Deníček myšlenky o tom co den přinesl: DUBEN 2020

⧭KONTAKT ⧭Galerie Fantazi e ⧭UNESENI ⧭Kdo má dnes svátek? ⧭Vzpomínka po deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭SEZNAM LETLET ⧭Pohádky,Romány,Povídky ⧭šáteček ⧭všechna videa

➤A zase tu je první Máj

pátek 1. května 2020**chladno, vítr, mraky

____________________________________________________

VIDEO První Máj➤➤

➤Měli jsme opravdu překrásný duben. Zemědělci a vodohospodáři nebyli moc nadšeni, ale pro nás, zato, že nás vlády tohoto světa zavřely do našich bytů, to byl tak trochu balzám na nervy.

Chlapci naší Stříbrné Lhoty postavili zase májku, letos obzvláště krásnou. No, ona je krásná pokaždé, ale letos obzvláště: přinesla do našich životů zával obyčejnosti, pocit, že se vrátilo to, co nám symboluje všední pravidelnost, kterou jsme v uběhlých měsících tolik postrádali. Tak tam teď stojí, vítr si sní hraje a ona je ta, co kolemjdoucím hlásí: pohleď jací jsou občané této vesničky, když za něco vezmou takhle to dopadá. Ano, mezi lidmi se mnohé změnilo, jsou k sobě milejší a pozornější…

➤Duben, ještě tam budem

středa 29. dubna 2020**od rána prší

_________________________________________

➤Tento duben se vůbec netáhne, jako každý jiný. Neustále se sledují noviny, televize a internet, kydže se bude moci opět vyjet za hranice a nebo jít do hospody. Týdny ve stínu Coronaviru běží nečekaně rychle. Aniž bychom si chtěli staré pořekadlo připomínat, ano- ještě tam budem. V zajetí někdy nesmyslných předpisů nad kterými někdy stojí rozum. Lidi se prochází zcela osamoceně lesem a nose mají roušku, ačkoliv jsou v lese sami ale je to jedno, každý si udělá svou představu počínání, jak se nenakazit. Jinak vesnicí chodí více lidí než dříve a skoro každý prohodí přes plot pár slov. Mladí jsou nejvíce šokováni tím, že nesmí vyjet za hranice, no to my starý jsme na to byli zvyklí. A tak se nám zase přiblížil máj s Majkou a zdalipak ji hasiči zase postaví?? A opět národ srší vtipy. Takhle vtipné vtipy byly naposledy za totáče…

➤Co je to ovoviviparie

neděle 26. dubna 2020**je krásný jarní den

………………..

➤Asi bych to měl vědět, ale nevěděl jsem to. Co jsem tedy udělal? No podíval jsem se do Vikipedie. Tam jsem se dozvěděl, že je to Vejcoživorodost a to jsem byl tam kde předtím. Tak jsem tomu šel na kloub: ovoviviparie, je způsob rozmnožování řady skupin živočichů. Vejce se vyvíjí v těle matky a líhnou se těsně před porodem, v jeho průběhu nebo vzápětí. Matka vyvíjejícím se vejcím poskytuje chráněné prostředí, nikoliv však výživu či jinou metabolickou pomoc. Vejcoživorodost je obvyklá u řady bezobratlých, paryb, ryb, obojživelníků i plazů. Typicky vejcoživorodé jsou ryby podčeledi Poecilinae, často chované v akváriích. Jejich jikry se líhnou před porodem v těle matky, ale někdy se líhnutí dokončí až těsně po porodu.

V české přírodě je z plazů vejcoživorodá například ještěrka živorodá, slepýš křehký a užovka hladká. Často se jako vejcoživorodá uvádí i zmije obecná, ale u ní se o pravou vejcoživorodost nejedná, neboť matka zárodky vyživuje přes primitivní placentu (typu chorio-allantois). Jedná se tedy spíše o přechod k pravé živorodosti, jaká je známa u savců. Obsah živin ve vejcích zmije je však pravděpodobně stále dostatečný pro vývoj bez metabolické pomoci matky….

➤Nastal všeobecný chaos

pátek 24. dubna 2020**krásné počasí a sucho

……………………………………………………………………..

➤Měli jsme tyhle věci do Velikonoc a pak se uvidí: ven se nesmělo, nosit se rouška musela, restaurace, kino divadlo a tomu podobné vše bylo zavřeno. Světlo na konci tunelu byly Velikonoce, jak prý dopadnou tabulky. Musím tedy říci, že těm tabulkám moc nerozumím. Mám takový denní rituál: nejprve poslouchám Tagesschau na ZDF a pak Zprávy na CT1. Obě stanice mají ty tabulky a každá jiné. ZDF kolik dní se nikdo nenakazil a CT1 kolik jedinec nakazil lidí. Ale může by to být i obráceně. Důvodem zmatků je, že výsledky šíření nákazy dopadly vyloženě dobře. Jak v Čechách tak i v Německu. Tady zrovna jako tam se nyní probudila opozice a dává všechno a každého k soudu. Zakázat aby se lidi scházeli bylo proti ústavě ale jen proto, že to bylo hozeno pod nouzový stav a ne pod zdravotní ohrožení. Výsledek by ale byl stejný, takže tu máme kocourkov. Angela v Německu se rozčiluje, že mluvení o ukončení všech zákazů je sprosté, měli bychom být rádi, že jsme na tom takhle a ne jako v USA. Z Itálie přilétla statistika, že vloni a předloni zemřelo více lidí na plicní onemocnění, než letos na Corona19 a nikdo si toho nevšímal a lid? Lid by chtěl konečně do hospody a do divadla a jednoduše mezi lidi a nesmí.

Lidi co denně dojíždí za prací do zahraničí mohou jezdit musí mít ale každých 14dní nový negativní test na corona19, kde na to budou brát, ten stojí v Německu 150 Eur a v Čechách přes tři tisíce. Ještě k jednotnosti Evropy: rouška se v Čechách nosí i když se řídí auto, zrovna tu projeli strážníci a měli ji na nose. V Německu je to přísně zakázané: obličej šoféra, zrovna jako espézetka musí být za jízdy čitelné!

Ale nesmíme tu zoufat, ono se každou hodinu vše mění. Byl jsem si koupit kytičky a zasadil je na zahradě a teď z nich mám radost a chodím se na ně dívat. Jo, ono je v každém věku něco jiného co potěší….

➤Impfung proti Corana virus je tu…

čtvrtek 23. dubna 2020**krásně a horko

…………………………………………………………….

VIDEO Jaro 2020➤➤

Zum ersten Mal hat das Paul-Ehrlich-Institut in Deutschland die klinische Prüfung eines Corona-Impfstoffs genehmigt. Ein Mainzer Unternehmen darf sein Mittel an Freiwilligen testen. Auch zum Zeithorizont gibt es eine Einschätzung

➤Paul- Ehrlich je institut v Německu kde byl dnes připuštěn lék, který má sloužit jako očkovací sérum proti Corona viru. Dnešního dne byl připuštěn do testu na lidech. Pokud vše dobře dopadne, máme vyhráno. Tento test provádí firma Bion Teck v Německém Hessensku.

➤Zase pondělí

...........................................................................................................

pondělí 20. dubna 2020**zase slunce ale chladno

➤Vždy když sleduji zprávy v televizi, dostávám příslib, že se nám v pondělí řekne jak to bude dále. Zda budou uzavřené nadále obchody a jak velké musí být nebo nesmějí být. Protože tu tancuji dalo by se říci na dvou svatbách a sleduji mimo Německých také zprávy v Čechách mám z toho posléze zmatek, nevím co se kde usneslo. Také se tu a tam používají grafy a každý stát je má jiné a když si ale mám uvědomit, jak to kde je, mám z toho guláš. Nicméně mi volala sousedka a přišlo to i na Mail, že tu v Mníšku máme první případ. Bylo by v podstatě divné, kdyby tu virus nebyl. Dnes jsem řešil s bratrem situaci, zda může přijet, protože tu má nemovitost i s nájemníky. Řešit neřešit, ale kde? Prý na stránkách, bratr tvrdil že na městských a nájemník mi tvrdil, že prý na vládních stránkách. Tak se hodlám do toho pustit.

Včera, jako ostatně každý den, jsem byl na kole a stavil se u domečku Ládíka a Mařenky a udělal jsem pár fotek. Je tam vše v pořádku. Akorát na příjezdové cestě ti spodnější sousedé udělali pro děti houpačku na jednom laně. Její jeden konec je vysoko v borovici přivázaný a dolejší konec, kde si děti sedají se houpe uprostřed příjezdové cesty. Ovšem mně děti, když jsem projížděl, slušně pustily a houpačku podržely stranou…

➤Taxikář a stařenka

……………………………………….........................................................................................

pátek 17. dubna 2020**slunce horko, krásně

➤Úcta k bližnímu, láska k člověku, vzájemná úcta a mnoho dalších vlastností pro vzájemné spolužití.....

➤Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách čekání jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. "Chviličku", ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem, jak tam něco táhne po zemi.
Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let. Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly.
Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky.
V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí.
"Pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?", požádala mě.
Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě.
Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost."To přece nic není", řekl jsem jí,"snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé matce".
"To jsi opravdu hodný chlapec", řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum."To ale není nejkratší cesta", upozornil jsem ji.
"Ach ano, já vím", řekla."Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice".
Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly."Už nemám žádnou rodinu", pokračovala tichým hlasem."Lékař říká, že mi nezůstává moc času". Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr.
"Jakou cestou byste chtěla jet?", zeptal jsem se.
Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl kdysi taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička.
Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla:"Jsem již unavená, asi pojedeme".
Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně jí pomohli vystoupit. Museli ji čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo do dveří. Žena už seděla na kolečkovém křesle."Kolik vám dlužím", ptala se a vytáhla kabelku."Nic", řekl jsem.
"Vždyť si musíte vydělávat na živobytí", namítla. "Mám i jiné pasažéry", odpověděl jsem. Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala.
"Daroval jsi staré ženě trochu štěstí", řekla."Děkuji ti".
Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života.
Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdybych jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych byl jen párkrát zatroubil a prostě odjel?
Nakonec bych chtěl říct, že nic důležitějšího jsem ještě v životě neudělal.
Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
➤➤Zdroj: Internet

➤Distanční výuka, úvaha

.........................................

pátek 16.4.2020**pěkně a teplo

Sabina Myslivečková

➤Někdy se mi zdá, že ten boj nezvládnu. Je v tom zmatek a jsou tu i oběti: mezi první oběť se řadí bezpočetný zástup učitelů. Přestože se tváří důležitě a vysílají signály, že všemu rozumí a vše znají, zdaleka tomu není tak. Ničemu nerozumí. Trochu ovládají práci s počítačem, ale to je již všechno. Nejprve se musí s distanční výukou sžít, jako žáci a studenti ale obzvláště postižení jsou rodiče. Denně jsem svědkem vysílení mých rodičů. Většinou je to již několik let co seděli ve školních lavicích a hlavně, počítače tenkrát nebyly. A pokud nesedí v zaměstnání před počítačem, musí se teď v rychlosti se svými dětmi mnohému doučit. Skutečně nikdo neočekával, že bude něco podobného nutné.

Největší mocností světa sehrávaly v minulém roce imaginární světovou pandemii při které zjistily, že kdyby k takové situaci došlo, svět by se potopil v záplavách mrtvol. Aniž by se o tomto poznatku mohlo mluvit na veřejnosti, celá záležitost se zahrála do autu, nepsalo se o tom.

Proč by teda měla světová ministerstva školství uvažovat o distanční výuce? I kdyby někoho napadlo o tom mluvit, byl by onen někdo pokládán za blázna a zase by se nic nového nestalo. A dnes to máme. Máme tu, tu distanční výuku a každý se snaží, každý učitel má jiné podklady a školy se tváří jakoby nebylo nic jednodušší. V odborných výrazech se zviditelňují hlavně před žáky a rodiči. Výsledek je, že se v podstatě nikomu nic pořádně nedaří. Školy nabízejí pedagogům několik e-learningových aplikací v rámci Office 365. A další nabídky postupně přicházejí, ale kdo to naučí žáky a hlavně rodiče? Je celkem zbytečné rozebírat tu nezdary situace, na kterou nikdo nemyslel. Jistě se tento první boj proti Koronavirus již nějakým způsobem překlepe a přetrpí. Jedno je jisté: dnešní situace je výzva. Jistě se teď najdou programátoři kteří napíší nový program pro distanční výuku, bude pravděpodobně součástí Office. Najdou se také politici, kteří si dají za úkol přivést do všech domácností dostatečně silný internet, a najdou se též prostředky na poskytnutí hardware do rodin sociálně slabších.

A tak nám nezbývá nic jiného, než doufat, že se podobná věc nebude opakovat, že v budoucnu budeme mít jednotný program jež bude součástí Windows a tudíž se nebude moci kdejaký chytrý učitel se předvádět. Windows Office distanční výuka.cz.

Nyní půjdou žáci k přijímacím zkouškám rovnou po čtvrt roce učení z domova. Stále se neví kdy, ani co se stane, pokud se epidemie opět rozjede a školy se podle plánu neotevřou ani v částečném provozu.

➤➤Zdroj S.Myslivečková internet

➤Nouzový stav

……………………………………….

úterý 14. dubna 2020**zase zima a dokonce padá sníh

➤Znám jednu mladou paní, jejíž maminka dělá v domově důchodců. Aby se klienti nenakazili, zůstává personál bydlet v domově. Když jsem se o tom zmínil známým, byl jsem okřiknut, že kecám blbosti. Tak jsem se na to dnes přeptal detailně. Takže: polovina personálu je uzavřená s klienty po dobu 14 dní v domově. Ti co jsou doma musí držet karanténu aby po 14 dnech nastoupili do práce a ti co odcházejí vstupují ten den do domácí karantény. Tak se snaží nezanést do domova infekci.

Tak zase z jiného kouta: tak jsme se již těšili na jaro a léto a dnes nám padá sníh a je krutá zima. Chtěl jsem sekat trávu a byl jsem na to již psychicky připraven, ale leží poprašek, tak třeba později?

➤Velikonoce 2020

…………………….

pondělí 13. dubna 2020**trochu se počasí kazí

VIDEO Velikonoce 2020➤➤

➤Tak jsme dospěli až do Velikonočního pondělí. Dalo by se říci, že jsme to zvládli. Přesto nás politici všech postižených zemí stále varovali, abychom zůstali doma. Když si člověk představí, že Německo má nakažených 127854 lidí a má 82358185, tedy více jak 82 milionů obyvatel, je těch nakažených pouhé 0,17 % a ať si hlavu lámu více či méně nechápu, zda je to hodně nebo málo. Vychází mi jistá rovnice: kdyby byl na Covid19 lék, ani by jsme se o té nemoci nedozvěděli. A určitě ta kauza po objevení léku zcela z povědomí lidí mizí. Jiné východisko asi nemáme.

Nicméně jsme prožili a v tomto momentě ještě prožíváme ty nejzvláštnější Velikonoce. To mi připomíná energetickou, ropnou krizi z 1973 roku. Všeobecně se věřilo, že nafta se vyčerpala. Ve skutečnosti to bylo pouhé lhaní, dnes po padesáti letech je nafty stále dost. A tak se nabízí myšlenka, že to s tou dnešní hysterií může být podobné…

Velikonoce 2020➤➤

Veselé Velikonoce, velkou pomlázku a hlavně zdraví přeje z tohoto místa ArnoVales

Balíček sušenek➤➤

➤Roušky, opozice a Švejci i zbohatlíci
...................................................................

úterý 7. dubna 2020**překrásné počasí

➤Jsme národ, který si nenechá nic líbit, odmlouváme, když ne hned tak později a nejlépe po straně a za zády. Na všem se nám něco nelíbí, někdy se zdá že kritizujeme vše, že nám vlastně nic nezbude, protože vše hodíme do koše, ale? Když si vezmeme roušky a i jiné nařízení spojené s Covi19 jsme najednou příkladem celému světu. Takže z toho vyplývá, že ty keci jsou jen takové bububu, že jsme vlastně strašně hodný národ. Ovšem k smíchu je, jak nám v televizních zprávách ukazují ztělesněné postavy z tisíce a jedné noci, hlasatelé v rouškách. Vždyť jsou vzdáleni nejméně dva metry od studiových kamer a i jinak jsou v čistém prostření. Vysílání pozemní či satelitní, elektromagnetické impulzy nákazu nerozšiřují, nebo mi něco uniklo? Ale co, tady se asi jde příkladem a právě příklad, vychovává. Mně tady osobně chybí Švejk, který by vše to dění správně okomentoval. Ale pardon, on se asi schoval u opozice, která bezmocně pozoruje jak si vláda vede ku spokojenosti lidí, a občas si něco vymyslí, jako třeba že vyberou mezi poslanci milion který, když ho neukradnou, tak věnují zdravotnímu personálu. Jinak si zapisují vše, co se jim nelíbí a až bude po všem, vyrukují s advokáty a kdeco kdekoho zažalují. Tady se Švejkovi určitě líbí…

Jinak se počíná probouzet zbohatlické podsvětí, které chce jako vždy na všem mít zisk. Za nehoráznou cenu nabízejí desinfekci na ruce. Města se však probrala a třeba náš Mníšek rozdával dnes půl litru zdarma, jinde chtějí pět korun…

➤Tak jsem dnes již šukal
...........................................

neděle 5. dubna 2020**je krásně a teplo

VIDEO Jak jsem šukal po zahradě➤➤

➤Nemusíte třeba závidět, to u mne nehrozí, já šukal jen po zahradě. Vylákalo mě krásné slunečné počasí. A tak jsem se, po návratu z jízdy na kole dal do toho. Seděl jsem před domem na strategicky výhodné pozici a přemýšlel o úkolech, které jsem si vztyčil, jak je udělat aby to bylo v rámci spotřeby energie bylo nejlehčí. Pak jsem postupně zjišťoval, že mi vymýšlení moc nejde a oné úkoly jsem udělal postaru. Abych tu uvedl příklad: uschlá vodní tráva trčící ze středu jezírka by šla odstříhat tyčí, kterou se dají odstříhávat větvičky vysoko v jabloních! Ale na trávě v jezírku moc nefungovala. Tak jsem si vzal podložky na zahradní židle a lehl si na břicho, a ostříhal jsem vše jako dříve. Vyndal květináče s kaktusy, zda je to již dobrá doba jsem se tentokrát nikoho neptal, zase by mě někdo odradil. Pak jsem nafoukl matraci a vyzkoušel ležení v autě a pak jsem se pustil do velikonoční výzdoby.

Dnes jsem byl dvakrát na kole, dělám to tak každý den. Před obědem v lese, po obědě projíždím dole Mníškem. Dnes bylo plno lufťáků, okraje lesa byly ověšené auty jako vánoční stromek, ale lidu by ses v lese nedohledal…..

Vzpomínka na dávné časy➤➤
Tady jsem třicet let působil...

➤Děda s vnučkou v nákupním středisku
..................................................................................

čtvrtek 2.4.2020** slunce a teplo

➤"Dědo, já musím kakat."Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
"Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."
"No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?"
Načež Anička pronese nesmrtelnou větu: "Protože tady je to plný bimbasů."
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
"A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
"No, to má výkon." ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
"A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Anička si smíchu vůbec nevšímala.
"A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."
Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Anička si rozepnula kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
"A taky ji počůral."
Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.
"Radši tlač." pronesl jsem zničeně.
"Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
"Heeee..." začal jsem neochotně.
A Anička se chytla: "Heeee..."
A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé:"Heeee...."
Byli jsme Mužsky Tlačící sbor.
Aničku to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: Jé, mně se úplně vysypalo bříško."
A pak to zazdila: "Já udělám celou rodinku čokoládových anakond,jo?" radovala se.
Jen jsem odevzdaně přikývl.
"Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka." kopala nožkami spokojeně do mísy.
"Já to tady snad dneska nedodělám..."ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Anička chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
"Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu."
Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se,Anička chtěla sama spláchnout.
Tak jsem ji nechal spláchnout a ona: "Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné.Táhl jsem vnučku ven.
Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
"Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
Spolkl jsem větu, že to asi budou z….ý sirotci a rychle jí umyl ruce.
Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
"Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."

No. Mne tam Anička již nedostane.....