➤KONTAKT ➤Galerie Fantazie ➤UNESENI➤Kdo má dnes svátek? ➤ Deníček také na Facebook ➤Seznam písní ➤MUZIKA ➤Moje recepty ➤Pony Express-VIDEO ➤Nalaď si kytaru
➤Kdy se dostavěla dálnice
pondělí 27. srpna 2018
➤Dostali jsme
se tuhle s kamarádem z Písků do sporu, kdyže byla dostavěna dálnice na
Cukrák. Já jsem tvrdil, že před šedesátým osmým nebyla a kamarád že prý již
dávno byla. Abych to trochu upřesnil: nepamatuji si různé události mého života,
až na takové, co se odbyly za střelby z děl. Zatímco kamarád prožíval rok
od roku postup stavby dálnice z Prahy do Strakonic, tedy D5, já jsem ji
zažil z jednoho dne na druhý. Když jsem po 16letech prvně zase zamítal do
rodného kraje, byla již hotová. Bylo to takové překvapení, že jsem si
zapamatoval, že musela být dodělána až po roce 1968. Nakonec to vygoogloval
Radek, prý to bylo roku 1972…
➤Koncert v Kytíně
pondělí 27. srpna 2018**je
hezky ale ledový vzduch
➤V rámci kulturní
léto v Kytíně se konal koncert na Návsi. Je to vždy úžasná atmosféra a je
opravdu obdivuhodné, co pan starosta v této malé kouzelné vesničce dokáže
postavit, jak se říká, na nohy. My tam sice nebydlíme ale dojista tudy nejméně
pětkrát v týdnu projedeme. Proto držíme
palce, aby to tomuto čarovnému údolíčku vydrželo.
➤Odkaz: Cikády
➤Tuto vzpomínku
u mě odstartoval odkaz „když za jízdy z lesa na kole brzdím“. Brzda totiž
vydává zvuky, které jsem ani nevnímal a přesto jsem se ocitl uprostřed teplého
večera ve středozemí, či někde na Tenerifě. Horko ještě leželo v kraji,
ale na obzoru ztmavlo moře, které se pomalu vpíjelo do oblohy. K této vele-
nádheře se přidalo slunce a pomalu se chystalo do každodenní noční koupele do
slaného, vlnami hýčkaného moře. Právě se odehrávala ta chvilka, kdy lidé, za
celý den unavení sluncem, se opět vzchopili a odcházeli do restaurací, vináren
či do barů.
Promenáda kolem
pláží se počala opět plnit ale lidé již nebyli oblečeni do plavek, ale ve
společenských úborech pro každou příležitost: do restaurací, do koncertních
sálů, do divadel, nebo jen tak promenovat se kolem prázdných pláží a vdechovat
do sebe nádheru jižního večera. Vpíjet se zrakem do kolemjdoucích, mladých i
starých i prastarých, protože jak byli nasáklí sluncem plýtvali štěstím, jež se
jim odráželo v očích. A bylo tu
ještě něco: chvilkami jsi to neslyšel, pak to zase podbarvovalo rozhovory lidí
a jindy to přehlušilo vše, i hukot moře. Byl to zpěv cikád. Tento zvuk byl
všude, ale nebyl k nalezení, patřil k večernímu rozjímání, byl okouzlující,
a byl tak všudypřítomný, že se zdálo, že na jazyku je cítit i jeho chuť:
sladká, trpká, věčná, nesmrtelná…
➤Návštěva v Kozlovně
➤Skoro každý den jezdíme na kole a skoro každý den si dopřejeme pivečko. Stavíme se vždy u Jardy
v Kozlovně. Jsou tam tou dobou vždy stejní chlapi a řeší v podstatě to
samé: vedou řeči. Také tenkrát jsme si dali každý jedno pivo a někdo nás
vyfotil. slavilo se a tak přejeme oslavencům vše nejlepší!
➤To bych ho nesměl znát
pátek 24. srpna 2018**dnes
v noci pršelo
➤Musel to být
mohutný zážitek! Jak znám Marka, tak po té co se bazén usadil v hlíně, již
do něj tekla voda. Voda tak studená a přesto nezchladila jeho nadšení: EHN ehm,
moje auto, můj dům, můj bazén. To víš, že mu to vše přejeme, vždyť si to vše vydobyl
sám….
➤Konečně
čtvrtek 23. srpna 2018**stále
horko, ale počasí se mění
➤Ještě v zimě
si Marek objednal bazén a to netušil, jaké bude v létě vedro. A teprve
teď, když je již léto skoro pryč mu ho přivezli. Celé horké léto měl na zahradě
připravenou díru, do které se ten obr přesně vešel. Co čert nechtěl, někdo se
mu zaparkoval před domem, takže si ten obrovský jeřáb nemohl stoupnout do pozice,
tak musel nechat odtáhnout sousedovo auto. Skoro celá ulice se na tu událost
seběhla. Aby těch náhod nebylo málo, mluvila posádka co bazén k dodala česky.
Bezén se do vyprahlé díry vešel jako na
míru. No však to vše na míru bylo.
➤K pláči či k smíchu
středa 22. srpna 2018**trochu je
chladněji
➤To je právě ta otázka: z dětí se
stávají lidi a z lidí pak o mnoho času později zase děti. Jaké to bylo když
jsme byli děti to ještě dokážeme ve vzpomínkách vyvolat. Jaké to bude až budeme
zase děti to nevíme, ani jak to na nás bude působit. Když Kája vyzvedl sestru v domově
důchodců a usadil ji u stolu na dvoře ve Voznicí, ptala se nás, zda nechceme vidět,
jak zhubla. Počala dělat pohyby které lidé
dělají, když se chtějí svlíknout. U stolu zaznělo sborové NÉÉÉ. O chvilku
později počala objasňovat spolusedícím u
stolu o problémech incontinence až nám
stávaly vlasy vzhůru. V následujícím okamžiku si Monika všimla, že sestra
zhubla, popadla lžíci s dortem co zrovna měla před sebou a rázně a rychle
jí vrazila sestře mezi zuby. Ta jedla vše co přišlo na stůl a vedla přednášku o
tom, že nemůže polykat, že by potřebovala….a tak dále, podobně. Když jsem ji
pak odvážel do domova, prohlásila, že musí jít na velkou, rozepnula si pás a počala otvírat dveře u auta. Bylo to na
dálnici za jízdy. Jen tak, tak jsem stačil na výjezdu zastavit. Vylezla ven
vypustila vzduch a zase nasedla a jelo se dál. Takže to zařadíme do sloupku to
je „legrace“ a necháme se příště zase překvapit, co bude nového…
➤Den kdy přinesla paní Paulínová koláče
sobota 18.
srpna 2018**horko a sucho
➤Oficielně se o ničem nevědělo. Dnes je
již jisté, že tu musí existovat živná síla, která se snaží, veškeré dění na palouku
před hospodou utajit. Teprve dnes krátce před polednem mne vyrušilo zběsilé
kopání. Vyhlédl jsem z okna a tu jsem viděl jak se dva koně neradi sunou z přívěsu.
Bylo jim jistě horko. Takže tu byl Pony Exspres. Vyběhli jsme s Hankou ven
a rovnou do náruče Irenky, a již létala piva. Ve finále všeho dobra přišla paní
Paulínová s ještě teplými koláčky, no prostě americký západ. Škoda, že
nepřijela koňmo. Ale koláčky byly dobré…
➤Den, kdy se
hrálo pro Lojzu
sobota 18. srpna 2018**stále sucho s
vedra
 |
| To je fajer že jo! Náš Olda |
➤Zase utekl rok, co nás opustil kamarád
Lojza, ten čas letí. Kluci hráli jak za peníze, chvilku nebylo jasné zda se
hraje ve vnitř nebo venku ale nebyla tu Jana a tak tu chyběl silný hlas, který
by to jednoduše rozhodl. Tak se sedělo celý večer tam i tam. Kuřáci chodili
kouřit ven a tak jsme byli občas v lokále opuštěni. Dnes ráno, než jsem si
sedli k počítači, volal Zdeněk, že umřel Brabánek. Zase je nás méně. Přejeme
mu z tohoto místa klidné a spokojené spaní, je to již navěky.
 |
| To je fotka pro Mílu |
➤Frankfurtský večer
pátek 17. srpna
2018**hezky a teplo
➤Včera jsme
uspořádali tradiční frankfurtský večer. Podával se Wurstsalat, pak kuřecí prsa
v zelenině z vok-pánve s basmati rýží a posléze Schwarzwald řezy a ve
finále frankfurtský Handkäs v cibulovém zálivu. Docela to všem chutnalo až
na Janu,té nebylo dobře a tak zůstala doma. Toníkova Jana byla také přítomna,
přinesla nám zmražené borůvky z Bublavy. Byl to velice pěkný večer, díky za dary a za
docházku.
➤Jste na tom také tak?
středa 15.8.2018**zase je hezky
➤Rozhodnu se zalít zahradu. Když jdu k hadici
na zdi garáže, všimnu si, že i auto potřebuje opláchnout. Jdu si pro klíče
od auta, abych ho vyvezl na prostor před garáží. Ovšem přitom uvidím na
stolku v předsíni neotevřenou poštu.
Zahlédnu řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doliji vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat. K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně
je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý dennezastavil a jsem docela utahaný.
Zahlédnu řadu reklamních letáků a jdu je hodit do odpadkového koše v kuchyni. Vidím, že je plný, takže letáky položím na kredenc a jdu vyhodit odpadky z koše do kontejneru na ulici. Přitom si uvědomím, že vedle kontejnerů je schránka na dopisy, takže by bylo dobré hned dát do schránky i ten dopis, co jsem večer psal. Jdu si tedy pro něj do pokoje.
Na stole u dopisu leží hrnek s kávou, kterou jsem před chvílí pil. Vezmu ho do ruky a cítím, že káva už vychladla.
Nevadí, uvařím si nový hrnek kávy. Vezmu hrnek a jdu do kuchyně. Cestou vidím, že kytka ve váze začíná uvadat.
Tak položím hrnek na parapet a chci vzít vázu a napustit do ní čerstvou vodu. Přitom uvidím na parapetu své brýle, které jsem hledal ráno. Musím si je dát na svůj pracovní stůl, abych o nich věděl. Ale nejdříve přece jen doliji vodu do vázy.
Položím brýle, vezmu vázu do ruky a vidím, že za vázou leží dálkové ovládání od televize. Proboha, zase ho budeme večer hledat. Musím ovladač položit k televizi v obýváku. No, ale to počká, napřed je přece nutno dolít vodu do vázy.
Jdu do kuchyně a napouštím vodu. Přitom mi vyšplouchne na kuchyňskou linku. A trochu i na podlahu. Jdu do koupelny pro hadr, abych to utřel. Pak se vracím do předsíně a přemítám, co jsem chtěl udělat. K večeru: zahrada není zalitá, auto není umyté (a nemůžu k němu najít klíče), na okně
je hrnek se studenou kávou, kytky ve váze jsou už úplně zvadlé, dopis není vhozený do schránky (a taky ho nemůžu najít), ztratily se mi brýle a televizi musíme ovládat ručně, ovladač je bůhví kde. Divím se, že nic není hotovo, když jsem se celý dennezastavil a jsem docela utahaný.
➤Indiánská savana a prérie
sobota 11.
srpna 2018**silně se ochladilo
➤S velkými
bouřemi se ochladilo. Nad územím Německa se bouře vyřádily, bylo plno škod a
byly i oběti na životech. Ochlazení na nás působilo docela hmatatelně. Tak jak
jsme skuhrali za těch minulých vedrech, tak jsme se klepali
zimou po dalším, studeném dílu sinfonie „léto 2018“. Bylo ošklivo jen jeden den
a dnes se slunce zase rozzářilo. Stromy, louky, zahrady jsou vyprahlé a toužící
po vláze, jsou nevzhledné, ale najdou se koutky, kde stojí zato udělat fotku. Krásně
zbarvená tráva mi vyvolala ve vzpomínce savanu, či prérii. Modr á obloha a
záhadné mraky nechají přírodu aby nám opět ukázala kouzlo našeho domova. To exotické, cizikrajné dobarvují vzdušné připojení el. proudu a telefonů, což je v Americe běžná dodávka proudu do domků. A pak: bylo to sice k smíchu,
ale sekal jsem dnes zahradu, takový ten jitrocel co se sem tam tyčil nad
suchopárem se mi nelíbil. A bylo toho plný koš od sekačky…
➤Fotky až za týden
čtvrtek 9.
srpna 2018**horko a sucho
➤Tak máme pěkný
suchopár. Již několik měsíců jsem
nesekal trávu a v tom nejsem výjimka, nikdo nemusí sekat. Dnes u snídaně
jsem si řekl, že to vyfotím, abychom se mohli podívat někdy jindy, jaké bylo
roku 2018 sucho. Místy se již ani nedá říci, že tu bývala zelená travička, vše
je takové spálené, jen jakýsi jitrocel dorůstá výše dvaceti centimetrů. Naštěstí
má tak asi osm stvolků na čtverečný metr. A jak tak fotím, podivil jsem se nad skutečností,
jak hýřím fotkami, jak bez rozmyšlení mačkám spoušť , to co se nepovede vymažu.
A u toho vymažu na mně zaťukala vzpomínka, na to jak jsem dostal můj první,
bakelitový foťák. Fotky byly jen černobílé a strašně malé a především, trvalo
to týden i víc, než byly hotové. Muselo se do města, jet tramvají podat film a
těšit se. Navíc se volný, ještě napůl plný film povaloval kolikrát měsíce ve
foťáku než bylo zase něco k vyfocení a pak se již i zapomnělo, co se tenkrát fotilo. Jaký je to dnes vynález
ta digitální fotografie, jak dokonalé a parádní mají kamery naše nové dotykáče!
Nasekáš plno fotek, není žádný odpad a můžeš paměťovou kartu vždy znovu
nafotit. A navíc, můžeš i natočit video a to docela vynikající kvality. Když tak
o tom přemýšlím, měl ten bakelitový fotoaparát jen jeden kladný bod: byl můj první….
➤Můj vnitřní Prasepes
středa 8.
srpna 2018**dusno a pod mraky
➤Určitě to
znáte také: krásně si spíte ve vlastní posteli a v tom nejkrásnějším snu
zazvoní budík! Trvá celou věčnost než vyprostíte ruku z peřin a zamáčknete
křiklouna na nočním stolku. A teď přesně vše začíná: Prasepes vás nabádá, aby
jste se na vše vybodli a zůstali doma. Vtom okamžiku se probudí část mozku co
se stará o docházku, povinnosti, co ví, že se různé smlouvy musí dodržet a již
máte jednu nohu na světle.. ale, teď se Prasopes rozvalí a zalehne celé vaše
tělo a nehodlá vás pustit. Nějaké úvahy, zda je Prasepes kamarád či nepřítel se
nevyplatí, protože On nemá žádný systém ani zákony a návod na použití také
není. Je to tvůj Prasepes a je ty se sním musíš vypořádat. Jediné věci se
nedokáže postavit a to je tehdy, když se ozve močák. Prasepes bude asi čistotný
a nehodlá s tebou trávit v postel s louží. Ale jakmile si tu záležitost
na toaletě odbudeš, již se zase hrne, aby tě zlákal do postele.
To se mi
přihodilo dnes ráno: musel jsem poslechnout výzvu močáku a když jsem se vrátil k posteli,
již mě Prasepes chopil do svého obětí a já… a teď jsem to zahlédl: nad Radkovým
domečkem vycházelo slunce, což je pohled pro mne dost zřídký. Vrátil jsem se k počítači,
kde ležel můj dotykáč a přes masivní protest Prasepsa jsem to oknem z ložnice vyfotil. Jak říkám,
nebylo jednoduché překonat vlastního vnitřního Prasepsa. Tak vám tady přeji aby
jste občas nad Prasepsem zvítězili, i když nechat se jím zlákat může být také
docela pěkný….
➤Měřín
středa 8.
srpna 2018**dnes trochu pršelo a je pod mraky
➤Tak jsme se
zase vydali v plném počtu do Měřína. Bylo krásně ale v bazénu bylo
spousty místa. Základní cíl celé této akce je, že se jde na oběd, což je
obzvláště lákavé pro hospodyňky: nemusí vařit. A tak se stává často, že se
společně přemýšlí o tom co bude asi k obědu. Chutě jsou různé a představa,
že by nám hosté všechno snědli je dost hrůzostrašná. Nejvíce se bojíme, že nám před
nosem železniční přejezd „Mníšek pod Brdy“zavře a my bezmocně koukáme, jak na
parkoviště najíždí vozy od zdola z Mníšku a hladové davy nám zcela zruinují
jídelní lístek. Proto máme vždy naspěch. A skoro vždy na nás něco zbude.
➤Ta holka se dnes vdává
neděle 5.
srpna 2018**horko dusno slunce
➤Docela dobře
si dovedeme představit mnoho pánů, co si dosud dělali naději a co teď nevěřícně
říkají: ta holka se dnes vdává. Ano, vdává a stala se manželkou nejhodnějšího
kluka, Jana, co při prvním sladkém polibku co dovolil kněz, vyškemral hned tři.
Také křikl ANO, že to bylo slyšet i v Mníšku, ve Lhotě a i na Rovinách. Dělal
si tam snad někdo naděje? Tak pánové, konec nadějím, Liduška je již zadaná a
šťastně provdaná . Byla to překrásná svatba a oba svatebčané byli také krásní a
milí a proto jim z tohoto místa přejeme jen to nej….
➤Houslista Jirka měl hosty
neděle 5.
srpna 2018**vlhko, horka, přeháňky
➤V pátek to
u hospody vřelo. Náš nový obyvatel, houslista Jirka a jeho krásná paní, měli
hosty. Původně měli přijít naši hrát s hosty na střídačku. Ale jak to
bývá, místní se nehodlali vzdát práva hrát v hospodě první housle. A tak
se o to hraní trochu přeli. S povzdálí to byl pěkný večer a všem se moc
líbil.
Úplně jiný svět
pátek 3.
srpna 2018**teplo stále větší, krásně
Bydlí tak od prvního
srpna. Sami ji tam převezli a to brzo ráno, asi nechtěli cestovat ve výhni
poledne. Vše co jí v životě patří má v jedné skříni a na jedné
posteli. Spala když jsem přišel do jejího pokoje. Má také spolubydlící, doktorku
archeologie, takové snítko lehké jako peří. Doktorka spala nepřikryta a zcela
nahá, bylo vedro. Ta přirozená, tělesná hrdost, stud, jakoby se v těch zdech
jiného světa ztratil. Ticho, nikdo se s nikým nebavil. Úsměvy rozdával jen
milý personál, chladnokrevné, profesionální. Prošli jsme se chodbami, sunuli
jsme vedro z jedné hloubky budovy do druhé, našli jsme dřevěný ochoz a
zahlédli i louku, kde v loni zpívali Moraváci. Pak jsme došli do jídelny. Bylo
brzo, ale jedna dáma již seděla u stolu a otíral si kapesníkem bradu. Neodpověděla
na pozdrav. Sedli jsme si na její místo a já otevřel dveře. Byl tu takový dřevěný
balkon a vjezd na louku za domem. Přišel pán a usadil se na místo vedle ní. Půjdu
domů, budete si povídat, řekl jsem. Nebudeme, mínila, jsem prý nová a dříve tu
sedávala jiná, jí řekl. Tak si nepovídali. Ten jiný svět byl v bezprostřední
blízkosti ulice, tam, kde žijí lidé. Lidé jako ty a já. Odevzdal jsem průkaz
číslo: Návštěvník 02 a vyšel do výhně dne. Volant byl tak horký, že se nedal
vzít do ruky. Čekal jsem a přemýšlel o ní. Chtěla abych v neděli přinesl
salát s majonézovou zálivkou. Již neměla salát čtyři měsíce. Ten čerstvý,
listový salát, který se tu v hospodách nikde nedostane, jakoby
neexistoval, a nebo jeho příprava byla výhrada hospodyň v domácnostech,
jakoby konsumovat salát byla ostuda a muselo se to skrývat v domácnostech.
Nastartoval jsem a každým metrem, co jsme se vzdaloval tomu „Jinému světu“ jsem
se cítil lépe? Hůře? Na co asi čekají lidé v jiném světě?
➤Splnění starého slibu
čtvrtek 2.
srpna 2018**veku táhne na 37⁰
➤Včera byl můj
malý brácha první den v penzi. Moje starší sestra první den v Mníšku ve
starobinci a byli jsme s Kájou prvně na čundru. Ještě jako malý chtěl se
mnou jet ale máti mu to nedovolila. Pak, když jsem se vrátil z vojny, byl
již emigrovaný do Německa. A jelikož tu včera měl i kolo, jeli jsme navečer do
Brdských lesů a stavili jsme se na Zlatém dnu na Packardu. Tam jsem mohl splnit
slib, který jsem mu dal před více jak padesáti lety. Vzal jsem ho sebou na
čundr. Ale než jsme tam stačili dojet jsem spadl do příkopu. Stáli jsme a
kecali a když jsem se rozjížděl, tak mě nějakou ničivou přitažlivostí pojal pangejt
do své kopřivové náruče. Měl jsem od nich popálený i nos a uši. Kousek před
Voznicemi se ujal brácha vedení a tak jsme zabloudili. Strašně se divil,
novopečený penzista, kde to je. Nakonec nás dva cyklisti nasměrovali na
Voznice, prý podle toho, odkud cítili pivo. Teda podle nosu…
