Příspěvky

BŘEZEN 2016

arnov@onlinehome.de                              arnov@volny.cz


Konec dovolené
pátek 1. dubna 2016
Dnes prší a je zima

Cesta domů byla dobrá, i když tu byli jisté zmatky. Nejprve mě skoro zapomněli v hotelové hale u počítače, pak jsme byli na letišti dost brzo, pak, když jste urazili 1500 KM na Gran Canaria, čímž v tu chvíli vstoupili na území EU, tak nám kontrolovali pasy. No, zlatý Schengen. Byla tam parta barevně oblečených a zahalených bab s jedním princem ve středu, ten byl také zahalený. Pořád řešili, zda je mají do Evropy pustit či ne. A tím pádem byl velký fofr na další spoj do Frankfurtu. Hanka vždy nabrala rychlost a šla úplně jiným směrem, ale pak vždy došla správně. Kamufluje to prohlášením, že se stará o můj pohyb.

Odjezd
středa 30. března 2016
Slunce, vítr, vlny


Dnes odjíždíme. Jsme spakovaní, po snídani a již čekáme v hale na autobus, co nás odveze k letišti. Je tu docela dostupné, asi sedm KM vzdálené. Letadla co přistávají a startují však areál hotelu neruší, vlny a hučící moře mají větší výši decibelů. Létá sem na ostrov spousta českých turistů a skoro denně tu přespává crow českých letadel. Češi sem létají přes Dakar. Sem na Boa Vista mají přímý let, letadlo ale pokračuje do cíle v Senegalu, hlavního města Dakar. Je tu tolik Čechů, že animátoři mluví pár slov česky a předevčírem v divadle v představení Jumbox dokonce zpívali českou písničku, tedy napodobovali, že zpívají česky. Je to písnička kde se zpívá něco o dóze cocacoly a ta dóza tam běhala po jevišti. Ach jo, včera se konečně umoudřil můj server a nebo mě asi ve světě konečně našel a dodal mi 170 E-Mailů. Tak se Helenko nezlob, že se ti neotvíralo video, já to dám večer ve Frankfurtu do pořádku.



Víno nevíno pivo nepivo
úterý 29. března 2016
horko, slunce, moře, vítr

Máme tady záhadu. Pijeme víno ale ten uspokojující spoj, který se vždy po určité době v mozku dostaví, se nedostavuje. Zkusili jsme to tuhle u piva a bylo to, to samé. Zase nic. Žádný spoj se nedostavil. Tak jsme s Hankou přišli na to, že tu mají vše nealko. Takže jsme dnes načali poslední den na ostrově, ráno nám letí letadlo. Večer jsme byli v amfiteátru, dávali Jumbox, animátoři se tentokrát opravdu překonali. Jeden z nich, tak zvaný MR. Elastiko dokázal takovým neuvěřitelným způsobem v pohybech těla znázornit hudbu, že všem běhal mráz po zádech. Jiný, ten nejoblíbenější imitoval Michael Jakson, že publikum žaslo. Šéf této skupiny má velice vyvinuté  břišní svaly, tomu se říká, a teď pozor, kolik názvů má to místo, které si každý muž tajně přeje: Sixpack, Schokolada, Waschbrettbauch, Valcha a Pekáč buchet. Bylo to opravdu to nejlepší představení. Tak se dnes ještě jednou budeme válet u poolu a zítra zase do té naší, zlaté, kouzelné zimy.

Ještě jednou změna času
neděle 27. března 2016
Slunce, vlny, vítr, teplo





Včera jsme usínali s hrůzou, zda stihneme v čas snídani. Dozvěděli jsme se totiž z televize o změně času. My tu byli o dvě hodiny dále, tudíž jsme předpokládali, že se čas posune a budeme tu dále stejně, jako před tím. V zápalu pilnosti jsme si přehodili čas již večera a samozřejmě zaspali a plni strachu běželi do jídelny, aby na nás zbylo něco k snídani. Protože se nic nedělo a vše bylo dobré, ptala se Hanka číšníka (kterého jsme si předevčírem podplatili jedním Euro zato, že nám vždy přinese párátko) zda se tu mění čas a on byl na tolik inteligentní, že nám rozuměl a poučil nás, že se tu čas nikdy nemění. Proč taky? Co by kamenem dohodil tu máme ekvátor… 

 Změna času
sobota 26. března 2016
Slunce, moře, teplo, vítr



Máme za sebou Velký Pátek a zde se viditelně nic neděje. Je možné, že se v kostele dějí divy, ale my o tom nic nevíme. Obyvatelstvo je více jak 9o procent katolické, ale prý se to tu nepřehání. Jiná  věc, která se nás týká je změna času. Když jsme sem letěli, změnili jsme čas dvakrát. Na Gran Canaria byl jiný a na Boa Vista také. Dnes v noci se bude čas měnit a tak ani nevíme, jak poletí letadlo. Máme naše chytré telefony a ty hlásí dva časy: ten domácí, Frankfurtský  a ještě jeden, ten místní. Já v tom mám značný binec. Bývaly doby, kdy každé město mělo svůj čas. Nebyl to problém, neboť lidé necestovali takové dálky a tak rychle. Časová pásma se zavedla až kvůli železnici. Kvůli letadlům se nic nezměnilo. A tak se mohlo přihodit, že v roce 1968 jsem letěl do Ricione (Itálie) jednu hodinu a zpět čtyři hodiny. Měla totiž tenkrát Itálie letní čas, což se v Evropě od doby Hitlera nekonalo. Takže Veselé Velikonoce časového blázince.


Velký Pátek
pátek 25. března 2016
ZASE SE VRÁTILO SLUNÍČKO
Dnes se zase vrátilo sluníčko. Najednou je nebe modré a mraky pryč. Dnes mnoho hostů odjíždí, mimo jiné je tu i hodně Čechů a těm letí letadlo non- stop do Prahy. To my takové štěstí do Frankfurtu nemáme. Musíme přestupovat na Gran Canaria. Dnes je prvně po dlouhých letech Velký Pátek státním svátkem. Tedy jak se to vezme, jednoduše ať jsi věřící či ne, máš volno. A tak tady posíláme z ostrovů věčného léta pozdrav:


Kozel, krávy kůzlátko
čtvrtek 24. března 2016
zase vykukuje sluníčko




Včera bylo celý den chladno a nepříjemně. Hanka si četla pod dekou na lehátku. Pak jsme dlouho obědvali a posléze jsme se vypravili obhlédnout okolí. Není tu nic, co by bylo zajímavé. Náš hotelový objekt je tak velký, že cesta byla více jak sedm KM než jsme ho obešli. Mimo našeho IberoStar hotelu jsou tu ještě dvě hotelové jednotky, takže se na nekonečné pláži tísní tři. To, co se nachází za jejich pozadím je nelákavý kraj, samá hlína a všude se pasou kozy a krávy. Tráva je tak suchá, až haraší pod nohami, ovšem k naší trávě má hodně daleko. Ale když těm krávám chutná, jak se říká: proti gustu, žádný diskupát. Určitě jsem to napsal špatně. Dnes jsem měl divoké sny a tak jsme zaspali. Na snídani jsme byli až v deset, ale nikdo nám nevynadal. Aha, ještě k těm kozám. Že tu jsou jsme objevili již dříve, protože pár jich chodí od moře, tedy od pláže pít vodu do bazénu. Za hotelem jich je spousta a hlídá je takový starý kozel. Čeká a nehne brvou, nebo bradou, dokud neodejdeme od stáda dál. Pak se nás polekalo malé, černé kůzlátko a celá sype se seběhla, aby osobně dohlédla, že mu nic neuděláme. Trochu mi připomínali cigány. Co si seladon o nás myslí? Že mu ty kozy ukradneme nebo snad… br, ani pomyslet se mi nechce.

Kozy, kozy kozičky
středa 23. března 2016
Mraky, mraky, zima
Dnes je již druhý den zima, jsme tu přesně týden, od dnešního dne se budou programy v ampfiteater  opakovat. Poslední dobou jsme pozorovali z bazénu, který má výhled na moře jaksi kouzelně nepřerušený  nějakou zdí nebo něčím  jiným, kozy. To má za důsledek, že po skále, jež tam padá prudce na nepřehlednou pláž, vyleze koza a napije se. Jo, zapomněl jsem se zmínit, že bazény tu mají sladkou vodu. Proto tu ve skále na které hotel stojí žijí kozy. Nejprve jsme zpozorovali jednu, pak dvě kůzlátka a nakonec, když jsme měli výpravu do té obrovské jeskyně, jsme objevili celé stádo. Takže kozám se tu daří, nám je dnes, a to již od včera odpoledne, zima! My, když  jednou někam  přijedeme, tam se mění  počasí na dlouhá léta. Právě Hanka mluvila s naší delegátkou, teplo se vrátí ve čtvrtek.


Teater
úterý 22. března 2016
vítr,vítr, moře



Včera jsme šli, jako  jindy, do divadla. Animátoři dělali dost velký nátlak, abychom  určitě přišli. Možná jsem měl již v tuto dobu pojmout podezření. Sedli jsme si jako vždy uprostřed do první řady. Bylo to takové pěkné „bláznivé představení“, různé malé skeče, a mne si vzali jako blbečka z publika, kozatá holka (ve skutečnosti kluk) si mi sedla na klín, pak jí kozy praskly, těhotná byla posazená na můj klín, prodavačka banánů mi vnutila čtyři banány nakousnout, gorila si je ode mne zase vzala, dívenka co oplakávala miminko, jež tu fungovalo jako plyšový medvídek, nutila publikum k tichu, že spinká  a pak mi ho omlátila o hlavu, zase jiné miminko, (což byl dospělý kluk) co se sotva drželo na nohou si mi sedlo na klín a říkalo PAPA a aby toho nebylo málo, ve finále mě vytáhli na scénu  a představili publiku jako ostatní účinkující. Jistě že to byl hrozný trapas…

PS: podle zprávy od Mileny, tam ty noviny neležely deset let, měl to být Sinatrův syn, co zemřel
Ztracené brýle, klíč od pokoje a otevřená jídelna
pondělí 21. března 2016
slunce vítr horko moře



Dnes se toho přihodilo více, než by jeden snesl. Když jsem po mé ranní práci na novém románu přišel k poolu, ztratila se Hanka. Říkala poznáš naše lehátka podle tašky, a já vím přesně, že jmenovala barvu, kterou ta taška měla mít, ale já si zaboha nemohl vzpomenout jakou. No Hanka si odběhla na vodní gymnastiku a pak na mně mávala, divila se, že jsem ji neviděl. Oni tam v té vodě mávali všichni. Měli jsme místo prvně poblíž jídelny, o které jsme si mysleli, že se na oběd neotvírá a ona se otevřela. Tak jsme se šli najíst, ale vědomí, že jsme to tři dny propásly, no, to si dovedete představit jak nám bylo. Když jsme se vrátili k lehátkům, počal jsem postrádat klíč od pokoje. No, v recepci na to byli určitě zvyklí, jeden zřízenec šel se mnou k pokoji a aktivoval nové dvě karty. Pak jsem ztratil brýle. V recepci sice měli několik brýlí, ale žádné moje. Hrůza! Protože byl vítr, tak jsem myslel, že ty brýle odnesl po trase někam pod cizí lehátko a tak Hanka nahlížela pod nic netušící hosty, zda se pod jejich břichy nebo stehny neschovaly. Pak jsme šli do bazénu a já do skočil do vody i s hodinkami na ruce. Zrovna tam kde ležela mladá paní se synem ze Zlína. Tak jsem ji požádal aby mi na ně dala chvilku pozor. Jo, a ty brýle jsem si odnesl na pokoj, jak jsem tam s tím zřízencem šel….


Češi a Blesk v koši
neděle 20. března 2016
slunce vlny, horko, vítr



Včera, když jsme se statečně vypravili na pláž, abychom se odvážně postavili síle přírody, našla Hanka v koši na odpadky české noviny Blesk, kde stálo,že umřel Sinatra. Tedy my jsme ty noviny nebrali do ruky, jen jsme přečetli, co na nás koukalo. Jelikož tady moc novinek nekonzumujeme, pokud tu jsou tak jsou v nějaké jiné řeči, které nerozumíme. Kapverdská republika má oficielní řeč portugalštinu, všeobecně se tu mluví ale kreolisch. Celkem se tím nevzrušujeme, neboť, že chceme ještě víno nebo že už máme dost, se domluvíme. Ano, je tu plno Čechů, rodiny, párečky i party a velké party. Ale nekomunikují mezi sebou, nanejvýš o sobě vědí. To je ta česká povaha, která zabrání srocování. Takže jak to bylo s tím Sinatrou se dozvíme až doma. Je také možné, že tam ty noviny leží již léta. Tady prší, tedy je pod mrakem, čtyři dny v roce.

Měsíc naruby
sobota 19. března 2016
slunce, moře, vítr, vedro



Každý večer chodíme do přírodního divadla. Zdejší animátoři tam za rytmu hudby předvádějí různé tance. A opravdu, mají v těle rytmus. Jsou to samozřejmě mladí a štíhlí chlapci a děvčata. Mají sice tmavou pleť, ale za tu třistaletou vládu Portugalců již mají bělošské rysy. Opravdu krásní lidé. A tak při odchodu do divadla, přišlo Hance podívat se na měsíc, ale to nebylo vůbec jednoduchý. Jestliže ve Lhotě stačí pozvednut hlavu a již máš měsíc jako na dlani, tady to tak nefunguje. Měsíc je totiž téměř nad hlavou a tak se musíš něčeho držet, abys nespadl na záda. Ano jsme tu hodně blízko k rovníku, nad nímž on poletuje.  Navíc nemá tvar jak jsme zvyklí což je D- dorůstá C- couvá . ne tady je bud ve tvaru mísy a později mísy obrácené. Tak jak tady poznají, že bude úplněk?

La cucaracha
pátek 18. března 2016
Slunce vedro moře



Je tady plno koček. Jsou docela hezké a drobné, ale jeden by si na ně nesáhl. Paní delegátka co se tu stará o německé turisty říkala, že je nemáme krmit, protože oni chytají šváby. Asi měla pravdu, protože švába jsem tu viděl jen jednoho, malinkého a to v našem pokoji. A tady kočky nechodí. Zajímavé je, že kočky se pletou u bazénu všude, podcházejí lehátka hostů, ale  jak spatří černé nohy personálu, který je tu samozřejmě tmavé pleti, tak zdrhají. Nikdy si však nedovolí vyskočit k hostům na židli nebo dokonce na stůl. Pravděpodobně jsou cvičeny a proto mají takový  respekt z domorodých zaměstnanců. Jinak jsme tu potkali partu Čechů, ale ty s námi nemluví, asi to budou VIP z Královských Vinohrad.

U bazénu
čtvrtek 17. března 2016
Slunce vlny krásně

 Náš hotel
Dnes jsme byli prvně u bazénu, protože nám paní delegátka radila, abychom byli opatrní. No to mně nemusela radit, znám to z chorvatské dovolené, kde jsem se mazal neustále až jsem byl zcela spálený a teprve tehdy si Evička vzpomněla se podívat co to je za krém. Byl to pleťový krém, ne opalovací. Mají tady krásný bazén, jeden vypadá tak, jako by se vléval do moře, je to hezký optický klam. Jinak zařízení hotelu ve všech směrech je zcela pitomé,  ten umělec co to plánoval to sám nikdy nevyzkoušel. No jo, co by si jeden stěžoval?




Večer v ampfiteatru
čtvrtek 17. března 2016
Slunce, vlny, krásně
***VIDEO Tance ostrovů***
Dnes v deset hodin dopoledne jsme spočinuli ve vzpomínce na Petra. Moře hučelo, slunce pálilo a ptáčkové si sedli až na desku stolu. Kočky se nám otíraly o lýtka, Boa Vista,  Kapverdské ostrovy. Tak vidíš Petře, ačkoliv jsme se neznali osobně, věděli jsme o tobě tolik, maminka na tebe vždy vzpomínala. A bude vzpomínat dále.
Včera jsme tedy dorazili do našeho hotelu a vše okoukli. Navázali známost se spousty animátory, což není moc těžké, protože to mají v pracovní náplni. Večer pak jsme byli v divadle bez střechy, které se podobá antickým stánkům kultury, kde animátoři předváděli tance zdejších ostrovů. Mladí, krásní lidé s takovým rytmem, že až oči přecházely. Večer pak jsme zjistili, že tu opravdu řádí Robert, tedy komár zika museli jsme se nasprejovat.

Boa Vista
středa 16. března 2016
Teplo, horko šum moře







Úterní den počal dosela dobře, akorát končil tím že jsem vůbec nespal. Noc a čas, který se normálně používá na spaní jsme použili na přesídlení do úplně jiné destinace. Přes Gran Canaria, kde jsme přestupovali, jsme letěli ještě skoro dvě a půl hodiny do Kapfverdy, přesně na Boa Vista. Je to v současné době ostrov věčného léta, jinak při náletu na jeho letiště to tu vypadá jako na hromadě hlíny. Aby dosáhl tento pohádkově položený ostrov úrovně Teneriffy, uběhne ještě třicet let.

Tak se letí
úterý 15. března 2016
Dnes je vlhká zima

  • Tak dnes v noci letíme. Po druhé hodině přijede taxi a jedeme na letiště. Doufám, že vše najdeme, protože jsme tak říkajíc bez dozoru, Helena s námi neletí. Hanka tu již odstavila kufr a já si ještě trochu budu kurýrova rýmu. Jsem zvědav, co to se mnou udělá v letadle, rýma nemá ráda změny tlaku. Pajda půjde bydlet ke Kim, dostane sebou i svůj pelíšek. Takže další pozdrav přijde z ostrovů věčného léta

Deníček
pátek 11. března 2016
Dnes svítí sluníčko ale je zima
Psát deníček to musí být hrozná nuda, oslovila mne moje sestra tuhle, když jsem byl ve Voznici. To píšeš každý den že jsi snídal, že jsi obědval a co bylo k večeři? Ne, odporoval jsem, ale v tom okamžiku jsem si připomněl, že název DENÍČEK je vlastně nepřesný. Mělo by se to jmenovat třeba „coměobčasnapadne“, to by bylo mnohem pravdivější. Dnes jsem se šel podívat na deníček k Rudovi, také na tom není lépe. Ale zrovna v jedné věci jsem ho přetrumfl. Píše, že dostal poštu přání k Vánocům teprve v těchto dnech. To my jsme poslali pozdrav z Kanárů vloni v březnu a v hospodě na Lhotě to dostali před Vánocemi. Ale Španělé jsou tímto proslaveni. Maňana. A tak někdy prostě člověka nenapadne co napsat, když se nic neděje. Na druhé straně se toho děje všude tolik, že si to každý může přečíst jinde. A tak tady nyní zachovám tradici Smutná zpráva pro paní Michalovou, která nás ve věku 96 let opustila. Byla to dobrá sousedka a ráda chodila mezi „Holky“ do Mníšku. Jednou seděla u Maříků ve společnosti šesti žen a jednoho muže a vsadila se, že bude mít odvoz do Lhoty. My jsme tam byli na obědě a jako vždy, když se podobná situace naskytla povídám při odchodu: paní Michalová, nechce odvést domů? Povstala, rozhlédla se po společnosti a promluvila jako věštkyně Libuše: no, já jsem vám to říkala….

Jako na svatý obrázek
středa 9. března 2016
Dnes svítí sluníčko 4⁰C
Myslím, že se vám to také stává: vždy, když se náhodou podívám do zrcadla, chci slušně pozdravit, protože toho pána já neznám. To co se mi zrcadlí, je zcela jiný člověk. Včera, když jsem šel k holiči, je tady naproti deset metrů, potkal jsem starého pána a hned jsem věděl, že je to pan Ewald. Všeobecně si jména starých známých a zákazníků nepamatuji. Ale ten Ewald mě napadne vždy. Hrával u nás kdysi dávno tenis a vždy když se po hře sedl na terasu, stěžoval si, že ze stráně, na kterou byl volný výhled táhne. Tak jsem neustále urgoval na předsednictvo, aby tam zasadili stromy. Stromy zasadili, ale byly malé a panu Ewaldovi stále táhlo. Tak tam udělali takový dřevěný plot. Pak již na terasu netáhlo, ale pan Ewald tam přestal chodit. Potkal jsem ho asi po třiceti letech a hned jsem věděl, kdo to je, i když se zcela změnil. No a jak jsem lezl dnes z postele, koukal na mně Pajda jako na svatý obrázek. Dělá to denně, ale dnes koukal obzvláště důkladně. Že by si říkal, že mi ta kadeřnice dala? Asi přemýšlel, zda jí má jít kousnout!!










 Mezinárodní den žen
7. března 2016
Dnes bylo chladnou ale již nepršelo

Zítra mají naše ženy svůj den. Tedy, mám na mysli, že mezinárodně slaví svůj svátek. V dobách, kdy jsme byli téměř hermeticky uzavřeni komunistickým režimem, jsem byl přesvědčen, že to byl komunistický výmysl. Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března, je mezinárodně uznávaný svátek stanovený Organizací spojených národů k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Svátek žen byl poprvé slaven 28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, mezi jeho cíle patřilo volební právo žen, od roku1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. A tak ať žijí naše ženy a jsou mezi nima i takové, co slaví MDŽ a ještě k tomu narozeniny. Miládko, vše nejlepší, zdraví  a stálý úsměv přeje Arno


Galeria aV 

Dnes jsme byli ve Spessartu
neděle 6. března 2016
dnes je aprílové počasí


Dnes jsme byli ve Spessartě plavat a pak jsme chtěli jít na oběd. Jenže Miluška měla v sobotu hosty a ti nestačili vše sníst a tak jsme byli v Hochstadt na zbytkách. Kdybych to tu měl jmenovat, co to bylo za dobroty, dostal bych vynadáno, že to píši špatně, Tak tedy jak mi huba narostla: pečené papriky, olivy, majo s česnekem, tortilia a masové kuličky v tomátové omáčce. Chtěl jsem si to vše vyfotit, ale vzpomněl jsem si na to až před desertem, bylo to moc dobré, díky…


Anička by měla dnes narozeniny
sobota 5. března 2016
Dnes bylo docela pěkně


Dnes by měla Anička narozeniny. Bylo by jí 63 let. No, jednoduše, byla by to mladá holka a byla by sranda. Chtěl jsem se více věnovat této události, ale měl jsem potíže s tou DESíTKOU a Anička by pro to měla plné pochopení. Co se dalo, to jsem se naučil a teď již jedeme naostro. Největší problém byl s tím notebookem, ten jednoduše nepoznával můj ruter. Takže si můj auťák vzal notebook zase domů a tam ho asi něco napadlo a dnes to dobře dopadlo.
Jo, s markem jsme se naobědvali a dlouho si popovídali, pak jsme ještě stačili jet s Hankou a s Pajdou na kole a teď se jdu koukat na telku. Zítra jedeme do Spessartu plavat. Jede s námi i Míla. Tak Aničko, kdybys měla chvilku čas, a ten nemáš, tak si otevři mé stránky. Všichni na tebe vzpomínáme a pozdravujeme tě.

V kolik to letadlo letí?
čtvrtek, 3. března 2016
Dnes pršelo a byla zima

Psala Irenka, že je celá mimo, že stále čeká, že se příhoda z Vevey obrátí v šťastný konec, ale ten nepřichází. Já se tu potýkám a novými počítači a Hanka si vezme letenky že si je přečte a zase přinese, což neudělala, a dnes přišla Míla se Samem, tak se nabídla, že tedy jde domů. Kdyby nám bylo 16, tak to beru, ale dědek nad hrobem si bude dělat starosti kdo k němu přijde? K tomu všemu má Marek na dvoře Opel Isignii a před domem na ulici ještě jednu, protože si jednu koupil a prodal a vzal si tu samou s naftou,  ale ještě za tu první nedostal peníze. Rozumíte tomu? Ne? Já také ne. S tím odletem jsem to napsal blbě, letíme v pět a z domu musíme v půl třetí a to všechno ráno. Adrian má úzkostné záchvaty, panika co přijde bez důvodu, ale nechce to takhle říci doktorovi, protože není cvok. Sedmdesát procent všech léků jsou Psychopharmaka ale nikdo je nejí? To ať říkají volovi a ne mně. Kočka z Davle má špatnou kožišinu, asi pelichá a to vše já mám zvládnout? A to s jedním okem? Jo ono to asi bude lepší, on ten binec kolem mě není v 3D





 Plány na dovolenou
středa, 2. března 2016
Dnes prší a je pošmourně

***To bude dovolená***
Včera jsme obdržely letenky a voucher na hotel a tak dále. Rozhodli jsme se s Hankou, že to zkusíme na Kapverdech. Mimo eboly, ziky a žluté horečky tam žádný jiný agresor ještě není a bomby tam také ještě nebouchaly. Ne že by se to nemohlo do 14ti dnů změnit. A tak se těšíme, tedy až na to vstávání. Musíme být na letišti ve 0:3 ráno. Odjezd z domova je 2:30. Letíme na Gran Canaria a pak dále na Boa Vista. Budeme vám mávat křídly.



Smutná zpráva
úterý, 1. Března 2016

Je vždy těžké napsat tady takováto slova. Ale nějakým způsobem bychom chtěli vyjádřit Mařence a Ládíkovi, že s nimi cítíme, že víme jaká je to bolest, jak hustá je mlha, jež vstoupila do jejich životů, zrádně a nečekaně a že dlouho bude trvat, než zase zasvitne slunko. Naše vzpomínka patří Petrovi, který byl tak mlád……

 Zase doma
úterý, 1. března 2016
Mrazivo, někde napadal sníh sluníčko svítí

***VIDEO Zase doma***
Dnes je zase nový měsíc. Včera jsme se vrátili ze Lhoty a mně okamžitě odešel počítač. Můj ajťák na tom již pracuje, budu mít všude DESíTKU. To jsem na ten zázrak zvědav. Ráno jsme byli s Pajdou na kole, museli jsme vše obhlédnout. U clubu jsme potkali Martina F. říkal, že je na tom Marty špatně. Dostal jsem také poštu od Hanky ze Sibiře, v adrese má Hlaváček. Lekl jsem se, protože do dnešní doby znám jen jednoho Hlaváčka a to byl náš domácí lékař, tady ve Frankfurtu. Letenky na dovolenou jsou již tady přede mnou na stole, tak musíme chytit letadlo- v 0:3 ráno musíme být na letišti.