Hanka
středa, 31. července 2013
Dnes
je po bouřce chladno
Bouře, při které jsme seděli v hospodě při jedné svíčce, nezanechala
mnoho škod. Jedině má plachta se utrhla a bičovala jezírko. Jel jsem pak po
koupání do Vervy a koupil drát a stahovače a instaloval ji znovu. Takže dnes
ráno, když přijela Hanka, bylo zase vše v pořádku. Po vyřešení problému s pojišťovnou
jsme byli na obědě na Veselce na Řitce. Chtěli
jsme mluvit s Janou. Ona chudák upadla a měla moc velké potíže s kolenem.
Nějak se jí vyhodilo z kloubu, musela dlouhodobě ležet a zameškala dokonce
svatbu jejího mladšího bratra. I když to byla opravdu tragická událost, na
plátně rozumíte legraci by to asi bylo pro zasmání. Nesla asi šest talířů a
neviděla přenosku plnou limonád. Talíře letěly, Jana letěla a jídlo se válelo
po celé hospodě. No hlavně ať nemá žádné následky….
Hospodský větrák.
úterý,
30. července 2013
Dnes
po bouřce je chladněji.
Touha něco napsat je silnější než se zdá. Pan Richard, spisovatel
a příbuzný našeho Slávka, který v momentě dělá hospodského v naší hospodě Slávka svedl aby napsal něco o svém životě. Dnes jsme byli po
velké bouři bez proudu. I řekl jsem si, budu doma a podívám se na nějaký ten film,
co jsem si stáhl z internetu. Jenže Irenka byla dole v Mníšku také bez proudu a
volala mi, zda přijdu do hospody, majíc doma také tmu.
Když jsem přišel do hospody, vypadalo to tam jako před lety,
když si syn Marek hrál na Netzwerk. To byly akce, kdy rodiče svezli
děti do nějakého kulturního střediska, se všemi počítači a obrovskými monitory a
ony, ty děti si pak hrály nějaké hry. To je věc, která v dnešní době je zcela neznámá,
protože je nyní tak silný internet, že se to dá podnikat doma, aniž by se musely
stěhovat počítače. Nyní si takový Netzwerk pořídili Richard se Slávkem a tak jsme
občas rádi, když dostaneme pivo. Docela to chápu, protože já v podobné situaci,
kdy jsem jako kuchař čekal, až si někdo něco objednal, napsal čtyři romány. A tak
ani neodsuzuji tvůrčí činnost Slávka jako spisovatele z hospody. Není jiných lepších
námětů než nabízí hospoda. Třeba jako hospodský větrák. Slávek je velice
citlivý člověk, vždy udělá to si nepřeješ. Jako včera, ve výčepu bylo dusno od
těch posledních horkých dnů a dveře na sál byly dokořán a tak jsem si liboval, že
odtud přicházel čerstvý vzduch. A kouknu-
Slávek je právě zavřel. Jindy si libuji, že není hlučno, a kouknu – Slávek zapnul
ventilátor, který pracuje jak parní mašina a ještě k skřípe. No jo, Slávek
je citlivý…
pondělí,
29. července 2013
Dnes
je prudké vedro, pod mrakem, před bouřkou.
Skákadlo je takový malý přístroj, kterým se ve Voznici
dálkově otevírá brána do dvora. Když je to otevření zapotřebí, tak se skáká. Skáká
se proto, že ten přístrojek se vždy někam schová. On totiž, když je zapotřebí
tak není po ruce. To je každodenní scénář života u mého bratra. Ani jsem se
netrápil myšlenkou, jak to funguje jinde. Až se mi toho dostalo, nečekaně a bravurně
nastudované včera v hospodě. Robík a Irenka přijeli a již zvonil telefon. Slušně
vychovaný Robert vstal od stolu a zahájit hovor. Blesky mu střílely z očí,
když Irence telefon podal. Ta intenzitu očních blesků zesílila a povstala a
vysypala obsah kabelky na stůl. Ano té pověstné dámské kabelky, kde se prý vždy
všechno najde. Po chvíli pravila: nemám. Mobil jí přesto neustále řval u ucha a
určitě se chtělo Irence kašlat, ale to je jiné představení. Hospoda se nyní
domáhala rozuzlení příběhu. Ztratil se dálkový ovladač vjezdu do garáže. Prý jich
mají čtvero ale jen Robert vlastnil ten hmatatelný. Pak byla chvilku pauzička a
po té se přiřítilo té-té-čko, neboli Audi TT z něho vyskočil rozčilený
Simon a počal řádit v otcově autě: já toho šmejda někde najdu! No, nenašel
a já teď vím, že ačkoliv tomu neříkají skákadlo, situace je podobná. Já mám od
31. také automatiku: Hanka vyskočí a otevře bránu do zahrady. A nedovedu si
představit, že by se třeba její nohy, nebo ruce, či oči a hlava někam dala
založit…
Vedro
neděle,
28. července 2013
Dnes
je skoro 40°
Mám momentálně dva velké problémy. S tím prvním jistě
nejsem sám, asi nás bude několik miliónů.
Je mi horko. Přes poledne jsem seděl u sousedů na zahradě, mají tam chládek. Vzduch
se ani nepohne, slunce svítí jakoby bylo šílené a v celém kraji je ticho. Ani ti
ptáčkové nešvitoří. Ani se jim nedivím, já bych také nezpíval, kdyby mi bylo takové horko. Takže jak se na to dívám, tady
mi internetem asi nikdo nepomůže a ani neporadí. Ten druhý problém je jiné povahy.
31. přijede Hanka. Již se těším ale mám problém. Jede totiž autobusem přes noc.
Jestliže pojede toho 31. tak tu bude 1. Ale naopak, bude-li chtít, aby tu byla toho
31. bude muset z Frankfurtu jet 30. Ale asi to nechám plavat, Hanka má klíče a ona
tu bude jistě dole v ložnici spát, jedno
zda to bude toho 30. nebo 31. V každém případě je jogurt v lednici aby mohla Hanka
posnídat. Dokonce jsou tam dva druhy. Jeden je smetanový a druhý je nějak jiný,
ale oba jsou přírodní. Je tu také ovoce a i meloun je v lednici. Ovšem, to nevím,
jestli tam bude ještě toho 30. nebo 31. Budu se muset do té lednice oba dny podlívat.
Vlastně jen jeden den, protože ten druhý
bude již jogurt snědený. Ano, máte pravdu, je horko...
Sociální
Klub
sobota, 27. července
2013
Dnes je skoro 40°
Včera slavil Tonda narozeniny. Bylo mu sedmdesát a to zde
v Čechách je slavná hranice, protože od tohoto dne můžou penzisti jezdit zdarma.
Všemi druhy Pražské dopravy a i k tak zvané přidružené. Tak nás Slávek posadil do
sálu a to je utrpení pro uši. Sál má příšernou
akustiku. Pajda zůstal venku a hlídal si náměstí jako jindy. Kamarád z Brd mi vyčetl,
že mám na stránkách příšernou fotku, abych ji vyměnil. Což fotku mohu vyměnit za
jakoukoliv, nelíbím se mi na žádné. No doufám, že bude kamarád spokojený. Když jsem
byl v sobotu u Jardy v Davli, měl jsem s ním schůzku na kterou jsem zapomněl. Běhal
po vsi s tácem chlebíčků a to mě hrozně mrzí. Nedochvilnost i ty chlebíčky, samozřejmě!
Dnes si zkouším psát do deníčku z terénu.
Jak si staví ptáci hnízdo? VIDEO
pátek,
26. července 2013
Dnes
je suché vedro a je pod mrakem.
Včera jsem strávil večer u sousedů. Grilovalo se na
horkém kameni a bylo to moc dobré. Obdivovali jsme nový komín a spoustu jiných
věcí, Míla má zdánlivě neskutečné zásoby všelijakých věcí. Malý Míla se pak
pochlubil hnízdečkem v pfance, což je taková nádobka která se používá na maltu. Pfanka byla
pověšená v kůlně a ptáčkům se zřejmě dobře hodila a již tam byli mladí s dokořán otevřenými
zobáčky. Bal to hezký večer. Dnes jsem se dal do čistění jezírka, dělal jsem
takového vodníka. Ve finále jsem v jezírku uklouzl a spadl do vody. No kdo
by si z toho nezatancoval….
Podivná věc
čtvrtek,
25. července 2013
Většinu
dne pod mrakem, velice teplo.
Dnes cestou lesem byly již cítit houby. Ne že bych nějaké
našel, je to umění, které jsem dávno zapomněl. To hledání. Ale byly cítit ty
houby a tak jsem zpozorněl. Musíte vědět, že naše lesy jsou předivočákováni, a
velké plochy a to ne jen v lese jsou rozryty těmito prasaty. Uprostřed takového
božího dopuštění jsem objevil žlutou kytku. Jednu jedinou, něco jako mastný
knedlík. Stála tam a rostla. O kousek dále jsem našel něco podivného. Mozek můj
projížděl všechny hradisky, co jsem za život nashromáždil, až mi byla dána informace, že je to velká houba co
se dere na světlo boží. Za pomoci hole jsem šel na věc a výsledek byl bědný, až
jsem se styděl. Na jakémsi trsu trávy a při obrovské spotřebě černé hlíny,
hlíny jako prášku, jsem rozbil akrobatickou stavbu malých, zrzavých mravenců. Hned
utíkali a chránili larvy a já měl sto chutí jim při výstavbě pomoci. Ale ti
mravenci by mi dali…
P.S. Kamarádka Hanka mi psala, že ta bílá kytka se jenuje Yucca palma
P.S. Kamarádka Hanka mi psala, že ta bílá kytka se jenuje Yucca palma
Rozkvetla
středa,
24. července 2013
Velké
vedro ale obloha se zatáhla.
Dnes bylo horko a podle mé únavy asi se něco přižene. Teď
navečer jsem se dal do sekání trávy, ono se ani nedá říci tráva, jen samé
sedmikrásky hladově vystrkují hlavičky a nepěkně to vypadá. Když jsem se dostal
sekačkou do takového zakrytého rohu, vykoukla na mně. Růže Anička. Zrovna touhle
roční dobou, v době, kdy Anička žila, jsme se pohádali. Ono to nebylo
vůbec růžové. Já věděl, že ztrácím ženu a ona život. Ty hádky byly vždy kvůli prkotinám.
Tak jsme jeden na druhého pokukovali, jak to ukončit a mně napadlo jít sekat trávu.
Vůni posekané trávy Anička milovala. A když jsem se dostal do toho skrytého
rohu, kvetla tam jedna růže, aniž bychom o nějaké její existenci věděli. Tak jsem
ji utrhl a přinesl jí mé ženě a bylo po hádce. Dneska zase rozkvetla, lépe
řečeno, já ji zase našel. A tak jsem jí dal jméno Anička. A včera vykvetla taková bílá kytka ale já nevím jak se jmenuje
Nevěsta v zahradě
úterý,
23. července 2013
Dnes
je krásně přes 30° teplo.
Paní Mandáková se mi svěřila, že jí rybíz užírají ptáci a
že přes něj hodila záclonu. Od těch dob, vždy, když vejdu do zahrady zdravím:
dobrý den paní Mandáková. Odpovědi se však nedočkám. Je to ta moje zahradní
nevěsta. Taková zahrada, to je malý kousek světa sám pro sebe. Tak nezapomeňme
naše malé vrabčáky, kteří spadli z hnízda rovnou do poddlaždičkového
mraveniště na terase. Hned nalezli rošťáci potravu, která jim sama běhala do
zobáčků. Mám pocit, že je již vyhubili, je jich tam stále méně, ale ptáčkové
stále hlídají. No jo, na tu první samostatně ulovenou potravu se asi
nezapomíná. Zrovna tak boj o život v jezírku. Malé hejno mrňavých ryb, co
mi tam v loni Míla nalil se rozmnožilo a mých pět zlatých rybek z Frankfurtu
terorizují. Jednoduše je nechtějí pustit k žrádlu. A ten krtek neustále
dělá hromádky, že se mu chce v tom vedru takhle dřít.
Dnes jsme byli zase plavat, byla s námi Jana. Bylo tam
plno lidí, dětí, dědků a babek. Takový nával jsme nezažili. Na obědě jsme byli
na Marjánce a tentokrát to bylo výborné, takže si musíme zapamatovat: sudý
týden, to je ten, co vyndávám popelnici je na Marjánce správná parta s tím
dobrým kuchařem…
pondělí,
22. července 2013
Slunce,
teplo nádhera!
Dnes jsem se dal do uklízení. Povlečení jsem měl již v pokoji
pro hosty vyprané a tak jen povléknout, vyluxovat. Při této práci jsem se lekl
poprvé: najednou uprostřed ložnice stál Míla a jestli nemám máslo. Měl jsem.
Pojď na oběd povídá! Nepůjdu opáčím, mám práci! Aha, ty jsi pokojská, řekl a
zmizel. A tak jsem pracoval jako pokojská dále a přemýšlel si o Jardovi z Davle.
Byl jsem tam totiž včera odpoledne. Když jsem tam dorazil, byla rodinná idylka
stoprocentní. Jarda si četl LPíčko a Eva zalévala. Šum veletoku podbarvovala
muzika. Ta je u Jardy všudybylá. Dozvěděl jsem se, že mě Eva s Miládkou celé
dopoledne v IKEA drbali, jako že se neukáži a tak, a tak jsem se ukázal. Měli
velkou vodu tak si kupovali nové postele. Na přestěhování do patra moc
nepřemýšlí, že to asi dožije v přízemí. No, dědkovské řeči! Mojí sportovní
kamerou jsem natočil cestu do Davle ale uprostřed Čisovic kamera přerušila
nahrávku, jelikož jí došla baterie. To je docela nevýhoda, jelikož se na
přístrojku nevidí, jak je plná. Ale vydrží dlouho. Tak si tak uklízím a
přemýšlím si, byl jsem právě v obýváku s luxem, když Míla opět zařval z kuchyně,
že mi vrací to máslo. Já se tak lekl, až jsem zařval. Dříve jsem se lekal a
neřval a srdce se mi rozbušilo jako o závod. Dnes již nebuší zato vždy zařvu
jako tur. Tak jsem to uklízení a nahrávání za jízdy Tiguanem dal do jednoho
videa.
Dnes tu jezdily celé odpoledne hasiči, že prý někde
hořelo pole tak si jezdili k nám na Stříbrnou Lhotu do jezírka pro vodu. Ještě
že tam sedlák odstranil ten přiblblý plot…..
sobota, 20. července 2013
dnes
je pod mrakem a 22°
Tento víkend máme v Mníšku slavnou Skaleckou pouť. Pamatuji
si ji ještě z dětství, když jsem vyrůstal v Čisovicích. Tenkrát se
konala ještě na Skalce. Sice jsem o pouti věděl, hlásí nám to tu místní
rozhlas, vlastně co hlásí, huláká tu po vsi, ale já se původně vydal na Dobříš,
koupit si brýle na čtení. Zase mi jedny odešly. A tak jsem vjel do toho
nejlepšího. Alespoň jsem se při zpáteční cestě po náměstí prošel, dokonce pár
známých jsem potkal. Včera jsem totiž nebyl v hospodě, mí přátelené mají všichni
nějaký moroburdus, jak tomu říká pan profesor Zděnda, já ho měl sice za sebou, ale
využil jsem příležitosti udělal si abstinentní večer. Olda, co jsem ho potkal
na pouti, říkal, že to bez basy nestojí zanic. Nejvíce se divil Pajda tomu, že
jsem si lehl na gauč a čuměl na televizi. To již dávno nezažil. On na mně vždy
hodí pohled co říká: “co je ti? Není ti nic? Abys mi neumřel!“
pátek,
19. července 2013
máme
krásné a teplé léto.
Včera byli Marek a Ludmila v Praze a někde za Prahou
u příbuzných. Odpoledne jsme se vypravili do Kytína, podívat se na auto, které
kluci zrovna restaurují, a pak jsme jeli
do Voznic. Dostali jsme koláč s limonádou, prohlídli Kájovo sídlo a pak
jsme se vypravili do hospody. Byla velká slezina, Richard perlil, Mirek taktéž
a svět byl tak krásný. Ludmila chvilku poslouchala a když zjistila, že mnohému
rozumí spustila na dědky rusky, a najednou všichni ruštině rozuměli, stali jsme
jedním celkem, zahuštěným vodou, vínem, pivem a okořeněným vodkou. I Slávek byl
shovívavě hodným. Ani jsme nezjistili, kolik je hodin a šlo se domů…
Válečný veterán
čtvrtek,
18. července 2013Dnes je teplo, ale objevují se obláčky
Byla, jakoby se právě vrátila z třicetileté války. Nebo
ze služby v Afganistanu. Malá, černá kočička. Jana jich má kolem chaty plno,
tahle se však držela společnosti a očividně nebyla ve své kůži. Koťátko, které
by příroda nechala chcípnout; ne však Jana. Ano, byli jsme na Pískách v Zázrakově,
Zdeněk slavil narozeniny. To když on něco slaví, tak především vaří. Pečené brambory
s rozmarýnem, žampiony na kmínu a kuřecí stehna na grilu. Bylo krásné
počasí a všichni jsme chraptěli. V noci nespíme, ráno chrchláme, chrchlá
Pajda, Jana, Mařenka, Láďa a dokonce chrchlá i paní
vedoucí v lahůdkách. Je to asi nějaká rýma co jde krajem, ve dne vedro a
navečer zima, jako když je krásný podzim. Samozřejmě jsme semleli co se dalo,
největší problém bylo vyřešit situaci sousedů ve Švýcarsku, kteří jsou již oba po
smrti, ale protože mají na kontě dost peněz, tak je nájem stále strháván a
platí se prázdný byt. No je tohle vůbec možné? Docela jsme se zakecali, takže
když jsem přišel domů, byly děti již v posteli. Já se bál, že dostanu
vynadáno, ale oba, Ludmila i Marek byli shovívaví a docela se ptali, jak jsem
se měl. Dnes vyrazili do Ouholiček, Marek tam má příbuzné a Ludmila mi u snídaně
sdělila novinku, že tady, v Praze je vše dražší než ve Frankfurtu. Říkal jsem jí:
to je známé a záměrné. Češi nechtějí být otravovány cizinci a něco prodat, o to
také nemají zájem. Ludmila se na mně chvíli dívala, asi si myslela, že jsem se
zbláznil a pak pravila: hééé???, což jest německým citoslovem údivu.
Byla oblečená, byla nahá
úterý,
16. července 2013
Dnes
je teplo a velice příjemně
…těmito slovy se mi snažil pan Richard vysvětlit situaci,
že ačkoliv je hospoda zavřená je otevřeno. Prý to je jako v té pohádce. Bylo
zavřeno, ale moji lahvičku vína jsem dostal a tak jsem mohl před hospodou čekat
na Markův příjezd. Volal mi cestou, že mu navigace říká, že přijedou v půl
deváté, přijeli v devět a hned jsme se dali do pití piva. Ludmila si dala
bílé a tak jsme pěkně pokecali a doma jsme pak ještě poseděli a pozorovali
hvězdy. Dnes ráno jsme byli plavat. Bylo v plavečáku super málo lidí, pan
plavčík zapomněl vypnout divokou řeku, tak jsme dováděli co to šlo. Marek
zkusil jednou tobogán, sice ztrátu orientace nezažil, ale už tam nešel. Ludmila
tam byla třikrát. Na obědě jsme byli na Marjánce, protože jsem si vzal do
hlavy, aby mladí viděli Mníšek jako na dlani. Ono je to moc nezajímalo, zato
jídlo nestálo za moc. Roštěnky byly jako podrážky, sice výborně ochucené, ale
když to maso nestojí za moc, tak s tím nic nenaděláš. Pak jsme ještě jeli
mezi rybníky a Lu objevila moc pěkný stromeček. Mám ho již u jezírka. Já jsem
vyluxoval auto, protože Pajda tam měl plno chlupů, zaléval kytky a mladí se
natáhli a spí…
Neskutečná policejní honička přes půl Prahy: Divočák přeplaval Vltavu a rozbil výlohu hotelu
Pražské ulice zažily v neděli dopoledne netradiční honičku. Strážníci
pronásledovali přes půl metropole divoké prase, které přeplavalo Vltavu, rozbilo
výlohu pětihvězdičkového hotelu, ohrožovalo chodce a zranilo jednoho z městských
policistů. Po dvou hodinách běhu a třech uspávacích injekcích se podařilo zvíře
zklidnit a odchytit. Zdraoj:SEZNAM.cz
Balón na Pískách VIDEO
Balón na Pískách VIDEO
neděle,
14. Července 2013
Tak aby jste si nemysleli, že jsme tu nějaká zapadlá
Lhota, ne, my jsme Stříbrná. Že nám sem
jezdí každou hodinu autobus, to je věc známá a každý o ní ví. Ale, že nám teď
bude lítat pravidelná balónová linka, to je již méně známé. Tuto službu ocení
nejspíše hlavně obyvatelé Zázrakova, jinak na Pískách v době dešťů a
vánic, neboť tam vede cesta velice dobrodružná….
 |
| Nová doprava na Písky |
14.
července 2013
Teplé,
slunečné počasí
Včera konečně dorazil Tomáš s rodinou. Mají nové
auto. Jak říká Tomáš- Pažauta. Vypadá docela dobře, ale má mokrou podlahu,
Jiřina s tím má moc velké potíže. Krátce po jídle se dali mladí do práce a
naštípali mi skoro celý zbytek dřeva. Já jsem také nelenil a učil jsem se od Lukáše
obsluhu Facebooku. Nevím proč, nejsem nemehlo na počítač, ale tuto novotu jsem
nedokázal pochopit. Byl jsem seřván, že jsem starý blbec, takže jsem se cítil
jako Mirek v hospodě. A tak jsem to nakonec a pro jistotu pochopil. Jiřina
na Facebooku zjistila, že je Zuzana na Sri lance, snad s celou rodinou a
dokonce jsem si vyměnil šest psaných slov s Jýnským, protože byl zrovna ve
Frankfurtu na PC. Navečer, když si Tomáš cucnul k vínu, jsme se najedli a
zadělali oheň ve venkovním krbu. Přišli jsme na to, že tu Tomášovi v loni vůbec nebyli a oheň v krbu
se pěstuje jen když tu je on. Letos ale málem Aničce rozbil skříň se sklem, tak
jsem převzal topení já. Byli tady i sousedi oba militantně zaměření, tak si
měli o čem povídat. Večer byl pěkný a dřevo krásně vonělo….
pátek,
12. července 2013
Nevím jestli mají ptáčkové mládí? Asi jo, když je rodiče
přemlouvají, aby vyletěli z hnízda, musí mít také dětství. Pozoruji tady
na domě rodinku. Postavili si hnízdo v takovém, bývalém, zazděném, kříži,
který kdysi sloužil jako větrání půdy. Tedy na hnízdo opravdu málo místa. Ale mladé
vychovali, pozná se to podle hromádky na okně. Teď momentálně sedí před domem
na terase, která je z vymývaných betonových dlažeb. Mezi jejíma spáry
roste obyčejně mnoho plevele a v jednom místě si udělali mravenečkové podzemní
mraveniště. Malí ptáčkové tam tráví většinu času a zobou mravence a na
rozčilené rodiče moc nedají! A proč taky: tady jim lezou pečená “kuřata“ rovnou
do zobáku, proč se učit létat a proboha, ještě se honit za nějakou mouchou?
Zase zima
pátek,
12. července 2013
Oblačno,
kolem 15°
Včera se znenadání udělala zima. Ve středu večer jsme
ještě seděli venku, já si dal dokonce ledové pivo. Ráno jsem se probudil s bolestí
v krku. Pajda také kašlal a sousedka paní Mandáková mi říkala, že jí také
bolí z nenadání v krku. Jel jsem si do lékárny pro nějaké bonbónky,
dostal jsem také sprej a ten je dost bestiální, zato dobrý. Když již jsem byl v autě,
jel jsem se podívat do Velké Lečice. Opravují tam uprostřed vesnice most a tím
pádem je ves rozdělena na dvě půlky. Myslím
si osobně, že je to nějaký trik, aby
vesnice nebyla průjezdná. Nám to vadí jenom kvůli cestě do Měřína, jinak
ať si tam dělají politiku jakou chtějí. Večer jsme s Pajdou nešli do hospody. Kolem osmé
tu zazvonil Míla, že je hospoda zavřená a pak se ozval Tomáš, že prý přijedou v sobotu.
Slávek celý sociální klub zabil těma jeho šprýmy. Vypadá, že ho to tam již
nebaví a že brzo zase zmizí. Jo a u starosty se pálí nějaké bytové dveře, které
tam na neohraničeném pozemku stále přibývají.
Koza na, pojď… Cesta létem
středa,
10. července 2013
Dnes
je slunce, vedro, pěkně.
Máme tady ve statku ve Lhotě jednu takovou Boží láskou
pohlazenou rodinu. Jsou však zcela neškodní, neustále chodí do lesa na dříví,
na houby. Jsou absolutně nekomunikativní nanejvíc jedna ze sester občas
pozdraví. Včera se mi naskytl pohled pro Bohy: kozy co si pan Hlušička postavil
do zahrady za mým domem jsou neustále v akci, tentokrát asi utekly ke
statku. Jedna ze sester šla, v ruce držíc kus housky asi tak deset centimetrů od
kozí tlamy a řvala: Koza pojď, na, na koza pojď! Jeden z bratrů kozu táhl
na nějakém řemeni a kůzle, to běželo za matkou samo od sebe a bečelo jako
pominuté. Nepletl jsem se do toho, později jsem slyšel, že jsou kozy zase za
domem. Večer pak, když nám Slávek zavřel sociální centrum, jsme seděli s Mílou
a Danem ještě u mě na zahradě a pozorovali hvězdy. Víte že na podzim proletí
kolen Země kometa, která bude svítit jako měsíc v úplňku a bude vidět i za
bílého dne? Jak jsem se stal terčem zloby
pondělí,
8. července 2013
Dnes
je oblačno a velmi teplo.
Včera se v restauraci vše zvrtlo proti mně. Nejprve přišla
slečna s mládencem a s čubičkou. Pajda se o ni počal starat, však
víte co mám na mysli. Na to slečna, že to nevadí, že čubička je teprve čtyři
měsíce, že z toho nic nebude. Pak utekla čubička na silnici a jelo auto. Slečna
počala ječet, že jsem měl sto chutí vyskočit a dát jí pár facek, ale naštěstí
to zvládl její mládenec a řval na ní až se Brdy zelenaly, že se lek a že se tak
strašně lek ať to již nikdy nedělá. Vedle u stolu byli cyklisti, kteří tam
seděli již od oběda a byli značně nahlas. Slávek se před nimi vytahoval ve stylu
Drobečka a počal být nervní. A to on, když je nervní, tak to odnesu já. Že prý
ho jen hecuji. Pak počal Slávek hledat „šéfa“ což ještě nikdy neudělal a tak mu
povídám, že ten jeho spisovatel sedí pod břízou. A tu Slávek vybouchl. Sice jsem
ten výbuch nezažil osobně, zato Dan mi o něm vyprávěl, když si šel pro pivo. Pak
vše shrnul slovy: on je na vás naštvaný, protože jste zdrhnul a on k tomu neměl
odvahu. Ale vždyť už je to tolik let!, mínil jsem. Přesto, řekl Dan a napil se
piva. Ano, teď jsem si vzpomněl, k tomu zdrhnutí byla třeba odvaha…
Sobota
neděle,
7. července 2013
Dnes
je příjemně a teplo.
Včera večer jsem strávil večer doma, u televize. Dávali Amadeus
od Formana a byl to docela pěkný film. Zajímavé dílo od toho Formana. Lásky jedné
plavovlásky byl napůl zakázaný film doby před 68 rokem, když pak režisér zůstal
na západě, docela zmizel z kin. Musel se proslavit v Hollywoodu, aby
se směl zase vrátit a jako slavný a nedostupný točit v Čechách. Dával si načas s novými
filmy a každý byl trhák. V přeletu přes kukaččí hnízdo se vrátil domů, do
své vlasti. Aniž by si toho světová klientela všimla, vše, co vyvolalo v tomto
díle smích, bylo vzato z českého humoru.
Přijela Jana
sobota,
6. července 2013
Je pod
mrakem a dusno
Včera přijela Jana. Ze všech slíbených návštěv zbyla jediná.
V sociálním centrum bylo živo, ačkoliv nám Mirek předem vynadal, že už
nikdy nepřijde, přišel a doprovázel nás na housle. Olda Chaloupka se radoval
pozdravu z Davle, měl nastydlé průdušky tak ze začátku jen hrál, ale pak
se rozezpíval. Po divočině Slávkovy hospody, za asistence pana spisovatele, jež
neustále budil dojem, že tu je ale ne zcela, zeptal se několikrát hostů co
chtějí pít a hned odešel do zahrady, jako by tam byla pípa, jsme si Janou dali
ještě jedno vínečko. Dnes mi Jana uvařila dietu, a uhrabala trávu od třísek z haldy
dřeva…
Jak mě Kája pozval na oběd
pátek,
5. července 2013
Dnes
je dusno a oblačno.
Včera jsem měl napilno. Dřevo bylo na zahradě, musel jsem
jet nakoupit, protože se přihlásil Tomáš s Jiřinou, že přijedou a v tu
chvíli mi volala sestra, že mám přijet na ten domluvený oběd, který jsem s bratrem
domluvil jak se říká na půl huby. Nevnikl žádný termín, ani čas a ani místo toho
oběda. Tak jsem v rozpacích řekl, že přijedu za půl hodiny. Složil jsem
nákup a vyrazil. Sotva jsem vjel ve Voznici do dvora, volá na mně sestra z okna:
všechno je jinak, Kája zmizel s panem Pomichálkem pro nějaké roury. Mezi tím
volala Jiřinka, že nepřijedou, možná až v pondělí, tak jsem se u setry
naobědval, tedy bez Káji, vyfotil jsem ryby a jel domu uklízet dřevo. Už je v kůlně,
mně bolí záda a nohy a mám dobrý pocit. VIDEO
Dřevo
čtvrtek,
4. července 2013
Dnes
je pod mrakem a dusno
Dnes jsem si musel přivstat. Chvíli jsem se válel v posteli
a přemýšlel o Slávkovi: chtěl nás včera mermomocí vyhodit z hospody tak dělal
takové nenápadné věci, že jako zhasl světlo na schodech, takže jsme se mohli i
zabít, pak zase zhasl vše a tak jsem se zvedl a vzal si flašku nedopitého vína a
šel domů. Ale s ním se asi nic nenadělá. Také se u hospody mihl Stáňa, šel
si půjčit sud piva do Kytínské hospody. Dělal jakoby jsme se viděli teprve před
třemi dny, zatím to jsou snad tři roky. No a dnes ráno mi přivezli dříví, aby
měl Tomáš co dělat. VIDEO
Dusno
středa,
3. července 2013
Po raním sluníčku nastalo dusno a že budou bouřky. Bylo vydané
od úřadů varování. Udělali jsme ale plno práce. Já sekal trávu, paní Mandáková
sekala trávu a Milena mi přinesla dopis od elektrických podniků, jež obyčejně
nevěstí nic dobrého. Ale tentokrát jsi mi Mileno přenesla milé překvapení. Pět tisíc
přeplatek. To můžeme zapít. Ještě jsem zavedl televizní signál do dolejší
ložnice a Pajda mi vydatně pomáhal. Kam jsem strčil prst, tam o strkal čumáček,
jednoduše mi pomáhal. Televize dole již hraje. Cestou odpolední procházky jsem
vyfotil nějaká kvítka tak je tu přikládám: VIDEO
Crème Bonjour
středa,
3. července 2013
Dnes
je dusno a táhne to na bouřku.
Včera jsem byl nakupovat u Penny. Mimo jiné jsem chtěl
koupit máslo. Našel jsem produkt takový, jak se máslo balí, ale nenalezl jsem
na obalu to slovo MÁSLO. I tu jsem se vydal hledat nějakou prodavačku abych se
zeptal. Jedna se nervovala u vykládání zboží a na otázku, zda je to máslo
řekla: skoro. To mě dost namíchlo a povídám: tak je to máslo nebo margarín. A tu
ona nešťastná prodavačka řekla, ano je to máslo. Doma mi byla hned podezřelá ta
chuť. Vzal jsem si tedy lupu a tu jsem se dočetl, že to je směs rostlinných tuků.
V prvním okamžiku jsem chtěl jet do Penny a hodit ten zrádný, jako máslo
balený produkt, prodavačce na hlavu. Pak jsem se uklidnil a jsem si jist, že těm
podvodníkům výrobcům již nenaletím. Margarin, produkt jež byl vynalézán na něco
jiného a omylem se to pak dalo jíst. Nedá tělu nic než pocit nasycení…
Středník
úterý, 2. července 2013
Dnes
je teplo a slunce svítí 27°
Včera jsem se octl v hospodě poměrně brzo a byl jsem
sám. Slávek mě oslovil, zda bych nepřepsal nějaký článek, který opěvuje Lhotu.
Tedy naši, stříbrnou. Skočil jsem si pro tablet a dal se do práce. Rukopis byl
velice dobře čitelný a tak píši a píši a nejednou tam byl středník. Napsal jsem
toho za můj život spousty ale nikdy jsem nepoužil středník. Pak ale pan
Stanislav Hlaváč vyšel na terasu aby se zeptal, zda je jeho dílo čitelné. Řekl jsem
mu že jo pak jsem se zeptal na ten středník. Nastala nečekaně dlouhá debata, v jejímž
centru byl ten středník. „Takový středník je moje nejoblíbenější pomůcka; dává
najevo, že myšlenka ještě neskončila, že půjde dál, že ji budu rozvíjet.“ Pan Hlaváč
se rozohnil a nadále a neuvěřitelně mnoho toho věděl o znaménku, které jsem
nikdy nepoužíval posuďte sami, zde jeho text:
Stříbrná je víc jak zlatá (a ne že ne)
Říkává se, že mlčeti zlato, mluviti stříbro. Tak pojďme raději mluvit, když jsme se ocitli ve Stříbrné Lhotě, v malebné vísce nad Mníškem pod Brdy. Tady jsme tak říkajíc nad Brdy, jen vzít košík a vyrazit do lesů na houby, kde je hub jako po dešti; ani pršet nemusí. Říká se, že to nejcennější co máme, nazýváme rodinným stříbrem. I Stříbrná Lhota do toho zapadá. Klid vísky, kde se zastavil čas a plíce vám samy dýchají; však ne nadarmo se říká, že stromy jsou lékařem nejen lesů, ale našich městsky zbídačelých životů, našich hlav, které nám těhotní triky ve kterých nám cinkají tramvaje nebo bzučí klaksony. Stříbrná Lhota je jedním z oněh úniků; však již samotný název Lhota vzbuzuje důvěru - každá Lhota je dobrá, ať již je Dlouhá, Horní nebo Podlesní; tahle má navíc punc, anebo také patinu stříbra. A pak považte, Stříbrná Lhota má náměstíčko a k němu přifařený zájezdní hostinec "Na náměstí ", kde budete i vy brzo doma a čas vám neuteče, protože množství kuchyňských hodin na stěnách má tu dobrotivost v sobě, že každé ukazují jinak. Říká se, že dobré jídlo a pití, to je naše živobytí. Však pod orosenou točenku nejlépe usedne na jazyk přismahnutá klobása, oživlý utopenec hermelín s phepheronkou uložený, či sýr pivní k dalšímu vypití žejdlíku vybízející. Nedělejte si jen chutné mňamkami; komu je do zpěvu, nechť se dostaví každý pátek na štamgast párty. To se dělá tak, že se sejde pět, šest kytar a desetkrát tolik lidí, kteří popějejí, co se zpívat dá, říkejte tomu staré a dobré odrhovačky, protože písně plné plísně moderny se ani zpívat nedají. A raplovat u ohně venku před hostincem pod lípou a břízami, to mohou opravdu jen rap-lové. A i kdyby vás čas a hlasivky přemohli, dostatečné množství pokojíčků zde umístěných vás pohltí jako maliny. Říká se, že stejně všichni umřeme. Jistě že. Ale v této oáze, které bychom mohli přifařit přídomek "bukolická idylka" si rozhodně o několik dní život prodloužíte. To není nadsázka, zkuste okoštovat. Co hrdlo a hlasivky ráčí. Prubnul jsem to na sedm dní a ve smyslu předminulé věty mám pocit, že ještě týden na tomto světě budu. Laura a její čtyři tygři kdysi zpívali: "Dokud tady budu, nechci poznat nudu" A já pěji jako jeden z měsíčků u ohýnku:
Flek, re, tuty, kalhoty... A neříkej, že ne! Přijď!! Kam? No přeci do Lhoty! Do jaké? No přeci Stříbrné.
Stanislav Hlaváč
Konečně má Míla cihly
pondělí,
1. července 2013
Dnes konečně Mílovi přivezli cihly. Obrovský náklaďák je
pomocí vlastního jeřábu naskládal na trávu a pak se mu něco pokazilo. Řidič vyklopil
kabinu, aby se dostal k motoru a něco spravoval. Je to výhoda takhle
jednoduše se dostat k srdci obrovského auta. Akorát ty věci v kabině,
ty asi také poletují kam chtějí, tedy zákonem přitažlivost směrem dolů…
Málem bouračka
pondělí,
1. července 2013
Dnes
se vrátilo léto 28°
Dnes jsem vyrazil na nákup. Již jsem tu docela nic neměl.
U Penny byl nával, ale hlavně se všude válelo zboží a prodavačky byly nervní: joo,
asi to přišlo, ale nevím kde to je… takové odpovědi kladly na dotazy
nakupujících. Opět jsem si koupil u Itala zmrzlinu, je výborná, mohu doporučit.
Po nákupu jsem si zajel pro vodu, ke studánce. Když jsem se vracel, chtěl jsem
jet kolem podloubí ale nestrefil jsem ani správnou cestu a nezmerčil, že je tam
zákaz vjezdu, zcela nová, leskem se třpytící cedule. Pak mi najednou z leva
vyrazila mladá paní v červené Fábii a málem jsme se srazili. Chladiče se
jen tak, tak pusinkovaly. Samozřejmě jsem se hezké paní omluvil, když jsem
zjistil, že jedu do protisměru, řka: ale stejnak si mladá paní dávejte pozor,
takových blbců jako jsem já je více. No, úplně nová jednosměrka! Jel jsem se
tam podívat a opravdu měla mladá paní pravdu. Nevím proč tam na konci té ulice
stála a tak jsme si zamávali, jako staří známí, no, vždyť jsme se málem srazili….