➤Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy, docent rer.pol. President Českého
Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS). Místopředseda České atlantické komise
NATO a předseda Sekce osvěty a zpravodajství České atlantické komise (ČAKO).
Majitel barokního zámku v TábořeMěšicích.
➤Andrej Babiš, aneb trest za úspěch
➤Andrej Babiš,
aneb trest za úspěch 28. 11. 2018 20:35:27 Lidská závist nezná hranic a
zaslepuje i ty nejvzdělanější osobnosti naší planety. Andrej Babiš není ani
prvním, ani posledním, kdo musí být postižen trestní normou úspěchu. Jeho
chování však poukazuje na to, že na křiváctví a podrazy všeho druhu nebyl
připraven. A to je jeho jediná chyba, za kterou nyní musí platit obrovskou daň,
daň zklamání a permanentního stresu. Bez podpory prezidenta Zemana, který v
této kauze projevil odvahu a občanskou moudrost, by patrně došlo k pádu
současné vlády a k destabilizaci politických poměrů v naší zemi – nechť tedy
právem zazní: Ať žije Miloš Zeman! Jako permanentní kritik prezidenta to říkám
velice nerad, ale ve srovnání s primitivitou jednání naší parlamentní opozice,
mi bohužel, nic jiného nezbývá. Prezident konečně učinil něco pro tuto zemi
nesmírně pozitivního, co bych já od něj nikdy, za normálních okolností
neočekával. Člověk se prostě může někdy mýlit! V této souvislosti musím, ačkoli
jsem zarytý antikomunista od svého dětství, vyslovit blahosklonné uznání KSČM
za politickou moudrost na udržení společenské stability naší vlasti. To bych
také nikdy neočekával a spíš by bylo realističtější Gottwaldovo řešení: „Ať se
kapitalisté a buržoasie mezi sebou seperou jak chtějí – to nám jenom dopomůže k
moci!“ Nic takového KSČM nepraktikuje a naopak se chová a jedná tak, jak by se
vlastně měly chovat a jednat všechny tzv. „demokratické“ opoziční strany v
parlamentu České republiky. Musím se chtě, nechtě, znásilnit a přinutit k
následujícímu konstatování: „Klobouk dolů před KSČM!“ Bohužel mi jinak
nedovoluje svědomí, abych KSČM volil. Děkuji za pochopení! Bude-li však
pokračovat nechutná tahanice s výroky duševního psychopata, parlamentní opozicí
povýšené na úroveň politického programu, nezbyde nám opravdu nic jiného než ve
volbách posílit KSČM. Brát si za základ boje proti nepohodlnému premiérovi
prohlášení úředně uznaného psychopata a na tomto základě vybudovat politický
program k odstoupení premiéra i jeho vlády, není demokratický parlamentní
politický postup, nýbrž naprosto školácké idiotství. Jsem skálopevně přesvědčen
o tom, že kdyby nyní došlo k volbám, patrně by Andrej Babiš vyhrál s ještě
větším náskokem než posledně. Vyslechl jsem si hlasy mnoha lidí, kteří Babiše nikdy
nevolili, ale svorně dnes říkají, že by mu po všech výlevech nejhorší nenávisti
vůči jeho osobě svůj hlas dali, a nevylučovali ani absolutní většinu. Opozice
si ve své trestuhodné nevzdělanosti, totiž neuvědomuje, že primitivní útoky na
premiéra, pomocí pacienta psychiatrického oddělení, vzbuzuje nad obětí lítost a
ubírá sympatie útočníkovi. Jde o normální emoce běžného člověka. Vše vzbuzuje u
voličů oprávněný dojem, že dotyčná osoba není politikem hodným pohrdání, nýbrž
bezbrannou obětí bestiálních útoků, urážek, nesympatií a zákeřných podrazů.
Tito voliči potom nedávají svůj hlas „politikovi“. Dávají svůj hlas oběti,
která v nich vzbudila lítost. John Kennedy porazil Richarda Nixona 1960
rozdílem několika hlasů. Lítost voliče vzbudila okolnost, že Nixon všude, a
neustále, varoval obyvatelstvo USA před tím, že Kennedy je katolík. V jádru
vůbec o nic nešlo a argumentace Nixona byla idiotstvím, přesně tak jako
dovolávat se svědectví nesvéprávného blázna. Kdyby Nixon zbaběle nepomlouval,
mohl se stát prezidentem USA již v roce 1960. Obětí závisti se stal i „otec
německého hospodářského zázraku“, Ludwig Erhard. Pocházel z velkoobchodnické
rodiny Erhardů, podnikajících v textilním průmyslu. Ministrem hospodářství se
stal již 1949 a začal se svojí politikou „sociálního tržního hospodářství“.
Během 10 let katapultoval SRN, tedy stát v troskách následkem 2. světové války,
žijící na hromadách zřícenin po masivním leteckém bombardování, až na 4. příčku
světa s nejvyšší životní úrovní. Jednou větou: neuvěřitelný zázrak! I on si
musel vytrpět svůj trest za úspěch. Po zveřejnění jeho knihy „Blahobyt pro
všechny“ mu bylo masově vyčítáno ignorantství, povyšování se nad ostatní a také
to, že prý jeho dcera (byla podobná jedné herečce, alkoholičce) se courá po
nocích a chlastá v levných barech s pochybnými společníky. Na rozdíl od
Babišova syna, Erhardova dcera slabomyslná nebyla, takže se tento fakt zneužít
nedal. Bylo možno zcela jednoduše doložit, že jde o záměnu s herečkou. Kniha
„Blahobyt pro všechny“ (1957) se silně podobá publikaci Andreje Babiše „O čem
sním, když náhodou spím“ (2017). Erhard si to rozházel nejen s opozicí, nýbrž i
se svou stranou CDU těmito výroky: „Komplex závisti, kterým jsme my Němci dost
postiženi, hraje významnou roli. Výhody, které někdo z nás získal, připravují
našeho souseda o klidný spánek.“ Takže nikoli pouze ČR a Babiš. „Otec německého
hospodářského zázraku“ musel rovněž zápasit se závistí. Ve své knize Erhard
např. napsal: „Říká se, potřebujeme Erharda, abychom vyhráli příští volby. Tito
lidé se hluboce mýlí. Nedělám politiku, abych vyhrál volby, nýbrž pracuji pro
Německo a celý německý národ.“ To je neslýchané! Politik pracuje proto, aby se
jeho strana dostala ke korytu a nikoli, aby pracoval pro vlast a svůj národ!
Nad Erhardem se začíná smrákat. Hlasy, aby odstoupil, stejně jako dnes v
případě Babiše, nabývají na intenzitě... A pokračuje: „Existují tři kategorie
lidí, které, upřímně řečeno a velice zdrženlivě vyjádřeno, nemohu prostě ani
vystát. Jeden druh se nazývá pouze pragmatici. Je mi sice jasné, že člověk
nemůže jít věčně hlavou proti zdi, ale stát se pragmatikem z hlediska úmyslu a
charakteru, je pohrdání hodné. Po pragmaticích, kteří všechno vědí a všude
byli, následují oportunisté. Člověk je potkává skutečně s pocitem hnusu. A nakonec
je třeba zmínit se o konformistech, kteří jsou patrně tou nejhorší sebrankou.
Prostě tolik špíny najednou žádný slušný člověk nevydrží.“ Mnoho lidí, i z řad
jeho nejbližších spolupracovníků, se cítí dotčeno. Erhard je, coby spolkový
kancléř, v roce 1966 donucen odstoupit. Za Andrejem Babišem dnes stojí
prezident republiky, ČSSD a celá KSČM , takže může tedy premiér s lidovým
klidem prohlásit: „Já nikdy neodstoupím. Rozumíte? Nikdy!“ Za „otcem německého
hospodářského zázraku“ tenkrát nestál vůbec nikdo. Německý národ ho nechal na
„holičkách“. Trest za úspěch! Okamžitá demise a odchod