1.
července
2015
Dnes je krásně a teplo
Včera, v 10:00 hodin dopoledne nás navždy opustil náš kamarád, manžel, otec a dědeček, Martin. Již v roce 1968, kdy za námi přijela Miluška, moje
nejstarší kamarádka, poznala Martina. Měli spolu krásný a bohatý život. Zůstane
tu po něm prázdný prostor, který již nikdo nenaplní. Budeme vzpomínat a přejeme
pozůstalým sílu do dalšího života, neboť přesně to by si Martin přál…
Prázdniny jsou za dveřmi. Letos budou ještě delší než je obvyklé. Mnoho, snad většina škol si suší na poslední dva dny školního roku ředitelské volno, takže de facto, spousta dětí už prázdniny má. Nedosti na tom. Mé děti například mají prázdniny už celý týden, protože ve škole probíhá rekonstrukce. A aby to bylo už opravdu maximální, na první červenec letos připadne přestupná sekunda.
Přestupná sekunda je sekunda, která se čas od času vkládá do občanského kalendáře, aby se vykompenzovaly rozdíly mezi pravidelným chodem času a pohybem naší Země ve vesmíru. Od té doby, co se přestupná sekunda zavedla jich bylo vloženo čtrnáct. Děje se tak v lednu nebo v červenci. Takže, ve středu užijte si jí....
Napsal kamarád Ruda
Natřená pumpa
30. června 2015
Od rána je krásně, slunce a teplo
Dnes se snad vrátilo léto. Je překrásně. Dat od Ládíka, starou pumpu, jsem
již natřel a dekoračně ji postavil na studnu. Ne že by
byla funkční, to ne, ale
zahrádce sluší. A tak si vyvalujeme břicha kocháme se tou krásou… Dostal jsem pumpu
Dáša, chata se bourá a oheň
sobota, 27. června 2015
Je tma jako před Vánocemi, topíme
Dnes by se mohlo
nadělovat. Je jako o Vánocích. Slunko už ani asi neví, kde nás hledat. Jo a co je nového? Chatka je
již zbouraná, u koní pálili hasiči křoví a na návštěvě tu byla Dáša se svým
budoucím a také přijel Tomáš. Jo a madame Mici a Pedro si přinesli kytaru.
Noční hlídka
je obraz holandského malíře Rembrandta.
Původní název
tohoto obrazu je Posádka
kapitána Franse Banninga Cocqa a Willema van Ruytenburcha avšak všeobecně je znám pod názvem Noční hlídka. Obraz zaujme
především svou
velikostí (363 x 437 cm), vynikajícím vystižením světla a stínu
a přirozeným znázorněním pohybu. Rembrandt toto své vrcholné dílo dokončil roku 1642 v
období vrcholu tzv. holandského zlatého věku. Obraz zobrazuje vojenskou posádku
vedenou kapitánem Fransem Banningaem Cocqem (oblečen v černém s červenou šerpou) a
jeho poručíkem Willemem van Ruytenburchem. Tři nejvýraznější prvky obrazu jsou
dva důstojníci v popředí a malá dívka nalevo od nich. Za ní nese vlajkonoš Jan
Visscher Cornelissen posádkový prapor. Mrtvé kuře, jež má dívka upnuto opaskem
k oděvu, symbolizuje poraženého protivníka a jeho pařát je symbolem vojáků
bojujících s arkebuzou. Stejně
tak žlutá barva jejích šatů symbolizuje vítězství. Muž před ní má na helmě dubový list, což je tradiční motiv vojáků
bojujících s arkebuzou. Zdroj VikipediaZ mrtvých vstání jedné kočky
pátek, 26. Června 2015
Dnes se počasí tváří přívětivě
Pochytil jsem při Míliných
narozeninách, že se Danovi ztratila kočka. To bylo v sobotu. V pondělí
jsme šli jako
obvykle kolem Danova domku a našli na silnici mrtvou rozpláclou
kočku. Na pozemku seděla nějaká mladá paní s děckem, kterou jsme neznali a
tak jsme šli dál a z domova jsem Danovi zavolal: hledáš kočku? Je před
vašim domem rozpláclá na silnici. „Jo, já se tam jdu podívat“! Pak přišla
SMSka, jo, byla to naše kočka, zahrabal jsem ji! Myslel jsem si, že tím příhoda
končí ale ne! Přišla ještě jedna SMSka: když jsem kočku, v domnění že je
naše zahrabal, přišla k žrádlu na zavolání, naše postrádaná kočka! Takže to
bylo skoro jako v tom biblickém příběhu.
Jinak domeček jezevčíka Bohouše je stále menší až za nedlouho zmizí. Jo a
kosové již u nás mají letos druhou rodinku, kterou krmí a s ledovým klidem
hopsají psům před nosem a hledají žížaly ….
Jak se vyrábí uprchlická hysterie - Jiří Pehe
Uprchlická vlna je jistě problém. Naše
země k jejímu řešení ale nepřispěje hysterickými spektákly. Může přispět
především konstruktivními postoji na dvou úrovních: demonstrací solidarity
s nejvíce zasaženými zeměmi EU a podporou i náměty pro smysluplná celoevropská
řešení.
Pokud jde o solidaritu, je nutné se v rámci EU podělit o uprchlíky,
kteří už v EU jsou. A zároveň pomoci nalézt Evropě způsob, jak a kam
vracet ty, co jsou jen nelegálními ekonomickými migranty.
V této souvislosti si EU bude muset především položit otázku, zda a
jak vytvořit na severním pobřeží Afriky pás území, které bude EU přímo či
nepřímo kontrolovat. A jak vytvořit skutečné
vnější hranice EU, k čemuž
ovšem musejí aktivně přispět i země, jako je ČR, které mají to štěstí, že
takové hranice nestřeží.
Zároveň by pomohlo, kdyby evropští politici přestali problém uměle zveličovat a zneužívat, jak jsme to viděli
i v PS. Jen pro srovnání: v USA, které mají o 200 miliónů obyvatel
méně než EU, je momentálně okolo 11 miliónů ilegálních přistěhovalců. Diskutuje
se o nich, ale bez hysterie, kterou vidíme Evropě.
Mnoho z naší hysterie je tak především výrazem naší vlastní nejistoty
a slabosti, nikoli skutečné velikosti problému, jemuž čelíme. Možná kdyby se EU
konečně shodla, že není jen souborem států a státečků, ale mocným celkem, který
musí v krizích jednat opravdu jednotně, bylo by hysterie nad několika
statisíci uprchlíků, kteří do v poslední době EU nelegálně pronikli, o
poznání méně.
Kolik dalších migrantů se z miliónů, kteří by tak rádi učinili, do EU
nelegálně dostane, záleží přitom jen na schopnosti EU dohodnout se na opravdu
účinné ochraně vnějších hranic a společné azylové politice. ČR, jejíž politici
umíněně opakují, že právě azylová politika musí zůstat v rukou národních
států, by tak EU nejvíce pomohla, kdyby se začala chovat – inu evropsky.
úterý, 23. června
2015
Dnes je zima a
zamračeno
V neděli přijeli Hovorkovi. Včera jsme se setkali. Byli
na jedné straně rádi, že jsou zase tady, pak, že jim tím příjezdem skončily
tropická vedra, která zanechali ve Švýcarsku a pak, že je tu taková zima, že si
všeobecně topíme. Poseděli jsme vše přemleli. Ne, jejich domeček se nebourá,
ten
je v pořádku. ale ten co bydlel jezevčík Bohouš dosloužil. Bude se tam
stavit obytný dům. Je to smutný pohled, ale sloužil určitě dlouhá léta a teď
poslouží pozemek na nové bydlení. Danovi se ztratila kočka a Hanka objevila
přejetou před jeho vraty, nevíme ale, zda je jeho.Pondělní oběd u Jany
pondělí, 22. června
2015
Dnes je vytrvalý
déšť
Dnes jsme byli pozvaní na oběd k Janě na Spořilov. Měli
jsme Živáňskou pečeni. Nebude se pídit
odkud to je, bylo to dobré. Jana
měla všechno načinčané a připravené, jako
vždy. Probírali jsme důležité věci, jako například.. no jo. vždyť to znáte!Také
jsme vzpomínali na všechny známé, ty živé, i ty co již žijí jinde a čas
příjemně běžel. Ještě jednou díky za výborný oběd.Míla oslavil 65. Narozeniny
neděle, 21. června 2015
Dnes je zamračeno a zima
Včera odpoledne slavil Míla na zahradě narozeniny. Od božího
rána se děly počasové divy. Ráno bouřky, dopoledne kroupy a zase
bouřky a
nevypadalo to vůbec vábně. Nakonec po polední se šílení větrů a deště uklidnilo
a kolen 16. hodiny, kdy byli pozvaní hosté, se udělalo pěkně. Bylo nás tam na
zahradě plno a byla docela legrace. K večeru se udělala zase zima a tak
jsme se stěhovali do jídelny, ale to jsme se tam již vešli. Evička navařila, ve
finále přinesla pečenou kachnu, která se mžiku snědla jen tak z pekáče.
Míša upekla tatínkovi dort ve tvaru šachovnice i s marcipánovými figurkami.
Malý Míla a Martin grilovali a tak bylo neustále co k jídlu. Ještě jednou
vřelé díky…..Michaela Štěpánková
neděle, 21. června 2015
Dnes je všelijak, ale zima
***VIDEO:
Míša***
Včera se slavily
narozeniny. Míli. Při té příležitosti jsem se dozvěděl jak Míša umí zpívat!
sobota, 20. června
2015
Zima a déšť
Tento pátek byl v zcela jiném duchu. Protože Hombré
měl třítýdenní abstenci, řádil jak černá ruka. Však dobře známe jeho
výšplechty. Jako kytarista tam byl jen Lojza a náš milenec se svou dámou. Ten ovšem,
jak známo, hraje jen své písničky a tak když Lojza hrál, tak on se mračil. Pak si
zapnul reflektory na čepici a přivedl nás k slepému údivu. Jo, statek má
nový hábit, a Evička složené dříví. Jinak normálka…
Dnes slaví narozeniny Míla
Sobota 20. června 2015
Sen
pátek, 19. června
2015
Dnes je zima a
poprchává
Dnes v noci se mi zdál sen. Vrátil jsem se v něm
do mého pracovního života a do Tenisového Klubu, který se nachází asi dva
kilometry od hranice městečka, v širých loukách. Na poloviční cestě se nalézá
spolek pěstující výjimečné rasové slepice. A teď, když jsme popsali polohovou
situaci přejdeme k dění v klubu. Hospoda narvaná, a já předávám žezlo
Robertovi a Ireně. Jdu do penze. Nemohu jen tak odejít, je to přece dva
kilometry. Tak čekám, že mě Irena odveze, ale kšeft tomu nenechal. Najednou vidím,
jak si Irena sedla ke stolu a počala klábosit s hosty. Říkám: Irenko, tady
ty lidi nemají pivo. Ona na to: já vím Arníčku, ale já ty půllitry neunesu a
jinak, jsou všechny špinavé. Cítím, jak ve mně napětí stoupá. Pak přišel pán a
říká: vy to tu máte tak hezké, můžeme večer přijít? Říkám ano a kolik vás bude?
Asi čtyřicet. Říkám: Roberte, jdi do kuchyně a něco uvařit! On na to: jak mám
vařit, v kuchyni vytékají fekálie. Jdu k Irence: prosím tě, odvez mně
domů! Ale jo Arní, pojď jdeme!
Když jsme míjeli spolek slepičářů (jediná příjezdová
cesta) povídá Irenka: já tady tu cestu uzavřu, dám sem mříž. Pak najednou se objevil
Pajda a dělal hovínko. Vzbudil jsem se a po chvíli jsem vydatně spal až do
deseti hodin, neboť jsem byl ve Stříbrné Lhotě a tady tak bláznivou hospodu
nemají.
čtvrtek, 18. června 2015
Dnes prší a je zima
Mníšecké Hry bez hranic 2015 –
tropy, déšť, ale hlavně nadšení
Tropické vedro, déšť při plnění disciplín i jasná noční obloha nad
večerní
afterparty, ale především týmový duch - to vše provázelo v sobotu 13. června
mníšecké Hry bez hranic, v nichž 11 týmů složených obcemi a přáteli
Mikroregionu Mníšecko soutěžilo ve čtyřech + jedné divadelní disciplíně.
Třetích Her bez hranic se zúčastnily Černolice, Čisovice, Hvozdnice,
Klínec, Líšnice, Měchenice, Mníšek pod Brdy, Nezávislá banda, Nová Ves pod
Pleší, Voznice a zakladatelé her - obec Kytín. Kromě krátkého divadla, jež měl
za úkol zahrát každý tým na motivy pověsti nebo historie obce, stavěly týmy
čtvrtou zámeckou věž, pořádaly lov na divočáka, dolovaly v dole Skalka a
stavěly vodovodní přivaděč Baně. Všechny čtyři disciplíny vycházely z mníšecké
historie nebo současných reálií.
Bavili se jak soutěžící, tak diváci, a to nejen mníšečtí. Jednotlivé týmy s
sebou přivezly i autobusy vlastních fanoušků, takže louka v předzámčí byla
zcela zaplněna. Vyhráli úplně všichni. I tak je ale Klínec první, Voznice druhá
a poprvé v "dějinách" her se o třetí místo podělily dva týmy:
Hvozdnice s Líšnicí. Večerní afterparty jen potvrdila, že bavit se umí nejen
každá obec samostatně, ale i pospolu. Po sousedsku.
Mníšek jako pořadatel letošních Her nechal pro tuto příležitost vyrobit
prapor Mikroregionu Mníšecko, na němž jsou znaky všech jeho obcí. Prapor bude
putovat mezi pořadatelskými obcemi – v sobotu si jej tedy převzal starosta Nové
Vsi pod Pleší, která bude pořádat Hry bez hranic 2016.
Za spolupráci děkujeme především dobrovolným hasičům z Mníšku pod Brdy a
dobrovolným hasičům ze Stříbrné Lhoty, hasičům Michalu Balejovi, Jaroslavu
Sojkovi, Matěji Větrovskému, Jakubu Pourovi, Jaroslavu Praisovi, Lukáši
Sosnovi, Marceli Jelínkovi, Janě Jelínkové, Václavu Kovářovi, Josefu Dvořákovi
a Miroslavu Rouskovi. Děkujeme porotcům Radku Ctiborovi, Milanu Hermanovi,
Petru Kučerovi, Janu Petružálkovi a Petru Šulcovi.
Děkujeme za laskavou pomoc také paní Evě Jarolímkové a dámám sokolkám z
Dobříše. Děkujeme Lindě Finkové, Anetě Christovové a Vlaďce Pirichové za
neúnavné moderování soutěží a povzbuzování po celý den a za všech
povětrnostních vlivů.
Děkujeme Ondřeji Horákovi, Anně Marvanové, Alici Kukolové, Adéle Štumpové a Monice Strouhalové, kteří se s námi starali o všechny soutěžící a soutěže. Děkujeme Michaele Bambouskové, oficiální a pohotové fotografce her. Děkujeme výtvarnici Lídě Pokorné, Igoru Gajdůškovi z Montánní společnosti, Petru Čechovi, vedoucímu polesí Mníšek, zálesákovi Pepovi Kaprovi, Michalu Žaloudkovi, elektrikářskému mistru Karlu Dejmkovi, za pomoc s přípravou disciplín a zázemí.
Děkujeme Ondřeji Horákovi, Anně Marvanové, Alici Kukolové, Adéle Štumpové a Monice Strouhalové, kteří se s námi starali o všechny soutěžící a soutěže. Děkujeme Michaele Bambouskové, oficiální a pohotové fotografce her. Děkujeme výtvarnici Lídě Pokorné, Igoru Gajdůškovi z Montánní společnosti, Petru Čechovi, vedoucímu polesí Mníšek, zálesákovi Pepovi Kaprovi, Michalu Žaloudkovi, elektrikářskému mistru Karlu Dejmkovi, za pomoc s přípravou disciplín a zázemí.
Speciální, vřelé a srdečné poděkování patří Šárce Vavrochové a Zdeňku
Vyskočilovi, dobrovolníkům s velkým srdcem na dlani a neutuchajícím elánem.
Disciplíny s námi nejen vymýšleli, zkoušeli a pilovali, ale pomáhali i s
přípravou a produkcí her a s úklidem. Dobrovolně, což je hodnota, kterou
nekoupíte.
Děkujeme Miloslavu Holému, starostovi Kytína a zakladateli her. Jeho
nadšení pro vše sousedské je nakažlivé a inspirující.
Za přípravný tým Tereza Středová, Věra Landová, Miloš Navrátil
Děkujeme sponzorům, bez nichž by se hry nemohly
uskutečnit:
Převzato z FaceBooku Mníšek pod brdy
Ty vole
středa, 17. června 2015
Dnes je čerstvý vzduch a sem tam
sluníčko
Dnes
jsme byli plavat a po plavání jsme se stavili na Marjáně. Eva a Míla tam také
přijeli a tak jsme oslavili Mílovy narozeniny. Včera
jsme byli odpoledne ve Voznici u Karla, náhodou tu byl. Nakoupili jsme plundry a Karel měl doma Ruskou zmrzlinu a jahody. Tak jsme povídali a večer jsme byli v hospodě. A proč to Ty vole? Je to pro mne nepochopitelný fenomén, každý to říká a je to v podstatě něco podobnému citoslovci. Jako třeba jůůůů. Dnes ve vířivce se bavili dospělí muži asi tak kolem třiceti let a pravděpodobně to byli vojáci z povolání na rekreaci, docela na různá téma, jako po že obědě půjdou hrát Squash a mezi slovy neustále používal ty vole. Přitom to byli slušní lidé. Tak třeba Robert řekne Ireně: ty vole, kde na to mám vzít. A Irena se nenaštve, že byla nazvaná volem, ale že na to Robert nemá. V neděli jsme byli u švagrové a její syn řekl marce: ty vole, nech už těch řečí. Ona se nenaštve že je vůl ale že si s ní nechce syn povídat.
Němci
mají také spoustu takových jako třeba „echt Geil!“ nebo „Grass“ a asi
nejznámější i za hranice proslavené „Scheisse“. Ovšem ve své super použivatelnosti
nepředčí „ty vole“ žádné. Ty vole miláčku já k miluji že se z toho ty
vole zblázním...
Přivezli
dřevo
pondělí, 15. června 2015Dnes je chladněji a pod mraky
***VIDEO Přivezli dřevo***
V pátek
nám přivezli dřevo a večer po šesté hodině nám ho kluci od vedle poskládaly. Vřelé
díky!!
V údolí Račího potoka
neděle, 14. června 2015
Dnes bylo vedro
Dnes
jsme byli u příbuzných na obědě. Mají chatu ve slavném údolí u Račího potoka. Ne
že bychom nějakého raka viděli, my neviděli
ani ten potok, ale ono to zní tak
nějak lépe, než říci jen že jsme byli na chatě v nějakém údolí. Aha, a
zjistil jsem, že neumím napsat slovo „oběd“….Dáš si fofolu?
Hra bez hranic
sobota, 13. června 2015
Dnes
se konala v Mníšku „Hra bez hranic“. Je to úžasně úspěšná kopie kdysi
dávno podobné akci v Německé televizi, myslím RTL,
kde se hrálo pokaždé v jiné Evropské zemi. Bohužel tato novodobá tradice zanikla, ani nevím proč. Byla to vedle hranice překračující Grand Prix Eurovision dela Chancon
jediná stále se vracející Show která neznala hranice zemí ani jazyků! Bylo to v 60.
A 70. letech.
kde se hrálo pokaždé v jiné Evropské zemi. Bohužel tato novodobá tradice zanikla, ani nevím proč. Byla to vedle hranice překračující Grand Prix Eurovision de
Spiel ohne Grenzen war eine in den 1960er- und 1970er-Jahren beliebte Spielshow und neben dem Grand Prix Eurovision de la Chanson die einzige wiederkehrende sprachübergreifende
Unterhaltungssendung
Proč
se to již nevysílá je mi záhadou, o to větší překvapení pro mne bylo, že se to
tady, v Mníšeckém regionu tak dobře chytlo.
sobota, 13. června 2015
Dopoledne vedro a odpoledne bouřky
Páteční
večer byl takový jiný. Kytarista přišel
jen jeden a sice Tonda. Vztekal se, že má chrapot a nemůže zpívat. Tak Hanka
došla pro moji kytaru a pro texty a tak jsem dělal v hospodě ostudu. Později
přišla i Madame Mici s donem Pedro a my tak dlouho loudili, až nám také
něco zazpívali. Byl to neobyčejně pěkný večer, takový zcela jiný. Jinak mi
Zdeněk z Písků konečně vysvětlil, jak
se dostanu na jeho stránky a tak jsem si vše prostudoval. Bylo takové
vedro, že jsme počali večer pivem. Dříví máme již v kůlně, kluci byli šikovní…
pátek, 12. června 2015
Máme
tady na Brdech opravdu statečného člověka. Je to náš Toník z Rovin. Přejeme
mu vše nejlepší. Dokáže si podmanit zdraví.
Držíme mu palce.Bludy
pátek, 12. června 2015
Dnes je krásný den slunce a teplo
Všeobecně
se šíří bludy. Většinou mi kamarádi posílají pojednání o tom, jak NATO chce
vyprovokovat válku proti Rusku, jak se EU
zhroutí a jak je to vůbec pitomá
instituce a jak nás Islamisté převálcují, až tady nebude bledé tváře. Většinou jsou
to vyumělkovaná pojednání a zásadně nepodepsaná. Anonymy! Jsou to štváči, kteří
mají ústavou zaručené právo názoru a také ho sdělit ostatním. Jako občan
Spolkové Republiky nenaříkám, přestože je to právě Německý národ, který musí
solit! Nechápu však kamarády tady v Čechách, kteří nemusí solit a přesto
na Unii nadávají ačkoliv jsou neustále konfrontováni s dotacemi z EU tedy
peníze které pořád plynou do naší země. Evropský president Unie Donald Tusk je Polák a vyprovokovává válku s Ruskem,
nasazen tam byl Američany. Zda-li pak si ten pisálek všiml, že jeho volební
období trvá jen dva a půl roku a může se jen jednou zvolit znovu. Základem těchto
štvavých anonymních „pošli-to-dál“ hoaxů je jednak zahltit síť internetu (Tyto
štvavé pošli-nejméně-deseti pojednání jsou v podstatě viry) a pak způsobit nedůvěru
ke všemu. Ctitelé bývalé Ruské moci rádi tvrdí, že to jsou Slovane mezi sebou citlivější
ale je to vše nesmysl. Mně osobně se nelíbí ten věštecký tón, že vše dopadne
špatně. Já si myslím, že řešení pro naše nynější problémy je na cestě a že bude
vše dobré, ovšem strašně se bojím těch co vše zpochybňují: aby třeba absolutně
jednoduché řešení nepřehlédli a aby pak neměli recht!! Ze starého nový
úterý, 9. června 2015
Dnes je zima a prší 16°C
Máme
takové posezení, do kterého si nikdo nesedá. Když je hezky, tak je tam vedro a
když zima tak tam není na co koukat. Tak sedíme
před domem nebo doma. A nastal
problém: v pátek přivezou dřevo a to dřevo od loňska ještě není spálené a
kam s tím novým? Tak jsme se rozhodli, že věnujeme půl přístřešku na to
nové dřevo. S krbem, který tam postavili kluci zedníci jsme neměli dobrou
zkušenost, netáhl. Ale ty malé Aztécké kamna se tam vešly a ty táhnou všude. A tak
máme parádní mini posezení a místo na
nové dřevo. Juchůůůůů….Karlovy narozeniny
neděle, 7. června 2015
Horko a pod mrakem
Kája
slavil včera narozeniny. Měl plno hostů z Čech i z Bavorska. Patřičně
by měl slavit již 20. Ledna, ale to by si nemohl dopřát
ohňostroj a ten on
miluje. A tak byla oslava se vším všudy. S pitím, dobrým jídlem a právě
tím ohňostrojem. Zlatým hřebem večera bylo, když se ve tři ráno objevil starý
Karel (93 let), který se oslavy nezúčastnil a stašně Arnoštce (manželce 82 let)
vynadal, kde je a ať kouká mazat domů, že není žádná hospodská coura. Nutno podotknout,
že Arnoštka pije jen vodu. Celá společnost se otřásala smíchy a hlavně dojen
tím, jak láska zlobí do vysokého věku….
sobota, 6. června 2015
Teplo, slunce vedro
Včera
byl překrásný den. I když mi to nikdo nebude věřit, stával jsem v sedm hodit.
Měl jsem rande u pana doktora. Vím, že se tady
slovo rande v tomto případě
nepoužívá, ale Hovorkovi pod vlivem francouzštiny to tak říkají. Tady se říká:
termín. No a pak jsme změnili s Hankou Tiguana za spací vagon, dnes se
slaví u Karla ve Voznici, slaví 60.tiny, dodatečně, ve skutečnosti je měl již v lednu.
Také je již starý chlap. Pak přijela Jana, seděli jsme na zahradě a kecali a
večer šli do hospody. Náš stůl byl zcela jinak obsazen, Ungerovi byli na
raftech, Hovorkovi jsou ve Švajcu, tak si k nám sedla Eva a Míla a Wendys.
Kytary přišly tři a diváků měli kluci mimo nás jen dva. Dokonce přijela
autobusem i Mirka, sama, její sestra jela na dovču do Řecka. No někdo jim tam
ty peníze musí přivést, že ano. Mirka se rozčilovala, že si její manžel hnul plotýnkami,
místo aby ji ošetřoval, leží jak Lazar v posteli. A bylo krásné teplo…..***VIDEO Teď jsme vás vykrmili, tak vydadněte***
Již celá léta máme na zahrádce budku
a každý rok tam vyvedou ptáčkové mláďata a to dvakrát za léto. Letos jsou tam
sýkorky. Dnes byla Hanka v Praze s kamarádkou a tak jsem přemýšlel,
co dělat. Oběd obstaral Karel, přijel si totiž půjčit vložky do ohřívače, slaví
v sobotu narozeniny a přivezl pizzu. Tak jsem pozoroval ty rodiče jak neustále krmily ty
hladové krčky a tak jsem si udělal z drátu takové držadlo a pověsil Kameru
na větev naproti budky a tajně jsem filmoval. Jenže jsem nezažil jak rodiče krmí
mláďata ale jejich snahu, dostat je ven. Byla již vykrmená a musela se vydat
prvně do světa, do neznáma a počít se živit sama.
Něco se děje
úterý,
2. června 2015
Dnes
je teplo ale vítr a pod mrakem
Vážení radní,
Hlášení městské radnice! Také vás
nervuje každodenní hlášení z postkomunistických
reproduktorů, ve kterém paní, jež má vadu výslovnosti, ohlašuje vlastní akce
farnosti a dění ve městě? Zase záležitosti radnice? Neuvědomujete si, že je tu narušována
osobní svoboda, protože tomu nesrozumitelnému kraválu nemůžeme uniknout? Co
kdybychom se postavili a nechali toto řvaní odbourat? Zakázat?
Arnošt Valeš Stříbrná Lhota
Dobrý den.
Město připravuje zrušení rozhlasu s tím, že kdo bude mít zájem bude dostávat sms.
10.6. bude veřejné zasedání zastupitelů. Myslím, že bude na městském úřadu vod 17 hodin, ale sledujte vývěsky. Přijďte a řekněte to tam, aby se rada města pohla.
Pavel Jeřábek
Město připravuje zrušení rozhlasu s tím, že kdo bude mít zájem bude dostávat sms.
10.6. bude veřejné zasedání zastupitelů. Myslím, že bude na městském úřadu vod 17 hodin, ale sledujte vývěsky. Přijďte a řekněte to tam, aby se rada města pohla.
Pavel Jeřábek
Skutecne se to
resi. Ale na zasedani to dam jako podnet. Vadi mi to ale mam stesti ze tam kde
ve lhote bydlim rozhlasu nerozumim. Navic jsk pravuji s hlucnymi stroji tak
nevedomky hluk rozhlasu podvedome vypinam. Reklamu na farnost to je epizoda
mnisku kdyz farar verejne pred volbami podporuje starostu. Rozhlas vsdi vice
lidem ale nejdriv zkusim oficialne pozadat o reseni. Problem jeste bude v
ochrane obyvatel rozhlas k tomu ma slouzit. Vada reci kazdy mame chyby a myslim
ze ta pani o to hlaseni moc nestoji ale ma ho urcene. Jerabek
Vážený pane Valeši,
děkujeme za Váš podnět. Je faktem, že
městský rozhlas je již ne zcela moderním komunikačním prostředkem a je také
pravda, že na některých místech je jeho poslechovost pro svou hlasitost
obtěžující, na jiném místě zase není rozhlas slyšet. I přesto je ale rozhlas
poslouchán a jeho provoz vyžadován, zejména starší generací.
Město plánuje nahradit v krátkém budoucnu
rozhlas SMS Infokanálem, což je služba, jejíž pomocí bychom registrovaným
občanům zdarma posílali informační SMS zprávy. To má tu výhodu, že je můžeme
poslat kdykoliv, nikoho to nebude rušit a vždy je možné si SMS znovu přečíst.
Bude možné si vybrat i oblast zájmů, např. třeba Vše nebo jen Kultura, nebo
Poruchy, apod. S registrací pomůžeme i seniorům a také všem méně zdatným v
oblasti IT. Bude to jednoduché.
Další informace zveřejníme například i ve
zpravodaji, webu města a facebookovém profilu.
Mnoho dobrého,
ahoj arno
pozadavek na odstraneni rozhlasu slysim poprve
myslim ze by se musel nejprve udelat jakysi pruzkum
abychom zjistili vetsinovy nazor
zdravim PJ
pozadavek na odstraneni rozhlasu slysim poprve
myslim ze by se musel nejprve udelat jakysi pruzkum
abychom zjistili vetsinovy nazor
zdravim PJ
Cesta na Zlaté dno
pondělí, 1. června 2015
Pod mrakem, dusno
Dnes
ráno jsme se vypravili do Brdských lesů, na Zlaté dno, jinými slovy na Packard.
Teda historie nás učí, že tramp nějaký Packard
byl Němci za 2. světové války popraven.
Ještě donedávna tam, na Zlatém dnu byly stromy ověšené plackami trempů, kteří
sem po celé generace chodili. Já například tam byl naposledy před 55 lety. V nedávné minulosti Státní lesy Zlaté dno a mohylu Packard totálně zdevastovaly. Škoda,
každý z nás tam nechal kousek srdce. Tam jsme počali plést punčochu, jež
se zve život a že jsme se ještě nedostali k chodidlu, je náš osud. Mnozí z nás
již punčochu dávno dopletli. Takže jsme místo, kde se dříve trampovalo
přibližně našli. Je to hluboko za Voznickými lesy. Uprostřed pouti povídá Hanka, „počkej, já ti zaváži tkaničku u
boty!“ Hodná holka poděkoval jsem a teprve, když jsme již byli doma a já si
zouvám boty, nemohl jsem uvěřit vlastním očím: měl jsem každou botu jinou, a to
jsme byli v zahradnictví koupit si stromeček, abychom si mohli v zahradě
udělat takový ostrůvek. Jak člověk zestárne stane se prakticky neviditelný….Na Voznici
pondělí, 1. června 2015
Snad již bude hezky
Včera
odpoledne jsme byli ve Voznici. Přijel Karel s rodinou a tak jsme poseděli
ve dvoře. Co je jinak nového? V sobotu se konal
Brdský kos, v neděli šermování
na zámku a pan starosta vyhrožuje soudem kvůli květináčům. Tak tahle kauza asi
tak rychle neskončí.