➤KONTAKT ➤Galerie Fantazie ➤UNESENI➤Kdo má dnes svátek? ➤➤Vzpomínka po desti letech-Anička ➤ Deníček také na Facebook ➤Seznam písní ➤MUZIKA ➤Moje recepty ➤Pony Express-VIDEO ➤Texty texty ➤Nalaď si kytaru ➤ Na pokračování Má cesta na západ ➤Seznam léků a jejich účinků ➤➤SEZNAM LET➤➤10. celosvětový potlach ➤➤Pohádky, Romány, Povídky ➤➤Trampský MAGAZIN
➤Krásná dáma
čtvrtek 28. února 2019**krásně a vítr
➤Někdy je to jednoduché, jindy dost složité, ale jisté
je, že Praha je ženského rodu. Jména místní
Boleslav, Čáslav, Vratislav, Zbraslav, Chrudim, Radim, Jaroměř, Choteč, Drahoraz,
Olomouc atp. jsou vlastně přídavná jména přivlastňovací. Jsou rodu mužského, v jazyku spisovném však jsou rodu ženského. Tak se
v tom vyznej, hlavně však, že je Praha žena a dají se na ní pět ódy, nebo
dělat krásné fotografie.
➤Debka
středa 27.
února 2019**venku je jako v létě
➤Když člověk utrpí
takovou ztrátu, proč by neměl mít debku, jinými slovy depresi. To něco bolí a
bolí tu všude a nedá se to nahmatat. Jedno kam se jeden vydá, již tu byl dříve
ale ve dvou a teď je tu najednou sám. A teď si s tím poraď. A při té smůle
a tragedii, to štěstí, že od té doby co Hanka odešla svítí sluníčko. Však to
znáte, není důvod ke smutku ale počasí je tak pošmourné, že se z toho chce
brečet. Tak já mám alespoň jeden důvod mít debku, ale počasí to není. Je to tak
konečný, nezměnitelný, těžko akceptovatelné, jednoduše sprosté a hrubé a přece
mi někdy napadne, že snad jen spím a teď se za chvíli zbudím. Že ten zlý sen pomine a bude zase dobře. A přesto
najednou nacházím chvilky, kdy najednou myslím na něco jiného. A tak ve mně
klíčí myšlenka, že to bude zase dobré? No do jisté míry, nikdy to nebude to
samé….
➤Jak utíká čas v Davli
neděle 24.
února 2019**mrze
➤Jelikož se
večer u naší pípy nekonal, jel jsem k Jardovi. Ani tady jsem žalu neunikl,
protože místo vedle mě nebylo to Hančino. Ale seděla po mém boku Vlastička co
zpívala s Jardou a čas plynul příjemněji. Ale ano, večery u krbu jsou
vyhlášeny a Vlasta je dokonale s Jardou sladěna. Bylo to pohlazení po duši….
➤Oslava Pony Expresu
sobota 23.
února 2019**je mrazivo ale slunce svítí
➤Včera se v naší
hospůdce konala oslava Pony expresu. V minulých letech se konala jízda z USA
přes Čechy až do Austrálie a jelikož se vše dokonale povedlo, bylo to nutné
oslavit. Odhalovala se pamětní deska, při čemž došlo k veselé scénce,
protože slavní a zasloužilí účastníci jízd,
tahali za provázky a deska se neodhalila. Tak tam jedem vlezl a strhl ten hadřík.
Jinak se hrálo,měli jsme šest
kytar,mandolínu, housle a basu. Dokonce se i tančilo. Měli jsme opět milou
obsluhu, Slávkovu dceru. Jediná stinná stránka byla, že to již Hanka nezažila….
➤Samota je balvan
čtvrtek 21.
února 2019**vrací se zima
➤Každý jsme ji
někdy zažili. Při různých příležitostech jsme se najednou ocitli sami. Člověk ji
nechce vnímat a pokud jsou ještě povinnosti, dere se s předkloněnou hlavou
proti studenému větru, proti dešti, proti povinnostem dnů. Pak ale, když se
dostaví večer a záležitosti dne jsou vyřízeny, nenastává ten pocit vykonané
práce, uspokojení a blahé očekávání domácí pohody. Ne, pak se ti najednou
vybaví ty scénky každodenního spolužití, ale je tam ticho, nikdo nemyje nádobí,
nepřikládá do kamen… Pak se ti na prsa uvalí balvan a není s ním k hutí.
Ano, vím, časem se to zahojí, ale já teď mluvím o tom co cítím dnes. Zamyslel jsem
se: naše vesnička je hezká a jsou tu i hodní lidé hodně jich žije osamoceno. V mém
nejbližším sousedství je to devět sousedů co se důvěrně znají se samotou. Dokud
se dokáží sami obsloužit, si nakoupit tak to jde. Ale pak?
Dnes po masáži
jsem se stavil u mé sestry. Povídala si se svou spolubydlící a dámy se chystaly
do nějaké dílny něco vytvářet. Sestra bydlí v domově důchodců a již dříve
přiznala, že je ráda, že již nežije sama, že je tu, i když je to smutné, pořád mezi lidmi. I když je toto zařízení
zřízené hlavně pro tělesné potřeby seniorů, poskytuje zároveň balzám proti
osamocení…
➤Kam jsi šla?
pondělí 18.
února 2019**slunce a teplo
➤Když jdu
kolem gauče, tak tam vidím Pajdu. Když jdu dnes kolem tvého psacího stolku
vidím tam tebe. Kam jsi šla? Bylo nám tu dobře, každý si dělal co chtěl a
přesto to fungovalo. Co tě to napadlo takhle jednoduše odejít, z jednoho okamžiku
na druhý. Chtěla jsi mi něco udělat a já se chtěl něco zeptat a teď si připadám jako
opuštěný holoubek. Stejnak si myslím, že to je taková tvoje legrácka, až teď
sejdu dolu od mého PC budeš si číst a já si ani nevšimnu, že tu za jsi. Tak,
nech těch vtípků a zase se začleň do našeho života, máme ho tak krásný! Dnes jsem
vyndal kolo, nejela jsi se mnou ale já tě hledal ve zpětném zrcátku.. A vůbec,
nech těch blbých nápadů a buď tu zase. Vše jsi zastala, do všeho jsi se hnala,
nebyla jsi k zastavení a vůbec, že tě to baví!?
➤Smutná zpráva
neděle 17.
února 2019** krásné sluníčko
➤Dnes v ranních
hodinách odešla na věčné časy moje Hanka. Bude nám tu po ní smutno. Více podrobností nemám, nerozloučila se....
➤Nenecháváme si ujít příležitost oznámit kamarádovi, že je opět o rok moudřejší
neděle 17.2.2019
➽https://youtu.be/mzchGy4f5NU➽
➤Jak Hanka perlila
➤Hanka moc
nemluví. O to víc ale přemýšlí. Když věc dokonale promyslí, pak teprve otevře
ústa. Je to správný postup, ale dost náročný. Jako například dnes: ptám se,
koupíš permanentku, odpověď ano. Ach jo, zapomněl jsem na to říci, že jsme na
Měříně plavat. Hanka přistoupí k pokladně, věc řádně promyšlenou a řekne:
prosím 20 penzistů. Pokladní se dává do pohybu, již vrací Hance peníze osm set tady
jsou dvě stovky do tisíce.
To se Hance
nelíbí, ví že to normálně stojí více jak tisíc, ale pokladní se mohla splést a
nebo zlevnili a tak mlčí. Pak se pokladní chystá vydat dvacet klíčů a Hanka vyžaduje
tu permanentku a tu se teprve provalí, že chtěla jen tu permanentku a že
nepřijela plavat s dvaceti penzisty.
Tak se zase
vše stornovalo a Hanka má svou kartu s dvaceti přístupy na plavání……
neděle 10.
února 2019**pomalu taje
➤Ano, že tento,
pro Čechy kdysi neznámý zvyk sem do naší
kotliny zatáhly obchodní řetězce, aby byl důvod na útratu, to víme. Ale ono, když se dá
někomu malý dáreček, tak to potěší a jedno proč. Na tomto místě si opět
vzpomenu, jak se moje maminka radovala, když dostala k MDŽ v Thomaeyrovi
nemocnici, kde pracovala, dortíček a kytičku. Radovala se na místo aby zuřila,
že byla obdarována komunisty. Všichni jsme se nad její radostí tvářili
nešťastně, protože rodina byla tou komunistickou vládou zle poškozena. Ale do dnešních
dnů cítím na jazyku pelyněk: mohl jsem jí také dát kytičku, nebo se alespoň usmát,
neubylo by mě….
➤Dny takové a jiné
sobota 9.
února 2019**sníh drží a slunce pálí
➤Včera byl
takový obyčejný pátek. Každý ho prožíval jinak. Můj bratr přistál na Kubě, kam
letěl na dovolenou, večer se v hospodě zase hrálo a Damoklův meč, jež se
nad každým vznáší, tak teda ten můj, nespadl. Dostal jsem dobré výsledky v nemocnici.
A do toho všeho svítilo slunce, takže nás napadlo, že bychom zase mohli počat
jezdit plavat. Hanka volala do Měřína, bazén je po lednové inspekci opět otevřený.
Jinak panuje prázdninová, okurková sezona, protože polovina všech škol je na
horách a lyžuje. Ale již se sem valí vítr, který přinese oblevu. Právě mi tu trochu
nadzvedl střechu. Ve Frankfurtu již prší a je teplo.
➤Sny emigrantů
středa 6.
února 2019**sníh a pod mraky
➤Jak jistě
všichni víme, naše duše prozradí těm, kdo tomu rozumí, více než je nám libo,
než bychom prozradit chtěli. A právě internet je taková platforma, kde se dají podobné
věci pozorovat. Zaujal mě včera jeden příspěvek na facebooku. Je to facebooková
kamarádka a navíc velice vzdálená
příbuzná. Skoro každý se nedokáže zdržet toho, presentovat fotografie, nebo
obrázky na všelijakých stánkách, které pak nechtěně vypovídají o nás a i o
utajené touze po domově. Zastupuji zde emigraci z šedesátého osmého roku. Skoro
všichni se na západě uchytili, a mnozí si splnili americký sen. Hodně nás již
zemřelo a ti co žijí jsou staří a pokud nejsou nemocní žijí na odpočinku. Hodně
cestují, ale v hlouby duše mají stesk po domově. Pokud nemají možnost mít
to domů pár set kilometrů, vytváří na stránkách mimo jiné podobné koláže:
romantická zákoutí krásné Prahy, sochu svobody, která se nás ujala a kraslice a
velikonoční, pohodové výjevy a Americkou orlici, která nás chrání na cestách. Ano,
tito emigranti byli většinou úspěšní, ale teď jsou staří a touží po domově a
vůbec si nepřipouští, že je teď doma skoro vše jiné a navíc: ten americký sen
si plní lidé i doma. Je to dobré a potká to všechny. Ve stáří se vracíme ve
vzpomínkách do mládí a do dětství akorát ti emigranti to mají trochu složitější…
➤Den kdy napadl sníh
úterý 5.
února 2019**krásně a mrzne
➤Dnes ráno je
jako v pohádce. Ano je to tak. Někdy a to je většinou, bývá zima strašně
nepřívětivá, studená smutná a naštvaná a člověk neví, kam by ji schoval, kdyby
to šlo. Ovšem pak jsou rána, kdy se jeden vzbudí do zářícího sluníčka, do
královsky modré oblohy a tisíce a miliony jisker, jež se třpytí po bílých chuchvalcích
sněhové vaty. V zahradě po cestě na stromech na střechám a snad i v tvé
duši se rozhoří oheň zimních diamantů. Je to jako jízda do království švédských
pohádek, kde švarný Kai nasedá do saní, aby vyzvedl svou Gerdu a sněhová
královna povolí, aby se štěstí třpytilo krajem. Aby bylo jako v pohádce….
➤Mnoho názvů pro jednu věc
neděle 3.
února 2019**stále padá sníh
➤to je takový jev, který se v Praze stal pravidlem. Tak například kolik
jmen má hlavní nádraží? A kolik jmen nesla Vinohradská ulice, která se nestydí
protínat Královské Vinohrady? Asi bychom se nedopočítali. Já jsem teď strávil
dvě noci v Masarykových domovech, v Krčské nemocnici a nebo v Thomaeyrovi
fakultní. Chtěli se mi pod plnou narkózou podívat do krku a vzít tam vzorek. To
já si nenechám dobrovolně dělat. Jedna mladá doktorka mi musela nastříkal do
krku umrtvovaní sprej a když mne dostala do křesla podruhé, tak mě vítala hned,
se slovy: my se známe, a nastříkala do krku a já se počal dávit, to na mne
ještě nesáhla. Na sále, když mi dávali narkózu povídá pan doktor: co to máte,
to je budík? A osahával mi prso. Ne, to je event rekorder, ten nahrává EKG.
Jste nějak chytrej, povídá doktor, to jste byl v IKEMu? Ne říkám ve
Frankfurtu: No to je ještě horší, řekl a poslal mě do světa snů. A tak se stalo,
že v podstatě pořádně nevím co mám, sotva jsem se probral z narkózy mne
poslali domů a tím pádem jsem nestačil v čas udělal novou stránku na ÚNOR
2019. Tak se do toho dávám…