➤KONTAKT ➤Galerie Fantazie ➤UNESENI➤Kdo má dnes svátek? ➤ Deníček také na Facebook ➤Seznam písní ➤MUZIKA ➤Moje recepty ➤Pony Express-VIDEO ➤Nalaď si kytaru
Nové z domova důchodců v Mníšku- z Domečku
Milá Ježíškova vnoučata,
středa 31.10.2018**přišla zima
za chvíli to bude rok, co jsme společně začali plnit přání a sny lidem z domovů pro seniory.
To, co jste rozpoutali, nikdo nečekal.13 084 doručených dárků – nejčastěji drobné věci – kosmetika, sladkosti, hry, oblečení, knížky, ale také počítače, rádia nebo televize.
A mechanické a elektrické vozíky – těch bylo přes padesát. Hodně se jich zaplatilo ze sbírky na Slevomatu, tam jste mezi sebou vybrali 2 503 000 korun. A pak to byla přání, někdy trochu „bláznivá“, jindy relativně snadno splnitelná. Výlety do krajů dětství, návštěvy příbuzných, prohlídky památek, divadelní představení, ale taky například skok padákem, projížďka v závodním autě, zabíjačka, dovolená u moře nebo audience u papeže Františka☺.
Takových přání jste splnili celkem 1037. Nebyli jste v tom sami. Dobrovolně se k nám přidala řada známých osobností - Karel Gott, Eva Samková, Jiřina Bohdalová, Tomáš Klus, Lucie Bílá, Jiří Bartoška, Ewa Farna a další.Přidalo se i pár velkých firem, sáhly do rozpočtů a pomáhaly.Přes 14 tisíc seniorů mělo před rokem díky Vám o dost hezčí Vánoce.
Plné překvapení a údivu. Pro mnohé z nich to byl totiž první dárek po letech.Napsali jste nám stovky zpráv. Je z nich jasné, že i pro Vás to byly výjimečné svátky.Je z nich jasné, že vznikla nová přátelství, že v mnoha případech neskončilo jen u jednoho dárku.
Dělá nám to obrovskou radost, ale je tu někdo, komu to dělá radost ještě větší. A Vy víte, kdo to je? ☺O dědečky a babičky tady jde především. A je úplně jedno, zda jsou v domově, v nemocnici, nebo se o ně stará pečovatelská služba.Pojďme znovu měnit životy lidí, kterým chybí zájem a pohlazení.Ježíškova vnoučata se vrátí s novým seznamem dárků 12. listopadu.
➤Jaká byly cesta? Hrozná.
➤Ještě než jsme se dostali
na úroveň Plzně, projeli jsme kolem tří bouraček, se šesti značně zmuchlanými
auty. Lilo, auta vířila vodu, chvílemi nebylo nic vidět, ale pán Bůh zaplať,
dojeli jsme dobře a v pořádku.před hranicemi počal padat sníh, ale
nezůstával ležet, potom dále ve Spessartu již ležel na lukách jako o Vánocích. Silničáři
počali již solit. Na dálnici se pracovalo a to je co říci, v Čecháh jak
také v Německu. Takže pozdrav všem a zase na shledaní…
➤Poslední pátek
sobota 27. října 2018**zataženo a zima
➤tento
pátek se dá zařadit jako poslední večer tohoto překrásného léta. A je to shodou
náhod také podbarvené oslavou 100 let Československa. Přijela nás navštívit i
paní Merklová. Je to kancléřka Německa a tudíž jedna z nejmocnějších žen
světa. Škoda, že u Čechů není oblíbená, škoda je to proto, že ona má Čechy a
česko velice ráda. Byla v Praze v roce 1968, coby mladá dívka a
později v Praze studovala. Ona vlastně nebyla v Praze na gratulační návštěvě
pro 1. Republiku, ne, ona tu oslavuje 90. narozeniny svého mentora profesora
Zahrady. Jsou to nerozluční přátelé ze společného chemického výzkumu. A právě
proto, že tu je, prohodila pár slov s panem Babišem. Strašně se tenkrát styděla
za DDR, že se účastnilo napadení Československa v roce 1968. To nádherné
ale také kruté léto letošního roku skončilo. S Bohem a šáteček, bylo to
krásné a bylo toho dost…
➤Dvorana doby
pátek 26. října 2018** prší, zima, slunce
➤Jdou jich milióny. On je zastaví. Krutá je hrůza ze
strachu. Oni je postřílí. Proč tu jsou?
Na tom nezáleží. Trump vyslal vojsko. Je to řízená imigrace. Jsou jen samí mladí. Die Zeit ist
gekommen! Děti jsou vyhublé. Merkel
muss weg. Oni mají nejlepší mobily. Kinder sind verhungert. Je to organisované. Já bych je postřílel. Proč nechtějí
žít doma? Mafie, diktatura. Boj mafií.
Hromadné sřílení. Hroby plné lidí. Ethnische
Säuberung. Zničená města. To je jedno, jen když sem nechodí. Lidé umírají hladem. Folter, mučení.
Závist a negramotnost. Proč utíkají? Haben sie Hunger? Čeho se bojí? Nikdo jim nepomůže! Kolektivní
vina. Nový tyran se rýsuje! Demokratie
dá prostor tiranům! Prodávají jim zbraně! Je to jen obchod. Uřízli mu hlavu. To je normální. Bojiště
byla poseta mrtvými islamisty. Křížová válka. Křižáci přivádí lid na pravou
víru. Islamisti vedou svatou válku. Fahr Verbot! Mafie vyvraždí jižní Ameriku.
Mexiko je plné utečenců! Rozbombardovali lidem města. To nejsou lidé, jsou
to muslimové. Ti z jižní Ameriky jsou křesťané! To je jedno, jsou to
imigranti. Kdo nás neustále desorientuje?
Lživá propaganda je plánovaná. Fake News lžou lidem. Nechceme je! Mám tě rád!Nechtějí pracovat.
Děti a plačící matky. Muži jsou ve válce. Není
co k jídlu. Korupce se drží ve vládách. Za žádnou cenu Evropu. Brexit
Anglie! Jsou s tím potíže! Bude válka? Země pláče nad zuřícími lidmi.
Za každou cenu jezdit autem. Zákaz vjezdu. Konec
světa? Nenávist! Zloba? Nedám ti nic! Nechci o tobě nic vědět! Uns geht es gut! Posílají nám jen to
nejhorší! Potraviny jsou šizené! Sami mají ty nejlepší! Hast du wass zu melden?
Merkel mus Weg. Trump je frajer. Nejlepší
president! Pro koho? Musíme ho odstranit! Líbíš se mi! Miluji tě! Arschloch.
Vole, vole!
➤Seznamte se se spolkem BP&šofér
úterý, 23. října 2018**venku se valí od
západu vítr
➤Dnes se konalo poslední plavání v tomto
roce. Spolek BP&šofér, tedy dobře známé Brdské Plavkyně a jejich Šofér,
dnes naposledy v tomto roce podnikly, jako každý týden, cestu do Měřína, kde se
oddávají, již po mnoho let, vodním radovánkám. I počasí se zkazilo, žene se sem
od západu strašný vichr, v rádiu varují, že se má dávat pozor. Přes tuto
hroznou nepřízeň počasí se koupání konalo, a jako vždy zlatý hřeb: oběd na
Marjáně. Dnes však navíc přijaly dámy pozvání do kavárny na sladký zákusek a zpečetily
tím sladkou třešničkou na dortu, celoroční námahu v bazénu, v divoké řece, pod
chrliči vody a ve vířivé vaně. Buď sláva jejich sportovním a kulinářským výkonům.
Při tomto dnešním slavnostním obědu
zvítězila v kategorii „Kdo bude mít první prázdný talíř“ naše plavkyně Anděla. Přejeme
touto cestou všem krásné prožití letošního konce roku a též přejeme zdravý
nástup do spolku
BP&šofér, v lednu 2019…
➤Dimash Kudaibergen
➽VIDEO Adagio➽
➤Kudaibergen je zpěvák který je známý svou širokou vokální škálu , která zahrnuje 6 oktáv a 1 notu. Jeho rozsah dosahuje spodní noty barytonového rejstříku, až po nejvyšší sopránové poznámky a na registru píšťaly . Nejnižší zaznamenaná poznámka je A2, a jeho nejvyšší zaznamenaná poznámka je D8. Kudaibergen, i když byl vyškolen v klasickém zpěvu a pozván k práci v Astanské opeře , se rozhodl vymanit si kariéru v současné hudbě, která zahrnuje klasické prvky a tradiční kazašskou hudbu s populární hudbou. Kudaibergen je také známý pro zpěv živě a pro zpěv ve více jazycích. K dnešnímu dni zpíval v kazašském, ruském, anglickém, mandarínském, francouzském, tureckém, ukrajinském, srbském, německém a italském jazyce. Hovoří kazašským a ruským jaazykem a studuje angličtinu a mandarínku. Kudaibergen jmenoval Michaela Jacksona , Erkem Serkebaev, Celine Dion , Lara Fabian a Luciano Pavarotti jako své hudební vlivy. Při mnoha příležitostech uvedl, že jako zpěvák má za cíl prezentovat Kazachstán světu.
➤Loučení s létem
pátek 19. října
2018**přichází podzim
➽VIDEO Helene Fischer➽
➤Jedna z nejpopulárnějších zpěvaček ve Spolkové Republice Německo je Helene Fischer. Je také má oblíbená. Dnes 33ti letá zpěvačka přišla s rodiči jako tříletá z bývalého SSSR, kde žili jako tak zvaní Volga Deutsche, na Volze žijící Němci. Udělala neuvěřitelnou kariéru. Píseň Mersi je od Udo Jürgens a ona mu ji zpívá k osmdesátinám. Udo Jürgens pak po osmi dnech při procházce umírá na zástavu srdce.
➤Dovolujeme si Vás upozornit na novou knihu, která
právě vyšla
Centrální postavou románu je Bohdana, děvče narozené v Praze, rodině německé národnosti. Rodina která již dávno žije a podniká v Praze se poválečným odsunutím do Německa rozpadne. Na bojovém poli světové války ztroskotají i veškeré přátelské vztahy. Bohdana ale cílevědomě miluje mladého muže, kterého zná z okruhu rodičovských známých. Beno Weiss vystuduje práva a nechá se naverbovat Ruskou rozvědkou. Součástí plánu komunistické rozvědky je uzavření manželství Bohdany a Bena.Součástí plánu komunistické rozvědky je uzavření manželství Bohdany a Bena. Mladí manželé jsou zmítáni pochybnostmi, který režim je spravedlivý” komunismus nebo kapitalismus. Zdá se, že se rozhodnou pro špatnou stranu. Pak jsou vysláni jako ruští špioni do Frankfurtu, kde Bohdana přivede na svět dceru Nelu, která se, nic netušíc, o minulosti rodiny, dostane do víru neuvěřitelných příběhů...
Praha
Na Facebooku je tolik nádherných fotek Prahy, že jsem si dal práci a pár jich tu přináším ve videu.
Zdroj Internet
Anotace:
Praha
neděle 14.
října 2018**neustále nádherně
Zdroj Internet
➤Já jsem Starostů
sobota 13.
října 2018**stále je horko a krásně
➤Vládce vlků, příběh z Montany
➤Léto toho roku, co se odehrál tento příběh, jakoby nechtělo skončit. Slunce se po ránu trochu zdráhalo, zrovna tak i navečer ukázalo jakousi slabost či únavu, ale přes den pálilo jako by bylo ještě léto. Ano, Indian Summer se položilo nad rozkošné údolí, ve kterém kolem jediné ulice, městečka Neihart stálo pár domků, domů a chatrčí. Vyprávělo se, že se v tomto městu nedá zabloudit, protože se skládá z jedné ulice v jednom údolí, jehož svahy jsou plné krásných borovic, jedlí a jiných stromů a nade vším je čisté modré nebe. Ale povedlo se to starému zálesákovi John Dawsonovi. Utábořil se tenkrát na kraji lesa hned za salonem, kde dlouho do noci natahoval. Pak nemohl najít cestu domů, zapomněl totiž že spí ve stanu u městečka, kam ho zavály stopy medvěda. Pak se tomu koutu u lesa neřeklo jinak, než medvědí doupě Dawson. A to přesto, že mu toho medvěda nikdo nevěřil. Příběh co chceme vyprávět se přihodil mladému Danieli Floydovi. Prý se tenkrát pohádal s otcem a utekl do lesů. Utéci do lesů nebylo v městečku obklopeném lesy nic zvláštního, po každém padesátém kroku jsi v lese byl. Daniel si vzal pušku, celtu a udici a zmizel. Nikdo se nad tím nepozastavoval, stávalo se to několikrát za léto. Daniel Floyd šel do lesů na hřebenovou cestu. Městečko Neihart leželo 1700 m nad hladinou moře a hřebeny kolem údolí byly již více jak 2000 metrů. Byl tu krásný výhled do celé Montany, v lese bylo plno plodů co se hodily k jídlu jak pro člověka tak pro zvířata. Daniel šel a šel až se dostavil soumrak. Proto se utábořil, z kamenů udělal ohniště, postavil si celtu a nasbíral vhodné suché dřevo a během okamžiku chytil v říčce, co se drala do údolí dva pstruhy. Sotva upečené pstruhy snědl, zaslechl praskot. Věděl, že tu někdo je. A vzápětí zahlédl vlka. Byl pěkný, dobře živený a mladý. Upřeně Daniela pozoroval přitom slechy měl postavené, bylo jasné, že něco chce. Když ho Daniel dlouho pozoroval a zvíře mělo jistotu že je sledované, odběhlo do lesa a zase vrátil a opět odběhl. Asi mě chce někam odvést, pomyslel si Daniel. Mezi tím byla již tma a on neměl chuť se za vlkem ploužit po lese. Pokud bude něco důležitého, o co se zvíře snaží, ukáže mu to i ráno, pomyslel si a usnul.
A ano, asi to důležité bylo, ráno byl vlk zase na stejném místě a opět se snažil o pomoc. Daniel tedy sbalil celtu, uhasil oheň a vydal se za vlkem. Šli skoro celé dopoledne a teprve až když stálo slunce vysoko nad hlavou byl vlk na místě. Daniel spatřil, jak vlk olizuje nějaké indiánské ženě tvář a vyzývavě se na naň při tom díval. Přistoupil tedy k ženě a tu teprve spatřil muže, který ležel v houští a tiše sténal. „Spadl támhle za skály“, řekla žena. Byla usoužená a s hrůzou v očích podbarvila své vyprávění: „muž honil koně, ten spadl ze skály a muž dopadl na něj, tím ten pád přežil.“ „A co kůň“, zeptal se Daniel. „Je tam a žerou ho vlci.“
A žena vyprávěla: „jeli jsme s mužem do města prodat kůže, když se kůň lekl hordy vlků“ prapodivný příběh, pomyslel si Daniel. Pak ho napadlo, že bude muset indiána odnést do vesnice k lékaři. Chystal se vzít muže na záda, ten však řval bolestí, že ho zase položil. Co teď? Jak ho od sud dostane? V tu chvíli zaslechl za sebou vrčení vlka. Zvíře mělo v tlamě dlouhou větev a táhlo ji v zubech. Ach ano, to mi chceš říci, mám si udělat sáně, že mne to nenapadlo. Tak se stalo, Daniel našel dvě větve spojil je kůžemi, co se válely vedle spadlého koně. Aby se k nim mohli přiblížit o to se postaral ten záhadný vlk. Pak se vydali na cestu do údolí, do městečka. Celou cestu vlk pomáhal táhnout zmrzačeného indiána až do města, až k doktorovi. Pak seděl a čekal před ordinací dokud nevyšla indiánka a nepřinesla mu pamlsek. „Ty jsi takový dobrák, vlku“. Nechal se pohladit, pak ale zavrčel a běžel do lesa. Na kraji se zastavil a ještě jednou se ohlédl. pak ho již nikdo a nikdy nespatřil. Indián se zotavil a s ženou se zase vrátil do rezervace. Daniel Floyd se s otcem udobřil a do městečka Neihart ze zase vrátil tichý tok času. Jen chlapci se pak neřeklo jinak než: Daniel, ten vládce vlků.
Dan přinesl novinku: Zemřel Slávek
pondělí 8. října
2018**dnes je pd praky 12⁰C
V pražské zoo uhynul hroch Slávek,
jedna z největších celebrit v zahradě. Podle ředitele zoo Miroslava Bobka se u
něj objevily příznaky akutních zažívacích obtíží. Na konci října by mu bylo 34
let, v chovech se hroši dožívají až 50 let. "Pitva ukázala těžký
zánět žaludku a střev. Další se dozvíme po provedení laboratorních
vyšetření," uvedl Bobek. Slávek,
který zplodil sedm potomků, se stal hrdinou povodní v roce 2002. Dokázal přežít
v pavilonu velkých savců, ale jeho tehdejší partnerka Lentilka a dcera Barborka
takové štěstí neměly. Slávek přišel na svět 30. října roku 1984. Hrochy chová pražská zoo téměř od svého
založení. Jako první přijel v roce 1933 v cirkusové
maringotce hroch Petr. Populární byla hrošice Zuzana, která do Prahy
dorazila z Berlína, kde za války přečkala bombardování. Zoo ji odkoupila za
symbolickou jednu korunu za každé kilo váhy. Zdroj
Internet
➤Příběh newyorského taxikáře:
středa 10.10.2018je hezky a teplo
➤Přijel jsem na zadanou adresu a zatroubil. Po několika minutách jsem zatroubil znovu. Měla to být moje poslední jízda toho dne, a tak jsem si říkal, že bych mohl odjet, ale místo toho jsem auto zaparkoval, šel ke dveřím a zaklepal. ,,Chviličku", ozval se za dveřmi slabý hlas starší ženy. Slyšel jsem jak něco táhne po zemi. Po dlouhém čekání se dveře otevřely. Stála přede mnou malá, přibližně devadesátiletá žena. Byla oblečená v hedvábných šatech a klobouček se síťkou, jako v nějakém filmu ze čtyřicátých let.
Vedle ní stál na zemi malý kufřík. Byt vypadal, jako by v něm nikdo po mnoho let nebydlel. Všechen nábytek byl zakrytý prostěradly. Na stěnách nebyly hodiny, na poličkách nebyly ani hrnečky ani nějaké ozdůbky. V rohu stála kartónová krabice plná fotografií a skleněného nádobí.
,,pomohl byste mi odnést tu tašku do auta?", požádala mě.
Odnesl jsem zavazadlo do auta a vrátil jsem se, abych pomohl té ženě. Chytla se mě za ruku a pomalu jsme šli k vozu. Neustále mi děkovala za laskavost. ,,To přece nic není", řekl jsem jí, ,,snažím se jen chovat se ke svým pasažérům tak, jak bych chtěl, aby se lidé chovali k mé mámě." ,,To jsi opravdu hodný chlapec", řekla mi. Když jsme se usadili do auta, nadiktovala mi adresu a zeptala se, zda bychom mohli jet přes centrum.,,To ale není nejkratší cesta", upozornil jsem ji. ,,Ach ano, já vím" řekla. ,,Já nespěchám. Jsem na cestě do hospice".Podíval jsem se do zpětného zrcátka. Její oči se leskly. ,,Už nemám žádnou rodinu", pokračovala tichým hlasem. ,,Lékař říká, že mi nezůstává moc času." Pomalu jsem natáhl ruku a vypnul taxametr.
,,Jakou cestou byste chtěla jet?", zeptal jsem se. Následující dvě hodiny jsme jezdili po městě. Ukázala mi budovu, kde kdysi dávno pracovala jako obsluha výtahu. Jeli jsme čtvrtí, kde s mužem žili jako novomanželé. Přivedla mě ke skladu nábytku, v němž byl taneční sál, kam chodila ještě jako malá holčička. Občas mě požádala, ať zabrzdím před konkrétní budovou nebo uličkou. Seděla schoulená v koutku, beze slova. Najednou řekla: ,,Jsem již unavená, asi pojedeme."
Jeli jsme mlčky na adresu, kterou mi dala. Byla to nízká budova, něco jako maličké sanatorium s příjezdovou cestou podél průčelí. Jakmile jsem zastavil, přišli k autu dva ošetřovatelé. Opatrně ji pomohli vystoupit. Museli na ni čekat. Otevřel jsem kufr, a zanesl její malé zavazadlo ke dveřím. Žena už seděla na kolečkovém křesle. ,,Kolik vám dlužím?", ptala se a vytáhla kabelku. ,,Nic", řekl jsem.
,,Vždyť si musíte vydělávat na živobytí", namítla. ,,Mám i jiné pasažéry", odpověděl jsem. Téměř bez přemýšlení jsem se k ní sklonil a objal ji. Ona mě také pevně objala. ,,Daroval jsi staré ženě trochu štěstí", řekla. ,,Děkuji ti".Stiskl jsem jí ruku a odešel. Dveře se za mými zády zavřely a byl to zvuk uzavírající další knihu života... Na zpáteční cestě jsem nebral žádné pasažéry. Jel jsem, kam mě vedly oči, ponořený do myšlenek. Nemohl jsem ten den ani s nikým mluvit. Co kdyby ta paní natrefila na nějakého naštvaného řidiče, nebo na někoho, kdo by nechtěl tak dlouho čekat? Co kdyby jí odmítl splnit její prosbu nebo co kdybych jen párkrát zatroubil a prostě odjel? Nakonec bych chtěl říct, že do dnešního dne jsem nic důležitějšího v životě neudělal, než to, co jsem udělal pro tuto ženu. Jsme zvyklí si myslet, že náš život se otáčí v kruzích kolem velikých okamžiků, ale ty veliké okamžiky nás často zastihnou nepřipravené, protože jsou krásně zahalené tím, co někteří mohou považovat za maličkost.
➤Světlo v lese
sobota 6.
října 2018**stále teplo a krásně
➤Dnes, když
jsme dorazili nad Roviny, projížděli jsme tmavým lesem ku slunečnímu svitu. A tady
si hrálo světlo se stíny stromů tak fantasticky, že jsem musel zastavit a
vyfotit to. Ostatně všechny cesty, které máme z letošního super léta
zapsané v paměti se touto dobou mění. Slunce svítí v jiném sklonu a z jiného
směru a tak vlastně objevujeme krajinu znovu a kolikrát žasneme. Je tu vskutku
krásně. Dnes mi přišlo na mysl, že bychom mohli jet na výlet, když tomu počasí
přeje. Ale pak mi došlo, že tu jsme vlastně na výletu pořád….
➤Nenávist
středa 3.
října 2018**sluníčko je vidět ale je zima
➤Skupina krajně pravicových radikálů plánovala útoky na cizince, zaměstnance
státní správy, politiky i novináře. Policisté je pozatýkali.
Chemnitz - Změna systému, revoluce v Německu, svržení
diktatury médií a jejích otroků. O takových cílech mezi sebou mluvili a psali
členové skupiny Revoluce Chemnitz, na kterou tento týden udeřila německá
policie.
Nasadila celkem
150 příslušníků speciální zásahové jednotky, kteří zatkli sedm lidí. Šest v Chemnitzu a okolí,
jednoho v Bavorsku.
"Revolucionáři"
plánovali zaútočit ve středu 3. října - na výročí znovu sjednocení Německa roku
1990. Vybrali toto datum jako symbolické, měl prý nastat podle jejich představ
obrat v německých dějinách.
➤Tato zpráva je převzata z internetu,
popisují se zde následky lidské nenávisti. My obyčejní lidé jsme manipulováni
nějakou silou a je nám vnucovaný strach z neznáma. Nejsem občan jako každý
jiný, mám za sebou emigraci do Německa. Bylo to v roce 1968. Tenkrát jsem
byl mladý čerstvě navrácený z povinné vojenské služby a jediná věc, která
mě různila od dnešních mladých imigrantů byla, že jsem neměl mobil. Bylo nás
také hodně, bylo nás jeden milion. Potkal jsem se s lidmi, kteří nám
pomohli a kteří věřili, že nejsme zločinný líný a nepracující živel. Ovšem takové
hlasy co se ozývají dnes jsme také
zaslechli: darmožrouti, vyhnali nás z domova ze Sudet, v životě za
práci nevezmou. Takové a jiné to byly hlody a naše štěstí bylo, že jsme z počátku
tolik nerozuměli řeč země. Utíkali jsme před komunistickou diktaturou, hledali
jsme lepší život. Přesně tohle chtějí mladí Syřané také. Ne, nemám je rád, jsou
jiní, ale to přece neznamená že vzplanu ke kruté nenávisti! Není náš křesťanský
národ horší než islám? Jsme bombardováni denně krutými výmysly, mezi nimiž se
pravda ztratí. Kdo to je, co nás neustále příběhy posiluje být nevstřícní, nechovat
se jako člověk. Neustále nám předkládají zvěrstva kterých se dopouští, nejsme
již sami zvířaty? Chtěl bych se chovat tak, jak se chovali občané Frankfurtu v roce
1968 ke mně a jen pro toto přání jsem odsuzován. Padesát let jsme žil mezi
Turky, Itali, žili se mnou Španělé, Poláci, Holanďané, Indové, Dánové i
Arabové. Vše bylo pod Německou vlajkou a němci si nás vážili, byli jsme jedni z nich.
Proto odmítám nenávidět. Jsem ovlivněn propagandou a lživými zprávami, proto je
nemám rád ale odmítám chápat situaci jako přípravu ke svaté válce. Kdyby existovaly
v roce 1968 mobily, také bychom je
měli, bylo by to, tak jako dnes, to jediné, co by jsme měli….
➤Vzpomínka
pondělí 1. října 2018
➤Dnes je tomu
pět let, co náš navždy opustil náš soused, kamarád, manžel, děda, bratr Václav
Hanzlík. Vzpomínáme, chybí nám…
➤Pozdrav z Gandía Španělsko
pondělí 1.
října 2018**DNES PRŠÍ A JE CHLADNO
➤Dnes tu máme
zase nový měsíc. Annabella posílá pozdrav ze Španělska, z městečka Gandía.
Jsou tam u moře na dovolené, moře je teplé jako doma vana a slunce stále hřeje.
Přejeme pěknéchvíle…
