Vánoční pohádka 2014

Kapr Bořivoj Arno Valeš

Vánoční  pohádka 2014

Starý kapr se protáhl a zhluboka si povzdechl. Podle toho, jak se každý den brzo stmívá, usoudil, že asi bude krátce před Vánocemi. Jmenoval se Bořivoj a říkalo se o něm mezi ostatními obyvateli rybníku,  že již nejmíň stokrát vyklouzl z háčku a nechal rybáře vytáhnout prázdnou udici. Vždy prý zaplul do rákosí a hlasitě se chechtal. Rybáři to již znali, a tajně si o tom povídali. No představte si, že si strejcové, co chodí na ryby sednou v hospodě a vypráví si o chechtajícím se kapru. Ne, tu ostudu si nedělali, vyprávěli si o tom u rybníka, když si ve vodě v létě chladili lahváče.

Četní obyvatelé rybníka měli starost s vodníkem Masákem. Ten se totiž dokázal proměnit i třeba v pana starostu. Když pak seděl mezi hosty ve výčepu, nikdo to nepoznal. Akorát hospodský Chulkelba  byl trochu v rozpacích, protože mu jednou starosta platil penězi a jindy zase zlatými šupinami. Chulkelba byl ale správný hospodský, nikomu o tom neřekl. Nakonec proč také: když si u zlatníka a hodináře Golduba měnil šupiny, dostal více jak třikrát tolik než byla  útrata. Jednou se přihodilo že si přeměněný starosta, což ve skutečnosti byl vodník, přivedl kamaráda.

Kapr Bořivoj byl totiž zvědav, jak to vypadá v hospodě na návsi. Bořivoj věděl, jak to vypadá když jdou chlapi z hospody, že se motají a někdy i zpívají a když se na ně chechtal z rákosí smáli se: ho ho, kapr se chechtá. Jenže Bořivoje zajímalo, proč se tak motají. Trvalo nejméně dvacet let, než kapr přemluvil Masáka, aby ho vzal do hospody.  Vodník Masák totiž věděl, že Kapr, i když bude vypadat jako  nějaký chlap, může dýchat jen vodu. A aby přišel do hospody a poručil kámošovi vodu, to se styděl. A tak se jednoho dne vypravili do hospody: vodník jako starosta a kapr jako policajt. Byl z toho pak ukrutný zmatek a žabák Zoulenák  se rozčiloval po celém rybníku, co že to vodníka napadlo, udělat takovou blbost a neustále kvákal  až mu husa Běloušová pohrozila, že ho sezobne. Pak se teprve  uklidnil.

Tak tedy: vodník Masák vešel do výčepu, objednal si pivo a představil kapra Bořivoje jako známého policajta a že on musí pít vodu, protože je ve službě. Tak si to dobře vymysleli, že jim přidalo, že se nemůže nic stát. A taky jo, dlouhou chvíli to fungovalo. Jednou se to málem provalilo, to když se Bořivoj ptal, co to chlapi pijí za žlutou vodu. Masák ho hned okřikl. Kapr se lekl a ze zvyku mrskl ocasem. Jenže ten ocas byly teď policajtovy nohy a těmi podrazil židli vedle něho, na které seděl starý švec Podrážka.

Podrážkovi bylo již hodně přes sto let. Vždy si dal pivo a když ho upil do poloviny, hned usnul. Hospodský Chulkelba starému Podrážkovi vždy počítal tři piva, přestože  vypil jen půl sklenice, aby se chudák nestyděl a neměl pocit, že je již starý chlap a k ničemu. Podrážka vždy spokojeně zaplatil a dal dýško. To třetí pivo bylo nějaké divné, vylej ten zbytek, říkal vždy a odšoupal se domů. Jenže teď spadl na zem a když ho chlapi zvedli a on se vzpamatoval, myslel si že zrovna přišel a objednal si pivo. Hospodský Chulkelba ochotně pivo natočil, ale neměl zdání, jak to dopadne.

Švec Podrážka upil půl sklenice ale neusnul. Najednou byl čilý jak rybička. Obrátil se na starostu: já vám ten pozemek na tu vaši cestu neprodám, kdyby jste se měl zbláznit, starosto, řekl. Protože vodník o nějakém sporu nevěděl tak jen řekl: jen si ho nech, ty po mně taky nechceš rybník!  Kapr Bořivoj se lekl, že chtějí prodat rybník a z nedbalosti se napil vodníkova piva. To byla ale pochoutka, pomyslel si a napil se ještě jednou. Když sáhnul vodník po sklenici, byla prázdná: někdo mi ukrad pivo, zařval. Vždyť tu máme policajta, ať to vyšetří, řekl švec Podrážka a to, že nechceš tu cestu, to mi dáš písemně, houkl ještě. Hospodský Chulkelba šel pro papír a tužku. Když sepsali smlouvu, vešel do hospody starosta, ten pravý a kapr Bořivoj spadl ze židle a mrskal nohama. Vodník Masák byl teď v rozpacích. Ale pak si nasadil na hlavu čepici policajta, tedy kapra Bořivoje a sedl si s ním do tmavého kouta hospody. Podrážka se pak obrátil ke starostovi, netuše, že teď vedle něj sedí ten pravý a řekl: dej si na mně pivo, za tu cestu! Jakou cestu, počal se divit pravý starosta a tak mu Podrážka ukázal smlouvu. Ten ji chvíli studoval a pak se rozhulákal: copak já se podepisuji třemi křížky? Nato švec pozvedl pivo a se starostou si připil: taky jsem se divil.

Policajt bez čepice pojednou počal lapat po vzduchu a ústy dělal jako kapr na suchu. Vodník mu dal napít piva a Bořivoj se počal blbě chechtat. Ten policajt se chechtá jak ten kapr v rybníku, řekl jeden host u protějšího stolu. Teď se počalo v hospodě diskutovat, jestli se kapři umějí smát…

Venku u rybníka byla husa Běloušová celá nervózní, kde že ten starý kapr je  a tak se vypravila do hospody. Cestou však musela minout Poláčkovic statek, kde ze dvora vyběhl husák Mazlík a za ním celé stádo hus. Husák  Mazlík se počal huse Běloušové dvořit a že prý je moc krásná, kvak, kvak.

Husa se namíchla a otočila se: hele Mazlíku, nech mně, jsem husa divoká a ty husák domácí to by nedělalo dobrotu! Ale to se asi husákovi zrovna líbilo: helejte madame, vy jste  divoká, proto vás asi tak miluji, řekl a počal na ni dorážet. Jak se tak dohadovali, zjistila teta Poláčková, že jsou husy pryč a s křikem se hnala do hospody: pomoc! Jsou tu zloději, husy jsou pryč! Řvala majíc ruce v bocích. Hospodský Chulkelba ji rychle podal velký rum, aby se uklidnila. To není žádný problém, řekl Podrážka. Máme tu dnes policajta.

Nyní padly pohledy všech do tmavého kouta výčepu, kde seděl policista a starosta s policajtovou čepicí na hlavě a dělali, že tam nejsou. Jak to, že sedím v koutě, když sedím tady? Divil se starosta.

To, to je šálení smyslů, řekl vodník Masák a popadl policajta, co se zrovna proměnil v kapra pod paždí a vypadl z hospody. Venku okamžitě skočili do rybníka. Když hosté vyběhli před hospodu, dělaly se na hladině ještě velká kola. Husa Běloušová se hrnula do rybníka a za ní husák Mazlík a za ním celé hejno. Teta Poláčková se radovala, že má zase husy pod kontrolou a statečně změnila běh houfu do svého dvora.

Takže nyní již kapr Bořivoj věděl, proč se chlapi tak motají, když vylezou z hospody. Proč se ale vypouští v tuto roční dobu rybník a kapři se odváží v kádích s vodou, to ještě nevěděl. Vodník Masák mu sice vysvětlil, že je to proto, že jsou Vánoce a to se slaví narození Ježíše Krista. A nato potřebují tolik kaprů? Jo, řekl vodník, ale nemysli si, že ti to budu ukazovat!  Kapr se naštval a odplul do rákosí a počal se hlasitě chechtat. Zrovna bylo poledne a děti chodily ze školy. Srotily se kolem rybníka a poslouchaly chechot. To se vodníkovi nelíbilo. Co si budou lidé myslet o jeho rybníku? Nech toho Bořivoji, vyhrožoval. Ale ten si vodníka nevšímal a stále se chechtal. Teď již vylézaly babky, co měly pro děti navařeno a počaly se zrovna tak srocovat kolem rybníka. Vodník Masák byl na pokraji zhroucení. Za chvíli přijedou i rodiče dětí z práce a ty se taky budou rotit kolem břehů jeho staletého ráje! Nakonec to vzdal: já ti toho Ježíška ukáži! Kapr ztichl a davy kolem rybníka se vytratily. Tak a teď mi řekni, kde ho najdeme! nařídil kapr vodníkovi. A tak se stalo, že na štědrý večer, když se děti těšily na dárky, stál u rybníka vodník a kapr koukal z vody a čekali, až pojede Ježíšek nadělovat.

Ježíšek vyjel z nebe, jako vždy, sedě na zlatých saních, drže opratě v rukou, které byly upevněny na šesti krkách  švarných sobů, jimž se od kopyt jiskřilo zlatem. Jejich parohy vyzařovaly takovou zář, že se lidem chtělo brečet. Ježíšek seděl hrdě a dělal důležitého, ale spíše to byla pouhá rutina. Vždyť takhle naděloval již 2014 let. Jenže letos bylo něco jinak. Když letěl kolem rybníka, spatřil vodníka a kapra a myslel, že se zmátl. Proto se podíval ještě jednou a spadl do vody. Nebyl mráz, již léta pořádně nemrzlo a tak nespadl na led, ale jen do vody. Rybník se okamžitě rozsvítil jako bazény v zahradách  městských vejtahů, co se nastěhovali na vesnici.

Vodník se lekl a hned si uvědomil co zavinil. Musel zabránit tomu, aby se soby nesplašili a neuletěli se zlatými sáněmi třeba někam do Palestiny, ještě by je tam rozstříleli na cucky, nebo nad Ukrajinu tam prý také sestřelují.  Proměnil se tedy v otřepaného orla a vyletěl k sáním. Tam se zase proměnil ve starého vodníka, celkem to na jeho vzhledu moc neměnilo. A teď jak na to? Jak se řídí saně plné dárků a celé ze zlata. Kdyby to tak viděl hodinář Golduba, ten by koukal, pomyslel si.

Popadl opratě a počal kroužit nad vesničkou. Jak to ale zařídit, aby sáně přistály u rybníka a on do nich mohl posadit Ježíška, o kterého se stará starý kapr, neměl zdání.

Ten si mezi tím povídal s kaprem. Seděli oba na dně rybníka, ukázalo se, že Ježíšek také umí dýchat vodu. A že je tu tak prázdno, divilo se miminko. No, oni nás lidi vždy vychytají, když máš přijet s nadílkou. Zlaté Jezulátko se divilo: to jsem nevěděl, ale do příštího roku vás tu bude zase plno, ujišťoval starého kapra Bořivoje. Ten jen pokyvoval hlavou: to bude zase kraválu a pokřiku. V tu chvíli se zbudila husa Běloušová a hned pochopila co se stalo. Vodník se sice snažil přistát, ale neuměl to. Chvíli pozorovala situaci a pak vzlétla. Zaujala místo před soby a křikla: za mnou, za mnou za mnou a obletěla obzor nad lesem a pak zcela předpisově přistála u rybníka. Kapr se rozloučil s Ježíškem a vodník ho posadil do saní. Miminko vzalo opratě do rukou a zvolalo čehý a spřežení se zvedlo do vzduchu a Ježíšek se ujal své práce.

Husa Běloušová, vodník Masák a kapr Bořivoj se za ním dlouho dívali. Pak se kapr zeptal: jak je ten Ježíšek starý? Vodník se otočil ke kaprovi a řekl: 2014 let.Kapr sebou mrskl: Ale to je divné, že ještě nevyrostl! Husa se na kapra podívala a řekla: Bořivoji, ty jsi ale blbec. A tak se stalo, že zvířátka od rybníka zachránila Ježíška a tím pádem i letošní Vánoce….