Rukavice
pondělí, 30.
listopadu 2015
Hezký Adventní čas
1. Advent
sobota, 28.
listopadu 2015
Jak ten čas letí, již máme zase první advent. Vzpomínám si, jak jsme mnoho náboženských svátků v bývalém Československém komunizmu vůbec neznali. V našem případě to byly svátky křesťanské. Vliv církve je a byla stále ještě velká. Proto nás komunisti zcela ponechali atheismu, ano dá se říci, že nás k němu vychovali. Nikdo neměl vládnout, jen komunistická strana. Když si tato slova omílám a převracím v duševní dlani, nacházím podstatné podobizny. Salah Abdeslam, atentátník z Paříže, byl ještě před půlrokem obyčejný mladík, chodil do barů, pil a návštěvu mešity zanedbával. S nějakým ideálem islámu neměl nic společného, až do doby, kdy se dostal do rukou salafistickému štvacímu kazateli, byl připoután k víře a pravděpodobně mu byl vyprán mozek a pak šel zabíjet. Tak jak komunisti v nás ubili víru v boha, tak dokáží islamisté zblbnout mladé Araby. Tady přicházím na kořen věci: existuje Bůh? Mnoho kultur má navlas stejné náboženství, i když se jmenuje jinak. Ale všechny vypráví o Bohu, synu a matce, třebaže jsou to obdoby, kterým není kladena hranice fantazie. Myslím spíše, že se tato víra roznesla po světě proto, že lidé pochází z jednoho místa, (v současném stavu vědy z Afriky) a nějak si zřejmě pomáhali vysvětlit věci, kterým nerozumíme ještě dnes. Proto jsou si pohádky o Bohu tak podobné. Kdyby existoval skutečný Bůh, nepřipustil by takové prasárny, vraždění a týrání. Mám proto pochopení pro zmanipulované mladé lidi, protože jsme podobným mentálním znásilněním prošli také. K víře jsem se za dobu, co žiji na západě nevrátil, ale tak jako děti mají rády pohádky, mám rád, Advent, Vánoce, Velikonoce, vždyť je to hezké, barevné a tak nepravděpodobné - ale zabíjet bych pro to nešel!
Co s toho mám?
úterý, 24.
listopadu 2015
Dnes bylo
mrazivo
Oči sněhem zaváté, to byly písně našeho mládí. Tak, jako každý dospívající puberťák, jsme se ptali na smysl života, protože život byl pro nás nový a ještě neobnošený. A tak jsme vnímali texty našich výborných umělců, jako otázky, které nám měl někdo zodpovědět. Když Hegerová zpívala: řekni mi mámo, jak vypadá čas, jistě si u toho nepomyslela, že tisíce matek tuto otázku od svých dospívajících dětí dostane. Jak si s tím chudáci matky poradily? No moje se dlouho snažila, neboť cítila svou výchovnou povinnost, ale řekněte: dá se taková otázka odpovědět? Ne, jsou věci které se nepochopí až do vysokého věku a pak si to každý vezme do hrobu. Pokusím se tu namalovat čáru, která nikde nezačíná a nikde nekončí. Rozumějte, že je těch čar nekonečně mnoho, ale tahle je jen moje. Na jednom malém kousku je přerušena a posléze vede dál. To přerušení, je můj život. A ta čára, co nikde nezačíná a nekončí, to je čas. Tak to vidíš mámo, na sklonku života jsem našel odpověď. Dostaly se mi do ruky obrazy Karla Gotta a udělal jsem z nich video a podložil písní „Oči má sněhem zaváté“ Je to dílo Suchého a Šlitra a s Gottovým hlasem to byla bomba na naši duši….
Helmut Schmidt
úterý, 24. listopadu 2015
Dnes občas zasvítilo slunce a je již mrazivo
Dnes měl slavnostní pohřeb
bývalý kancléř Helmut Schmidt. Byl to nejoblíbenější Kancléř, byl to občan
Hamburgu a zde v době kdy byl starostou města zachránil nespočetné životy při Sturmflut
(Potopě se podobající mořská bouře)v roce 1962. Jeho nejslavnější akt byla
skutečnost, že na záchranu Hamburku povolal Německou armádu a vojsko NATO,
ačkoliv k tomu neměl pravomoc. Uměl mluvit spisovnou němčinou ale rád používal Hamburský
dialekt. Kouřil několik krabiček cigaret denně a dožil se 96 let. Byl to
jednoduše úžasný člověk. Kancléřem byl v roce 1968, kdy jsme emigrovali do
Německa a ačkoliv byla u moci SPD (v našich očích to byli zakuklený komunisti)
byl tak objektivní, že se naň vrhli vlastní členové strany. Přesto nezůstal být
aktivní politicky či společensky až do posledního vydechnutí. Angela Merkel,
která se narodila v Hamburku, byla ale s polovinou své rodiny přešoupnuta do
DDR, (postavili tam jednoduše plot) tenkrát jí bylo 7 let hezky vyprávěla, jak
se během bouře báli o svou rodinu a jak Schmidt všechno organizoval a pomocí rozhlasu
řídil. Neznám nikoho, kdo ho neměl rád, především jeho charakter. Skoro do
konce života žil s kamarádkou ze školky, manželkou Loty, která mu umřela asi
dva roly před ním. Helmut
Schmidt
Starý pán a starý pes
pátek, 20.
listopadu 2015
Tma, pod mraky,
teplo
Dnes ráno se mi stala věc: jel
jsem jako každý den se psem na kole. Je to taková nacvičená procedura. Obrátím kolo
směrem k vrátkům do ulice. Na pravém řidítku mi visí natahovací lajna. Pajda
čeká v pozdálí. Obejdu kolo a vezmu do ruky vodítko a pes přijde a nechá si ho
připnout ke krku. Pak zase přejdu na levou stranu kola, z jiné na kolo
nenasednu a otevřu branku a vyšoupnu kolo. V tomto okamžiku psa nesleduji, on
je po tom, co za sebou branku zavřu venku, připraven k běhu. Ovšem dnes to bylo
jinak. Já byl venku i s kolem a pes nikde. Lajna se nedala popotáhnout. Otočil jsem
se tedy abych zjistil co se děje a vidím, že je Pajda ještě ve dvoře lajna byla
vidět škvírou což bylo důkazem. No,
říkám, starý pes. Pak jsme jeli a já mu vždy zastavím, kde je nutno, již znám
jeho místa. A co vidím? Zrovna jako páníček již dávno nečůrá ve stoje, protože
by se nikam netrefil, i Pajda čůral jako fenka. No jo, takový je život…
Neděle, pondělí, úterý
úterý, 17.
listopadu 2015
Dnes prší,
16°
Vlastně by měl padat sníh. Jak
se říká, svatý Martin, přijede na
bílém koni. Tak to tedy nepřijel, přijel
osvícený sluncem a teplem. V neděli jsme byli s Mílou a s Hankou plavat a pak
zase na obědě u Jugoslávců. Pan majitel si vzal do hlavy, že musí hosty bavit a
tak si
postupně přisedával, až seděl i u nás. Po obědě jsme vezli Mílu domů a
při té příležitosti jsme se stavili na hřbitově u Martina. Jeho urna je
pohřbená u stromu a má tam hezky a klid. Trochu mně tam připomíná Holandsko jedna
věc: jako mají
Holanďané všude zamčená kola a je mi hroznou záhadou, jak si to
kolo později najdou, tak u Martina mají uzamčené konve na zalévání. Takové plastické
za 2,90 Eur. Míla zapálila svíčku a zase jsme šli. Včera jsem nechal stát auto
na chodníku v domnění, že je hotov ale vzbudili kvůli tomu celý dům již před
osmou. Dávali druhou vrstvu asfaltu a dělali při tom takový kravál a ta
obrovská válcovačka měla zabudovaný příklep, že mi spadla sklenička z regálu. Dnes
jsem stával 6:30, Marek si objednal výměnu brzd, někde směrem k Taunusu a to
byl zážitek. Šňůry aut z každé vesnice směřující do Frankfurtu, že ještě setmělý
kraj vypadal jako Vánoční stromeček. Ano, takhle jsem kdysi také jezdíval do
práce a nemohu nepřipomenout, že stáří má své výhody, i když upřímně řečeno,
moc jich mi nenapadá. Tak to je pro dnešek vše, jdu se podívat, jak nanáší již
třetí vrstvu asfaltu na naší ulici. Chodníky mají již hotové.
Od Zděnka z Frankfurtu: Chytrý Japončík
Přečti si!
pokus To bude co Tajemství
Pátek 13. hlášení ze Lhoty
Ti, co tu dnes sedí, v tomto okamžiku ještě nevědí, že může být vše jinak. Že mohou vtrhnout frajeři jižanského zjevu a odpálit se zaživa a poslat je za Alahem. Ona Paříž je jen 1000 KM vzdálená, to není mnoho...
Na tomto
místě děkujeme našemu korespondentovi z Písků!
Paříž pátek 13.
sobota, 14.
listopadu 2015
To, co se stalo včera večer v
Paříži, je neuvěřitelné, ale všeobecně se to očekávalo. Jenom něco o tom říci,
bylo tak nemravné a do nebe volající štvaní! A teď? Vše, co naše vlády udělají
bude špatně. Nějaká ochrana neexistuje. Je jenom jedna věc, která by pomohla:
všechny, co holdují Islámu odvést z Evropy. Důsledně. Oni si to pak s těma
zlobivými kluky vyřídí. Doposud se tito lidé, kteří bezesporu nemají vinu,
dívají z povzdálí a čekají, co si ještě nechají křesťané líbit. Hranici Evropy
uzavřít a starat se o takové lidi mimo území naší Unie. Ale kdo to udělá? Ano,
ten, který se k tomuto kroku odhodlá bude nový Evropský diktátor. Jak se asi
bude jmenovat??
Krása a štěstí
13. listopadu 2015
Někdy se semele vše dohromady. Je to jednoduchý, protože to je život. Největší umění je, vybrat si ty krásné, prchlivé vteřinky. Nebo si udělat legraci sám ze sebe. Povídala tuhle Hanka, že Irena letí 11. na tu dovolenou. Já jsem věděl, že letí přes Mnichov a pak Lufthansou dále. Jenže Lufthansa stávkuje. Takže jsem Irence 11. kolem poledne zavolal v domnění, že stojí v letištní hale v Mnichově a ptal se, zda dostanou spoj a kde mají kufry. Irenka celkem bezstarostně řekla, že kufry odevzdali již v Praze a dál se podá osudu. 12. jsem dostal od Irenky dva Maily. Odešly z její kanceláře. Divil jsem se tomu, že se to mohlo stát, mají tam totiž dost přísné osobní adresy. Aniž bych se tím příliš zatěžoval, stejnak jsem myslel, jak se tam v tom Mexiku pěkně ohřejí. Pak zazvonil mobil a měl jsem od Irenky namluvenou zprávu, že jsem to popletl, že letí až 13. Ano, dnes je 13. a pátek k tomu. 13. pátek byl pro mne s Aničkou šťastný den. Jednoduše jsme pověru změnili a stejně nám to nepomohlo. Ale pro Irenku a její doprovod to bude šťastný den. Našel jsem ve starých albech partu z Henniger, kde je vidět Miládčin strejda, s kterým jsem tenkrát pracoval a kam měla přijet i Miládka, kdyby se nezaláskovala, jak vypráví.
Jednu fotku jsem poslal Irence, na které je vidět, že jsme měli my kuchaři orchestr, jak jsem to mohl zapomenout? Irenka to komentovala slovy: je to děsné, jak to vše uteklo. Ano tak to na světě běží. Dnes jsem se dočetl, že kdyby 65 milionů před Kristem nedopadl na zem meteorit, který vyhubil dinosaury, nebyli by pravděpodobně moci vzniknout inteligentní tvorové, kterým dnes říkáme lidi. Takže, když si dám život dohromady tak je dnes pěkný obzvláště proto, že jsem dostal od Jany ze Spořilova moc pěkné obrázky. Nakonec je to jen krása a štěstí, co námi hýbe a tyhle dva neskutečný zázraky si musíme každý najít! A věřte, že je každý najde jinde
Jana Krause
středa, 11.
listopadu 2015
Jako na jaře
neděle, 8.
listopadu 2015
Od rána
svítí slunce a máme 16°
Dnes ráno jsme opět po dlouhé době jeli do
Spessartu do termálních lázní. Všechno bylo perfektní ale na můj vkus tam bylo
plno malých fakanů. Jak mají nafouklá ta křidýlka, a jsou lehká, nese je proud
divoké řeky rychleji, než člověk stačí reagovat. Jedno takové škvrně přilítlo
proudem vody zezadu k mému uchu a radostně si zavýsklo. Já se tak lek že jsem mu
několika slovy hrubě nadával. Naštěstí jsem použil češtinu takže jeho matka
připravená ke skoku aby bránila své zasmrádlé parchantě, zabrzdila a slušně se
na mne usmála. Pak jsme byli na obědě a já potom jel s Pajdou naší ulicí do
kraje. Prý nám město koupí všem obyvatelům SUV. Škoda, že já ho již mám….
Nová kytara
sobota, 7.
listopadu 2015
Dnes je po
dešti a vlhko a teplo
Chtěl jsem si koupit kytaru. Proč?
Jednu mám v Čechách a mám ji rád a druhou mám tady a je to taková vyvalená,
malá a břichatá a je spíše na připojení na elektriku. Takže nemá pěkný zvuk. Tu,
co mám na Lhotě jsem koupil v obchodě, který je u nás v městečku. Později, když
Toník z Rovin zjistil, že se mu moje kytara líbí, tak si objednal u mě také
jednu byla to Epiphone, značka, na kterou hrával Elvis Presley. Takže jsem šel, pln důvěry opět do onoho
obchodu a zažil jsem nevysvětlitelné překvapení. Oni jsou v podstatě
specialisti na elektrické kytary, vzadu však měli i akustické. Ta nejlevnější
byla od 1900,00 Eur. To jste tak zdražili?, divil jsem se. Pan prodavač na to,
že nové zboží nevedou, toto, že jsou staré věhlasné kytary a ceny šly do tisíců
Eur. Byl ale tak ochotný a doporučil mi obchod ve Frankfurtu jménem SESSION
a tam sem si koupil krásku za 162,00 Euro a hraje v podstatě sama. Byla to
láska na první pohled, jak jsem vešel do obchodu, kde bylo vystaveno na stovky
kytar, hned jsem zahlédl tu, co jsem chtěl: blondýnku!
Ticho a hluk
čtvrtek, 5.
listopadu 2015
Dnes je
krásný podzimní den 10°
V naší ulici se stále dělá. Podobá
se spíše poli než komunikaci uprostřed městečka. Ráno jsme se vypravili s
Pajdou do starých známých míst, protože bylo krásně, potkali jsme několik
pejsků a páníčků a pak jsme se vrátili domů. Jako hlubokou orbou jsme se
probojovali ke vratům našeho domu a byli jsme rádi, že jsme doma. U sloupu mezi
vraty mými a sousedovy nám udělali novou laternu. Budeme mít osvětlený dvůr. Jestli
to bude dobré či ne to se dovíme snad již dnes večer. Byli jsme doma asi tak
půlhodiny a přijel zase buchar. Jaké štěstí, že nemám sbírku pivních sklenic.
Tráva z pampy
středa, 4.
listopadu 2015
Dnešní den byl takový ušmudlaný, protivně studený. Není zima,
co byla ze vzduchu, je to taková co přichází z jednoho samotného. Končí léto a
i když se v babím létem pořád připomíná, je jednomu smutno. Hodně známých a
drahých také ze světa odešlo, někteří se chtějí rozejít ještě tady na tomto
světě- proč? Jo, kdyby se tak dalo všechno naplánovat, kdyby ti nějaký mocný
vládce nařídil abys miloval, nenáviděl, bylo by to jednoduší, ale on někdo
tvrdil, že je život jednoduchý? Myslím, že to nikdo netvrdil a tak musíme brát
to co nám bylo dáno. Dnes jsem jel kolen Pampagrass. Neskutečné krásná rostla obrovská
tráva v malé zahrádce a nic si nedělala z toho, že je podle názvu povinna růst
v nekonečných pustinách. A tak se i my spokojíme s tím co nám život předurčil. Dnes
jsem hrál na kytaru, když kolem, asi tři centimetry od stěny mého domu, jel
buchar co stmeloval podklad na budoucí chodník. Celý dům se otřásal v
základech. Otevřel jsem okno a říkám- vy jste se asi zbláznili, nebo? Muž zastavil
mašinu a povídá: spadlo vám něco? Ne za tím ne, odpověděl jsem po pravdě. A onen
dělník na to: to jste měl štěstí, vašemu sousedovi spadla skříň plná sbírky
pivních sklenic! Takže: není ten život samá sranda?
Dojeli jsme
pondělí, 2. listopadu 2015
Ano, k baráku jsme se dostali,
ale bylo to dobrodružné. Nejprve jsem chtěl zůstat přes noc ve dvoře, ale asi
by mě tu zastavili obrubníkem nového chodníku, že jsem v noci
zase vyjel. Dnes ráno
jsme byli s Pajdou u Technické kontroly, musím si nechat udělal nové brzdy, což
je daň za málo ježdění. Pak jsem se byl objednat v dílně a pak ještě na přezutí
kol. Nakonec jsem trochu uklidil doma a jeli jsme s Pajdou na kole. To se vždy
musí nejprve k pumpě, kde dofoukneme kola a již trandíme do luk a polí. Jo a
ještě jsme byli nakoupit. Stavili jsme se také u Míli, nechala si u nás nějakou
tašku, kterou jsme přivezli. A tak to byl první den doma,
již vidím Zdenka jak
kroutí hlavou, no já za to nemůžu, že jsem doma tady i tam. Jinak hordy
utečenců jsem ještě nepotkal, akorát říkal Marek, pan učitel, že jsou všechny
tělocvičny a tomu podobná zařízená obsazena a žáci nemají kde cvičit.
