Příspěvky

ČERVENEC 2019




➽O co usiluje Andrej Babiš
Čti➽

➤Na divokém západu
pondělí 29. července 2019**vlhké vedro
➤v sobotu se vracel Robert s Irenkou z naší hospody, když u poslední chaty směrem na Kvíkalku narazili na stádo divokých prasat. Vůbec se nebály a klidně si stáli na cestě.   




Holky se baví
Děvčata v domově důchodců se dobře baví





Kytín zve na Kulturní léto


➤Nepodařený výlet
pátek 26. července 2019**horké léto


➤Sliboval jsem bratrovi, že naložíme kola a pojedeme k Padrťským rybníkům. Ty leží v Brdech u Rožmitálu. Je to bývalá vojenská základna, která je z části zpřístupněna. Karel se těšil, že tam budou růst houby ale já ho vatoval, protože tam je výstraha vstupu do lesa, že prý by tam mohly ještě ležet miny. Když jsem výpravu plánoval, zcela jsem zapomněl na problémy, co jsme měli s Hankou, i když jsme tam byli již dvakrát. Vždy jsme zabloudili! Takže jsme včera ráno vyrazili, já měl naprogramovanou navigaci a ta počala již před Příbramí vyžadovat, abychom opustili dálnici. Což je blbost, protože jsme se museli nejprve dostat k Rožmilálu. „To tu krávu za chvilku přejde,“ utěšoval jsem bratra, domnívajíc se, že nás vede po polních cestách.  Nepřešlo jí to. Vehementně se domáhala, že se musíme vrátit a Karel vypěnil, „ať teda jedu podle ní.“  Náš cíl byla vesnice Buková, kde jsme chtěli nechat auto a k jezerům pokračovat na kolech. Nakonec jsme byli u Příbrami v Bukové a tak jsme se rozhodli, že se vrátíme domu a projedeme se po Brdech. Byli jsme v Halounech a pak se stavěli na oběd u Dernerů. Pak náš výlet skončil a já se posadil k PC a zkoumal, jakou blbost jsem zase udělal. A pak jsem na to přišel. Buková je jedna u Příbrami a druhá Buková u  Věšína. Chápete to?? My měli jet na Bukovou pod Rožmitálem a o té má navigace neměla ani zdání. Kráva jedna!!!! Fotky od Jirky Jirouška a objev Brdy




➤To nemá příkladu
středa 24. července 2019**vedro

VIDEO Požár 14.7.2019




➤Minulou sobotu jsme měli požár. Postižený byl kamarád Petr. V noci, když spal ve své chatě vypukl požár a kamarádovi se podařilo vyskočit z okna, ale je dost těžce postižen. Zavolali na odvoz helikoptéru. Kamarád je na tom dost špatně, hlavně má zasažené plíce. Samozřejmě  mu všichni držíme palce. Na pozemku zbyla jeho matka a těžce nemocný otec. Ale poslední dva dny se na jejich pozemku v tichosti něco neuvěřitelného děje: kamarádi od hasičů, přátelé od motorek a jiní, se dobrovolně sešli kolem shořelé chaty a společnými silami pomáhají odklízet. Vše je ohořelé, černé a páchne to, muži mají na ústech ochrany a makají. Město prý přistavilo zdarma kontejner. Toto je bezpříkladný příběh sousedské a kamarádské pomoci. Teď hlavně aby se vrátil Petr.





➤Kouzelný večer
sobota 20. července 2019**zase horké léto



➤A hned na to jsme prožívali kouzelný večer v naší hospodě. Přišlo málo lidí ale o to, to bylo pěknější. Venca asi vstoupil do nějaké sekty nebo se z něj stal Gorbačov, Mílu asi vyhodila Evička, přišel totiž s kufrem, ale nakonec v ní měl trumpetu. Nikdo ji nekoupil. A tak se zpívalo a vedly se řeči slušné i ty druhé….





➤Zatmění
čtvrtek 18. července 2019**léto, horké slunce


➤Měli jsme tuhle zatmění měsíce. Bylo pěkné počasí a skoro na celém území Česka bylo toto nebeské představení vidět. Nevím proč je kolem té události tolik humbuku, stín Země na měsíci přese vidíme skoro pořád, když „dorůstá“ a nebo „couvá“, to jsou přece také stíny Země to zatmění je jenom bráno vše z jiného úhlu. Ale jinak musím říci, že je to krásné a romantické, jak se v tom svitu změní celá zahrada. Ach jo, zahrada. Tady se zrcadlí tvá duše, když se díváš ze správného pohledu. Zahrada dokáže vyléčit bolavou duši, zaplaší samotu, a umí tě polít hřejivým pocitem štěstí. Měli jsme tu nešťastnou událost, vyhořela chata i s Petrem, ten teď bojuje o svůj život, přejeme z tohoto místa brzké uzdravení jinak řečeno baldige Genesung..








➤Jako v pohádce
Pondělí 15.07.2019**zase se vrací léto


➤Kdybych měl vyprávět dětem pohádku, asi bych začal v pohádkovém Kytínu. Je to vesnička na konci cesty, dál než na náměstí s rybníkem  cesty nevedou. Jistě, tak bych to vyprávěl v té pohádce, ve skutečnosti cesty vedou dále, ale musíš je znát. Severní cesta například, vede přes Písky do Stříbrné Lhoty. To je další pohádkové místo. Ta severozápadní vede na Roviny, což je vysokohorská louka, kde se prohánějí koně, na kterých se můžeš projet, bude-li ti libo. A ta západní ta tě přivede ke Knížecím studánkám, kde tančí noční víly i za slunečního dne. Tam se protahují Brdy do nekonečna a dá se tam zabloudit na celý život. Tak jako jsem tam zabloudil na celý život. Naštěstí, po dlouhém bloudění  jsem se našel nedaleko kouzelného města s ještě kouzelnějším jménem, u městečka Mníšku. Dávno již nehledám cestu zpět tam do těch dálek kde jsem žil. Tam cesta skončila a jsem rád, že našel jsem tu pěšinku zpět, do rodného kraje. Do kraje jako v pohádce. 








➤Hromada událostí
neděle 14. července 2019**vydatné deště
➤Tento víkend se událo hodně věcí: začalo to večer v hospodě, kdy Irena oznámila, že přijedou až o tři čtvrtě hodiny později. Nakonec dorazili s hláškou, že se podruhé narodili. Při vjezdu na dálnici jim náklaďák urval zrcátko a opřel Roberta do svodidel. Také jsem dostal pozdrav od bratra Karla, byl nevštívit Řím.  Další událost dozrávala, když mě v noci zbudil hukot motorů a smaragd nafty. Pod okny ložnice stály tři hasičské vozy v plné polní. Již od pěti hodin jim běžely motory. Vlezl jsem si opět do postele a přemýšlel co se asi děje. Venku byl naprostý klid. Pak si říkám, že asi bude někde nějaká slavnost, na kterou se hasičské vozy připravují,  když se pak ale spustil vydatný déšť, došlo mi, že se chystají vpumpovávat vodu ze sklepních prostorů, varovali totiž v rádiu celý den, že bude zle. Nakonec jsem se dozvěděl od sousedky M. že u lesa vyhořela Petrova chata a že ho odvezl vrtulník do nemocnice. A moje nejstarší kamarádka mi poslala pozdrav z Wimbledonu byla navštívit „Central court“, tedy posvátný tenisový trávník. Monika mi zase poslala fotku, kterou našla u Reinera, kterýžto pán byl kdysi dávno přítel mé matky, na které jsme vidět jako ještě zcela mladá rodinka i s maminkou v Heidelbergu.  Říkám, víkend plný zpráv…


Karel u Kolosea





Miluška ve Wimbledonu na posvátné, tenisouvé trávě...
 


Michal, postrach matčinyho srdce...





➤Synovec
pátek 12. července 2019**chladno a pod mraky
➤Prvně jsem letos zahlédl svého synovce když se vracel s otcem na kole z Brd a stavil se v naší hospodě k napití. Zaplatil jsem mu tehdy zmrzlinu a byl toho názoru, že ho zase dlouho neuvidím. Když jsem byl s kolem na inspekci zahlédl jsem mezi zaměstnanci obchodu kluka, jež tam zřejmě dělal brigádu. Dokonce mi pomáhal s kolem do nosiče co mám instalovaný na odtahové  kouli. Dal jsme mu nějaké spropitné, a jel jsme domů. Teprve asi druhý den mne napadlo, že ten mladý brigádním mohl být můj synovec. Protože jsem do toho obchodu musel jet kvůli adaptéru na ventilek, zeptal jsem se: nejmenuje se náhodou váš brigádník Valeš? Ale ano, jmenoval se tak a tak jsem ho pozval domů na pokec a docela se mi zdá, že je to šikovný kluk. Sice skáče na kole, je to jeho záliba, nedělá si nic z počítačů, zvláštní a jinak zábavný kluk. Můj synovec je vlastně jeho táta. Takže já jsem jeho prastrýc.  



➤Popelník a altánek
středa 10. července 2019**chladný vzduch a horké slunce



➤V pondělí jsme s bratrem urazili více jak 30 km. Nejprve se nemělo nic dít a pak se odjezd do Mnichova opozdil o jeden den a tak jsem se vypravil  na Voznici. Byla taková zima, že jsem v lese zastavil kolo a oblékl si šusťákovou bundu. Pak jsme jeli směr Dobříš, ale po druhé straně dálnice. Na Voznici je dálniční podjezd, ani jsem o tom nevěděl. Tam mne překvapili dva pštrosové, byli ještě o hlavu větší než jsou lidi a pak také stádo daňků za plotem. A pak jsme dojeli do altánku, ve kterém se nacházel rozkošný popelník. To bude určitě nějaká cenná starožitnost, jsem zvědav, jak tam dlouho vydrží. Určitě ho tam nechal Václav IV. když  tam lovil zvěř. Pak jsme objevili překrásné chatařské údolí, to bylo jako v pohádce. Bylo to nedaleko Malé Hraštice. Pak jsme si dali oběd v restauraci v Zatáčce a bylo to dost dobrý. Včera jsem vezl kola do opravy a byl jsem na inspekci….






➥Vzdal to kousek pod cílem


➤Rukavice, tělesná potřeba a výlet na kolech
sobota 6. července 2019**trochu chladněji a vítr

➥Výše již terén nevede
➤Tak mám konečně kolo, po kterém jsem toužil. Ne že by teď jezdilo úplně samo bez šlapání, to ne, spíš musím vydatněji šlapat, ale nevypíná se motor.. či baterie, čert ví co to bylo. A tak jsme se vypravili na dlouho vytoužený cíl, na rozhlednu která se nachází v lesích nad Hostomicemi. Celý ten výlet se protáhl až nad 40 kilometrů. Také jsme opět ztroskotali uprostřed pokladnice pařezů, spadaných šišek a ostrých klacků, no jednoduše v Brdském lese. Naštěstí jsme pak dorazili na cestu, po které jsme se vydali dále na západ. Brácha pak hlásil, abych jel pomalu, on že si odskočí. Po nějaké chvíli jsme jeli dále až jsme narazili na cestu co vedla přímo do prudkého kopce a rozhledna bylo skoro nedobytelná. Posledními silami jsme ztroskotali v haldě šutrů a tak jsme uvázali kola a šli dále. Já to posléze vzdal a brácha šel dále s nějakou turistkou aby následovně zjistil, že byla rozhledna zavřená. Potom jsme se jeli napojit do Brdské restaurace Vlaška a výlet šťastně skončil, a v baterii bylo ještě plno paliva. Až druhý den se vyplavilo co se na výletě událo. Bratr mi volal abych mu vysvětlil kudy jsme včera jeli. Že se jede podívat jestli nenajde rukavice, které ztratil. Pak mi hlásil: to ho..o tam ještě bylo, ale rukavice byly pryč….

➥ještě kousek zvednout a byla by to zeď



➤Přijel vlak plný písní…
neděle 30. června 2019**horké léto

➤Tento pátek byl vzpomínkový. Hrálo se pro Lojzu, který teď již opravuje nebeská kola andělům. Takže se nás sešlo hodně. Bylo vedro, ještě nejpříjemnější to bylo v hospodě. Hrálo se a hlavně se kecalo a také pití se nezanedbávalo. Vždyť nás neustále v mediích nabádají, abychom dodržovali pitný režim. Jo a na Ládíka se lepí ženský, o tom vypráví mnoho trampských písní, neboť písně vznikaly většinou tehdy, když byli chlapi ještě romantický, však víte co mám na mysli. No a Ládík je romantický do dnešních dnů, však se koukněte…