➤KONTAKT ➤Galerie Fantazie ➤UNESENI➤Kdo má dnes svátek? ➤ Deníček také na Facebook ➤Seznam písní ➤MUZIKA ➤Moje recepty ➤Pony Express-VIDEO ➤Nalaď si kytaru
➤ Na pokračování May Way to The West
➤ Na pokračování May Way to The West
Tak nám přestal fungovat internet. Naše anténa z roku 2008 prý byla moc stará a tak nám namontovali novou.
➽VIDEO Dnes hrajeme pro Lojzu➽
➤Vzpomínka na Lojzu
➽VIDEO Dnes hrajeme pro Lojzu➽
➤Vzpomínka na Lojzu
sobota 30. června
2018**dnes je krásně
➤Tento pátek se
sešlo hodně lidí. Považovali jsme za správné, že jen protože pan Bílek přivezl
na návštěvu Australany, že je plno. Ale bylo to jinak. Taková velká sešlost se
konala na počest Lojzi, na vzpomínku na něj. Byl to hezký večer kterému
předcházelo nejedno nedorozumění. Řešilo se to, co se řešit nemuselo. Nakonec všichni
měli své místo. Dnes ráno jsme byli před zámkem, kde se konala výstava starých
aut.
➤Před zámkem auta
➤Otec a syn
pátek 29. června
2018**léto se vrací
➤Nový plot
čtvrtek 28. června
2018*9*dnes lije od rána
➤Byla to vlastně jen
náhoda, že jsme si udělali nový plot. A ani to není nový plot, jen se tak
tváří. Zkoumali jsme co by se dalo udělat abychom nebyli vidět od sousedů když
jsme v bublavém bazéně a našel jsem na internetu tu zelenou blánu, se
kterou jsme bojoval celý můj život. Na tenisových kurtech sloužila jako ochrana
před větrem a před zvědavými pohledy kolem jdoucích. Tak jsem to objednal a
protože toho dost zbylo, počali jsme zazáclonovat celý plot. Teď když sedíme před
chalupou a vlastně nevidíme co se děje na ulici, nevíme zda se nám to má líbit
či ne. A tak čekáme, že si na to zvykneme.
➤Přišel, viděl, zvítězil
úterý
26. června 2018**začíná být tepleji
 |
| Za měsíc jde do důchodu, tady byl mladší... |
Čtěte
na pokračování: My Way to The West emigrace z vlastní zkušenosti
➤Kde se tu vzala?
neděle 24. června
2018**pod mraky a zima13⁰
➤Po tak krásném
jarním létu se teď otrkáváme zimou, brady nám drnčí jako když koza mečí. Byli jsme v pátek v chýši, přišla i
Miládka a bylo docela teplo, protože klenby co dávají tak dobrou akustiku byly
vyhřáté.
➤V sobotu pak
jsme jeli za Tomášem do Menčic, kde jsme byli poctěny grilováním a skoro jsme
zakukali zimou. Měli tam pejska fenku, která chtěla neustále házet tenisák, a
když jsi to náhodou nekapíroval, tak nám ho hodila na židli.
➤Večer pak jsme se
sešli v hospodě na náměstí. Mařenka dostala vynadáno, že prý, když se dva
pátky nezúčastnila docházky, nedostane místo příští pátek. Takže asi půjdeme k Jardovi.
Jen aby zase bylo teplo, to bych bral, to jo…
➤Dodali
jsme si odvahu
čtvrtek 21. června
2018**krásně vedro
➤Vždy když vyrážíme
na kolech zeptá se Hanka kam pojedeme. A vskutku je to trochu problém. Známe tu
již velkou trasu cest a je zapotřebí je nějak zkombinovat, aby to bylo zajímavé.
Hanka vždy hlesne- no já jedu za tebou, a já si mohu vymýšlet. Včera jsem se
vydal nejkratší cestou na Knížecí studánky, na které ústí, mimo jiných, jedna
cesta od západu. A protože odtud zrovna přijížděl pán, zeptal jsem se ho kam ta
cesta vede a on že až na Vlašku. To je Dobříšský tenisový spolek. A tak jsme
tam skutečně dojeli, dlouhou cestou kolem Obory. Dali jsme si tam pivo a já si
připadal jako za Starých časů. Chyběla tam akorát Anička a Radka, já tam již
griloval šunku. Když jsem v duchu počal řídit provoz hosty narvané terasy,
řekl jsem Hance ať zaplatí a radši jsme jeli dál. Domů jsme to vzali přes
Voznice a byli jsme doma nato tam.
➤Příliš
mnoho pro jedno úterý
středa
20. června 2018
➤někdy není o čem
psát, i když to není správně řečeno, nemá se chuť něco napsat a jindy je toho
mnoho. Takže včera se stavil bratr Karel u sestry v nemocnici a vyzpovídal její
doktorku. Po tom co si zlomila nohu se již asi zcela nevyléčí. Nemůže tudíž
existovat doma a žít sama, musí do domova důchodců. A dále pak, ze země velehor
se opět navrátila Mařenka a Ládík a večer jsme seděli u piva a vína. Jaruška odjela
s Andělou na výlet a tak tento týden vynecháváme plavání. Tak a to by bylo
asi vše!
➤Když modré je nebe…
středa 20. června
2018**dnes je krásně
➤když modré je nebe
a mraky svou bělobou tvrdí, že slunce rozlilo po kraji med, tu sladkou vůni
teplého léta, kdy skřivánek nad polem trylkuje svou starou a věčně mladou
melodii, kdy vlahý vánek zapomene co je to vítr, když modrý je obzor, tou
barvou královskou, a v dohledu s hlubokými
lesy splyne, tou tmavou zelení, nebo je to již odstín černé?
Když léto je v kraji
na kopcích a po loukách se válí a dovádí voňavý doušek parfému z lipových květů,
když hluboký les tě šlehne po zádech studenou snítkou aby pak na pasece opláchl
tě vlnami slunečních paprsků, pak si vzpomeň:
je léto a ty žiješ….
➤Kamarád Míla slavil
pondělí 18. června
2018**dnes se honí mraky, teplo
➤Včera slavil, u
kachního jezera, Míla narozeniny. Štěně Ben dvakrát málem porazil stůl. Jinak se
nic závažného neudálo.
➤Zahrada nebe na zemi
pondělí 18. června
2018**dnes je pěkně
➽Video Zahrada je nebe na zemi➽
➤Nikde se nám
nevyčistí v hlavě lépe, než v přírodě. Dnes vnímáme přírodou i parky
a jedno zda ve městech nebo velké chráněné oblasti, tak zvané přírodní
rezervace. Tady i doma u baráčku do přírody zasáhne člověk, jeho ruce a jeho
nápady. A pakli jsme něco zasadili, skoro vždy se radujeme z toho, že
květinka roste. Je to taková terapie a dělá naším duším dobře. Je to nebe na
zemi.
➤Velké události vrhají před sebe stíny
ROBERTE, srdečně zdravím a
samozřejmě že se na Tebe obracím s drobnou informací.
29.6. 2018 bych Tebe, Tvoji paní
a Váš TRAMPSKO HISTORICKÝ podnik, rád představil svým přátelům z
Austrálie kteří přiletí do republiky. Rádi by poznali místa spojená s projektem
Czech-Australian-USA Pony Expres 2017-2018 a hlavně se zajímají o tavernu ve
Lhotce, opředenou trampskou historií a událostmi spojenými s Pony Expressem.
Jistě si dovedeš představit, že
je samozřejmě zajímá provoz podniku a dění v něm v souvislosti s
trampskou historií. Též se těší na tradiční páteční hudební klání. Vzhledem k
tomu, že jsou to Čecho - Australani, jejich zájem je také o pivo a jiné s tím
spojené radosti. Předpokládám, že se jim bude ve Tvém podniku ve Lhotce
líbit stejně jako Američanům. Mimochodem, jedná se o dva manželské páry. Jistý
Venca Nováka, je starý trapper který emigroval do Austrálie v šedesátých
letech. Je to velký kamarád Honzy Vyčítala a je docela možné, že se do Tvého
podniků, dostaví Honza s nimi.
Vzhledem k tomu, že by se v
sobotu rádi podívali na Brdy /El Paso / a podobně, bylo by od Tebe
neocenitelnou pozorností, nabídnout jim možnost noclehu. Co myslíš, bylo by to
možné? Rád bych se svezl při Tvé případné laskavosti s noclehem s nimi. Jednalo
by se tedy o tři dvoulůžkové pokoje. Kdyby zájemců o nocleh bylo více, je
samozřejmé, že si jej každý finančně uhradí dle zvyklosti.
Samozřejmě, že na ten pátek 29.
6. zvu ještě do Tvého podniku další kamarády. Nic méně kromě promítání
některých filmových snímků s realizace jízdy Czech-Australian-USA Pony Express
2017-2018 v České republice, Americe a Austrálii, nepřipravuji žádný jiný
program. Předpokládám ale že jak je u Tebe v podniku zvykem, bude přítomna
tradiční páteční hudební sešlost. Informuj prosím o akci Zdenka Ungera a
ostatní hudebníky. Předpokládám, že bude přítomen i Arny se ženou a ostatní
pravidelní hosté a sympatizanti Pony Expressu.
Roberte, čekám Tvé vyjádření k
mému návrhu. Věřím že si najdeme i čas pro sebe k hovoru o našich dalších společných
krocích co se týká areálu za Penzionem kde bych rád uložil v připravovaném
muzeu, zajímavosti týkající se historie především Czech-Australian-USA Pony
Expressu 2017-2018 a kde bych rád umístil pamětní plaketu v podobě zvětšeniny
přezky na opasek který předpokládám že s hrdostí nosí všichni spolupracovníci
na projektu TRAMPSKÉ OSLAVY 100 LET ČESKOSLOVENSKA A MEZIKONTINENTÁLNÍHO PONY
EXPRESSu - 2017-2018
Jindra Bílek alias Pišvejc
➤90 let hasičů
neděle 17. června 2018**hezké letní počasí
➤Byla to opravdu sláva. Členové si dali práci, nenechali
nic náhodě, vše bylo do detailů promyšleno a naplánováno. Vše bylo perfektní i
počasí přálo, slunce svítilo a hřálo ale akorát, ne moc, bylo příjemně. Největší
úspěch sklízely děti kdy simulovaly zásah hasičů, kdy bylo auto zavalené
stromem, převoz raněného (plyšový medvěd) označení místa úrazu a kontrola
provozu. To se nejvíce líbilo, nejlepší bylo, že ta parta asi deseti průměrně
sedmiletých hasičů přijela obrovským hasičským autem. Halo, hasiči, to bylo
perfektní, super….
➽Video Zahrada je nebe na zemi➽
➤Demokracie
pátek 15. června 2018**dnes opět pěkně
➤Demokracie je jen slovo. Jeho význam však štve mnoho
lidí. Mezi lidem se plíží slabost, choroba, o které jsem si myslel, že je již
vymřelá. Všichni jsme chtěli tu demokracii, dokud tu byla diktatura. Teď zase chceme
diktaturu. Kdy vlastně budeme spokojeni? To je právě ta choroba, která se asi
nedá vyléčit. Neboť tento národ byl
utlačovaný za Rakouska, za První republiky, za Němců a za komunistů též, a teď
je utiskován demokracií. Lidé tomu tady říkají že Evropou ale to neberu, Evropa
je příliš nejasné označení toho, že i lidé téhle kotliny jsou Evropané a tím pádem
vychází, že se tu lidé utiskují navzájem. To je vlastně blbost, že jo. Ta nemoc
se projevuje především tím, že se dělá politika v hospodách a na jiných
tomu podobných místech, tady se nakazí davy lidí a tlačí se a nikdo neví kam,
jen ti, co se náhodou dotlačí do vůdčí pozice tohoto národa, ti se přestávají
tlačit protože dlouhá desetiletí zapustí kořeny co nejblíže u koryta. Tady na
zbytek nemocného a tlačícího se národa posílají hrom a blesky, v mnohých případech
překrucuje pošetilé nápady Unie a pěstuje tím chorobnou nenávist k matce Evropě,
po jejímž lůnu před lety tolik toužili. Z této, dalo by se říci dětské
choroby, která postihla náš národ se stala celoevropská nákaza. Jenže tady je
situace horší a máme již první mrtvoly. Británie odpadla, teď jsou na řadě
Italové, Poláci tu vlastně již ani nejsou a o Maďarech ani Slovácích ani
nemluvím. Celé naše Evropské tělo je napadeno chorobou a proto je neschopné
zachránit to, co vlastně skutečně platí:
svobodu a nezávislost. Protože nejsme schopni zahořet pro naše evropské srdce,
pro všechno bojovat a chránit ho, proto pravděpodobně padneme na bojišti proti silnější
komunitě, které se tolik bojíme, které její zápal pro věc závidíme. Schyluje se
k velkému výprasku a nic neukecáme na tom, že si ho zasloužíme. No nic, budeme naříkat,
to jsme dělali vždy….
➤Večery před hospodou
středa 13. června 2018**dnes vytrvale prší
➤Jiná léta to tak nebylo. Většinou jsme čekali na teplé
počasí až do srpna. Letos léto počalo v polovině dubna. Zrovna v té době,
co jsme za teplem odletěli to hezké počasí počalo. Asi jsme ho ztratili z letadla,
když jsme se vrátili, byli místní skoro opálenější než my. A tak co s tím nadělením?
No nic jezdíme na kole a chodíme si sedat před hospodu. Dnes se však štěstí
obrátilo: od noci lije a je docela zima. Jo, jak jsem se zmínil, že bylo
Pajdovi špatně, tak včera večer si se mnou domluvil, že půjde s námi do
hospody. Choval se slušně ale naparoval se jako páv, protože se mu všichni
věnovali marodovi! Také nechce chodit ven, dnes jsem ho tedy vytáhl až před
branku a on stál jako kamen a brzdil všema nohama. Když jsem to vzdal a on
viděl že jdu zase domů, honem se venku vyčůral abych měl radost.
➤Pajda se loučí
pondělí 11. června 2018**vlhko a horko
➤Již dlouho jsem nepsal o Pajdovi. Již dávno chlapík
dospěl a tak žádné velké rotyky nedělal. Když se šlo do hospody, tak si nejprve
se mnou domlouval zda smí jít s námi, a choval se tam slušně. Postupem času trochu
churavěl na nohy a tak zůstal občas doma. Na kole se mnou oběhl tady naši
Lhotu, to si nenechal ujít. Až posledně v sobotu, sice vyběhl, že se mnou poběží,
ale zamotala se mu hlava a upadl a od té doby je špatný. Polehává a spí a spí a
je vidět, že mu je špatně. No, je tady s námi již sedmnáct let. To je na
malého pejska také dost. Asi nám bude moc chybět. Sousedka od naproti pravila,
že to bez Pajdy nebude ono….
➤Hudba v pátek
sobota 9. června
2018**je krásně a horko
➤Tentokrát nás bylo hodně. Měli jsme čtyři kytary a jedno
ukulele a Zdeněk hrál na basu. Místy to znělo opravdu dobře. Byl krásný večer léto,
které si již dlouho nepamatuji. Všichni se svorně bojíme, že nebude voda ve
studni a nebo že se počasí vymstí. Aby bylo
takhle dlouho hezky? Čím jsme si to vlastně zasloužili? No nic nám stejně nezbude,
než brát to jak to je a jak to přijde. Večer jsme si dopili lahvičku před
domem, bylo i v noci teplo.
➤Třídní schůzka
pátek 8. června 2018**je hezky
➤Minulé pondělí se konala schůzka 9.C za Spořilovským kostelem v restauraci u Břízy. Krátce před tím jsme tam byli na narozeninách
Jany. Když jsme tam přišli, seděli tam cizí lidi a tak jsme si sedli za roh. Z naší
třídy nikdo nepřicházel a tak se šla Hanka zeptat zda někdo nezná Valeše. Nikdo
se nehlásil. Pak, když bylo více hodin jsem zavolal Janě a ona kde prý jsem, že
je tady u Břízy a já že já jsem také u Břízy a nikdo nepřišel a Jana že je tu
plno a pak vylezla za roh a to jsme se již poznali. Pro mě to byla schůzka
neznámých lidí, a k tomu ještě starých. No, já jsem jim připadal zrovna
tak. Mluvilo se o kamarádech, pět kluků je již po smrti a tak to byl převážně
babinec. Vráťa Garlik měl třídní fotky a tak jsme vzpomínali na život, který
již dávno není náš….
➤Samota uprchlíka
středa 6. června 2018
My Way to the West 2.
➤Ještě několikrát jsem navštívil paní K. na Kačerově ale chuť ponořit se do tajů německého jazyka mě opouštěla skoro závratně. V té době se paní K. dozvěděla, že moje matka emigrovala do Rakouska. A proč jsi mi to neřekl, schovala jsem si u tvé matky drahé obrazy, aby mi je komunisti neznárodnili, Arnošte, neprodal si je? A zase nechala rolovat to rrrrrrrrrr v mém jméně. Stále tam visí paní K., nemějte obavu. Řekl jsem abych ji uklidnil. Pozoroval jsem ji když mi zase nabízela kafe: byla tělnatá a pro mě strašně stará. Chodila po bytě bosa její kotníky byly nateklé vodou. Všila si, kam se dívám a řekla: to mi koukáš na nohy? A dovedeš si ty Arnošte představit, že jsem žila v Paříži a na tomhle kotníku jsem nosila zlatý řetízek? To si asi představit nedovedeš viď. A koukej jak jsem dopadla. Přijel starý K. vzal si mě a já blázen za ním šla do Prahy. A teď vidíš, jak jsem dopadla. Opravdu jsem si nedovedl představit jak mohla nosit zlatý řetízek na kotníku a navíc, já ani neměl zdání, že se to nosilo. To muselo být supeeeer, řekl jsem a hned jsem dostal vynadáno. Slovo super se čte supr a to písmeno r se nenechává znít chvějící se špičkou jazyka, ale v podstatě se chrochtá vzadu v krku. A tak jsem chrochtal vzadu v krku až jsem se málem pozvracel. Vždyť je to skoro ráčkování, tak mluví naše pokladní, namítl jsem. Ano, němci nevyslovují r jako my ale ráčkují, to je správná výslovnost. Nějak se mi to nelíbilo a tak jsem něco zamručel. Dnes večer, až se setmí se stavím u tebe pro ty obrazy, řekla. Jo klidně, ale to tam budu mít prázdně stěny a kamarádi budou chtít vědět kam jsem ty obrazy dal, namítl jsem. No, já ti tam pověsím nějaké bezcenné, neboj se, řekla. Paní K. byla vdova, její manžel byl doktor a přátelil se s mým otcem. Oba pánové, kteří prý každou neděli ráno hráli hodiny šachy po telefonu, byli v té době již dlouho po smrti. Pak jsem začal němčinu zanedbávat a docela to nebyl problém, protože jsme každou sobotu pořádali mejdany a užívali si života v nadcházející se svobodě. Vysílač Svobodná Evropa již nerušil hudbou, pouze zprávy. Jednoho dne přišel k nám do Domu potravin divný pár mužů. Jeden byl starý a jedem mladý asi jako já. Přivedl je pan J. vedoucí provozu, salátek, teplé kuchyně a cukrárny. Důkladně jim všechny výrobny ukazoval a mluvili mezi sebou německy. Salátky si mezi sebou povídali že ty dva cizí muže nachytaly ve výtahu, jak se líbají. Dávali si francouzáky, to bylo ještě o stupínek horší, než polibek normální. Byla to celkem malá epizoda, jejíž důležitost nám všem došla později. V té době jsme slavili u mně v bytě narozeniny dívky A. ,která pak ve všeobecném úprku žila v Austrálii. Když jsem šel od tramvaje měl jsem síťovku plnou všelijakých lahví a potkal jsem paní K. Podívala se na mne pak se usmála a řekla: to jsem ráda Arnošte, že nejsi alkoholik. Nechápavě jsem se na ni podíval. No, kdybys byl alkoholik, tak bys měl ty lahve schované, utajené. To jsem se uklidnila. Také jsem se usmál, nemajíc v té době žádné zkušenosti s alkoholem. Jen tu jedinou: vždy mě po vypití „Pražského výběru“ strašně bolela hlava.
V tom roce, bylo to 1968 jsem se počal cítit lépe. Měl jsem po návratu z vojny, kdy je člověk čtyři a dvacet hodin denně obklopen lidmi, nějakou depresi v prázdném domě, který jsem našel. Už jsem se z toho dostával a svět byl tak krásný. Bylo to Pražské jaro. Pak přišel jednoho dne do kuchyně pak provozní J. Mám pro vás novinku. Navázali jsme smlouvu s firmou ve Frankfurtu, která bude dělat týden Böhmische Küche, a my jim tam půjdeme vařit. Pěkně popořadě. Chvilku bylo ticho a pak se přihlásila soudružka zasloužilá salátka Kr. a k ní moučníkářka paní Wa.
A tak nastala družba mezi Domem potravin na Václavském náměstí a SK Kälte Drugstore up to date ve Frankfurtu.
➤Mluví se v USA anglicky?
úterý 5. června 2018**dnes je hezky
➤Věděli jste že byla
angličtina zvolena úředním jazykem těsnou většinou jednoho hlasu oproti
němčině?" Toto tvrzení je trvalkou na anglicky psaných diskusních fórech a
je citováno zpravidla v souvislosti s tím, jak důležitý je ve volbách
každý hlas. V tomto smyslu se objevilo i u nás, tuším v nějakém
sloupku v Právu, v období minulých parlamentních voleb. Dal jsem si
kdysi práci s dohledáním, jak to vlastně bylo a myslím, že by to mohlo zajímat
i čtenáře Deníčku.
Ve skutečnosti nikdy k takovému hlasování nedošlo,
dokonce ani návrh učinit němčinu úřední řečí USA nebyl podán. Za vznikem této
legendy stojí návrh německy mluvící komunity z města Augusta ve Virginii,
aby Kongres USA nechal vytisknout federální zákony vedle angličtiny i
v němčině. Kongres návrh projednával 13. 1. 1795, nedospěl k závěru,
a potom hlasoval o odložení projednávání tohoto návrhu na pozdější dobu. Tento
návrh projednat návrh později neprošel těsnou většinou 42 ku 41 hlasům a o návrhu
se již více nejednalo. Zhruba o měsíc později, 16. 2. 1795, Kongres v rámci
jiného zákona ustanovil, že současné i budoucí federální zákony budou vydávány
pouze v angličtině. Naproti tomu je ale pravda, že většina obyvatel USA
odvozuje svůj původ od německých předků -- více než od britských nebo irských.
USA de facto ani žádný oficiální jazyk nemají, platí
pouze, že jednacím jazykem Kongresu je angličtina. Některé státy USA sice mají
"státní jazyk" stanovený zákonem, ale ten bývá určen stejným zákonem
jako "státní strom" a "státní pták" a má pouze symbolický
význam. Úřady komunikují s občany podle toho, jak v rámci svých
možností považují za nejefektivnější. Když jsou například v New Yorku
volby, informace k hlasování jsou k dispozici kromě angličtiny i ve
španělštině a čínštině prostě proto, že tam žije hodně lidí, kteří těmito
jazyky hovoří a úřady mají zájem, aby účast na volbách byla co nejvyšší. I
řidičskou zkoušku lze skládat v jiných jazycích než angličtině, výběr se
bude lišit podle místa -- řidičské průkazy jsou státní, nikoli federální
záležitost. Na východním pobřeží bychom našli i ruštinu a polštinu, na západním
pak spíše jazyky z východní Asie. Daňové formuláře sice existují jenom
v angličtině, ale pokyny jsou k dispozici i ve španělštině a IRS
(federální daňový úřad) má na telefonu španělsky mluvící konzultanty. Pro
obchody, alespoň ve velkých městech, je to téměř otázkou prestiže, kolika
jazyky se u nich mluví. Stačí, aby tam pracoval někdo, kdo zná pár slov
v nějakém jazyce, a už si vylepí na výlohu či na dveře, že se u nich mluví
i touto řečí. To ale neznamená, že se nenajdou snobi a bigoti, kteří se na
zejména španělsky hovořící obyvatele dívají s despektem a španělštinu
považují za jazyk "pokojských a kuchařek". Osobně však považuji představu, že v USA se
mluví anglicky, za dost hrubé zjednodušení. Spíše bych to formuloval takto:
v USA se anglicky domluvíte skoro všude.
➤Samota uprchlíka
My Way to West
1.
pondělí 4. června 2018**pěkné letní počasí
➤Vždy,
když jsem přišel na Kačerov k paní K. usadila mne ta milá paní do kuchyně ke
stolu. Pokaždé mi ochotně nabízela turecké kafe a já jí pokaždé vysvětloval, že
piji jen čaj. Čaj? divila se. Ten tu nemáme. V zápětí na mně
počala mluvit německy a já jen tak čuměl. Nerozuměl jsem ani slovo. Po chvilce
jejího vyprávění jí došlo proč tak blbě čumím a počala mluvit normálně. Podívej chlapče, musíš se doma učit, jinak
ti Němci nebudou rozumět. Jo, zapomněla jsem: vytáhni to rádio po drátě ze
zásuvky, vybídla mně jako vždy. Já jsem se tomu musel smát, připadalo mi to
jako nesmyslné, proč by měli komunisti poslouchat lidi po drátě a ještě k tomu
paní K. Ne tak to nemůže být. A bylo mi
jasné, že mám pravdu, vždyť mi bylo akorát dvacet let. Mládí, kdy má člověk
vždy pravdu. Měla přijít léta, kdy jsem počal chápat, že pravda může být i blbá
a protivná lež. Tak hele Arnošte, řekla
a nechala drnčet rrrrrrrrr mezi zuby, dnes
začneme s minulým časem! Podíval
jsme se na ni trpělivě a byl si jist, že nepochopím nic z jejího přednášení.
Chodila po kuchyni a křičela: tak jako se vyslovuje Khohn slyšíš tam to H
ano? Tak musíš i Karl vyslovit jako Kharl jinak to není německy, chápeš to? Nechápal jsem to ale horlivě
přikývnul a již jsme se těšil jak naberu kroky a ustřihnu tu cestu mezi
Kačerovem a Spořilovem a budu v klidu doma, v domku nad dráhou,
jediné co mi zbylo z celé rodiny. Matka se svým přítelem a s mladším bráchou
zdrhli na západ, sestra co v domku také bydlela v době když jsem
odcházel na vojnu, se odstěhovala na Novodvorskou kde dostali garsonku. Tento úprk
z domu po prarodičích se odehrál v době, kdy jsem dosluhoval v základní
vojenské službě v Líních na letišti. Matka mi nechala u pana dr.Kš.
doktora práv dopis a nějaké peníze a popsání jak nejlépe za nimi utéci. Pamatuji
se že jsem se tenkrát zeptal: a jak o tom
smýšlíte vy, pane Kš. Také by jste odešel? A on mi odpověděl: kdybych byl tak starý jako ty a zdravý, tak
bych vůbec neváhal. Ale jsem starý a práva znám jen ta česká a ještě zpižděná,
tak tu musím zůstat. Asi měl pravdu a já si uvědomoval, že je naprosto
správné opustit tu zemi zotročenou komunisty a vydat se na západ. Jenže tu byl
jeden problém: byl jsem mladý, měl jsem byt jen pro sebe, s telefonem a
počínalo se schylovat k Pražskému Jaru a život byl tak krásný. Byl jsem König
kdo měl v Praze byt byl Král, a tak
jsem cestu za svobodou odkládal až jsem ji z mysli zcela vypudil. A tak se
stalo, že jsem se německy u paní K. nenaučil.
pokračování
příště
➤Zeleno modré pro blázny dobré
neděle 3. června 2018**dnes je pod mraky
Dostal se mi do
ruky článek o tom, že naši předkové nebyli líní se dobře obléci. Že prý i
zedníci a pekaři se v neděli nasoukali do obleků, uvázali si kravaty, dámy
si oblékly róby a šlo se do ulic na procházku, aby se ukázali a byli viděni. A móda
byla líbivá. Propuklo to po 1. Světové válce,
kdy Londýn ztratil svůj vliv co se módy, na Evropské pevnině, týkalo a do čela
se dostala Paříž. Vše bylo líbivé a romantické a Pražáci byli obzvláště
milovníci pěkného oblečení. Ano v různých dobách jsou různé priority, když
se podíváme jak se lidé oblékají dnes, můžeme si jen povzdychnout. A skutečně,
někde po cestách lety se udělala chyba. Já si například pamatuji, že mi maminka
důrazně tvrdila, že zeleno modré je pro blázny dobré. Když si vezmeš pruhovanou
košili, musíš mít kalhoty bez vzoru a těch rad bylo spoustu. Já si ale také
zcela dobře uvědomuji, že jsem podobné rady svým dětem nedával. Zrovna tak byla
slušná výchova na plánu. Sedávali jsme v Čisovicích v rodném domě a
hráli si s maminkou a se sestrou na to, že přišla návštěva. Maminka a sestra
byly jako ženy ze známých, já musel povstat, když vstoupily do kuchyně a přidržet
jim židli, když si sedaly! Takové rady jsem mým dětem také nedával. Pak jsme
zase hráli dítě a maminka a starší setra byly dospělí a já chtěl něco říci a
musel jsem dlouho čekat, až se přestanou bavit, no a o téhle zásadě společenské
výchovy moje děti ještě dnes nic neví. Slušné chování a oblékání se v české
kotlině dodržovalo skoro po celou dobu totality. Více méně a pokud to šlo. Oslovení
soudruhu a tím povolené tykání šlo mnohým mužům proti srsti. Nicméně v devadesátých
letech, v době znovu nabyté svobody se vše zřítilo, spadlo jako počítačový
program. Najednou bylo vše povolené. Lidé se již nepřevlíkají několikrát denně,
v jednom tričku a v džínech vydrží celý den! Ano, teď mě napadá, že
ještě teď, vždy když chci opustit dům se převléknu do věcí, které jsou na
vycházky určeny a pak, když se vrátím, zase převléknu v mém případě do
tepláků. Aby muži ženy obskakovali, aby jim pomohli do kabátu, přisunuli židli
u stolu a pomohli do tramvaje se nevytratilo ze slušného chování proto, že jsou
dnes ženy emancipované. Ne tohle si ženy
skutečně nepřály být, mužatkami jak se dříve říkalo. Okolnosti zavinily že jsou
ženy takové jaké dnes jsou. Ve dvou světových válkách zahynulo tolik mužů, že
ženy musely dělat jejich práci. Počaly řídit manželi vybudované firmy, v rozbombardovaných
německých městech oklepávaly cihly, aby
bylo z čeho stavět nové domy. Říkalo se jim Trümmerfrauen ženy ze zbořeniště. V roce 1968, když jsem nastoupil
mou emigrantskou kariéru jsme se divili zvláštní skutečnosti. Bylo tenkrát v Německu
v obchodech hodně hezkého a levného oblečení a přesto chodili Němci pro náš
tehdejší vkus nemožně oblečeni. Ano, měli jiné priority. Potkat dnes
kytičkovanou košili kombinovanou s kostičkovanými kalhoty nikoho nevzruší.
A opět se počala vyučovat etika, což si dává za společenský cíl pan Ladislav Špaček,
dlouholetý tiskový mluvčí presidenta Havla. Jak působili naši politici po sametovém
převratu? Dost trapně, vypráví ve článku. Ovšem dnes tuto chybu dávno
napravili. Jak se prý choval sám president v cizině? „Od prvního okamžiku
se choval jako světák, v otázkách společenské etiky překonával západní politiky!
„Proč?“ Důvod je jednoduchý: Václav
Havel vyrůstal ve velké, společenské rodině, tak říkajíc ve vrchních deseti tisících.
I přes komunistický nátlak běžel chod v takovýchto rodinách stále po svém:
slušně, elegantně, pomocí výběrové
češtiny se rozdávaly komplimenty. Všichni měli slušné chování vryté pod kůži..
Máj století
pátek 1. června
2018**po bouřce
Asi jsme se
dočkali Květnové premiéry. Takový máj byl naposledy snad hodně před sto lety. Krásné výběrové,
románové, nádherné počasí jsem snad za celý život nezažil. A to v květnu. Pamatuji
si na paní Fischerovou, jak stála na tenisových
kurtech v zimním kožichu a sledovala zápas jejího proslaveného družstva, a
kde je teď? Bylo to v květnu. Také si pamatuji květen, kdy jsme zcela
osamoceni živořili v tenisovém klubu protože celý měsíc lilo a nepřišla ani noha. Též si pamatuji jak vyplašené slepice odlétly na kvetoucí
strom, jehož větve se prohýbaly pod deseti centimetrovém nánosu čerstvého sněhu
a pamatuji si, že to byl květen ale, bůh ví čeho si ještě pamatuji. Takový květen
jako letos si nepamatuji. Přijeli jsme do Stříbrné Lhoty z Frankfurtu, kde
se krásné počasí usídlilo již koncem dubna. Zrovna tak bylo tady, nepřišlo
jaro, ale hned léto. A krásné teplo drželo, měli jsme pocit, že žijeme někde na
jihu, tam co svítí slunce denně. Jak jsme po té ošklivé zimě všichni pookřáli,
jak se nám prohřály klouby, ano, takový květen jsme dávno nezažili. Poslední týden
se pak dostavily zlé bouřky, hlavně v Německu to byla občas hrůza, ale
pořád to byl krásný měsíc. Dnes se přes Stříbrnou Lhotu přehrnula divoká bouře.
Řádila v Praze a na Dobříši. V jednom okamžiku byla tma jako v noci.
To vše patří k létu, hlavně když pak zase svítí slunce. a co si máme přát?
Hezky teplo a občas déšť….
Poznámka redakce: v roce 1961 byl květen teplejší
Poznámka redakce: v roce 1961 byl květen teplejší