2. Jak paní Digrinová tvrdí „plochu má správa zámku pronajatou“. Nejprve si plochu pronajala od pana Digrina a následně prohlásila, že není veřejná. Zapomněla to ale vyznačit do katastru nemovitostí, jak se můžete za 100.-Kč přesvědčit na každém Czechpointu.

Prý se jedná o smlouvu z 16.12.2013. Podívejme se do zápisů Rady z roku 2013. O pronájmu předzámčí Rada nejednala. Pokud pan starosta sepsal smlouvu o pronájmu městského majetku bez vědomí Rady, mělo by to zajímat Kontrolní výbor.

Nicméně květináče jsme odstranili. Mysleli jsme, že to bude paní Digrinové stačit. Nikoliv. Na řadu přišla Rohožka!

V pátek ráno zazvoní u nás paní Černá (to je dobrá duše, která udělá pro zámek první poslední), že paní Digrinová vzkazuje, že ta rohovka na jejím pozemku nebude. Koukali jsme s ústy otevřenými v domnění, že někomu přeskočilo. Nepřeskočilo, paní Digrinová to myslí smrtelně vážně. Žena moje s paní Černou velmi soucítí, nicméně ji poslala zpět, 1. ať nám to paní Digrinová dá písemně, 2. že rohovku nechá na svém místě.

Pak jsme odjeli, a když se večer vrátili, našli jsme rohožku

zvednutou a opřenou o dveře

Zatím věc ponechávám bez komentáře a doufám, že se Digrinovým tento úlet rozleží v hlavě a probudí se do krásného dne s myslí jasnější.

Zdroj: eMníšek č.7 občanský týdeník 24. května 2015

Otevřený dopis panu Digrínovi

sobota, 23. května 201

Dnes je pod mrakem a zima

***Hlašení rrrozhlasu***

Odmítám být neustále rušen komunistickým terorem, který zavedli gestapáci ve svých koncentračních táborech.
Vážený pane Digrín. Jsem denně otravován „hlášením městského rozhlasu!“ V celém světě platí pravidlo osobní svobody. Ta mi v mém případě dává právo si hlášení nevyslechnout. Tuto možnost nemám. Každý den v 17:00 hodin, se rozdrnčí příšerný přístroj na hasičské stanici ve Stříbrné Lhotě a připravuje mým uším a celému psychickému ústrojí mého těla krutá muka. Z doby komunismu jsme ušli již dlouhý kus cesty. Dokázali jsme nařídit tržnímu hospodářství, aby nenechávalo vhazovat do našich schránek reklamní letáky, když si to nepřejeme, pomocí zákona nedovolujeme být v soukromí obtěžováni prodejci po telefonech, podomní obchodníky jsme skoro vymítili a triky předváděcí prodejní akce zaměřené především na seniory, řeší policie. V podstatě vše, co je vynuceno, čemu není vyhnutí, je kriminální. Do tohoto políčka zapadá vaše každodenní hlášení. Hlasitost reproduktorů, které jsou instalovány na Stříbrné Lhotě několikanásobně převyšuje povolenou stupeň decibelů a já mám možnost žalobou docílit mého práva, nebýt rušen. Navíc a to není nikterak zle myšleno proti dámě, která je na naší radnici hlasatelkou, neumí tato vážená paní mluvit. Neumí vyslovit písmeno „r“ a má i jiné zádrhely ve výslovnosti. Nedovedu si představit, že by si nějaká rozhlasová stanice tuto paní vybrala jako hlasatelku, a i kdyby, mám já možnost tuto stanici neposlouchat. Vaše městské hlášení jsem nucen poslouchat a na tomto místě si myslím, že mně musí být dána možnost hlášení neposlouchat, to znamená neslyšet.
Protože jsem v tomto kraji vyrůstal, znám podobná hlášení, kdy předseda JZD rozděloval každé ráno úkoly pro členy družstva. Byl to v podstatě komunistický teror, dozor, který nemá ve světě obdoby. Protože si lidé za období diktatury na to hlasité a nesrozumitelné „řvaní“ zvykli, nedbají a ani si neuvědomují, že jsou nezákonně zneužívány. Vážený pane Digríne! Pro mou osobu si přeji, aby jste nechal reproduktory ve Stříbrné Lhotě vypnout. Myslím, že nemáte právo vnikat do mého soukromí a dovoluji si použít slov Vaší paní, „bez varování“ řvát do kraje věci, o které nemám zájem! Vážený pane Digrín, vím, že vaše standardní odpověď bývá, to jsem tu ještě nebyl, nebo to jsem ještě nebyl na světě. Je to hloupá odpověď, neboť ta skutečnost, že jste tu nebyl vám nedává právo svalit chyby na jinou generaci, nebo jiné činitele. Vaši povinností je chyby napravit.

Arnošt Valeš Stříbrná Lhota