Před
třiceti lety volali Češi na náměstích po návratu svobody. Naději však brzy
vystřídala katastrofa: Čechům se vrátila svoboda.
Ačkoliv
Češi už třicet let prožívají nejsvobodnější, nejbezpečnější a nejbohatší období
svých dějin, pohled do dobového tisku napovídá, že se s tím rozhodně
nehodlají smířit a že jsou každý rok u příležitosti 17. listopadu
připraveni vyjádřit veškeré své momentální pocity, v nichž se na prvních
příčkách střídá nespokojenost, absolutní nespokojenost a naprosté znechucení.
1990:
Všeobecná frustrace z „ukradené revoluce“ a nedostatečného naplnění ideálů
listopadu 1989, pociťovaná především protagonisty listopadu 1989.
1991:
Všeobecná frustrace z neschopnosti politických reprezentací domluvit se na
osudu společného státu Čechů a Slováků a učinit jasné rozhodnutí.
1992:
Všeobecný smutek po jasném rozhodnutí politických reprezentací domluvit se na
rozpadu společného státu Čechů a Slováků.
1993:
Vzrůstající frustrace, že se ještě nemáme jako v Rakousku.
1994:
Vzrůstající frustrace, že už máme některé problémy a ceny jako v Rakousku.
1995:
Stoupající frustrace z faktu, že Češi už dva roky za sebou nepřivezli
medaili z mistrovství světa v hokeji.
1996:
Panující frustrace ze skutečnosti, že jsme si sami zvolili menšinovou vládu,
i když Češi vyhráli hokej a málem i fotbal.
1997:
Všeobecná frustrace z absolutně nepřehledné politické nestability.
1998:
Stoupající frustrace z absolutně přehledné politické stability.
1999:
Velká oslava desátého výročí pádu totalitního režimu a příchodu svobody,
provázená masovými demonstracemi požadujícími odstoupení všech politiků
zvolených ve svobodných volbách a podporovanými politiky zvolenými ve stejných
volbách.
2000:
Všeobecná frustrace vyplývající ze všeobecné frustrace.
2001:
Vzrůstající únava z období politické stability a sílící volání po návratu
politické soutěže pravice a levice.
2002:
Počínající frustrace z období slabé vlády levice soupeřící
s neschopnou pravicí.
2003:
Všeobecná frustrace ze slabé vlády levice a volání po změně vyjádřené zvolením
nového prezidenta republiky spoluzodpovědného za veškerou předchozí frustraci.
2004:
Rostoucí frustrace ze změny vlády ze slabé na superslabou a stále silnější
volání po silném premiérovi.
2005:
Vzrůstající odpor k novému silnému premiérovi.
2006:
Všeobecné znechucení nad faktem, že ani téměř půl roku po volbách nemáme vůbec
žádnou vládu.
2007:
Vzrůstající znechucení z faktu, že už zase nějakou vládu máme.
2008:
Všeobecná nejistota, jak dlouho ještě budeme mít nějakou vládu.
2009:
Velká oslava dvacátého výročí pádu totalitního režimu a příchodu svobody.
Rekordní důvěra obyvatelstva v premiéra, který byl v roce
1989 členem KSČ a v jeho vládu, která nevzešla z žádných voleb.
2010:
Vzrůstající frustrace z faktu, že silná vláda vzešlá ze svobodných voleb
dodržuje své programové prohlášení.
2011:
Všeobecná frustrace ze skutečnosti, že silná vláda nedodržuje své programové
prohlášení, všude se krade, nikdo není zatčen ani odsouzen.
2012:
Absolutní frustrace, že slabá vláda dodržuje své programové prohlášení, všude
se krade, a ještě ke všemu jsou za to politici zatýkáni a souzeni.
2013:
Všeobecná frustrace z pádu rekordně nepopulární vlády a z předchozích
24 let, v nichž zbohatli jen bezskrupulózní podvodníci, na níž voliči
reagují nečekanou podporou druhému nejbohatšímu Čechovi a do funkce prezidenta
vybírají jednu z hlavních postav uplynulých 24 let.
2014:
Oslava čtvrtstoletí svobody provázená házením vajec na svobodně zvoleného
prezidenta vzešlého z přímé volby, kterou si v uplynulých pětadvaceti
letech přála většina obyvatelstva.
2015:
Všeobecné obavy z migrační vlny, která k nám navíc vůbec nepřišla, za
což plně odpovídají „vítačská” média.
Lehká
nervozita fanoušků Sparty.
2016:
Rostoucí obavy z ohlášeného příchodu čínských investic, v jejichž
důsledku se může zásadně změnit zahraničně politická orientace země.
Vzrůstající
nervozita fanoušků Sparty.
2017:
Hluboká nespokojenost s faktem, že žádné čínské investice nepřišly,
v čehož důsledku se přesto zásadně mění zahraničně politická orientace
země.
Zoufalství
fanoušků Sparty.
2018:
Rostoucí nespokojenost z faktu, že se sice lidé mají nejlépe
v historii země, ale jak dlouho to asi tak může trvat?!
Hysterie
fanoušků Sparty.
2019:
Listopad byl podvod a plánoval ho Soros.
Havel
se domluvil s komunisty.
Klaus
rozdělil Československo.
Všechno
se rozkradlo, jen Agrofert spadl z nebe.
Nemáme
pořádné dálnice a železnice, protože je zablokovali ekoteroristi, což je
nejlépe poznat na tempu rekonstrukce dálnice D1.
Dotace
jsou zlo: Evropská unie nám v nich dává tolik peněz, že se nemůžete divit,
že se rozkradou, ale Čapí hnízdo bylo v pořádku, protože to jsou stejně
naše peníze.
Demonstranti
na náměstích volají po odstoupení vlády a vypsání nových voleb, které by
vyhráli znovu politici, proti nimž lidé na náměstích protestují.
Všechno
řídí Soros.
Fanouškům
Sparty je už všechno jedno a patří tak k nejspokojenějším
obyvatelům
země.