➤Buráky
středa 11. prosince 2019**ranní mráz a slunce
➤Zase nás zlobí WiFi v hospodě. Chvilku tu jde a chvilku ne. Během večera šel Robert do auta a přinesl oříšky s tím, že to jsou americké. Miloš se ohradil, že v Americe buráky neexistují. Nezdálo se nám to. Mně v uších zněla píseň „louskat buráky a jít do války“ ale ověřit to nešlo, protože nešla ta WIfi. A tak jsme se nemohli informovat. Napravil to dnešní náhled do Google.
Podzemnice olejná pochází z jižní Ameriky, kde byla domestikována a vyšlechtěna už před asi šesti tisíci lety. USA je třetí největší dodavatel buráků na světě a pěstuje se ve všech jižních státech USA. Tak teď mi spadl kámen ze srdce. V něčem se podobají bramborám, rostou pod zemí…
➤Migrace je naprosto přirozená
součást uvažování člověka, který řeší otázku, kde nejlépe uplatnit svoje schopnosti, dovednosti a vzdělání, a je nedílnou součástí ekonomického myšlení každého z nás.
➤Jistě není třeba dlouze polemizovat s tím, že současným děním hýbe především vlna imigrantů, kteří směřují do Evropy z různých zemí, aktuálně převážně zemí blízkého a středního Východu. Tato imigrační vlna se stala předmětem hysterie a nástrojem, pomocí něhož se různí lidé chtějí vytáhnout k moci. Není divu, strach byl vždy výhodným obchodním artiklem. Smutné ovšem je, jak málo jsme se dokázali poučit z historie. Jednoduchá a radikální řešení různých problémů téměř vždy nakonec vyústí v nějaký druh totality. My si dnes ukážeme, že migrace je naprosto přirozená součást uvažování člověka, který řeší otázku, kde nejlépe uplatnit svoje schopnosti, dovednosti a vzdělání, a že migrace je nedílnou součástí ekonomického myšlení každého z nás.
Nejprve uvedeme několik faktů. Někdy na přelomu druhého a třetího tisíciletí žilo přibližně 100 milionů lidí v jiné zemi, než ve které se narodilo. Pro vyspělé ekonomiky světa je typické, že 5 až 20 % jejich pracovní síly tvoří imigranti. Například mezi lety 1975 a 1980 celé dvě třetiny ze všech lidí, kteří migrovali do jiné země, odcházely do Spojených států, Kanady nebo Austrálie. Průměr let 1995 až 1998 ukazuje, že největší podíl imigrantů na pracovní síle měla Austrálie (bezmála 25 %), dále pak Kanada (téměř 20 %), Spojené státy (necelých 12 %) a Německo (9 %).
Teorie lidského kapitálu předpovídá, že migrační proudy směřují z regionů relativně chudých do míst, kde jsou lepší možnosti uplatnění lidských schopností a dovedností. A studie tomu dávají zapravdu a zároveň ukazují, že vidina lepších příležitostí jinde má větší sílu, než nespokojenost s horšími možnostmi v zemi původní. Jinými slovy, lidé jdou především za lepším a nejsou primárně motivováni odejít z místa, kde se jim daří špatně. Z toho vyplývá, že imigranti nemusí být nutně ti nejchudší lidé.
Také se ukázalo, že migranti jdou tam, kde je potenciální zvýšení jejich výdělků největší. Vztaženo na aktuální migrační vlnu, není tedy divu, že když už se lidé rozhodnou odejít ze svých domovů, směřují především do Německa. Z jiných studií vyplývá, že to nejsou ti nejchudší, kteří se rozhodnou migrovat. A opět se v této souvislosti ukazuje, jak jsou ti největší současní imigrantobijci v této otázce neinformovaní. Pokračování článku
Zdroj: Internet Petr Musil
Zdroj: Internet Petr Musil
➤Pátek po návratu z Karibiku
sobota 7.
prosince 2019** zima a pošmourno
➤Naše dovolená
také utekla, jako každá jiná věc, která má začátek. Logicky musí mít i konec. Adrian
mě vyzvedl ve Frankfurtu na letišti, měl jsem silnou závislost na čase, který
zůstal v Dominikánský Republice. To navrácení do správných kolejí trvalo
dva dny. V tuto dobu jsem se přesunul autem z Frankfurtu do Lhoty a
jsem tady!!!!
➤Vánoční výzdoba
čtvrtek 5.
prosince 2019**mlha a zima
➤Po celém
prostoru hotelu se den ze dne objevovala vánoční výzdoba. A ejhle- velký
problém: nerostou v Dominikánské Rep. jedličky ani jiné jehličnaté stromy.
A tak si pomáhají třeba starými klacky, či prázdnými lahvemi, nebo nějakými nabarvenými
dózami. Na trávníku pak jsou skulptury andílků a srnců a jiných vánočních
obrazců…
➤Let letadlem
středa 4.
prosince 2019** je mrazivo ale slunce svítí
➤Tak jsme se
vrátili z dovolené. Spadli jsme do špinavé kaše evropské zimy. Ne nečekali
jsme zázrak, ale zima je zima. Jak rádi jsme na ni, alespoň na ty dva týdny zapomněli.
V Dominikánské republice bylo teplo. Ano bylo takové, jako by tam bylo
pořád. A ono tam je pořád. Ve dne v noci je tam takové vlhké teplo, které
ale po několika dnech přestane být tak vlezlé. Jinými slovy se dá na to počasí
zvyknout a pak najednou nic člověku nechybí. Hlavně čeho si člověk všimne je
povaha domorodců. Ani se to nezdá, ale oni mají neustále něco, čemu se musí
smát, neustále mají náladu, mít dobrou náladu. No není to na facku? Ne, není,
je to jednoduše kouzelný. Já se totiž rád směji blbostem, vtipy, které se mi
vypráví nemusí být náročné, naopak, mám svou zkušenost když se media rozplývají
nad novým filmem, novým románem a pak ještě podotknou, že takovou knihu, film se musí vlastnit, tak to je pak vždy hrozná
kravina. A pak obyčejně zcela zrádně a nečekaně nastane poslední den a před
hotelem stojí vychlazený autobus, který tě odveze na letiště. Kufry ti sebere
zřízenec a pokud máš v jedné ruce, což je můj případ, vycházkovou hůl,
stane se z tebe na několik okamžiků král! Všechno pro tebe oběhají zařídí,
každou frontu začínáš od začátku a ti co stojí v řadě ani neprotestují:
jiná země jiný mrav. Zase byly ty nečitelné lístky, které jsme vyplňovali při
příletu v letadle. Jenže v letadle mi pomohla sousedka a tady jsem
najednou sousedku neměl. Rozhodl jsem se, že využiji triku. Stačí, když na tom
lístku, ve kterém se zákonodárce chtěl dovědět kdo jsem, kdy jsem se narodil a co tu chci,
budou nějaké škrábance. Trik nevyšel. Paní pohraniční stáž zakoulela svýma
tmavýma očima a počala lístek sama vyplňovat aniž by slova řekla. Údaje vyčetla
v mém cestovním pase, ani jsem nevěděl, že je v něm tolik napsáno. A pak
se již čekalo na letadlo a pak start a nakonec kapitán podezřele nezúčastněně
radil cestujícím, abychom zůstali po celý let připoutaný, že nastanou
turbulence. Nastaly. Největší byly když jsem byl zrovna na záchodě. Lítal jsem
v té těsné krabici jako nudle v bandě a když jsem se dobýval ven,
křikla na mně letuška, co byla vřed záchodem připoutaná, abych tam zůstal, než
to přejde. Nevypadalo to že to chce přejít, ale nakonec to přešlo….
➤Omluva
➤Omlouvám se že jsem nereagoval na Maily po dobu mé dovolené, protože jsem
si změnil doma heslo a tady jsem ho zapomněl. Po prvním záznamu do deníčku
změnil YouTube způsob nahrávání videa, který jsem dostatečně nepochopil a bez
mého vědomí se další videa neotvírala. Informace, že není deníček funkční mi
nepomohla, protože funkční byl, až na ty videa. Nyní je opět vše jako dříve. Prosím
o prominutí.
➽Podívej se: VIDEO Karibské okamžiky➽
➤Naše místo
čtvrtek 28. listopadu 2019**horko slunce
➤Jak to u lidí bývá zvykem, chce si člověk rychle na něco zvyknout i když je to 11 tisíc kilometrů daleko. Tímto pudem vedeni, našli jsme si místo u moře u tří palem spojené třemi slunečními plachtami. Byl tam chvilkami stín. Příjemný stín laskaný vlídným vánkem karibského moře. Tady jsme se oddávali lenošení, čtení či povalování a pozorování moře. Asi tak jeden kilometr od pobřeží narážely vlny na ostrov a tvořili tu, většinu času, zpěněný obzor. Až tak daleko se dalo dojít takovou podvodní stezkou, které jsme říkali dálnice a pozorovat palmami zarostlý ostrov jménem Hispaniola, na kterém leží Dominikánská Republika a Haiti. Bylo to vždy uchvacující. Bouřlivě jsme tu volali náš bojový pokřik: uno dues tres Irenu kous…
a vždy jsme se rádi, jak mořeplavci, vraceli na pevninu. Jednou naše
posvátné místo navštívil podivný pár. Ona byla hloupá on byl Rus. Nejprve se nijak nelišili od ostatních turistů. Teprve když počal mužík
telefonovat. Řval východním směrem, že by ho tam v té daleké Rusy slyšeli i bez
mobilu, říkal že je na Dominikanska a kouří americké cigarety, no hrůza. Všem nám
běhal, i za toho horka, mráz po zádech. Pak naštěstí zmizel ale to byly naše
nervy a i nervy kolem odpočívajících našponovány k prasknutí. Štěstí že
zmizeli, došlo by tu určitě k mezinárodnímu konfliktu….
➤Podvečer v Karibiku
úterý 26. listopadu 2019**vedro a slunečno
➤Dny tu běží vlna vlnku omývá a
štěstí se tu po kraji střídá s vánkem.. jeto ostrov básníků. Nnaše parta
má bojový pokřik:
Uno due tres
Irenku kous pes
Robík se na to kouká
Vítr píseň fouká.
Arní ten se bojí
Na špičkách prstů stojí.
Takto bojovně pějeme a postupujeme
do hloubek moře, kudy vede dálnice. Tak tomu my říkáme. Je to mělká stezka
mořem až skoro na obzor. Zde potkáváme přátele z celého světa. Květa potkala
lidi z Kanady, mají to sem pouhých 4 hodiny letu. No, to jim můžeme akorát
závidět, nám to trvá snad 11 hodin. Jinak
je tady horko. Ne vedro. Strašně velké vedro. Tak přesněji: hrozně strašně
horké vedro. Ale je tu moře a vánek, jsou tu pokoje s perfektní klimatizací
výborná gastronomie. Jídla jsou dobrá a obsluha perfektní. Naše Česká republika toho má s tou Dominikánskou mnoho
společného: skoro stejně velkou zem, skoro stejný počet obyvatelstva ale tohle
stejné nemáme: Tady nikdo nezná topení, ani neví co to je. Tak vás všechny, do té
zimy zdravíme a od neděle budeme skučet s vámi…
➤Mikádo
pondělí 25. listopadu 2019**horko a duso
➤A máme za sebou počátek druhého týdne a teď to již poletí. Poletí čas a i
my poletíme. Tak jako jsme dosud nevnímali letadla co opouští ostrov východním směrem,
tak trochu řízným na sever. Dnes jsme viděli jedno za druhým. Opustí ostrov
jižně a hned se stáčí. No co naříkat, vše jednou končí, a těch zážitků máme hodně.
Dnes jsme byli v Japonské restauraci. Byla to takzvaná zážitková gastronomie
bylo to dobré. Mohlo být méně řevu ale každému to své. Kde to ovšem bylo
vynikající, to byla italská kuchyň a tam jsme byli předevčírem
sobota 23. listopadu 2019**vedro a vítr
Katamarán je plachetnice o dvou lodních trupech. Tady na pláži mají dvě,
jsou pro čtyři osoby a pouze pro zábavu. Teď si představte línou pláž
karibského ostrova po vydatném obědě. Každý se rozkošnicky vyvaluje na lehátku,
ale jinak se nic neděje. Po moři se prohánějí dva katamarány. Najednou se jeden
z nich převrhne a dva pasažíři spadnou do vln oceánu. Pláž se zachvěje
vzdechem a válející se těla se zvednou. Jedni na lehátku sedí a jiní stojí v písku.
Ten jeden katamarán co se nepřevrhnul
pádí ku břehu, kde zoufale mává plavčík a vyžaduje rychlost. V tu ránu se povalený
katamarán postaví a v zápětí zase spadne. Pláží se ozve křik, nejprve uznání
a pak zklamání. Pak je konečně plavčík na lodi a katamarán se snaží dostat se k trosečníkovi,
ale vítr není příznivý, spíše se vzdaluje. Pak konečně nabere správný směr a
řítí se na pomoc. Ještě kousek, ještě metr a trosečník se zase dostane do polohy,
kdy je schopen plavby. Pláží se ozve křik úlevy
a vzrušená těla opět uléhají do letargie a nastane opět nuda. Karibská nuda…
Lhota zdraví Karibik
Radek, kamarád ze Lhoty nám poslal pozdrav, protože jsme nebyli v pátek na kytarách . Pozdrav došel v pátek ale bylo ještě odpoledne. Chvilku jsem se nad tím zázrakem podivoval, než mi došel ten časový posun. Díky...
➤Steak Haus
pátek
22. listopadu 2019**je po dešti
 |
| už se dělá vánoční výzdoba |
➤Tento večer jsme se vypravili do Stekhauzu. Ovšem docela jsme nalítli. Jistě
neměli to maso co mají v Americe a o mnoho lepší je na Dobříši u Lidl. Bylo ten večer dusno a
mraky a vlny nás vyhnali od pláže a tak jsme objevili parádní pool bár. Večer pak
u nás vedle u stolu omdlel asi dvacetiletý kluk, ale naštěstí se pak probral. Pak
se spustil prudký liják takže jsme pak čvachtali domů a měli botyplné….
Karibská idylka
21.11.2019
➽Pobuťe tu chvilku s námi➽
➤Druhý den
středa 20. listopadu 2019**slunce vedro pláž
➤Ještě jsme ve
stadiu „hele koukej to je krása“. Milošek již překlenul změnu klima a je dobře
naložený. Robert na to kouká „jen se děti bavte“ a Květa je paní „Cestovka“ a samozřejmě
Irena to všechno vede. Je tu fajn, nicméně na můj vkus přiliž teplo. Takže se
válím na pláži a pak se zase valím na jídlo a mám s tím dost problémy. Přátelé
tu jsou o 24 hodin dříve a tak se tu vyznají. Vedou mě někam touto cestou a zpět jinou a já v tom mám zmatek a
nevyznám se tu. To, že jsem jak bludný Holanďan, se jim líbí a tak se mi smějí.
➤Dominikánská Republika
úterý 19. listopadu 2019**vedro
a sluce
➤Teda musím tu napsat, že to byla
obrovská facka, když jsem po více jak desetihodinovém letu vystoupil v Punta
Cana z letadla. To vedro si již
nepamatuji, snad naposledy jako dítě, takové to oplodněné vlhkem co v jedné
minutě propotí vše co máš na sobě. A když se přiletí z Frankfurtu, kde
bylo tři stupně nad nulou, tak je to dílo.
Jak říkám, pořádná facka. Deseti hodinový let uběhl jako voda, dvakrát
jsme dostali najíst a já zhlédnul čtyři filmy a již jsme tam byli. Tady je toho
tolik na focení, že se nejprve musím rozhlédnout. Moji přátelé tu již v loni
byli, ale na severu ostrova. A tak se zase na tomto místě sejdeme…..
➤Oběd u Milušky
čtvrtek 14. listopadu 2019**je mrazivo ale
hezky
➤Naposledy jsme se viděli ve Stříbrné Lhotě,
ještě za éry posledního hostinského. Stále má v paměti jeho nevlídné
přivítání! Musíme pevně věřit, že tato nepříjemná doba se již nevrátí. Když o
tom přemýšlím, napadá mi takové hloupé přirovnání: měli jsme na Lhotě o třicet
let prodlouženou normalizaci. A snad jsme se dočkali. Takže jsem ve Frankfurtu
a tím pádem mě Miluška pozvala na oběd. Bylo to jako vždy dokonalé. Kuřecí stehýnka
v loupaných rajčatech, tortilia čerstvý salát s medovou zálivkou, krém
karamel a nakonec ještě palačinkový, jablečný koláč. Vše jsme snědli a vše probrali. Nakonec si Miluška hrála s vánoční
pyramidou, teda ..midkou, kterou koupila u Hugo jde bos, v Praze za hříšné
peníze…
➤Když
jsem tady, nejsem tam
úterý 12. listopadu 2019**tma a sychravo
➤Někdy mě občas napadne, co se děje tam kde
nejsem. Tam, kde jsem byl a dlouho třeba žil, a nebo jen pár dní, co se tam
děje, co dělají ti, které znám, nebo je jen na chvilku poznal, jaké mají
starosti, bolesti a co je těší? Když pak od tady dojedu tam, je tam vše stejné
jako když jsem tam nebyl a teď tam jsem. Všude jde život tak jako když se noční
vlak žene tmou, duní kolejemi a voní
kouřem a párou a ještě dlouho odráží skály u trati jeho velkolepý, ohromující hukot
a řev. Život není vždy hlasitý, je také docela tichý, ale jisté je, že si
zaslouží tem hukot ženoucího se vlaku. Co se muselo, někdy před sto lety,
odehrávat v hlavách těch, co cestovali od tady tam? Byly obavy, že jakmile
překročí vlak rychlost 50 kilometrů za hodinu, cestující to nepřežijí. Ale přežili
to a tu se musely řešit další problémy: mnohá místa na zemi, velká města, měla
svůj čas. A tu se ukázalo, že vlak co vyjel z A do B nemohl odjet ve
stejnou dobu, a v tu samou přijet, bylo nutno udělat časová pásma. Dalo by se
to vše přirovnat k dnešnímu Airbus A380, když naložen bezmála tisíci cestujícími stoupá skoro kolmo k mrakům,
aby dosáhl své více jak deseti kilometrové cestovní výšky? Aby se ten kolos
řítil řidším vzduchem a měl menší spotřebu a klidnější let. Aby se dostal od
tudy tam? A dokáže letět bez přistání více jak 20 hodit a překročit více časových
pásem. Když jsi tady chceš jet tam tento přepych si lidé v dávných dobách
nemohli dopřát. Vojska, armády a vznešení lidé ano, ale vzdálenosti byly mnohem
menší a cesty trvaly celé dny, měsíce i roky. Stále se mění roční doby, měsíce
týdny i dny. Den a noc až přijde ten
den….
➤Počítáme od nuly
pondělí 11. listopadu 2019**je zima a
ošklivo
➤Ještě se v hospodě střílelo, ale to jsem do
nadpisu nechtěl psát. Bylo to poprvé co se od starých, zlých časů opět
otevřelo. Bylo naklizeno a vonělo to dobrou náladou a člověku byl dán pocit, že
jsou tu rádi, že přišel. Tak strašně je jednoduché dodat jednomu trochu radosti
a tak strašně těžké to je, když člověk nemá rád lidi. Člověk se tu již nebojí objednat
si pivo, nemusí mít špatné svědomí, když by si dal brambůrky a na záchodě je
čisto. Klici se sešli, holky také, zpívalo se a vedly se řeči tak jak to má v hospodě
být. Tonda se tak těšil že je v hospodě čistý vzduch a tak vytáhl poplašnou
pistoli a dvakrát vystřelil. Zdálo se, že si holky povyskočí a počnou tančit,
jenže najednou byli všichni před hospodou. Tonda nabyl slznou patronkou, sám se
tomu divil. Jenže to nám nemohlo zkazit radost, po chvilce již zase zněly staré
písně a večer se vydařil…
➤Ahoj kamarádi a přátelé
neděle 10.11.2019
➤cesta do Frankfurtu se zdařila
byla dobrá a rychlá...
Frankfurt am Main BRD
➤Australským mladým klimatickým
demonstrantům.sobota 9.11.2019**zataženo a prší
➤ Jste první generací, která si vyžádala klimatizaci do každé
třídy ve škole; vaše školní úkoly děláte na počítači a televizi máte doma v každé místnosti. Celý den používáte elektronické přístroje a místo abyste šli do školy pěšky tak se necháte vozit veřejnou dopravou, případně rodiči až ke škole.
Jste generací s největší spotřebou zboží vůbec v celé lidské
historii: neustále kupujete nové oblečení podle poslední módy, abyste byli "in". Vaše protesty jsou ohlašovány a organizovány přes počítače na sociálních sítích přes internet.
Omladino, vypněte klimatizaci a počítače, jděte do školy pěkně
po svých, nechte doma vaše telefony a raději si přečtěte knížku a místo kupovaní jídla v kiosku si udělejte doma sami obložený chleba! Je jasné, že nic z toho se nestane: jste generací egoistů,
nevychovanci, jste manipulováni lidmi, kteří vás zneužívají a tvrdívám, že se jedná o vznešenou ideu a přitom si sami žijí v západním luxusu. Probuďte se a zavřete zobák! Především se napřed řádně informujte o realitě než začnete protestovat! Nebo jde jen o to ulejt se ze školy?
➤Sto let
pondělí 4.
listopadu 2019**trochu svítí slunce
➤V Mníšku je dobře. Je tu hezky, dobrý vzduch a dlouhého věku se lidé tu dožijí. Milošova maminka se dočkala sta let. Bylo to minulou středu. Oslava se konala, přišli i zástupci města a byla hostina. Z tohoto místa přejeme
vše nejlepší a ještě dlouhá léta….
➤Holandsko v Chýši
neděle 3.
listopadu 2019**zima a mlha
➽VIDEO Hudební večer v Davli➽
➤Tak již je
podzim. Sotva přehodili letní čas, šlo to z kopce. Na kole již skoro nikdo
nejezdí a pohodlná cesta do domovu důchodců za sestrou se zkomplikovala: musím
totiž vždy vyjet ze zahrady autem abych k ní mohl zajet. Dříve, když jsem
míval automatickou bránu, bylo to jednoduché otvírání „Hanka“ nikdy nezklamalo.
Teď je to lezení do a z auta dost protivné. Abych nezapomněl: Vlastička tu
měla návštěvu z Holandska, dceru a ta si přivezla kamarády muzikanty a tak
se konal komorní večer v Davli, no byla to paráda. S naší hospodou to
vypadá slibně od pátku prý bude otevřeno, no necháme se překvapit.
➤Halloween Day
pátek 1. listopadu 2019**v noci mrze ve dne skoro
➤Toto video natočil Adrian v přímém sousedství
mého domu ve Frankfurtu. Celá bláznivá inscenace se nachází v soukromých bytových
prostorách a za návštěvu se nevybírá vstupné..
Halloween je anglosaský
lidový svátek, který se slaví 31.
října, tedy den před
křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul. Děti se oblékají do
strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick
or treat (Koledu, nebo vám něco provedu - v Americe typické
pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích...) a „koledují“
o sladkosti. Svátek se slaví
většinou v anglicky mluvících zemích, převážně v USA, Kanadě, Velké
Británii, Irsku, Austrálii,
Název vznikl
zkrácením anglického „All Hallows' Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.Podle
Wikipedie
