➤Je toho moc, nic se nestíhá
pondělí 30. září 2019**vichr slunce déšť
➤Jel jsem včera na kole kolem zámeckého rybníku, když jsem narazil do
neviditelné hradby malých miniaturních mušek. V tomto období jsou všude. Nemusí
se ani jezdit na kole, najdeme je v obýváku poblíž dekorativně
poskládaného ovoce. V hospodách se rády flákají kolen pípy a rády padají hostům
do piva a vína. Nic s tím nenaděláte, patří to holt k podzimu a
hnijícímu ovoci na stromech a keřích.
➤Také se mi v sobotu stalo, to co se ještě nestalo. Byl jsem na kole,
přijel jsem domů a pomalu jsem přesouval večer k televizi. Bylo mi divné uspořádaní
programů byly sestaveny jinak než jindy. Navíc zazvonil telefon a známý hlas mi
položil otázku: kde se flákáš? V tu ráno se vysvětlilo mnoho věcí. Zapomněl jsem
totiž jít do hospody, kam chodím každou sobotu a následkem toho neznám uspořádání
televizních programů tohoto dne. Byl jsem osloven, že celý můj barák svítil,
jako bych měl doma mejdan. Přemýšlel jsem proč bylo všude rozsvíceno, až mě
došlo, že to z venku tak vypadá, protože celý spodek i s kouskem vršku je jedna místnost.
➤A jinak co nového? Máme zase podzim, září je u konce, jak to letí. Vlašťovky
již odlétají. Kamarádi ze Švýcar již odjeli, jistě měli asi dobrou cestu. Ze severozápadu
k nám vnikl vichr, dokonce uragán. Spousta domácností sedí bez proudu a
vlaky nejezdí a i některé cesty jsou uzavřeny kvůli popadaných stromům.
➤A ještě něco: někdo odcizil Máří
Magdalénu. Najednou byla pryč. Stála vždy pokojně u křížku. Naštěstí jsem se v hospodě
dozvěděl, že byla odvezena na namoření, aby její dřevo déle vydrželo a pak bude
stát na počátku Lhoty u Slabihoudků….
➤Někdo tu zhasl
středa 25. září 2019**zamračeno
➤Večery v době, kdy se chodilo za slunce do hospody se někam
vytratily. Léto skončilo a přesto
že to máme v kalendáři černé na
bílém, tak se, jako každý rok divíme, jako by se dělo něco nového. Ale ten stesk
po létě nás nutí k tomu, abychom oslovovali sousedy, cizí lidi i po
případě píšeme tady ty stesky, jako já teď. Kdo tu zhasl? Ano, večer je již tma a po kraji
se pokládá chlad, takový ten vzpomínkový na chvíle které tu kdysi byly a teď
jsou již v nenávratnu. Necháváme se opojit tím smutkem, vylížeme každou
kapku toho hořkého nápoje, přesto že víme, že ještě přijdou dny plné slunce,
plné babího léta… Svět co se odehrává mimo našeho přispění nás nenechává na
pochybách: je zlý a nehodlá se polepšit. Straší klimatickou katastrofou, uzemnil
spoustu letadel jednak kvůli chybné konstrukci a také kvůli špatné obchodní
strategii. Více jak půl milionů turistů se nacházejí daleko od domova a nic
neletí.
Přejeme šťastný návrat.
➤Davle jak žije a zpívá ….
pondělí 23. září 2019**a máme podzim
➤Zase jsme zažili krásné chvíle u
Jardy v Davli, s rozkošnou mamkou a její dcerou z Holandska, s jejich
písněmi a veselými úsměvy. Nechybělo ani
vtipné pokoušení a slovní obraty, které bys ve světě nedohledal. Zase tu byli
ti, co rádi zpívají a baví se u kytar, piána a basy. Kdyby jsme to doupě, tu Chýši
neměli, museli bychom si ji postavit….
➤Pátek plný činů
sobota 21. září 2019**vzduch je ledový ale slunce pálí
➤V pátek se nám podařila výprava. Zatím co bagr na Mílově pozemku
rval kořeny poražených stromů a založil tím pádem základ na jezírko, ujížděli
jsme já a Karel a Zuzana lesy Brdskými. Najeli jsme celkem 32 kilometrů. Bylo krásné
počasí a tak jsme si dali pauzičku na Vlašce a pak Zuzana objevila záhon
klouzků, praštila kolem a sbírala houby. Bylo to opravdu pěkné a Zuzana
přislíbila opět účast na příští výpravě.
➤Moje obrazy
➽Obrazy Léta 2019➽
➤Byla tu Míla
středa 18. září 2019**je hezky ale zima
➤Tak se tu konečně Míla ukázala. A jak je u ní zvykem jakoby odpálila
ohňostroj. Vždy tam , kde se objeví, tam se dějí věci. Tak například autobus
321 který jede od Smíchovského nádraží, nejede do Lhoty, ale jen na náměstí. A tím
přijížděla Míla se sestrou Evkou a mezi cestujícími spatřila Janu a Zdenka,
které nikdy nepotkala, ale znala je z mého deníčku. I hned se k nim hlásila
a tu se dozvěděla, že autobus u Velké hospody končí. A jelikož měl Zdenek
zaparkováno u Billy vzal je na Lhotu sebou. A tak jsme poseděli, poobědvali a
došli si na kafíčko a večer do hospody. Přestože mi Taxi Mníšek slíbil, že
děvčata o 22:00 hodině odveze do Prahy, nezvedal pak telefony. Tak musely
děvčata jet posledním autobusem. Díky za návštěvu.
➤Jak mě vyhodili
středa 18. září 2019**je hezky ale již chladno
➤V sobotu 14.9. hráli na Skalce cikáni. Hráli na housle, basu, cimbál
a dále nevím, protože mě nenechali nahlédnout na jeviště a rovnou mě vyhodili. Speciálně ke mně přišla
nějaká paní, ani nevím odkud, strčila si mou hlavu pod paždí a požádala mne
abych zmizel. Tak jsem toho moc nenahrál…
➤Pátek třináctého
pátek 13. září 2019**teplý vítr chladne
➤V roce 1992 byl v březnu pátek také třináctého. Tenkrát jsme si ho, s Aničkou, zařadili do šťastných dnů, neboť jsme byli právě v Las Vegas a měli jsme svatbu. Dnes s časovým odstupem již nevím, zda to bylo naše štěstí! Jenže se na věci nedá nic měnit a tak se nechám navonět dopřeji si vzpomínku na tu vůní tehdejšího blaha. Dnes jde již o přežití, jde se od prášku k prášku a od návštěvy u jednoho lékaře k druhému. Ještě že, se ten život mění tak pozvolně, jeden by ho někdy nedoběhl. Čím déle tu budeme tím více se nám přiblíží neveselá budoucnost naší planety. Hurikán Dorian zcela zničil dva ostrovy na Bahamách, (VIDEO zde se koukni) trochu se otřel o východní pobřeží USA a již míří na Anglii a až ty Brexitem postižené ostrovy polechtá, dožene se až do Švédska, nám sem do střední Evropy šoupl takový horký vzduch. Takový divný vzduch! No řekněte, co je dnes ještě normální...
➤Přátelství, bolest a samota
úterý 10. září 2019**podzimní den
➤Přátelství
je velice křehká rostlinka. Obzvláště ta, která neroste od dětských dnů. Skoro není
rozdílu mezi láskou a přátelstvím a přece jsou tyto lidské emoce tak odlišné. Láska čerpá z erotických impulzů
a bývá někdy špatnou rádkyní. Člověk vidí svět růžovými brýlemi. Mnohá manželství,
uzavřená v zamilovanosti končí rozvodem. Na druhou stranu dlouhodobé
přátelství, které ústí do manželského soužití vydrží déle. Samozřejmě že, výjimka
potvrzuje pravidlo. Manželský pár, nebo spolu žijící pár se navenek natolik sblíží,
že pro své okolí je vnímán jako celek. Tento celek může mít mnoho obdob, i
neustále se hašteřící pár je vnímán jako celek. Prostě ti dva k sobě patří.
Souhra těchto dvojic bývá tak silná, že mezi nimi vznikají samoty, které jsou
velice důležité pro odpočinek citů, které jsou vnímány jako krásné: s tebou
mlčet je tak něžné, báječné tak silné. Proto, když jeden z partnerů zemře,
bývá bolest pozůstalého nepopsatelná. Ta dvojice, která tolik kladně působila
na své okolí je teď jen jedna půlka. Bývá to kruté i pro spřátelené páry, že si
nevědí rady jak se chovat. Mít na očích to, co se dozajista každému páru jednou
stane je bolestné. A tak nastává okamžik, kdy vdova, či vdovec propadají do
bolestné samoty, ze které je těžké se dostat. Ty páry, které osud zatím
ušetřil, chtějí nadále žít v rozmarné věčnosti a pomalu odsunou ze svých
myšlenek toho, co jim tuto pohodu ruší. Pozvolna tiše a bez řečí. Přátelství tu
dostává těžkou zkoušku a pomalu se mění v pouhou známost….
➤Vítání Jakuba
sobota 7. září 2019**dnes je zima a prší
➤Včera jsme přivítali malého Jakuba, který se narodil šťastným rodičům Smolkovým.
Grilovala se šunka a bylo pivo a sešlo se plno kamarádů. Ať se tu na tomto
světě malému Jakubovi dobře žije.
Sladké vzpomínky
➤Co vyplavil čas, Voznice 1947
čtvrtek 5. září 2019
Tu starou fotku mi dal bratr, když jsem byl nedávno na Voznici. Tady je Kacovský, znal jsi ho? Teprve teď mi došla jeho otázka, jsem totiž o deset let starší. Možná, že jsem prastrýce Kacovského znal, ale neuvědomuji si to. Tetku a její služku Gábinu si pamatuji. Dokonce jsem v její ložnici prvně poznal lásku, ne tedy s tetkou a s dívkou se kterou jsem tenkrát jel na čundr. Strýc byl bohatý sedlák, komunistům do JZD nic nedal a ti ho pasovali na kulaka, boháče co utiskoval chudý venkovský lid. No o tom tu psát nechci. Na fotce je vidět ve vyzdobeným kočáře se svou ženou, Kacovskou, rozenou Valešovou, dceru starosty z Petrova nad Sázavou. Kam jedou nemám zdání, ale protože jsou i koně vyzdobeny, byla to jistě velká událost. Za nimi sedí dvě ženy s miminkem, a protože sedlák a selka neměli nikdy děti, mohla být jedna z žen má maminka s některým z mých sourozenců, či bratranců či sestřenic. Mohl bych to být i já. Dvůr co po nich zbyl si před lety koupil můj bratr, třebaže podle starých rodinných pověstí ho můj otec dvakrát strýci zaplatil a dvakrát si plácli. Později o tom tetka nic nechtěla vědět. Ten letopočet co jsem uvedl v nadpisu je jen můj odhad. Mohlo to být dříve či později. I hospoda co dnes slouží jako hotel, "U Boušků", bylo naše příbuzenstvo. Před ní stával trakař se kterým se odvážel pytel zrní, či mouky a v pozdních hodinách jím odváželi strejdu, protože on často ve výčepu zapomněl chodit…
➤Záhadná proměna cesty
čtvrtek 5. září 2019**večer má pršet
➤Byli jsme včera na kole. Já a brácha. Jeli jsme až ke Studánkám, protože
tam rostou hrušky, které si Waltraud pamatuje ze svého rakouského dětství: ty
se nechaly vysušit, pak se nastrouhaly a pak se z toho pekl chleba. No jednoduše
dětství v bídě. Waltraud je manželka Wernera a Werner je kamarád Karla kteří
byli ve Frankfurtské době, oba moji učedníci. Hrušky jsme našli, a pak jsme se
vydali po horní cestě na Řitku, protože tam zase otevřeli restauraci Na
veselce. Chtěli jsme tam jít na oběd. V bodě, kdy jsme dosáhli na silnici
do Řevnice jsme mohli pohodlně po okresce sjet na Řitku, tam se bratr rozhodl,
že pojede cestou lesní, která se nabízela na druhé straně silnice. Pak jsme
zmizeli v neznámém hvozdě a stále a
dlouho jsme projížděli mezi stromy, až jsme narazili na cyklistu, který nám
poradil, abychom se vydali támhle tou cestou po žluté. Jenže co nám neřekl, že
se cesta po chvilce proměnila v kamenité vyschlé řečiště divokého toku, kde
se nedalo ani jet na kole ani jít pěšky!! Karel měl štěstí že jsme nakonec
přece hospodu Na Veselce , našli, měl jsem totiž vražedné úmysli. No a Na
Veselce???? Tam nás dodělali: objednali jsme si hovězí Stroganoff s rýží a
dostali jsme takový blevajs oranžové barvy, což svět určitě nezažil. Ale „Hunger
Hast rein getrieben“, jinými slovy: hlad to tam nacpal…
➤Kočka
čtvrtek 5. září 2019**ještě je hezky
➤Ano, měl jsem tu kočičku. Bratr musel dvorní kočku statku ve Voznici
nechat utratit a hned si vzal novou. Roztomilé kotě. Jenže po čtrnácti dnech kočičího
života musel odjet do Mnichova a jeho nájemník , který v podobných případech
zastupuje, musel také odjet a tak
usoudili, že je kočka ještě příliš mladá, aby žila sama ve dvoře. Tak byla u
mne tak říkajíc na prázdninách. Aby si ji bratr zase odvezl, jsem musel hlasitě
na fakt, že byla u mne jen na pár dnu, upozorňovat. Snad by mi ji tu nechal. Ale
kočka není pro mne. Neodolal jsem a hrál si s ní, protože byla roztomilá a
ona se rozdováděla pak mne škrábala a kousala a tu já ji počal sekýrovat jako
by byla pes- ne to není nic pro mne. Nejsem na kočky, protože ty dělají zásadně
něco jiného než člověk chce. A binec nadělala, všude, kam se člověk nedostane
tam vleze pak bylo po bytě plno pavučin a různých nedefinovatelných šmouh a
nepořádku, ne to jsem nechtěl. Aniž by se vědělo jakého je pohlaví, dostalo
jméno Mája, no řekněte, copak je to včelka???
➤Léto neskončilo
neděle 1. září 2019**vedro a slunečně
➤Samozřejmě léto neskončilo. To bude až 23.září, ale podle jedné agentury
zabývající se počasím to pocitově tak má být. To znamená, že od zítřejšího dne je
zima, čeká se prudké ochlazení….
➤Skončilo léto
sobota 31. srpna 2019**slunce a horko
➤Dnešním dnem skončilo léto. Zdá se, že to ubývá stále rychleji. Teprve
koncem letošní zimy odešla Hanka do věčných lovišť, niko ji tam neposílal a
přece odešla, ani SMSku neposlala, jak se jí daří? No jo, jak vlastně. Ta energie
kterou byla nasycená se rozplynula do celého vesmíru, a jak známe z fyziky,
nic se nemůže ztratit, jen se to mění. Jako
například voda:jednou je kapalná, jindy plynná s zase jindy je ve
skupenství pevném. Trochu to trvalo, než jsme Hančino rozhodnutí strávili, ale
teď jsme zase tady. A zítra začíná podzim a v pondělí končí prázdniny. Přeji
nám všem podzim plný tepla, květin a dobré pohody. Motory našich životů se
ztlumí a pojednou v mírnějších obrátkách, aby nabraly sílu na další rok. Dopřejme
si tedy
pohody….
pohody….
