K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭UNESENI ⧭Kdo KDO má dnes svátek? ⧭Vzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IT WAS MY LIVE Vánoční pohádka 2020 ⧭ komunistický psi ➽➽Deníček seznam let a měsíců a.v. příběhy z emigrace
►Potlach na Lhotě
►Na sále hráli cizí muzikanti a přestože to bylo přání Zuzany a i těch
jiných aby hráli spolu, nedocílili toho. Zdenek tam vlezl s basou ale hned
byl zase zpět.
►Středa jako každá jiná
Pátek 3.2.2023#zima a silný vítr
►Drugstore up too date anebo jak to vše začalo
a.v. příběhy z emigrace
V podstatě to započalo za pražského jara v roce 1968. Tenkrát jsem pracoval v Domě potravin, což byla v té době první, nejdůležitější adresa pro labužníky. Bylo tam v podstatě vše jako v tuzexu akorát se tam platilo korunami. Jednoho nenápadného dne přivedl do výrobny pan ředitel dva muže, mladého a staršího a ukazoval jim jak jsme tam pracovali. Zdálo se mi, že se nejvíce obdivují chladícím zařízením. Nebylo to nic neobvyklého, takových exkurzí jsme měli dost, většinou to byli Japonci nebo Číňané. S těmito dvěma mluvil pan ředitel německy. Nic se pak nedělo až na to, že pan ředitel odjel na služební cestu do Frankfurtu. Když se vrátil, rozneslo se jako kulovým bleskem tvrzení, že pan ředitel převzal ve Frankfurtu vedení obchodu Drugstore up to date. Ale to nebylo vše! Senzace měla mít ještě větší dimenze. Kuchaři, salátky a i cukráři se budou v intervalech střídat a ve Frankfurtu v onom podniku se budou konat týdny „Böhmische Kūche .“ Mezi zaměstnanci počala kolovat listina, jakýsi pořadník. Korunu tomuto napětí dodal ředitel, když nás zaměstnance výrobny vyzval, abychom zažádali o vízum do spolkové republiky Německo. Mráz nám běhal po zádech, telefony se přehřívaly zátěžím počtem hovorů, všichni známí, kamarádi to museli vědět! Jako kouzlem se počala železná opona hroutit. Když jsme přišli na řadu, koupili jsme si jízdenky tam i zpět za dvěstě korun a vlak se rozjel. Ve Frankfurtu jsme přestoupili na vlak do Heidelbergu, neboť tam již dva roky žila moje matka a bratr, a tady jsem vyslovil tu slavnou větu: ze které sklenice jede vlak do Heidelbergu? To byla první věta v němčině, kterou jsem vyslovil ve svobodném světě. Aufs welchen Gleis (Glas) fahrt der zug.... Jak to dopadlo jsem zapomněl ale do Heidelbergu jsme dojeli. Pobyli jsme tenkrát několik rodinných dnů v Heidelbergu, mimochodem při trochu romantické fantazie se město podobá Praze, a již jsem nastoupil ve Frankfurtu do práce. Dragstor up to date, byl obchod podle představ amerických obchůdků na divokém západě. Byly tam k dostání potřeby pro hygienu, papírnictví, tabák, butyka pánská a dámská, gramofonové desky a kavárna i bistro, pak gril kde hosté seděli u barového pultu a pozorovali, jak kuchaří vaří a grilují. Já jsem obsluhoval bohatý salátový bar, kde si lidé vybírali různé pochoutky které jsem jim aranžoval na talíř a pak svévolně určil cenu.
Majitelé
tohoto podniku byli ti dva muži, které jsme znali z Domu potravin. Vlastnili
továrnu na výrobu strojů a chladících zařízeních pro gastronomii. Tento podnik
tedy měl tedy jejich stroje předvádět v praxi. S ředitelem se seznámili v Praze v nějakém baru
a domluvili se, že mají ve Frankfurtu obchod a že jim to tam němečtí
zaměstnanci rozkrádají. Když se ředitel pochlubil Domem potravin, okamžitě ho
Němci angažovali.
21.
srpna roku 1968 jsem ráno vlezl do kuchyně, která byla ve sklepě a jako každý
den jsem založil na svíčkovou, vepřovou pečení a dělal právě základ na zelí, když
do sklepa sestoupil pan ředitel a plakal. Tak jsem se dozvěděl, že naši vlast
obsadily vojska varšavského paktu. Takže jsem neutekl, ale já se prostě
nevrátil. Majitelé podniku neměli štěstí ani s českými zaměstnanci, ti jim
Drugstrore rozkradli ještě lepší, důkladněji. Však se také hned zavřel. Tady
jsem se prvně seznámil s hamburgery a tenkrát jsem přísahal, že tohle
jídlo by češi nikdy nejedli. Jak jsem se mohl tak zmýlit?
►Zase se hrálo
Sobota
21.1.2023#mrazivo, sluníčko, sníh
Nepřišlo nás mnoho
ale hospoda byla plná. Jinak se spíše mluvilo než hrálo. Ano mluvilo se tolik
že musika nebyla ani slyšet. Trochu byli pánové přejeti z odpoledne po
Listíkově smrti, když přišli z Prahy aby se řádně rozloučili. Trochu se nepohodli ani
nevím proč. Ale ono není lehké strávit když jeden odejde nečekaně z jedné
minuty na druhou. Neustále se zabývám tím, proč ti, co odešli nedají nijakým
způsobem najevo, jak se ji daří. Ale asi dobře, kdyby to bylo jinak, dozvěděli
bychom se o tom. A tak nám nezbude nic jiného, než vzpomínat. A slyšel jsem
jednou dobrou moudrost: když na ně vzpomínáme tak žijí. Ve vzpomínkách žijí.
Tak jsem se zamyslel doufám, že nikomu neublížil a jede se dál.
►Kde je a kam šla?
Pondělí
16.1.2023#je teplo a krásné sluníčko
►Včera měla Anička
smutné výročí. Patnáctého ledna roku
2009 dohořela svíčka
jejího života a pokud jsem to dobře spočítal, je tam již 14 let. Jak to vše
běží a pojem o čase je znán jen živým. Ti co již nežijí jsou na věčnosti a čas
pro ně je úplně něco jiného. Jak to, že je nám čekatelům utajeno to, co odchází
současně s tělesnou stránkou. Ano, není to
hardware ale software. Tělesná schránka se uloží nebo spálí a ta
druhá věc, to co v těle žilo je
pryč. Ano máme myslitele, spisovatele politiky a pak ještě bloggery co toho
napíší plný internet. A také jsou tu tací co
si píší jen tak do větru, pro zábavu. Pak si to můžeme přečíst,
k čemuž zase použijeme ten program, říkejme mu duše. Také se stalo, že písmo Egypťanů bylo
nutno nějakých 300 let zkoumat než lidé dnešní lidé tomu písmu porozumí. A také jsou tu tací co si píší jen tak do větru, pro zábavu.
Pamatuji si z chemie, že nikdy nic nezmizí, je to jen jinde v jiné
podobě. A tak to bude asi nějakých pár tisíců let trvat, než se s těmi co
odešli domluvíme. Bude to ta umělá inteligence?
Andrej Babiš
Zdroj: Internet
Politik, který se ptá a sám nedá svým voličům jasné doporučení, stojí za hovno a nikdy neměl nikam kandidovat. Jsem spokojen s Andrejem Babišem, protože jeho vláda nechtěla být a nebyla asociální. Jako ministr financí i jako premiér v podstatě realizoval dlouhodobý sociálně demokratický program z roku 2000, který byl původně pro vlády Miloše Zemana. Nevadí mi, že je miliardář, protože své daně platí poctivě a v Česku a ne na Bahamách. Naopak. Čím víc peněz má, tím méně je jako politik korumpovatelný. Nemá koníčky jako jiní zbohatlíci - nepotřebuje letadlo, nepotřebuje jachtu ani lamborghini. Svou blondýnu si vzal za manželku. Nechodí po bordelech ani nedělá skandály. Nevadí mi, že je kapitalista, protože zaměstnává 40 tisíc lidí a zodpovídá za to, že jejich rodiny budou mít na živobytí. (EDIT: jeho odbory neprotestují a hodnotí ho kladně.) Má zodpovědnost za dvě desítky komínů svých továren - není pouhý akciový spekulant. Živí půl národa a to, že se mu podařilo udržet agroholding v českých rukou bez bankrotů a propouštění a vybíjení krav, je zázrak. Nevadí mi jeho minulost, protože nikdy nezradil to, v co kdysi přísahal. Desetkrát se ho pokusili kriminalizovat, protože z něj mají strach. Desetkrát marně. Vydržel. Nevzdal to. A to je co říci. Nejsem spokojen s generálem, který v ČSLA vystudoval špionážní kurs, aby po jeho absolutoriu zradil přísahu, kterou skládal jako voják, jako komunista i jako zpravodajek. Vše ostatní už je jen kariéra ctižádostivce, který zradil jednou a je schopen zradit kdykoliv cokoliv. Žádný opravdový hrdina o sobě neřekne, že je hrdina. Žádný čestný voják nelže o své kariéře a svých spolubojovnících. Nevadí mi, bude-li ho vydírat GRU, vadí mi , že vydíratelný kýmkoliv, kdo do rukou dostane jeho složku.
Nejsme ve válce a nepotřebujeme v čele státu vojáka. Potřebujeme správce státu.
EDIT: POKUD SOUHLASÍTE, SDÍLEJTE. A přijďte k volbám, protože teprve teď se musíte doopravdy rozhodnout. I kdybyse neměli volit svého favorita, ale jen to menší zlo.
➤Na Silvestra mrzlo
Nemyslím, toho
letošního Silvestra, toho 2022-23 ale toho dávného z roku 1978. Byli jsme
tenkrát již deset let v emigraci. Již jsme všemu rozuměli a dokázali se
domluvit. Trochu mě uráželo, že si lidé co nás neznali mysleli, že jsme
Jugoslávci. Nevím co a proč mě to štvalo. Asi proto, že měli jednoduší možnost pracovat na západě. Mnohem
hezčí bylo, když nám říkali, že máme roztomilý východoevropský akcent. Klub
běžel dobře, všichni byli spokojení dokonce jsem se okruhem dozvěděl, že mezi
členy kteří se zúčastnily německých meziklubových utkání, tak zvaných
Medenspiele , měli jakousi nepsanou soutěž o dobrého či nedobrého klubového
hospodského a my jsme vedli na celé čáře. Některé kluby měly každý rok nového,
v jiných byl onen nebožák již
dvacet let. Byl jsem ke konci mé kariéry skoro padesát let v klubu a tak dobře vím co závist,
nenávist a pomluvy z takového chudáka udělají. Prožil jsem mnoho mezi
lidmi a někteří nás opravdu měli rádi a ti co ne, byli zlými pohledy umlčeni.
Přesto jednoho dne ty zlé pohledy dosáhly svého. Ale to je jiná příhoda.
Toho roku 1978 se
výbor pro potěšení rozhod, že se bude konat silvestrovský bál. Měli jsme
zajištěnou živou hudbu, nakoupil jsem na švédské stoly, s ženou jsme
vyzdobili sál, slavnostně prostřeli a venku jsem instaloval z drátu letopočet,
který se měl po půlnoci zapálit. Drát jsme omotali starými hadry, které se
namočily v naftě a pak bylo velice působivé, když hořel rok 1979. Bylo
tenkrát neobyčejně teplo. Skoro 15 stupňů i více, lidé chodili oblečeni jako
v létě, byla taková zrádná, jarní nálada. Ale během dopoledne počali v
radiu hlásit znepokojivou zprávu, že se ze severu Německa valí ledová vlna
mrazivého vzduchu. Kdo ale má čas poslouchat na Silvestra rádio? Během dne se
kolem Frankfurtu nic nedělo, lidé se s jarním počasím smířili, a do klubu
přišli jen v sáčcích. Některé ženy si oblékly kožichy, ale ne proto, že by
jim byla zima, ale proto že to byl dárek od Ježíška a kdy prosím by měly nosit
kožich když ne v zimně? Po devatenácté hodině byli všichni u stolů,
roznesl se aperitiv a já otevřel švédské stoly a počal jako vždy krájet horkou
pražskou šunku od kosti. Jo slavná pražská šunka, s tou sem zažil hodně
slávy a úspěchů ale to je zase na jiný příběh. V klubu bylo útulně, teplo,
jídlo vonělo hosté si pochutnávali, když tu ke mně přistoupil Peter Nikker a
stěžoval si, že se nemůže dostat do auta. „a kde máš auto?“ chtěl jsem vědět.
„Vzadu na parkovišti, je tam strašný mráz a zamrzl mi zámek u dveří!“
Uvědomil jsem si
situaci. Všichni přijeli auty, auty vyhřáté jarním teplem, a všem zamrzly zámky, to bude po ráno vofuk.
„Tak to raději nikomu neříkej, ať mohou v klidu slavit,“ požádal jsem
Petra. Celá nešťastná situace se provalila krátce před půlnocí, kdy si chlapy
šli do aut pro rakety na ohňostroj. Já jsem měl uvařený grog, který se podával
na terase s pohledem na hořící rok 1979. Aby nezamrzl, zabalil jsem ho do
peřiny. Bylo pak v městečku povídání, že tenis klub slavil peřinového
Silvestra. Sedlák, co mi dodával brambory se rozmýšlel zdali by nemněl se mnou
přestat obchodovat: „a to jsme neměli nic jiného na sobě než peřiny?“ chtěl
vědět. Asi si nedovedl vysvětlit co to mělo být za slavnost. „Ne, my jsme měli
zabalený v peřině grog co se podával na terase, jinak by zmrzl.“ Sedlák
pustil pytel brambor co právě držel. „Jo takhle?“ bručel zklamaně a tak se mnou
nepřestal obchodovat.
Nakonec nás před
zmrznutím zachránil ve sprše od léta zapomenutý fen na vlasy a dlouhý
elektrický kabel, kterým jsme dost dlouho rozmrzávali zamrzlé zámky. I horká
voda nám pomohla. Zatímco muži venku mrzli ženy na sále popíjeli a tak bych
býval měl dobrou tržbu, ale protože jsem členy viděl až na počátku května, nic
z toho nebylo.…
