Okázalost a tradice
úterý,
30. dubna 2013
Dnes
je na pokraji deště, zamračeno a zima. Kam se nám ztratilo jaro?
Dopoledne volala kamarádka Míla. Zhroutil se jí počítač a
všechna data se vymazala. Ptala se na adresu mého deníčku, aby si ho mohla
otevřít. A tady jsme u jádra věci: tradice. Ne, že by byl můj deníček nějak
důležitý, či nadmíru chytrý, ne! Ale je to tradice si k snídani přečíst, co
jsem zase napsal. Okázalost mi dokáže někdy vyrazit dech, tedy spíše slzy do
očí. Mluvili jsme zrovna v neděli ve slaném bazéně s Hankou o Ursula von der Leyen. Je to německá ministryně, jak je ve jménu vidět,
šlechtického původu. Ta nonšalance ve vystupování a v jednání se nedá
přehlídnout. Zrovna jako u Karla von Schwarzenberg! Musí to být záhul,
narodit se v šlechtické rodině. Vychování, slušné vystupování, školy a
dodržování tradice. A především, zachování protokolu!
Vím, je to pro Čechy
nepochopitelné, protože jsme národ bez jakékoliv hrdosti a již vůbec ne tradice.
Tu, kterou jsme mohli mít, kdybychom se k ní hlásili, byla Rakouská monarchie,
ale darmo mluvit. Jenomže ono to není tak jednoduché žít bez tradice a
okázalosti. A tak si ji náš národ počal vymýšlet: být pionýrem, komunistou,
svazákem, být skautem, vojákem, skládat přísahu u táborového ohně a stát se
členem osady! Je to k pláči, že? Zcela jinak to vypadá v evropských
monarchiích. Být králem či královnou jak to bývalo v pohádkách, o tom nemůže
být řeč. Všechny monarchie mají demokratické vlády. A jakou teda mají královské
dvory funkci?Velkou: reprezentují, jdou příkladem jak vzděláním, tak chováním,
dokáží vzbudit pocit hrdosti za neobyčejnou statečnost (princ Harry Wales) dokáží ukázat mladým i
starým kam patří, zobrazí tvář národa, takový, jaký je a byl před staletím.
Posílí pocit sounáležitosti, vědomí národní hrdosti, dokáže dát lidem útěchu a samozřejmě
téma k hovorům, debatám a plné články duhového tisku. Královské rodiny jsou
příkladem rodinám národa (poddaných), ve všech směrech. V poslušnosti a úctě
dětí k rodičům, dokonalé podřízenosti, ale na druhé straně ukáží i boj mladé
královské generaci proti přílišnému útisku protokolu. Případ Camilla
Mountbatten-Windsor, Duchess of Cornwall nám o nesplněné lásce dokáže srdcervoucně vyprávět.
Dnes se konala korunovace holandského krále Alexandra,
celodenní pořad německé a jistě všech světových televizních vysílačů. Seznam.cz se o této
významné události ani nezmínil. A tak jsme zase tam, kde jsme byli: Češi nemají
žádnou tradici a pro svá závistivá srdce ani žádnou nechtějí. 80 procent
obyvatelů všech evropských monarchií si nadále království, či knížectví přeje! Je
to v době internetu pochopitelné? Ano! Člověk potřebuje něco, co tu vždy bylo a
dále dlouho bude....
Noční host
pondělí,
29. Dubna 2013
Ráno
bylo jen 7º a teď v poledne se klube sluníčko
Bylo asi po jedné hodině noční, když někdo počal bušit na
okno. Díval jsem se ještě na televizi. Okna v průčelí mého domu vedou na ulici,
v každém stojí lampička a za nimi, z pohledu ze vnitra obýváku, jsou zatažené
záclony. V noční tmě jsou okna signálem pro celou ulici.
Takže, někdo bušil. Otevřel jsem jedno okno, v domnění,
že někdo z obyvatelů domu zapomněl klíče, před oknem stál ale cizí kluk. Byl
tak kolen 16ti let starý, měl takové tříčtvrteční kalhoty a tričko s krátkým
rukávem. Teploměr ukazoval té noci 5º nad nulou. Byl absolutně nedostatečně
oblečený, byl ale čistý a působil slušným dojmem: můžu u vás spát?, zeptal se.
Že mu prý ujel autobus. Já na to, že nejsem hotel a kde bydlí? Já nebydlím
nikde, řekl, což byl nesmysl. Jelikož mu byla zima, dal jsem mu jednu bundu z
vietnamské butiky. Oblékl si ji a ještě jednou: takže tu nemůžu spát? Ne, nemám
zavolat policii? Ach, dejte pokoj s policií, já jdu tedy zabouchat jinam, řekl
a zmizel, již jsem ho nespatřil.
Podobná věc se nám stala, když jsme ještě bydleli v
Klubu. Tam je to na úplné samotě. Také se k nám v hluboké noci dobýval mladík a
chtěl vědět kde je. Když jsem si o tom přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že to
byli kluci kteří prvně pocítili na vlastním těle opilost. Nebo nějakou drogu.
No jo, v novinách se o nějakém zmrzlém nepsalo, tak asi dorazil někam, kde mohl
spát.
Takže, jdu zase na Seznam, dnes vybouchl u Národního
divadla v Divadelní ulici plyn, tak sleduji, jak záchranné služby postupují. Podívej se...
Daniel Kamen
sobota,
27. dubna 2013
Dnes
je zase zima a prší + 9º
Kdysi v dávné minulosti jsme kamarádili s rodinou Kámen.
Oni měli také syna a dceru a my též. Když jsme se občas sešli, zmizela moje
dcera s Danielem někde v domě a po chvíli následovalo divadlo. Bylo jim tenkrát
asi deset let. Daniel tíhnul k divadlu od dětství a Annabella mu dělal partnerku. Pak se cesty našich rodin
rozešly, jen oba mladí umělci jsou občas ve styku. Dnes jsem zcela náhodou
objevil, že se z Daniela stal docela slavný herec. V jedné scénce hraje
nějakého překupníka (Tatort Krimi) z Českých hranic a výborně napodobuje český přízvuk v němčině. Podívej
se! Samozřejmě mluví perfektně česky, jinak je jeho herecká kariéra
postavená na němčině, i angličtině. Tady
je jeho Homepage. A jak jsem na něj přišel? Zabýval jsem Facbookem protože
mu nemůžu přijít na chuť. Posledně, když jsem se snažil mu porozumět jsem ho
přeřadil do japonštiny. A poraďte si s něčím, když to mluví a píše japonsky!
Dnes se mi podařilo poslat na Facebook E-Mail a tím pádem jsem v zápětí dostal
pokyn, jak zase změnit stránky na němčinu. No a tady jsem narazil na Daniela.
Moc mu jeho úspěch přeji
Soused
čtvrtek,
25. dubna 2013
dnes
je pohádkové počasí sluníčko jako v létě
Můj soused se jmenuje Adolf. Jiného Adolfa v Německu
neznám, až na toho slavného, ale ten se odstřelil několik měsíců před tím, než
jsem přišel na svět. No ten můj soused dělá tomu jménu správnou vizitku: mračí
se, zásadně nezdraví a když něco řekne, tak má hlas jako Hurvínek. Včera jsem
ho potkal, jedouc po chodníku na kole. Pajda byl na řemínku. Adolf mi šel
naproti a musel minout sousedův dvůr, ze kterého ozývala hlasitá hudba z auta,
tak jak to mladí mají rádi: naplno a basy až se domy v okolí třásly. Adolf do
otevřeného dvora koukal, ale nebyl tam nikdo, komu by mohl vynadat. Tak vynadal
mně: toto je chodník a ne cesta pro kola, skřehotal rudý vzteky a já se musel
dát do hlasitého smíchu. Schválně: znáte nějakého Adolfa??
Zase mi nešel počítač
středa,
24. dubna 2013
je
krásně, teplo a sluníčko svítí, je skoro léto
Takový počítač je strašně dobrý vynález. Nevím, co by si
počalo to obrovské množství penzistů se svým časem, kdyby se tohoto vynálezu
nedočkali. Nemusíš se hihňat Hanko, ty
jsi v penzi krátce a již píšeš kolonku. A co takhle Vašek, Míla, Zdeněk, Láďa,
Pepa a Milena i Milenka, třeba i Arnošt? Co bychom dělali, kdyby jsme neměli mejly, fotky a jiné slušné věci, které si posíláme? Možná,
že bychom mohli založit fond na podporování Bill Gatese, abychom mu přispěli do
jeho počítače. On si totiž na internetu počítá jak bohatne. Podívej
se! Ale proto co pro nás udělal mu to přeji. Tak například kamarádka
Míla. Ta mi tuhle vynadala, když šla pro housky, že jsem již jeden den nic
nenapsal do deníčku. A jak na to přišla? No je přeci v penzi. Bere ji dokonce i
v korunách. Jako jediná sváděla boj s důchodovým zabezpečením v Praze, i když
to funguje samo o sobě. Největší problém na celém jejím důchodu bylo to, že jí
německý počítač nepíše didakturu, tedy háčky a čárky. Namítl jsem, že bych ji
to naučil, ale jelikož nevlastní tiskárnu, tak jsme to vzdali. Ještě že jsem si
nevzpomněl, že české úřady pracují docela spolehlivě s E-Maily. Jde to hbitě a
rychle. Jo, abych zůstal u téma: to je neštěstí, když něco na počítači
nefunguje! A když je to opravené? Znáte to? To jsou vánoce, narozeniny, svátek
a orgasmus dohromady...
Boj o peníze
úterý,
23. dubna 2013
sluníčko,
mraky a normální jaro
Včera byla obloha kolem Frankfurtu opět prázdná. Pozemní
letištní personál stávkoval. Je neuvěřitelné, jakou má lidská solidarita sílu
když se to vyjádří čísly: z 1700 letů, které byly na pondělí naplánovány pustily,
nebo nechaly vzlétnout či přistát, odbory jen 27. Lufthansa,
Německá letecká společnost přišla za ten jediný den o 40 milionů Eur tržby. No
doufejme, že se ten boj o stanoviska vyplatí!
Kdo jim to má věřit?
pondělí,
22. dubna 2013
Dnes
je trochu více sluníčka +12° C
Tak jsme byli svědky zblbování amerických občanů. Nevím,
kdo by jim věřil, že chytli ty správné atentátníky. Jednou jsem viděl USA film,
vyrobený v Hollywoodu, kde si nějaký politik nechá nahrát válku a statečnost
US vojáků, aby tím odvrátil pozornost národa od jiného problému. Válka se pak
vysílala na všech televizních stanicích, politik si vyřídil své záležitosti a
národ byl spokojený. Chtělo se mi řvát smíchem, jak se mocná pěchota obrněných
specialistů s obrněnými auty a vrtulníky honí za jedním chlapcem. Ten
první byl již mrtvý. Samozřejmě
v první řadě stál divák a měl pocit, že se něco děje. Onoho
uprchlíka našel pak muž za domem ve svém člunu. Nahlédl do něj a zahlédl tam
zkrvavené tělo. Americká mocnost pak na tu samou akci, co před tím zdolal
několika kroky majitel člunu, přivolala robota, který plachtu nadzvedl a
z helikoptéry tepelnou kamerou zjišťovali, zdali ve člunu nějaké tělo
leží. Přitom loď prostříleli, že by se člunem daly cedit špagety. Tady nic
nesouhlasí. Podle mě je to takový Oswald Kennedya. Hlavně že se národ uklidní.
Ještě se ani neví, kde by si mohli ti bratři ty papiňáky vyrábět…a proč by to
dělali? Mladí lidé to byli a mezi jejich kamarády se proslýchá, že byli a žili
zcela stejně jako jejich spolustudenti! Jen proto, že byli z Česka? Pardon
z Čečenska? Skypoval jsem shodou okolností se synovce z Denver,
Colorado. O tom atentátu v Bostonu se mluvilo v Coloradu od rána do
noci, ale o výbuchu v městečku West v Texasu se vůbec nikdo nezmínil!
No ano, Colorado je od Texasu dost daleko a jinak, je to úplně jiný spolkový
stát….
Ať tohle vypráví někomu jinému! V neděli tu byla
Helena a přinesla dodatečně fotky z dovolené. Také tu přidávám rašení jara!
Wunderbaum, neboli Skořec obecný
čtvrtek,
18. dubna 2013
Dnes
je oblačno a teplo
Jaká to shoda náhod. Včera Hanka zasazovala fazolky Skořce
obecného, okrasné květiny, kterou jsem znal doposud pod jménem
Wunderbaum, tedy německým názvem zázračný strom. Zázračný asi proto, že za
jedno léto vyroste skoro do čtyř metrů a při prvním mrazu zahyne. Anička je
měla zasazené v každém rohu dvoru a zahrady. Mají rády teplo a sluníčku.
Věděli jsme že je to rostlina jedovatá, ale od včerejška, kdy byl ricinem uskutečněn atentát na Barac Obama vím, že je prudce jedovatý. Prý
nejedovatější rostlinný jed vůbec. Hanka zasadila fazolky do kýble aby vzklíčily
a máme již na ně místo na Lhotě.
úterý,
16. dubna 2013
je pod
mrakem ale na slunci bylo +32°
Jaro je počátek života na našich lukách, v lesích a
na stráních. Pod jednou takovou strání jsem prožil třicet let. Byla tam clubová
restaurace, které členové dali jednoho dne dokonce stejný název „Am Schönen
Hang“. Jelikož jsme po ránu při snídani ve služebním bytu neviděli nic jiného
než tuto krásnou stráň, zůstala ve mně vzpomínka, jak byla obzvláště teď na
jaře krásná…
úterý,
16. dubna 2013
Dnes
je oblačno a teplo
Dnes se opět ozval náš dopisovatel Zdeněk z Brd,
tentokrát ze vzduchu. Tenkrát, když se Zděneček narodil neuměl ani chodit. A
plínky nosil. A papal. No a uběhlo nějakých 70 let a dnes již létá. Samozřejmě
létá častěji podle Janiných pokynů, směrnic
a instrukcí, ale, a to udělal již vloni, vzepřel se královně Písků a
vzlétl do oblak. Samozřejmě nezapomněl na svou povinnost informovat náš blogg.
A co vidíme? Nejprve start na sportovním letišti u Příbrami, pak ve volné
krajině plující Písky, Stříbrnou Lhotu a část Mníšku a samozřejmě Madlenky, aby
se mohl pochlubit i Luďkovi. Náš redakční štáb vše důkladně prozkoumal a
zjistil, že je vše v pořádku. Ještě jednou: ať žije statečný Zdeněk z Pískůůůůůůůůůů
Máme nového dopisovatele
úterý,
16. dubna 2013
Krásné
počasí teplo +31°
Dnes se do diskuze připojila naše věrná čtenářka Hanka.
Napsala pěkný příspěvek, který tu zveřejňujeme! ODKAZ
Dálnice, normy a telecí játra
neděle,
14. dubna 2013
Dnes
je oblačno +16-20° C
Dálnice do Spessartu, k našemu slanému plavečáku, si
pamatuji ještě když tam nebyla. Stejná vzdálenost se tenkrát jela, podle
provozu až dvě hodiny. Dnes to zvládneme za 20 minut. Bylo to velké urychlení,
já však tu dálnici nikdy neměl moc rád. Mnoho zatáček a asi podle daných norem
postavená velice úzce. Jezdím tam poměrně pomalu, akorát když jedu
s Hankou tak tam švihám 140km/h. to aby si nemyslela, že jsem srab. Jede
se tam místy kolem vysokých zdí, zvukovou to ochranou pro míjející městečka.
Když jsme se vraceli, tak najednou jsme měli povoleno jen 60km/h. Zcela
z nenadání. Pak již 40km/h, co se děje divím a najednou vyskočila značka
pozor zácpa! A pak, v okamžiku jsme minuli bouračku. Musela se právě stát,
o policii ani vidu ani slechu. Jak to vědí, že je tu bouračka, divil jsem se.
Hanka přilepila oči na zadní stěny svých brýlí a vykřikla: vždyť tu mají všude
KAMERY!! Musel jsem uznat, že mě to také mohlo dojít. Tak jsme pak jeli na
telecí játra k Italovi, kam chodíme málo kdy, protože to tam trvá dlouho,
je to drahé ale zato DOBRÉ ! Caro, servírka, která tam léta pracovala byla pryč
a tak jsme tápali v nevědomosti a radši jsem se zeptal. Já totiž od té
doby co jsem vyrostl jsem docela drzý a na všechno se zeptám. Prý se věnuje své
profesi, je zdravotní sestra. Pomyslel jsem na přítele Olivera, který tam rád
chodil obzvláště kvůli ní. Jako náhodou jsem ho o hodinu později potkal když
jsem byl s Pajdou na kole. Šel s Thomasem na procházku..
Jarní trumpety
sobota,
13. dubna 2013
Nic jiného mi nepřipomíná jaro tak dobře, jako trumpety.
Takové ty něžně sladěné jako se hrají v Mexiku. Takové, co v nás něco
vzbudí, touhu a čekání. Jsou jako když se příroda jarem probouzí, trumpety svým
tvarem připomínají první květy nenařizují, jen připomínají. Připomínají věčný
kolotoč života. Veni vidi vici prý říkával Napoleon. Já bych to vše řekl jinak:
Veni, Vidi, novi relinquens. Přišel jsem, viděl jsem,
poznal jsem a odešel. A tak stojím nad zázrakem, který vždy přijde: JARO Jarní
trumpety
sobota,
13. dubna 2013
v noci
na dnešek krutý liják, bouřka dnes je větrno a zataženo
Včera jsme byli na muzikálu „Cats“!! Co o tom napsat?
Nejlepší je dát radu, aby jste se tam šli podívat také. Cats je nejslavnější
muzikál všech dob, který navštívilo více jak 65 milionů diváků. Nadšených
diváků. Letos prvně cestuje „Cats“ ve vlastním stanu. Samotný stan je zážitek
sám pro sebe. Měli jsme to štěstí, že vprostřed představení se strhla nad
Frankfurtem bouře, děsivý déšť a tak jsme, pro hučení kapek, několik minut ani
neslyšeli hudbu. Ovšem kočky byly statečné a hrály svou roly dále. Vůbec byly
kočky po celém hledišti. Mně osobně ohrožoval jeden kocour asi dvě minuty. Já
pocítil hrůzu dvouhodinovou. Scéna byla nádherná: smetiště, starý sporák a
žebřík, no jednoduše správné místo, kde se kočky schází. Ozvučení stanu bylo
maximální, měli jsme pocit, že sedíme uprostřed dění. Jednoduše ohromující,
krásné, nezapomenutelné, představení? A story? Jak jinak? O lásce, o stárnutí,
o kráse mládí, o druhém, novém životě. No jednoduše- znáte přeci kočky, že?!
Ovšem vrchol večera nastal o přestávce. Hanka si vzala
sebou do kabelky(divadelní, malé) do které se jak známo u žen vejde celá
domácnost, jen samotný klíč od bytu. Svazek by byl moc hromotlucký. No a
ausgerechnet v tom okamžiku se chtěla toho klíče dotknout, aby se ujistila,
že ho má. No a klíč nikde. Hrůza a mdloba se Hanky dotkla, kdybych ji
neutěšoval, asi by omdlela. Tak jsme na mou novou šálu, (která se moc líbila
Gertovi) a kterou jsem si koupil na Fuerteventura, vysypali celý obsah tašky, a
úplně nakonec Hanka klíč objevila. Byl tam kam si ho dala. Jenže dámské kabelky
jsou kouzelné, tak se na chvilku začaroval….
Již skáčí žáby
čtvrtek,
11. dubna 2013
dnes
se trhá oblačnost a dělá se teplo 12°C
Dnes jsem vezl Kim do nemocnice na CT. Nařídil jsem si
telefon a opustil jsem večer rybáře ještě před koncem fotbalu. Když mi ráno
zvonil mobil, pojal jsem podezření a porovnával kolik je? Ano, já si nepřehodil
čas u telefonu a tudíž jsem stával o hodinu dříve. Když jsem čas opravil (což
nebylo snadné, protože tak brzo ráno se mi mozek nenastartuje) zase
nesouhlasilo nastavené buzení. Tolik jsem toho po ránu nenamyslel, ani
nepamatuji. Je vůbec záhadou, jak jsem mohl absolvovat školu a následovně
soukromé podnikání. Nemocnice kam jsem Kim vezl stojí na kraji města, ovšem já
měl v hlavě nemocnici u ZOO tak jsem ignoroval dámu z navigace, takže
jsme se dostali do nemocnice na kraji města přes vnitřní město. Byla to doba,
kdy se do Frankfurtu sjíždějí záplavy aut ze všech stran! Také jsem tak denně
jezdíval a vůbec to dnes těm mladým nezávidím. Po obědě se udělalo pěkně a
teplo, a Pajda se již válí před vchodem na prahu do bytu…
Den kdy se vrátil
déšť
středa,
10. dubna 2013
dnes
je zamračeno a prší. Jinak se docela oteplilo
Tak jsme uvažovali, plujíc s Hankou v bazénu, že by se
léto již nikdy nemuselo vrátit. To bylo na vystěhování. Sluníčko jsme měli jen
v neděli, včera odpoledne již počalo lít. Co nás může čekat? Aby to nebylo
normální? Asi budou hned 40° vedra. Hanka se mě ptala, co že jsem včera napsal
jen nadpis a šel od toho. Inu, dávám si dohromady Lhotecký počítač a tak jsem
se dostal tak daleko, že počal komunikovat s mou stránkou. Ale bylo již dost
pozdě, tak jsem šel spát...
Den kdy se vrátilo slunce
pondělí,
8. dubna 2013
Dnes je
slunečně 10° nad nulou a ještě stále studený vítr
Včera jsme byli s Hankou jako obvykle plavat. Ale něco
bylo jinak: svítilo sluníčko. Byl to báječný pocit. Kolem katolických kostelů
bylo boží dopuštění- konalo se 1. přijímání. Tak jsme s Hankou
spekulovali, že bude v lázních volno, neboť babičky a dědové většinou
takovéhle události financují. Bohužel jsme se přepočítali o jednu generaci, do
bazénů chodí v Bad Soden- Salmünster prababičky a pradědové. Naše děti by
mohly mít desetileté vnoučátka zralé na přijímání, osazenstvo solných lázní je
ještě o deset let starší než my. Takže bylo plno jako obvykle. Nejkrásnější
místo je v revma bazénu. Je celý obklopen sluncem a voda je tak slaná, že
se nedokážeš potopit, i kdybys o to usiloval. A tak je podívaná, kdy na hladině
plují samovolně lidská těla a spí, zcela běžná. Je to skoro jako stav bez tíže,
i když ten jsem ještě nezažil. Po koupání jsme konečně našli nedaleko plavečáku
onoho „Jugoslávce“ , hostinec, jež nesl název u „Zlatého jelena“ a žádný Jugoš
se v něm nenacházel. Zato měli na jídelníčku T-bone Steak a ten jsme si
dali. To byla bašta. Nechal jsem si kosti, na nichž bylo ještě dost masa,
zabalit pro Pajdu, ale ten si jich ani nevšiml. Vyndal jsem ze skříně bundu a
jeli jsme s Pajdou na kole. Ten zimní kabát by se býval ještě snesl….ODKAZ
sobota,
6. dubna 2013
říkají,
že bude hezky! Ha ha ha
Skoro pravidelně se nám hlásí náš dopisovatel
z domova. Takové hlášení je pro nás důležité, neboť nás nechá vzpomínat na
sladký domov. Jak jste jistě zaslechli ve zprávách, sto tisíc Němců si ulilo peníze v daňových
oázách, přehazují ty bankovky mořské vlnky za lahodného zpěvu domorodců. A proč
se to mohlo stát? No, šetřilo se a propouštěly se pracovní síly na daňových úřadech.
A tak si stát sám na.ral do vlastní kapsy. A teď chtějí ty chudáky potrestat? Vždyť
k tomu byly státní nedůsledností prakticky donuceni! No abych byl již zase
na Lhotě, zlaté, Stříbrné Lhotě….
Vláda spí..
sobota,
6. dubna 2013
dnes
je nepříjemný podzimní den 4°C
..říká pan Schwarzenberg, i když z venku to
vypadá jako že již chcípla, ale ona to do voleb vydrží. Prý je její nečinnost
zaviněna dny bez slunce. Takže počasím netrpíme jen my, věrní čtenáři. Čteme
všeho co nám přijde do ruky. Paní Merkel nachytali na Sardinii jak se koupe
v moři v plavkách! V čem by se proboha měla koupat? A také ji
nachytali, jak si hraje s vnoučaty! To je ale drzost, že. Navíc to byla
vnoučata jejího manžela! To je ještě větší nehoráznost. V Řecku a ve
Španělsku říkají této dámě HITLER, i když to je již příliš. Po vstoupení do EU
se oba státy nechaly zasypat ještě mokrými Eury, falšovaly bilance a teď mají
ten salát. Kdyby ale alespoň svítil ten Punťa! USA se vytasila průzkumem a
novým způsobem čerpání ropy a bude brzo na mnoho let
absolutně soběstačná! Co budou proboha dělat ty arabské státy a jejich OPEC?
Asi si budou dělat margarin, ale kdo ho bude kupovat? Takže nám k radosti
chybí jen sluníčko! Ale, co když již nikdy nepřijde? Jana mi psala, že ho má
schované na zahrádce na Spořilově a že ho 15. Vypustí. Ovšem nenapsala kterého
měsíce a roku! A víte co? Já toho nechám, keci nemají cenu a jdu si číst…
Stammtisch
čtvrtek,
4. dubna 2013
Dnes
je trochu tepleji a svítí sluníčko 12°
Včera jsem byl v hospodě u lesa na Stammtisch. Bischemer
Buben měli na stole napsáno a protože jsem byl první, ptal jsem se, kde sedí.
No tady, řekl hospodský, ale to jsou mladí kluci. No, to já vám, vždyť je znám
od dětství. Tenkrát když zůstala Anička u mě, hledala pro Marka kamarády a
jelikož jsme bydleli v polích, na samotě, nešlo to samo od sebe, aby se děti
seznámily sami. No, dnes jsou již dospělí, mají svoje povolání, firmy a běžné
starosti, ale skoro všichni od té doby spolu kamarádí.
Dnes jsme byli s Hankou na masáži u paní doktor, Kanya.
Je to strašně příjemné a když člověk dlouho nejde dost bolestivé. Pozoruji
nenápadně a hlavně potichu, že mně bolesti do lýtka a stehna, jak střílejí od
plotýnek, přešly. Nejdřív mi ulevily masáže, pak teplo na Kanárech a teď zase
masáže.
Žízeň
středa,
3. dubna 2013
dnes
je oblačno, slunce asi svítí na jinou planetu ale je tepleji 5°
To jsem si dal. Byli jsme s Hankou plavat, dnes tady
u nás ve vsi. Bylo docela plno a protože se tady nedá nic jiného dělat tak jsme
plavali z jedné strany bazénu na druhou a vzájemně si překáželi, protože
to samé dělalo několik párů. Po plavání jsme se vydali na výzvědy. V druhé
části našeho městečka otevřeli nový supermarket GLOBUS. Ten jsem znal jen
z Čech a tak jsme se tam vypravili. Říkal jsem Hance jak se tam jede a ona
si stejnak jela kam chtěla, až jsme tam dojeli. Z ničehož nic jsme tam
najednou byli. První překvapení bylo, že tam byly vozíky zdarma, bez jakéhokoli
zálohy. Přestože mne vždy udivoval ten fenomén, že všichni zákazníci kvůli 1 €
nebo 20 KC, vždy vozík uklidili, ještě více mě udivilo, že zde ten vozík také
každý zavezl do řady, včetně mě. Tomu se říká výchova a síla zvyku. Ještě
v dávných dobách, za doby českého normalizačního procesu, počaly zde
v Německu růst na polích obchodní centra a ty vozíky uklízel zvláště
k tomu placený personál. Pak přišly ony krabičky, nejprve se tam muselo
strčit 5 DM, pak se ale zjistilo, že to zákazníci uklidili i za 1 DM a tak se
přešlo na 1 € a dnes v Globusu již žádné peníze nechtějí. Jsem zvědav jak jim
to dlouho vydrží. Ach jo: proč to píši: zaujala mne vzhledově jakási turecká
klobása, kterou jsem si koupil. Ohřál jsem si ji k obědu. I Pajdovi
chutnala a teď se střídáme u misky s vodou. To bylo soli. Již si ji
nekoupím…
Kokowääh a papírové pytle
pondělí,
1. dubna 2013
Til Schweiger je německý herec a režisér. Včera jsem se
díval na jeho film, jež se v podstatě jmenuje kuře na víně a Kokowääh je
německou fonetiku napsaná francouzská výslovnost. Je to docela povedený film.
Til několikrát hrál i v amerických filmech a tam se zřejmě naučil
nakupovat v supermarketu. Ačkoliv se děj odehrává v nynějším Berlíně,
dostanou aktéři nákup na pokladně do velkých papírových pytlíků. Ano, známe to
z amerických filmů, ale v Německu nám nikde nedají na pokladně nákup
do pytlů. A již vůbec ne do papírových. Proč nás Til Schweiger takhle mate?
Kalamita
pondělí,
1. dubna 2013
sluníčko
trochu svítí je 2° a ledový východní vítr
právě mi volal Míla, že mají doma kachnu k obědu a
že je kalamita. Vše je na Lhotě pod sněhem a ráno nebudou rohlíky. Protože je
1. Apríl, musíme brat vše s rezervou, ale zima je tu také, tak to asi bude
pravda. Při procházce s Pajdou jsem narazil na vystavené pneumatiky
s lístečkem, že budou zdarma odvezeny. To je prvně, co jsem to slyšel.
Normálně nebylo jednoduché se starých pneumatik zbavit, pokud jsi je neodhodil
někde v lese. Vždy to stálo peníze. A tak si myslím, že nějaký koumák si
vymyslel něco ze starých pneumatik vyrábět. Jo, to pan Petržela to měl již před
lety vymyšleno: dával kousky pneumatik do ohně, když smažil cmundu. Prý byla křupavější!