Vítr
neděle, 31. ledna 2016
Je vítr a pod mraky
Dnes v noci byl takový vítr, že
se naše světlo pořád zapínalo. Hanka se rozčilovala a protože nám Petr, náš
soused oddělal plot, že bude stavit nový, tak si jasně vybavovala, že tam chodí
zloději. Nakonec musel ven s pejskem a našla větev té pnoucí se rostliny,
jak se tam před čidlem producíruje. To bylo v noci. Ráno pak Pajdy Hance
utekl, byl u sousedů.
Vzpomínka na Mirku
sobota, 30. ledna 2016
Venku je předjaří
Včera se sešla velká sešlost a
přijela Hanka s manželem
Divadelní představení
pondělí, 25. ledna 2016
Nastala obleva
Včera jsme byli ve Švandově divadle,
kde hrála Zuzanka. Byl to muzikál. Vyprávěl o třech chlapcích, kteří utekli z vojny
a na hranici čekali na vlak, který by je odvezl do západního Německa. Jeden z chlapců
tam měl v pohraničí strýce, jenž byl farářem a schovával je v kostele.
Psal se rok 1968, dnes již pro generaci Zuzanky zahalený do tajemných pavučin. Jenomže
kluci v kostele nevydrželi a seznámili se s děvčaty a nakonec jim
vlak do svobodného světa ujel. Bylo to hezké, umělci byli vesměs 15 let staří a
bylo vidět, že ještě cítí vůně, které my již vesměs zapomněli: svět dálek, svět
lásky a svět svobody. Pak tu byla ještě vůně, kterou jsme tenkrát, my skutečné
postavy roku 68, neznali: pocit bezpečí a teplo domova.
Pracovní náplň
sobota, 23. ledna 2016
Dnes padá sníh
Včera byl pátek a tak se šlo do
salónu. Byli jsme tam jenom my. Mařenka a Ládík se loučili, jedou v neděli
domů. Tedy do Švýcar. Naši kluci s kytarami tam nebyli, ale přišli jiní, mladší
a dalo by se říci moderní trampové. Měli dokonce originální tele a uzdy. Měli také
kytaru a pak hráli nám zcela neznámé písně a jeden mladík měl na sobě pumpky! Ano,
čtete správně, pumpky. Když jsem se narodil a že tomu je již 70 let, tak jsem
pumpky znal jen ze starých rodinných fotek a z filmů. Takže ony ty pumpky
jdou zase do módy? A že prý budou přespávat venku, protože se dnes koná přechod
Brd. Kolem našeho domu je neustále plno dětí a jdou a švitoří. Brdská armáda
šla na roviny a budou sjíždět svah na saních: ale pozor, připuštěny jsou pouze
sáně starší sto let. Jo a abych nezapomněl: Slávek dostal novou pracovní náplň.
Neustále se chodí ptát hostů zda je vše v pořádku a dokonce se u toho
usmívá! Docela mu to sluší…
pátek, 22. ledna 2016
Dnes mrzne, leží sníh a svítí slunce
Včera jsme se vypravili do Prahy ke
králi Brabantskému. Je to z Malostranského náměstí za rohem. Jakmile se
zahne k zámeckým schodům, již je po levé straně starověká knajpa. Hospoda se
rozléhá ve sklepení, na různých výškových podlažích, všude jsou schody a
osvětlené je to pouze svíčkami a tak to bylo pro mé postrádající 3D vidění dost
náročné. Jednoduše řečeno, nic pro člověka s jedním okem. Jídlo bylo dobré
a velkého množství, dali jsme si drůbeží paštiku a nakládaný Camembert a pak
přišla na řadu žebírka. Pivo jsme pili černé Dětenické. Co si dáš k žrádlu
a co chceš chlastat bylo běžné oslovení. Vcelku včas počalo představení, byl
tam hadonosič, nevím co to bylo za hada ale měřil asi dva metry a každý si mohl
sáhnout..Brr. šermovalo se tam a chrlil se tam oheň z úst.
Jeden klučina tam neustále běhal s jídlem
kolik tam bylo lidí se nedalo odhadnout, protože to byly sklepy asi ze 13. Století
a podle mého byly použity podzemní prostory z více domů. Pak tam ještě
chodil pan manažer, klučina asi dvacetiletý a ptal se, zda jsme spokojeni. Když
jsem se ptal, kde je záchod, řekl: támhle za rohem a vychcat se můžeš na ulici.
A proč se tam prodávalo Dětenické pivo? Lokál v Dětenicích vlastní otec a
ten v Praze syn. Jo abych nezapomněl, byli jsme tam jako všude a častěji
ti nejstarší a celou akci sponzorovala Miládka. Byl to dárek k narozeninám.
Miládko, ještě jednou díky….
Karel slaví 61
středa, 20. ledna 2016
Dnes bylo pod nulou ale sucho
Dnes slavil Karel narozeniny. Bylo mu 61, jak ten čas letí.
Ráno jsme byli u pana Jírovského, nebyl spokojený s mým tlakem, ale je to asi
tak zvaná bílý plášť fobie. Ráno jsem si měřil, měl jsem 150 na 90 a v poledne
190, no pan primář se na to chce podívat. Pak jsme jeli non stop na Dobříš, kde
byla slezina u Číňana a kde jsme oslavili Kájovy narozeniny. Karel přišel
jako ruský generál v beranici, která mu byla před sedmdesáti lety malá a
teď je on malý té čepici.
Sekt a jahody
úterý, 19.
ledna 2016
Dnes je krásně
a sníh je pln diamantů
Včera se jsme
se sešli na oslavu napadlého sněhu. Irena koupila jahody a „šmajzla“ láhev
šampaňského, to si dámy a páni dávali, já ne já to nepiji. V podstatě chtěla
tu láhev dát již v sobotu, ale to na to zapomněla a my jí to nepřipomněli.
Včera by se nám hodila ještě jedna lahvička, ale my jsme to Irence
nepřipomněli. Pan Vojtíšek sebou seknul v hospodě na zem, ani se sám
nezvedl. Nebylo to alkoholem, měl snad dvě piva, doufejme, že se mu daří dobře.
Když jsme šli domů, nějakým způsobem si Pajda umanul, že jsem ještě ve výčepu a
nechtěl se od zavřených dveří hospody hnout. Nakonec pro něj Hanka došla
Co se může stát dědečkovi
Nazdárek všichni. Kdo
ještě nemáte vnučku, nebo nejste v roli dědečka, tak buďte zatím v klidu.
Jestli máte vnučku,
pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne: Dědo, já musím kakat.
Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona
protestuje: Ale tohle je klučičí! A já jsem holka. No to máš smůlu, já na
dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?
Načež Simonka pronese
nesmrtelnou větu: Protože tady je to plný bimbasů. Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel nachvíli přestat,
jak se začal smát. A kluci jsou čuňata.
Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě. No, to má výkon.
ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky. A učitelka se prý
ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral.
Více pánů u pisoárů
muselo přestat, ale Simonka si smíchu vůbec nevšímala. A paní učitelka křičela,
takže přiběhla paní uklízečka. Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání.
Simonkai si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko. A taky ji
počůral. Pánské záchodky se
změnily v bezva Show. Radši tlač. pronesl jsem zničeně. Mě to nejde. Pomůžeš
mi? Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
Heeee..." začal jsem
neochotně. A Simonka se chytla: Heeee... A odvedle z kabinky se ozvalo: Heeee... A od pisoárů se ozvalo
několikahlasé: Heeee.... Byli jsme Mužský
Tlačící sbor. Simonku to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to
zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: Jé, mně se úplně vysypalo
bříško. A pak to zazdila: Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?
radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.
Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka, kopala nožkama spokojeně do mísy.
Já to tady snad dneska nedodělám... ozvalo se od pisoárů, když ustal smích. Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Simonka chvíli čekala, pak jí to přišlo
dlouhé, tak povídá:
Ty jsi zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až
uschnu. Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Simonkai chtěla sama
spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona: Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam. U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem vnučku ven.
Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne: Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?
Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce. Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá
kamarádovi:Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
No. My ne. Už nikdy.....
Zdroj Olga Kolaříková
pondělí, 18.
ledna 2016
Sníh leží a
sluníčko svítí
Ráno jsme jeli
koupit známku na popelnici a v tu chvíli volala Milena. Že to popletla, že
dnes není sudý týden ale lichý, tedy 3. a kluci od popelnic jí nevzali
popelnici. Ani bych o tom nepsal, kdyby to nebyl takový malér. Jak se mohou v nějaké
tiskárně splést a napsat špatná čísla týdnů? Já vím, u nás to není takový
malér, my to potřebujeme vědět jen na tu popelnici, ale jsou určitě daleko
důležitější záležitosti, třeba ve zdravotnictví, letecké dopravě a čert ví co
ještě. Zajímalo by mě, zda takto vytištěné kalendáře vezmou zpět…
Den kdy napadl sníh
neděle, 17.
ledna 2016
Sněží a je
trochu pod nulou
Konečně nám
napadl sníh. Ne že by se nám hodil, ale líbí se. O Vánocích by ovšem udělal
větší kariéru. Teď je to jen takový otravný společník zimy. Pajda se ale raduje a neustále snížek líže, čuník
jeden. Tento týden co přichází a bude to týden třetí, ovšem podle Hovorků
čtvrtý máme plno termínů, že by to bylo bez sněhu lepší. Umístil jsem na
stránky návěstí, které ukazuje kolikátý je den, týden a kdo má svátek. Je to
česká stránka, ale Mařenka mi předložila jako důkaz český tištěný kalendář, kde
číslo týdnu nesouhlasí. To jsem zvědav, jak se to vyvine.
Nela a babička, kamarádky pro život
sobota, 16. ledna 2016
Padá sníh a je
pod nulou
sobota, 16.
ledna 2016
Padá sníh a je
pod nulou
Dnes se tu
stavila Milena s Nelinkou. Nelinka to již hlásí celý týden, že se u nás
musí stavit. Byla se pochlubit jak jí to sluší, nakrmila psy a zase spěchala
domů…
sobota, 16.
ledna 2016
Napadl snížek a
drží
Včera bylo v hospodě neuvěřitelně plno. Mařenka
si sedla na jiné místo, tak jsem byl trochu zdezorientovaný, ale nedivím se jí,
byla neustále oplachována pivem, jak Slávek točí. Ze začátku večera to bylo
takové útulné, bylo teplo, ale když pak dorazil autobus, bylo narváno,
zakouřeno a protože se otevřelo na sál, táhlo na nohy. Ale jinak se zpívalo,
Mirek z Mníšku, který tu nebyl snad sto let měl nový ukulele a Olda hrál a
zpíval několika světovými jazyky, které se bohužel naučil jen on sám. Slávek točil
pivo zadarmo, Ládík si objednal při odchodu ještě jedno a na Mařenčin pohoršený
pohled procedil mezi zuby, taj jak to dělával John Wayne“ vždyť je to zadarmo! Když
již bylo úplně plno, přišel i Bandička, ale ten je tak tenký, že se vejde
všude. Byl to velice povedený večer. Ještě jednou díky Slávkovi za pěkný večer…
pátek, 15.
ledna 2016
Ráno se ukázalo
sluníčko, je vítr a počíná mrznout
Dnes je to sedm
let, co nás Anička opustila navždy. Doposud jsme každý rok s kamarády a
přáteli zapálili svíčku a dělali večer vzpomínek. Jenže proč vzpomínat na milého
člověka jen patnáctého, když je v mysli zasazený každý den. Řekl jsem si,
že musím přestat otravovat mé dobré přátele, však oni si také vzpomenou. A věru,
že nám na to vzpomínání stále více lidí přibývá. Myslíme na Wendyse, na Mirku
horolezkyni, na Venouška na Fáru a jeho kamaráda z Kanady, ti všichni si
tam u nebeského táboráku sedí a drží nám místa. Ještě jsem nezažil, že by se
někdo pro nedostatek místa vrátil. A na obzoru přichází nová generace,
například Nelinka, vnučka Mileny vyhrála konkurz modelky, bude v nějakém katalogu
předvádět dětské pyžama. Měla chudinka starost co si počne, když se jí to pyžamko
nebude líbit, ano, to jsou pravé starosti!
Tak hurá,
vyskočíme z postele, naladíme rádio a okoukneme co nás nebolí. To je totiž
důrazně kratší seznam….
Popelnice
úterý, 12.
ledna 2016
Dnes je divoký
studený vítr, asi přinese sníh
Měli jsme takovou zajímavou kombinaci:
poslední týden v roce byl 53. První týden v roce byl 1. To znamená,
že jsme měli dva liché týdny za sebou. Není to žádný problém a přesto to
nadělalo zmatek: v ulici jsou popelnice připravené k odvozu, někdo si
zaplatí celý měsíc, tedy každý týden a někdo dvakrát do měsíce a to je každý
sudý týden. Tím pádem nám 53. týden nevyvezli, ale hned 1. týden také ne. Jenže
popeláři vzali všechny nádoby, co stály před plotem. Milena, přesně jak praví
pravidlo, popelnici postavila 1. ledna, popelnice byla odvezena ale 11. ledna,
tedy první sudý týden v roce popelnici nevystavila.
I volala Hanka Mileně,
že zapomněla vyndat popelnici, Milena po dlouhé době vylezla z domu, že je
popelnice až příští týden. Ale to není. Příští týden je lichý. Tak jsme zvědaví,
jak to příští pondělí dopadne. Včera jsme měli sezení v hospodě, Milošek
měl službu a přišla řeč na to, že již mohu jezdit po Praze zadarmo, a Hanka, kdyby
platila chlupatou peněženkou, tak by to měla také zadarmo. Nevím, zda to
pochopíte, já ten výraz do mého vysokého věku také neznal….
Síla představivosti
neděle, 10.
ledna 2016
Venku je
pošmourno
Již několikrát jsem dostal E-poštou psaní, o
zaručeném prostředku proti bolestem. Jednoduše si pomocí lékařské náplasti
přilepíš na kůži kousek alobalu, neboli kuchyňské pečící folie a vyhledáš
bolavé místo na těla a přilepíš to. Když jsem toto pitomé psaní dostal potřetí, zrovna jsem se díval na lepenku a tak jsem to na sobě vyzkoušel. Bolí mě levé rameno.
Najednou, někdy večer u televize říkám Hance: ono to pomohlo, rameno mě nebolí!
Takže se na ten zázrak podíváme. Jenže lepenku jsme nenašli na mé paži, ani po
celém bytě ne. Tak co mě to přestalo bolet?
Tři králové
sobota, 9.
ledna 2016
Je
obleva,ledovka a docela pěkně
Dnes, ještě než jsem vylezl z postele,
tu byli zpěváčci, tři králové a zazpívali Hance písničku. Mezi nimi,jak máme
ještě v paměti, byl i jeden černý. Vystrkoval bradu a přál nám vše
nejlepší, dlouhá léta. Jaksi dobře navazoval na naší včerejší debatu o
přistěhovalcích. Je to těžká debata, každý má svůj a jedině ten správný názor,
ale jeden společný jmenovatel tu přece je: strach. Jediný viník je Angela
Merkel! Strach nás nutí najít viníka a když tu již všichni na ni nadávají, tak
se připojíme. Každý ale víme, že vina je jinde, mnohem lépe schovaná a
rafinovaná, že to nedomyslíme. A tak mi přišlo na mysl, když to jedno děvčátko
vystrčilo bradu a zpívalo, že je černé, ale že nám přesto přeje štěstí. Byla to
již tenkrát předzvěst, kterou jsme si špatně vyložili?
Angela Merkel zpívá v ruské televizi
Zpíval kos
pátek, 8. ledna
2016
dnes je vítr
ale svítí sluníčko
Dnes svítí sluníčko, ale je strašný vítr. Šli
jsme varováni Mařenkou, že jí prý vítr málem odfoukl. Říkala, že Ládíkovi je
již dobře, jestli ale jdou dnes do hospody to ještě neví. Tak abych nezapomněl:
na plotě u cesty seděl kos a koukal na mně. Nic neříkal ani nezpíval a tak jsem
mu začal zpívat já. Dovedete si představit jak tomu kosu bylo? Ještě žádný
člověk mu nezpíval a tak naslouchal, hlavičku nakláněl doleva a pak doprava,
pak se otřepal a ulít. Asi mu to bylo příliš blbé. Ale je to hezký pocit,
obšťastnit po ránu ptáčka…
Plavečák na Příbrami
úterý, 5. ledna
2016
Dnes je správně
škaredě, silnice jsou plné ledu
Dnes
jsme si vyrazili na Příbram, protože plavečák na Měříně je do konce února
zavřený. Takže jsme si museli zvykat na nové věci.ŠaTny a sprchy tam mají jako ve Spessartu akorát
kabinky na převlíkání jsou menší a skříňky na uzamčení osobních věcí velice
náročné na pochopení. Jinak mají velice dobře vymyšlený klíč ke vstupu, odchodu
a uzamykání skříňky. Je to jedno čidlo a upevnění na ruce je také dobré. Vlastně nejlepší- první cenu vyhrává
Aquapark Příbram, pak Měřín a nakonec Spessart. Tedy v praktičnosti klíče.
Bylo ale strašné počasí, sníh a sůl, okna neustále čistily stírače a občas bylo potřeba stříknout vodu,
protože bylo sklo neprůhledný rozetřenou solí. Při zpáteční cestě jsme nakoupili v LIDL,
je to při ruce…
Svině
pondělí, 4. ledna 2016
Zabloudil jsem
dnes na Rudův deníček. Píše, že o svátcích zajel na chatu a našel tam boží
dopuštění. Divočáci se dostali do zahrady a zcela zničili trávník. To je jev,
který je tady u nás pod Brdskými hvozdy velmi běžný, zabývá se tím problémem i
starosta a městská rada. Ruda přišel na mylný nápad, že až v létě spraví
plot, bude mít klid. Uzavřel kapitolu v deníčku přesně těmito slovy:
Spravil jsem to
nějak provizorně, na jaře bude třeba zabezpečit vnější hranici pořádně, jinak
nám ty svině zničí zahradu totálně. Vidíte, nebýt
povídání před tím, řekl by člověk, že je Ruda sprostý. Ale takhle musíme konstatovat,
že je korektní.
Napadl sníh
pondělí, 4. ledna 2016
Dnes sněží
Dnes
napadl sníh. Dlouho jsem tu na deníčku nebyl a tak se do toho pouštím, než mi
Ládík vynadá. Hned po Silvestru jsme byli pozvání do Voznic ke Kájovi na
novoroční oběd. Byla tam i Lenka a pěkně se povídalo. Jediná nevýhoda toho
pospolitého sezení byla volba pokrmů. Jako předkrm byl listový, dušený špenát
se šneky a česnekem. Předkrm byla čočka a hlavní jídlo byly španělský ptáčky po
Bavorském způsobu. Zapříčinilo to časté odcházení stolujících na toaletu, neboť
nikdo z nás nechtě troubit voňavé fanfáry za účasti publika. Sobotu jsme nějak proflákali a v neděli přijel
Jarda z Davle s Evou a strávili jsme příjemné odpoledne s veselými
historkami, z mládí a ze současnosti. Protože jsme objevili plavečák na
Příbrami, chtěli jsme se tam dnes vypravit, ale napadl sníh a to se určitě
nebudeme plést po silnicích. Stačí, když tam překáží ti, co musí. Ach jo, hezký
Nový rok 2016
***VIDEO Bourání chaty, stavba domku***
Silvestr 2015
***VIDEO Silvestr 2015**
pátek, 1. ledna 2016
Dnes byl poprašek sněhu a
chladno
Silvestr 2015
pátek, 1. ledna 2016
Dnes byl poprašek sněhu a chladno
Silvestr u nás a každý něco donese. Protože v hospodě se nic
nekonalo. Slávek tvrdil, že někdo přijde ale že neví kdy a kdo to je.
tak jsme si řekli, než abychom tam seděli sami, budeme doma.
Den před Silvestrem po ohňostroji jsme se tam ještě stavili abychom viděli Irenku a Slávek povídá- tak přijdete zítra, nebo do mám
dát těm 15 lidem. Jo a těch 25 lidí dám na sál. Takže na Silvestra
ráno nastalo dohadování a naštěstí jsme se rozhodli, že budeme
u nás. Pak to tak dopadlo: po půlnoci se tam šel někdo podívat a v hospodě seděli jen kytaristi. Jednoduše jsme se nedomluvili a
aby to tak dopadlo, o to se postaral Slávek, protože ten o nějakou
oslavu neměl zájem. Dále to nekomentuji. My jsme se pobavili
dobře, akorát s tím jídlem to vždy přeženeme. To co připravila J
ana, to by v podstatě stačilo!