K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭⧭KdoVzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IbabiččinaT WAS MY LIVE ⧭ i ➽➽Deníček seznam let a měsíců ➽ příběhy z exilu
Pondělí 23.9.2024**počasí se mění, bude podzim
Benátky ve Voznici
Ve Voznici bydlí můj Bratr. Má hezky upravený statek po tetě, ve dvoře si udělal jezírko a vpustil do něj ryby. Léta běžela a pak mu asi najednou pohled na ryby zevšednil a tak si bratr umanul, že pozve do Voznic Benátky a udělal přez jezírko most. a tak se nad jezerem klene lávka do oblouku, fakt jako v Benátkách.
V neděli zemřela
kamarádka Jana. Byla pro mne dávná známá co prožila se mnu všechny výšky a
hloubky mého života. Byla moje opora když mi zemřela Anička, byla ochotná letět
se mnou čtyři a půl tisíce kilometrů na Kanáry, kde jsem ještě jednou zažil
pocit Aniččiny blízkosti. Plavala v bazénu Robinson Klubu, tu podobu
kterou dokonale vybarvovala má představivost, pohyby které se do detailu
podobaly těm lásce mého života. Snad jsem
přestal dýchat, pocítil i její vůni a zcela jsem se ponořil do vánku kterým vždy
naplnila prostor toho místa, kam vkročila. Tady se, se mnou Anička loučila,
prožili jsme tu sní a našimi dětmi několikrát prázdniny a
na tomto místě se mnou byla Jana. Byla vždy plna
dokonalých překvapeních, pilně sledovala příběhy všech známých i rodinných
příslušníků a dokázala s úžasným zápalem líčit staré a slavné příběhy.
Budeš nám tu, děvče chybět.
Neděle
2.9.2024***je vedro
Ruka
Nevím zda bych uměl popsat čas a příběhy denní samoty, ke které mě odsoudil život. Tak to u lidí, když se dožijí důchodu a cestou ztratili dlouholetého partnera, bývá. Jednoho dne se člověk probudí a je sám. Není to důvod o tom mluvit. Ve skupině postižených se člověk domluví pohledem, úsměvem či povzdechnutím, u té skupiny těch šťastnějších se naráží na nepochopení. Ale to jsem trochu odešel od toho, co jsem chtěl psát. Nevím proč, ale upoutala mne moje levá ruka. Nejprve jsem nabyl dojmu, že v obýváku nejsem sám, že tu někdo je a ta ruka, že není moje. Abych ji, tu ruku popsal: prsty jako by byly bez kůže a tuk, kterého je na jiných částech mého těla obvykle více než méně, také chybí. Maso na pažích je visící, připomínající huspeninu. Dlaně jsou posety tolika čárami, že by asi nějaká kartářka hodně zapotila, chtějíc něco předpovědět. A co by se dalo v mém věku předpovídat? To je asi jednoduchý, v mém věku. Ta pravá ruka na tom je zřejmě trochu lépe. Ale zase ne tolik. A tak tu nebudu pomlouvat moji levou ruku, má toho za sebou, zrovna jako ta ruka pravá dlouhou cestu. Spoustu příběhů prožila a vždy se statečně snažila držet krok s pravou rukou. Takže, když se to vezme kolem a kolem, je ta levá ruka zrovna tak důležitá jako ta pravá, pravý vždy něco urve a levá podrží. Takže jsou vlastně dokonalý pár.
