➤KONTAKT ➤Galerie Fantazie ➤UNESENI➤Kdo má dnes svátek? ➤ Deníček také na Facebook ➤Seznam písní ➤MUZIKA ➤Moje recepty ➤Pony Express-VIDEO ➤Nalaď si kytaru
➤Podzim v Davli
neděle 30.
září 2018**krásně slunečně ale zima
➤Tak jsme se
včera vypravili do Davle. Léto se přehnalo krajem jako stádo divokých koní,
kterým se od kopyt jiskřilo, slunečnými dny, na jaké si dávno nevzpomínáme. Tak
rychle jak se z jara přihnalo, tak se zase vytratilo za obzory dálek. V noci
již bývá zima a v krbu hořící oheň je krásný. Oheň v krbu v Chýši
v Davli plápolal a Jarda se zjevně radoval, když jsme vkročili do pověstmi
opředené kamenné haly vodácké to kaple posvátných písní. A pak se pozvedl roj
veselých sklínek, divokých písní, svalnatých řečí a vzpomínání. Každý měl v nůši
řečí nějaký příběh, který se hodil přihodit na stůl. A pak přišli písně, méně i více sehrané, ale všechny opojili duše, co ve starých skořápkách kamarádů zůstaly
mladé.
➤Dyliny
čtvrtek 27.
září 2018**překrásné počasí, horko
➤Asi to bude
tím, že tu není Pajda. Ten dával vždy pozor, abychom se nezbláznili. Musel to
být opravu výkon, že nás držel v rámci možností. Sotva tu není tři dny, už
jsme se trochu pomátli. No posuďte sami,
naše první vysílání rádia Dylina. Šla tu kolen sedlákova kráva a žnula před
plotem, ale odbyla to. Pes Sentinel běhá kolem plotu již dlouho, teprve teď
jsem si toho všiml. A jinak? Jezdili tu včera filmaři, natáčeli jak dáma jede v autě
a z venku je vidět jak si v autě povídá, tudíž bylo to auto na vlečňáku
a na korbě byl filmový tým a ve filmu je pak nakonec vidět jak to auto jede po
silnici ve skutečnosti je na vleku, jo? Já toho již nechám…..
➤Nela
úterý 25.
září 2018
➤Naše sousedka
Milena má takovou roztomilou vnučku Nelu. Je to dívenka krev a mléko a vydělává
spousty peněz jako fotomodelka do katalogů. Nyní nějaká fotografka vyhrála s její
fotkou soutěž!
➤Pajda
úterý 25. září 2018**slunečně a zima
➤Včera skončily
povinnosti, které si vůči mé osobě sám nařídil můj pes Pajda. Jeho statečné
srdíčko dotlouklo. Již dlouhé měsíce statečně sdílel přízraky stáří, neslyšel,
posléze neviděl a také statečně trpěl. Bylo mu více jak 17 let. Jestli nějaké
psí nebe existuje, tak on si ho zaslouží. Bude navždy začleněn do
našich
vzpomínek.
➤Balonová pošta
neděle 23.
září 2018**zataženo a zima
➤Včera tu byla
Nela s tatínkem a šli se podívat do lesa. Jaká to náhoda? Našli balonovou,
svatební poštu. V městečku 63825
Schöllkrippen se konala ve
středu svatba, ze které se vypouštěly balony s korespondenčními listy, na
kterých stojí, aby nálezce poslal dopis zpět na odesilatele. Není to běžný zvyk
v Německu, ale slyšel jsem již o tom. Zajímavé je, že městečko se nachází
nedaleko Frankfurtu a musel urazit cestu dlouhou 450 KM. Pošleme zpět, jak zní
přání….
 |
| Čerstvě oddáni Nathalie a Tolga |
 |
| Bitte senden Sie diese Karte an das Brautpaar zuruck |
➤Všude pozdě
sobota 22.
září 2018**zima a vítr
➤Včera večer
nás překvapilo počasí. Z ničeho nic se rozfoukal vítr, přivalil se désť s kroupami
a pak bylo ticho. Byl jsem z toho zcela vyvedený z míry, že se mi ani
do hospody nechtělo. Nakonec jsme šli a tu se mi Mařenka přiznala, že by také
nešla, kdyby byla ještě doma. No dnes jsme se zúčastnili traktoriady 2018 a
přišli jsme dvakrát pozdě: na ranní zápasy motorek a poledních průjezdů
traktorů bahnem. No alespoň jsem vyfotil ty davy lidí, kteří se nacpali do
lesů.
➤Večer na Pískách
pátek 21. září 2018**teplo a horko
➤Zase jsme se
sešli na Pískách. V plné polní. Počasí se letos započítá do dějin. Stále máme
slunce, stále teplo avšak to neslavné sucho tu náladu kazí. Ovšem náladu, když
jsme se sešli, abychom oslavili Janiny narozeniny a dodatečně i Zdeňkovi nám
nikdo nekazil. Však to vůbec nešlo, jídlo bylo výborné, pití také a tak jsme
klábosili dlouho do noci. Dodatečně a ještě jednou díky za skvělé pohoštění,
přejeme ještě jednou z tohoto místa.
➤Les plný zpěvu
pátek 21.
září 2018**slunečně a horko
➤Dostalo se mi
do ruky toto video, které tu přikládám. Je plné lahodné hudby, tak krásné, že
ji ani nevnímáme. A tak si žijeme život, který je prý tak krátký, že se ani
nestačíme ohlédnout. Když jsme koupili chalupu ve Stříbrné Lhotě, našli jsme po
bývalém majiteli místo, kde si držel králíky a slepice. Tímto směrem jsme
nechtěli hospodařit a tak jsme kurníky a kotce zlikvidovali. To však asi nepostřehly mouchy a
každé léto znovu a znovu tento zdroj obživy hledaly. Ve stromech nám tu hnízdilo a lítalo plno ptáků a hlavně vlašťovek co si v podkroví
stavěly hnízda. Pak mouchy zmizely a s nimi
ptáci. I louky plné květin (plevele) vzaly za své, pole se počaly vydatně hnojit
a zmizely i včely, motýli a i jiná havěť tohoto druhu. Pak si lidé všimli, že
ve vyvážené ekologii tohle vše chybí. Počali chodit lesem hlubokého ticha. Smutného
ticha. Jaké to bylo dříve? To si poslechněte na videu!!
➤Konečně pool
středa 19.
září 2018**stále horké počasí
➤Přestože si
Marek objednal bazén již v únoru, dovezli ho na začátku září. A to jsme
měli takové horké léto! Naštěstí to dobře dopadlo, první poolpárty v novém
bazénu se mohla konat a i zahajovací mejdan v novém domě. Všechno dobře
dopadlo. Teď ještě musí vyrůst trávníl.
➤To jsme dopadli!
pondělí 17.
září 2018**je horko a slunce
➤To jsme
dopadli, bezděčně jsem ze sebe vypravil, když jsem viděl sestru, jak pomalu
vychází z budovy, opírajíc se o chodítko. Byly doby, kdy z domu nevyšla
ani o holi. Zhubla nejméně deset kil, je líná artikulovat a tak šišlá, že jí
není rozumět ani slovo. Jo byla to sokolka pohledná a namyšlená. Teď už nemá
žádnou vlastnost. Ale muším říci, že s současností smířila lépe jak já. Chodí
do kroužků, cvičit a vede debaty s panem farářem. A sbírá drby i když
často nejsou pravdivé, ale ano, jsou to drby…
➤Dnes by slavil Václav Hanzlík
neděle 16.
září 2018**je teplo a slunce svítí celý den
➤Dnes je tomu
85 let, co se narodil náš milý soused, kamarád, manžel, otec, dědeček, Václav Hanzlík. Za pár
dní tomu bude zase 5 let co nás opustil. Vzpomínáme na něj, místo po něm
zůstalo prázdné, nezaplněné. V tiché vzpomínce mu zapálíme svíčku….
➤To bylo zase v pátek
sobota 15.
září 2018**slunce hřeje ale vzduch je studený
➤Včera jsme
měli opět pátek jaký tu býval dříve. Tenkrát nás ještě mnoho žilo a jelikož nás
volá spravedlivost jediná, naše řady řídnou. A tak se stává, že se třeba tři
pátky v řadě nic neděje. Proto to bylo včera takové výjimečné. Hanka ze
sídliště si vehementně stěžovala, že když ji filmuji, tak má velkou hlavu. No nic
jsem nenamítal, nebo jsem měl říci že je nejkrásnější ze všech? Že je fotogenická
a všem se líbí? Ne, neřekl jsem jí to, ona jí totiž ta skromnost moc sluší! A mám
dojem, že jsem ji včera nenafilmoval. Promiňte mi tu troufalost, kytary bez
Hanky to nikdo nezná… Kluci hráli jako za peníze, víno pivo teklo a zpěv se
ztrácel až v hlubokých hvozdech Brdských.
Péťa a Míša
14. září 2018**dnes je chladno
a prší
Máme
tady v kraji šťastnou a radostnou zprávu.Přibyl nám tu jeden překrásný a sladký
klučina, jménem Péťa. Narodil se 1. září a bude teď napořád slavit své
narozeniny v první školní den. Obšťastnil své rodiče, i prarodiče a u pra,
pra babičky mají zase nového pejska, Míšu. Je to skoro hodně štěstí na náš podbrdský kraj, ale my si tu poradíme a
to štěstí nikam nepustíme.
No
posuďte sami:
➤Když se zasypává bazén
čtvrtek 13. září 2018**je chladno a pod mraky
➤Již skoro rok zeje na zahradě
díra po bazénu. Byl jsem bláhové mysli, že se díra naplní organickými odpady,
které se tam svážely od všech sousedů. Díra byla snad pořád větší. A tak se
toho syn Adrian chytl a objednal někde suť a jak se divím, ani třetí náklaďák
díru nezaplnil. Já tomu mohu jen z povzdálí fandit. Až si to vše do jara
sedne, navozí se ještě kyprá ornice…
Co tomu říkáte?
Zdroj Internet
➤Vzpomínáme na 11. ZÁŘÍ 2001
➤Teroristický útok na
cíle ve Spojených státech, který 11. září 2001 spáchala skupina
islámských radikálů a jenž si vyžádal téměř 3000 mrtvých, výrazně ovlivnil
světové dějiny. Následná Američany vyhlášená válka proti terorismu sice rychle
svrhla konzervativní režim v Afghánistánu, který ukrýval
organizátory útoku, zároveň ale v řadě muslimských zemí zesílila
protizápadní nálady. S jejich dopady se Spojené státy i jejich spojenci
potýkají dodnes.
Skupina 19
sebevražedných útočníků, z nichž většina pocházela ze Saúdské Arábie, unesla
onoho úterního rána čtveřici letadel, aby je následně použila
k útoku na několik symbolů Ameriky. Prvním cílem se v 8:46 stala
severní věž newyorského Světového obchodního střediska (WTC), o 17 minut
později v přímém přenosu narazil druhý letoun do jižní věže. Oba mrakodrapy,
které byly ikonami města, se poté zřítily. Bez únosců zemřelo 2606 lidí,
dalších 147 zahynulo na palubách letadel.
Třetím
terčem teroristické buňky se stala budova Pentagonu ve Washingtonu,
do které narazilo unesené letadlo v 9:43. Zemřelo 125 lidí v sídle amerického
ministerstva obrany a 77 v letadle. Čtvrtý unesený stroj, jehož cílem měl být
nejspíše Bílý dům nebo sídlo amerického Kongresu, se zřítil v 10:10 v polích u
Shanksville v Pensylvánii po potyčce cestujících a posádky, kteří v tu chvíli
již věděli o předchozích útocích v New Yorku a Washingtonu, s únosci.
K
bezprecedentním útokům na Spojené státy se přihlásil saúdskoarabský
miliardář Usáma bin Ládin, který se skrýval pod ochranou afghánského radikálního
hnutí Tálibán, a jeho teroristická organizace Al-Káida. Následná
americká invaze do Afghánistánu sice přinesla rychlý pád tálibánského režimu,
bin Ládinovi se ale podařilo uniknout a úspěšně se skrýval ještě téměř deset
let. Nejhledanější terorista světa byl dopaden a zabit v květnu 2011 v
Pákistánu.
➤Výlet k Padrťským rybníkům se vydařil
úterý 11. září 2018**krásný indiánský léto
➤Pozdrav z dovolené v Řecku posílají
kamarádi
➽VIDEO První poolparty➽
➤Mohamedanismus je militantní
pondělí 10. září 2018**krásné babí léto
➤"Individuální muslimové mohou mít vynikající kvality. Tisíce se staly statečnými a věrnými vojáky královny: všichni vědí jak zemřít: ale vliv tohoto náboženství paralyzuje společenský vývoj těch kdo je následují. Na světě neexistuje zpátečničtější síly. Daleko od toho že by skomíral, mohamedanismus je militantní a snaží se obracet lidi na svou víru. Rozprostřel se již ve Střední Africe při každém jeho kroku vstávají noví válečníci bez bázně; a kdyby nebylo toho že křesťanství je chráněno silnými pažemi vědy, vědy se kterou marně dříve bojovalo, civilizace moderní Evropy by mohla padnout, stejně jako padla civilizace antického Říma."
Podle Winstona Churchilla
➤No a co?
➤Jsi ve středu pozornosti
➤Světový jazyk
➤No a co?
➤Toulky krajem
sobota 8. září 2018**počasí
je teplé a sluníčko svítí
➤Ve středu jsme si udělali
dlouhou cestu na kole. Nejprve jsme se střetli s Kájou u Dernerů na oběd. Protože
se Kája trochu zpozdil, museli nám jídlo v kuchyni hlídat. Pal jsme jeli
na Rachoty, ale tam měli zavřeno, nějaký technický problém. Ono to s těmi problémy
není jednoduché: když není šéf, nebo ty jsi sám šéf, tak je snadné zavřít
zrovna když se to hodí. Ale není pak divu, když chceš aby přišli hosté, že
nikdo nepřijde. Tak jsme jeli dále, vrátili jsme se na naší stranu Brd a jeli
kolem Obory až na okraj Dobříše do naší hospůdky. Dali jsme si čaj a kávu a
takový divný dort. Při návratu mi došel na posledních pár metrů před domem,
proud. Musel jsme šlapat.
➤Nešel proud
středa 5. září 2018**dnes je
hezky a je teplo
➤Že vypnou proud, to jsme
věděli včas. Tak jsme si každý udělali nějaký program. My jsme jeli plavat a Mařenka
s Láďou se vypravili do ZOO v Praze, Milena jela do tržnice a paní ze
zeleného domku nám ohlásila novinu: Před hospodou se pije lahvové pivo. No co
by se mělo pít, když netekla pípa? Když pak zapnuli proud, nešel internet, ale
to bylo tím, říkali, že byl vysílač bez napětí. No kdy by se mohl jinak
porouchat? Dnes jsme počali vypouštět bazén. Už není tolik tepla, na to abychom
tam lezli ale užili jsme si ho dost. Jednoduše jsem ho přetočil do jezírka a z jezírka
přetéká do podzemní nádrže na užitkovou vodu. Paráda, co? Včera jsme také
udělali velkou túru, že nás všechny bolely nohy. Byli jsme až na Dobříši,, dali
si pivo a ujeli jsme asi 26 KM. V jednou momentě, když jsme jeli lesem
volali na mně Hanka a Kája: stůj, bolí nás nohy a toho druhého ruce. Tak povídám:
spojit díly funkční a pokračovat. Ostatek nechat ležet u cesty.
➤Jsi ve středu pozornosti
neděle 2. září 2018**zataženo
a zima
➤Dnešní situace je taková jiná,
než bývala ještě před pár lety. Dříve se lidi fotili aby si zviditelnili
události, aby si mohli vzpomínat na zážitky, které za nimi leží. Dnes se fotky fotí
skoro sami a automaticky a lidé neustále proti těm fotkám protestují a bojují. Na
jedné straně chtějí lidé soukromí a choulostivě si ho chrání, na druhé straně
se pak zúčastní koncertů a demonstrací. Ale nemusí to být demonstrace, stačí si
skočit naproti do LIDL a už o tom pokladny vědí, stačí se projít s telefonem
v kapse po obchodě a zaručeně anonymní elektronický pozorovatel ví, kde
jsi se stavil a u kterého regálu jsi se zamyslel. To prý, aby věděli co v čas
dokoupit. A je to tak: to že nás za minulého režimu otravovali pětiletkou
komunistického hospodářství, bylo velmi směšné. Dnes se o plánování nemluví,
zato se výzkumem, co se ti bude líbit za pět let, zabývají věhlasné instituce,
kterým je z poplatků daňových poplatníků věnovaná značná částka. Na jedné
straně je docela výhodné když se ví co se bude vyrábět a i situace, že
prakticky neexistují na něco „fronty“ , je docela chvályhodná, kdyby nebylo
zneužívání těchto dat. Představme si situaci, že by každému narozenému dítěti
vzali DNA a vše zanesli do rodného listu. Každá vražda by se objasnila během
několika minut! Bylo by to rychlé, jenže to my nechceme. Musíme se nejprve s tou
myšlenkou smířit. Také se smířit s tím, že by nebyli nevinně odsouzení ve
vazbě! A tak se naskytuje otázka, proč? Chceme spáchat zločin, tedy někdy v budoucnu,
a zatím ale nemáme zdání koho bychom chtěli
zabít? Ne samozřejmě ne, ale proč se tomu tak bráníme? Je prostě v lidské povaze
ututlával pravdu, mít nějaké tajemství, svoje soukromí. Jenže toho soukromí
jsme se vzdali hlavně na internetu a ve všech vyhledávajících mašinách. Takže je
vše boj Don Quijote s jeho větrnými
mlýny. Chceme to a nechceme, chceme se vydávat na pospas, být ve středu pozornosti, tak jak si to
přejeme my, nakreslit naši podobiznu
tak, jak by se nám samotným líbila. Možná, že to do jisté míry jde, ale jednou
stejně vše praskne. A ostatně, takto vykreslené osobnosti by pak přestali být
lidmi. Vezměte si třeba herce: takoví jako jsou ve filmech často v soukromí
nejsou. Bývá u nich do detailů vypracovaná osobnost, která se skutečným
člověkem nemá často nic společného. A tak asi budeme v době digitální
fotografie ještě dlouho nerozhodní jak to bude dál! Ale i toto období se přejde
a jednoho dne nebudeme brát naši osobnost
tolik vážně. A nebo se naučíme naše „já“ na tolik zfalšovat, že se procesory
našich elektronických pozorovatelů zavaří a přiznají nad námi lidmi, že
prohrály….
➤Nadšení a romantika
pátek 31. srpna 2018**slunečně
a chladný vzduch
➤Kde jsou ty
city které jsem znal když mi bylo ..náct?
vzpomínám si, jak mě fascinovala cesta Andělskými schody, když se míjely
uzavřené palouky, lesní mýtiny, které jsou tam ještě dnes k rozeznání. Jak
na mne hluboko zapůsobili trampové kteří seděli pokojně ve vlaku a zpívali a
jeden mlátil ozembuchem, že duněla celá vlaková souprava.
Hned jsem doma zkonfiskoval
kytaru, která od nepaměti vysela na stěně a začal se učit hrát. Obyčejná pohlednice
mořského zálivu, která nějakou shodou náhod prorazila železnou oponu ve mně
vzbuzovala skoro fyzickou touhu po dálkách. Obrázky indiánů na lovu z knih
Karla Maye ve mně vzbuzovalo překrásné a dokonalé hrdinství, neboť jsem se stal
jedním z nich. Na všechny tyto city, kterých jsem byl pln jako konev vody připravená
k zalévání, se najednou vytratily.. ale kam? Dostalo se mi nedávno pár
pěkných fotografií do počítače a já jsem si uvědomil, že mít takové obrázky v době
kdy mi bylo …náct, bych byl touhou po
celou noc neusnul.
Fotky tu byly ale moje pocity ne! Kam se ztratila romantika?
Vyléčily bolavá kolena a plotýnky její horečnatý průběh? Romantika byla nemoc
která vždy zvítězila nade vším, zdolala každou horu a všechny opuštěné štoly
kolem kaňonu velké Ameriky, které jsem procházel hrdě jak nějaký Apač, který nedbá
na nebezpečí, zákazů vstupu a pověsti,
jež kolovaly kolem táborových ohňů co vyprávěly o úmrtí trampů v těchto uzavřených
podzemních cestách. Vím, že bych tam dnes již nevlezl, a určitě by se mi srdce romantikou
nezachvělo. Proč vadne tato květina co mi dávala dříve tolik krásných pocitů,
tolik touhy o dobru a zdolání každé dálky? Asi jsou to léta, které nás poučí o
tom, že romantika je pouze závan voňavého přeludu.
Když mě kdysi pohled na
chýši na skále nad řekou zrychlil tep srdce, úplně ten samý pohled dnes, mi
připomíná jak složité je dostat tam na tu skálu něco k jídlu či basu piva!
A tak mi fotky, které jsem obdržel a se kterými se ti s vámi podělím,
připomněly pouze to, co ve mně kdysi vzbuzovaly: touhu po dálkách, po kráse, po
hrdinství, po dobru a po nekonečnu. A v této souvislosti tu napíši větu,
které jsem dlouho nerozuměl a kterou dnes již chápu: svět patří mladým a nebo mládí
patří svět…
