úterý 29. října 2019**dnes je již skoro mrazivo
➤Měl jsem strýce, jež se ke konci svého života velice často dojímal. Dojímal
se takovou silou, že mu tekly i slzy. Moje maminka ta byla na dojímání úplná
expertka. Jenže ta se dojala a pak vzápětí se počala smát. Nebo se smála až
se jí orosily oči a po té se provalily slzy
proudem divoké řeky, to byly pro mne okamžiky kdy jsem nevěděl jak se
mám tvářit. Až ponenáhlu mne počaly dojímat různé scénky ve filmech a posléze i
písně, obzvláště však ne melodie spíše hlasy interpretů a zcela mne dokázaly
zdolat duety. Někdy to jsou i texty jako tady v údajně
poslední písni Karla Gotta. Dost dlouho jsem se
snažil své city skrývat. No řekněte, co je komu do toho, co se mi líbí a nad
čím se mi chce brečet. Až mne tuhle
dojal kamarád Ládík, když jen tak mimochodem ve společnosti řekl, že se rád dívá
na „Růžovou zahradu“ a s potěšením při ní pláče. Pak jsem se jednou dočetl, že
alsheimerova nemoc se může ohlašovat s lítostivými záchvaty a všeobecně se
tak hlásí i stáří. To se mi zdálo docela moudré, protože obojí u mne
souhlasilo. A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že uvolním stavidla a nechám
slzám volný průtok. Tak mě například dojal v „Amerika hledá superstar“ kluk,
proti kterému bylo od počátku vše: byl nevzhledný, tlustý, neznámý a dozpíval
se až k zlatému bzučáku. No kdo by neuronil slzu?
https://www.youtube.com/watch?v=kuonfz6oyng&feature=youtu.be
https://www.youtube.com/watch?v=kuonfz6oyng&feature=youtu.be
¨
➤Velká houbařka
➤Kdo byl Máří Magdaléna
pondělí 28. října 2019**ještě je
slunko horké
 |
| ➤Kostel Máří Magdalény v Brně |
➤Podle Nového zákona patřila Máří k ženám, které doprovázely Ježíše, a to
hlavně v závěru jeho života. Máří Magdaléna svými slzami údajně omyla Ježíšovy
nohy a osušila je svými vlasy. Během ukřižování klečela u Ježíšova kříže a
dodávala mu sílu. Nebylo to ale jejich poslední setkání, Ježíš se jí zjevil
ještě po smrti. Podle Matoušova evangelia šla Máří k Ježíšovu hrobu, aby
pomazala jeho mrtvé tělo vonným olejem.Když ale vstoupila dovnitř, tělo tam již nebylo. Hned nato se
jí zjevil sám Ježíš a pověděl jí, aby informovala ostatní o tom, co se stalo.
Běžela to tedy říct ostatním apoštolům, nikdo jí ale nevěřil.
➤U nás ve Stříbrné Lhotě byla Máří spanilá lípa, která poskytovala mnoho let
stín svatému Křížku. Teprve v loni padlo rozhodnutí, že se lípa musí
porazit, protože byla celá prohnilá a hrozilo nebezpečí že někoho při pádu
zraní. Dlouho se bojovalo až se přišlo na to, že ze zdravé části kmenu se nechá vytesat socha a ta pak bude moci ve
vsi zůstat. A tak vznikla Máří Magdalény, která je celá zachoulená do dlouhých
vlasů, kterými osušila Ježíše Krista při jeho poslední pouti.
➤Den, kdy zavřela hospoda
pátek 25. října 2019**je stále slunečně
➤Hospoda byla pravděpodobně zavřená již od neděle. Jenže všeobecně se o
tom ví až od čtvrtka. Byli jsme s Vlastičkou na výletě, u Svatého Jana pod
skalou, u lomu Amerika a pak na Svaté Hoře. Když jsme se vrátili, byla již
hospoda zavřená. Nikdo nic neví až na to co vědí všichni a to již dávno. Nájemce
se nechoval tak, jak to majitel vyžadoval a trvalo velmi, velmi dlouho, až
dopadla ona pověstná kapka. To je jistě problém, který bylo třeba vyřešit,
horší ovšem je, že je zcela narušena sociální stránka věci- lidé z vesnice
se nemají kde scházet.
➤Nakládá se zelí
středa 23. října 2019**chladno a pod mraky
➤Dnes jsme se vypravili na to zelí, co Kája měl v úmyslů již několik
dnů. Vlastičce jsem musel přeložit výlet na zítřek, dali jsme si sraz na
Marjánce. Jak jsme myslel na Karla tak jsem vjel v Mníšku na dálnici a tak
jsem se musel z Malé Svaté vracet, ale Bratr si dal mezi tím polévku. Zelí
dopadlo moc dobře… aby chutnalo!!!
➤Kousla mně divoká včela.
středa 23. října 2019**chladno a pod mraky
➤Abych začal od začátku. Kdysi, když jsem se zabýval problémem jak odstranit vlhkost z kamenného domu
jehož majitelem jsem, oklepal jsem takový asi půl metru vysoký sokl tak, že byly vidět kameny. Bude
to dýchat, chlácholil jsem se. Dnes takové věci již neřeším, zjistil jsem
totiž, že si dům žije svým životem a mně
jen trpí. Trpěl tak generace přede mnou a bude trpět i generace po mně. Takže v soklu
jsou vidět kameny, kamínky i balvany, jednoduše tak jak je tu ten dávný
stavitel poskládal. Ničím jsem ty kameny neucpal a tak se stalo, že se do těch
škvír nastěhovaly divoké včely. Přesně taková místa mají rády. A protože již bývá večer již chladno, přivezl jsem kolečko
se dřevem a postavil je před to jejich obydlí, ve kterém bydlí načerno a ani
nájem neplatí. To místo je strategicky výhodné, je blízko krbu. Včely to komentují
vždy vzteklým bzučením. No a, abych se
dostal k jádru věci, dneska mě jedna kousla do ucha. Je zvláštní, že když
si člověk mačká ucho, necítí žádnou bolest, ale když jednoho kousne divoká
včela, o jééé to je bolest….
➤Klepeto
neděle 20. října 2019**mlha a zima
➤Včera to v hospodě klapalo. Hrála musika, tedy jen reprodukovaná, a
sál byl plný lidí a tančilo se. Byl to zájmový kroužek z Mníšku který se
věnuje Square Dance. Tančily se různé formace a ve finále přišla zastepovat a
zatančit „taneční skupina KLAPETO“,což byl velice výstižný název, protože měli
na zvláštních botách připevněny taková želízka, že to znělo jako rolničky. Trochu
nás to udivilo, vědouc, že step tanečníci mají jen kování. Ale vysvětlení bylo
prosté: když se američtí farmáři scházeli za zábavou a tancem, konaly se tyto
radovánky většinou ve stodolách, kde byla jen udusaná hlína a tudíž by to
neznělo. A tak jsme strávili večer za účasti mladých lidí a to je vždy pěkné…
➤Chtěl bych něco psát, ale nemám o čem
čtvrtek 17. října 2019**je teplo a slunečně
➤To jsem si říkal poslední dobou. Ale nic se nezměnilo. A tak jsem si
řekl, že si dnes sednu a napíši o tom, jak nemám o čem psát. Léto se totiž
loučí a občas nám ukáže takové kouzelné obrazy, že je jen na nás, abychom si
jich všimli. Kdyby se dalo říci, že má kraj v tuto dobu debku, to se nedá.
A protože v přírodě musí být vše vyvážené, tak tu debku mají lidé a myslím
i zvířata. Teda alespoň Pajda, můj pes ji mýval. Ale stačí si všimnout jakou nádherou naše krajina
dýchá, do jakých barev se obléká a jak posvítí večerní slunce na známé a všední
kouty naší zahrady, to nám někdy nechá stanout v úžasu. Jak se dá totálně
změnit pohled nad střechou auta, jak je modrá obloha nad domem jak krásně voní
jablko co spadlo ze stromu. Objevil jsem na internetu straší seriál, jež nese
jméno „Vyprávěj“. Nechci tu popisovat
jeho kvalitu ano či ne, pro mne je to návrat do dob, kdy jsem tu nežil. Přesto se
mnohé maličkosti shodovaly s těmi, co jsem prožíval ve Frankfurtu. Jedno zda
to byl těhotenský střih dámských šatů, nebo kalhoty do zvonů a nebo třeba „céčka“,
všechno se přes hermeticky uzavřené hranice odehrávalo na obou stranách. Na západě
možná o pár dní dříve. Vzpomínám si na kolegu, co směl ve Frankfurtu pracovat
oficielně, že nevěděl, zda má koupit manželce seprané džíny, tenkrát vysoce
moderní, nebo ty obyčejné, neseprané. Nakonec dostal vynadáno, že jí, podle
jejich slov, přivezl staré hadry. Po pár týdnech se mu musela omluvit. Zrůdný výmysl
západních módních producentů dorazil až do Prahy. Takže je celkem jedno, kdy
člověk konečně oblékne ty seprané džíny, na vše přijde v životě řada. Nic člověk
nezmění na tom, zda je má o den dříve, protože život je hra, kterou každý
jednoho dne prohraje. A jak říkala babi ve „Vyprávěj“: v demokracii musí
být lidé poctivý a denně ji znovu a znovu budovat….
➤Jak se pozná dobrý člověk
čtvrtek 10. října 2019**prší a je zima
➤Můj bratr se má. Má hodnou ženu a postižené dítě a dobrého kamaráda. Když se jim narodilo postižené dítě, zdálo se,
že pro ně končí svět. Cestu otevřeným světem ukončili s námi v Las Vegas,
kde jsme slavili dvojitou svatbu. Já a Anička a Monika a Karel. Do té doby
procestoval můj Bratr s Monikou celý svět. Po narození Andrease pochopili, že různé
věci pro ně končí. Karel přestal lyžovat, neboť tady bylo riziko úrazu dost
velké a nechtěli, aby na výchovu syna zůstal jen jeden z nich. Takže dlouhá
léta nikam nejezdili, dovolenou neznali. Jejich problém byl, že museli najít
pro syna nějaký útulek. Dokud ještě pracoval
bratr ve starobinci, mohl tam kluka na pár dní nechat a bylo tu o něj dobře
postaráno. Nyní je v penzi a tu se nabídl Werner, že mu kluka se svojí
přítelkyní pohlídá. A tak se ubytoval ve Voznoici a stará se což zahrnuje obstarat
ho na toaletě, vykoupat a nakrmit, no není to dobrý člověk? Ano je, já ho znám
již padesát let, byl kdysi ve Frankfurtu v hotelu Steingenberger můj
učedník, je to skoro zázrak, že takoví lidé na světě žijí….
➤Černý den
neděle 6. října 2019**slunce ale zima
➤Říkala mi včera v hospodě kamarádka Ir. krásnou básničku! to jsi složila? divil jsem se. Ne to jsem si stáhla:
Předčti si:
Já často teď mám svůj černej den
Lepí jak smůla a klíh a zoufale zní i můj smích
Chtěl jsem to říct někomu z vás
Každý však pouze se kouk'
A nářek můj z ramene sfouk'
Lepí jak smůla a klíh a zoufale zní i můj smích
Chtěl jsem to říct někomu z vás
Každý však pouze se kouk'
A nářek můj z ramene sfouk'
Žaluju ptákům na nebesích
Že žádný známý víc už nechce mě znát
Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen svůj černej den
Že žádný známý víc už nechce mě znát
Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen svůj černej den
Já
bejvával dřív jen samej šprým
Tisíce přátel měl a sám se dnes, žel, konejším
Chtěl jsem to říct někomu z vás
Každý však pouze se kouk
A nářek můj z ramene sfouk
Tisíce přátel měl a sám se dnes, žel, konejším
Chtěl jsem to říct někomu z vás
Každý však pouze se kouk
A nářek můj z ramene sfouk
Žaluju
ptákům na nebesích
Že žádný známý víc už nechce mě znát
Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen svůj černej den
Že žádný známý víc už nechce mě znát
Žaluju ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen svůj černej den
Žaluju
ptákům doma i v dáli
Že mám teď stále jen
Na kraji pláč
Že mám teď stále jen
Na kraji pláč
Poslechni si:
➤Jak kamarádi čistí kočičí záchod
pátek 4. října 2019
➤Můj bratr se
rozhodl strávit týden dovolené se svou ženou bez jejich syna. Protože je
Andreas postižený a nemůže byt tu dobu sám, bude ho hlídat jeho kamarád Werner.
Ve videu je vidět část z příprav, v toto případě čistění kočičího
záchodu.
➤Výstava miniatur
pátek 4. října 2019**vítr déšť a zima
➤e čtvrtek jsme se vypravili s Janou do Benátek nad Jizerou, kde se
v tamním zámku pořádá výstava miniatur. Jsou pokojíčky, jídelny, školní
třídy, lékárny, pekárny, caféés, domky, vilky, nádobí a hrnce kuchyně a mnoho,
mnoho více. Po prohlídce jsme se stavěli na jídle a pak u Janiných známých. Byl
to krásný den.
➤Co má společného Gott a Wojtyla
středa 2. října 2019**zamračeno a mokro,
chladno
➤To první je, že jsou oba mrtví. Gott zemřel včera, 1. Října 2019 a
Wojtyla 2. Dubna 2005. ➤Oba dokázali fascinovat davy lidí a oba měli stejné
jméno: Karel. ➤Oba také dlouho umírali. Jenže neumírali tak, jak se stává nám většině,
osamoceni a v tichosti, přinejlepším v kruhu rodiny. Ne, oni umírali
veřejně. Lidé si tak říkajíc zkušebně nacvičovali doprovod umírajícího. Sdíleli
s nimi všechny úspěchy i neúspěchy lékařů, všechny hloubky a výšky nadějí
a beznaděje. ➤ Oba byli slavní ne jen ve
vlastní zemi, ale i v cizině. ➤Oba se zapsali do paměti velkého okruhu
lidí. ➤Oba propagovali Boha: Karel Gott svým jménem a Wojtyla svým působením
jako papež, ve Vatikánu. ➤Oba byli slavní a zůstanou v lidských duších
navždy… Předčti si: Růže
➤Den kdy přišel říjen
úterý 1. října 2019**hezky a ošklivo
➤Dnes byl krásný den. Dnes bylo ošklivo. Tak jak to vlastně bylo?? Bylo hezky
i ošklivo. Ráno se probudilo do krásně zabarvených koutů, kraj připomínal
rajskou zahradu. Bylo příjemně, vzduch jiskřil a voněl steskem – ano, loučíme
se s létem. Dopoledne léto po obědě vichr a déšť, prostě podzim, jak o něm
píší básníci. Louky jsou sytě zelené a všechna jezírka v lese plná vody. Kraj
je jako umytý, jakoby se zrovna probudil a lákal nás vyrazit za ním, jít cestou
podzimu, pak zimou a pak? A pak? Jestli bude mít tato zem sílu, zase probudí do
krásného jara. Teď se ukládá k spánku a půjdeme po špičkách, aby si
odpočinula, ano moc ji zneužíváme, budeme tiší aby se prospala….
➤V Kytíně v areálu „Pod vsí“ přibyla nová socha. Jmenuje se kniho-budka
a je z dubu. Je to docela dobrá myšlenka, zároveň však nový pohled na knihy:
přečtu ten román a dám ho k dispozici jiným...
➤Na louce mezi Písky a Kytínem se na obrovské louce objevily hluboké
díry,vypadalo to jakoby se tu měly instalovat ploty a pořádat tu trh s dobytkem.
Libor, kterého jsem hned potkal mě přivedl na pravou míru. Ten pán, co mu louka
patří, tam bude sázen stromy a má tam také již haldu dřeva s kamenem a tam
bude pěstovat hady. Tak tu budou vznikat nové plíce planety…