➤➤KONTAKT ➤➤Kdo má dnes svátek? ➤ Deníček také na Facebook ➤ Navštivte také Partyservice-vales.de ➤Výchova příkladem ➤Pony Express-VIDEO ➤seznam písní
***VIDEO Barvy podzimu- Molýl***
➤Dnes jsme sklízeli jablka
čtvrtek 28.
září 2017**ráno bylo mlhavo a odpoledne slunce
➤On ten den
vždy přijde. Jedno co, a zdali se na to těšíme nebo ne, ten den přijde rychleji, než se
nadějeme. Přísloví mé babičky znělo takto: život je jak lán pole. Zpočátku,
když ho obděláváš je nedohledný ale pak na konci, je to jen kousíček pole. Zrovna
jako ta jabloň. Když z jara kvetla, nebylo pomyšlení, že se budou sklízet jablka.
A přece jsou dnes již sklizena. Přišla nám pomoci Tereza a odnesla si košíček. Jablka
jsme uskladnili v přenoskách a naše sousedka Milena si může celou zimu
podle potřeby dojít.
➤Takový smutný den
pondělí 25.
září 2017**dnes prší a je tma
➤Dnes zemřel
herec Jan Tříska. Již několik měsíců žil v přípravě na natáčení nového
filmu, navštívil již dílny, kde mu na míru ušili kostým pro film potřebný a šel
si sednout na Karlův most, aby si dopřál rituál, který používal celý svůj herecký
život: den před natáčením nového filmu rozjímat nad velkou a symboly i mýty opředenou řekou. Tentokrát
mu však tento bájný tok požehnání nedal ale vpravém slova smyslu ho zahubil. Nic nebylo
platné že síly, které ho životem doprovázely posadily na vyhlídkovou loď
dvojici statečných, kteří ho po pádu z mostu, při nasazení vlastních
životů, vytáhli na palubu a podařilo se jim Jana Třísku obživit. Posléze však v nemocnici
zemřel. Určitě nepřijel z Kalifornie aby zemřel, ne přijel proto, aby zase
hrál v novém filmu…
➤Dnes máme první, podzimní den
➤22.září 2017
➤Chutná houbová ouška
➤Budovy v Marijánkách
čtvrtek 21. září 2017**Dnes je dusno
➤Dnes jsme neměli žádný program. To znamená, že se děvčata válela, pak šla Evička na schůzku s kamarádkou a my na oběd, já s Hankou
jsme dělali procházku krásnými Marijánkami a obdivovali se architektuře hotelů.
Domy a jejich styl se neřadí do žádné kategorie, přesto jsou v Německu lázně
velmi oblíbeny a pojmenování jejich stylu je trochu výstřední. Říká se mu Zucker-Becker Architektur. Tedy cukrářská! A skutečně, když si dáte práci a pozorujete zdejší žluto-bílé štuky,
přijdou vám domy jako umně, cukrářským
pytlem naplněným máslovým krémem, nazdobené dorty. Ve vkusně založených parcích
se tyto romantické hotely jakoby v rozkoši
povalují a vždy najdou zalíbení lázeňských hostů. Jedinečná památka
Prvorepublikového podnikání!
➤KLÁŠTER TEPLÁ
➤Dnes jsme původně vyrazili k hotelu Krakonoš, kde se nachází miniatury různých, českých symbolických míst. Třeba Karlstein, nebo Ještěd. Ale nenašli jsme to, neboť jsem měl zcela jinou představu, kde to je. Tak jsme jeli do kláštera Teplá. Nádherné místo! Nejen architektura byla bombastní, ale i místo, kde se klášter nachází a jeho velikost byla překvapivá. Premonstrátský klášter Teplá založil u osady Teplá blahoslavený Hroznata z Ovence, podle tradice roku 1193. Tento český šlechtic a dvořan na panovnickém dvoře se po smrti manželky a jediného syna rozhodl zasvětit svůj život Bohu a roku 1188 připojil se ke třetí křížové výpravě do Svaté země (pravděpodobně k dílčímu tažení Leopolda Rakouského), ovšem po příjezdu k moři si to rozmyslel a požádal papeže Celestýna III., aby ho slibu účasti zprostil Papež mu v dubnu 1191 udělil dispens, ovšem s podmínkou, že na svých statcích založí klášter, což Hroznata posléze splnil. ➤➤Čti dále:
Stavili jsme se na čaj a jelikož byla moje setra u stolu s chodítkem a šla na záchod, vynesl jsem chodítko ven a moji hůl jsem tam zapomněl. Pak, při zpáteční cestě jsme našli ten hotel Krakonoš a tady si všiml, že hůl nemám. Takže jsme se vraceli.
➤Zpívající fontána
středa 20. září 2017**zase je pod mraky
➤Hned první den jsme se byli podívat na zpívající fontánu.
Určitě je to hezčí, když je tma a je vidět i hru barev. Netřena se pozastavovat
nad jej krásou, protože ta tu není. Tak třeba
v LasVegas je takových mnohých fontánem a hodně větších a jsou prosvíceny
i za slunečního svitu. Asi se tam nešetří. Ozvučení je tam bombastické, to se
tady, v Mariankách říci nedá. Nejen že se melodie pouště k tryskající
vodě nehodí, ještě navíc záznam prská a místy se přehlcuje. Tak to ke světovým
lázním…
➤Cheb a lázně Kynžvart
úterý 19. září 2017**dnes svítilo sluníčko
➤Výlet do Chebu se povedl. Počasí bylo také pěkné. Byli jsme
i v Německu, dali jsme si švestkový koláč a koupili si čokoládu a ovocný
guss. Moje sestra vydatně nervovala, dělala to celý život, proč by měla teď
přestat, že ano. Obdivovali jsme v Chebu náměstí a proslavený Špalíček, což je trochu nesmyslné uskupení hromady
domků nalepených na obrovském, prázdném náměstí. Také kostel sv. Mikuláše byl
pozoruhodný! Když jsme vyjížděli z historického centra, překáželo mi
hromada Německých turistů. Ne že bych troubil,
ale přesto mě ty lidičky obstoupili a mávali a hrozně se divili, že nereaguji,
až mi došlo, že mám německou poznávací značku, a že oni to brali, tady 12 KM od
domova, jako setkání krajanů. Tak jsem jim zamával a oni nás nechali projet. Ve
Františkových lázních pršelo a tak jsme jimi jen projeli. Večer jsem se
rozčílil v bazénu. Nefunguje jim proti proud, ačkoliv jsme si ho
zaplatili. Plavčík nám oznámil, že ho asi rozbili Rusáci. No ten se divil jak
jsem pěnil a hned fungoval! Tedy ten proti proud.
➤Stres a sláva Mariánek
pondělí 18. září
2017**dnes již vykouklo sluníčko
➤Tak jsme tu. Je to tu stará sláva v mladé ideologii.
Stres, to bych nevěřil. V našem balíčku jsme měli možnost přikoupit si
podle chuti procedury, ale když jsme tam šli, tak nám řekli, že mají málo personálu
a vůbec, co je otravujeme. Personál, co patří k medicínskému praporu je
vysloveně nepříjemný a nepřátelský. Dovedu
si tu situaci dobře představit: šéf nepřibere personál a nutí stávající aby makal
za dva. Ten se brání a hlásí to zákazníkům. Dlouhodobý výsledek: do Marijánek
již nikdo nepojede. Ale naštěstí tu máme opuštěný a čistý bazén, vodní gymnastiku
nikdo nevede a tak se tam můžeme celý den vyvalovat. Takže štěstí pro nás, ale
pro lázně je to ostuda. Jinak z Mariáek, je tu docela hezký
hotel a přímo u zpívající fontány, zrovna jsme přišli. Zítra se pojdem podívat
do Chebu, pokud se nemýlím, tak je to Eger, a Eger je také řeka. Tady se jí
říká Ohara, nebo Oharka. Krásné jméno, že? Včera mě zastavila babička a že
wissen Sie nicht wo hier ein Aufzug ist? Já se tak lekl, že jsem řekl: výtah je
támhle!! Tak jsme byli na dortíčku a chystáme se na večeři. Hanka si lebedí, protože já musím neustále
napomínat moji sestru Arnoštku, že nemám čas okřikovat Hanku
➤MARIÁNSKÉ LÁZNĚ
neděle
17. září 2017**DNES JE DOCELA HEZKY
➤ Tak jsme dorazili do Marijánek. Počasí nám
přálo, a hotel jsme našli také dobře, o něm jsme ale věděli, kde je již z minule.
Bylo kolem vyklízení auta, najití pokoje, pak kavárny a bez přestávky útok na
jídelnu, zdolání lahvičky, kdy se vyskytly potíže, protože Arnoštka nemohla pro
její velký nos vypít sklenku vína. Pan vrchní nám říkal, že tu měli hosta ten
také měl velký nos a pil víno brčkem. Byl
to pan Kopecký a má tady kousek od hotelu Flora sochu. Zítra se podíváme, zde
na té soše má to brčko. Jinak zdravíme touto cestou všechny kamarády a také
Milenu a hlavně Pajdu, který dostává papání ohřáté….
Animals
sobota 16.
září 2017** Dnes je kolem 10⁰ jako v zimně
Dnes jsme odvezli
kola na inspekci. Máme je přesně jeden rok. Když jsme je kupovali v obchůdku
v Mníšku, netušili jsme, že pán do deseti dnů umře. Takže jsme ztratili v podstatě
všechny záruky. No jo, nějaká detektivní kancelář by něco vypátrala, ale
nechceme to lámat přes koleno, kola jezdí a moc jsme si na nich užili. Včera jsme
byli na jízdě lesem a dostali jsme se až na pět metrů k srně a mláďatům. Stála
na velké cestě a my přijížděli z lesa, což bylo asi neobvyklé, protože
lidé na kolech se obyčejně blíží cestou. Pak teprve lehce utekla, žádný stres. Na
Chouzavé jsme se pozdravili s oslem, který nám velice nahlas zakejchal.
➤Lidskost
pondělí
11. září 2017**Dnes je podzim
➤Poslal mi Ládík mail, ve kterém se poukazuje na
stránky:
které jsou asi pro většinu populace v české kotlině hrůzostrašné. Trochu
jsem se v nich poohlédl a zamyslel se nad tím, proč jsou tu lidé jiní než
já? Vždyť jsme se narodili ve stejné zemi, vyrůstali u stejné řeky a měli
stejné mládí a ty samé zkušenosti. Jenže pak, když jsme dosáhli plnoletosti, jsme
počali žít v jiných světech a udělali si jiný názor. Nechci tu polemizovat
o tom kdo má správnější názor, kdo má pravdu to určitě ne. Jen mne zaujalo pár
řádků na těchto stránkách, které by si měl každý, kdo chce o této ožehavé
situaci mluvit, přečíst. Tady je přikládám:
Lidé se nejvíce
bojí toho, co neznají, nebo považují své negativní předsudky a extrémy za
znalost celku. Například emigrantů, nebo i muslimů, se bojí lidé nejvíce tam, kde
jich moc není, a naopak tam, kde mají osobní zkušenost, taková předsudečná
xenofobie a strach není. Dobře je to vidět třeba v rozdílech mezi západním a
východním Německem, kde je západ s velkými komunitami emigrantů a muslimů,
mnohem tolerantnější, než východ. I v Česku to začíná fungovat, když lidé
nestojí proti „odosobněné hrozbě z ciziny“, ale najednou vidí rodinu na
nádraží, nebo stojící u odstaveného autobusu, vidí matku, otce, dvě malé děti v
ošuntělém oblečení, shánějící pleny… nevidí to, čeho se bojí, ale spíše jim to
vžene slzy do očí a změní postoj.
➤Julča
sobota 9. září 2017**Dnes je
všelijak ale teplo
➤Včera v pátek v hospodě
bylo málo lidí ale zato tři kytary a Zdeňkova basa a zpěv byl velice kvalitní. Druhohlasové
expertky s univerzálním jekotem tu chyběly. No, jak pro koho. Ale zajímavou
situaci zažil Pajda. Byla tu včera Julča. Julča, to je stará dáma, čerá a
kudrnatá jako pudlice, a navíc byla asi po mrtvici, běhala s hlavou podivně zakloněnou. Velká byla
jako Pajda. Nějakým způsobem si vyhlídla hospodskou kuchyň a měla tendenci tam
stále běhat. Pajda jí dával na jevo, že tam se nechodí a že tam je v pozoru
hospodský, který nemá psi rád a Pajdu již vůbec ne. Julča se vždy před výčepem
nechala přemluvit a šla s Pajdou ven, ale u východu z výčepu se hbitě
otočila zase šla do kuchyně. Tady statečně hlídal vchod hostinský. Pajda se
snažil Julču i postrkovat čumáčkem ale ta byla neodlomná. Nakonec si Pajda
skočil na zelený ručník a chvilku odpočíval. Pak ale zase běžel ven a dával na
Julču pozor.
➤Podzim je tu
středa 6. září 2017
➤Ačkoliv se to nezdá, máme tu na
krku podzim. Počasí si s námi hraje a ani nemyslím tady u nás v Čechách.
Stačí sledovat co se děje ve světě a člověk má takový divný pocit. Jako když
jsem byl malý chlapec a pan farář, co docházel z Mníšku do Čisovic na
náboženství ve mně vypěstoval strach z různých biblických pohrom. Když se rozvodnil Bojovský potok, na jehož
břehu jsem vyrůstal, měl jsem strach z potopy světa! Tak takovýhle pocity
mám, když ve světě řádí to oteplování? Či se tomu dá říci jinak? No člověk si
dělá myšlenky a stejně na tom nic nezmění a pravděpodobně to časové rozpětí,
kdy na zemi žije člověk je asi velice zanedbatelné, když se na to podívám s nadhledem.
Kolik takových civilizací tady žilo? Tak se zase projedeme na kole a les nám
spraví náladu, to se mu povede vždy…
➤Život a vodovodní kohoutek
úterý
5. září 2017
➤Zdá se, že tu není žádná
souvislost. Ale je! Dovedete si představit, jak takový kohoutek co neustále kape
dokáže otrávit život? Byl jsem v poslední době ve vysilujícím souboji s takovým,
který kapal. Jistě, je to jako v životě: když kohoutek odvádí svou práci a
nekape, tak si ho nikdo nevšimne. Ale v okamžiku když se postaví proti
všem zákonům slušného chování, je zle. Byl to ten s modrou čepičkou, tedy ten
kterým protéká studená voda. Nenechal se dotáhnout, teprve po skoro znásilnění za pomoci utěrky přestal kapat ale do rána již bylo zase zle: kap, kap, kap! I odhodlal
jsem se jednou, že vyměním těsnění. Bylo tam gumové a tak jsem tam chytře dal takové co
vypadá jako povrh od spojky, nebo brzdové destičky. Paráda! Kohoutek se dal utáhnout a velice lehce a voda
nelapala. Chodil jsem po chalupě a nadýmal se pýchou. Asi tři dny. Pak zase počal
kapat. Tak jsem tam dal zase ty gumové kroužečky a byl klid. Ale jen čtyři dny.
Pak již zase vesele kapal jako by se nic nestalo. Počal jsem přemýšlet, že budu
míjet kuchyň ale to při té architektuře co jsme v domě použili to nejde. Tak jsem
vynadal Hance. Nepomohlo to. Nakonec jsem se vypravil do Mníšku do instalatérského
krámečku a vzal sebou celou tu vložku, která se na jedné straně zašroubuje do armatury
a kde se nachází ono těsnění a na druhé straně se nachází kohoutek, který se rukou
utahuje. Postěžoval jsme si panu prodavači a on mi dal těsnění s malou dírkou
ve svém středu! Takových mám doma plno. Jenže abych je mohl nasadit, musel bych
odšroubovat rakovu matičku uprostřed. A to jsem neudělal a s tím byly ty
trable. Nechal jsem se poučit. Teď vodovodní kohoutek již druhý den neklape. Paráda.
A tady je dobře vidět, že takový malý prevít, když neslouží, dokáže otrávit celý život….
➤Vlastiny obrázky
➤Starý strom
31. srpna 2017**Venku se počíná
počasí měnit
➤Jezdíme kolem již dlouho. Vždy profrčíme
a jsme pryč. Ale ten starý strom, tedy to co z něj zbylo, je tak
impozantní, že jsem si ho včera vyfotil. Vím, že by se dalo podle let zjistit
jak byl starý. Ale jisté je, že bude dále někomu sloužit a to možná hodně
dlouho.
➤Taková podivná stavba
31. srpna 2017**Venku se počíná
počasí měnit
➤Říkal nám tuhle u piva Dan, že
za Kytínem směrem na Madlenky je nějaký rondel. Včera jsem si na to vzpomněl. Když
jsme jeli z lesa na kolech, hned jsem si toho zvláštního jevu všiml. Jsou to do spirály úhledně naskládané kameny, vyplněné vesměs zahradními odpady. Těžké je
teď pro mne rozpoznat, zda ty kameny skrývají ten odpad, nebo zda je odpadu
použito aby tam mohl ten rondel vzniknout.
