Příspěvky

čERVEN 2025


  



pondělí 2.5.2025 vlhko, teplo, mokro

                                       

NASA připouští, že změnu klimatu způsobuje oběžná dráha Země, nikoli fosilní paliva

Již více než 60 let Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ví, že změny, které se odehrávají v planetárních modelech počasí, jsou zcela přirozené a normální. Kosmická agentura se však z nějakého nepochopitelného důvodu rozhodla nechat přetrvávat a šířit vytvořený hoax o globální hrozbě


klimatických změn způsobených lidskou činností. Co vlastně NASA již dávno zjistila Abychom byli přesní, bylo to v roce 1958, kdy NASA poprvé zpozorovala změny v oběžné dráze Země kolem Slunce a změny sklonu zemské osy. Obě tato pozorování jsou zodpovědná za to, co dnešní klimatologové nazývají „oteplováním“ (nebo v závislosti na jejich agendě „změnou klimatu“ – jelikož někde dochází také k ochlazování). Jinak řečeno, planetu žádným způsobem ani formou nepřehřívají ani neochlazují lidé tím, že jezdí v SUV (sportovní užitková vozidla) nebo jedí hovězí. NASA to však dosud neuvedla na správnou míru a rozhodla se raději sedět tiše v pozadí a nečinně přihlížet tomu, jak se pseudo-liberálové a eko-alarmisté vzrušují nad světem, který kvůli nadměrnému množství dobytka či plastových brček do 12 let zřejmě skončí. V roce 2000 NASA na své webové stránce Earth Observatory zveřejnila informace o teorii Milankovičových cyklů, prozrazujíc, že planeta se ve skutečnosti mění kvůli vnějším faktorům, které s lidskou činností absolutně nesouvisí. Tato informace se však ani po 19 letech nedostala k mainstreamu, což je důvod, proč nyní nepříčetný, klimatem posedlí „progresivisti“ začali tvrdit, že nám ve skutečnosti zbývá pouze 18 měsíců, než planeta zahyne kvůli nadměrnému množství oxidu uhličitého (CO2). Náš tip: Konec vysokému cholesterolu a ucpaným cévám: Přírodní způsob, jak vyčistit cévy a předejít infarktu, mrtvici či krevním sraženinám. Více informací zde Jaká je vlastně pravda o změně klimatu? Nicméně pravda se mnohem více podobá tomu, co předložil srbský astrofyzik, Milutin Milankovič, po kterém je pojmenována teorie Milankovičových cyklů. Jeho teorie dokazuje, že největší vliv na měnící se modely klimatu na Zemi mají výkyvy slunečního záření v závislosti na ročních obdobích a zeměpisné šířce, které dopadá na Zemi rozdílnými způsoby a v rozdílných časech. To pomáhají vysvětlit dva níže přiložené obrázky (od Roberta Simmona z Goddardova centra kosmických letů). První ukazuje Zemi na oběžné dráze s excentricitou (vychýlením) blízkou nule a druhý obrázek ukazuje Zemi na oběžné dráze s excentricitou 0,07. 

Kosák krade.

Sobota 31.05. 2025 léto se vrátilo

  Brzy zjara skoro ještě v zimě přilétá kosák a pečlivě okukuje třešeň. Třešeň byl strom u studny který jednoho léta jednoduše zahynul. Ještě jednou rozkvetl


v plné nádheře a potom zahynul. Mám dobrou zkušenost s břečťanem. Nehezkou zeď k dílně proměnil továrnu na čerstvý vzduch. Ačkoliv je hodně těch kteří nemají rádi břečťan tedy, nazývají  ho jedovou bylinkou, ale to vše není pravda. Břečťan je léčivá bylinka na všechno možné. Ovšem  použít ho ve velkém  množství  by asi nebylo dobré a vtomto tam případě má být jedovatý. Tak jsem ořezal všechny větve u mrtvé třešně a větvičku břečťanu jsem zahrabal kousek od stromu a teď už mám krásný košatý strom. Potom,  když už má kosák hnízda

postavené,  anebo používá ty od loňska to nevím nelezu tam, skáče po zahradě a kontroluje trávník. Když pak sluníčko dovolí a udělá se trošku teplo, tak sedím venku a pozoruji kraj. No a kosák skáče po zahradě kontroluje si zásoby až bude muset krmit a vyloženě nerad je, že tam sedím že, tam nemám co dělat. Kosáku je to moje zahrada ty bys ses měl nejspíš zeptat jestli tu smíš  dělat si zásoby a živit tu celou rodinu. Během roku tam  vychováš, vykrmíš svoji rodinu a na mě ještě děláš píp píp píp tak to se mi kamaráde nelíbí, zavolám sousedům pro  kočku a ta už tě trošku zkrotí. A opravdu čas od času kocour od sousedů jde rovnou přes mojí zahradu aby si ušetřil pár kroků a když ucítí že ve stromě jsou mláďata tak se dívá dlouho a pozoruje a spíš poslouchá a čmuchá do stromu a kosáci se marně snaží odlákat kocoura. Pak   skočí mezi břečťan zjistí že to je samý listí a samý malý větvičky, tak zase vyleze a odejde. Tak bych byl rád aby sis uvědomil že ty žiješ na mé zahradě a ne já.  Byl jsem včera vzadu tam kam se hází tráva na kompost tam to máš pěkně rozhrabaný, ono tam určitě je plno brouků, žížal a housenek. A žížaly a já nevím co všechno ty se tam ale musíš dostat tak je to všechno rozházený kolem dokola. Takže kosáku bude kamarádi a ne aby si nandával to tvé  pí pí pí že mám jít domů.

Kosák, kosáci – vlastní výraz – kos, kosové 




 

KVETEN 2025

 K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭⧭KdoVzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IbabiččinaT WAS MY LIVE ⧭ i ➽➽Deníček seznam let a měsíců ➽ příběhy z e









Trump se chystá přijmout od Kataru darem luxusní Boeing 747 ...

12.5.2025· Trump si katarský 747-8 prohlédl letos v únoru, když parkoval na mezinárodním letišti Palm Beach na Floridě nedaleko jeho letoviska Mar-a-Lago. Bílý dům tehdy uvedl, že prezident tak učinil, aby se dozvěděl, jak budou modernizovaná letadla Air Force One vypadat.

1.  · Letadlo, které některá média nazývají „palácem na nebi“, by bylo jedním z nejcennějších darů, jaké kdy americká vláda obdržela. Darování letounu v hodnotě přibližně 400 milionů dolarů (zhruba 8,9 miliardy korun) má být oznámeno při Trumpově návštěvě Kataru, která proběhne tento týden.

· Letadlo, které dorazilo po Trumpově návratu z turné po Perském zálivu, bylo podle něj přijato „v souladu se všemi federálními pravidly a předpisy“. Letadlo od Kataru patří mezi největší zahraniční dary, jaké kdy vláda USA obdržela.


Někteří odborníci ale upozornili že

Prezident USA Donald Trump čelí kritice kvůli plánu, podle něhož by měl americký stát bezplatně získat luxusní letoun Boeing 747-8 od katarské královské rodiny.

Administrativa Donalda Trumpa má přijmout od katarské královské rodiny jako dar luxusní letoun Boeing 747-8. Ten by měl být upraven tak, aby mohl soužit jako prezidentský speciál Air Force One. Letadlo, které některá média nazývají „palácem na nebi“, by bylo jedním z nejcennějších darů, jaké kdy americká vláda obdržela.

Darování letounu v hodnotě přibližně 400 milionů dolarů (zhruba 8,9 miliardy korun) má být oznámeno při Trumpově návštěvě Kataru, která proběhne tento týden. Mluvčí katarské vlády Alí Ansárí deníku The New York Times řekl, že „možný převod letounu pro dočasné užívání jako Air Force One se v současné době zvažuje“, ale že „rozhodnutí zatím nepadlo“.

Trumpův nový prezidentský speciál měla původně vyrobit společnost Boeing. Během svého prvního volebního období si Trump objednal dva nové prezidentské letouny, které měly nahradit stárnoucí speciály, připomněl The Wall Street Journal.

Zdroj: Internet

 


1.


                                 Sobota 15. 5. 2025 je zima


jak dlouho trvá život na netu? 

VIDEO Pátek se hrálo***

nedávno jsem si zapnul počítač a zjistil jsem že, jsem

dostal doporučení od obchodního domu quelle. Vlastně jsem to nebyl já ale Anička. Ten obchodní dům quelle je v domnění, že Anička ještě žije ačkoliv už je 16.  let po smrti. V současné době čtu knihu trošku posazenou do doby budoucí, ve které se vypráví, že ajťákově přítelkyni zemřela babička a ona pro ní neustále silně truchlila. Proto  jí tu babičku udělal elektronickou. Podmínkou byla bohatá elektronická minulost na síti. Program si pak z dat a fotek které měl k dispozici sepsal  software, pomocí které pozůstalí mohli s mrtvým příbuzným  normálně a velice věrohodně rozmlouvat.  Jedna  podmínka byla, že žijící příbuzný nesměl prozradit že elektronická osoba ve skutečnosti zemřela. S touto skutečností se program nemohl smířit. Samozřejmě je možný že taková věc se nikdy nestane skutečností ale člověk nikdy neví. Jisté je že v současné době zůstávají na síti všechny osoby všechny kdysi vložené data soubory a je nepředstavitelné že by to- tak zůstalo v příštích letech. Je to docela ohromující skutečnost a určitě si tím nebudu lámat hlavu. Na to jsou jiní.

Pondělí 15.5.2025 zima a déšt

FELLOUWS TRAVERLERS spolucestující

 Někdy se člověku stane že zažije příhodu, která se v jeho  životě odehrála dvakrát. Když jsem roku 1968 ztroskotal v Německu bojoval  více  jak rok než jsem mohl opustit mlhu negramotnosti. Neovládal jsem němčinu vůbec a tvrdý na jazyky jsem byl k tomu, ale

z hloubky negramotné  mlhy vyplouvaly na povrch drobky o které jsem se nechtěl a nemusel starat a které mě došly až teď když jsem narazil na fallout traveller. Tenkrát po 68 roce jsem měl mnohem víc starostí ale ty byly zcela jiné. Kde se vyspat kde vydělat peníze a čeho  se najíst. Přes mou úzkostlivou představu, že by mělo být vše jiné, musím si teď na konci života uvědomit že bylo všechno tak akorát. Tenkrát, ještě než jsem byl obdarován televizí, kterou dobročinný pojišťovák jednoho dne přinesl se slovy abyste se naučili němčinu. Do té doby jsem žil život bez politiky a kupodivu mě ani nechyběla. Celá ta fáma přicházela z Ameriky. Já odchovanec komunistického režimu Československa, jsem jaksi nemohl pochopit že se v Americe dělají  honby na komunisty. Zdálo se mi to jako hrozně bláznivý nesmysl, Amerika spojené státy americké mohly obávat komunismu nepředstavitelný ale právě  tím seriálem follows travelex mě různé věci došly. Honbou na komunisty se Amerika bála komunismu, celé to štvaní, ponoukání k udavačství, samotná socha svobody k tomu, bylo příliš absurdní. K tomu všemu se do toho přemítal boj o práva homosexuálů.  Často se zatýkalo pro sympatii s komunisty i s homosexuály.  Věděl jsem že ve Frankfurtu v parku se večer schází prodejní mužský  a policie tam dělá často zátah ale více než že je odvedli do vězení sepsali protokol, za tím nebylo. Žádná vláda tohoto světa nedokáže vládnout beze strachu, který si na obyvatelstvo velmi často vymýšlí. K této  hučící symfonii času, která se vychloubala svými tóny nad Evropou i Amerikou, svět co  se vzpamatovával z druhé světové války se pomalu přidával zvuk třetí jehož akord nesl čtyři tony: AIDS. Pod taktovkou součastného dění je mi jasné že tu hraje jeden pro druhého divadlo a ten co zrovna není na scéně vymýšlí co bude dál, jakou lumpárnou se zviditelní. Je ni jasné, že je to jízda na plný plyn a jednou budou skřípat brzdy. Velmi se nabízí nedávno proběhlá  pandemie.



Takový malý příběh 

Jednoho dne požádala učitelka své žáky, aby napsali jména ostatních kamarádů ve třídě na list papíru. Zároveň požádala, aby u každého jména ponechali trochu místa. Pak řekla žákům, aby si


promysleli co se dá u každého jména, spolužáka napsat něco milého, něco, se mu na něm, na ní líbí. Trvalo to celou hodinu, než byli žáci s touto podivnou úlohou hotovi. Než opustili třídu, nechali na stole učitelky své úlohy. O víkendu napsala učitelka jména žáků, na každý list jedno. Pak připsala všechny milé posudky, které žáci o svých kamarádech napsali. V pondělí tyto listy rozdala žákům. Po krátké chvilce se všichni usmívali. „Opravdu?“ bylo slyšet jak se šeptem žáci divili. „Já jsem nevěděl, že jsem někomu důležitý“, bylo slyšet odjinud, „nevěděl jsem, že pro někoho něco znamenám.

Pak se již o těchto listech nikdo nebavil. Učitelka nevěděla, zda si žáci mezi sebou o této úloze povídají, nebo zda se svěřili doma rodičům. To nebylo důležité. Tato úloha splnila své poslání: žáci byli spokojeni sami se sebou a i mezi sebou. Několik let později zemřel jeden z žáků při úrazu. Učitelka přišla také na pohřeb. Kostel byl přeplněn mnoha lidmi, učiteli a spolužáky. Jeden po druhém z těch kdo měli mrtvého, mladého muže rádi, nebo ho znali, přistoupili k rakvi, aby podali zesnulému poslední poctu. Učitelka přišla k rakvi jako poslední a dlouho se modlila. Jak tam tak stála, říká jeden z těch, co nesli rakev: „Nebyla jste Markova učitelka na matiku?“ pokývla hlavou: „Ano.“  „Marek o vás často a hezky mluvil!“Po pohřbu se většina Markových spolužáků zdrželo, povídali si. Markovi rodiče byli obzvláště vytrvalí  a chtěli s učitelkou mluvit. „My bychom vám chtěli něco ukázat,“ řekl Markův otec. Z peněženky vyndal starý mnohokrát rozložený a zase složený kus papíru. Učitelka věděla, aniž by se podívala, že to byl jeden z těch listů, na kterém byly zapsány ty milé věci, které Markovi kamarádi o něm napsali.„Chtěli bychom vám poděkovat, že jste tenkrát udělala takovou dobrou věc,“ řekla matka zesnulého. „Jak jistě vidíte, bylo to pro Marka velmi důležité.  Stále měl ten list u sebe!“Tu se všichni žáci sestoupili kolem bývalé učitelky. Charlie se trochu usmál a řekl: „Já mám také můj seznam. Mám ho stále v hořejší zásuvce mého psacího stolu!“  Manželka Honzy řekla. „Honza mě poprosil, abych list přilepila do našeho svatebního alba!“ „Já mám ten list také, mám ho v mém deníčku,“ řekla Monika. Pak sáhla Irena do svého kapesního kalendáře a vyndala ošumělý list papíru. „Já ho nosím stále u sebe!“ a pak mínila: „Já si myslím, že jsme si ty listy schovali všichni!“Učitelka byla tak dojatá, že si musela sednout a plakala. Plakala pro Marka a pro své žáky, kteří již nikdy nebudou s kamarádem moci zajít na pivo, promluvit s ním.

Ve spolužití s našimi bližními, příbuznými a známými, které máme rádi, o které si děláme starost, často zapomene, že každý život jednoho dne skončí a my nevíme kdy. Proto bychom jim měli včas říci o naší lásce, dříve, než bude pozdě. Nech vědět ty, které máš rád o které se strachuješ, že tu pro ně jsi. Mysli vždy na to, že co zaseješ, to také sklidíš. Co do života druhých přineseš, to se vrátí do života tvého.

Zdroj: Internet 

                                     *čti dále***deníček

*
*



Estráda v čekárně pondělí 12.5.2025 krásné počasí

Byl jsem dnes u doktora. Takové srandy jsem již dlouho nezažil. Vplul  jsem do čekárny lékaře tím
čtyřkolýmchodítkem. Chodítko mám nové hliníkové, však se pokladna plácla přes kapsu a tím pádem jsem vzbudil pozornost v prázdné čekárně. Bylo deset pryč a pan doktor ordinoval až od jedenácti. Jak jsem si seděl a přemýšlel. Najednou se rozlítly dveře a taková sportovní babička o dvou holích vplula a hned se hnala k přístroji do kterého se musí strčit karta a sestra v ordinaci vidí kdo přišel kdo čeká, docela príma vynález. Ano mít kabelku dvě hole a ještě kartičku od pokladny a všechno dohromady skoro vnímat aby to dávalo nějaký smysl není tak jednoduché, obzvlášť když už je někomu osmdesát. No nakonec to dopadlo tak že karta zmizela v přístroji a hole se válely na zemi. Než jsem se stačil vzpamatovat, majitelka holí seděla a neustále zápasila, nikomu nebylo jasné co vlastně ona od těch holí očekávala, nakonec je položila sousedovi na sedadlo a rozhlížela se. On se totiž soused jež vypadal jakoby zrovna vylezl z koncentrátu chtěl rozhlédnout po již plné čekárně. Kdo je poslední, ptal se do stovky problémků řešícího publika. Oni to sestry již vědí, řekla důležitě sportovní babička. Jak to vědí, když já ji ještě neviděl, nedal se hubený muž a uhýbal z cesty obrovskému chlapovi, jež se oháněl vyleštěnýma Francouzskými holemi. Sestra vás má již na monitoru. Já na žádném monitoru nejsem, nedal se muž. Mezitím si chlap hora opřel hole o stěnu s hledal kartu. Hole se počaly pomalu sunout k zemi, tak jak tomu chtěla zemská přitažlivost, až s velkým kraválem skončily na podlaze. Byla to rána že i polekaný doktor, vyběhl z ordinace a chvíli pozoroval partu důchodců, jež se všichni narodili v Praze u Apolináře, ale před osmdesáti lety. Mávl tedy rukou a s úsměvem zmizel v ordinaci. No málem napadaly ty vaše hole na mé chodítko, je nové, hliníkové, odvážil jsem se podotknout a on se nechal slyšet: mohl jste je chytit, vašnosto. A co by je chytal, má pěkný chodítko, to je ze západního Německa, já tam mám sestru, taky má takové. To není.. chtěl jsem ji říci že je z obchodu pro invalidy na Zbraslavi, ale rychle jsem si uvědomil, že se na vlně sympatie sestry ze západního Německa dostanu do obdivu a taky mezi námi, to moje chodítko si to zasloužilo. Tím končí příběh nového chodítka

*čti dále**
*deníček*
*





                       

10.5.2025 sobota slunečný den z mrazivým vánkem

Naše Evina z hospody si vyrazila s kamrádka,ma jízdu po Rakousku. ve středu tu již zase bude a tak se těšíme jak nám bude vyprávět


 










360ka První máj od Irenky z výletu


*čti dále**
*deníček*
*

Lež, lítost, pokrytectví nebo 

co? Málokdy si uvědomíme jak nás některé  orgány našeho těla  obelhávají. Každý o tom víme aniž by jsme to vnímali,


aniž by bylo nutné to řešit. Jednu  příhodu jsem zažil coby dítě. Bydleli jsme tenkrát v Praze a do vesnice u Prahy jsme skoro každý večer jezdili rozsvěcovat světla aby si lidi, závistiví sousedé, mysleli, že tam bydlíme. Kdybych tady teďko chtěl vyvolat jakousi soutěž kdo to asi ví. proč jsme tam jezdili těžko by to někdo vyhrál. Komunistická strana tenkrát již ovládala celou naši vlast a podobná řešení jako že není kde bydlet, vyřešili  soudruzi tím způsobem, že do domku kterých někteří vlastníci málo využívali buď nasadili podnájemníka a nebo ho celý donucením  pronajali nejhorším případě dokázali  takovou nemovitost znárodnit. Jezdili jsme teda v zimě několikrát v týdnu já a táta autem do Čisovic, tady otec proběhl všechny místnosti všude rozsvítil světla ještě dělal nějakej kravál a pak jsme jeli domů ale ještě předtím jsme obcházeli dům a otec se díval do kuchyně okny. Já jsem spatřil že někdo tiše přišel protože  ve výši člověka svítily dvě oči. Trvalo to dlouho než jsem se s touto příhodou někomu svěřil a měl jsem štěstí že mi ten komu jsem se svěřil řekl že lidské oči ve tmě  nesvítí jako zvířecí. Přesto jsem do dneška na pochybách, protože žádné zvíře nemůže být tak vysoké aby ty oči svítily ve výšce lidského těla. Teď se nám naskytne otázka, kdo mě oklamal: oči nebo mozek? No ne že bych se tím trápil. Tuhlety příběhy po dobu života přicházely často. Na lesní cestě, kolem jsem vždy spatřil srnu, jak se na mne kouká a zřejmě se chce vydat přes cestu do lesa. Když  jsem dorazil až k té  nejasné věci,  zjistil jsem že to je ulomená větev která  tak šikovně spadla a  držená stromem, že to z dálky vypadalo jako něco co sem nepatří ale co tady přes to je! Oči to viděly a posílaly zprávu mozku, mozek nebyl spokojený ale v tom okamžiku byl nucen pravděpodobně také ve zmatku vyslat zprávu a to byla, ta, že u cesty stojí srna a čeká až bude moct přeběhnout na druhou stranu do lesa. Celé léto jsem tu větev schválně nechal. Chtěl jsem zjistit jak dlouho bude dostávat mozek špatnou informaci. Ta informace zněla: před námi je větev co vypadá jako srnka. Jak ta větev dopadla už nevím nejezdím tam...

*čti dále**
*deníček*
*

PATEK 2.5.2025 Blíží se ochlazení prozatím je jaroooooo

Je to až k nevíře. Vypnul jsem topení, ale jak to říkala


moje babička: až ti bude na světě nejlépe, budeš muset jít. Ona mě tenkrát napomínala že jsem kouřil, ale dovedete si představit že bych nekouřil. To bylo velice důležité. Tenkrát, když jsme chtěli naštvat číšníka v hospodě, zapalovali jsme si Ameriky dnes by se číšník nenaštval, kouří se tu jen Ameriky. Takže aby jste si nezvykli, studená fronta již jede. Máme za sebou také první máj, na nucenou účast do průvodu si vzpomenou jen soukmenovci, chci říci stařenky a starci, mládež když si před němi vzpomeneme nasadí poplašený výraz a nechtějí si o tom povídat. Ale co si s něma povídat, ty jejich počítače.***

Teď něco politiky: ve Zvikovu postavili velkou novou továrnu na výrobu elektrických aut. Protože objednávky se nehrnou, rozhodli se v ředitelství, že v polovině se budou vyrábět el.auta a v té druhé se budou rozebírat ty staré spalovací…

*čti dále**
*deníček*
*

DUBEN 2025




                                  
    

Mandolina středa 30.4.2025 překrásné jarní počasí


VIDEO Píseň Momrgomery

Jirka Moucha mi nedávno povídá, že přijedou kluci z osady a zahrají mi mandolínu. Já písničku mám rád je to píseň která vyvolá hodně emocí mandolína       je hymna která opěvuje lásku k rodičům skromnost na tomto místě ukládám text. No ve skutečnosti je to tak nedopadlo kamarádi co měli zpívat a hrát na mandolínu odjeli dřív než jsem se dostavil a potom se hrálo v pěkné sestavě píšťala banjo dvě kytary a housle. Bylo jídlo i pití a byl to vlastně před májový večer, venku na na návsi stavěli kluci majku a dnes už zase vévodí naší vesničce barevné pentle a strom bez větví 

**čti dále**
*deníček*

*
  

 Venku probíhá závod o nejkrásnější jaro. Dvě  prastaré jabloně které tu na zahradě mám a které jsem zdědil od původního majitele, se předhánějí nádherou květů. Někdy sedím v zahradě a pozoruji tu nádheru pozoruji, tu a tam se přenesu do Japonska pod rozkvetlé sakury. To že zahrada je královský lék pro starou i mladou duši není nic nového, už prastarý vládci všech národností a všech lidských ras žasli nad tou nádherou. Každý kraj měl svou oblibu při zakládání zahrad ale jedno měly a mají stejné: jaro léto podzim zimu. Koloběh života….

**čti dále**
*deníček*

*

Oprava v textu. Poslední artikl jsem využil pohodlný psaní hlasem. Vloudili se tam některé chyby které když jsem je opravil tam zůstaly. Pravděpodobně moje webová stránka nenašla změnu v textu jo a ukládala pořád chybný text. Tímto se proto omlouvám

**čti dále**
*deníček*

*
 

**čti dále**
*deníček*
*

Koledy v Bojově můžou být jinak

**čti dále**
*deníček*
*

Pátek 25-04 2025 je celý den déšť


VIDEO Rytýřský sál


VIDEO Ryrýřská sál druhy

V pátek se hospoda neotevřela. Jo, konala se totiž oslava 60 narozenin Jirky ze skalky. Oslavenec objednal prase které se za hospodou již od rána grilovalo, peklo. jeho paní upekla výborné koláčky velké jako kovová padesátikoruna s výbornou náplní. Čepovalo se plzeňské pivo k dostání bylo taky výborné červené víno. Sál který jsme pojmenovali rytířský sál, se pro každého jmenuje jinak. Je to Robertův skvělý výkon, má krásný dřevěný strop stěny jsou vyleštěné cihly naznačené jsou okna a s podlahou Robert ještě neví. Původní úmysl stavitele bylo postavit zde bowling. Proto je sál tak neskonale dlouhý a muzika s tanečním parketem je o tři schody níže. Je to logické protože tam někde měli stát ty kuželky který se tou koulí každý z naší porazit. Než došlo k tomu že by se nějaký bowling měl zavést zjistilo se, že již není o tento sport oblíbený že lidi bowling nehrají. Ale místnost tady byla a tak se udělalo velké sezení. Během večera se vystřídaly dvě kapely které pravděpodobně závodily v tom kdo, je víc nahlas. Tanečníci tančili tak urputně že ladně hodili sličnou lady na tanečním parketu ke schodům a bylo nutno zavolat sanitku. Případné zranění nám není známo, návštěvníci vše vyřídili se saniťákem a sanitka potom v klidu odjela aniž by někoho někam odvezla. Tak tedy skončila noc v rytířském sále jehož krása zajisté se donesla přes hranice Stříbrné Lhoty do Mníšku či Voznic na Novou ves do Kytína, přes brdy do povodí Berounky a mnohem dále. Dodatečně přejeme oslavenci hodně štěstí a zdraví a ještě dalších padesát let.  Děkujeme z tohoto místa. Za pozvání.....

**čti dále**
*deníček*
*

Čtvrtek 24. 2025 dnes od rána prší

Kdo to je EU

Včera se v hospodě konala schůze. 

Konala se  vevelkém sále, naše parta vyjíma Květy jsme se jí nezúčastnili O co vlastně šlo­­­­­­? jednalo se o to zda se má vykácet les aby se mohla vybudovat cyklostezka a nebo chodník. Vypadá to sice velice jednoduše ale tak jednoduché to není. Ve hře je evropská dotace.

Zažívám už celou dlouhou dobu zvláštní fenomén: většinou se nadává na EU. Připadá mi to trošku legrační protože vlastně nadáváme sami na sebe pokud jsem dobře informovaný jsme také EU  takže je to trošku divné nadávat sám na sebe ale my jako češi zvyklí poslouchat za rakousko Uherska posléze za komunismu asi potřebujeme nějakou sílu které se snažíme alespoň slovy pořádně vynadat. Kdyby se totiž ze Stříbrné Lhoty do Mníšku budovala cyklostezka dostali bychom na tuto práci evropskou dotaci kdyby jsme ale chtěli udělat chodník aby maminky s kočárky  bezpečně zdolali cestu se ze Lhoty do Mníšku nedostaneme nic. Takže se zrodila myšlenka že té EU řekneme že stavíme cyklostezku a ve finále tam budou chodit pěší a to je jak se to říká vlk se nažral a koza zůstala celá. Takže řešení je jednoduché okrademe sami sebe o dotace a budeme chodit pěšky tam kde Evropa naplánovala cyklostezku.

Ještě je zapotřebí se zamyslet nad tím kdo je pro a kdo je proti. Celá silnice do Mníšku je totiž po pravé straně zastavěná rodinnými domky,lemované příkopem proti přívalové vodě a zároveň s vybudovanými vjezdy na pozemky. Po levé straně je les jenom les. Bylo by třeba vykácet  stromy a to je návrh velké většiny obyvatel, kteří na pravé straně bydlí. Ti  co tam nebydlí a celý úsek projedou nanejvýš autem nebo autobusem chrání les. Stromy  kácet nechtějí a tudíž chtějí ciklostesku. Pak je tu ještě skutečnost, že chodník na pravé straně by zaručoval kolize s obyvateli vycházejících z pozemků! Na pravé straně jsou vybudované  pangejty,  nájezdy do domů a je to dost složité. Vyšlo najevo, že tu, za daných okolností,  není co řešit. Celá schůze nakonec došla k názoru že se na ničem nedohodli. Všichni ale litují dotací které v evropské unii čekají.

**čti dále**
*deníček*

*

Pátek 25-04 2025 je celý den déšť

V pátek se hospoda neotevřela. Jo konala se totiž oslava 60 narozenin Jirky ze skalky. Oslavenec objednal prase které se za hospodou již od rána grilovalo, peklo. jeho paní upekla výborné koláčky velké jako kovová padesátikoruna s výbornou náplní. Čepovalo se plzeňské pivo k dostání bylo taky výborné červené víno. Sál který jsme pojmenovali rytířský sál, se pro každého jmenuje jinak. Je to Robertův skvělý výkon, má krásný dřevěný strop stěny jsou vyleštěné cihly naznačené jsou okna a s podlahou Robert ještě neví. Původní úmysl stavitele bylo postavit zde bowling. Proto je sál tak neskonale dlouhý a muzika s tanečním parketem je o tři schody níže. Je to logické protože tam někde měli stát ty kuželky který se tou koulí každý z naší porazit. Než došlo k tomu že by se nějaký bowling měl zavést zjistilo se, že již není o tento sport oblíbený že lidi bowling nehrají. Ale místnost tady byla a tak se udělalo velké sezení. Během večera se vystřídaly dvě kapely které pravděpodobně závodily v tom kdo, je víc nahlas. Tanečníci tančili tak urputně že ladně hodili sličnou lady na tanečním parketu ke schodům a bylo nutno zavolat sanitku. Případné zranění nám není známo, návštěvníci vše vyřídili se saniťákem a sanitka potom v klidu odjela aniž by někoho někam odvezla. Tak tedy skončila noc v rytířském sále jehož krása zajisté se donesla přes hranice Stříbrné Lhoty do Mníšku či Voznic na Novou ves do Kytína, přes brdy do povodí Berounky a mnohem dále. Dodatečně přejeme oslavenci hodně štěstí a zdraví a ještě dalších padesát let.  Děkujeme z tohoto místa. Za pozvání.....

**čti dále**
*deníček*

*


Pondělí 24.4.2025 pod mraky, teplo, hlásí bouřky

Svět se stále točí.    Byl jsem včera v hospodě když tam přišli
4 kluci. Byly tak kolem 20 let starý byli vyparádění měli kytaru měli ruksaky a bylo vidět že budou spát v noci v lese. Dali si pivo a něco k jídlu. Neseděli dlouho nedělali kravál a vzápětí odešli směrem k lesu. Tato celkem nedůležitá příhoda  mě přivedla na vzpomínku. Je tomu už 60 let co jsem tady po kraji jezdil takhle s baťohem na zádech s kytarou přes rameno, 60 let to je někdy celý život. Jezdívali jsme sem vlakem do Nový vsi  šly odtud pěšky do Kytína kde jsme byli na pivu a přenocovali na seníku, mimochodem ten ceník jsem po letech našel, ale za mého mládí byl plný sena a tentokrát teda aspoň vloni zel prázdnotou. Když jsme se vyspali šli jsme lesem na  Packard. Dnes bych tu cestu již nenašel. Zajímavé je že jsem tento kraj prochodil křížem krážem ale o existenci stříbrné Lhoty jsem neměl zdání. Kdybychom tu prošli tenkrát určitě by mi zůstal v paměti náš domek žlutý domek dlouhý s červenou střechou určitě bych netušil tenkrát že tady jednou budu žít. Potom co jsme prožili den na Packardu jsme přes voznici došli do Mníšku na nádraží. Někdy jsme taky byli na Nový Vsi.

Jak nekonečný se tenkrát zdál život. Bavčil jsem tenkrát jedno cígo za druhým a vzpomínám si jak moje babička nadávala: až se ti bude na světě nejvíc líbit, budeš muset jít. Jako umřít měla na mysli. 

**čti dále**
*deníček*
*

VIDEO**** 
Video Obrázky**** 

**čti dále**
*deníček*
*
Velikonoční procházka 25.4.2025 je stále teplo

Je to barokní skvost, co se tyčí nad Mníškem.děvčata se odhodlala vystoupit na skalku co by Velikonoční pochod


**čti dále**
*deníček*
*



Velký pátek18.4.2025 venku celý den p 
Velikonoce jako každý rok zase přišly.
Nejprve se táhlo období velkých veder, které se svou nepřirozeností vtiskly v paměti lidí. Letos jsou Velikonoce nejpozdější dobu jako mohou být jak všichni víme je to závislé na úplňku. Dneska sedím u počítače, je to můj první příspěvek který nepíšu ale, ale diktuji. Jo až na to že si připadám jako nějaký ředitel chybí mi sekretářka. Taková nějaká mladá blonďatá pěkná dívenka. Pomalu ale zjišťuji, že psát vyhledáváním písmen prsty se momentálně zdá výhodnější. No jo nějakej ředitel ze mne už nebude na to mi ujel vlak, takže alespoň ze své fantazie nadiktuji velikonoční fejeton mému laptopu. To mě v tomto okamžiku napadá že kdybych dal mému laptopu nějaké pěkné ženské jméno měl bych tu i imaginární sekretářku hned vedle mě, s krátkou sukni říkáte  ­­­­- jo s krátkou sukní, jak si přejete. Jako ředitel bych určitě mohl vydat nařízení jak se mají takové sekretářsky oblékat. No já se jich určitě nebudu dotýkat aby mě nehnali někam k soudu, že bych se stal obětí nějaké ženy která byla kdysi dávno před mnoha lety dotknuta rukou nějakého nadřízeného. Zajímavé na celé té věci je, že se neslušně dotýkají jenom bohatí muži. Ještě žádná  žena nehnala k soudu nějakého normálního chlapa chudáka z továrny od pásu, všichni ti muži byli vesměs velmi a velmi bohatí. A tak jsme se přes osahávání žen bohatými muži a Velikonoce dostali až sem do stříbrné Lhoty jako snad každý rok bude na Velikonoce ošklivé počasí.


**čti dále**
*deníček*
*


Úterý 15.4.2025 horké počasí pomalu mizí
Umělá inteligence,
Nedávno mi povídala kamarádka, že má umělou inteligenci. Povídám, to se ti ta tvoje ztratila? No ty jsi blbej, ona na to, já bych si nedělala srandu, mám ji v telefonu. Jo a taky ji často používám, vždy  když potřebuji něco vědět, tak se zeptám. Pak mi to došlo. Již v loni jsem se ptal profesora z Davle kdy bude k sehnání  ale pak mi to vypadlo z hlavy.  Až s tím přišla Miluška tak mi vynadala jasně že mi to poslala už dávno a měla holka pravdu. Včera v hospodě jsem si s Irenou na to vzpomněl to už ale  jsem měl tu umělou inteligenci nainstalovanou na telefonu. Byl u toho i Simon a tak jsme po chvilce dali do kupy rozhovor. Uměl mluvit česky, německy a anglicky. Jistě uměl řečí více, ale ty jsme nepotřebovali. Navázali jsme konverzaci, bylo to jako bych mluvil s živým člověkem. .jediné co mě trochu mátlo bylo takové číslo. Pořád se zmenšovalo. Nakonec jsem to za pomoci Simona pochopil: mám denně jen pár minut k dispozici umělou inteligenci zdarma používat. Budu to nadále sledovat


**čti dále**
*deníček*
*



Na věčnost je někdy moc dlouho převzato z Internetu

Láska, bolest, nenávist

Prožili spolu 60 let. Dnes se nenávidí tak, že s nimi nikdo nechce být v jedné místnost

Zprvu to byla láska, opravdová. Překonali roky, krize, výchovu dvou dětí, všechno. Teď? Po šedesáti letech soužití po sobě křičí, urážejí se a nevydrží spolu déle než pár minut bez hádky. Je to stáří, nebo jen láska, která se časem změnila v hněv?

Za jejich společným životem se táhne dlouhá řada společných let, událostí, tichých rán, velkých Vánoc, narození dětí, pohřbů, stavby domu, výletů, hádek, usmiřování. Zvenčí by člověk řekl – silné pouto. Pevné manželství. Dva lidé, kteří vydrželi všechno. A přesto dnes, když k nim někdo přijde, ucítí v místnosti chlad, který nemá nic společného s topením.

On sedí v rohu a sleduje televizi. Ona si v kuchyni mumlá pod nos výčitky. A stačí, aby jeden druhému vstoupil do věty, a oheň je na střeše. Každý den. Pořád dokola. Už to není výjimka. Je to jejich nový jazyk.

Kdysi ji zbožňoval. Psával jí vzkazy, kupoval drobnosti jen tak. Vždycky jí držel kabát, pomáhal s nákupem. Dnes ji oslovuje „proboha ženská“ a ona mu odpovídá ironickým „hlavně že ty jsi vždycky všechno zvládal, viď“. Jejich věty jsou jedovaté, přesné a míří na slabá místa. Nezraňují náhodou. Zraňují s úmyslem.

Nikdo k nim nechce na návštěvu. Ani vlastní děti. Vnoučata se vymlouvají, že mají školu, brigádu, výlet. Všichni vědí, že když k nim přijdou, budou svědky drobných útoků, pasivní agrese a mlčení, které se dá krájet. A přitom oba pořád říkají, že to bez sebe nevydrží. Že se nechtějí rozvádět. Že spolu prostě „zůstanou až do smrti“. A to zní v tomhle kontextu možná děsivěji, než by mělo.

Není to tím, že by se něco konkrétního stalo. Neproběhla nevěra, žádná rána pěstí, žádné velké zklamání. Je to únava. Dlouhá, tichá únava z toho, že ten druhý už není takový, jaký býval. On špatně slyší, ale nechce nosit naslouchátko. Ona má potíže s nohama, ale odmítá hůl. Vyčítají si, kdo co nezvládá. Kdo kdy co neudělal. Kdo je větší břemeno.

Ale víš, co je na tom nejhorší? Ta bolest mezi řádky. Protože když posloucháš opravdu pozorně, uslyšíš za tím křikem strach. Strach z toho, že už nejsou milovaní. Že zestárli a stali se jeden pro druhého zrcadlem toho, co už nemají.

On jí vyčítá, že je pomalá. Ale co vlastně říká? Že ho děsí, že už stárnou. Ona mu říká, že nikdy neposlouchá. Ale co tím myslí? Že už se necítí být slyšená. Obyčejné hádky jsou jen masky, za kterými se skrývá zoufalé volání: „Všimni si mě. Ještě pořád jsem tady“.

A tak místo společného ticha přichází tiché nepřátelství. Místo klidného stáří – bitevní pole, kde se denně vede válka o pozornost, respekt, hlas. Už si neříkají, že se mají rádi. Už si ani nevzpomínají, kdy si naposledy podali ruku.

Občas ale vidíš záblesk. On jí přinese hrnek s čajem. Ona mu přehodí deku přes nohy. Dívají se každý jinam, ale gesta přesto přicházejí. Jako poslední zbytky toho, co kdysi drželo jejich svět pohromadě.

A člověk si říká – je tohle nutné? Musí stáří takhle bolet? Musí spolu zůstat jen ze zvyku, když už si nejsou schopni říct jediné hezké slovo? Nebo je to jen další fáze vztahu, kdy místo vášně zůstane jen holá pravda – a s ní taky všechno nevyřčené, co roky zůstávalo pod povrchem?

Možná ano. Možná se někdy láska nezmění v lhostejnost, ale v hněv. Protože to bolí víc. Protože jsme tomu druhému věnovali celý život. A on je dnes jiný, slabší, tvrdší. A my taky. Jen jsme si nikdy neřekli, že i stáří potřebuje laskavost. Ne sliby, ne romanci. Ale obyčejnou lidskost.

A přitom v tom není nic mimořádného. Jen dvě staré duše, které jsou na sebe zvyklé, ale unavené. Už nemají sílu být něžní. Ale mají v sobě pořád malý zbytek naděje, že ten druhý je tam ještě někde schovaný.

A tak, když se loučím po další návštěvě, slyším za sebou její: „Zavři pořádně, ať na něj netáhne.“ A jeho: „Hlavně že ty víš všechno nejlíp.“ Ale v tom všem slyším taky něco jiného. Zůstaň tu ještě chvíli. Jen to neumějí říct jinak než hádkou.

Možná až jednou jeden z nich odejde, ten druhý pochopí, že ty roky nebyly jen boj. Že i za nenávistí byla touha být spolu. Jen unavená. Zraněná. Nedotažená do klidu.

A já si v duchu přeji, aby jednou stáří nebylo synonymem pro vztek. Ale pro pochopení. I když už nezbude nic než ticho. Aspoň ať to ticho není chladné. Ale něžné. I když bolí....

 

**čti dále**
*deníček*
*

                   Ještě jedna 360tka

Neděle 13.4.2025 krásné počasí se loučí




Sobota 12.4.2025 venku je krásně a slunečno

Naše kamarádka a příznivkyně deníčku byla opět na cestách a poslala mi 360tku. 300 šedesátka je náš soukromý pojem pro formování místa kde se právě dotyční nachází a to tím způsobem že se otočí 1x kolem své osy teda 360 stupňů pomalu aby obrázky byly zřetelně vidět. Tak  tady posílám tu


**čti dále**
*deníček*
*

  .

Tady máme v našich řadách fotogfafku, umnělkyni




**čti dále**
*deníček*
*

Jaro, úklid v duši úterý 8.4.2025 Tak jsem se dopracoval k tomu, abych usedl k počítači. Prozradila mi tuhle moje nejlepší kamarádka, že si se zesnulým manželem denně píše dopis, na A 4. To je opravnu hodně psaní. Nevím kdo jí to poradil, ve  skutečnosti je to rada psychiatrů člověk si jaksi vnitřně uklidí.Vzpomínám si, že po smrti mého otce uklidila matka celý dům od půdy až po sklep. Ve skutečnosti pomáhá jakákoliv jiná činnost, jen ne se dusit vzpomínkami, výčitkami a i jiného myšlenkového  smetí. Je toho hodně, co se vždy může  probírat. Já se v podobných situacích věnuji psaní. Je to jednoduché skládání slova ke slovu a než stačím vymyšlený  text napsat, formuje se v hlavě nová myšlenka. Tak to jde, řádek po řádku  a ničivé šedé myšlenky se jako průvanem vytratí z hlavy. Je to o to lepší, že se mozek netopí v mazlavé bažině, ale pěkně sportovně přemýšlí avšak o něčem jiném. Ono totiž nařídit mozku aby nepracoval, to se stane jen jednou, a to před odchodem na věčnost. A ani pak to není tak jisté. Jsou myslitelé, kteří tvrdí že pracuje dále. Alespoň to tvrdí ti, co se vrátili hrobníkovi z lopaty.   Ano je jaro a vše chce dýchat vůni a vnímat svěží barv



**čti dále**
*deníček*
*

Sobota 5.4.2025 Tak se dnes vrátilo jaro. Ptáci již od rána cvrdlikají, nebo něco tomu podobného dělají a vyženou lidi z postelí.

Již dlouho jsem tu v Deníčku nepsal, ale  nikdo neprotestoval a tak jsem se flákal. Zato teď, když jaro nahnalo kamarády do hospůdky jsem to schytal. Proč nepíšeš?? No a tak jsme si to vyložili.budu se snažit zase něco  napsat.

Takže s radostí jsme zahájili sezonu „kytary a hospoda 2025“ A co je nového? Máme milou paní vedoucí, tak by to řekla Anička,  paní Evičku a je radost se na ni podívat. Stará se o nás jako kvočna o kuřátka, jsme rádi že ji máme. Zná   plno kamarádů kteří za ní chodí a touží mít hospůdku. Snad se její sen vyplní a vybere si tu naši.

Tak nezbývá tu napsat přání, aby to vražedné jaro brzo skončilo. Za závojem vytoužené  sluneční záře, za pučících květů a omamné vůně si vezme mnoho kamarádů na věčnou pouť. Tak jim tu popřejeme klidnou cestou do věčnosti a nám, kterým zatím ten vlak života ujíždí, krásný čas…..

Video Návrat jara****




**čti dále**
*deníček*
*

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)