Oběd u Dernerů ODKAZ
neděle,
30. června 2013
Oblačno
a teplo, s chladným větrem
Dnes jsem s Hovorkovýma šel na oběd k Dörnerům.
Samozřejmě pěšky. Pajda kolem nás poletoval a očividně se mu rodinný výlet
zamlouval. Běhal poslušně kolem nás a na povel sedni, protože jelo auto si sedl
a děl velice vychovaného pejska. Potkali jsme cestou spoustu cyklistů, pejsků a
i koní. Ani na ty koně Pajda neštěkal. Po obědě u Dörnerů jsme šli kolem Mirka,
kterého jsme potkali před tím na mopedu, koukali jsme na dům, který v loni
spadl. Postavili ho, zcela nový až po krovy a on najednou spadl. Je to na
prodej. Majka, kterou jsme potkali, mi potvrdila, že to byla skutečně ona u
Penny. Já si myslel, že to byla její dvojnice a tak jsem se s ní nebavil. Pak
jsme narazili na Olánka, kterého jsme již zahlédli v hospodě na polévce. Po
té jsme šli, s Mařenkou v čele, jako pionýrská vedoucí, kolem Míliny
chaty a kolem Čus Pičus, neboli Zuzany a pak jsme již scházeli prudký kopec
dolů do Stříbrné Lhoty. Ještě jsme si u paní Dörnerové koupili koláčky, které
vždy v neděli peče, tak jsem je snědl k čaji a předělal sluneční
plachtu. Snad bude držet.
Rokenrol v hospodě VIDEO
sobota,
29. června 2013
dnes
je chladno, ale ještě neprší
Včera bylo v hospodě zase narváno. Přišel i ten, co
tam nikdy nebyl. Jako například Drobeček, mladý kluk měřící 2,2 m. Dana z Moravy
zhubla 25 kg a vůbec jí to nesluší. Staré tělo snad nemá být hubené. Rozhodl jsem
se, že přestanu hubnout to se však k Jardovi nedostanu nikdy. Jinak tam
počal chodit kluk, který je tam dost nový a moc dobře hraje na kytaru a i
zpívá. Za jeho zády se odehrává šuškanda, že prý je to bývalý profesionál. A jak
včera chodila Dana neustále tančit pro Tomáše, spustil náš muzikant (ještě
nevím jak se jmenuje) rokenrol. Měl jsem peníze jen na jednu láhev vína a tak
jsem tam zůstal druhou dlužit. Chvilku s námi poseděl i malý Míla s Radkem,
ovšem s Radkem jsem tak skousl tu druhou láhev červeného a ve dvě v noci
se na mne usmíval Slávek a ani nenadával, když byla hospoda v podstatě plná.
Dnes ráno jsem se stavil u Štěpánků, (bylo 13 hodin) na jahodových knedlících a
vanilkové zmrzlině, bylo to dobré. Teď právě počíná pršet, takže děkuji ti
Hanko, tvá předpověď se splnila. Na tomto místě tě Hanko všichni zdraví….
Sluneční plachta VIDEO
pátek, 28. června 2013
Dnes svítí sluníčko a honí se mraky, je příjemné teplo
Koupil jsem si tu sluneční plachtu a dnes jsem ji instaloval. Docela se mi povedla a dobře vypadá. Také jsem plel záhony a skalku a Mařenka mi po ránu hodila trs barevné trávy a tak jsem ji zasadil.
Včerejší večer v hospodě byl katastrofální. Pravděpodobněto leží na nedostatku slunce, všichni se hádali a nejvíce Mirek. Jelikož si dvakrát namlel na mopedu a zlomil si žebra, nemůže na zahradě pracovat, jak by chtěl a mi to v hospodě odneseme. Slávek dělal svoje normálně nenormální blbosti a Jirka otravoval se psem, který se neustále procházel pod stoly a otíral si o naše kalhoty kožich. Je to velký vlčák. Pak nám Jirka vynadal, že by býval také nejraději zdrhnul a pak se vrátil a to mi stačilo. Naštěstí okamžik před propuknutí rvačky jsme se zdvihli a šli domů…..
Vylézá sluníčko
čtvrtek, 27. června 2013
Snad se mi podaří dát ten nový blázinec zase do kupy. Vše, co je nové, je nepříjemné. Můj kamarád Míla si koupil Windows 8 a je z něj na mrtvici. Vždy si počítač na chvilku zapne a pak s ním obrazně řečeno praští do kouta. Také jsem se pokoušel se do toho dostat, ale je to marné. Člověk se tím musí zabývat. Pak najednou to začne fungovat. Takže, mám vypráno, sluníčko vylézá, jdu věšet prádlo…
Konec vysílání
čtvrtek, 27. června 2013
Dnes je zima a slunko statečně bojuje proti mrakům
Dnes si starý program, který mne doprovázel dlouhou cestou, vydechl naposledy. Můj deníček se tedy nachází na jiné adrese. Pokusím se všem čtenářům tuto co možná nejrychleji dodat. V Bloggu Googel je vše jiné a nové a já doufám, že se v něm neztratíte. Přeji nadále dobrou zábavu.
čtvrtek, 27. června
Povídám Evičce: teď budete vyprávět, že jste byli ve Frankfurtu, ale vy jste tam nebyli! Já na ty příšerné domy nejsem zvědavá,říkala. Těch už máme plnou Prahu. Jo, ale Evropskou banku tam nemáme. A tak jsme se vypravili do Bauhaus pro Sonnensegel, protože jsem ještě věřil, že tu bude hezky a budu muset zastínit jezírko aby nebylo rybičkám horko. Nakonec jsem ty ryby nechytl a sluníčko nám zase zmizelo. Když už jsme byli na kraji Frankfurtu, tak jsme ho projeli. Míla statečně fotil a Eva neustále hučela, že by tu nebydlela. No v tom jí dávám za pravdu. Míla neustále tvrdil, že je letiště Václava Havla v Praze je větší a tak jsme to jeli zkontrolovat. Myslím,že to vyhrál Rhein Main ve Frankfurtu. Pak jsme jeli k Hance na oběd, kde jsme byli pozvaní a strávili příjemné odpoledne.
Zatracené ryby
středa, 26. června
Dnes lije a je zima
Včera jsme se vraceli z Frankfurtu. Měl jsem v úmyslu si přivést z jezírka, kde mám nejmíň padesát ryb, sem do Lhoty nějakou rybu. Na zavolání při krmení se jich vždy objevilo hejno na povrchu. Připravil jsem si tedy kýbl a podběrák, že to ráno před odjezdem bude ruk cuk! Ale jaká to mýlka! Ryby se po nastavení všech pastí ani neukázaly. Jako by bylo jezírko vymřelé.Že by poslouchaly ryby co si povídáme? Jednoduše jsme opustili Frankfurt bez ryb. Kdybych neměl svědky, asi by jste mi to nevěřili....
úterý, 25. června
po území 6ti set kilometrů prší
Kdo by nebyl rád, když trochu zhubne. Milušce se to povedlo! Nezávidím jí, ale strašně mě naštvala. Protože mně se to nepovede. Ovšem že se všichni pro Mílu těšíme a přejeme jí ten úspěch. Ale pro její způsob podání a vůbec celé legrační povídání a škádlení ji máme rádi, i kdyby měla sto kilo. Ale ona je nemá- má jich o osm kilo míň. To bylo nedělní odpoledne, kdy se sešly světy. Míla, tedy můj kamarád, má takové trochu neaktuální české názory na čistotu lidské rasy. Miluška má muže z Madridu, její syn je na hromádce s Turkyní, můj syn má ženu Thajsku a dcera přítelkyni Španělku. Marek je zase na bytě u Rusky. Pro nás to ovšem není žádný problém a tak se nám zdáčeský cigánský problém, trochu vykonstruovaný. Jakoby někdo, neustále odváděl úmyslně pozornost od něčeho jiného, mnohem závažnějšího. Ovšem že mi není souzeno to nějak ovlivnit. Jen vím, že více národů žijících pohromadě více ví, více zná a semeno zaseté do jiné půdy dává krásné plody. Kdo by si v Česku pomyslel, že největší počítačoví experti světa jsou Indové? Nikdo, to je logické, ale je to pravda. Tak tu podávám historky z naší cesty a je mi líto,že je to dodatečně. Ale měl jsem doma plno. Teď jsem již zase dona, ve Stříbrné Lhotě a počasí je v normálu: prší a je zima.
Ve Frankfurtu
pondělí, 24. června
V neděli se počalo počasí kazit a dnes je již zase zima - 16º
Jak to bývá, když není čas, tak není čas. Celá rodina se v těchto dnech scházela. Jak je člověk málo doma a stane se vzácným, najednou se přijdou podívat všichni. Kim přijela na víkend z lázní, Adrian přišel, Annabella a Marie se přidaly s talířem rajčat v balasmicu, Marek přijel, i teta Miluška, tedy ten stín co z ní zbyl a Martin, neboli Antony Quinn, vždyť on je jak filmový herec. Všichni jsme se viděli, všichni si o něčem povídali a pocit, že rodina má svou sílu posílil. Mám připraveno spoustu zážitků a fotek ale ještě jsem to nezvládl. Takže jen maličkost... VIDEO
Zase doma
22.června
Teplota dnes nebyla tolik nesnesitelná na cestu bylo příjemně
Krátce před třetí jsme vyjeli ze Stříbrné Lhoty a v sedm navečer jsme již překládali auto u Hanky. Až na to, že jsem v horku českého léta nastydl na močák a musel jsem častěji stavět abych si ulevil, byla cesta výborná. Náladu mi zkazil nefunkční záchod v poolhausu a musel jsem narukovat s kýblem a s šroubovákem, ale to se nadá nic dělat. Zahrada a bazén absolutnězanedbané, ale přece nemohu požadovat, aby měli všichni zálibu v čistění bazénu. Tak to házím za hlavu a stejnak zase v úterý odjedu. Přesto však, zase jednou doma....
čtvrtek, 20. června
dnes je 40°
Tedy dnes to hřeje. To by mě nenapadlo, že je to možné. Ještě že nemusíme chodit do práce. Ani si nedovedu představit ten hic uprostřed města, ten nával turistů a lidí, kteří z nich žijí. Ale večery jsou krásné, sedíme před hospodou a pak ještě před domem. Využít každého paprsku sluníčka. Ráno nastupujeme na krátkou cestu do Frankfurtu. Koncem týdne jsme zvládli narozeniny u Míli, cestu na Skalku. V úterý po plavání jsme přemluvili Mílu, že půjdeme na oběd k Al Capone. Mílovi se tam nechtělo, že to nemají dobré a měl pravdu. Jídlo opravdu nestálo zanic. Pochválili Mílu, že měl pravdu a on se na nás potutelně usmíval. Takže zítra jedeme zase domů….
Takže shrňme si to:
prezident se na ruské ambasádě ožírá tak, že nedokáže stát. Ministr financí není schopen ani mluvit. Ministr zahraničí ani zůstat vzhůru. Sekretářka předsedy vlády řídí vojenské zpravodajství. Generálové armády ČR se bojí odporovat jedné úřednici a sledují manželku premiéra. Stát má rozvědku, která ani sama neví, že je sledována. Její velitelé netuší, že budou zatčeni, zatímco vůdci mafie to ví předem a dekují se na připravené jachty na Jadranu. Korupční síť se roztahuje po celé zemi a policie zabavuje stovky milionů a desítky kil zlata ukrytého v bankovních schránkách. Vládu k odstoupení vyzývá klinický psychopat, který sledoval, nahrával a uplácel všechny svoje poslance. Část sněmovny již úřaduje z vězení. Vedení opozice působí jako partička, která právě unikla z Bohnic, a budoucí vývoj státu oznamuje na facebooku prezidentova sotva zletilá dcera. Pro alespoň trochu reálné scénáře je Hollywood. Na všechno ostatní je tu česká politika.:)"
toto je citát z Neffova "Neviditelného psa"
Výprava do světa.
středa, 19. června
Dnes je tropické vedro a čeká nás tropická noc
Po dnešní tropické noci, jsme, jdouce s pejsky potkali Vencu Kadlece. Šinul si to od lesa. Říkám: to jsi byl již na houbách? Ale ne, odvětil, zdrhli mi psy, oba dva. Docela jsme se do jeho duše vcítili, také jsme již několikrát hledali psy. Tak jsme politovali a šli dále. Když jsme udělali náš okruh, potkali jsme Vencu ještě jednou. Stále hledal. My pak nasedli do auta a jeli do Penny nakoupit. A tu jsme je tuláky spatřili. Běželi od Mníšku jako by se nechumelilo. Tak jsem zastavil a Hanka s Helenou se pokoušeli je dát do auta, že je odvezeme domů. Nedali se však chytit ale naštěstí najednou kolem jela paní co jí pejskové patřili. Takže se tragedie dnešního rána ukončila. V Penny jsme již nakupovali na cestu do Frankfurtu, kam se v sobotu vypravíme, ale jen na pár dní. U Penny to trochu předělali. Je tam Ital, ale opravdový, peče pizzu a má zmrzlinu a jak dobrou, asi určitě pravou italskou. Říkám děvčatům: mohu vás pozvat na zmrzlinu? Ale ano, to už se mi dávno nestalo, to ráda přijímám, řekla paní pokladní co stála za mnou a já jí v podstatěpřekážel. Tak jsme si pochutnali na zmrzlině a pak si u Vietnamců koupali sandály. Děvčata takové s cingrlátky, že vypadají jako princezničky a já si koupil jednoduché, šedivé…
36°
úterý, 18. června
Ale jistě že ve stínu. Takže máme to, po čem jsme tak dlouho toužili. Naštěstí jsme měli úterý a to znamená plavečák v Měříně. Bylo tam příjemně,málo lidí a ti jediní co tam byli, byli šikmooký. Samozřejmě byli slušní a pán uctivěudělal místo u chrliče vody. To onen žvejka neudělá nikdy a ještě má potutelný výraz: kdo dřív přijde, tem dřív mele. Hanka po chvíli plavání prohodila, že takové hosty měla v hotelu dříve také a že po nich zbyli ve sprchách takové breberky. Nevím sice co to je, ale vím s jistotou, že to slovo používám celý život. Vždycky když něco nemělo jméno a podobalo se to breberkám tak to byly breberky. Ovšem ti šikmooký byli ve vířidlech jak pěst na oko. Takhle ve stánku jsou jaksi přirozenější. Stydím se za můj rasismus, nenaučil jsem se být, za dlouhá léta v cizině, tolerantním? Asi ne. Tolerantnost bude asi jako vítr, je tam, kde právě jsi. Uf uf, řekl by indián a skočil by do křišťálové řeky. Tu sice po ruce nemám, zato hospodu. Již se to schází…
Skalka
neděle, 16. června
Dnes je teplo a slunečně
Dnes jsme se vypravili na skalku. Je to docela výšlap a tentokrát byl ztížen stopami po přívalových deštích. Ovšem bolest namáhavého výstupu byla konečně odměněna krásným výhledem do kraje. Hanka dala pejskům před odchodem takovou tu kostičku, co pořádně dlouho nemohou rozkousat, a Pajda si ji, kupodivu vzal a žvýkal, což Andyho značně znervózňovalo, neboťs jistotou počítal, že naň i ta jeho zbude. Tentokrát se však přepočítal. Pajda ji žvýkal až skoro na Skalku, pak ji ale ztratil.
Na Skalce byla v kostelíčku výstava keramiky a v klášteře výstava fotografií. U stánku jsme si dali pivo, Kozla a klobásu, jež by se dala ocenit jako pálivý lůj, ale chléb byl dobrý. Cestou domů Pajda zase našel svou kostičku a donesl ji až domů. Jinak se tu stavil Zdeněk z Brd se sulcem, neboť měli v rodině zase svatbu. Na závěr odpoledne přijel ještě Tomáš, Hančin synovec s dcerkou. Myslím, že šli hledat kozy….
sobota, 15. června
slunce, mraky horko, studený vítr.
Syn kamaráda Míli, také se jmenuje Míla staví chalupu. Již ji dostavil až pod střechu a přibil májku. Oslavil tím glajchu německy Richtfest. Ta se slaví když se docílí při stavbě nejvyššího bodu. Barák vypadá již pěkně a bude se v něm dobře bydlet…
Koza
pátek, 14. června
Koza a kůzlátko za domem v zahradě pana Hlušičky se neustále zviditelňuje, v našem případě akusticky. Stará koza někde přelezla plot a mladá zůstala v zahradě. Mladí v zahradě neříkala, zvuky se podobaly dětskému pláči a stará koza mečela před plotem. To vše již od božího rána. Jelikož se to odehrává za domem tak to tak rušivě nevnímám. Ale paní Mandáková to měla prakticky před oknem do kuchyně. I vypravila se statečná žena, s kusem suchého chleba a s opaskem po manželovi za kozou. Vytáhla ji před hospodu, obešla můj pozemek a zavedla ji do sví zahrady, kde prý jsou dvířka k Hlušičkovi. Tak kozy opět vpustila do rodinných svazků. Viděl jsem dnes ještě jednu statečnou ženu, paní Duškovou. Je to čiperná osmdesátnice. Syn Vlasta odjel dnes na dovolenou, pan Dušek byl pryč autem a paní, jsouce sama doma si vylezla na střechu a počala ji zametat. Nechtěl jsem se dočkat až spadne dolů, tak jsem pelášil za psi…
Starosta
pátek, 14. června
Dnes je slunečný den, 25°
Měl jsem hospodu v městečku podobně velkém jako Mníšek. Hranice tohoto města je od hranice Frankfurtu 1.5 kilometrů. Tedy co by kamenem dohodil. Za dobu mého působení jsem zažil dva starosty. Občas se stavili v mém lokálu. Vždy mi podal ruku, pozdravil a pak se pohlédl po hostech, někdy si přisedl k známým, objednal pivo. Pak se rozloučil a šel po svém. Dělal pro město dobré i špatné rozhodnutí, jak to bývá na těchto funkcích, které jsou nevděčné. Člověk měl však pocit, že je jedním z nás.
Včera jsme seděli před hospodou, když přijel mníšecký starosta, zaparkoval na Robertovi pozemku a šel se svou postiženou paní k domku, který za humny staví a o kterém jsem se již zmínil. Šel jako tichošlápek, nepozdravil nás a bylo vidět, že si přeje, abychom ho neznali. Skutečně jsem ho poznal jen já, ostatní se divili: to byl starosta? To ani nevím! Tak to by mě na tomto místě zajímalo, kdo ho volil, když ho nikdo nezná a on o nikoho nemá zájem….
čtvrtek, 13. června
Dnes je již více jak 25°
Zastavit se na Svaté hoře, když jedete kolem Příbrami se vždy vyplatí. Je to skvost dávné doby, který však svou architekturou povzbudíčerstvou náladou. asi jinými slovy, krása je věčná. byl to krásný výlet a překrásný den…
Zase je teplo
středa, 12. června 2013
dnes je horko a svítí slunce jako o závod.
Dnes jsem byl u Lidl. Byl tam hrozný zmatek. Stavějí tam nějaký přístavek, že tam bude řeznictví a pekařství a tak je více jak půl parkovištěoplocené. Všechny auta se cpala, protože se všichni mysleli, že je parkovitěprůjezdné. Ale nebylo. Když se všichni procpali do malého prostou, tak zjistili, že se musí cpát zase zpět. Byl jsem tam nakoupit Pajdovi žrádlo. V Sociálním Centru se sedí již venku, tedy alespoň do devíti. Pak je ve výčepu příjemněji.
pondělí, 10. června
Jak silná musí být naděje? Při dnešní odpolední procházce nás zastihlo hlášení přímo naproti Jirkovi, tam, kde bydlí i Tara. Tara je fena vlčáka, krásná a hodná, ale nenávidí jezevčíky a šílí, když vidí Andyho. Ani paní Strýčková tomu nevěřila a chytla se verbálně s Hankou. No, nemůže být každý každému sympatický….
Abstence v hospodě
pondělí, 10. Června
déšť,déšť, déšť…
Tak nám dnes nahlásili, že bude opět vytrvale pršet. Některé vesnice vyplavily přívalové deště dvakrát za sebou. V sobotu jsme měli absensi v hospodě, prý se sedělo již venku. My si udělali televizní večer. Dnes má Slávek zavřeno, tak budeme mít kulturu tohoto druhu opět. Již nám dochází nálada. Ale nestěžujeme si, jsou na tom lidé mnohem hůře. Sotva dali domy a domovy po 2002 do kupy a již tam mají zase vodu. V podstatě je to tak, že si to ti nepostižení vůbec nedovedou představit. Ve Frankfurtu bydlím a mám dům také v povodí řeky Mainu, ale tam se řeka nerozlévá a že tam bydlím již 45 let. Co je toho příčinou, to by nám asi řekli odborníci. Velká voda je často, to se pak uzavřou převozy a lidé musí jezdit oklikou přes mosty, okolní louky jsou také někdy zaplavené a nic moc. Jinak by to byla pro mne katastrofa. Hrázděný domek by se mi jednoduše rozpustil, protože se u něj, jako dříve v historické době jako výplněpoužilo hliněné mazaniny plněné slámou. O tom, že by tento způsob byl vytlačen výplní z cihel u mne nemůže být řeč, dům tam stojí již přes 300 let. Takže žiji v historické době a nedovedu si představit, kolika generacím již sloužil. Zajímavé ale je, dívajíc se na televizní reportáže ze zaplavených částí země, nikde nejsou hrázděné domky vidět. Napadá mě jediná myšlenka: lidé dříve věděli kde jsou záplavové oblasti a podle toho si vybírali druhy staveb.
Přijela Helenka
neděle, 9. června 2013
po ránu bylo hezky, odpoledne se zatahuje, teplo
Přijela Helenka. Ačkoliv by se mělo říkat, podle velikosti bráno, „Helena“, ale oslovení Helnka jí asi zůstane navždy. Včera ji Hanka vyzvedla v Praze. Přijela autobusem z Frankfurtu. Měli jsme včera překrásné počasí, i dnes je pěkně,ale již nám vyhrožují, že bude zase vydatně pršet. No nebudeme o tom diskutovat,stejně musíme brát to, co přijde. Horší věc se stala malému Mílovi, co naproti staví barák: nějak špatně mu vyměřili trámy a teď nemůže stavět dál a dostává z toho psotník. Dohodli jsme se, že zažaluje stavitele nejmíň na milión, protože má újmu na psyché. Jenom prý zapomněl, že tam bude komín. Ačkoliv mi situaci vysvětlovali patřičně dlouho, stejnak jsem to v celku nepochopil. Ale nechápat věci neznamená, že se nedovedu vpravit, nebo-li vcítit do duše Míli. Chápu, že by nejraději jižbydlel a teď musí čekat na nějakého architekta, aby to znovu zaměřil. Byl jsem tam v poledne, velký Míla si stěžoval na nový laptop s osmičkami, že se v tom nevyzná. Chvíli jsem do toho koukal ale ne vážně, vím, že si na vše člověk musí zvyknout a hlavně to nelámat přes koleno. Ale již jsem o Windows 8 slyšel a četl, že si prý Microsoft udělal ostudu. Tak hned bude vycházet 8.1 a tam se vše zase srovná, což znamená, že se vrátí k osvědčenému tradičnímu vzhledu! Proklaté čtverečky, na způsob aplikací…
MMS a jiná tajemství
pátek, 7. června 2013
Dnes je teplo a slunečně
Několik dní mi zvoní telefon, s číslem které jsem neznal. Zpočátku jsem si nic nemyslel ale pak mi to bylo divné. Obvolal jsem v Německu všechny známé, přičemž jsem zjistil, že Kim má operované koleno a je v lázních, Marek si také vyvrkl kolenu při volejbalu a musí na operaci, a Adrian toho má plné kecky, zahrada, papoušci a pool, no to bude doma vypadat. A o oněch záhadných telefonátech jsem se stejně nedozvěděl. Až dnes mi psala Miládka, že mi poslali MMSku a já si ji nevyzvedl- no musím se přiznat,že ačkoliv nejsou mé znalosti co se PC týká nulové, MMS přijmout či odeslat neumím. Zrovna jako Facebook a Twitter jsou pro mne španělskou vesnicí. Asi to umět nechci. Ty fotky jsem přece však otevřel, byl u nich odkaz na internet. Chýše v Davli byla zaplavena vodou. Podívej se!
U Číňana
čtvrtek, 6. června 2013
Dnes jsme se vypravili na Dobříš k číňanovi na oběd. Půnodně se oběda měl zůčastnit i Karel ale Kája ho podle slov Arnoštky uštval na trávě. Takže jsme byli jenve čtyřech. Jídlo mají vždy dobré a holčina co obsluhuje mluvídolbře česky. Chodila od mala do české školy. Pamatuje si celou naší rodinu a ví, že Karlova žena nemluví česky, jen německy.Wifinu ale neměli, ale děvče dobře vědělo na co se ptám.
Wifina na Marjánce
Dnes jsme byli po plavání na obědě na Marjánce. Seděl tam pán zahloubaný do tabletu. Inu povídám' tady maji wifinu. Hned jsem vytáhl telefon a ejhle wifina tu okamžitě naskočila a jmenovala se "Marjánka". To je nádhera' o tom na Kanárech nemají zdání. Je to absolutně bezvadný. A když si tak o tom přemýšlím, máme tady v Čechách mnohé prvenství. Jsou to většinou věci, o kterých se nemluví a nejsou středem zájmu velkého obchodu. Jsem rád, že se zadními vrátky vrací slušné vystupování, jednání a že je to skutečnost, kterou si náš národ zaslouží. Nemravné, nechutné a nekorektní jednání vládních představitelů mohou na národ působit jen jediným odstrašujícím příkladem: být jiní….
pondělí, 3. června 2013
Neustále prší 8°
…povídala Květa, když jsme se potkali. Poznali jsme se jen podle psů. V pláštěnkách ačepicích, s deštníky a v gumovkách se sousedé těžko poznávají. Pejskové s námi ani nechtějí chodit, jsou vždy jako první u branky a toužebně hledí na dveře domu. Už aby byli v teple. V hospodě se nemluví o ničem jiném, než o povodni, která zasáhla mimo jiných měst i Prahu. Dohady, jak se dostanou pracující do zaměstnání, když se bude zavírat metro, aby doň zase nenatekla voda jako v roce 2002, jednoduše všední starosti svízelné situace. Jako jednu ze zvláštních situací mohu ohlásit, že panu Hlušičkovi utekly ze zahrady kozy a stojí u hospody pod střechou a nemají se k tomu jít domů! A kam by také šly, když na zahradě ze které utekly není žádný přístřešek. A tak Robert lítá po sousedech zda někdo nemá telefonní číslo na majitele koz, když se pak číslo našlo, nikdo se na druhém konci drátu nehlásil. A tak kozy stály stále u hospody a zdravily kolemjdoucí citoslovcem mééé méé a jak se mohl někdo hlásit na druhém konci drátu, když jsou mobilní telefony bezdrátové, to je na facku. Dnešní mládež by tento výraz rozpustilé Češtiny již nikdy nepoužila, neboťpevné telefony zažívá jen na okraji svých vědomostí a považuje tyto přístroje za dinosaury doby dědečků. Jak je vidět, fantazie doby dešťů roku 2013 blízce sousedí se šílenstvím až pomateným bláznovstvím a bezcitelným proroctvím: Roberty, ty budeš mít migrénu, hučela Irena do manžela, jež lupal jednu dvanáctku za druhou, což asi bylo dražší než migréna, tu platí pokladna. Tak si Irenka nechala otevřít ještě jednu lahvičku a my ji s Hankou vypili. Samozřejmě, že to dnes večer odnesme…
Byli jsme dopoledne tankovat a před tím jsme se snažili dostat se k Mirkovi, jež si namlátil na mopedu a k Toníkovi, zda nepotřebují něco v Mníšku a málem jsme zapadli do bahna. Již na Roviny nepojedeme, až bude svítit sluníčko, tak možná!
Teče voda teče
sobota, 1. června 2013
Od rána neustále lije 10°
Dnes jsme se vypravili na obchůzku mezi dešti. Skoro jsme místy ani nemohli projít. Podívej se
sobota, 1. června 2013
Je to slovo, které se v Čechách často používá. Je záporného významu a obzvláště moje sestra, když vyslovuje „zbohatlíci“ mám pocit, že jí stříká z úst jed. Ten pocit nemám samozřejmě jen u mé sestry, ale u většiny lidí. co to vlastně jsou, ti zbohatlíci? V každém případě lidé, kteří si vydělali více peněz než ti co to o nich tvrdí. Nechápu logiku smýšlení národa: přece opovrhujeme lidmi, co nic nedělají a nic nemají, jako třeba Romové. Avšak my opovrhujeme i lidmi, kteří pracují a asi pěkně často a dlouho a přišli k majetku. Tito lidé pak padají na úroveň těch, co nic nemají! Protože, jak to,že zbohatli, když já bydlím třeba jen v paneláku?
Máme také bohaté lidi, kteří restituovali majetek který jejich předkům komunisti ukradli. Tady se nedá nic dělat, ale ti předkové byli také zbohatlíci. Je to zvláštní povaha, ta česká. Z jedné studie vyplívá, (samozřejmě si to každá studie dělá, jak se jí to hodí), že nejbohatší národ jsou Řekové, pak ještě několik národů pak přijdou na řadu Češi a po nich teprve Němci. Jak to ta studie myslí? Inu, v Řecku neexistují paneláky a každá rodina vlastní dům s pozemkem a s vinicí.
Česko je proto bohatší než Němci, protože tu hodně lidí má dům ale každý chatu, s pozemkem. Takže si nemáme v podstatě na co stěžovat. Tuhle mě překvapil v hospodě Dan, náš mladičký ajťák: my se máme moc dobře a já vím o čem mluvím, žil jsem dlouho v Anglii. Když je někdo pracovitější a vydělal více peněž, je prostě šikovnější a ne „zbohatlík“. Takto může mluvit jen závistivý lenoch.
Jsou dokonce národy, kde si občané na svém bohatstvím zakládají a skutečně, mají se čím pyšnit. Obvyklá konverzační otázka v USA v angličtině zní: odkud přicházíš, a jaký je tvůj roční výdělek. Je to sice také trochu ujeté, ale mnohem lepší než čeští zbohatlíci……
AbonnierenKommentare zum Post (Atom)
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen