Příspěvky

DUBEN 2025




                                  
    

Mandolina středa 30.4.2025 překrásné jarní počasí


VIDEO Píseň Momrgomery

Jirka Moucha mi nedávno povídá, že přijedou kluci z osady a zahrají mi mandolínu. Já písničku mám rád je to píseň která vyvolá hodně emocí mandolína       je hymna která opěvuje lásku k rodičům skromnost na tomto místě ukládám text. No ve skutečnosti je to tak nedopadlo kamarádi co měli zpívat a hrát na mandolínu odjeli dřív než jsem se dostavil a potom se hrálo v pěkné sestavě píšťala banjo dvě kytary a housle. Bylo jídlo i pití a byl to vlastně před májový večer, venku na na návsi stavěli kluci majku a dnes už zase vévodí naší vesničce barevné pentle a strom bez větví 

**čti dále**
*deníček*

*
  

 Venku probíhá závod o nejkrásnější jaro. Dvě  prastaré jabloně které tu na zahradě mám a které jsem zdědil od původního majitele, se předhánějí nádherou květů. Někdy sedím v zahradě a pozoruji tu nádheru pozoruji, tu a tam se přenesu do Japonska pod rozkvetlé sakury. To že zahrada je královský lék pro starou i mladou duši není nic nového, už prastarý vládci všech národností a všech lidských ras žasli nad tou nádherou. Každý kraj měl svou oblibu při zakládání zahrad ale jedno měly a mají stejné: jaro léto podzim zimu. Koloběh života….

**čti dále**
*deníček*

*

Oprava v textu. Poslední artikl jsem využil pohodlný psaní hlasem. Vloudili se tam některé chyby které když jsem je opravil tam zůstaly. Pravděpodobně moje webová stránka nenašla změnu v textu jo a ukládala pořád chybný text. Tímto se proto omlouvám

**čti dále**
*deníček*

*
 

**čti dále**
*deníček*
*

Koledy v Bojově můžou být jinak

**čti dále**
*deníček*
*

Pátek 25-04 2025 je celý den déšť


VIDEO Rytýřský sál


VIDEO Ryrýřská sál druhy

V pátek se hospoda neotevřela. Jo, konala se totiž oslava 60 narozenin Jirky ze skalky. Oslavenec objednal prase které se za hospodou již od rána grilovalo, peklo. jeho paní upekla výborné koláčky velké jako kovová padesátikoruna s výbornou náplní. Čepovalo se plzeňské pivo k dostání bylo taky výborné červené víno. Sál který jsme pojmenovali rytířský sál, se pro každého jmenuje jinak. Je to Robertův skvělý výkon, má krásný dřevěný strop stěny jsou vyleštěné cihly naznačené jsou okna a s podlahou Robert ještě neví. Původní úmysl stavitele bylo postavit zde bowling. Proto je sál tak neskonale dlouhý a muzika s tanečním parketem je o tři schody níže. Je to logické protože tam někde měli stát ty kuželky který se tou koulí každý z naší porazit. Než došlo k tomu že by se nějaký bowling měl zavést zjistilo se, že již není o tento sport oblíbený že lidi bowling nehrají. Ale místnost tady byla a tak se udělalo velké sezení. Během večera se vystřídaly dvě kapely které pravděpodobně závodily v tom kdo, je víc nahlas. Tanečníci tančili tak urputně že ladně hodili sličnou lady na tanečním parketu ke schodům a bylo nutno zavolat sanitku. Případné zranění nám není známo, návštěvníci vše vyřídili se saniťákem a sanitka potom v klidu odjela aniž by někoho někam odvezla. Tak tedy skončila noc v rytířském sále jehož krása zajisté se donesla přes hranice Stříbrné Lhoty do Mníšku či Voznic na Novou ves do Kytína, přes brdy do povodí Berounky a mnohem dále. Dodatečně přejeme oslavenci hodně štěstí a zdraví a ještě dalších padesát let.  Děkujeme z tohoto místa. Za pozvání.....

**čti dále**
*deníček*
*

Čtvrtek 24. 2025 dnes od rána prší

Kdo to je EU

Včera se v hospodě konala schůze. 

Konala se  vevelkém sále, naše parta vyjíma Květy jsme se jí nezúčastnili O co vlastně šlo­­­­­­? jednalo se o to zda se má vykácet les aby se mohla vybudovat cyklostezka a nebo chodník. Vypadá to sice velice jednoduše ale tak jednoduché to není. Ve hře je evropská dotace.

Zažívám už celou dlouhou dobu zvláštní fenomén: většinou se nadává na EU. Připadá mi to trošku legrační protože vlastně nadáváme sami na sebe pokud jsem dobře informovaný jsme také EU  takže je to trošku divné nadávat sám na sebe ale my jako češi zvyklí poslouchat za rakousko Uherska posléze za komunismu asi potřebujeme nějakou sílu které se snažíme alespoň slovy pořádně vynadat. Kdyby se totiž ze Stříbrné Lhoty do Mníšku budovala cyklostezka dostali bychom na tuto práci evropskou dotaci kdyby jsme ale chtěli udělat chodník aby maminky s kočárky  bezpečně zdolali cestu se ze Lhoty do Mníšku nedostaneme nic. Takže se zrodila myšlenka že té EU řekneme že stavíme cyklostezku a ve finále tam budou chodit pěší a to je jak se to říká vlk se nažral a koza zůstala celá. Takže řešení je jednoduché okrademe sami sebe o dotace a budeme chodit pěšky tam kde Evropa naplánovala cyklostezku.

Ještě je zapotřebí se zamyslet nad tím kdo je pro a kdo je proti. Celá silnice do Mníšku je totiž po pravé straně zastavěná rodinnými domky,lemované příkopem proti přívalové vodě a zároveň s vybudovanými vjezdy na pozemky. Po levé straně je les jenom les. Bylo by třeba vykácet  stromy a to je návrh velké většiny obyvatel, kteří na pravé straně bydlí. Ti  co tam nebydlí a celý úsek projedou nanejvýš autem nebo autobusem chrání les. Stromy  kácet nechtějí a tudíž chtějí ciklostesku. Pak je tu ještě skutečnost, že chodník na pravé straně by zaručoval kolize s obyvateli vycházejících z pozemků! Na pravé straně jsou vybudované  pangejty,  nájezdy do domů a je to dost složité. Vyšlo najevo, že tu, za daných okolností,  není co řešit. Celá schůze nakonec došla k názoru že se na ničem nedohodli. Všichni ale litují dotací které v evropské unii čekají.

**čti dále**
*deníček*

*

Pátek 25-04 2025 je celý den déšť

V pátek se hospoda neotevřela. Jo konala se totiž oslava 60 narozenin Jirky ze skalky. Oslavenec objednal prase které se za hospodou již od rána grilovalo, peklo. jeho paní upekla výborné koláčky velké jako kovová padesátikoruna s výbornou náplní. Čepovalo se plzeňské pivo k dostání bylo taky výborné červené víno. Sál který jsme pojmenovali rytířský sál, se pro každého jmenuje jinak. Je to Robertův skvělý výkon, má krásný dřevěný strop stěny jsou vyleštěné cihly naznačené jsou okna a s podlahou Robert ještě neví. Původní úmysl stavitele bylo postavit zde bowling. Proto je sál tak neskonale dlouhý a muzika s tanečním parketem je o tři schody níže. Je to logické protože tam někde měli stát ty kuželky který se tou koulí každý z naší porazit. Než došlo k tomu že by se nějaký bowling měl zavést zjistilo se, že již není o tento sport oblíbený že lidi bowling nehrají. Ale místnost tady byla a tak se udělalo velké sezení. Během večera se vystřídaly dvě kapely které pravděpodobně závodily v tom kdo, je víc nahlas. Tanečníci tančili tak urputně že ladně hodili sličnou lady na tanečním parketu ke schodům a bylo nutno zavolat sanitku. Případné zranění nám není známo, návštěvníci vše vyřídili se saniťákem a sanitka potom v klidu odjela aniž by někoho někam odvezla. Tak tedy skončila noc v rytířském sále jehož krása zajisté se donesla přes hranice Stříbrné Lhoty do Mníšku či Voznic na Novou ves do Kytína, přes brdy do povodí Berounky a mnohem dále. Dodatečně přejeme oslavenci hodně štěstí a zdraví a ještě dalších padesát let.  Děkujeme z tohoto místa. Za pozvání.....

**čti dále**
*deníček*

*


Pondělí 24.4.2025 pod mraky, teplo, hlásí bouřky

Svět se stále točí.    Byl jsem včera v hospodě když tam přišli
4 kluci. Byly tak kolem 20 let starý byli vyparádění měli kytaru měli ruksaky a bylo vidět že budou spát v noci v lese. Dali si pivo a něco k jídlu. Neseděli dlouho nedělali kravál a vzápětí odešli směrem k lesu. Tato celkem nedůležitá příhoda  mě přivedla na vzpomínku. Je tomu už 60 let co jsem tady po kraji jezdil takhle s baťohem na zádech s kytarou přes rameno, 60 let to je někdy celý život. Jezdívali jsme sem vlakem do Nový vsi  šly odtud pěšky do Kytína kde jsme byli na pivu a přenocovali na seníku, mimochodem ten ceník jsem po letech našel, ale za mého mládí byl plný sena a tentokrát teda aspoň vloni zel prázdnotou. Když jsme se vyspali šli jsme lesem na  Packard. Dnes bych tu cestu již nenašel. Zajímavé je že jsem tento kraj prochodil křížem krážem ale o existenci stříbrné Lhoty jsem neměl zdání. Kdybychom tu prošli tenkrát určitě by mi zůstal v paměti náš domek žlutý domek dlouhý s červenou střechou určitě bych netušil tenkrát že tady jednou budu žít. Potom co jsme prožili den na Packardu jsme přes voznici došli do Mníšku na nádraží. Někdy jsme taky byli na Nový Vsi.

Jak nekonečný se tenkrát zdál život. Bavčil jsem tenkrát jedno cígo za druhým a vzpomínám si jak moje babička nadávala: až se ti bude na světě nejvíc líbit, budeš muset jít. Jako umřít měla na mysli. 

**čti dále**
*deníček*
*

VIDEO**** 
Video Obrázky**** 

**čti dále**
*deníček*
*
Velikonoční procházka 25.4.2025 je stále teplo

Je to barokní skvost, co se tyčí nad Mníškem.děvčata se odhodlala vystoupit na skalku co by Velikonoční pochod


**čti dále**
*deníček*
*



Velký pátek18.4.2025 venku celý den p 
Velikonoce jako každý rok zase přišly.
Nejprve se táhlo období velkých veder, které se svou nepřirozeností vtiskly v paměti lidí. Letos jsou Velikonoce nejpozdější dobu jako mohou být jak všichni víme je to závislé na úplňku. Dneska sedím u počítače, je to můj první příspěvek který nepíšu ale, ale diktuji. Jo až na to že si připadám jako nějaký ředitel chybí mi sekretářka. Taková nějaká mladá blonďatá pěkná dívenka. Pomalu ale zjišťuji, že psát vyhledáváním písmen prsty se momentálně zdá výhodnější. No jo nějakej ředitel ze mne už nebude na to mi ujel vlak, takže alespoň ze své fantazie nadiktuji velikonoční fejeton mému laptopu. To mě v tomto okamžiku napadá že kdybych dal mému laptopu nějaké pěkné ženské jméno měl bych tu i imaginární sekretářku hned vedle mě, s krátkou sukni říkáte  ­­­­- jo s krátkou sukní, jak si přejete. Jako ředitel bych určitě mohl vydat nařízení jak se mají takové sekretářsky oblékat. No já se jich určitě nebudu dotýkat aby mě nehnali někam k soudu, že bych se stal obětí nějaké ženy která byla kdysi dávno před mnoha lety dotknuta rukou nějakého nadřízeného. Zajímavé na celé té věci je, že se neslušně dotýkají jenom bohatí muži. Ještě žádná  žena nehnala k soudu nějakého normálního chlapa chudáka z továrny od pásu, všichni ti muži byli vesměs velmi a velmi bohatí. A tak jsme se přes osahávání žen bohatými muži a Velikonoce dostali až sem do stříbrné Lhoty jako snad každý rok bude na Velikonoce ošklivé počasí.


**čti dále**
*deníček*
*


Úterý 15.4.2025 horké počasí pomalu mizí
Umělá inteligence,
Nedávno mi povídala kamarádka, že má umělou inteligenci. Povídám, to se ti ta tvoje ztratila? No ty jsi blbej, ona na to, já bych si nedělala srandu, mám ji v telefonu. Jo a taky ji často používám, vždy  když potřebuji něco vědět, tak se zeptám. Pak mi to došlo. Již v loni jsem se ptal profesora z Davle kdy bude k sehnání  ale pak mi to vypadlo z hlavy.  Až s tím přišla Miluška tak mi vynadala jasně že mi to poslala už dávno a měla holka pravdu. Včera v hospodě jsem si s Irenou na to vzpomněl to už ale  jsem měl tu umělou inteligenci nainstalovanou na telefonu. Byl u toho i Simon a tak jsme po chvilce dali do kupy rozhovor. Uměl mluvit česky, německy a anglicky. Jistě uměl řečí více, ale ty jsme nepotřebovali. Navázali jsme konverzaci, bylo to jako bych mluvil s živým člověkem. .jediné co mě trochu mátlo bylo takové číslo. Pořád se zmenšovalo. Nakonec jsem to za pomoci Simona pochopil: mám denně jen pár minut k dispozici umělou inteligenci zdarma používat. Budu to nadále sledovat


**čti dále**
*deníček*
*



Na věčnost je někdy moc dlouho převzato z Internetu

Láska, bolest, nenávist

Prožili spolu 60 let. Dnes se nenávidí tak, že s nimi nikdo nechce být v jedné místnost

Zprvu to byla láska, opravdová. Překonali roky, krize, výchovu dvou dětí, všechno. Teď? Po šedesáti letech soužití po sobě křičí, urážejí se a nevydrží spolu déle než pár minut bez hádky. Je to stáří, nebo jen láska, která se časem změnila v hněv?

Za jejich společným životem se táhne dlouhá řada společných let, událostí, tichých rán, velkých Vánoc, narození dětí, pohřbů, stavby domu, výletů, hádek, usmiřování. Zvenčí by člověk řekl – silné pouto. Pevné manželství. Dva lidé, kteří vydrželi všechno. A přesto dnes, když k nim někdo přijde, ucítí v místnosti chlad, který nemá nic společného s topením.

On sedí v rohu a sleduje televizi. Ona si v kuchyni mumlá pod nos výčitky. A stačí, aby jeden druhému vstoupil do věty, a oheň je na střeše. Každý den. Pořád dokola. Už to není výjimka. Je to jejich nový jazyk.

Kdysi ji zbožňoval. Psával jí vzkazy, kupoval drobnosti jen tak. Vždycky jí držel kabát, pomáhal s nákupem. Dnes ji oslovuje „proboha ženská“ a ona mu odpovídá ironickým „hlavně že ty jsi vždycky všechno zvládal, viď“. Jejich věty jsou jedovaté, přesné a míří na slabá místa. Nezraňují náhodou. Zraňují s úmyslem.

Nikdo k nim nechce na návštěvu. Ani vlastní děti. Vnoučata se vymlouvají, že mají školu, brigádu, výlet. Všichni vědí, že když k nim přijdou, budou svědky drobných útoků, pasivní agrese a mlčení, které se dá krájet. A přitom oba pořád říkají, že to bez sebe nevydrží. Že se nechtějí rozvádět. Že spolu prostě „zůstanou až do smrti“. A to zní v tomhle kontextu možná děsivěji, než by mělo.

Není to tím, že by se něco konkrétního stalo. Neproběhla nevěra, žádná rána pěstí, žádné velké zklamání. Je to únava. Dlouhá, tichá únava z toho, že ten druhý už není takový, jaký býval. On špatně slyší, ale nechce nosit naslouchátko. Ona má potíže s nohama, ale odmítá hůl. Vyčítají si, kdo co nezvládá. Kdo kdy co neudělal. Kdo je větší břemeno.

Ale víš, co je na tom nejhorší? Ta bolest mezi řádky. Protože když posloucháš opravdu pozorně, uslyšíš za tím křikem strach. Strach z toho, že už nejsou milovaní. Že zestárli a stali se jeden pro druhého zrcadlem toho, co už nemají.

On jí vyčítá, že je pomalá. Ale co vlastně říká? Že ho děsí, že už stárnou. Ona mu říká, že nikdy neposlouchá. Ale co tím myslí? Že už se necítí být slyšená. Obyčejné hádky jsou jen masky, za kterými se skrývá zoufalé volání: „Všimni si mě. Ještě pořád jsem tady“.

A tak místo společného ticha přichází tiché nepřátelství. Místo klidného stáří – bitevní pole, kde se denně vede válka o pozornost, respekt, hlas. Už si neříkají, že se mají rádi. Už si ani nevzpomínají, kdy si naposledy podali ruku.

Občas ale vidíš záblesk. On jí přinese hrnek s čajem. Ona mu přehodí deku přes nohy. Dívají se každý jinam, ale gesta přesto přicházejí. Jako poslední zbytky toho, co kdysi drželo jejich svět pohromadě.

A člověk si říká – je tohle nutné? Musí stáří takhle bolet? Musí spolu zůstat jen ze zvyku, když už si nejsou schopni říct jediné hezké slovo? Nebo je to jen další fáze vztahu, kdy místo vášně zůstane jen holá pravda – a s ní taky všechno nevyřčené, co roky zůstávalo pod povrchem?

Možná ano. Možná se někdy láska nezmění v lhostejnost, ale v hněv. Protože to bolí víc. Protože jsme tomu druhému věnovali celý život. A on je dnes jiný, slabší, tvrdší. A my taky. Jen jsme si nikdy neřekli, že i stáří potřebuje laskavost. Ne sliby, ne romanci. Ale obyčejnou lidskost.

A přitom v tom není nic mimořádného. Jen dvě staré duše, které jsou na sebe zvyklé, ale unavené. Už nemají sílu být něžní. Ale mají v sobě pořád malý zbytek naděje, že ten druhý je tam ještě někde schovaný.

A tak, když se loučím po další návštěvě, slyším za sebou její: „Zavři pořádně, ať na něj netáhne.“ A jeho: „Hlavně že ty víš všechno nejlíp.“ Ale v tom všem slyším taky něco jiného. Zůstaň tu ještě chvíli. Jen to neumějí říct jinak než hádkou.

Možná až jednou jeden z nich odejde, ten druhý pochopí, že ty roky nebyly jen boj. Že i za nenávistí byla touha být spolu. Jen unavená. Zraněná. Nedotažená do klidu.

A já si v duchu přeji, aby jednou stáří nebylo synonymem pro vztek. Ale pro pochopení. I když už nezbude nic než ticho. Aspoň ať to ticho není chladné. Ale něžné. I když bolí....

 

**čti dále**
*deníček*
*

                   Ještě jedna 360tka

Neděle 13.4.2025 krásné počasí se loučí




Sobota 12.4.2025 venku je krásně a slunečno

Naše kamarádka a příznivkyně deníčku byla opět na cestách a poslala mi 360tku. 300 šedesátka je náš soukromý pojem pro formování místa kde se právě dotyční nachází a to tím způsobem že se otočí 1x kolem své osy teda 360 stupňů pomalu aby obrázky byly zřetelně vidět. Tak  tady posílám tu


**čti dále**
*deníček*
*

  .

Tady máme v našich řadách fotogfafku, umnělkyni




**čti dále**
*deníček*
*

Jaro, úklid v duši úterý 8.4.2025 Tak jsem se dopracoval k tomu, abych usedl k počítači. Prozradila mi tuhle moje nejlepší kamarádka, že si se zesnulým manželem denně píše dopis, na A 4. To je opravnu hodně psaní. Nevím kdo jí to poradil, ve  skutečnosti je to rada psychiatrů člověk si jaksi vnitřně uklidí.Vzpomínám si, že po smrti mého otce uklidila matka celý dům od půdy až po sklep. Ve skutečnosti pomáhá jakákoliv jiná činnost, jen ne se dusit vzpomínkami, výčitkami a i jiného myšlenkového  smetí. Je toho hodně, co se vždy může  probírat. Já se v podobných situacích věnuji psaní. Je to jednoduché skládání slova ke slovu a než stačím vymyšlený  text napsat, formuje se v hlavě nová myšlenka. Tak to jde, řádek po řádku  a ničivé šedé myšlenky se jako průvanem vytratí z hlavy. Je to o to lepší, že se mozek netopí v mazlavé bažině, ale pěkně sportovně přemýšlí avšak o něčem jiném. Ono totiž nařídit mozku aby nepracoval, to se stane jen jednou, a to před odchodem na věčnost. A ani pak to není tak jisté. Jsou myslitelé, kteří tvrdí že pracuje dále. Alespoň to tvrdí ti, co se vrátili hrobníkovi z lopaty.   Ano je jaro a vše chce dýchat vůni a vnímat svěží barv



**čti dále**
*deníček*
*

Sobota 5.4.2025 Tak se dnes vrátilo jaro. Ptáci již od rána cvrdlikají, nebo něco tomu podobného dělají a vyženou lidi z postelí.

Již dlouho jsem tu v Deníčku nepsal, ale  nikdo neprotestoval a tak jsem se flákal. Zato teď, když jaro nahnalo kamarády do hospůdky jsem to schytal. Proč nepíšeš?? No a tak jsme si to vyložili.budu se snažit zase něco  napsat.

Takže s radostí jsme zahájili sezonu „kytary a hospoda 2025“ A co je nového? Máme milou paní vedoucí, tak by to řekla Anička,  paní Evičku a je radost se na ni podívat. Stará se o nás jako kvočna o kuřátka, jsme rádi že ji máme. Zná   plno kamarádů kteří za ní chodí a touží mít hospůdku. Snad se její sen vyplní a vybere si tu naši.

Tak nezbývá tu napsat přání, aby to vražedné jaro brzo skončilo. Za závojem vytoužené  sluneční záře, za pučících květů a omamné vůně si vezme mnoho kamarádů na věčnou pouť. Tak jim tu popřejeme klidnou cestou do věčnosti a nám, kterým zatím ten vlak života ujíždí, krásný čas…..

Video Návrat jara****




**čti dále**
*deníček*
*