Březen 2014

Noční let

pondělí, 31. března 2014

Po překrásné včerejší neděli je dnes pod mrakem

Návrat z dovolené nám komplikovaly stávky na všech německých letištích. Byl to čtvrtek, kdy jsme měli opustit Fuerteventuru, v ranních hodinách. A právě v tu dobu vypukla stávka. Letadlo, které mělo na ostrov přivést nové rekreanty jednoduše z Frankfurtu neodlétlo. Naštěstí jsme měli prima cestovku, která nás již ve středu informovala, že ne ve čtvrtek ráno, ale pozdě v noci pro nás přiletí letadlo. A tak jsme měli den u bazénu na sluníčku navíc. Krátce před půlnocí jsme startovali z Fuerteventura a měli jsme naspěch, protože se letiště v Puero Del Rosario od půlnoci zavírá. Většina cestujících byla unavená a krátce po startu usnula. Po dvou hodinách letu jsme dostali neslavné jídlo, které většina lidí odmítla. Bůh ví jak dlouho sušené horké nudle. Pak se spalo dále, až nás posléze vzbudilo neobvyklé naklánění letadla, které kroužilo nad Frankfurtem a čekalo na povolení k přistání, protože se letiště ze zákonu otvírá až v pět ráno. Podobný osud potkalo i osm jiných letadel, co kroužili vzduchem a za nechávali zplodiny a plnili tak přání obyvatelů okolí letiště, zákazu nočních letů!!

Arno Hana Helena Adrian Robert VIDEO

Dagi, neboli Dagmar

Dagmar je nějaká vzdálená známá Adriana. On totiž poustoval na Facebook radostnu novinu, že jede na dovolenou na Fuerteventura. Ona se mu v zápětí ozvala, že by jela také. Letěla v podstatě naším letadlem, ale jelikož jsme ji neznali, tak jsme ji neviděli. On totiž ani letět nechtěl, ale jemu zase napsala známá Švýcarka, kterou tu i s jejím přítelem poznal v loni. Jelikož si to rozmyslel pozdě, letěl sem dvěmi letadly s mezipřistáním v Madridu. Zpět to má ještě složitější, letí Fuerteventura, Tennerifa, Madrid a Frankfurt. První co jsme se dozvěděli bylo, že ona Švýcarka na pokoji umřela. Celý personál všech tří Iberostar  hotelů nemělo nic jiného na povídání, než onu příhodu. Přítel zemřelé zmizel a tak tu má Adrian jen Dagi. Ovšem, ta je ubytovaná v Iberostar Park a my bydlíme v Iberostar Palac. Takže se neustále scházejí a nedostavují se na schůzky a tak je pořád co řešit. Telefony Robert- Adrian- Arno jsou stále v pohotovosti. Dagi je stále buď ospalá nebo opilá a má ráda muže s dlouhými vlasy a to Adrian skutečně nemá. A tak se neustále honí za slečnami krásných těl a roztomilých face a pokaždé udělá nějaký objev. Včera například zjistil, že dívka, která očividně hrála s jejím přítelem kulečník, mluví česky. Byla z Opavy, ale zřejmě se již v Německu narodila a protože  patlala češtinu, jako on. 

Hlášení brdského zpravodaje
Ahoj kamarádi ze vzdálených zemí. Tady na Vás nedočkavě čekají Vaše domečky a stará parta kamarádů.Doufám že máte už zahřáté motory, vše naloženo a cestovní horečku. Je mě jasné že to jen tak nebude protože jak všichni víme jsi Arnošte měl jako první cestovní horečku před cestou na Kanáry. Doufáme že se tam dáte z Haničkou do takové kondice aby jste hladce zvládali náročný pobyt na Brdech
V pátek jsme v hospodě nebyli protože mám rozřízlou ruku a tak bych stejně nemohl hrát na basu.Navíc v sobotu jsme měli domluveno že přijdou děti na oběd, protože byli na baráku jako sirotkové. Mají stále nějaké zkoušky a tak se šprtají a jejich rodiče jeli na pár dní do Švýcar na autosalon. Možná že jsme ani o nic nepřišli
protože jak vím tak Tomáš i Franta(kytarista zpěvníček) mají každou druhou neděli službu a jsou v práci. V sobotu měl dělat Slávek Josefskou zábavu ale tam jsme také nešli protože v neděli přijede malý Tomáš z celou famílií.
Od soboty se zvedl vítr sem tam prší a začíná být do těch našich kotárů na konci světa cesta peklem. Opět nás čeká bahno, holinky, pršipláště a být vždy připraven se v tom vymáchat. Zdraví Vás-Z+J

Zápisky z cesty

Internet tu funguje poněkud divně. Koupil jsem si za 15 eur dobu na 24 hodin. Při hlásit jsem se neuměl, chtělo to udat adresu, ale jak ji udat, když google nepremával. Lok aut bylo dlouhé heslo, pro zajímavost ho tu napíši: http//10.59.1.1./logout. To se mělo vždy zadat, aby se to imaginární počítadlo vypnulo. Vzal jsem tablet na recepci a tam, kde jsem vlastně ten interně zaplatil, tam tomu nikdo nerozuměl. Tak mi milá slečna poradila, abych si vždy vypnul w-fi. Samozřejmě se tím počitadlo nevypnulo. Ale co mě zarazilo, že E-mail fungoval dále. Alespoň se tak tvářil. Dnes jsem poslal poštu Láďovi, aby mi odpověděl na mou adresu která je u tabletu jiná a tak jsem zvědav, zda dostanu odpověď. 

Dnes jsme se vypravili do Moro Jable, tam co bydlí Robert. K velké nelibosti naší trenérky vodní gymnastiky. Hned u oběda si stěžovala, že měla málo žáků, že všichni byli shoppen a ve vodě nikdo. V Morro Jablo (čti chablo) byl totiž trh. Většinu trhovců jsou černí Afričani' černý, černější nejde. Koupil jsem si tam košili bílou s proužky. Táhli jsme tam pěšky' po promenádě. V polovině cesty jsme potkali Roberta. Na zpáteční cestě se ozval chaotický mail od Adriána, že neví co má dělat a že má hlad. Tak jsme si vzali taxi rovnou do jídelny a pak trávili čas u poolu. 
****************

Dnes jsme u snídaně Adriana nenašli. Večer ani u večeře nebyl, asi se ztratil na cestě do Morro Jable. Šli tam s Robertem do nějakého baru a zároveň se podívat, kde bydlí. Vítr včera ani po večeři neustal, byl tak zběsilý, že pořad s tancem u poolu padl do vody, tedy, lépe řečeno, odvál větrem. Zjistili jsme, že tady v našem hotelu jsme mohli buchovat polopenzi. Jak to vypadá, jelikož my s plnou penzí nosíme žluté kroužky, jsou oni neokroužkovaní a tak si lámeme hlavu, jak to personál pozná, že nepřišli z ulice. Nakonec to není náš problém, ale já, postižený společným stravováním, si dělám starosti. Dnes jsme byli na procházce u moře. Nechali jsme si jen jak omývat nohy. Došli jsme skoro k majáku. Mezi námi a pobřežní promenádou se prostírala unikátní, přírodní reservace, kterou vede snad asi jedna povolená průchozí cesta. Je to prostor, který jakoby ležel pod úrovní moře, mnohá velká vlna se tam přehoupne a voda pak stojí než se vypaří. V této několika kilometrové louži žijí vzácná zvířata a rostliny. No a my jsme si to prošli středem. Nějak jsme nemohli najít žádnou průchozí cestu.
Večer jsme byli na představení, těžko říci co to bylo. Tanec a bubny a různé podobné prvky, které známe z varieté. Nejkrásnější bylo pomocí projektoru kreslení rukou v písku. Neskutečně krásné obrazy tu vznikají, nemám zdání jak to pojmenovat, ale jistě jsme to již všichni viděli v televizi. Právě mi tu hlásí Helena, že se to jmenuje Sandmalerei, tedy malování v písku. Večer pak jsme potkali skupinu Němců co si zpívali šlágry k nahrávkám rádia, které si přinesli sebou. Jedinečné na tom bylo, že nezpívali falešně, což se u Němců jen tak nenajde. Zrovna mi tu Hanka hlásí, abych nezapomněl, že jsme dělali dnes Wassergymnastik, no jo, gymnastika ve vodě. Sranda byla, když paní předcvičovatel počal kolem hlavy lítat mořský racek. Ty jsou tu obrovský. Mají více jak jeden metr rozpětí křidel, a plachtí tiše a elegantně radost je pozorovat.

Iberostar Palace Hotel Fuerteventura VIDEO FOTOS

Dovolená Fuerteventura Jandia Playa březen 2014 VIDEO

Zápisky z cesty

Dovolená se blíží.  Ještě dvě noci doma již letíme na Kanárské ostrovy. Dovolená počala vesele. Jelokož Adrian buchoval na jiné letadlo, jelo se dnes na letiště dvakrát. Jenou jela Annabella a jednou Marek. Skoro jsme se minuli na dálnici. Marek jel podle navigace zcela jinou cestou, zož mě přivádělo k záchvatu potu. Ve finále se skutečně málem trefil do protisměru. Přestože se musí být na letišti o dvě hodiny dříve než letadlo stratuje, je to ve finále fofr. Než se odevzdají kufry, než nás prověří a prosvítí, sedí člověk najednou  v letadle. Letadlo je boening 757 je narvné minimálně 3 stovkama lidí, a sedadla jsou tak blízko sebe, že se do nich ani nevejdem. Helena nemohla zapnout pas avšak po delší době se jí to povedlo. Zažili jsme tím pádem prvmi Helenin psotník této dovolené.Právě se nacházíme na palubě a již skoro hodinu letíme. Máme 900 km rychlost a v zádech máme vítr ten má také stovku takže se řítíme          1000 km za hodinu směrm k našemu cíli. Letíme skoro 12 km vysoko.  Na Fuerteventura je již 18° a slunce vesele svítí. Před chvilko k nám mluvil kapitán, měli jsme více ja 110 tun startovací váhy. Je to absolutně nuvěřitelné. Na palubě je přes 300 lidí a šest členů posádky. Již to tady voní, asi nám již chystají oběd.

Nechci se ztratit

pátek, 14. března 2014

Dnes je jako na jaře 12º

Kufr je sbalený, horečka cestovní. Ráno startujeme směrem jihozápadním. Poletíme více jak 4 tisíce km. Přesně tak dlouho letělo letadlo, když se zmizelý Boeing 777 Malajsijských aerolinií ztratil. Nechci se ztratit. Letíme většinu dobu nad pevninou, Fuerteventura je od Africké pevniny vzdálena 100 km a celá štreka je, kdyby letadlo letělo rovně je 3250 km. Jenže ono rovně nelítá, má jisté koridory, které musí dodržovat. Někdy letíme přímo nad Gibraltarem a jindy nad Lisabonem. Takže až doletíme tak se ozvu. Tento víkend se má počasí zhoršit, doufám, že se to Kanárských ostrovů netýká. Tak se tu chvilku odmlčím…

Třešně nebo kostel

středa, 12. března 2014

Kamarád Ruda byl v Tyrolsku. Asi tam lyžoval. Seznámil se tam nejen s němčinou, která nemá nic společného s tím, co jste se učili ve škole, a i stím, jak rád zaplatil rozbitou spojku u motoru. Velice levně. Kdysi jsem slýchával, že nejspisovnější němčinou se mluvilo v Praze. Muselo to být hodně dávno a není divu. V určité minulé době a bylo to kvůli vybírání daní, nechali mocní pánové germánských královstvích vymyslet spisovnou němčinu, na první německé universitě, která se shodou okolností nacházela v Praze. 

 

Tyrolský humor

Od neděle si užíváme prázdniny a dovolenou v Seefeldu, kousek od Innsbrucku. Takhle nějak si představuji ideální stav. Sluníčko, silnice suché a přitom sjezdovky plné sněhu. Ne, že bych snad sportoval nebo, chraň bůh, dokonce stoupl na lyže. Jen tolik konstatuji, že každý tu najde co mu milé. Kamarád Arno si nedávno povzdychl nad českým dabingem nějakého rakouského seriálu, kde hlavní hrdina mluví tyrolským přízvukem. Dabing tohle kouzlo zničí. Myslel jsem, že přehání, znám vídeňskou rakouštinu a ta mi připadá jako hóchdojč. Určitě proti hallácké němčině, na které jsem vyrůstal a kde nepoznáte, zda chodí v neděli do kostela nebo do třešní.

Tak, je to pravda. To co říkal Arno. Pro mne je to až na hranici srozumitelnosti. A když se k tomu přidá ještě originální smysl pro humor, jde o infarkt.

Průšvihy vznikají tak, aby nadělaly co největší škodu. To je známé pravidlo. Nám se zatím vyhýbá. Takže, když se rozbilo řazení, nestalo se tak v půli kopce, nestalo se v přeplněné ulici ani někde v zapomenuté Lhotě. Muselo-li k defektu dojít na dovolené, těžko bych vymyslel lepší termín, než hned na začátku pobytu a lepší místo, než při parkování u penzionu s již prázdným kufrem. Že při tom svítilo sluníčko a servis byl pět minut pěšky, netřeba podotýkat.

Teď jen, kolik to bude stát. Večer a dnes přes den jsem pouze spekuloval. Z laického pohledu se pouze utrhlo nějaké táhlo mezi šaltpákou a převodovkou. Mohlo to být ale i cokoli jiného, třeba převodovka. Nová by byla za desítky tisíc. Navíc nemám představu, kolik stojí hodina práce rakouského mechanika.

1000 Euro vybafl odpoledne pan servis a na mne šly mrákoty. Do češtiny to znamená nějakých sedmadavacet tisíc. Dlouho mne v tom koupal, dlouho. Nakonec mi ukázal na pokladnu, na displeji svítily dvě stovky. Možná to není humor, možná je to taktika. Dvě stovky mi pak ani nepřipadaly mnoho.

Boty

pondělí, 10. března 2014

Dnes je jako v létě 16º

Koupil jsem si boty. Kdybych měl říci kolik jsem si jich koupil za  život, tak to bych se nedopočítal. Ach jo, kupuji si šněrovací. Pokaždé, když si je přinesu domů, musím vytáhnout tkaničky a celý systém šněrování předělat. Ono to od výrobce použité šněrování mi nedává smysl. Je jaksi naruby. Asi, kdybych se mohl vejít celý do bot, tak by to odpovídalo mé představě. Jenže, kladu tu otázku: tento problém mám od mládí, nemohu to svést na nějakou západní blbost. Již dávno. Čechách jsem si musel boty také přešněrovávat. Kde jsem se proboha naučil tomuto způsobu šněrování? Nebo to souvisí s tím, že nové boty v továrně šněrují stroje? A ty stroje jsou blbé a neumí uvázat tkaničku
tak jak se sluší a patří? No necháme ten problém koňovi, ten má větší hlavu, to alespoň říkávala moje maminka...

Je prostřeno VIDEO

neděle, 9. března 2014

Dnes vařila moje nejstarší kamarádka, Miluška. Ráno jsme byli s Hankou plavat, jako každou neděli ve Spessartu. Oběd se konal od půl druhé a tak jsme si v Bad Soden-Salmmünster dali na sluníčku čaj a kapucino. Ale protože bylo tak krásně, a pouliční kavárnička byla plná hostů, trvalo to obsluze déle než jsme předpokládali a tak jsme museli po dálnici jet skoro 200 Kmh takže jsme přijeli 20 minut později. Nejprve nás paní domu hrdě provedla pěkným bytem a pak přišel na krásně pro střený stůl předkrm. Pečené papriky, olivy aijoli a bílý chléb. Samozřejmě víno a zajisté španělské: Stará zem, tak se jmenovalo, samozřejmě ve španělštině. Pak měl přijít salát, polníček s Avocatos smažené Pinien a s výborným drezinkem. Místo toho se Miluška polila a tak jsme měli možnost pozorovat její krásná mokrá prsa, která si důkladně mnula specielním mikrofáser hadříkem. Nicméně jsme po erotické vložce salát velice vychutnávali. Pak přišly na řadu Lasagne, zrovna velmi dobré, to již byla otevřená třetí lahvička červeného. Pak přišel na řadu španělský jablečný koláč, ten jsme snědli na slunečném balkónu. Na stupnici s deseti možnými body, kdež vyšší číslo je lepší hodnocení, hodnotím Milušku na 15 bodů…………….

Hlášení brdského zpravodaje VIDEO

neděle, 9. března 2014

dnes je jako v létě
Když má Hombre svátek není nikdy nuda a společnost má stoprocentně postaráno o zábavu. To proběhlo tento pátek v našem salonu Lhotka. Kytaristi se sešli čtyři a basa samozřejmě nechyběla. Měl jsem sice naplánováno že do hospody nepůjdeme, ale po silné intervenci Hombreho jsme nakonec šli. Jeli jsme totiž ráno k Tomášovi a tak jsme se rozhodli že dvakrát za sebou mít sedánek je pro nás silná káva. Jak jsme ale nakonec dopadli nelitujeme.Vidět na vlastní oči darované trenky přímo na těle oslavence, ještě z krásnou kreací se jen tak nevidí. Opět se objevila Hanka(indiánova) ale tentokrát už z kraje večera a dokonce jako první gratulantka.Chlapci Richard a Slávek profesionálním přístupem ke své profesy, byli odměňovány úsměvem všech přítomných. Při odchodu z hospody dokonce byli pochváleni Hankou že měli výborné pivo! Že jaro dělá zázraky je známá věc ale možná že vstoupilo trochu i do naši hospody, protože se mě zdálo že se všichni chovali jako ptáci před dvořením. Jinak počasí je jarní máme tady už špačky kteří mě řvou sedíc na okolních stromech a i drzé mouchy které nás začaly okupovat. Protože je stále sucho máme z jedné strany z toho radost, protože nemusíme mýt auto od bahna. Příroda ale strádá ale na to jsme všichni krátký, tak že nám nezbývá než se spolehnout na ty svatý nahoře. Zdraví Vás J+Z

MDŽ

sobota, 8. března 2014

Dnes je krásně, sluníčko 12º

Dnes je mezinárodní den žen. Byly doby, kdy jsme tento svátek bojkotovali. Bylo nám za komunistů jasné, že si ten svátek vymysleli. Byl to komunistický svátek. Tady na západě se také slaví a slavil. Jenže se to obejde pěti slovy ve zprávách, to je vše. Nikdy se žádné divadlo kolem toho nedělalo. V Čechách naproti tomu se opět o MDŽ mluví. Na tomto místě bych chtěl pozdravit naši Miládku, má svátek, protože je žena a zároveň narozeniny. Přejeme tedy Miládce vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí. Je to naše tanečnice na stolech, v Davli je slavná a její sláva se přehoupla až přes Brdy

Co se vše najde  Ohio

pátek, 7. března 2014
Dnes je jaro 14º
Dnes jsem se pustil do úklidu. Jen tak trochu. Vzpomněl jsem si, že by Láďa chtěl přehrát staré VHS kazety do digitálu. Přístroj jsem zapnul a zkoušel, ale nejde to. Neustále tvrdí, že na tento disk nehodlá nahrávat. Ano, musel jsem kupovat specielní CDčka a tak je prostě nanic. Jenomže jsem našel spoustu záznamů, kde se zastavil čas. Ani jsem o nich nevěděl. Člověk v mládí nahrával co se dalo a ani si neuvědomil, jak bude ve stáří naštvaný, když se dívá, na zcela jiné lidi. Ale to je běh času, s tím nic nenaděláme. Jistě, chtěli jsme dožít vysokého věku, ale nedošlo nám, jak budeme vypadat. Včera jsem byl s partou kluků, ne vlastně chlapů, kamarádů Marka na tak zvaný Stammtisch. Schází jednou do měsíce a jejich rozhovor se také točí o minulosti. Co kterému učiteli provedli, a podobné, ach jo, také stárnou….

Nový telefon
čtvrtek, 6. března 2014

Ráno byla mlha pak ale sluníčko 12º

Včera odpoledne měla moje kamarádka tendenci mít chtít takový telefon co mám já. Docela náhodou tu byl Marek a tak sáhl po tabletu a objednal ho. Dnes byl již doručen. Studovali jsme všechny funkce a programovali telefonní účastníky. Samozřejmě bylo zapotřebí si zavolat. Jenomže Vodafon dnes nemá signál. Měl jsem na stole tři telefony, přendával simkartu z jednoho do druhého, až jsem došek k přesvědčení, že ji mám rozbitou. Zoufalství! Naštěstí přišel Marek a také nemněl signál. To mají problém u poskytovatele služeb. Jenže já nevěděl, jestli mi nedošel kredit a tak jsem internetem převáděl peníze, jenomže jsem neobdržel ověřující pin, no protože nebyla síť. Tak jsem to posílal znovu a znovu. A tak se mi ve finále zablokovalo konto. Bože jak je ta technika fantastická. Do toho mi psala paní z Mníšku, které jsem poslal článek pojednávací o starých pražských tramvajích. Chtěl jsem popsat, jak lidé viseli jako hrozen na schůdkách a protože ta paní je určitě mladá, vůbec si nedovedla představit, že tramvaj jezdila, neměla zavírací dveře a lidé mohli naskakovat i vyskakovat za jízdy. Ukazoval jsem jí to na Cable Car v Fan Francisku, ale nechápala to. Jak ten čas letí...

Mercedes

středa, 5. března 2014 Dnes je hezky 1

Již samotné slovo nahání úctu. Příběh co tu chci vyprávět je unikátní. Marek jel z nějakého karnevalu s partou kluků. Taxík co pro ně na zavolání přijel byl nejnovější Mercedes automatik. Vždy, když stáli na červenou, vypnul tento slavný vůz motor. Taxikář to jaksi nemusel ovládat, to si ten div techniky dělal sám. Na jednom amplu také poslušně vypnul motor a již nenaskočil. Pánové co seděli ve voze coby pasažíři se hodlali, tak jak byli v povznešené náladě, šoférovi radit: dej tam "D" dej tam "N" Dej tam "R", ale nic se nedělo. Byla zelená, byla červená, pak zase zelená, ale ta potvora nabytá elektronikou se nechtěla rozjet. "Hlavně, že běží taxametr, nechal se slyšet Marek. Už tam měli 17 Eur. Ve finále taxikář zavolal jiný vůz a žádné jízdné nepočítal. Marek to měl vše dokumentovaný na videu telefonu. No, pak si kupte Mercedes!

Anička

5. března 2014
5.3. by měla Anička narozeniny. Bylo by jí 61 let. Tento den nám nezbude nic jiného, než si na ni vzpomenout. Na její dobré srdce, srdce které myslelo jen na druhé. Měla dravou vůli k životu, její dobrotivá povaha myslela jen na to, jak udělat druhým radost. Svět kolem ní byl plný zpěvu a veselí. Není vždy snadné bez ní žít. Často se k ní vracíme ve vzpomínkách. Cestou jejím životem zanechávala dobrou náladu a dokázala utěšit, když již sama byla nemocná. S hlubokou úctou se klaním její vzpomínce. Aní, spinkej sladce Tvůj Arní

Arnostiku

Taky se pripojujeme jako ostatni kamaradi a kamaradky

k nedozitym narozeninam Anicky vzpominkou

na nezapomenutelnou

Anicku,takova se rodi jenom jednou za cas a Ty Arnoste jsi mnel

to stesti ,ze jsi ji potkal a mohl jsi alespon tu chvili prozit s ni

Vzpominame

Lada +Marie

**************

Ahoj Arní,

dovol, abych se připojila v myšlenkách ke Tvým vzpomínkám na Aničku. Ano, byla báječná a proto svůj čas vyčerpala rychleji než my ostatní a proto určitě nikde nespinká, jak jí přeješ, ale řádí o sto péro. To se tak říká - o sto péro. Lidé, kteří již odešli a které jsme měli rádi jsou vlastně pořád s námi aniž bychom si to uvědomovali a pomáhají nám na cestě životem. Určitě jsi učinil již mnohá rozhodnutí při kterých ti Anička ve své nepřítomnosti asistovala. Tak jí ode mě moc pozdravuj a večer si dám na její počest a na Tvůj účetJ dvojku červeného.

Měj se krásně a skládej básně.

Irena

************

Ahoj Arnoustku,

ten cas utika. dnes jsem vzpominala jak jsme jednou slavili anicku s velkou paellou.
pamatujes se? to bylo vesele to jste bydleli na hore ale ja uz nevim jaky rok to byl.
akorat vim ze jsi byl namazany po prve.
ahoj uvidime se v nedeli
liba miluska

*****

Ahoj Arnošte,

samozřejmě také vzpomínáme, a je nám líto, že zde s námi již není. Zbyly nám na ni vzpomínky, a nikdy na ni nezapomeneme. Tak dobrých, milých,srdečných, veselých lidí jako byla Anička, člověk za život moc nepotká. Byla to pro nás čest, být jí, po jistý čas, po boku.

Vzpomínáme na ni, ale i na Tebe.

Zdraví BOBO a Tomáš

***************

Jana vede v evidenci všechny data Anny, a už mě upozornovala že zítra vzpomenem
při skleničce vína.
Zdraví Tě J+Z
***********

Ahoj Arnošte, vzpomínáme na Aničku pořád. Jsi tady? Nechceš se třeba v sobotu stavit na oběd nebo na odpolední kávu?
Zuzka

**************

  vzpomínáme a zapalíme si na pomátku svíčku Mirek a Dáša

***************

Také vzpomínáme na Aničku a moc vás pozdravujeme H a V Maršíkovi.

*********

Arny,
na Aninčku se nedá zapomenout - byla to skvělá kamarádka, úžasná  ženská, myslíme na ní často Lea a Luděk
*************

Anička

Je začátek března, a to Anička vždycky slavila své narozeniny. To bylo plánů a vymýšlení, koho pozve a co bude vařit za dobrůtky. Myslím na ní a vzpomínám na moji nejlepší kamarádku. Co jsme se spolu nasmály a taky nabrečely! Moc mi pomohla, když mi zemřel manžel, i když v té době už byla sama nemocná. Byla poslední, kterou Sváta viděl, než odešel. Sama osláblá, dávala mě sílu. Jedno léto jsme měly čtvrtky. Chodila ke mě, seděly jsme s pejsky na balkoně a probíraly všechno možné i nemožné. Na sebe nemyslela, dělala si starosti, co bude z jejích milých, až tady nebude. Můžeš být na syna Marka hrdá, našel svou cestu. A Arní? Říkala jsi: Aby ho nějaká píča nepřipravila o rozum a o peníze! Tak to první zvládne Arní sám a k tomu druhému snad nedojde. Přeji tvé duši klid a mír a jsi tu pořád s námi.

Hanka

**************

Arnošte,

ani nevíš, jak často si na Aničku vzpomenu - patřila k lidem, kteří v ostatních zanechají hlubokou stopu napořád - prostě takové zlatíčko, které rozdává dobrou náladu – měla jsem ji moc ráda Lenka

**********************

Fasching VIDEO

neděle, 2. března 2014

Fasching je doba karnevalu. Nikde jsem nenašel český význam tohoto slova, až jsem v loni narazil na nějaké české stránky, někde na Moravě tomu říkají fašunk. Období poletujících maskovaných šílenců po velkých městech a i vesnicích. Nevyrostl jsem v tom a tak to jde zde v Německu kolem mně, bez velkého zájmu. Ovšem zde je to velká společenská událost. Nejvíce se slaví v Kolíně nad Rýnem a v Mainzu. Tomuto období se zde říká páté roční období. Počíná 11.11. v 11:11 hodin. Končí popeleční středou. Po té nastává období půstu, tedy období , kdy prý Ježíš Kristus odešel na 40 dní do pouště. Tento víkend je vyvrcholení Faschingu. V pátek byl tak zvaný Weiberfastnacht, to tradičně obsadí ženský radnice měst a ustříhávají radním i starostovi kravaty. Na toto výtržnictví mají muži několikero kravat v zásobě. V sobotu, neděli a pondělí (růžové pondělí) se konají průvody s alegorickými vozy, kde je dovoleno si dělat srandu z politiků. V loni například měla obrovská (deseti metrová) Merklová mezi prsy Sarkozyho. Možná to bylo předloni a mělo to nějaký vztah na politické dění. A- am Fasching Dienstag, ist alles vorbei- v úterý je všeho konec. Celé to řádění je doprovázeno přiblblou hudbou, písněmi, které jsou rok co rok stejné. Lidi chlastají a velice falešně zpívají. No, řekněte: bralo by vás to?

neděle 2. března 2014

Hlášení Brdského zpravodaje

Ahoj kamarádi hlásím se Vám z Vašich druhých domovů, a to tentokrát již skoro jarních Brd. V našem salonu jsme tento pátek nebyli a tak Vám mohu přiblížit jen přírodní jevy z mého pohledu. Tak na.př. na Tvých rozsáhlých pozemcích Arnošte se již objevily sedmikrásky, začínají se zelenat Tvé rozsáhlé pastviny a dokonce byly vidět první mouchy. Ládíku u Vás jsem zahlédl několik pracovitých krtků, ze kterých bude mít největší radost Maruška. Krásně jí tam kypří půdu a tak bude mít radost že má takové pomocníky. Dokonce, jak jsem zjistil Vám chtěli pomáhat na zahrádce i kamarádi prasátka. Láďa jak je známo si všechno chce dělat sám a tak udělal prasátkům všelijaké překážky. To od Tebe Ládíku nebylo hezké. Každé voňavé ráno vstáváme za křiku ptáků, těšících se na rajtování na svých samičkách. Brdy se probouzí ze zimního spánku a tak i do našich starých kostí začal proudit elán z radosti celého kraje. Koukejte rychle přijet ať na Vás ještě něco zbude. Z dalekých brdských lesů a strání
Vás zdraví J+Z

Březen předjaří  VIDEO

sobota, 1. března 2014

Ještě je vzdáleno říci, že je jaro. Ale v přírodě je vše nastartováno. Jeli jsme dnes s Pajdou až do Enkheimu, je to cesta pod strání, kolem jezera, je to cesta, kterou jsem projel mnohokrát. A je pokaždé jiná, i když stále stejná. Keříky již mají světle zelenou barvu, ptáci se domlouvají a datel kuje svým zobákem, jako kovář kmeny stromů. Vzduch je plný zvuků, celkový pocit? Na zimu již nikdo nečeká. Ani rostliny, ani lesní obyvatelé, ani lidi. Pocit, že se něco v přírodě mění je hluboko cítit. Jaké bude léto? Bude horké, plno slunce, nebo takové nemastné neslané jako byla letošní zima? Nicméně s tím nic nenaděláme, musíme brát, to co přijde. Běh času stejně nikdo nezastaví. Ale první vlašťovky již přilétají: Adrian a Kim byli dnes prvně prodávat na bleším trhu. Nejvíce utržili za Aniččino povlečení, které jsem vyřadil. No řekněte, jak bych škrobil a žehlil krajkovaný damašek?

Spliter

sobota, 1. března 2014

Dnes je oblačno 10º

Včera jsem byl u Hanky, nechala se přemluvit a vzala si silnější internet. Tu přípojku co vlastnila