K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭UNESENI ⧭Kdo KDO má dnes svátek? ⧭Vzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IT WAS MY LIVE Vánoční pohádka 2020 ⧭ komunistický psi ➽➽Deníček seznam let a měsíců
Vánoce a Silvestr 2022-23
Pondělí 2.ledna 2023#teplo jako v létě
►Vánoce a Silvestr je za námi a tak se ta chaotická doba plná falešných citů, podlézavá a ubližující zase dostala do pozadí. Nenaříkejme, chceme to tak a toužíme po tom každý rok znovu. Již jako děti jsme byly obelháváni a teď, když už nás nikdo neobelhává, je nám po tom smutno. A tak nám tu nezbývá nic jiného, než popřát na tu dobu hodně úspěchů a zdraví a příští Vánoce zase určitě přijdou….
➤Irenka slavila své mladé narozeniny
všichni chtějí abych o nich psal ale nechtějí být vidět
►Rychlá pomoc
►Bylo to ještě za vlády komunistů a já byl asi tak patnáct let v emigraci. Jednoho jara se můj starší bratr nějakým nedorozuměním dostal na západ. Jednoduše jednoho dne přijel. Stál na hlavním nádraží ve Frankfurtu a čekal až si ho vyzvednu. Pamatuji si na jeho údiv: „to je lidí, kde se tu berou, kam všichni jedou?“ Bylo jaro a to jsem měl jako správce klubu práci s kurtami. Musel se celý povrh osmi tenisových dvorců seškrabat a poté vzniklé hromádky odvést na skládku, nebo do přistavených kontejnerů. Zabýval jsem se touto prací v týdnu, skutečný pracovní nábor byl až o víkendu. To přicházeli členové odpracovat si své brigádnické hodiny. V týdnu museli do práce, aby si na členství vydělali. Začal jsem v klubu pracovat za doby a slávy mladého kluka jménem Boris Becker. Výjimečnost bílého sportu byla na vrcholu. Klub měl čtyři sta členů a osm tenisových dvorců. Nové členy se nepřijímali, byl stop, členstva dost a u dětí byla ještě jednou tak dlouhá čekací doba. Každá maminka co viděla v té době tenisový zápas prvně v životě v televizi zatoužila ze svého syna udělat dalšího Beckra, a posléze pohádkově zbohatnout. Takové rozohněné matky si šly za svým cílem a věřte mi, já to zažil na vlastní uši. Bylo to v době kdy mě popadla vášeň malovat a v klubu vysela nějaká má „díla“. Jednou zvonil telefon a žena na druhém konci mne oslovila jako „Mister“ a chtěla sportovního referenta pro mládež. Předal jsem vzkaz mojí ženě a ona to již zařídila. Posléze, když nastala chvilka oddechu, svěřil jsem se jí že mě ta dáma oslovila „Mistrem“ a myslel jsem při tom na slávu mých obrazů. Manželka nejprve přemýšlela a pak jí to došlo. „Ne, ta paní co volala se jmenuje Mister, má tu syna co hraje tenis, támhle Daniela a ukázala na skupinu asi deseti kluků. Pro mě byli všichni stejní: bílé trenýrky bílé trička a vzduchem nebezpečně mávali tenisovými raketami.
Ale vraťme se
k jaru, kdy byl tenis klub opuštěný a mrazem zdevastované dvorce se musely
obnovit. Nijak mne nikdo neučil jak se to dělá, přišlo to samo o sebe. Ale
tohle jaro tu byl můj starší bratr. Když byly hromádky staré antuky svezené,
počala se rozhazovat antuka nová, která tu
čekala zakrytá plachtou. Rozhazování písku jsem přenechal jen jednomu
mladíkovi, kterému to šlo, druhý vrhač červeného písku jsem by já. Asi šest
koleček bylo v akci a každé mělo člena
co musel k bratrovi aby mu naplnil kolečko a pak ke svému vrhači a
podle něj popojíždět. Zpočátku byla
cesta krátká, halda antuky byla složena u prvního kurtu, posléze byla cesta delší.
Dvorce ležely vedle sebe do dálky. Pracující členové měli stále delší ruce,
paže protáhlé váhou písku v kolečku. Pan Sippel, povoláním krejčí, mne
lítostivě žádal, abych mého bratra napomenul aby jim neplnil ty kolečka tak
vrchovatě. Šel jsem se tedy podívat co se tam děje. Bratr byl rudý až za ušima
a k mému údivu se s lidmi bavil česky: „Hele pojď ještě se tam lopata
vejde. Neutíkej strejdo, tady se s prázdnými kolečkami jezdit nebude…“ a
tak dále. Samozřejmě bratrovi nikdo nerozuměl a já se počal stydět, že nemluví
německy. Pak ale, když jsem ho pozoroval déle, zjistil jsem, že se dobře
domluvil. Poslouchali ho všichni na slovo. Tak jsem mu nařídil, aby krejčímu
Sippelovi to kolečko neplnil tolik. Když jsem o tom přemýšlel, jak měl mluvit
když němčinu neovládal. Nakonec i zvěř
lidem rozumí, přestože lidi neznají jejich řeč.
Druhý den, když byly
kurty hotové a muselo se jen neustále válcovat, vytáhl bratr z tašky nějakou věc a jestli by to
tady někde nemohl sehnat. Myslím že to byla vodní pumpa od Fordu. Jeli jsme
tedy do Frankfurtu k prodavači těchto vozů a já položil otázku, zda u nich
můžeme tuto věc zakoupit. Prodavač tu věc beze slova počal prohlížet a bratr
již zase rozbalil lněný pytel, s naprostým přesvědčením, že to nemají. Muž
se však naklonil k pultu co byl za ním a aniž by se hnul z místa, nahmátl
to samé ale zářící novotou a řekl: „co si přejete dále?“ Bratr zafuněl a počal
polykat, pak tu novou věc chytil a strčil do pytle a signalizoval ať zaplatím,
že nic jiného nechce. V autě byl zamlčený a jen pozoroval provoz. „Vidíš
ty nákladní auta? Kam jedou všechny, to přece není normální! A vůbec, vy tady
na tom západě, vůbec nemůžete být Šťastní!“ „Proč“ divil jsme se. „Protože já,
když po půl roce konečně seženu pumpu do Forda tak se tak raduji a jsem šťasten,
z čeho se tady radujete vy?“ To byla dobrá otázka, z čeho se tu
radujeme?
a.V. zápisky z emigrace
►Jak se jeden dokáže zbourat
►Pozdrav Mařence
VIDEO: Pozdrav Mařence z hospody.►►►
►Nečekaně ale přesto
Neděle 18.12.2022 #mráz a sníh
►Říkala Zuzana, že se hrát nebude, ale touha po přátelské spolubytí bylo silnější. Hrálo se a bylo plno.