►Sám a na zdraví
sobota 26. prosince 2020
►Ještě nikdy jsem nebyl na Štědrý večer sám. Vždy jsem byl, jako dítě, a teď bych se dopustil omylu, samozřejmě středem pozornosti. Ve skutečnosti to nebylo samozřejmé, neboť mě vychovávala nevlastní matka. Nechci tu psát macecha, protože to ona skutečně nebyla. Mám pocit, že mě vychovala s pečlivou poctivostí, k čemuž mohu přidat to co mi řekla když jsem byl již starý chlap a ona se pomalu chystala na věčnost: musela jsem být lepší než ty ženy co vychovávaly svoje děti, tys nebyl můj, chápeš to? Ano, chápal jsem to. Pak jsem nebyl sám, protože jsem měl rodinu a děti, pak druhou ženu a jejího syna jež byl jako můj vlastní, potom jsem slavil Vánoce s přáteli a letos, protože přišel ten Covit, jsem prvně sám. Nedělal jsem si s tím hlavu, zjistil jsem, že jsem rád sám, přesto jsem si dělal starosti. Nakonec to dopadlo dobře. Udělal jsem si salát a řízek a vůbec mi nebylo smutno. Dnes jedu k bratrovi, je překrásně slunečné počasí, jako-by si den uvědomil, že se už zase prodlužují dny a nebo, chcete-li, zkracují noci. Dnes a denně se to bude dít, neúprosně a vytrvale až do léta..až do léta, no, není to paráda??
Jisté ale je, že když je člověk sám, více mlčí a kdo mlčí, alespoň u některých lidí to tak bývá, více přemýšlí. Teda já přemýšlím, ne moc ale vyříkal jsem si spoustu věcí. O lásce o tom co dělá člověka šťastným. Ano prožil jsem vše a přesto mám pocit, že jsem na počátku dění. Mám to vymyšleno dobře a jasně, akorát se nesmím podívat do zrcadla! To je veškeré přemýšlení a jeho výsledky v čudu! Řekl bych to jinak ale nechci tu být na Vánoce sprostý. Již v dětství jsem pocítil ztrátu, pak jsem zažil spokojenost a smíření s osudem, zažil horkou a vášnivou lásku a byl zase zklamán a znovu a stále a přesto tu pořád jsem a chtěl bych jít dál! Proč duše nestárne tak jako tělo? Je vůbec nějaká? Myslím, že ji mám a je pro mě záhadou: kam půjde až tu jednou nebudu? Naučil jsem se v životě hodně věcí, poznal jsem kus světa, z Arizony a z Texasu jsem si přivezl po kamenu a ty tu zůstanou ležet na polici? Koho pak bude zajímat odkud ty kameny jsou? Horší je to s mozkem. Nakonec je to jediné co chápu. Čím děle tu budu, tím více toho zapomenu a duše tomu přihlíží a já vím, že tomu nezamezím, no, víte co? Támhle ze skříně na mně kouká lahvička vína a já si ji otevřu!! Tak na zdraví…..
►Vánoce na Lhotě
sobota 26. prosince 2020**hezky a slunečně
►Ano, i na Stříbrné Lhotě byly Vánoce. V naší malé kapličce stojí i Betlém. Jinak jsou ulice prázdné, je zákaz na vycházení, ale ono se stejnak nikomu nikam nechce....
 |
➤Hořké vítězství:
➤Toto je novinářské ocenění nejlepší foto roku 2020. Proč v nás
nevzbuzuje soucítění?
Stany v bahně, žádná podlaha ani topení. V takových podmínkách žijí migranti v uprchlickém táboře Kara Tepe na řeckém ostrově Lesbos, který se po požáru nechvalně známé Morie měl stát jejich dočasným útočištěm. Přestože mělo jít o provizorní řešení, v Kara Tepe stále zůstává zhruba sedm tisíc lidí včetně dětí. Podle odborníka na migraci Dalimila Petriláka je situace v táboře „katastrofální“ a s příchodem zimy se stává ještě kritičtější.
➤Vánoční pohádka 2020
Arnošt Valeš
➤Do Vánoc nebylo daleko. Na svahu pod hlubokými lesy, kde se celé léto páslo plno krav i jiného dobytku, počalo být nepříjemně. Letos sice ještě nenapadl sníh a nemrzlo, o to však bylo počasí méně snesitelné. Občas se z údolí přihnal vítr a docela nepěkně pročesal stromy v lese. Někdy byl tak silný, že některé vyvrátil i s kořeny. To se moc nelíbilo starému muži, neboť dobře věděl, jakou dá práci takový strom porazit, i jakou má cenu jeho dřevo na pile u řeky. Byl nevrlý, že si tu nějaký vítr přihrčí, bůhví odkud a porazí i stromy, co měly ještě roky růst.
Muž stál u chalupy,
jež skýtala jemu a jeho ženě střechu nad hlavou, ale i jedné krávě, ovci dvou
kozám a několika králíkům a i slepicím. Když naplnil koš naštípaným dřevem, co měl úhledně naskládané za chalupou,
vykročil domů. V půli cesty zaslechl řvaní a prskání motoru starého auta,
jak ho jeho majitel občas týrak. Mladý muž bydlel kousek výše, v lesním domě na
pokraji hvozdů. Znali se již léta. Občas
mladík muži pomohl s něčím kolem chalupy a jeho žena zaběhla k nim na
kus řeči. Mladí se dlouho snažili aby se
jim narodilo dítě a teprve letos, koncem jara přišla ta dobrá zpráva.
Muž zamával na pozdrav
sousedovi a vešel do kuchyně.
„Ten nadělá kraválu, ještě to auto
zavaří. Jak pak dopraví tu svou do porodnice?“ řekl své ženě a počal přikládat
do kamen. Žena stála u žehlicího prkna. Odstavila žehličku a obrátila se
k muži:
„Nejlepší by bylo, kdyby přišla
porodní bába. Ale v této moderní době je vše tak pokročilé, že ani ty
porodní báby nejsou. Však může ona i to miminko chytit ten virus, co teď řádí
po celém světě, když pojedou do nemocnice.“
Muž se posadil na
stoličku a pozoroval oheň. Ještě v době kdy oba chodili do práce si
koupili tuto chalupu. Byla malá, ale splňovala vše, co si do důchodu přáli.
Jedna velká a útulná místnost, a prostorný chlív, a za domem kůlna na nářadí a
dřevo. Splnili si sen žít na hospodářství a být soběstační. Před domem měli zeleninový
záhon a ještě tu byl sad s ovocnými stromy.
„No, já bych porod nezvládl, to je moc
krve a tak, tak…
„To záleží na okolnostech, také bys to
zvládl,“ skočila mu žena do řeči a zase se věnovala prádlu.
„Ještě že ty porody máš za sebou,“
oddychl si muž.
Ano, měla za sebou dva porody, měli dceru a syna, kteří
se oba zatoulali ve světě. Dcera žila
v Austrálii a nic bližšího o ní nevěděli a syn měl v Americe
prosperující makléřskou firmu. Domů nejezdili. Muž, mysle na tyto skutečnosti
řekl:
„Ještě že jsme koupili tenkrát tenhle
menší statek. Jak tě mrzelo, že nemáme pokoje pro hosty…,“ žena jen pokývla
hlavou. Věděla co má na mysli. Když bylo prádlo vyžehlené, dala se do vaření
skromné večeře.
Druhý den ráno, na
štědrý den počalo sněžit a za chvilku napadlo přes půl metru sněhu. Počalo se
brzo stmívat a po kraji leželo ticho a svátečnost vánoc. Žena nanesla na stůl
hostinu, muž otevřel láhev vína a když chtěli usednout ke stolu, počal někdo
bušit na dveře.
„Ne abys počal klít jak to děláš ve
všední den,“ varovala ho žena a tak se vypravil ku dveřím s úsměvem:
„Koho to k nám čerti nesou?“
chtěl vědět.
Před dveřmi stál, oči
navrch hlavy, sotva přiměřeně oblečený,
a v rukách nesoucí svou ženu, mladý soused.
„Ona rodí, je samá krev a auto mi
zapadlo do sněhu!“
Podíval se tam, kde
měla žena v létě zasazenou mrkev. Tam se nacházelo sousedovo auto položené
na bok. Leželo tam tiše a do jisté míry svátečně, pomyslel si muž a zároveň si
uvědomil stupidnost své myšlenky.
„Jak jste ji dostal ven?“ divil se.
„No vytáhl jsem ji, kolem volantu, to
nebylo tak snadné, má už velký objem břicha…“ koktal mladý a jeho těhotná žena
ho uklidňovala:
„Ještě nerodím, manžel měl strach že
mě nestačí kvůli tomu sněhu dovést do nemocnice a tak chtěl jet do města jen
tak pro jistotu,“ řekla žena. To už se
ale počala o rodičku starat starší spolumajitelka statku.
„Škrábla jsme se na hlavě, tam to vždy
hodně krvácí, máte již porodní bolesti?“ chtěla vědět.
„Ne, ale my vás tu rušíme zrovna jste při
slavnostní hostině, asi bychom měli jít domů, co myslíš?“ obrátila se těhotná
na svého muže a ukazovala na prostřený stůl.
„Ale no tak, co to je za řeči, máme u
stolu dvě židle volné a jídla je dost, pojďte, povečeříme,“ zvala je žena a již
přichystávala pro dva strávníky talíře.
Mladý muž se nezdál,
že by pozvání nechtěl vyhovět a tak se jeho těhotná žena také posadila. Pak počali
hodovat.
„Víte proč jsem nezvládl moje auto?“
přerušil ticho mladík. Všichni svorně zakroutili hlavami.
„Já jsem spatřil kometu, tu
Betlémskou.“
„Neměl by jste vtipkovat nad tak
vážnými oslavami, jsou to vánoce!“ durdila se žena. Když hospodář spolkl sousto
co zrovna převaloval v ústech, řekl:
„Nebuďte pověrčiví, je to jen Jupiter
a Saturn co se letos staví do jedné řady a ještě se k nim přidá měsíc. Proto
v podvečer tak jasně svítí. Ano, dokonce tu jsou úvahy, zda toto uskupení
hvězd bylo v době narození Ježíše také vidět. Stává se to totiž jednou za
hrozně dlouhou dobu,“ řekl muž a napil se vína.
„Dokonce to uskupení hvězd opravdu
bylo v té době!“
„Tomu se ani nedá věřit. Měli bychom
si pustit rádio, třeba nám to řeknou,“ mínila žena a pustila přijímač. Zrovna
byly zprávy. Hlasatel sice nemluvil o silně svítících hvězdách, zato o tom, že holohlaví
muži v uprchlickém táboře skoro k smrti umlátili pět chlapců, ano,
skoro dětí. V tom zmatku se celý tábor rozutekl po kraji. Protože se očekává
v noci sněhová bouře jsou obavy že to ti lidé nepřežijí. Navíc, když se
vezme v úvahu, že takovou zimu ve svých domovech neznají.
„Tak proč tam nezůstali, nikdo je sem
nezval,“ hučel starý, ale slova mu tuhla v ústech.
„Aby ses nezasekl starouši, myslíš, že
někdo opouští svůj domov jen tak pro nic zanic? Každý je rád doma, jako ty,“
rozčílila se jeho žena. Dala si při tom bojovně ruce v bok.
„Venku někdo je, slyším hlasy,“ řekl
mladý.
„No tak otevřete, myslíte že se tu
budu bát, v mém vlastním domě?“ křikl muž a hnal se otevřít.
Venku se klepaly tři
muži středního věku. Jeden z nich byl černoch. V pozadí byly vidět
nějaké ženy a malé děti:
„Good evening. We are cold…please….,“ pokoušeli
se muži ke komunikaci. Selka vystartovala jako mladice a již byla před domem. Nejprve
zvážila situaci a pak zahnala ženy a děti do domu a za nimi tam nastrkala muže.
Pak se obrátila k muži:
„Dojdi pro dřevo a přilož, ať se
zahřejí. Pak postavila vodu na čaj. Horký čaj to jim poslouží, myslela si. Pak spatřila
ženu co měla rodit. Bylo jí špatně a ona hned věděla, že přišla ta chvíle. V tom
okamžiku jí projel hlavou nápad. Doběhla k polici s knihami a vzala
do ruky jedu menší a horlivě v ní listovala. Pak se přidala do kouta k ženám
a naléhavě zvolala:
„Jste nějaká nurse? Zdravotní sestra?“ Jedna se ozvala:
„ Yes I´m a nurse,“ ozvala se jedna z nich.
A pak se děj rozběhl
jako rychlík do Vídně. Manžela poslala do chléva, aby udělal z balíků sena
nouzové lože, jak to dělali v létě, když měli návštěvu. Ženě oznámila, že
budou mít miminko, a baby i sborn, byla jsi již u porodu? Ta jí sdělila, že je
doma porodní bába, midwife, víte midwife, to je mé povolání…
Pak nastala dlouhá
doba tísnivého ticha. Jen naříkání rodičky bylo slyšet. Muži a ženy co uprchli
z daleké země seděli kde se dalo, seděli i na zemi. Teprve když zaslechli
z chléva dětský pláč, všichni se uvolnili a počali tleskat. Mladý otec pak
chodil s novorozenětem od jednoho k druhému a chlubil se svým synkem,
starý pocítil hrdost na to, že se jim narodilo děťátko a že poskytl teplo
tolika lidem. Žena byla šťastná jako již dlouho ne. K ránu pak si policie
přišla pro uprchlíky. Neonacisti byli do jednoho pochytáni a v uprchlickým
táboře je opět vše v pořádku. No jo, řekněme, na pár dní. Když pak manželé
leželi v posteli, otočila se žena něžně k muži políbila ho.
„Co pak, miláčku?“ chtěl vědět.
„Děkuji ti, že jsem mohla prožít
pravý vánoční večer. Měli jsme tu obsazeno,
ve chlévě se narodilo děťátko, málem byli ti chlapci z lágru povražděny a
tři králové tu také byli, i s tím černým. Pak usnuli.
Když se krátce před
polednem probudili, seděl u stolu nějaký cizí muž. Neviděli mu do tváře. Kuchyň
ale cídila nějaká hezká mladá žena a do rukou se jí díval pohledný chlapec. Pak
spatřil jak se hrabe žena z postele
a zvolal:
„Mom, look, Grandma!“ Jejich syn se
svou rodinou přijel z Ameriky…..
Většina o tom jen mluví. Ale tento muž se chytil díla. Heslo: neberte nám našeho Ježíška!! To musí být Čech...
►Přátelství
za vlnobití.
pátek 18. prosince 2020**zima tma a hnusně
VIDEO: Přátelství za vlnobití►►
►Loď našeho života je tento rok zmítána krutým vlnobitím.
Trpí tím všechny firmy ve všech branžích ale také tím trpí přátelství a
kamarádství. Kde se mají lide setkat když ne v hospodách a ty jsou na tom
špatně. Jednou brzo večer zavírají, pak smějí u stolu sedět jen čtyři hosté a
jindy zavřou docela. Doufám, že se jednoho dne zase všichni v plné síle
setkáme. Přesto ale, přes velkou nepřízeň osudu tomu věřím. Na tomto místě přikládám
Vánoční pozdrav…
►Vánoční
besídka
středa 16. prosince 2020**celý den tma a zima
►V neděli odpoledne se konal Vánoční večírek Brdské
armády. Hrálo se zpívalo se a jedlo se z domácích přinesených zdrojů. Sešlost
se konala více méně ze Zuzaniny iniciativy. Celá akce byla jen stín těch slavných
večerů za Brabánka a této letošní slabosti vděčíme jistě bláznivé, nemocné době,
vládkyni Covid 19. V srdcích každého byla tichá prosba: ať to již přestane…
► Poslouchej své břicho
sobota 12.12.2020** zima a zataženo
Tuto úvahu není nutno číst, pokud velevážený čtenář, či čtenářka má ploché a navíc třeba ještě svalnaté břicho. Tato úvaha je pro takové a podobné lidi v podstatě nečitelná, je jakoby psaná neznámým písmem. Břicho je u spousty mužů a žen část těla, která dělá při hubnutí největší potíže. Není totiž úplně snadné mít krásné, ploché bříško nebo přímo pekáč buchet. Ti lidé, které nepotkal osud zděděného přepychu plochého břicha, co přesto ale po něm touží, jsou ztracení nešťastníci. Většina z nich se tohoto přepychu dopracuje velmi málokdy a když, tak na dobu určitou a omezenou. Přesto, když má dotyčný zrovna ploché břicha, není zcela spokojený, protože ví, že takové krásné břicho neudrží, to by musel umřít hlady. To se pak na mrtvé břicho již nikdo nedívá, a je tím pádem nezajímavé. Jinak mám pocit, že u mrtvých nikdo nevyžaduje estetické břicho. Zrovna jako u lidí, co jsou hubenobřichý protože strádají hlady, jsou bezdomovci, či uprchlíci z Afriky i odjinud, se takové břicho nepočítá a ani není hezké, je takové odmasené. Jedině břicho získané dietou a cvičením platí. Tedy mimo toho vrozeného.
A tak
nasává paradoxní situace, že když jsi bohatý a máš vše co život nabízí, můžeš
si koupit co chceš, chceš mít ploché břicho. To se však nikde neprodává. Jinak se
s tebou nikdo vážně nebaví. To pak není to bohatství bez výhrad. Jenže kde
to ploché břicho sebrat aby se nemuselo krást. Skoro každý orkán lidského těla
se dá transplantovat ale břicho? To jsem ještě neslyšel. Jo ano, dá se odsát
tuk, ale to pak vypadá hrozně, již jste takové břicho viděli? A tak chodí bohatí
světem a závidí chudým krásné postavy a tyto krásnopostavníci se nachází již na
schodišti bohatých a mají již jen pár stupňů do cíle. Stanou se z nich slavní
návštěvníci plováren, bazénů a pláží celého světa.
Stala
se krátce po válce v naší rodině taková věc: moje sestřenice dostala roli
v českém filmu co se odehrával na Žlutých lázních, v dopoledních hodinách
všedního dne, kdy měli všichni být v zaměstnání. A ptáte se co hrála? Nic,
chodila tam v dvoudílných plavkách, což bylo na tu dobu dost odvážné a usmívala
se. Měla totiž neobvykle štíhlou postavu, tudíž ploché břicho.
Že je
to bezduché? Ano, i ten film byl bezduchý. Ale asi nechal na chvilku zapomenout
starostem břicháčů.
A je
to věru starost, která se zdá být malicherná, kdyby nebyla vládnoucí světem. Tak
tu máme například podvodníky, kteří po internetu prodávají drahé léky s ukrutnou
slevou, po kterých zaručeně do měsíce a bez hladovění shodíš šestnáct kilo. Chceš-li
však hlavně shodit tuk z břicha, jsou pilulky trochu dražší, ale nemusíš
mít obavy, internet je dostatečně zásobený. Veškeré hubnutí se děje za spánku,
nemusíš mít hlad a nemusíš ani cvičit! Pak nadměrné velikosti v konfekci. Kdo-by
takové potíže neznal. Také nesmíme zapomenout na teror a výmluvy pánů doktorů. Tu
protézu kolena vám voperujeme, ale musíte deset kilo zhubnout! A zhubni když je
ti sedmdesát.
Při
tom je břicho ten nejdůvěrnější orkán našeho těla. Ozve se, když se cítíš
dobře, aktivně tě doprovází při sexuálních hrátkách, při zamilování i při
rozchodech, ohlásí ti včas úzkosti nějaké nebezpečí, ohlásí ti, že jsi se
přežral a oznámí ti, že máš hlad. Možná, teď ve vyšším věku, že ti to poslední
oznamuje příliš často! Také musíme vzít v úvahu, že je spolehlivý parťák sexuálního
zážitku ve vyšším věku. Kdo by se
neolízl při pohledu na propečené koleno a bůček.
No ale
co, je to tvoje břicho. Na ploché břicho je nezbytně nutné dodržovat správnou
životosprávu, změnit jídelníček a pravidelně cvičit. Internet vás zasvětí do cviků, které jsou na zhubnutí a
formování břicha nejefektivnější.
Tak
do čeho se dáme?
pátek 11. prosince 2020#pod mraky a docela teplo
►Jirka byl ten
nejhodnější kluk ze třídy. Byl vždy milý, nezkazil žádnou radost a byl takový
malý a neviditelný. Jana byla jeho první láska. Myslím, že to bylo v 5. třídě.
Od té doby uběhlo hodně vody, oba si žily ty životy které jim osud předurčil a
nyní jsou zase spolu a budují Bublavu, kde má Jana chalupu. Přeji jim to štěstí….
►Beno
středa 9. prosince 2020**den slunečný a zbytek tma
►Vy nevíte kdo je to Beno? Je to pejsek od Míly. Je to ale velký krasavec,
tak jako celá Štěpánkova rodina. A je
černobílý, jakoby se chystal do Národního divadla. Ovšem do toho divadla ve
skutečnosti nejde, má přece tolik práce. Na zahradě, v lese, doma i venku
a také u jezírka. Neustále počítá raby. Teď mu pořídili jeho domácích kočku. Byla to láska na první pohled a navíc,
je také černobílá. Je to radost se na ně dívat, ale do Národního opravdu nejdou.
Teď již vůbec ne…
►Poděkování za přání a dárečky
neděle 6. prosince 2020##celý den svítilo slunce a oteplilo se
►Včera jsem slavil narozeniny, přímo význačné. Dožil jsem se 75 let. Těm, co na tuto pochybnou událost pomysleli děkuji, děkuji za krásná přání a skvostné dárky. Arno
