K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭UNESENI ⧭Kdo KDO má dnes svátek? ⧭Vzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IT WAS MY LIVE Vánoční pohádka 2020 ⧭ komunistický psi ➽➽Deníček seznam let a měsíců a.v. příběhy z emigrace
➤Vídeňský ples v opeře
pátek 17.2.2023➽teplo a vítr
Včera večer, když
jsem se chystal, že půjdu spát a jako vždy projížděl televizními kanály těmi
pětsettřiapadesát stanic, co se skrývají v někde v éteru, až jsem
narazil na německo-rakousko-francouzský ARTE. Chtěl jsem přehazovat dále, ale právě tam zahajovali ples
v opeře. Co mě vlastně zaujalo? Byl to mně dobře známý vídenský dialekt. Nemám ho rád a ani nevím proč. Moderátor se zabýval
právě tím, že jako správná drbna namátkově seznamoval diváky se známými, nebo
důležitýma lidmi. To je Frau Procházka s chotěm z vídenské radnice a
tamhle je Herr Choudelka se svou třetí ženou a tamhle je pan Pribyl,
velvyslanec... moderátor měl tak intenzivní dialekt že jsem si vzpomněl na
strýce Aloise, se kterým nemluvila celá rodina žijící ve Štýrským Hradci. Jezdil totiž
ve Vídni osobákem pro ruskou vojenskou misi , která měla sídlo ve městě. Jednou,
když jsem byl s manželkou na návštěvě ve Vídni, to jsme byli již zabydleni
ve Frankfurtu, nám Alois ukázal památky staré monarchie. V té době již byl
taxikářem a tak jsme během hodiny navštívili
všechna důležitá místa, aniž bychom z vozu vylezli.
Ale abych se vrátil
k obrazovce. Vzpomněl jsem si na moji matku, která mě vychovala aniž bych
byl její rozený syn. Vzala si mého otce když mi byly necelé dva roky. Bylo nás čtvero
sourozenců. Byla z Grazu což se v češtině jmenuje Štýrský Hradec. Jako
chlapce mě brávala do kina na rakouský film „Jaro na ledě“ což byla produkce Vídenské
revue, kterou po natočení filmu schlamstla „Holiday on Ice“ z USA. Matka musela
mít stesk po Rakousku ale nikdy nám to neřekla. Jedno období jsem s ní
chodil na Fidlovačku na „Vídenskou krev“, „Růžový kavalír“, tenkrát to byly
operety a bylo jich hodně. Jednou se mnou byla na kuchařském plese v pražské
Lucerně a při valčíku na krásném modrém Dunaji jsme tančili snad hodinu. Dva
roky pře Pražským jarem roku 1968 odešla s manželem a s mým malým
bráchou do Německa, Ano, matka ráda žila, ráda se smála a ráda slavila.
Byla zdravotní sestra a vlastnila v Heidelbergu domov důchodců, když jí
zemřel manžel udělala si v jejích padesáti letech řidičák, aby mohla s klienty
o které se starala jezdit na výlety. Ráda jezdila kolem povodí řeky Neckar do Odewaldu
tak říkajíc v plné polní a někde u lesa dělala piknik. Byla skromná a obětavá. Myslila vždy na jiné a měla osobitý
pohled na věci co se děly kolem ní. Jednou, když jsem zdrhnul z Frankfurtu
po nějaké hádce, jak to v manželství bývá, myslíc že se pro mě zhroutil
svět, nic neřekla jen mně pobídla abych šel za ní. Frau Schiemann by tě chtěla
vidět řekla a zavedla mě ke staré
umírající dámě. Pak už nebylo třeba něco řešit, došel jsem k poznání, že
je můj život v naprostém pořádku. Po sametové revoluci odešla zpět do Čech, byla
vdova. Koupila si domeček v Čisovicích a ještě deset let byla postrachem
silnic v okolí.
Takhle mi běžely
hlavou myšlenky, když jsem sledoval ples v opeře v přímém přenosu z Vídně. Tři sta párů
mladých i mladistvích v dlouhých
robách a ve fracích tu zahajovali polonézou letošní ples, věhlasní zpěváci a
zpěvačky i dětský chór a do posledního místa obsazená pompézní opera která byla otevřena 25. května 1869, jako státní opera, jejíž základní kámen byl položen
20. května 1863. Jedna z nejznámějších světových operních scén. Abych celou
scénu, kdy se mi myšlenky toulaly daleko v minulosti podpořil, otevřel jsem
si lahvičku vína. A tak jsem prožil
večer v nahrávkách z minulosti a přišel k poznání, že projíždět
kanály televizních stanic se někdy vyplatí.
►Dvanáctka
hraje
Pondělí 13.2.2023#obleva teplo zataženo
VIDEO: Dvanáctka hraje ►►►
►V pátek se zase hrálo. Tentokrát přišel kamarád s dvanácti
strunnou kytarou a Zdeněk basoval o sto šest a já měl novou kameru a tak se
dobře bavte..
Pozdrav od bráchy
13.2.2023⇨teplo a zataženo
Před domem u plotu mi
parkovalo nákladní auto, takové co známe z dálnic. V pátek podvečer se tu objevilo spustilo takové
to benzínové topení a někdo tu počal
bydlet. Podle čísla jsem se dozvěděl, že je z Bulharska. Jinak se
kolem auta ve dne v noci nic nedělo. Přesvědčil jsem se, že nákladní
prostor byl celý z plachtoviny, tudíž tam asi nebyli naložení uprchlíci
z Turecka, ty by byli již zmrzlí. Snažil jsem se na ono podezřelé auto
nemyslet ale ono to nešlo. Jak se prosím vás dostalo takové auto
z Bulharska do naší Lhoty? Vědí vůbec v Bulharsku kde to je? No asi
jo, jinak by tu nestálo. Proč nezůstalo někde na dálnici? Vždyť tady
v Čechách se v neděli jezdit smí, a nebo ne? A stálo tu tak blbě, že
jsem neviděl na dům mé sousedky a nemohl se přesvědčit zda ještě kouká na
televizi nebo zda již spí. Jinak bylo ticho, takové zrádné, tiché ticho!
Stejnak od té doby co máme tu novou silnici, kterou postavili s novým
povrchem, který nechává auta jakoby plout, nejsou vůbec slyšet. Nikdo se o nic nestará
všichni sousedé se o nákladní auto nestarají, co kdyby to byli teroristé? Chodil jsem od okna k oknu a pak jsem se
rozhodl, že si auto vyfotím. Protože mi focení z dálky připadalo dost
sprosté, tak jsem vyfotil jen espezetku. Takže jsem učinil elektronický důkaz, že
tu Bulharské auto bez zjevných důvodů stálo.
To se mi ulevilo. Ale po chvilce se neklid zase dostavil. Zavolal jsem tedy
sousedce, té, na kterou jsem teď neviděl. Říkala, že to auto také pozoruje. A
proč jsi nezavolala policii? No já myslela, že je u vás někdo na návštěvě. No
z Bulharska?? Jezdíval sem s takovým náklaďákem Tomáš, synovec, ale
ten již nežije. Tak tam zavolej ty, nechala se slyšet. Já, divil jsem se. Proč
bych to dělal? A položil jsem telefon. Pak jsem zavolal Robertovi, toho od
hospody. Já nevím, proč bych policii volal, tak tam zavolej ty, odpověděl. Pak mi
sdělil, že byl u řezníka, že tam potkal mého bratra a že si s ním povídal
a že mně pozdravuje. Zaraženě jsem poděkoval a měl jsem hned něco na přemýšlení.
Bratr byl totiž v Mnichově a kdyby byl náhodou v Mníšku tak by se
určitě stavil u mne a tak jsem mu zavolal. A on skutečně byl v Mnichově a
přijede až zítra. A zase tu stálo to auto. Protože mi dal Robert telefon na
policii, tak jsem tam zavolal. A je tam někdo v ohrožení, ptali se byli
poměrně slušní, tvrdili totiž že volám tísňové volání. No to zrovna nevím, mínil
jsem. Tak mi dali jiné číslo a tam mi řekli, že kdyby třeba hořelo tak by
přijeli a dali mi číslo policie v Mníšku a ty se mně ptali, zda mi někdo
z toho auta neubližuje. Ne, řekl jsem a v čas mě napadlo: stojí
v protisměru. No policie jsem se nedočkal, až ráno jsem zjistil, že je náklaďák zaparkovaný před hospodou. Paní sousedka mi volala, že tu
policie byla v jedenáct a že auto odjelo. Protože jsem šel do hospody,
zase jsem auto spatřil před hospodou se zapnutým topením. Zuzka pak
hlásila, že šofér z toho auta bydlel jednu noc v penzionu, a že
prodává brambory. V pondělí ráno už tu to Bulharské auto nebylo.
