►To by se mohlo stát i u nás
Někde ve Španělsku porušil statečný
penzista všechny předpisy a zvyklosti a projel tunelem. Policie ho eskortovala
ven. No máme tu ve vsi maníka, ten by také neváhal projet tunelem Blanka…
►Mé auto už má zase kouli
středa 29.
července 2020**krásné letní počasí
►Nechal jsem si udělat u mého Tiguana tažní
zařízení. Kouli. Musel jsem nechat mé auto v dílně přes noc. Tak jsem se v úterý
vypravil do Prahy. Jel jsem autobusem a pak si vzal od Smíchovského nádraží
taxi. Pan Taxík byl pán přes sedmdesát, jel se mnou jakoby mě ukrad a vyprávěl,
jak mu nezapočítali nějaká léta do důchodu, takže: jeho slova- bude muset pracovat
do osmdesáti a pak přijde jeho popel do přesýpacích hodin a bude pracovat i po
smrti.
Nicméně do dílny mě dovezl. Při placení se
ukázalo, že moje karta mněla jakýsi krytý limit a nechtěla pustit ani korunu. Naštěstí
pan ředitel znal pana Dostála z Berouna a ten se za mne zaručil takže jsem
mohl obnos převést bankovním kontem. Pak
jsem nasedl do auta a jel. Bylo hrozné vedro. Najednou jsem zjistil, že mi
neukazuje Line Asistent a nemohl jsem přijít na to kde se obnovuje jeho činnost.
Pak mne napadlo, že jsem se na kouli vůbec nepodíval a tak jsem zastavil. Vystoupil
a koule tam nebyla. Vrátil jsme se. Naštěstí jsem narazil na technika ještě
před vchodem do prodejny a ten mi ukázal tlačítko v kufru, za které se
zatáhne a koule elegantně vyjede. Line Asistenta také nastavil. Hurááá mám
kouli…
➤Jen to nesmíš vyslovit
pondělí 27.
července 2020**celý den je příjemné horko
➤Jistě se to stane každému: třeba při náledí
neuklouznout, to si smíš myslet je tiše pro sebe, jak tu myšlenku vyslovíš,
uklouzneš. Já měl delší dobu takovou strašlivou mánii, že kdybych cestou co
jezdím na kole píchnul v místě co je od domova nejdál, co bude? Jak se
dostanu domů? To někdy bývá i deset kilometrů. Tak jsem se svěřil Emilovi
od naproti, aby by mi dofoukl kolo, protože mám nějaké ventilky které jsem ještě
nikdy neměl, a jak to tu píši: píchl jsem a namlel jsem si koleno. Před tím
jsem ale byl v Praze v autodílně nechat si udělat tažní zařízení na
Tiguana, abych mohl zase vozit kolo. Tam mě odvedla navigace a zpět jsem jel
metrem a autobusem. Abych nemusel čekat na Smíchovském nádraží, vzal jsem
autobus co jede na Šibeniční vrch, tudíž co nejel do Stříbrné Lhoty, že počkám
na náměstí v Mníšku, a tam mne vyzvedl Ládík, který jel zcela náhodou
kolem.
►Tam, kde zase běží čas
neděle 26.
července 2020**celý den prší
►Včera se to stalo. Vlasta již delší dobu
říkala že je to škoda. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a tak když to říkala
důrazněji tak jsme se optal. No, máš tu šest nástěnných hodin a ani jedny
nejdou. Zahleděl jsem se s na ni údivem. Mám přece hodinky na ruce, namítl
jsem. Ale když tu visí, některé jsou pěkné. Tuto hodinovou slabost měla Anička.
Nemohla projít kolem hodin aniž by je nekoupila, nebo nepřinesla domů. Musím říci
že se o ně starala. Ale když pak odešla, zastavil se v mém domě čas. Tak a
teď ten čas Vlasta zase nakopla. Již zase běží. Ne, že by to mělo nějaký vliv
na cílovou linii, ale je ten čas teď zřetelnější….
►Den velkého pádu
sobota 25.
července 2020**dnes je krásně
►Pátek vejde večer do historie večerů s kytarou.
Byl to večer zcela jiný. Byl tu Jarda ze skalky. Nic víc o něm nevím, jen to,
že hraje na Skalce. Nejprve tu byla nouze o kytary až nám jich Zuzana nanosila
dost. Mezi nimi byla i jedna Ovejšen a
ta se nedá ovládat, pokud má pán břicho. Ona totiž ta kytara má také břicho a
tak ty dvě břicha kloužou. Pak nebyla ladička a tak pan rock DJ je naladil. Hrál
přitom dobře na kataru ale nic nezpíval. Pak si došel Zdeněk pro kytaru a
zároveň měl venku svoji basu. Tu pocítila Vlasta touhu si zahrát na osiřelou basu
a jak se zvedla z lavice, kamarád co seděl na druhém , nejištěném konci se v okamžiku
válel na zemi. Tento večer vejde do paměti pod názvem: den velkého pádu…
➤Kde je logika??
pátek 24.
července 2020**krásně a teplo
➤Kolem té louky jezdím často na kole. Je
oplocená takovým rádoby plotem, aby se býci, co se tam často pasou, sedlákovi
neutekly. Na té louce stojí opuštěn v širém lánu valník plný železného šrotu.
Kdo ho tam odstavil? Je celkem logické, že když si sedlák koupí nějaký přístroj
na obdělání půdy a podobně, zestárne tento a pak se válí ve dvoře statku v jednom
koutě. Generace za generací tam přihazují další kusy. To je zcela logické. Ale co
se stane s logikou, když někdo tyto již nepoužívané přístroje naloží na
valník a odtáhne doprostřed pastviny a nechá ho tam osudu? Měly by se snad
vypařit? Kdyby se jednalo o místo, řekl bych, že by byl valník odstaven hned z kraje.
Proč stojí tedy uprostřed? Napadá mě jediná myšlenka: ty býci jsou často dost
divocí a tak asi mají ten šrot hlídat. Ale teď se pasou někde úplně jinde. Ale co,
mně to může být putna, nebudu se tam dívat…
středa 22.
července 2020**od rána je krásně
►Každý člověk potřebuje občas nakopnout. Nakopnout,
aby šel svou cestou dále. Moje nejvěrnější kamarádka to udělala včera. Kopanec
byl tohoto znění: Je to báječná věc pro nás pro všechny,
protože tam skutečně můžeme brouzdat v minulosti a potkávat lidi, kteří už jsou
na jiném mejdanu. Je to fakt bezvadný. Prosím, pokračuj v tom. Co mohu
dodat? Potěšilo mě to a jistě také asi postrčilo do dalšího psaní. Člověk je takový
tvor co z velké části zůstává stát na zvyklosti. Může to být zvyklost v rituálu
denních toků povinností, nebo neustálého pobytu na jednom místě, či neustálou návštěvou jedné destinace, ale i starého
špinavého fleku na gauči, který postupem času již vnímá jen nečekaná návštěva.
Někdy se ale stává, že by člověk rád psal, ale není o čem. Jenže to je přesně ono: o čem? Je vždy o čem psát, jen je třeba se do toho pustit. Tak jak se říká že s chutí přibývá hlad, tak u mě je to, že psaním přibývají slova a věty a nakonec je tu příběh.
V těchto dnech se odehrála
na Příbramsku u rybníka Václav tragedie: otec syn a vnuk byli nalezeni plovajíc
na hladině, všichni tři mrtví. Jak se to
mohlo stát se neví, ale nejpravděpodobnější bude asi zásah elektrickým proudem.
Jenže kde se u rybníka vzal proud?
►V Mníšku je pouť
►Tento týden byla v Mníšku pouť a tak
jsme tam šli. Bylo to lepší než jindy, protože kolotoče a jiný binec byly
odsunuty ke hřbitovu a tím pádem bylo dost místa na parkování. Jestli se to ale
bude světským líbit to je jiná otázka. Na náměstí bylo plno lidí…
➤Mařenčin příběh
sobota 18.
července 2020**od rána je zima pod a je mraky
VIDEO když se v Míšku
střílí►►
►Neskutečné se stalo včera v Mníšku. Mařenka si šla koupit noviny do trafiky, protože v podloubí by to prý dlouho trvalo. Ládík čekal v autě. Trvalo dlouho než se jeho paní vrátila a měla na jazyku tento příběh: když vcházela do obchůdku, kde se nacházeli tři muži, vstoupil s ní i dodavatel s vozíkem, na kterém byly naskládané balíky cigaret. Než si Mařenka stačila říci o noviny, ozval se výbuch. Ti chlapíci co již byli obchůdku padli na zem a snažili se odplížit za prodejní pulz. Ten co vjel s vozíkem do krámku se držel za ucho a Mařenka jen stála jako skála v příboji a pozorovala dění. Jeden muž se ozval: to střílí tamhle z té budovy, buďte v úkrytu.
Jiný se zase domníval, že to byla nášlapná mina a Mařenka se konečně dostala k tomu, aby si koupila noviny. Když se majitel vozíku dopracoval k tomu aby zboží složil, všiml si, že mu praskla duše u jednoho kola.
Kde jsi byla tak dlouho, chtěl vědět Ládík.
Dosedla těžce vedle něj a řekla: tam se válčilo, střílelo, byla tam i mina. Ládík
kroutil hlavou až do Stříbrné Lhoty: myslíš nášlapná? Jo odpověděla a již se o tom přepadení nebavila….
►Velká oslava
pátek 17.
července 2020**mraky a zima
►V sobotu se chystá veliká oslava u mého bratra v Tutzing. Monika, jeho žena slaví šedesátiny. Tak jsem tu přiložil gratulaci a protože ona nemluví česky, tak jsem to napsal německy. Zdůrazňuji v tom psaní, že po šedesátce člověk zmoudří.
Neraď nebyl jsi v Moskvě a není ti šedesát-
starý komunistický slogan….
►Před rokem
čtvrtek 16.
července 2020**od rána zamračeno a chladno
►Dnes je od rána pod mraky a docela
chladno. Před několika dny jsme měli na Šumavě až mínus 4. A kam se podělo
léto? Včera jsem při probírání fotek narazil na obrázek, jak to vypadalo v loni
a předloni na zahradě. Tráva se změnila v uschlou pokrývku popraskané
země. Měli jsme několik týdnů veder a v noci se nedalo spát. Včera a
předevčírem jsme si v obýváku zatopil.
Teď z jiného konce. Jezdím na kole a
docela to zvládám, elektromotor mi pomáhá. Přesto mám jisté potíže motorického
směru. Prudce zatáčet doprava mi jde mnohem hůře než doleva. A proto snad
obdivuji ty kluky, co sjíždějí horskými koly zdánlivě hlava nehlava. Ale oni to
asi zvládají, jinak by se to zakázalo. Tak tu přikládám nějaká videa….
➤Pátek i sobota
neděle 12.
července 2020**celý den prší
➤Hrálo se v pátek na Stříbrné Lhotě a
také v sobotu v Davli. V pátek skoro celý den pálilo slunce a k večeru
byly bouřky ale bylo teplo. Sobota se zase vyvedla jako protivný den pln deště
a zimy. Ale večery obou dnů vše zachránily: zazněly staré dobré písně a kytary
rozehrály i těžké mraky na obloze…
➤BEERTIME PUB
pátek 10. července 2020**krásné počasí
https://www.youtube.com/watch?v=tQBdh0SgYCo
➤Včera jsme museli do Prahy. V kolik tam
musíme být bylo dáno pozvánkou ale kdy tedy autobusem vyjedeme, jsme museli rozhodnout
my. Dohady. Hádky. Po dlouhé debatě jsme rozhodli, že pojedeme 7:50 autobusem
ze Lhoty. Ke všemu tomu nám pomáhala Květa, která mě naučila číst jízdní řád, a
tak dále, dokonce nám i popsala že musíme jít na Smíchově kousek pěšky, před
nádražím nejezdí tramvaj. To je blbost, řekl bratr Bavorským přízvukem,
tramvaje musí jezdit. No nejezdili. Dohodli jsme se že pojedeme tedy v 7:50. V sedm budeme stávat a
já Karlovi brnknu. Jenže v šest ráno zvoní domovní zvonek a bratr se
hlásil, že je již tady. No, tvářil jsem se nepříjemně ale nic jsme neříkal.
Karel se vrátil ještě domů a já si uvařil čaj a dobil telefon. A abych nezamluvil
ten Beer time Pub: je to ulička naproti smíchovskému nádraží, co vede k Vltavě,
je tam vše ze skla a ze železa a celé to
stojí na dvoře staré továrny. Ve výšce sedí na trámech dělníci, tedy takové
malé sošky, podle známé fotografie dělníků, kteří v závratné výšce při stavbě
Newyorkských mrakodrapů, na jednom trámu svačí. Vše dobře dopadlo, vše jsme
našli a měli jsme krásný den.
➤1.července
čtvrtek 2. července 2020**hezké letní počasí
➤Tak nějak dny a měsíce rychle běží, že se
to ani nedá stihnout sledovat. A teprve roky, ty za sebou nechávají ohnivou
čáru. Jedna pandemie ještě není pryč a již se hlásí nová, prý ještě horší a je
to prasečí. Jinak se dnes ujalo evropské vlády Německo. Tak budeme koukat co
z toho bude. Půlrok je rychle pryč tak ať něco dokáží, ti moji krajané. Jo,
jo když na ně v hospodě nadávají tak je bráním, když oni nadávají nám, Čechům tak je bráním ještě více. Mou rozpolcenost
jsem vyřešil tím, že jsme tvrdil, že jsem Evropan. Myslím tím příslušností
Evropan. Ale to jsme si dal: byl jsem nařčen že jsem příživník jsouce tu pouze
na penzi, že je to výhodnější. Jo, přiznávám že je to výhodnější. Když nemusím
při mluvení dávat pozor na výslovnost na pády a členy nemusím říkat to dům a
ten rýže, když na to vše nemusím myslet a mlet jak mi zobák narost ano, je to
výhodnější. Ale platit zeleninu a maso jednou tolik než to stojí v tom vysněném
ráji, tak to výhoda již není. Ale, nestěžuji si. Jsem
tu rád proto, že jsem se tu narodil, výhoda nevýhoda. Jak ten rok, který měl být horký a suchý utíká, ještě se
nesplnilo nic z toho, co na nás řvala ta dívenka ze Švédska. Je šílené, jak se každá diktatura, které se nedaří
prosazovat své cíle, snaží manipulovat a zneužívat pro politické účely děti. Pubertální
dívenka, dnes šestnáctiletá Greta Thunberg. Pokud člověk zpozorní, musí si
zákonitě položit otázku, zda je Greta opravdu zdravá a zda její vývoj odpovídá
uváděnému věku 16 let. Ponechejme na odbornících, aby posoudili, zda není
postižena Aspergerovým syndromem, v tom případě by její zneužití
k účelům propagandy bylo ještě mnohem zrůdnější. A tak se s mým zneužitím
mého místečka na důchod moc neliším od ostatních. Výhoda, nevýhoda…
➤Šel kolem Dan
neděle 28.
června 2020**krásně a teplo
➤Rozhodl jsem se že posekám trávu i před
plotem, na veřejném prostoru. Děláme to již léta, já posekám u sousedů a on pak
poseká zase u mně. Otevřel jsem si i velká vrata, abych posekal i tam. Je tam
uprostřed taková zarážka, zabetonovaná a kovová do které jsem sekačkou brnkl a
sekal jsem dále.
Co jsem způsobil jsem zjistil, až když jsem
chtěl zavřít a zamknout bránu. Nešlo to, ta patka se ohnula směrem do zahrady a
takový ten štift, co se musí trčit do dírky byl mimo a nešlo zamknout. Došel jsem
si tedy do dílny pro kladivo, že to ohnu zpět. Nešlo to. V tu chvíli šel
kolem Dan: co to děláš, chtěl vědět. Vysvětlil jsem mu situaci a on mne posle
pro větší kladivo. Chvíli mlátil a pak povídá: to musela být ale velká sekačka.
No taková normální, odsekl jsem. Když tu patku uvedl Dan do správné pozice, šel
domů. V okamžiku se však vrátil a povídá: Podívej se na tu sekačku, tam bude něco rozbité, řekl a
šel domů. Samozřejmě jsem mu poděkoval a šel se podívat na sekačku. Nic,
sekačka v pořádku. Vyprávěl jsem tu příhodu večer v hospodě a všichni
se shodli, že je Dan dobrý člověk. Ano to je….
➤Ráno
pátek 26.
června 2020**dnes je hezky ale honí se mraky
➤Když jsem otevřel dveře, jdouce z domu
do zahrady, byl jsem najednou v jiném světě. Starý dům nasál svěží a
krásný vzduch, a jakoby si s rozkoší
povyskočil. Cítil jsem to samé, jako ten můj kamenný průvodce, co se před pár
roky odhodlal mě nějakou dobu doprovázet životem. Mám rád mého průvodce, je to
můj starý dům. Nejvíce se mi na něm líbí, že za svoji existenci doprovázel
tolik pocestných a jako francouzský diplomat neřekne ano slovo o těch, kterým dával
střechu nad hlavou. Jsem si dost jist, že ani o mně nebude drbat, starý, poctivý
dobrák!
Abych nezamluvil ten okamžik: stojím tedy
na prahu domu a hledím do zahrady. Do jejího srdce, tvořeného několika
květináči s muškáty. Všechno je stejné a přesto je vše jiné. Nejprve mě
upoutal můj stín. Mířil jako jindy ale úplně jinam. Pohledem na jezírko, co se mazlí
se zdí domu, jsem spatřil zář, kterou jsem tu nikdy neviděl. Paprsky se tu jevily
jako když dítě namaluje slunce nad loukami. Počal jsem hledat dirigenta s taktovkou
protože mi přišlo nemožné, že by ptáci samy od sebe zpívaly takovou božskou hudbu,
takovou symfonii. Vše bylo krásné a poctivé, nikde se nenacházelo falešné pozlátko.
Tak krásné, jak jen lidský život může být. Pak mi došlo co vidím: bylo to ráno
a proto nebeský osvětlovač svítil na podium světa z jiné strany. Svítil od
východu, to nevídám tak často. Asi jsem někam musel jet…
