Spessartherme
neděle,
31. března 2013
sluníčko,
zima, sníh, brrrr
Dnes jsme se opět vypravili do Spessartu. Buď to bylo
změnou času, nebo protože jsou Velikonoce, bylo tam nádherně prázdno! Hanka mě celou
dobu ponoukala, že je zítra 1. apríl a že mám někoho napálit. Tak nevím zda mě
něco napadne. Apríl apríl….
Nejen zima,
sobota,
30. března 2013
je
mrazivo, polétává snížek a je to otrava
..ale ještě nám přehodí čas. To abychom o hodinu déle
viděli na odhazování sněhu! Jana již počala krmit ptáky a Zdenek jí vydatně pomáhá. Ptáci
jsou tak znavení, že jen chodí sněhem v polích a již nemají sílu lítat….
Velký pátek
pátek,
29. března 2013
dnes
je kolem 0° a zamračeno a sem tam padá snížek
máme všichni asociaci s Velikonocemi, že je jaro.
Letos však jaro není ale přesto nezoufejme. Naopak loni 8. Dubna
v podvečer Velikonočního Pondělí naměřili na Jizerce -20,5° A tak se zase
potvrzuje přísloví, že není tak špatně, aby nemohlo být hůř. Naopak na Wasserkuppe je plno sněhu a moje děti jeli
spontánně lyžovat. A nevyužít toho: Wasserkuppe je za rohem, jinak se musí až
do Rakouska. Největší radost má Adrian. Minulý týden se válel u moře na
Kanárech a teď jezdí lyžovat. Byl jsem včera nakoupit a tak jsem je pozval
zítra na oběd.
stupně
27.
března 2013
Dnes
je modrá obloha, slunce ale pouze 2 nad
nulou
Jak to vše uteče. A jsme zase doma. Marek nás vyzvedl na
letišti, náš systém funguje stále lépe. Po přistání si ten, co odněkud přiletí,
zavolá domů a než se vyzvednou kufry, stačí ten co byl doma dojet na letiště a
naložit výletníky v místě, kde se smí jen zastavit pro nastoupení/vystoupení.
Když nastane nějaké zdržení u kufrů, ten co sedí v autě objíždí okruh na
letišti tak dlouho, dokud se všichni nenajdou. Možná, že bychom si to mohli
nechat patentovat.
Dovolená 2013 Hotel
Iberostar
Dnes 16.3. v sobotu odlétáme z Frankfurtu na Kanárské
ostrovy. Letíme na Fuerteventura do hotelu Iberostar, kde pracuje Robert.
NEDĚLĚ 17.
Počasí: dnes je,
slunečně 31 º větrno
Let na ostrov Fuerteventura byl velice klidný, až na
velice nepříjemnou věc v okamžiku, kdy pilot počal přistávat. Zajímavé je, že,
v letadle vycítíš zda klesá, či stoupá. Takže
stroj se sklonil ku přistání, pak ale počaly motory řvát
na plné pecky, mašina počala prudce stoupat. Když se po chvíli vše uklidnilo,
hlásil nám copilot že museli durchstarten, že jsme znenadání dostali silný vítr
do zad. Při takové situaci by se letadlo mohlo propadnout, protože letoun by
neletěl oproti okolnímu vzduchu rychleji jak 300 km. Již jsem toho nalítal v
životě hodně, tohle jsem ještě nezažil.
Odpoledne:
Stále se řeší
problém s ubytováním Diana. Jelikož si vzpomněl o dva dny později, že poletí s
námi, ubytovali ho, při dodatečné reservaci, v jiné budově stejného
hotelu. Máme vše inklusive, jenže my
máme na zápěstí žlutou pásku a on červenou. Takže když Adrian obědvá u nás, je
to trochu na černo. Slíbili nám, že ho převedou k nám, ale je neděle a tak se v kancelářích nedělá.
PONDĚLÍ 18.
Odedneška má Robert dovolenou a tak jdou s Adrianem do
sousední vesničky do Robertova bytu. Večer dávají Mama Mia, v hořejším hotelu.
Tak se tam chystáme.
Večer
Mama mia byl moc pěkný zážitek. Mladí animátoři se velice
snažili, ale protože byli asi tři nemocní, vystupovali dva hoteloví hosti. Tu
story, že se dcera chce vdávat trochu pozměnili ale tři možní otcové dorazili a
matka se nakonec oddala.
UTERÝ 19.
Dokázal jsem se za první den tak spálit, že vypadám jak
grilované prase. To se mi dříve nestávalo. Tak jsme dnes šli do nákupního
centra pro nějaký krém a hlavně pro prostředek proti moskitos. To jsem ještě
nezažil, aby byli komáři u moře. Robert dnes zašel za ředitelem hotelu a
vylíčil mu náš problém. Adrian měl pásku na zápěstí červenou a my žlutou. Takže
jsme mohli využívat ol inclusive v různých resortech, ale každý jinde. Dnes
jsme dostali všichni pásky zlaté a můžeme všichni všude. Jsme prakticky VIP
hosté. Pásky s adresou hotelu a různou barvou umožňují zaměstnancům kotrolu bez
jakéhokoli průkazu. Pásky vydrží opalování, koupání, saunu po dobu dovolené a
déle. Zlatá páska musí být dost neobvyklá,
protože se nás každá recepční zeptala, kde jsme
ty zlaté pásky vzali. Adrian to vyřešil po svém a říkal, že to nesmí
říci.
Večer jsme byli v hotelovém divadle na Lets Boogie.
Byla to sranda.
STŘEDA 20.
dnes je silný vítr a horké slunce.
Adrian vyhrál 1. cenu ve stolním tenisu a před včerejším
div. představením měl dostat listinu a samozřejmě byl někde s Robertem v trapu.
Když ho již vedoucí animátor po druhý vyvolával, dodal jsem si odvahy a vešel
na jeviště. Po krátkém výslechu jsem diplom obdržel. Robert má již druhy den
auto. Včera měl VW a dnes Citroen. Byli jsme se včera podívat u něj v Morro de
Jable, má tam byt s čistícím kanálem a bylo tam nepříjemné klíma. Ale co bys
chtěl za 100 € inclusive? Má v hotelu mnoho kamarádů, kolegů a je vidět, že je
oblíbený. Adrian je také velice komunikativní, má tu již známých, že valím oči.
Večer jdeme do hořejšího hotelu, kde Robert působí, jeho kolegové z kuchyně nám
vaří něco EXTRA, pro nás. Neustale nás tady oslovuji, zda jsme jeho rodina, což
je pro Španěly důležité a jsme zasypáváni různými pozornostmi, nebo lepe
řečeno, přísliby! Nějaké dobropisy jsme již dostali a jak jsem již psal, ty
zlaté pásky. Neustále tu sledujeme něm. Televizi (8 programů) a sledujeme
záplavy sněhu na sevru. Tady je vedro, ale vítr je tu studeny. Tak si říkám,
zda to nemá spojitost s tím ledovým jarem v Evropě. Právě jsme se vrátili z
procházky kolem moře. Docela dobře jsem pochodoval i když jsem si vzal
vycházkovou hůl. Nějaké mušky nás otravovaly, zalezly mi do nosu. Já musel
kýchnout a opět mi luplo v zádech. Teď jsme již v hotelu a po večeři jdeme na
flamengo do teather.
ČTVRTEK 21.
Dnes je obloha bez mráčku, je 30 stupňů a bezvětří.
Byli jsme naproti Robinson klubu na Africkém trhu. V
našem věku tam neměli žádné překvapení, ale od doby, kdy jsem tam byl s Janou
vím, že tam prodávají bíle lněné košile. Koupil
jsem si dvě, Hanka si koupila kalhoty s vestičkou, Helena
nějaká trička a Robertovi jsme koupili také jednu. U oběda jsme měli premiéru.
Adrian se cely den neozval, jen jsme ho zahledli jak hraje pink ponk. Teď právě
volal, že se tu staví a přinese ten zeug! Tím mysleli ty láhve kořalky a
kartony cigaret, které nakoupil a nemůže vést sám, jelikož se vrací o den
dříve, což souvisí s tou dodatečnou rezervaci.
PÁTEK 22.
Dnes je 30stp. slunce a vítr.
Včera Adrian neustále opakoval, že jde dnes na pláž
cvičit jógu. Bylo mu důležité, aby ho někdo nafilmoval. Robert mu to slíbil a
skutečně se oba ráno při snídani objevili. Oba byli ospalí a tak z nich vylezlo
jako z chlupaté deky, ze dorazili do hotelu až v pět ráno. Tak jsme po snídani
táhli na pláž, abychom filmovali, přičemž Robert zjistil, že je Dianův foťák
vybity. My jsme šli po zaplavání v bazénu na oběd a již jsme kluky do pozdního
odpoledne neviděli. Odpoledne se udělal silný vítr a tak jsme šli do poolbaru
na kafíčko, čajíček. ANIMÁTOŘI jsou zvláštní služba těchto hotelů. Maji
za úkol, bavit hosty. Obyčejně zvou hosty, kteří se válejí u poolu na nějakou
aktivitu, většinou sportovní. Dělají to nenápadně, nevnucují se. Pohybují se ve
veřejných prostorách hotelu, roznášejí úsměvy a dobrou náladu. Jsou to mladí
lidé, většinou ve věku, kdy po maturitě ještě nevědí co dál. Všichni ovládají
plynně minimálně tři světové jazyky. Jsou sportovně zdatní, umí tančit a hrát
divadlo. Ve dvou hotelových divadlech dávají každý večer představení. Jsou ze
všech koutů světa a jsou mezi nimi všechny lidské rasy. Tato ideje velkých
hotelů, ve kterých bývá pravidlem že je vše v ceně, se prosadila po úspěšném,
minimálně 30ti letým předstihu německy mluvícího Robinson Clubu a francouzy
mluvící Aldiana. Mladí lidé vnáší do
společenství hostů, kteří si poměrně drahou dovolenou mohou dovolit, mladistvý
vtip a náladu. Navíc jsou vedeny přísnou procedurou k slušnému a uctivému
chování vůči starším a pro dobrý pocit těchto si všichni tykají. (Aby si
všichni hosté mezi sebou vzájemně tykali je jen doporučeni vedeni hotelu).
Pozorovateli neujde, že je tu uměle vytvořena mládež, jaká se ve volném světě
nenajde, což však neškodí dobrému pocitu starých, kteří se pro podobnou
dovolenou opětovně rozhodnou. Kšeft je kšeft a hotel musí být plný. Nebo jinak:
hudba musí hrát i kdybys chtěl plakat.
SOBOTA 23.
Dnes je poměrně chladno 28 stupňů mírný vánek
Dnes jsme se konečně dostali do welnis. Měli jsme ještě
dobropisy za špatnou reservaci. Je to takové malé koupaliště jako ve Spessartu.
Vířivky podvodní trysky. Takže se to na dnešní počasí úplně hodilo. Adrian šel
s Robertem do Morro de Jable, aby si konečně vyfotil moře z kopce, na kterém
vesnička leží.
NEDĚLE 24.
dnes je zima. No dobře, je 25stp ale na nás je již zima.
Pod okny našich pokojů jsou takové polokruhy z kamenných zíděk, a v každé jsou
před větrem postavené dvě lehátka. A slunečník! Dnes jsme se rozhodli si tam
lehnout. Přinesli jsme si z jiného kruhu lehátko a sluneční, aby jsme měli po
třech a ulehli. T ěch polokruhu tam bylo 38 a všechny prázdné. Netrvalo 25 vteřin a byl u nás německy děda. Poznali
jsme to podle toho, že mluvil německy. A že jsme obsadili jeho slunečník a
lehátko že si vše v NĚMECKU zaplatil a že ON není žádny zloděj. Namítl jsem, ze
má ještě 35 míst volných, ale ty prý nejsou jeho! Jelikož nám bylo chladno, šli
jsme na pokoj, kde nám po pěti minutách byl předán kýbl s ledem a s lahví
Freixenet, tedy šampus. Možná je dědek tajně sledován, a když napadne nějaké
hosty, tak to napravují! Pravděpodobně to však konečně došla ona slíbená
pozornost!
PONDĚLÍ 25.
Dnes je zase krásně, slunečně a teplo.
Je to poslední celý den v hotelu Iberostar Galvitos. Na
recepci jsme objevili Tomáše z Litvínova, jehož rodiče chodili nakupovat ke
Kořínkům, což byl strýček Hanky. Je mladý mluví čtyřmi jazyky a nejprve
nechápal, že naň mluvíme česky.
Adrian již odletěl. Asi sedí v letadle a bubnuje do
sedadla.
Včera jsme došli s Hankou až do Robinson Klubu a prošli
jsme se po jeho pozemku. Cestou jsme vlezli do třetího Iberostar, který s
našíma není propojen. Jezdí tam snad jen Angličané.
Dnešní, poslední den jsme trávili u poolu. Pak jsme se
prošli dlouhou štreku po pláži a Atlantik nám mlsně olizoval nohy. Na mně by si
smlsl na Hance méně ona je jako ohryzané kuře. Po dlouhé chůzi jsme se natáhli
na lehátka, která nepatří hotelu, avšak podnikaví Kanáři nechají poutníka pět
minut v klidu než požadují poplatek!. Pak se šlo morem zase zpět.
Robert dnes již pracuje a večer nás uvede do tajů kuchyně
co uvařil. Maji být plody moře a Kanárské Cili Con Carni. Mezi tím se ozval
Adrian, sedel již v autě u Marka a byl na cestě z letiště domů. Říkal, že je
tam zima a ošklivo a že tu měl zůstat.
ÚTERY 26.
dnes je překrásný den 30 stp
a je to den našeho odjezdu. Dovolená v ráji končí. Kufry jsou zapakované a ještě
si dojdeme popovídat s Robertem do Iberostar GAVIOTAS Park. My bydlíme, tedy do dneska jsme bydleli
v Iberostar Gaviotas. On totiž musel nečekaně do služby. Cely týden nás tu
provázel a hlavně s Dianem si užíval.
Včera večer jsme byli opět v divadle, animátoři byli v
plném počtu a tak Mama Mia perlila až do honosné, hotelové haly. Hlavni postava
(Pierce Brosnan ho hraje ve slavném filmu ) toho, co se nakonec ožení s
maminkou Silvie, výborně tančil a ve finále se s námi loučil pěti jazyky. Česky
ale zapomněl nebo jsme se měli přihlásit? Sedím na balkoně našeho pokoje,
čerstvá slaná vlnka je cítit od oceánu a slunce pálí, jakoby bylo za to
placené....
V 15:55 zdejšího času (je tu o hodinu méně) odstartuje
letadlo severovýchodním směrem do zimy, sněhu a nepohody!
Konečně sedíme v letadlu. Kabina se postupně zaplňuje.
Chlazení jede na plné pecky a dává nám pocit ledové Evropy! Přijde letos jaro?
Již máme pět minut zpožděni. Vše je v klidu. Budu muset
přestat s pouzívaním této elektronické hračky typu Kindel Fier HD. Někteří
piloti zakazuji i Flug modus (letový modus). Takže si přejeme klidný let do
Frankfurtu.. ich hab die Haare
schön.... ich hab
die Haare schön....
Sedíme u záchodu. Máme to asi hodinu letu do Frankfurtu a
močové měchýře cestujících se dosti naplnily a tak je kolem nás rušno. Na
palubním počítači je vidět, že jsme právě vlétli do vzdušného prostoru BRD.
Letíme deset kilometru vysoko, skoro 9 tisíc v hodině a okolo stroje je minus
šedesát stupňů. Co to je minus dvě ve Frankfurtu?
15.
března 2013
Dnes
svítí sluníčko a hřeje, ale sněhu je ještě
plno
Při dnešní procházce jsem si vzpomněl, že má moje kámoška
narozeniny. Tak Miluško, celý internet se na tento den těšil a ze všech stran
se řídí pozdravy. V Bildu psali, že se očekává přetížení sítě kolem
Maintal. Tak ještě jednou vše nejlepší a ať ti život ještě dlouho přeje!!
Wetterempfindlichkeit
14. března 2013
Poslední dobou jsem odpoledne zcela najednou ospalý a na
chvíli usnu, což, jak je všeobecně známo, není zapříčiněno nedostatkem spánku.
Vždy, když se zbudím padá sníh, nebo lije jako z konve. Příčinou je to
dlouhé slovo nahoře, které se dá přeložit na „citlivý na počasí“. Druhá
variante této citlivosti je zase nespavost. Jenomže čeho jsem si všiml, pes mě
poslední dobou neustále hlídá a různými pokyny, kterými se, se mnou domlouvá
mne napomíná. Jako ve smyslu: co děláš? Pojď již! vstávej! A tak dále. Také se
pokouší určité zákazy o kterých jsme se již dávno dohodly, překračovat. Jako by
se snažil náš vztah nově definovat. No počkej ty býku malý, teď ti na deset dní
odjedu a ty budeš pacičkou hrabat a dolézat…
Spakovaný kufr
14.
března 2013
Mrazivo,
slunečně a sněží
Není jednoduché si zapakovat kufr na dovolenou. To jako
by byl člověk jasnovidec a věděl, co vše bude potřebovat. Jedno je jisté:
většinu si vždy vezu zbytečně a určitě na něco zapomenu. Naštěstí letíme jen na
Kanárské ostrovy, které politicky patří k Evropské unii, geologicky však k Africe. Bezespornou
výhodou je, že tam snad bude teplo, nevýhodou je, že letadlo po čtyř a půl
tisíce kilometrů neopustí výsostní území EU a tudíž neproletí bezcelní území a
tím pádem nekoupíš levné cigarety. Ale ono je to vlastně jedno, když již dávno
nekouřím….
13.
března 2013
Slunečně
a mrazivo a spousty sněhu
Tak máme nového papeže. Vždycky to vidím z takového
praktického hlediska: zvolili papeže fakticky z konce světa! Jak se
s námi domluví? A ono to kupodivu dopadne vždy dobře: narodil se italským
imigrantům v Argentině! Jeho domácí řeč byla italština. Studoval
v Německu, takže bude moci v němčině zakázat sňatky a adoptaci dětí
párů stejného pohlaví a jinak se asi nic nezmění….
13.
března 2013
Dnes
se válí hromady sněhu, je dost chladno a náledí a zároveň obleva
Došel Mail od Zdeňka
z Brd a podrobné zpravodajství o dění v naší krásné Stříbrné
Lhotě. Včera zasáhla Hessensko sněhová kalamita. A45 byla postižena hromadnou
bouračkou, které se aktivně zúčastnilo asi 100 aut. 60 lidí bylo zraněno,
některé vážně. Naštěstí nebyl nikdo mrtvý. A45 (Autobahn 45) je dálnice kterou
jezdíme do Bad Soden- Salmünster, když se jezdíme s Hankou koupat do Spessartu.
Dálnice byla celou noc uzavřená, odtahové firmy to neměly
jednoduché, nešlo jednoduše o to rozmlácená auta odvést! Nejprve se musela
vyprostit z jiných aut. Letiště ve Frankfurtu bylo skoro celý den
uzavřené, anulovalo se stovky letů. Doufáme, že se to soboty zlepší, abychom
mohli v klidu odletět…
12.
března 2013
Napadlo
skoro 20 cm sněhu, absolutní kalamita letiště škrtá spoustu letů máme kolem nuly
Jenom doufám, že ten
sníh do soboty roztaje, jinak na tu dovolenou neodletíme. Pan Krok mi tu byl
opravit počítač, Pajda se radoval, že máme návštěvu. Konečně jsem si instaloval
novou tastaturu, kterou mám již nejméně pět let na skříni. Je bílá a písmenka
jsou posvícená. Je to jednoduše luxus. Tak a jdu se psem do závějí, beru si
sněžnice…..
Štěchovický poklad ODKAZ
12.
března 2013
Dnes
již od noci padá sníh, krajina leží pod jeho ucelenou pokrývkou je 0°C
Tak tento článek se mi dostal do ruky po mnoha letech,
kdy, jako dobrodružství chtivé dítě či mladík jsem do sebe nasával povídky a
pověsti o pokladu, který v okolí soutoku Vltavy se Sázavou měli Němci
ukrýt. Údajně ho stále někdo hledá. Článek, který mi přiletěl internetem a
který napsal mně neznámý James V. Jakoubek je po dlouhé době jakési objasnění.
Jsem trochu na rozpacích, co si mám myslet o tom, že uschované doklady, které
zákonně patřily Čechům, vyvezli ze zemně Američané a jakou roli v celé
Štěchovické misi měl Jan Masaryk. Nepochybuji, že o komunistických rozvědkách
měl již na podzim roku 1945 svůj názor ale nechat vyvést dokumenty nacistů ze
země mně připadá divné. Dodatečně
přišel jiný zdroj, ve kterém se tato událost odehrála o rok později, tedy
v roce 1946, čehož jsem se také domníval ODKAZ
Nervozita stoupá
11.
března 2013
Je
zima a padá sníh
Právě tu by
Adrian, byl si koupit trička a kalhoty. V sobotu letíme. Hanka tu
byla ještě dříve, byla si naproti v bance pro peníze. V sobotu
letíme. Byl jsem u holiče, nakoupit Pajdovi, aby tu měl co k jídlu.
V sobotu letíme. Byl tu Marek, vzal si z poolhausu in line brusle, že
má službu evangelickém středisku mládeže. Ještě se zeptal u kterého holiče jsem
byl, že ho jde odstřelit. Jinak se již druhý den potýkám a sčítačem, najednou a
zcela bezdůvodně mi nechce přeskočit na českou klávesnici. Tento text vysílám
pomocí laptopu. Již jsem volal panu Krokovi, doufám, že se mi na to podívá.
Venku je jak před štědrým večerem, sněží a my si
Balíme kufry do teplých krajů! Tak s chutí do toho a
půl je hotovo….
Kufry se nekradou ale cestují
9. března 2013
Je pošmourno chybí sluníčko +15°C
Jak jsem psal, těším se na Rudovy hlody o letecké cestě do Londýna. A už je to tady. Nepochybuji že on přesně ví,
proč letadla létají. Já to vím také, jenomže bych to nikomu neobjasnil. Ruda by
o tam mohl dáti přednášku. Létání samotné zná z filmů a proto se nedivím tomu
zklamání, když byl nucen vlésti do dvouturbínového A-Bus, který statečně, již
léta a prakticky bez přestávky oblétá nedaleké cíle v Evropě. Na Kanáry ještě
smí a tím to ale končí. Letět do New York můžou pouze víceturbínová letadla, od
tří turbín počítaje. Ruda je štíhlý mladík a přesto měl pocit, že leze do
ponorky, kam se však vejde na 300 cestujících. Ještě horšího mínění by nabyl,
kdyby vlatnil břicho, což nemá ani v náznaku. Poznal by, co to je, vtěsnat se do křesílek se stolky odnaproti, které se nedají
sklopit, zato tančí na břichách. Mně u letadel ohromila poměrně malá akcelerace
při startu. Na tom je můj Tiguan lepší. Jenže při 240 km/h se on nevznese, ta
ponorka s posádkou a pasažéry a nákladem je v tu chvíli již
v oblacích. Co však Rudu ohromilo, že na konci cesty neseděla bába, která
vydává zavazadla. Byl tam jen takový kolotoč na jehož pásech jezdily kufry
kolem dokola a které si majitelé vybírají zcela samovolně. Přestože to vypadá
nekontrolované, není tomu tak. Před opuštěním tohoto terminálu se namátkově
ověřují kufry s letenkami, zda tedy každý má ten svůj. Jinak se sem nikdo
jiný než ten, co právě přiletěl, nedostane. Větší hrůzu mám ale vždy
z toho, zda můj kufr poslaný pozemním personálem do podzemního bludiště
pásů, křižovatek a kolotočů k letadlu, zda to správné letadlo najde. A to
se stává často. Přistaneš v Londýně a kufr máš v Madridu. Tuto
informaci píši až teprve teď, když je Ruda zase doma a kufry také. Ony ty
letecké společnosti ty kufru vždy najdou a dopraví zvláštním autem až do hotelu
kde se ubytuješ, ale trvá to třeba dva dny. Po tuto dobu létají tvé kufry
horoucími pekly a ty si, v zimním oblečení kupuješ na pláži při 32° plavky a
kraťasy…
Organen Spende
7. března 2013
Darovat orgány po smrti je tady v Německu nějaký
nepochopitelný problém. Já osobně jsem toho názoru, že když již nejsem mezi
živými, ať si ze mne vezmou lékaři co chtějí, pokud nebudou ty orgány příliš
starý. Pokud jsem správně informovaný tak v Čechách a v Rakousku je každý
automaticky dárce. Pakliže si to jeden nepřeje, musí to mít u sebe písemně.
V Německu je dárce jen ten, kdo u sebe nosí průkaz, na kterém stojí, že si
to přeje. A tak pokladny posílají každých čtvrt roku upomínku s příslušným
průkazem, který je třeba jen vyplnit a nosit u sebe. Proč ten zmatek? Kuriózní
je, že když se Němci stane smrtelný úraz v Čechách, nebo v Rakousku,
spadá pod tamní zákony a je dárcem i bez průkazu. Dnes jsem takový průkaz
obdržel, vyplnil a uložil ho do peněženky….
Počasí
7.
března 2013
Sluníčka
je poskrovnu, ale +12°C mládež již jezdí se taženou střechou u aut
Dnes hlásí na Seznamu, že budeme mít pád teplot o 30°.
Tomu tak bylo z roku 1978-79. Také na Seznamu píší, že si to lidé
pamatují, i ti, co si nepamatují nic. Já si to pamatuji, protože jsme pořádali
Silvestrovský bál. Bylo poslední dva dny v prosinci roku 1978 tak teplo,
že lide chodili jen v saku, či v lehké bundě. Na oslavu mi přišli
hosté nalehko, pánové jen v oblecích a dámy měly přehozenou jen lehkou
šálu přes ramena. Nikdo nedbal šílenství televizních a rozhlasových hlasatelů. Přímo
řvali do mikrofonů studii, že ze severu, ze Skandinávie se směrem k jihu,
v pásu, který zasahoval celou Evropu blížil 30° schod teploty. Někdy
v době, kdy jsem otvíral dveře sálu, aby mohli hosté obsadit místa ve vyprodané restauraci, zasáhla tato
studená vlna Hamburg. To znamená, že to měla k nám do Frankfurtu ještě 600
km. Pak jsem ztratil přehled, měli jsme 80 hostů a plno práce. Po půlnoci, kdy
se normálně chodilo na terasu pozorovat ohňostroj nad Frankfurtem, tam nikdo
dlouho nepobyl. Pravý zmatek ale nastal
o tři hodiny později. Všechna auta na
parkovišti se během chvilky ocitla v situaci, kdy z +15° nejednou bylo
-15° C a nebyla žádná možnost auta odemknout, natož otevřít dveře. Všem bylo
zima a ačkoliv jsme měli u restaurace služební byt, kabáty pro 80 lidí jsme
stejnak nevlastnili. Jak se tenkrát hosté dostali domů, na to si již
nevzpomínám, ale zcela jistě ano, jinak by tam byli ještě teď..
Všichni to věděli a každý mlčel
5.
března 2013
Dnes
je slunečně s ranním mrazíkem a oblohou bez jediného mráčku +8°C
Poslední dobou se v Německu probírají surové
prohřešky v dětských útulcích z roků 1955-1972. Většinou to byly
útulky katolických, nebo evangelických řádových sester. Včera byl na to téma
celovečerní film, kde se tato zvěrstva „zpracovávají“. Tenkrát sebraly úřady
matce dceru, jen proto, že musela do nemocnice, nebo že byla načapaná večer
v parku a již se vezla, protože nebyla plnoletá. Plnoletost byla teprve
v jednadvaceti. To vím přesně, protože když jsem si v roce 68 ve
Frankfurtu bral první ženu, byla zrovna 21 let. Jinak bychom museli žádat o
zplnomocnění a já nevím jak bych to provedl. Ty „děti“ byli v útulcích
ponecháni do svých 21. narozenin, nechodily tam do školy a byly nuceni pracovat
pro různé firmy. To vše pod patronátem církevních institucí. Byly mláceni,
ponižovány, zavírány do samotek, jednoduše jako v koncentrákách a to na
území západního Německa. Tenkrát jsme
utíkali za svobodou a dnes se dovídáme, v jaké zemi jsme to vlastně žili.
Po filmu bylo představeno spousty pamětníků, všichni kolem šedesátky, a do
nejdelší smrti na to mládí nezapomenou. Nevěří v Boha a církvím již vůbec
ne. A pak se na něco spolehni….
úterý, 5. března 2013
Dnes by slavila narozeniny. Bylo by jí teprve 60 let. To přece není žádný
věk. Přesto si myslím, že žila tak intezivně, tedy alespoň do jejího
onemocnění, že všeho prožila více, než my. V době, kdy chodila na chemoterapii,
zastávala v nemocnici jisté funkce zdravotnich sester, tedy zapojila se do
zoufalství ostaních pacientů, nosila jim pití a útěchu. Stala se prakticky
členkou jejich kolektivu. Dva dny v týdnu. Ano, dokázala z toho nejhoršího udělat
to nejlepší. Jsem rád, že jsem s ní směl jít kousek cesty a nejsem sám.
Vzpomínáme na tebe, všichni, všude, stále....
Navigace a odsouzená hospoda
3.
března 2013
Dnes
je docela příjemně ale sluníčko šetří svitem máme kolem +6°C
Tak jsme dnes ráno nastavili, co to tu píši, Hanka si
sama nastavila navigaci a jeli jsme do Bad Soden -Salmünster. Navigace jednoduchá
a její grafika je velice vtipná. Je to Tom Tom, zvolili jsme ženský hlas,
protože se s chlapským hlasem nemá cenu hádat. Všude nás zavedla a Hanka
prohlásila, že se teď již nebojí, že by se mohla ztratit. Pak jsme jeli do Hochstadt do znovu otevřené hospody. Snaží se tam vařit po Alsasku, ale moc jim to nedaří. Nejlepší
byly ty dvě dámy, co tam obsluhují. Znáte takové ty kavárny, kterým již dávno
odjel vlak, které zůstaly stát v čase, ty dámy co v nich sedají,
nejlepší ještě s cigaretou v dlouhém náhubku. Jo tak ty se docela
pomalu zvedly, když jsme se rozhodli tam poobědvat….
Sluníčko
2.
března 2013
Dnes
svítí slunce, je modrá obloha a máme +9°C
Je to jako s vírou. Dlouhé dny jsme slunce neviděli
a přeci věřili, že tam někde na obloze je. Ještě lépe to vyjádřil ten pán ze „slunce
seno jahody“: milá paní, neviděl jsem ju a přesto věřím že ju máte. Hanka si
pořídila navigaci a tak jsme ji právě byli projet. Funguje výborně, jediná
nevýhoda je, že jí ještě nerozumíme. Ale to se časem poddá. Stavili jsme se v
„Café Eden“, měli již stolky venku a dalo se na sluníčku sedět. Kafíčko a
zákusek! Kim již také vylezla na zahradu
a v doprovodu s francouzskou holí zahradničí. Ještě jí stále bolí
koleno. Lhotecký dopisovatel se ozval, byl již v hospodě, a cesta byla
náročná. Nejprve sníh a teď těžké nánosy bláta. Říkal tu někdo, že je romantika
pohodlná? Ne, tak to je dobře. Romantika je totiž 95% utrpení, strádání,
nedostatku, bídy a trampot a 5% nádherného krásna!!
Tma
pátek,
1. března 2013
Hlásili tuhle, že jsme měli nejtemnější měsíc, já nevím
za kolik let. Měsíc myslím jako únor. Dnes již máme březen a je stále stejně.
Jak prý říkají Angličané: počasí na dělání dětí. Já to s těmi dětmi již
nevytrhnu a tak se mazlím s červeným vínem. No to je přece jasné:
v něm je schované letní slunce celého ročníku! Tuhle mi Hanka vyprávěla na
co je vše zdravé. Po dlouhé chvíli jsem odešel, ani si toho nevšimla a
vypočítávala zdravotní přednosti tohoto moku dále! A kde jsem byl? Já se tak
lekl, zdali mi nedošlo červené, že jsem se musel jít podívat. A teď se vžijte
do situace, že v hospodě ve Lhotě nedávno červené došlo…
pátek,
1. března 2013
Dnes
je pod mrakem, ale čistý, svěží vzduch, není vítr je 5°
Poslala mi kamarádka Jana pejska Mouřenína, že prý má
hlad. Dal jsem mu nažrat. Byl tak hladový, že sežral několik virů a když se
chtěl postit do programů, tak jsem ho zavřel v kleci. Takže ho můžete
chodit navštěvovat, viz video! Kamarádka Jana je tak zaneprázdněná, že nemá čas
mi napsat, tak aspoň toho pejska. Vím, že to nemá jednoduchá: každý večer vaří
zeťovi teplou stravu. Jakpak by mohla ještě hlídat Mouřenína? Tak ho máme na
starosti my. Prosím všechny čtenáře, aby za ním občas zašli….