Polreich nebo Pohlreich
neděle 30. dubna
2017
Dnes svítí
sluníčko
Včera jsme měli
posezení v hospůdce a při té příležitosti jsme se dozvěděli jak se jmenuje
Olda, nebo-li Olánek. Jmenuje se jako ten neslavně slavný kuchař, akorát
vynechává písmenko „h“ a není tak sprostý. Vyprávěl nám jaké měl problémy
dříve, když hlásil své jméno, nikdo si nedovedl představit jak se to píše. Od té
doby co vyšla hvězda kuchaře Pohlreicha, tak vždy říká: píše se to jako ten
kuchař ale bez „h“. Dále pak nás bavil, jak se šel vykoupat k bráchovi protože
byl na cestách a vcucnul se do jeho vany a nemohl se vycucnout. No byl to večer
plný hlášek. Dnes asi pojedeme na Halouny a zahájíme tím kolovou sezonu.
Míša a její svatba
29. dubna 2017
Dnes je trochu slunéčka
Dnes se pro Míšu
vyplnil její dívčí sen: konala se svatba.Na Grebovce, nad Nuselským údolím si
řekli mladí lidé své ano. Samozřejmě se z tohoto místa také připojujeme a
srdečně přejeme hodně štěstí, lásky co vytrvá a to ostatní již přijde samo od
sebe…
Co se to se světem
děje?
pátek 28. dubna 2017
Dnes je zima a prší
Zítra uplyne 100 dní hájení prezidenta spojených
států. To bývá obyčejně doba, kdy je ponechán nový člen vlády a podobné funkce
v klidu. U Donalda Trumpa to tak nebylo. Každé ráno jsme stávali s otázkou,
co zase udělal nejmocnější muž světa za průser. Jednu věc ale Donald na sto
procent dokázal: zesměšnil nejvyšší úřad USA. Alespoň v mých očích. Myslel
jsem si doposud, že má Americký president neomezenou moc. Ale nemá! O to se
jeho součastný majitel tohoto postu zasloužil více než dobře. Jinak chlapče moc
ti nezávidím. Jedno jak jsi mocný či ne, máš toho ve světe hodně, co musíš vyřešit.
Tady
jsou hlavní body:
Severní
Korea pohrozila potopením americké letadlové lodi, označila ji za strašné zvíře.
Do Koreje dorazila americká ponorka, KLDR spustila cvičení dělostřelectva. V Jižní Koreji rychle budují americký
protiraketový štít. Navzdory protestům obyvatel. Spojené státy jsou s KLDR
stále ochotny jednat, připravují ale další sankce. Kim s jadernými testy
nikdy nepřestane, varoval vysoký představitel KLDR.
God bless America, Bože žehnej Ameriku…
čtvrtek 27.
dubna 2017
Dnes prší
Hned prví den,
co jsme přijeli, jsme zjistili, že je tady v Mníšku nový obchodník se
dřevem. Dřevo od stavebního po topné. Hned jsme objednali tři sypané metry a
byly nám druhý den dodány. Přijeli se skříňáku tři maníci a metrové tašky na
stavebniny vytahali z auta tím způsobem, že nestojí na trávě a tím pádem
nemusíme spěchat se skládkou. No, Hanka již jeden balík složila. Je to velká
výhoda mít takové obchody v blízkosti, nemusíme platit za dovoz. Včera jsme
potkali pana Bílka, procházel se kolem hospody a plánoval s Karlem Janzou
ozvučení Pony Expressu. Budou tu účinkovat dvě i více kapely a budou mít před
hospodou jakési jeviště. Za sálem na vedlejším pozemku již Robert postavil dřevěnou kůlnu, tam prý
bude museum Pony Expressu. Palouk před
hospodou a zároveň před naším domem je vzorně uklizený, pomalu tu bude luxus
pur. A tak musíme přát, aby bylo hezky a aby přišlo plno lidí.
středa 26.
dubna 2017
Dnes celý den
leje
Občas se mi to
stane: něco si vymažu a je to. Tentokrát jsem vymazal celý měsíc duben. To co
si píši, to zálohuji ale fotky a videa ne. Mám je na harddisku, ale ve
Frankfurtu. A tak budu muset zálohovat i to a hlavně to ukládat na mobilním
disku. To je zase to poučení, neboli chybami se člověk učí. Tak jsme již zase
na Lhotě a nadělali jsme spousty práce. Dříví nám přivezli v hospodě jsme
byli a také na obědě u Číňanů a nakoupit u Lidl. Měli jsme tu pozdvižení,
sousedce Mileně praskla pumpa a zatopila jí celý sklep. Byli tu mníšečtí hasiči
s auty jako hrom a dokonce se dvěmi. Milena myslela, že to nepřežije, ale
dnes již byla v pohodě.
pondělí 24.
dubna 2017
dnes je krásně
Tak jsme zase
tady. Stříbrná Lhota nás přivítala stříbrným svitem modrého nebe. Ve Zdicích
jsme sjeli z dálnice a viděli nad Brdy hustý černý mrak z něhož se valily
šikmé šmouhy deště. V jednom místě však bylo modré nebe a já říkám: tam je
naše Lhota! A ano, skutečně jsme dorazili do vestičky zalité sluncem pod modrým
nebem. Cesta byla príma, žádný nával což se nedalo tvrdit později odpoledne.
V jedenácti spolkových státech končily jarní prázdniny. A kdo se smál? No
Hanka se smála barvě, kterou jsem natřel sokl na domě v německém domově:
říkala tomu mimikovo
hovínko! No, není to tak hrozné, právě jsem zjidtil podle videa, že domek
naproti, trochu v pozadí také použil stejnou barvu. Na Lhotě jsme dnes
posekali trávu, objednali dřevo a je nám tu fajn.
WhatsApp
čtvrtek 20.
dubna 2017
Dnes je zima,
ale svítí sluníčko
WharsApp je
taková výborná aplikace na mobilních telefonech. Dá se ji využít jako textové
zprávy, dá se s její pomocí poslat fotka a především i videa. Pak se ještě
dá použít hlasová zpráva, tak zvaná Voicemail. Ke všem těmto službám
nepotřebujete mít na kontě hotovost a nebo se nestrhávají poplatky. Všechny
služby běží přes internet a tudíž musíte mít doma WiFi nebo mít zařízený
permanentní internet v mobilu. Ach jo, ještě jednu službu WharsApp
poskytuje: videotelefon, něco jako Skype. A tak jsem tyto dny obdržel pozdravy
ze Zermattu od Irenky a Simona, kteří tam lyžují. Dostal jsem obrázek, pozdrav
a hlasovou zprávu z velehor kde to úžasně krásné. Léta jsme s přáteli a
rodinou jezdili lyžovat ale jedna skutečnost mi byla neznámá: Irenka vždy ve
vyšších polohách oteče. Již druhý rok si na to stěžuje. A tak jsem googloval a
ejhle: Výšková nemoc Věc je skutečná, není to žádný výmysl a tak
se musí dávat trochu pozor na to, co nám hlásí naše tělo. Když o tom tak
přemýšlím, tak bylo asi dobré, že se za našich lyžařských časů nemohlo
googlovat, to bych asi na hory nejezdil.
Zase pojedeme do Lhoty
pondělí 17.
dubna 2017
Dnes je zima
prší a je tma jako o vánocích
Dnes je
Velikonoční pondělí a venku je zima a tma jako o Vánocích. Jaro se někam
zatoulalo. Ale říkají, že bude hůře, pro severní Čechy a Moravu budou sněhové
jazyky ohrožovat jízdu autem, teda jinými slovy, bude zase sněžit. Ano ovšem,
to poroto, že máme již letní gumy. A tak jsme se rozhodli, že příští neděli
vyrazíme zase do Čech a zase budeme chodit do hospody a budeme zpívat a hrát na
kytary. Zase máme na co těšit ve světě, kde již k těšení nic není.
Zdánlivě. Jinak je ve světě ještě hodně věcí, na které se dá těšit, jen se musí
více hledat. A tím jsem si vzpomněl, že se dnes hledají vajíčka od zajíčka a že
mládenci dávají výprask děvčatům aby byla… co? Aha, povolná. Tak to je opravdu
jen pro mládence, já dnes již nevím pro co! A tak mi nic jiného nezbývá, než
těšit se na oběd. Dnes přinese Miluška spagety s tuňákovou omáčkou. Tak
dobrou chuť.
Velký pátek
pátek 14. dubna
2017
Dnes svítí
sluníčko a je teplo
Dnes jsem měl
pracovní nasazení. Dělám si kolem domu plastické tunely na vedení
televize-radia-telefonu-internetu a vyspravil jsem padající omítka a venku na
ulici jsem natáhl na takový sokl cementkleber. Jo, a když jsem si řekl, že budu
dělat, tak jsem hned ráno dal vyprat povlečení, abych to mohl navečer zase
povléknout. Pak jsem si sedl
k počítači a měl takový pocit, že je uděláno a tak jsem si pustil Country
Rádio. Hráli, hráli a pak tam hlasatel počal vyprávět, mimo jiné pověry kolem
velkého pátku a tu jsem byl namydlený: na velký pátek se nemá prát, protože to
by se pralo v Ježíšově krvi. No, a já tam dával Ariel….
Velikonoce Ostern
čtvrtek 13.
dubna 2017
Je trochu chladněji
ale sluníčko svítí
Dnes máme zase
Zelený čtvrtek a prožíváme ten den, co se řadí do řady Velikonočních pojmů,
které nám moc neříkají. Byli jsme vychováváni komunismem. Příliš ochotně se
z nás stali bezvěrci a mnohdy jsme za to tomu totáči vděčni. Jenže ve
světě se dějí věci, které nám s tou jednoduchou rovnicí, že Bůh neexistuje,
jaksi neštymují. Proč je tu miliony Muslimů, kteří jsou fanatičtí věřící a
páchají zlo, proč tu dále v klidu a důstojnosti Židovství a přežívá
všechny pohromy, a proč jsou Křesťané odstavení na vedlejší kolej tak trochu
směšní ve svých požadavcích. Tomu všemu velí jeden Bůh jehož syn teď zahyne na
kříži a zase vstane z mrtvých. To vše se odehraje ve svatém týdnu. Možná
že je vše mnohem jednodušší. Možná se nedokážeme vypořádat s příběhy,
pohádkami z Bible, Koránu či Tory, protože jsou vyprávěny pro inteligenci
lidí žijících před tisíci lety? Možná…
Ulice
středa 12.
dubna 2017
Dnes zase svítí
sluníčko a je zima
Můj dům
v naší ulici stojí již, prokazatelně 350 let. Takovou ostudu jako dnes
ještě nezažil. Naše ulice se jmenovala kdysi Hintergasse a dnes nese jméno Alt
Bischofsheim. Přejmenování přišlo v době, kdy se čtyři vesnice spojily
v město vymyšleného jména a kdy nebylo možné, aby se dvě ulice jmenovaly
stejně. To chápu, to bylo nutné. V loni se město dalo do dlouhá léta
slibované opravy naší ulice, což dobře dopadlo ale letos tu postavilo parkovací
automaty. Není tu moc provozu, pouze dvě banky a jeden pekař a zubař. Takže
ulice využívali pouze ti, co tu bydlí. Dnes si všichni svoje auta zaparkovali
jinde ve městě, v jiných ulicích. A tak se městu povedlo udělat
z naší ulice vyprahlou poušť. Automaty byly prokazatelně vyhozené peníze,
jak ukazuje záběr všedního dne, jedné středy kolem jedenácti hodin!
Ein Gruß aus Travemünde
Ein Gruß vom
Ostsee senden Annabella und Mary
Die Urlaubstage
sind leider vorbei…
Bazén je již čistý
pondělí 10.
dubna 2017
Dnes je ještě
hezky
Je to každý rok
to samé. Nejprve přijde pár dní tepla a tak se vyčistí bazén a pak se zase
zatáhne a bude zima a to bude trvat asi dva měsíce. Do té doby bude bazén zase
špinavý a chuť na koupání zmizí. Ale stejnak je to hezký pocit: mít na zahradě
bazén. Zahrada již nekvete jako za Aničky, obyvatelé co ji mají nyní
k dispozici mají na zábavu ve volném času jiný pohled. Ale Marek se
alespoň chytl toho bazénu a seká trávu. Já se držím zpět a jsem před svým
výměnkem. Dříve, když tu bydlel Píno, jsem se divil, proč sedá jako já před
vchodem do bytu, ale dnes již ho chápu. Je to pohodlné….
Zvěřinec
neděle 9. dubna
2017
Dnes je
překrásný den
Od kolika
zvířat má člověk zvěřinec? Musí to mít nějakou zákonnou smlouvu? Jako například
neziskovou organizaci ať sportovní nebo jinou musí zakládat osm členů. No, já
mám doma také dost zvěře. Nejprve je ten Pajda, pak tu se mnou bydlí moucha,
která otravuje ale jakmile si vezmu plácačku zmizí z mého zorného pole. A
pak tu mám ještě takové mrňavé mravence. Snídám vždy jedno jablko a hrušku a
většinou toho polovina zůstane až do oběda na stole. A poslední dobou tak chodí
ti mravenci. V mém domu, který lidem slouží již 350 let, jsme měli vždy
mravence. A tak je mi záhadou jak se na ten stůl dostanou. Po noze stolu
nahoru, pak oblézt ubrus (je to vyxlaijvant= umělohmotný) a pak zdolat
talíř, to jako by byla horská túra, jsou obdivuhodní, mravenečci. Já
bych to zvládl jen tak s helikoptérou, teda jestli bych do ní vlezl.
Má soutěžní číslo 3
pátek 7. dubna
2017
Dnes je zima
Míša Štěpánková
jak nám je známo zpívá občas v nově založeném bandu Hot Dog Band syna
některého z Medvědů. A přesně tento Band se zúčastňuje právě
v soutěži o písničku, vlastní tvorby Talent Country radia. Jestli v té písni Míla zpívá
to nevím ale v doprovodném souboru
určitě bude její hlas zastoupen. Píseň se jmenuje „Tak pojď blíž“ a tak budeme
držet palce aby se umístili na dobrém místě. Písnička na to má!
Když se píchne kolo
čtvrtek 6.
dubna 2017
Dnes je chladno
a studený vítr
Jel jsem
předevčírem s Pajdou na kole a byl jsem v bodě, kdy se vracím domů,
tedy, nejdál od domova. A tu mi počalo kolo drnčet a měl jsem píchnuto, tak
jsem se vláčel domů pěšky a nechápal, jak si tu štreku Pajda lehce každý den
proběhne. Dnes jsem ale zjistil, že si na mně vymyslel nový trik. On se vždy
zpříčí na všech čtyřech nohách a já málem spadnu z kola. To dělá vždy,
když chce odhodit bobánek. A to ví, že ho vždy pochválím. Jenže dnes dělal jako
že chce něco odhodit, přitom ho zajímalo jedno místo v trávě, které dlouho
studoval a pak se mu třásla brada. Kdybych nepoznal jednoho vinaře, který, když
ochutnával víno dělal bradou totéž, tak bych býval volal záchranku, když to pes
udělal prvně. Tak jsem mu nenadával a nechal mu to napoprvé projít. Jo, abych
nezapomněl, dnes mi tu Hanka myla okna! Tolik světla si tu ani nepamatuji.
Ještě jednou Haní díky. Nebo jsi vymlátila sklo?
Lavička
neděle 2. dubna
2017
Ještě je teplo
ale již se honí mraky
Stojí tu a
hledí do kraje. Málokterá má tak krásný výhled. Jako na dlani tu leží městečko,
tak malé, tak milé, tak útulné. Lavička. Stojí nedaleko kostelíka na Skalce a
má mnohem lepší výhled než stánek Boží, jež byl zasvěcen Máří Magdaléně a to
tak dávno, že takovou představivost lidé již nemají. Ale bylo to postavené na
bolestnou oslavu odchodu hrůzné morové epidemie. Bylo to na konci 17. století.
Zdali pak tu již stála? Jisté je, že tu asi stála jiná, ale její místo tu bylo
vždy a nabízelo se k tomu, aby tu lidé pobyli a hleděli do kraje. Aby se
dívali na zámek čtvercovitého půdorysu, který se však chlubí jen třemi věži. Na
čtvrtou prý pán z Engelflussu nebyl dostatečně urozený! Jaká to myšlenka?
Jakoby mohl být jeden člověk lepší než druhý? Kupodivu to tak lidé vnímají.
Sami si určili šlechtu a lidskou lůzu, která se má někde schovat, když šlechta
poručila. Ano dívala se na vše, lavička
na stráni, vysoko nad městem. Viděla pochod dětí horkým jarním dnem, který
končil v kostele městečka, aby byly děti obdařeny 1. Svatým přijímáním, viděla
podobný pochod pionýrů s rudými šátky, aby ve škole složily přísahu
znásilněné dělnické třídě, přísahu věrnosti podlým zlodějům a morálním lhářům,
viděla party trampů, jak v lesích, které tak štědře městečko obklopují,
schovávají svou neposlušnost a stromům našeptávají slova svobody, viděla
rodiny, kterým emigrovalo mládí do celého, svobodného světa. Viděla beznaděj,
vnímala bezpráví a samotu odsouzených jen pro to, že měli dobré srdce, které
našeptávalo, že se má druhým pomoci, že se má potřebné podporovat, že slušnost je
nejšlechetnějším rysem lidské povahy. Viděla i vzpurné a kruté zlo, viděla
zoufalství a zažila i výkřiky bolesti a nedobré a nespravedlivé, zbytečné
smrti. Zažila i dobu temné normalizace. Zdánlivě nic nevnímala, jen posloužila
zoufalým, kterým nabídla usednutí a náhled do kraje. Nemluvila. Ale vzduch
kolem ní byl plný její vůně. Vůně starého dřeva, které zpívalo píseň o věčnosti. Lidé na ni rádi sedali a cítili
se dobře. Pak přišlo jaro kdy se lidem vrátila naděje, do země klid a bohatství
dávných dob a lavička posloužila milencům, kteří se v tomto městě usadili.
Bylo jich stále více a lavička se dívala do oken nových domů. Lidé opravili
starou křížovou cestu, co se na louce vychloubala svými barokními rámy a
postavili opěr zbouraný klášter. Lavička byla obdarovaná novým dřevem a
s povzdechem ze zahleděla do dáli: škoda, že se tu lidé tak rychle
střídají. Jejich čas na tomto světě je tak krátký! Pojďte si sednout tuláci,
povím vám příběh tohoto města! Města Mníšku pod Brdy.
Nekrolog
Pepa Lafant
sobota 1. dubna
2017
Dnes je pěkně
ale trochu chladněji
Pepa Lafant byl
vyučený kominíkem. Žil někde na Moravě a jednoho dne se rozhodl jít na západ.
Tak se odstěhoval do Prahy. Tady poznal v jednom řeznictví Mařenku a počal
jí říkat Bohouš. Bohouš byla o devět let straší. V době pražského jara
byli již manželé a rozhodli se zase jít na západ. A tak zakotvili ve Frankfurtu
nad Mohanem. Kominické řemeslo tu bylo dost náročné, složité stroje a výpočty
Pepovi nevyhovovaly a tak se nechal zaměstnat jako zámečník u Simens na Hanauer
Landstrasse. Bohouš tam dostala také místo ale v kanceláři. Sjezdili celý
svět a pak si koupili Mercedes skříňák. Pepa z něj udělal obytný vůz a
Bohouš si pochvalovala, že může chodit, během cest, na vlastní nočník a ne do veřejných záchodů.
Kam vylívala ten nočník jsem se neptal a také se to již nikdy nedovím. Pepík
byl ochotný, každému pomohl, byl sprostý a vtíral se ženám. Bohouš mu říkala ty
můj Pepíčku??!!. Pak mu našli, při preventivním vyšetření saze na plících.
Jeden doktor říkal že to nic není, druhý že se to musí otevřít a tak to
otevřeli a zjistili, že to nic není, že to byly saze. Ale od té doby to šlo
s Pepou Lafantem z kopce. Kde to jméno Lafant vzal se neví, ale
domněnka je, že je syn nějakého Napoleonova vojáka, když táhlo vojsko přes
Moravu na Rusko. Pepa již přestal být sprostý, přestal pít víno a pak se mu
Bohouš zapomněla v čase a musela do nemocnice. Pepa již chodil na dialýzu
a nevyšel ani schody do bytu. Koncem ledna mu Bohouš umřela v nemocnici a
minulý týden to vzdal i Pepa. Jsou oba mrtví, jak byli uloženi nevím, nějaký
soused měl na vše plnou moc. My jsme se to dozvěděli od sousedů, telefony nikdo
nebral. Vím, že měl hodně naškudleno a na dlouhá léta uloženo, takže dědit bude
stát? A to je to, co by Pepu nejvíc štvalo. Josefe, přejeme ti spokojený
spánek, moc známých jsi neměl ale u nás se na Tebe nezapomene: Pepa, ten
sprosťák….