blbosti...

Line Dance VIDEO a ještě jedno VIDEO

neděle, 15. září 2013

Dnes je po mrakem ale docela teplo

Včera jsme byli s Hankou na Country koncertu. Mysleli jsme, vlastně nemysleli jsme si nic. Přišli jsme do sálu, orchestr měl již fidlátka postavená a z repráků se linula Country Musik. Před podiem byla taneční plocha a spousta lidí v kovbojských kloboucích a podobných ukazatelů, které důrazně upozorňovali kam patřili, tancovali, povětšinou sami pro sebe. Tomu všemu se říká Line Dance a tančí se to, mimo Arabského světa, všude.  Tak alespoň jsme si to nechali vysvětlit od spolustolovníků. Na každou píseň byl jiný tanec, na 48 písní bylo 48 druhů tance. Ovšem ty rozdíly a nuance byly pro nás laiky nezřetelné. Na stole ležel seznam písní a k tomu byl vždy udán jaký se má tančit tanec. Tolik nadšenců pro tento jakýsi sport či zálibu, o které jsem ani nevěděl, jsem nečekal. Publikum bylo hubené, mladé, staré tlusté až otylé. Nikdo tam moc nechlastal, protože všichni byli neustále v kole. Prý také dělají soutěže a dokonce i mezinárodní. V pátek mývají sleziny v jedné hospodě. Tak se na ně půjdem s Hankou podívat, až bude trávit zimu v těchto krajích….

 

Bod varu

sobota, 14. září 2013

 

Vedl jsem tuhle diskuzi ve Voznicích s manželkou mého synovce, učitelkou z povolání. Vyprávěl jsem jí, co jsem věděl od mé máti, když zaškolovaly jejich adoptovanou dcerku. Dcerka byla plodem lásky české studentky a afrického mladíka. Odložena v kojeneckém ústavu, byla mou příbuznou adoptována. Dětí se prý moc divily tmavé pleti, to prý ještě neznaly. Podle slov mé máti musela jít na venkovskou školu zakročit. Z pohledu její adoptivní matky to byla tenkrát blbost, neboť celá vesnice je léta zvyklá na rodiny Rómů, kterých je na vesnici celá ulice a nikdo se jim nediví ani o nich nemluví. Když si to zpětně promítám, měla pravdu, vždyť jsem v té vesnici vyrůstal. Vyslovil jsem odměnku, že celá Rómská hysterie je něco uměle vyhnané téma, aby se odvrátila pozornost od něčeho jiného. Moje příbuzná paní učitelka byla mého názoru. Napadlo mě to, když jsem  dnes jezdil na kole s Pajdou. Nejsem tu teď tak často a proto si všímám domů, kde mně známí lidé buď již zemřeli a nebo se odstěhovali. Jejich místo zaujali noví majitelé a často jsou snědé pleti. A ačkoliv starousedlíci umírají, stále se staví domy a byty a je jich nedostatek. Německý národ, zrovna jako Český se již nemnoží. Mít v rodině dvě děti, znamená pozvolný zánik národa. A kolik je těch, co mají jen jedno a nebo žádné? Popisuji tady imigraci, která je tu v Německu již léta běžným úkazem a absolutní nutností, avšak dostat se v Čechách na toto téma, přesáhne to bod varu. Ano, jsou ohniska, která vznikají tam, kde jsou geta nezaměstnaných, negramotných, chudých. Jenomže to je na celém světě. Nechápu čím si zasluhují čeští Rómové takové publikace a to ještě zadarmo? Zkuste si dát inzerát pro vaši firmu a to se budete divit, jak to drahé. A Rómům děláme reklamu aniž by utratili korunu? VANSDORF 
  

Prší

sobota, 14. září 2013

Dnes nemusím popisovat jaké je počasí, prší. Včera mi zabavil vir počítač, takový jsem ještě neměl. Věděl o mně vše. Mé IP číslo, dokonce mě i mou kamerou filmoval. Můj přítel aijťák Harttmund mi od něj pomohl. Trvalo to pět hodin a navíc jsem dostal vynadáno, že nemám lézt na stránky teroristů, nebo tajných služeb. To kdybych uměl, tak bych byl již base. Jak se znám. Tajný přítel z Brd mi sdělil, že včerejší pátek v hospodě byl jedinečný, jen Jirka prý neměl kde sedět. Byl jsem na poště odeslat daňové přiznání a tak nám zbývá v pondělí ta inspekce Tiguana. Dnes večer jdeme na Country koncert, a zítra ještě jednou do Spessartu do slaných vod. Pak již v úterý pojedeme zase domů…

Nový telefon VIDEO 

čtvrtek, 12. září 2013

dnes je pod mrakem a chladno.

Pepa si koupil nový telefon. Je trochu větší než můj a je to také Samsung. První problém nastal, že ačkoliv je větší, používá menší SIMkartu. To znamená, že já bych již do takového telefonu nedostal tu mou, která je prakticky jednou tak velká. Software je ovšem fantastický. Nejen, že můžeš úhledně zastrčenou tužkou psát a přístroj to dává do textové podoby, ale ty můžeš i svoje SMSky diktovat a on to píše. Měl s tím Pepa nějaké potíže a tak Marek spojil užitečné s příjemným a přišel se ke mně najíst a Pepu poučit. Právě jsem se díval na můj telefon a zjistil jsem, že tam to diktování mám také. Chápu, že jsou tyto přístroje důležité, ovšem pro nás penzisty nepostradatelné. Nevím jinak, jak bychom tím stářím propluli. Co bychom dělali, kdyby nebyl internet, mobilní telefon, čtečka od kindle, tablets od Samsung, wi-fi a já nevím co ještě….

  

Práskač z Brd
středa, 11. září 2013

Dnes prší a je chladněji.

Mám takové dilema. Mám zpravodaje v Brdech a on si přeje, abych o jeho posledním raportu nic nepsal. Mám druhého, který mi napsal také vše a podobnou podmínku si nedal. Jak to teď vyřešit? Takže napíši, že o všem vím a ti, kteří se budou cítit osloveni, ať zakejchají jak postřelená husa. Jediné, co mě naštvalo, že sotva jsem odjel, tak vládce Brd, stařeček Brďola, mávnul kouzelným proudkem a rostou houby. My chodili s Hankou po lesích a houby jsme našli a jen jsme pryč houby rostou. No, brzo se vrátíme, již v úterý a tak vše doženeme. Zase nás přijmou Brdy do své náruče a budeme doma…

Sen VIDEO
úterý, 10. září 2013





 

Dnes je chladno a pod mrakem, větrno.

Dnes jsem se vzbudil a nevěděl jsem kde jsem. Zrovna jsme se stěhovali z klubu, ale neměl jsem zdání kam. Pak jsem najednou byl se všemi možnými lidmi, které jsem v životě potkal u svého rodného domu v Praze a hodlal jsem ho zařídit jako restauraci. Pak mě něco volalo abych se zbudil a nebláznil, jenže já nevěděl kde jsem. Jisté bylo, že tam byli ti, co již žijí někde jinde, nebo jinak a nebo v jiném světě. Kam vlastně odchází ti, co se již nemohou vrátit? Existuje paralelní svět? Proč by nemohl existovat? Jen pro to, že jsme ho ještě nenašli? A co ty setkání ve snech, to není žádný důkaz? Ano není. Tváříme se všichni normálně, abychom nevybočili z řady. Jenže já vím, že jsme všichni docela normální blázni! Kdo se mnou nesouhlasí, ať mi napíše: arnov@volny.cz  

Jak uletěl papoušek

neděle, 8. září 2013
Dnes je pod mrakem ale teplo.

Stalo se to asi před měsícem. Za velikého větru a bouře se Adrianovi a Kim ztratil Papoušek, jménem Baby. Je to jediné dítě párečku papoušků, co mají již dávno doma. Tak říkajíc, narodil se jim v obýváku. Netrvalo dlouho a neustálé nadávání a provokování ze strany papouška Baby počalo Kim chybět, a tak ho počala hledat. Baby nikde. Adrian vytiskl letáčky a roznášel je po celém městě. Již to bylo tři dny. Po tuto dobu chodili Adrian a Kim po vesnici a volali: Baby, pojď, kde jsi? Jedna sousedka druhé a další vyprávěla o tom neštěstí, až se třetího dne ozvala rodina Zöller, která majíc  byt v sedmém patře zaznamenala přílet cizího velkého papouška, jak se tulí na gauči a hledá něhu. Pak se jim dostal do ruky leták, takže věděli, že je papoušek můj, protože se léta známe ještě z doby v klubu. Hned po zavolání Baby přinesli a mermomocí mne hledali, že mě znají. Adrian jim musel vysvětlit, že papoušek je jeho a já že tu momentálně nežiji. A tak je Baby zase šťastno doma, u maminky a u tatínka. Celou noc pak naříkalo v Kim náruči..

Kvete jen jeden den VIDEO

neděle, 8. září 2013

 

Dnes jsem udělal spousty práce: můj osmi bodový program (nákupní lístek pro blbečky), jsem v pěti bodech již splnil. Byl jsem v Bauhaus kde jsem si koupil jednu rouru z mědi, udělal z ní takového  šneka a vše vložil do rybníčku s rybkami. Měď působí jako nějaký katalyzátor a voda zůstává stále průzračná. Nevím zda to funguje ve Frankfurtu, ve Stříbrné Lhotě ano, to mám již vyzkoušené. Jdouc po dvoře upoutal mne kaktus s květem, který kvete jen jediný den. V loni bylo kolem toho plno poplachu a letos nic. Asi si toho nikdo nevšiml.  Tak jsem ho alespoň vyfotil…

  

Překrásný pátek VIDEO

sobota, 7. září 2013
Dnes od rána prší

Včera bylo překrásné počasí. Celou noc bylo teplo, ještě jsem si v noci zaplaval. Byla tu Hanka a navečer přišla i Míla a Martin. Miluška zhubla a moc jí to sluší a vytahuje se na mně. Pajda byl celý bez sebe, projížděli jsme jeho rajónem a on se několikrát vyvlékl z řemínku. Dokonce i krávy na louce se radovaly, že jsme zase tady. Z překrásného pátku se stala propršená ale teplá a vlhká sobota...

  

Ve Frankfurtu

čtvrtek, 5. září 2013
Dnes byl překrásný letní den.

Tak jsem se dnes přesunul zase domů. Pozoruji, že ten přesun je stále méně častý. Že bych najednou počal tušit kam patřím? Cesta byla výborná. Jelo sice strašně moc nákladních aut ale zato méně osobáků. Pak hlásili, že dálnice Frankfurt Würzburg je totálně uzavřená kvůli bouračce a tak jsem si stěžoval Pajdovi jako že to máme smůlu a on s klidem světáka řekl: vždyť to je protisměr. Ještě že mi neřekl ty vole. Večer jsme se projeli po kraji na kolech, Hanka přivezla veku a tvarohové pomazánky a já měl doma jen trochu piva. Tak jsme seděli na zahradě. Dian přišel a pak Marek a tak jsme povídali u poolu, který se modral čistotou. Asi se navečer vykoupu. Jo, Annabella se učí na zkoušky, které má v pondělí a tak byla ochotná mi půjčit pumpičku na kolo, které bylo ušlé a dokonce mi ho napumpovala. A tak jsem zase doma. Pozdrav do Stříbrné Lhoty, teď zrovna skoro nezkutečné....

Tak jsem se hodil marod

středa, 4. Září 2013

dnes krásný letní den

Tak jsem byl naposledy v hospodě v neděli. A to se mi tam nechtělo. Byl jsem po Davli tak oddělaný, myslel jsem že chcípnu jak pes v prérii. V pondělí ráno bylo nejhorší. Vzal jsem si co jsem měl doma a naměřil horečku. V úterý jsem jel na poštu, protože měl přijít balíček, Mařenka zatoužila mít čtečku. Na poště již balíček nebyl a že prý je již v autě. Tak jsem jel do lékárny pro léky na bebíčka a hned za rohem jsem ho potkal. Tak jsem si zase mohl lehnout do postele, protože jsem chtě být fit na dnešního zubaře. Zubař mi vše ošetřil a za 14 dní si mám přijít pro nový zub. Pak mi ještě říkal, že by udělal nahoře přes celou hubu můstek, že by to stálo 60 tisíc. No kradu? Podívám se, zda by pokladna něco nepřidala. Jinak již mám zapakováno a zítra jedu do Frankfurtu. Hanka mi již udělala termín na inspekci.

Cesta do Davle VIDEO

2.9.2013

Dnes je zataženo a nevlídně

Cesta do Davle je velice romantická. Vždy si vzpomenu na cestu z Monte Carla, tedy z Monaca. Tam jsou sice serpentiny mnohem větší a vůz se dostává do mnohem větší výšky než v Davli, přesto si na tu cestu vždy vzpomenu…

U Jardy v Davli VIDEO

neděle, 1. září 2013

Dnes ještě svítí sluníčko a má sílu ale ve stínu je chladno.

Včera navečer jsme se vypravili konečně do Davle. Zdeněk se uvolnil, že nebude pít a tak jsme to my ostatní dokázali vychutnat. Mihla se tam Miládka s Prokůpkem a i jinak byl večer vydařený. Což, to je ostatně vždycky. Akorát mě bolí ramena, přitom jsem si jist, že jsem se nepral. Také mě Hanka pověřila, že mám pozdravovat nějakou drobnou paní od minule, ale ona tam nebyla. Byla tam jiná povedená dáma která se starala o zábavu přestože jsme byli přesvědčení, že ona sama nevěděla kde je….