Pohádka o Kytíně - -
Dlouhá cesta, Španělsko 1987
Španělsko růže
Dovolená 2017 Tenerifa VIDEA
Jaro
Nedělní chaos
Kanárské ostrovy- Tenerifa
Pozdrav ze Lhoty
Kanárské ostrovy- Tenerifa
Foto dne
Kanárské ostrovy
–Tenerifa 2017
Kanáriské ostrovy –Tenerifa 2017
Kanáriské ostrovy –Tenerifa 2017
chránila
nervy pocestných. Od té doby se tu velké autobusy nevyhnou, musí jezdit jen ty,
co pojmou pouze 50 cestujících.
Kanarische Inseln- Tenerife 2017
Miluška slaví narozeniny
Kanarische Inseln- Tenerife 2017
Pozornost podniku na pokoji
Španělsko růže
Dovolená 2017 Tenerifa VIDEA
Fake- News aneb je léto?
pátek 31.
března 2017
krásný
jarní-letní den
Asi tak od
neděle hlásí media, že přijde jaro. A nejtepleji bude v pátek. No a dnes
máme pátek a media se mohou přetrhnout v hlášení, že to není jaro ale, že je to
letní den. Když je více jak 25° tak je to letní den. Tak nevím kde mi hlava
stojí: Americký prezident nemá dobrý vztah s novináři, s televizními stanicemi
či s rozhlasovými vysílači. Jejich zpravodajství
nazývá Fake-News, tedy falešné, nesprávné. Ony (ta media) dnes zase píší, že
Donald Trump je krádce před odstoupením ze svého úřadu! Nedokázal by prý vydýchat
kdyby ho tohoto úřadu zprostili. Je to podivné, jak na sebe mohou být lidi i
prezidenti, či media nehodná, protivná či nepřátelská. Já si to vyřeším po
svém: je dnes jaro a teplo, které v tuto dobu ještě nikdy nebylo naměřeno.
A to od počátku zapisování počasí. Přesto je jaro, protože je 31.března…
Jaro
středa 29.
března 2017
Dnes byl krásný
den
Člověk to
prožívá každý rok a pokaždé je to znovu zázrak: příroda se mění v krásnou sličnou
dívku, která, kdyby nebylo hezkých mládenců co na ni za každým keřem vyhlíží,
by se rozběhla po loukách, po mezích, po probouzejících se polích, po lesech,
po jejich pasekách a mýtinách. Její plíce by nabraly tolik libých parfémů, vůní
z pohádek, ze ztracených zemí, z krajů které ještě nikdo neobjevil a
jistě by sebou někde práskla, protože tolik nádhery ani ona neunese. A hle jsou
tu ti mládenci, ta budižkničemu dovádivá holota aby odevzdala svůj podíl na probouzení
světa: dohlédnout aby sličná dívka Příroda pomalu a rozvážně, i když lehce sypala
jaro do kraje. Na vše byl dán čas a nám starým zbývá jen vzdych:
Jaro ach Jaro,
nepoznav Jaro, nemiloval bych…
Nedělní chaos
úterý 28. března 2017
Dnes je
slunečný a teplý den
V neděli jsme opouštěli ostrov. Byl to normální
chaos. Měnil se čas a to ne jen jednou. Nejprve jsme museli najet na Kanárský
letní čas a pak cestou na Evropský. Autobus nemohl zajíždět až k hotelu,
takže jsme to měli 20 metrů za rohem na stanici městského autobusu. Byli jsme
upozorněny hned při příjezdu, že tady na této stanici nás vyzvednou při
odjezdu. Jednalo se o transfer na letiště. Takže tu neděli na stanici autobusu
nic nepřijelo. Asi po půlhodinovém zpoždění přijel autobus a zastavil v protisměru na stanici a šofér na nás
volal, jestli letíme do Frankfurtu. Tak jsme ladně běželi s kufry přes
hustý provoz na druhou stranu. Že prý nás hledal u hotelu, ovšem bylo to jiný a
asi nezkušený šofér. Nakonec jsme vše stihli a let byl výborný a protože jsme zase
startovali o půl hodiny později, dostali jsme 180 km za hodinu rychlý vítr do
zad a přiletěli jsme o pět minut dříve.
Poslední den
sobota 25. března 2017
mraky slunce modré moře
Dnešního rána jsme se
probudili do posledního dne na Tenerifě, na ostrově věčného jara. Tenerifa sama
mě velice překvapila. Ne že by byla lepší než před třiceti lety, to je jistě
otázka názoru. Byla- li tenkrát romanticky ospalá, usměvavá, je dnes velká a
moderní. Stavby jsou mnohem krásnější, větší a nesou světový dech architektury,
parky jsou na úrovni dobového zahradnictví a gastronomie se řadí do světové
úrovně. Obyvatelé Kanárských Ostrovů si zvolili těžkou cestu. Měli na vybranou-
zůstat chudí a jezdit po světě za prací, nebo si přinést práci domů, na ostrovy
jara! Rozhodli se pro to druhé a velice dobře si vedou. Mají krásnou čistou a
moderní zem, velice dobrou gastronomii a neuvěřitelně ochotné lidi, a dokonale
vyučené zaměstnance gastronomie. Jsou samý úsměv a dobrá nálada. Jistě můžete
namítat, že je to neupřímná obchodní strategie. Ano, je to tak, do jisté míry. Mohu
ale říci, že je mi příjemnější než upřímná naštvanost obsluhy na druhém konci světa. Tak dnes ještě jednou ulehneme do postelí hotelu Iberostara
ráno se vypravíme zase na cestu domů….
Pozdrav ze Lhoty
sobota 25.3.2017
ach jo, jak libě voní rodná hrouda- pozdrav z dálek
ach jo, jak libě voní rodná hrouda- pozdrav z dálek
poslal kamárd z Písků. Vřelý dík a srdečný podtav do zotavené Stříbrné Lhoty- Olda již trsá a Zdeněk basuje posíláme pozdravzTenerify
Kanárské ostrovy- Tenerifa
Los Kristianos
pátek 24. března 2017
sluníčko se klube
Včera jsme se vypravili do
Los Kristianos. Ještě jednou jsem chtěl navštívit místa, kam jsem před více jak
třiceti lety často jezdíval. S rodinou, s dětmi- bylo to v jiném
životě. Los Kristianos byla malebná vesnička s přístavem, odkud jezdila loď
na ostrůvek La Gomera. Kousek dále kolem
moře, západním směrem byla osada Playa de las Amerikas. Tam se šlo po promenádě
a byla to cesta prázdnou, kamennou krajinou, jak je na Kanárech obvyklé, když
se nechá kraj ležet ladem. Pár kaktusů, pár suchých travin, slunce a věčně
modré nebe. Jenže dnes po tolika letech je vše jiné. Los Kristianos v té
podobě co si pamatuji již neexistuje. Vesničku pohltilo Španělské Las Vegas,
hotely a bungalovy se táhnou pobřežím a
zakusují se čím dále tím více do vnitrozemí. Pamatuji si, jak mě zaujal
v dáli na obzoru divný strom. Náš hotýlek stál tenkrát v třetí a
v poslední řadě od pobřeží a já šel lávovou plání až jsem došek ke křoví,
které se svou podobou dalo přirovnat k naší bezince, rostl do výše třetího
patra a každá větvička byla ukončena pěknými červenými lístky- vánoční růže.
Tak v těchto místech jsou již domy, hotely, dálnice a kruháč za kruháčem. Jeli
jsme do Los Kristianos taxíkem a zpět šli pěšky a to jsme si dali. Cesta byla dlouhá, asi jsem tu vzdálenost zapomněl,
nebo byla ta vzdálenost před třiatřiceti lety kratší. Všude stojí krásné
hotely, všude jsou zasazené palmy a i trávníky se zelenají mezi dálnicemi. Tenerifa je ostrov
s velmi málo vody. Dnes se již ví, že má pouze dva prameny, žádnou řeku
ale zato hodně vlhkosti z mraků. Objevili se podzemní nádrže, které jsou
napájeny dešťovou a nyní se využívají jako spotřební voda. Tyto nádrže jsou
přírodního původu, protože Kanárské ostrovy jsou pouze sopečného původu což
znamená jako švýcarský sýr- největší tato podzemní, přírodní nádrž je 12 km
dlouhá. Roste tu vše, jen se to musí zalévat. Ostrovy věčného jara…
Kanárské ostrovy- Tenerifa
Spěchat životem?
středa 22. března 2017
Dnes je chladný vzduch a
po mráčky
V jedné stanici
podzemní dráhy ve Washington DC hrál houslista jednoho lednového rána roku 2017
po dobu 45 minut šest kousků od Bacha. Během této doby použilo asi 2000 lidí
tuto stanici, většina z nich pro cestu do práce. Teprve po třech minutách
si jeden kolemjdoucí všiml, že se tu hraje. Na několik vteřin zpomalil svou
chůzi a pak se zase rozeběhl do práce. Po čtyřech minutách dostává houslista
první peníze. Nějaká žena mu hodila dolar do klobouku, aniž by zpomalila chůzi. Po
šesti minutách se jeden mladíK opře o zeď, aby se zaposlouchal do hry, pak ze
podíval na hodinky a pokračoval v cestě. Chvilku později: tříletý chlapec
se zaposlouchá do hudby, ale matka ho táhne za ruku a nutí k pokračování v cestě. Po
45 minutách: jen šest lidí se na chvilku zastaví a dvacet lidí dá houslistovi
peníze. Celkem vybral 32 Dolarů. Po hodině ukončil muzikant své představení, ve
stanici metra nastalo ticho ale nikdo to celkem nevnímal. Ale co nikdo nevěděl?
Ten muzikant byl Joshua Bell, jeden z nejslavnějších muzikantů světa. Hrál
ty nejtěžší kusy, co byly kdy pro violínu napsány. Několik dnů před tím, hrál to
samé v Bostonu kde lidé platili 100 Dolarů za jednu vstupenku. Toto je
pravdivý příběh a tento experiment zadala Washington Post. Jednalo se o vnímání
o dobrém vkusu a zjištění jaké priority lidé mají ve všedním dni, zda dokáží ve
chvatu rozpoznat krásu, a to v neočekávaném okamžiku. Dokážeme poznat a
ocenit talent v neočekávaném kontextu? Jeden možný závěr: pakliže nemáme
čas na okamžik zastavit a poslechnout si nejlepšího umělce světa, kolik jiných
okamžiků propásneme když spěcháme životem?
Foto dne
Loro park
úterý 21. března 2017
Dnes je krásný sluneční den
Včera jsme se vypravili na
sever ostrova do světoznámého Loro Park. Nachází se v hlavním městě ostrova v
Puerto de la Cruz. Původně parčík pana Kissinga s několika Papoušky, proměnil se park ve
skutečnou atrakci celých Kanárských
ostrovů. Obrovský stadion kde vystupují mohutné a ladné kosatky, jiný, kde se
svým umech chlubí vodní lvi (lachtani?) a
pak ještě jeden, kde svoji inteligenci představují delfíni. Je tu též obrovské terárium v minusových
teplotách, kde se ve spousty ledu převalují
a pobíhají pingvíni. Spousty květin a stromů i perfektní trávníky na jaké jsme
zvyklí jen z letní Evropy, se tu chlubí. Také jsme navštívili drachobaum, který jsem
navštívil již před pětatřiceti lety a který zdánlivě vůbec nezestárnul. Kolem
tohoto stromu se vedou krvavé debaty o jeho stáří. Před lety, když jsem u jeho nehezkého kmenu stál, byl tři
tisíce let starý, včera pouhých pět set let. Kolik je opravdu starý se nedá
zjistit, protože nemá kmen a vlastně to vůbec není strom ale rostlina, a tím pádem
se nedají spočítat léta. Pak jsme přejeli nečekaně rychle na jih Tenerify, protože jih se severem spojuje již překrásná dálnice.
Kanáriské ostrovy –Tenerifa 2017
neděle 19. března 2017
<krásné počasí a jarní
chlad
Nejprve mne oslovila dáma,
něco kolem devadesáti. Mluvila mně neznámou řečí a hodlala se mnou zapřít
dlouho debatu. Z řeči jejího těla jsem pochopil, že se chce bavit o tom,
proč mám kolem krku šálu, takovou tu frajerskou. Její výřečnost jsem zastavil
posunkem, že už musím jít, že je ten talíř s jídlem horký. Později mi
došlo, že to musela být čarodějnice, protože se mi zrovna tahle šála na věky
ztratila. Posléze se mnou laškovala babička která mě nechtěla nechat projít
mezi stoly v jídelně. Jak říká Jarda
Šesták, že jsme neviditelní, tak to nějak neladí. On má na mysli, skutečnost že
pro holky, které se mu líbí nestojíme za to, aby se za námi otočily. Ony však
přichází na řadu jiné holky, ty jsou ale podstatně zralejší. Jo, a ještě taková
dobrá duše, co během jídelní doby vytírá v jídelně podlahu, tak ta mně
včera chytla za palec, když jsem se válel u bazénu na lehátku a povídala: kydli,
kydli, kydli. A tak si připadám jako hotelový Querido.
Kanáriské ostrovy –Tenerifa 2017
Masce
Butterkurve
pátek 17. března 2017
od rána velký mrak, ale držely ho hory
Nebudu dlouho napínat: Masce je vesnička v hlubokém
kaňonu na severozápadě Teneriffy. Butterkurve je již z jiného soudku: když tu
napíši překlad, že je to máslová zatáčka, tak to nic neříká. Ono to ani v němčině
nic neříká, jen to má jistý význam. Když totiž jedeš autobusem a přijde zatáčka
a ty nemáš jinou možnost než najet motorem až ke skále či ke zdi, pak couvnout
a zatáčku dotočit, tak to je ta Butterkurve! A teď přijde to hlavní: Nacházíš
se na hřebenu hor, dva tisíce metrů vysoko, a sjíždíš nepředstavitelnými
zatáčkami po tak úzké silnici, že autobus
před zatáčkou troubí aby zastavil proti směr. Díváš se na dech rvoucí krajinu,
vlastně ne, potíš se strachem, zdali to šofér zvládne postupně se dostaneš do
Masce, odkud následovně zase stoupáš do nejméně tisíc metrů výšky a neskutečně
odvážně postavené silnice. Silnice je lemována bílými masivními, betonovými
bloky, které lemují silnici jako perlový řetěz a nechávají cestujícího tušit,
kam se ještě musí vyšplhat. Tyto bloky nechala instalovat EU, aby
Podplatit číšníka
pátek 17. Března 2017
od rána svítí sluníčko a
je čerstvý jiskrný vzduch
přesto že máme vše v ceně,
snaží se různé hotelové řetězce si tuto skutečnost různě obejít. Nejhoršího to bylo v loni na Kapverdech, kde bylo víno pouze točené a nechutné. Tady je
víno také točené a sladké. První večer jsme si vzali lahvičku, která stála u
vchodu a protože tomu nikdo nic neříkal, vzali jsme si ještě dvě. Další den však
lahvičky nebyly nikde vidět, tak jsem oslovil číšníka a ten hned a ochotně
přinesl pěkné skleničky a u stolu otevřel lahvičku dobrého vína. Když již běžel
číšník podruhé, strčil jsem mu do ruky 2 Euro minci. Od té doby každý večer
stojí lahvička na našem stole a drží nám zároveň místo. Jak již píše pan E.M. Remark
podplatit dobrého číšníka ti usnadní život v hotelu.
Kanarische Inseln-
Tenerife 2017
Jedeme na výlet
Čtvrtek 16. března 2017
Dnes se nakrátko ukázalo sluníčko
A zase se nad námi tyčí hora Pico de Teide snad
nejvyšší hora Španělska. Měří 3713 metrů nad hladinou. A právě tudy jsme se
dnes vydali. Avšak cestou k sopce nás zastihla tato zpráva: Skupina 70 turistů, kteří se vydali prozkoumat krásy
ostrova Tenerife a využili k tomu lanovku, uvízla v téměř 70 metrech nad zemí.
Lanovka se totiž porouchala a zastavila. Lidé tak zůstali několik hodin
uzavření v kabince cestou na bezmála 4000 metrů vysokou sopku Teide.
Takže náš autobus musel změnit trasu. Nakonec to byl pěkný výlet.
Miluška slaví narozeniny
Dnes slaví naozeniny naše Miluška z Hochtadut.
Je jí krásných páršest let a je to ještě mladá holka. No kdo by jste nechtěli být
tak mladí? Je shodou okolností, že my na její narozeniny už
po dlouhá léta vždy
někem odjedeme. Ptoto jí o to více přejeme vše nejlepší.
Kanarische Inseln- Tenerife 2017
Je to víno suché nebo sladké
úterý 14. března 2017
dnes je pod mraky
Tato otázka se nemusela
položit, protože láhev vína byla excelentní a tím se rozumí i suchá. U večeře. Dlouho
jsme večeřeli a když jsme dopili třetí lahvičku Rioja, odebrali jsme se do
divadla které se nachází hned naproti jídelně a objednali si opět víno. Tady ho
měli jen točené a bylo sladké jako kozí cecek. Nechci tím říci, že bych ho někdy cucal (ten cecek) ale říká se to tak. No,
večer jsme neměli zkažený, napojeni jsme byli dost a tak jsme pak šli na pokoj. Ovšem
dnes u oběda měli víno pouze točené a bylo zase sladké. Využil jsem všech
znalostí angličtiny co jsem nedávno nabyl a říkám: The wine is too sweet, do you not have
a dryer? A víte co se stalo? Pan číšník ochotně odešel do zákulisí a přinesl
lahvičku výborného vína a posléze se staral, jestli chceme ještě jednu. To si
asi myslel, že s pro jeho ochotu uchlastáme? Nenechali jsme se svést,ale
večer to asi uděláme.
Kanarische Inseln-
Tenerife 2017
Tak jsme doletěli
pondělí 13. března 2017
dnes je tu 27⁰ C tepla
Na konci letu nás náš
pilot uzemnil! Tak, jak se to vždy říká: děkuje že jste se rozhodli letět naší
leteckou společností a že jste s námi vydrželi až do cíle. To bylo docela
vtipné. Měli jsme klidný let až při přeletu
Španělska byly dost značné turbulence, a to takové, že kapitán nařídil
posádce, že si musí sednout. Cestující byli již od samého startu v řetězech.
Pak se zase vše uklidnilo a pak při přistání byl strašný vítr. Přesto pan pilot
posadil letadlo na plochu jako do másla. Takže sklidil velký potlesk. A tak
jsme se tu v hotelu Iberostar Las Dalias zabydleli, našli jsme jídelnu a i
místo, kde stojí červená víno. Večer jsme zakončili koncertem The Beatles a spalo se nám dobře. Akorát jsme se
vzbudili do zataženého dne. Avšak je tu teplo.
sobota 11.
března 2017
Dnes je jarní
sluníčko
Jediná, která
stále stojí je ta čínská. Jenže bource morušového také neuhlídala, Marco Polo
jim ho ukradl. Ale lidi se neponaučí, stále staví zdi. Trump se také chystá
jednu postavit. Maďaři již postavili novou, židi oddělili Palestinu také super
moderním plotem a nikdo zřejmě nepřemýšlí, že taková zeď je vlastně pošlapání svobody. Zajímavé je, že i lidé co
skoro celý život žili za železnou oponou také stavění zdi podporují. Již zapomněli
jak jsme se cítili? Asi, ale naštěstí tu máme po celém světě mládež která to instinktivně
cítí a bojuje za nás, za staré televizní prďoli.
Španělsko: Růže 11.10.1987
Byl jsem ve
městě, než slunce zahájilo svou palebnou zář. Vůně moře a průvan rybího pachu. Trh.
Množství stánků a přeplněné ulice hlukem lidských hlasů, nenechali můj krevní
tlak bez povšimnutí. Úzkost z davu lidí určitě nebyla daleko. Cikánské děti
byly všudypřítomné a tlustí otcové byli kdykoliv a cokoliv ochotni prodat.
Španělští strýcové pili kávu a kouřili krátké doutníčky. Četli noviny. Kulaté Španělky
smlouvaly u stánků se zeleninou a blonďatí turisté lelkovali u upomínkových
hloupostí. Ulice rovně dolů a příčně nahoru byly plné těch valících se vln
vůní, pachů a hlasů. Honosné bankovní domy zvučných jmen, jakoby si nevšímaly
turbulencí kolem svých mramorových boků a chudé prosté obchůdky a domky na
pokraji svého historického zániku se probraly ze staletého mlčení a obživly. Nechtěně
jsem nahmatal tašku s penězi a přitiskl si ji k tělu. Míjel jsem
stánky s látkami, koberci, měděného harampádí, korálů, bot, ryb, koření,
čaje, hraček, rádia, nádobí, sklenic, košťat, obrazů, záchodových mís, tašek,
kuřat, spodního prádla, hrachu v pytlích, stojících na zemi, sušených ryb
a slaniny, došel jsem až ke stánku s květinami. Upoutala mě v jedné otlučené
váze již skoro uvadlá růže. Nebyla žádný přepychový exemplář, co se pěstuje ve
sklenících, ne byla to jen taková, co pěstují babičky před domy v zahrádkách našeho
dětství, . Nevím zda proto, že byla tak osamělá a zbytečně bojovala o
přízeň mezi cizokrajnými květinami, kolem se tlačícího davu dychtivých, jsem ji
koupil.
Gracias seňor,
řekla tmavá žena a kropila růži vodou. Paprsky slunce dopadaly na kapky vody a
tisíce diamantů zářilo v mé ruce. Srdce se mi rozbušilo, ale tíseň z davu
byla ta tam. Jen touha se počala mísit do mého dechu. Chtěl jsem být sám. Opustil
jsem městečko a zamířil na osamělou pláž. Tak brzo ráno bylo jen málo lidí kteří
toužili dýchat ten zářivý mořský chlad. Slunce stálo již vysoko a polévalo celý
kraj zlatým ohněm. Ten žár, ta sprška slaných kapek, ten zázrak mořského rána. Chtěl
jsem se vysvléci, abych mohl jako každé ráno běžet po pláži. Přitom podávání z ruky
do ruky, postavení a zase zvednutí tašky mi upadla růže do písku. Zářivá
světýlka, jimiž květinářka růži pokropila se nasála pískem. Rudé lístky se obalily
jemnými zrny a do srdce květu větřík navál mořský dech. V první chvíli jsem chtěl růži zvednout a
opláchnout ji v moři. Ale, nespálila by v okamžiku mořská voda rudý
květ? Nevěděl jsem. Ještě jsem nikdy mořskou vodou květiny neoplachoval. Jak jsem
se trápil nejistotou, začala růže v písku krásnět. Paprsky zlata prosvěcovaly
lístky květu a písek mu dodával staletou patinu. Písek, jež tu již před miliony let byl, zchladil ve svém objetí
růži, co za několik okamžiků zvadne. Moře zahučelo mocnou vlnou. U mých nohou
se omývaly století s překrásnou chvilkou, s osamělou růží. Vlastně tak jako dítě
po vyjmutí z matčina lůně počíná svou pouť k smrti, tak i růže, když ji
zahradník uřízne z keře usychá. Moře zahučelo znovu a mocný poryv větru zvedl
v píku obalenou růži a zavál ji mezi duny, mezi spousty odpadků co se na
pláži nacházely. Papíry, dózy od limonád, plastické pytle, sklo. Nad obzorem se
vyhouply bouřkové mraky. Zachvěl jsem se.
Má to výhodu i
nevýhodu
pátek 10.
března 2017
Dnes je
sluníčko a jako na jaře
Když vám odejde
počítač, tak je to po nejprv průšvih. Když ho pak dá osobní ajťák do kupy, je
hodně radosti a překvapení. Pojednou se člověku dostanou do rukou, pokud se tak
těm elektronických záznamů dá říci, staré složky, fotka a tak dále. Tady máme
Káju Maříka…
Tak dny běží
čtvrtek 9. března 2017
Dnes stále prší
Nedalo se nic dělat, musel
jsem si na ten chrapot vzít antibiotika, jak mi moje kamarádka Miluška poradila, jinak na
dovku neodletíš, říkala. Tak jsem ji poslechl a vypadá to, že zabrala. Počítač stávkuje
a pan Krokh tu byl včera chce přijít dnes zase, tak běhám mezi zvonkem co
nezvoní a oknem, z něhož nevidím. Dal sem si dohromady náhradní Mail programy
na notebooku přitom jsem přijal poštu a nevím od koho. Tak vám ji tady presentuji, to jsem ještě nikdy
neviděl: husa si hraje se psem
Takový velký den
středa 8. Března 2017
Dnes od rána prší
Když to napíši německy, není to ono: internationeler
Frauentag. No řeknete, takový MDŽ zní úplně jinak. A tento svátek dnes
máme a protože máme v naší partě takovou velkou ženu, mládežnici, která i
v pokročilém věku, když Jarda zahraje tu správnou melodii, není líná
vyskočit na stůl a tančit. A je zcela vedlejší, zda je stůl prázdný, nebo zda se právě hoduje, jak zazní ta píseň tak
naše Miládka jede. Cudně si vyhrnuje sukénku, ale ne zase moc, aby to mělo
ještě úroveň. Tak takovýmhle ženám a samozřejmě hlavně Miládce přeje to
nejlepší. Pravděpodobně si tato žena již jako zárodek matčině lůnu uvědomovala důležitost
tohoto mezinárodního opilství a proto vylezla na svět boží právě v tento den a
slaví tudíž narozeniny! Tak všechno nejlepší z tohoto místa, Miládko,
nepřestaň nám tancovat…
Co mnozí nevědí
Montag, 6. März 2017
Dnes prší a je teplo
Pajda je frajer
neděle 5. března 2017
Dnes byl vítr, slunce, mraky a déšť
Dnes jsme opět nastoupili cestu domů. Jeli jsme tedy západním směrem. Je na západcesta dlouhá. Počasí bylo docela pěkné
a také jsme minuli jednu bouračku. Ale byly to jen zdemolované plechy. Protože mě brzy ráno zbudil kašel a již jsem neusnul, vyjeli jsme brzo a byli jsme již ve tři hodiny ve
Frankfurtu. Já jsem cestou nemluvil, chraptím. Doma je vše v pořádku až na tu vycházkovou hůl, tu jsme zapomněli na Lhotě.
čtvrtek 2. března
2017
Ve středu v poledne
jsme jeli do Davle. Eva uvařila guláš, koupila knedlíky a Jarda vše ohřál a já
mu pomohl s výdejem. Přijeli totiž kluci, nejstarší a ten nejveselejší byl
81 let mlád. Byly tam také tři holky, daleko přes osmdesát ale zpívaly jako za
mlada. Když Jardovi zbyl čas, basoval na kontrabas. Mezi hosty jsme poznali
kluka, co žil dlouhá léta v Denveru a znal lidi a hospodského, které jsme
tam kdysi potkali i my, když jsme byli za Honzou. Tak to bylo pěkné odpoledne. Příští
středu jede tato parta do Voznic, tady přejdou lesem na Roviny a hrát budou u
Dernerů. Také v poledne.
A zase se jeden měsíc ztratil
úterý 1. března 2017
Ano, zase se nám jeden měsíc ztratil
v hloubce minulosti a je celkem jedno, zda to bylo včera nebo před tisíci
lety. Již se nevrátí. pravděpodobně vše se dá nějakým způsobem chytit, ale čas
ne. Čas je slizký jako úhoř. Co zmeškáme, nikdy nenahradíme. A tak nám nezbývá
nic jiného, než si času, který je nám dán právě teď si vážit, uvědomovat si ho
a nesnažit ho se nějakým způsobem ubít. A tak vstupme do dalšího jara….